74 C 214/2023

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Kaplanovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 315 157,35 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 250 649,49 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 250 649,49 Kč od 1. 3. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 64 507,86 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 14 879,86 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 17 750,01 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 315 157,35 Kč od 24. 11. 2022 do 28. 2. 2023, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 64 507,86 Kč od 1. 3. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 9,7 % ročně z částky 310 010,35 Kč od 26. 4. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 18 127,86 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Děčíně dne 24. 3. 2023 domáhala zaplacení částky ve výši 315 157,35 Kč s příslušenstvím. Nárok vznikl z titulu nevrácených peněžních prostředků, které žalovanému poskytla [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) na základě smlouvy o úvěru ze dne [datum] Smlouvou o úvěru ze dne [datum] byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 350 000 Kč, když úvěr byl žalovanému poskytnut vyplacením na běžný účet. Žalovaný úvěr čerpal, čímž žalovanému v souvislosti s uvedenou smlouvou vznikla povinnost vrátit poskytnuté peněžní prostředky včetně sjednaných úroků ve výši 9,70 % ročně a poplatků, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 255,56 Kč. Dále se žalovaný zavázal hradit poplatek za pojištění schopnosti splácet ve výši 521 Kč. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, když uhradil pouze částku ve výši 99 350,51 Kč. Úvěr byl žalovanému poskytnut po zhodnocení úvěruschopnosti žalovaného, a to po vyhodnocení údajů uvedených v žádosti o úvěr, když deklarovaný příjem žalovaného činil 15 548 Kč, příjmy domácnosti činily 20 000 Kč a žalovaný neměl žádnou vyživovanou osobu. Výdaje žalovaného byly právním předchůdcem žalobkyně odhadnuty na základě statistických údajů ČSÚ. Právní předchůdce žalobkyně následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2022 s účinností ke dni 21. 11. 2022 postoupil pohledávku vyplývající z uvedené smlouvy o úvěru včetně veškerého příslušenství na žalobkyni. Dlužná částka ve výši 315 157,35 Kč se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 310 010,35 Kč a z dlužných poplatků ve výši 5 147 Kč. Žalobkyně dále požadovala úhradu kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 14 879,86 Kč za období od 1. 1. 2022 do 14. 11. 2022, kapitalizovaných úroků ve výši 17 750,01 Kč za období od 21. 4. 2020 do 20. 7. 2020 (7 710,25 Kč) a za období od 21. 12. 2021 do 25. 4. 2022 (10 039,76 Kč), úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 315 157,35 Kč od 24. 11. 2022 do zaplacení, úroku ve výši 9,70 % ročně z částky 315 157,35 Kč od 24. 11. 2022 do zaplacení.

2. Usnesením Okresního soudu v Děčíně [číslo jednací] ze dne 30. 3. 2023 byla věc postoupena podepsanému soudu jako soudu místně příslušnému.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]) a žalovaný podepsali dne 12. 3. 2020 listinu označenou jako smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet [anonymizována dvě slova]. Obsahem smlouvy je závazek právního předchůdce žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr ve výši 350 000 Kč a závazek žalovaného splatit tento úvěr pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5 255,56 Kč, a to včetně smluveného úroku ve výši 9,70 % ročně, poplatků a pojištění ve výši 521 Kč měsíčně. Smluvní strany si sjednaly, že úvěr bude čerpán tak, že částka ve výši 350 000 Kč bude vyplacena na běžný účet č. [bankovní účet]. Nedílnou součást smlouvy tvoří všeobecné obchodní podmínky, všeobecné produktové podmínky a sazebník poplatků právního předchůdce žalobkyně, jimiž jsou smluvní strany vázány. Ze všeobecných obchodních podmínek právního předchůdce žalobkyně plyne bližší úprava práv a povinností smluvních stran. Ze sazebníku poplatků právního předchůdce žalobkyně vyplývá výše poplatků účtovaných žalovanému.

5. Z platební historie ke smlouvě [číslo] plyne, že úvěr ve výši 350 000 Kč byl čerpán dne 12. 3. 2020.

6. Z upomínky ze dne 27. 12. 2021 soud zjistil, že žalovaný byl právním předchůdcem žalobkyně vyzván k úhradě neuhrazené splátky úvěru č. [bankovní účet] ve výši 6 385,17 Kč. Doklad o odeslání upomínky nebyl předložen.

7. Z upomínky ze dne 12. 4. 2022 soud zjistil, že žalovaný byl právním předchůdcem žalobkyně vyzván k úhradě neuhrazené splátky úvěru č. [bankovní účet] ve výši 24 749,07 Kč. Doklad o odeslání upomínky nebyl předložen.

8. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 27. 4. 2022 soud zjistil, že bylo vystaveno právním předchůdcem žalobkyně pro žalovaného, kterým měl být žalovaný právním předchůdcem žalobkyně vyzván k úhradě dluhu ve výši 333 439,06 Kč. Dále z něj plyne, že jím měl být žalovaný informován, že ke dni 25. 4. 2022 právní předchůdce žalobkyně zesplatnil úvěr vedený na úvěrovém účtu č. [bankovní účet], a že zaniklo pojištění u [právnická osoba] Doklad o odeslání oznámení o prohlášení úvěru za splatný nebyl předložen.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2022 včetně dohody ze dne 16. 11. 2022 a potvrzení ze dne 21. 11. 2022 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně podepsal smlouvou o postoupení pohledávek dne 16. 11. 2022, když žalobkyně smlouvu podepsala dne 14. 11. 2022. Dále z ní plyne, že došlo k postoupení pohledávek právního předchůdce žalobkyně specifikovaných v příloze smlouvy na žalobkyni.

10. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 11. 2022 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně žalovanému oznámil, že došlo k postoupení pohledávky ze smlouvy o úvěru [číslo] na žalobkyni. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 11. 2022 bylo žalovanému odesláno dne 12. 12. 2022 (podací lístek).

11. Z výzvy k plnění ze dne 13. 2. 2023 soud zjistil, že žalovaný byl zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě pohledávky ze smlouvy o úvěru [číslo] ve výši 380 780,06 Kč, a to do 28. 2. 2023. Výzva byla žalovanému odeslána dne 13. 2. 2023 (podací lístek).

12. Z žádosti o úvěr ze dne 11. 3. 2020 vyplývá výše příjmu uvedeného žalovaným (15 548 Kč), výše příjmu domácnosti (20 000 Kč). V žádosti žalovaný uvedl adresu pro doručování, a to [ulice a číslo], [obec].

13. Z výpisu z úvěrového účtu ze dne 21. 11. 2022, z výpisu z úvěrového účtu ze dne 18. 11. 2022, z výpisu z úvěrového účtu ze dne 16. 11. 2022, z výpisu z úvěrového účtu ze dne 15. 11. 2022, z výpisu z úvěrového účtu ze dne 14. 11. 2022, z výpisu z úvěrového účtu ze dne 31. 10. 2022, z výpisu z úvěrového účtu ze dne 30. 9. 2022, z výpisu z úvěrového účtu ze dne 31. 8. 2022, z výpisu z úvěrového účtu ze dne 29. 7. 2022, z výpisu z úvěrového účtu ze dne 30. 6. 2022, z výpisu z úvěrového účtu ze dne 31. 5. 2022, z výpisu z úvěrového účtu ze dne 29. 4. 2022, z výpisu z úvěrového účtu ze dne 31. 3. 2022, z výpisu z úvěrového účtu ze dne 28. 2. 2022, z výpisu z úvěrového účtu ze dne 31. 1. 2022, z výpisu z úvěrového účtu ze dne 31. 12. 2021, z výpisu z úvěrového účtu ze dne 30. 11. 2021, z výpisu z úvěrového účtu ze dne 29. 10. 2021, z výpisu z úvěrového účtu ze dne 31. 8. 2021, z výpisu z úvěrového účtu ze dne 30. 7. 2021, z výpisu z úvěrového účtu ze dne 30. 6. 2021, z výpisu z úvěrového účtu ze dne 31. 5. 2021, z výpisu z úvěrového účtu ze dne 30. 4. 2021, z výpisu z úvěrového účtu ze dne 31. 3. 2021, z výpisu z úvěrového účtu ze dne 26. 2. 2021, z výpisu z úvěrového účtu ze dne 29. 1. 2021, z výpisu z úvěrového účtu ze dne 31. 12. 2020, z výpisu z úvěrového účtu ze dne 30. 11. 2020, z výpisu z úvěrového účtu ze dne 30. 10. 2020, z výpisu z úvěrového účtu ze dne 30. 9. 2020, z výpisu z úvěrového účtu ze dne 31. 8. 2020, z výpisu z úvěrového účtu ze dne 31. 7. 2020, z výpisu z úvěrového účtu ze dne 30. 6. 2020, z výpisu z úvěrového účtu ze dne 29. 5. 2020, z výpisu z úvěrového účtu ze dne 30. 4. 2020, z výpisu z úvěrového účtu ze dne 31. 3. 2020 plyne, že úvěr ve výši 350 000 Kč byl čerpán dne 12. 3. 2020, a jaké poplatky byly právním předchůdcem žalobkyně žalovanému účtovány.

14. Z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 9. 10. 2023 plyne, že bylo vyhotoveno právním předchůdcem žalobkyně až po podpisu smlouvy o úvěru ze dne 12. 3. 2020. Dále z něj plyne, že výše evidovaného příjmu žalovaného (15 548 Kč), výše evidovaného příjmu domácnosti (20 000 Kč). Přílohu vyjádření tvoří seznam závazků u právního předchůdce žalobkyně, dle kterého měl žalovaný u právního předchůdce žalobkyně jeden produkt – běžný účet. Dále z ní plyne, že žalovaný žil v podnájmu.

15. Z potvrzení o výši příjmu ze dne 10. 3. 2020 plyne, že žalovaný měl za poslední 3 měsíce čistý příjem celkem 46 645 Kč.

16. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně plyne, že žalobkyně je společnost zapsaná v obchodním rejstříku ČR.

17. Z vysvětlení pojmů a z formuláře pro standartní informace soud pro toto řízení ničeho nezjistil.

18. Po provedeném dokazování dospěl soud k níže uvedenému skutkovému závěru: Právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]) a žalovaný podepsali dne 12. 3. 2020 listinu označenou jako smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet úvěr [anonymizována dvě slova], kterou se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 350 000 Kč a závazek žalovaného splatit tento úvěr pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5 255,56 Kč, a to včetně smluveného úroku ve výši 9,70 % ročně, poplatků a pojištění ve výši 521 Kč měsíčně. Smluvní strany si sjednaly, že úvěr bude čerpán tak, že částka ve výši 350 000 Kč bude vyplacena na běžný účet č. [bankovní účet]. Nedílnou součást smlouvy tvoří všeobecné obchodní podmínky, všeobecné produktové podmínky a sazebník poplatků právního předchůdce žalobkyně, jimiž jsou smluvní strany vázány. Ze všeobecných obchodních podmínek právního předchůdce žalobkyně plyne bližší úprava práv a povinností smluvních stran. Ze sazebníku poplatků právního předchůdce žalobkyně vyplývá výše poplatků účtovaných žalovanému. Právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl dne 12. 3. 2020 úvěr ve výši 350 000 Kč. Žalovaný uhradil celkem částku ve výši 99 350,51 Kč. Právní předchůdce žalobkyně vyhotovil dne 27. 4. 2022 oznámení o prohlášení úvěru za splatný, kterým měl být žalovaný právním předchůdcem žalobkyně vyzván k úhradě dluhu ve výši 333 439,06 Kč a dále měl být informován, že právní předchůdce žalobkyně ke dni 25. 4. 2022 zesplatnil úvěr [číslo]. Doklad o odeslání oznámení prohlášení úvěru za splatný nebyl předložen. Dne 16. 11. 2022 právní předchůdce žalobkyně podepsal smlouvou o postoupení pohledávek, když žalobkyně podepsala smlouvu dne 14. 11. 2022, jejíž přílohu tvoří potvrzení ze dne 21. 11. 2022 a dohoda ze dne 16. 11. 2022, když na základě těchto listin došlo k postoupení pohledávek právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni. Právní předchůdce žalobkyně vyhotovil dne 25. 11. 2022 dopis adresovaný žalovanému, kterým mu oznámil, že pohledávka ze smlouvy [číslo] byla postoupena na žalobkyni. Žalovaný byl zástupcem žalobkyně dne 13. 2. 2023 vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 380 780,06 Kč, a to do 28. 2. 2023, když výzva byla žalovanému odeslána na adresu [adresa žalovaného]. Žalovaný měl před podpisem smlouvy ze dne 12. 3. 2020 u právního předchůdce žalobkyně jeden produkt – běžný účet. V žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že má průměrný příjem ve výši 15 548 Kč, příjmy celé domácnosti činí 20 000 Kč a žije v podnájmu. V žádosti žalovaný uvedl adresu pro doručování, a to [adresa žalovaného]. Žalovaný měl za poslední 3 měsíce čistý příjem celkem 46 645 Kč.

19. Podle ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

20. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

21. Podle ustanovení § 2399 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

22. Podle ustanovení § 1751 odst. 1 občanského zákoníku, část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

23. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

24. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěru schopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

25. Podle ustanovení § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

26. Podle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

27. Podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

28. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

29. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

30. Z provedených důkazů plyne, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 12. 3. 2020 uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku.

31. Dle názoru soudu v daném případě právní předchůdce žalobkyně nedostál povinnosti mu zákonem stanovené v ustanovení § 86 nového zákona o spotřebitelském úvěru, když před poskytnutím úvěru s odbornou péčí neposoudil schopnost žalovaného splatit úvěr, když právní předchůdce žalobkyně sice ověřil výši příjmů žalovaného (z potvrzení o příjmech vyhotovené zaměstnavatelem), avšak vůbec nezjišťoval výši běžných výdajů zejména výdajů na bydlení, ošacení a stravu, natož že by si zjištěnou výši ověřil a zohlednil ji při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Právní předchůdce žalobkyně vůbec nezjistil, jaké jsou konkrétní (skutečné) výdaje žalované, které jsou nezbytné (např. bydlení, strava, …), a které výdaje může žalovaný v případě poskytnutí úvěru omezit. Namísto toho právní předchůdce žalobkyně použil výdaje statistické (žalobkyně výši výdajů, které měly být zohledněny, soudu nesdělila). Právní předchůdce žalobkyně tak pouze porovnal výši příjmu a výši splátky nově poskytovaného úvěru a hypotetické výdaje žalovaného, a to za situace, kdy žalovaný uvedl, že žije v podnájmu. Dle žalobkyně její právní předchůdce výdaje stanovil dle statistiky vedené ČSÚ, avšak pokud by soud vzal jako výdaje jen životní minimum (3 410 Kč) a normativní náklady na bydlení (6 637 Kč) nezbyla by po jejich úhradě žalovanému dostatečná částka (15 548 Kč – 3 410 Kč – 6 637 Kč = 5 507 Kč) k úhradě splátek úvěru (včetně poplatku za pojištění 5 776,56 Kč). Již toto mělo vést právního předchůdce žalobkyně k větší obezřetnosti a měl věnovat zkoumání úvěruschopnosti žalovaného větší pozornost. Právní předchůdce žalobkyně tak zejména nezjistil, jaké jsou„ volné“ peněžní prostředky žalovaného a zda z nich bude žalovaný schopen uhradit úvěr. Právní předchůdce žalobkyně tak z části neměl dostatek podkladů (ve vztahu k běžným výdajům), aby vyhodnotil, zda bude žalovaný schopen úvěr splácet. Soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně nepostupoval při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí. Nedodržení povinnosti zkoumat schopnost žalovaného splatit úvěr s odbornou péčí má dle § 87 odst. 1 nového zákona o spotřebitelském úvěru za následek neplatnost smlouvy. Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy o úvěru uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalovaného právním předchůdcem žalobkyně, je třeba, aby k takové neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez návrhu, když se soud ztotožňuje s právními závěry uvedenými ve stanovisku generální advokátky Juliane Kokott ve věci C -679/2018„ Povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z úřední povinnosti porušení některých ustanovení práva na ochranu spotřebitelů je v ustálené judikatuře označována za opatření nezbytné k dosažení ochrany spotřebitele zamýšlené příslušnými směrnicemi. Tato skutečnost vychází z předpokladu, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči prodávajícímu nebo poskytovateli z hlediska jak vyjednávací síly, tak úrovně informovanosti. Existuje tedy nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Povinnost vnitrostátních soudů posuzovat z úřední povinnosti porušení předpisů na ochranu spotřebitele je tedy nezbytná, aby bylo narovnáno nerovné postavení mezi spotřebitelem a prodávajícím nebo poskytovatelem zásahem, který je nezávislý na smluvních stranách, ze strany vnitrostátního soudu.“ (obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018, ze dne 20. 3. 2019). Závěry podepsaného soudu jsou v souladu i s rozhodnutím Evropského soudního dvora C -679/2018 ze dne 5. 3. 2020. Soud dodává, že porušením svých povinností zakotvených v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru právní předchůdce žalobkyně nezasáhl pouze do zájmů žalovaného jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušil veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání nejen žalovaného, ale také celou společnost (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud dodává, že zákonnou povinnost řádně zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr nelze přenášet na žalovaného, neboť splnění této povinnosti má chránit celou společnost i samotného žalovaného, který nemusí svou finanční situaci vidět objektivně a nemusí být schopen dohlédnout všechna rizika spojená s poskytnutím úvěru.

32. Soud uzavírá, že právní předchůdce žalobkyně jako poskytovatel úvěru nepostupoval s odbornou péčí a náležitě tak nezjistil schopnost žalovaného splatit poskytnutý úvěr, a proto je smlouva o úvěru (uzavřená dle § 2395 a násl. občanského zákoníku) neplatná, neboť se jedná o spotřebitelskou smlouvu, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku a k této neplatnosti tak soud přihlédl bez návrhu žalovaného (§ 588 občanského zákoníku).

33. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o úvěru je ze shora uvedených důvodů absolutně neplatná, nevznikl právnímu předchůdci žalobkyně nárok na úhradu úroků (běžících ve výši 9,7 % ročně, kapitalizovaných ve výši 17 750,01 Kč), ani na úhradu poplatků (5 147 Kč), neboť tyto byly sjednány v absolutně neplatné smlouvě. V řízení však bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku ve výši 350 000 Kč. Žalovaný se tak o tuto částku bezdůvodně obohatil na úkor právního předchůdce žalobkyně a je tak podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku povinen tuto částku právnímu předchůdci žalobkyně vrátit. Žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně dosud uhradil částku ve výši 99 350,51 Kč, k úhradě tak zbývá částka ve výši 250 649,49 Kč. Pohledávka byla v souladu s § 1879 občanského zákoníku právním předchůdcem žalobkyně postoupena na žalobkyni. Jelikož smlouva je neplatná, nemohla být ani stanovena splatnost nároku na vrácení zaslaných peněžních prostředků, žalovaný tak byl dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění žalobkyní požádán. Žalovaný byl poprvé vyzván k úhradě dlužné částky výzvou ze dne 13. 2. 2023, když pouze tato výzva byla žalovanému zaslána na jím sdělenou doručovací adresu. Ve výzvě ze dne 13. 2. 2023 byla splatnost stanovena nejpozději do 28. 2. 2023. Žalovaný se tak ode dne 1. 3. 2023 dostal do prodlení, a je tak povinen uhradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

34. Žalobkyni tak vzniklo právo na vrácení bezdůvodného obohacení, soud proto žalobě, co do částky 250 649,49 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 250 649,49 Kč od 1. 3. 2023 do zaplacení, vyhověl (výrok I.).

35. Naopak žalobkyni nevzniklo právo na úhradu úroků a poplatků, soudu tak nezbylo než žalobu, co do částky ve výši 64 507,86 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 14 879,86 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 17 750,01 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 315 157,35 Kč od 24. 11. 2022 do 28. 2. 2023, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 64 507,86 Kč od 1. 3. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 9,7 % ročně z částky 310 010,35 Kč od 26. 4. 2022 do zaplacení, zamítnout (výrok II.).

36. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 18 127,86 Kč, přičemž tato částka představuje 30 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení po kapitalizaci příslušenství ke dni rozhodnutí soudu v rozsahu 65 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 35 %). Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 12 607 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 315 157,35 Kč sestávající z částky 9 580 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 9 580 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 9 580 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 9 580 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 39 520 Kč ve výši 8 299,20 Kč (výrok III.).

37. Soud žalobkyni nepřiznal odměnu advokáta za sepis doplnění žaloby ze dne 17. 10. 2023, neboť tvrzení obsažená v doplnění žaloby měla být obsažena přímo v žalobě tak, aby soud nemusel vyzývat k jejímu doplnění. Nejedná se tak o účelně vynaložené náklady.

38. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.