74 C 215/2020

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Kaplanovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, o zaplacení

I. Spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného k nemovitým věcem - a to k bytové jednotce [číslo] ([list vlastnictví]) vymezené v budově [adresa] ([list vlastnictví]), bytový dům, stojící na pozemku parc. [číslo] ([list vlastnictví]), se spoluvlastnickým podílem na společných částech domu a pozemku o velikosti [číslo], to vše zapsané v katastru nemovitostí na [list vlastnictví] (bytová jednotka) a na [list vlastnictví] (budova a pozemek) pro [katastrální uzemí], [územní celek], okres [okres], se zrušuje.

II. Nemovité věci specifikované ve I. výroku tohoto rozsudku, se přikazují do výlučného vlastnictví žalobkyně.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na vypořádání jeho spoluvlastnického podílu částku ve výši 164 941,7 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 100 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 100 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 2 900 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 900 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

VI. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 16 669,43 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu v Ústí nad Labem dne [datum] se žalobkyně domáhala zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k nemovitým věcem, a to k bytové jednotce [číslo] ([list vlastnictví]) vymezené v budově [adresa] ([list vlastnictví]), bytový dům, stojící na pozemku parc. [číslo] ([list vlastnictví]), se spoluvlastnickým podílem na společných částech domu a pozemku o velikosti [číslo], to vše zapsané v katastru nemovitostí na [list vlastnictví] (bytová jednotka) a na [list vlastnictví] (budova a pozemek) pro [katastrální uzemí], [územní celek], okres [okres] (dále jen„ nemovité věci“), když žalobkyně je vlastníkem spoluvlastnického podílu na těchto nemovitých věcech ve výši ½ a žalovaný je vlastníkem spoluvlastnického podílu ve výši ½. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně podíl na nemovitých věcech nabyla na základě usnesení soudního exekutora o udělení příklepu č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], a to ke dni [datum]. Žalobkyně se před podáním žaloby pokusila upravit vzájemné spoluvlastnické vztahy k nemovitým věcem dohodou, avšak žalovaný s ní nekomunikuje, proto již nemá zájem setrvávat ve spoluvlastnictví. Jelikož žalovaný s žalobkyní nekomunikuje, nezbylo žalobkyni než se domáhat zrušení spoluvlastnictví soudem. Navrhuje, aby spoluvlastnictví bylo zrušeno a vypořádáno tak, že předmětné nemovité věci budou přikázány do jejího výlučného vlastnictví, když dle jejího názoru nejsou nemovité věci reálně dělitelné, a to s ohledem na velikost bytové jednotky – 43 m2. Dle žalobkyně činí hodnota spoluvlastnického podílu částku ve výši 131 950 Kč, když při určení ceny spoluvlastnického podílu žalobkyně vycházela ze znaleckého posudku. Žalobkyně je připravena žalovanému uhradit vypořádací podíl ve výši hodnoty spoluvlastnického podílu. Žalobkyně dále uvedla, že spoluvlastnický podíl nelze přikázat žalovanému do jeho vlastnictví, neboť je zde důvodná obava, že nebude schopen uhradit vypořádací podíl, když na jeho spoluvlastnickém podílu vázne soudcovské zástavní právo ve prospěch [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba] Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný užívá nemovité věci nad rámec svého spoluvlastnického podílu a obohacuje se tak na úkor žalobkyně. Žalovaný užíval nemovité věci nad rámec svého spoluvlastnického podílu v období od [datum] do [datum]. Dle žalobkyně činilo obvyklé nájemné za obdobné nemovité věci v daném místě a čase částku ve výši 7 000 Kč měsíčně, tedy polovina nájemného činila částku ve výši 3 500 Kč. Bezdůvodné obohacení za [anonymizováno] a [anonymizováno] roku [rok] tak činí celkem 7 000 Kč, když k úhradě bezdůvodného obohacení byl žalovaný žalobkyní vyzván výzvou ze dne [datum], která se do jeho dispozice dostal dne [datum], když od [datum] se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dlužné částky. Závěrem žalobkyně navrhla, aby soud zrušil spoluvlastnictví účastníků k nemovitým věcem a nemovité věci přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně a žalovanému přiznal náhradu vypořádacího podílu poníženou o dluh žalovaného vůči [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba], která by byla splatná do 30 dnů od výmazu zástavního práva ve prospěch [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba] z katastru nemovitostí. A dále aby soud žalovanému uložil uhradit žalobkyni částku ve výši 7 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení a náhradu nákladů řízení.

2. Usnesením zdejšího soudu č. j. 74 C 215/2020-47 ze dne 17. 12. 2020 byla připuštěna změna žaloby navržená žalobkyní v podání ze dne [datum], kterou se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí ve znění:

1. Spoluvlastnictví k bytové jednotce [číslo] umístěné v bytovém domě [adresa], v obci [okres], část [územní celek], postaveného na pozemku označeném jako parcela [číslo] s bytovou jednotkou souvisejícího spoluvlastnického podílu o velikosti [číslo] na společných částech budovy [adresa], v obci [okres], část [územní celek], postavené na pozemku označeném jako parcela [číslo] s bytovou jednotkou souvisejícího spoluvlastnického podílu o velikosti [číslo] na pozemku p. [číslo] o velikosti 484 m2, v obci [okres], část [územní celek], druh pozemku: zastavěná plocha a nádvoří, vše zapsané v katastru nemovitostí u [stát. instituce], [stát. instituce], na [list vlastnictví] (bytová jednotka) a 998 (budova a pozemek) pro [územní celek], část [územní celek], [katastrální uzemí], (dále jen„ Bytová jednotka“), se zrušuje.

2. Bytová jednotka se přikazuje do výlučného vlastnictví žalobce.

3. Žalobce je pak povinen jako náhradu zaplatit žalovanému částku ve výši 131 950 Kč (slovy sto třicet jedna tisíc devět set padesát korun českých) odpovídající jeho spoluvlastnickému podílu o velikosti id. ½ k celku v místě obvyklé ceny Bytové jednotky, a to do 30 dnů od právní moci rozsudku.

4. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 7 000 Kč (slovy sedm tisíc korun českých) s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení, to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

3. Žalovaný se k žalobě ani její změně nevyjádřil a k nařízenému jednání se nedostavil.

4. Z výpis z katastru nemovitostí ([list vlastnictví]) soud zjistil, že účastníci jsou v katastru nemovitostí zapsáni jako spoluvlastníci nemovitých věcí – bytové jednotky [číslo] ([list vlastnictví]) vymezené v budově [adresa] ([list vlastnictví]), bytový dům, stojící na pozemku parc. [číslo] ([list vlastnictví]), se spoluvlastnickým podílem na společných částech domu a pozemku o velikosti [číslo], to vše zapsáno na [list vlastnictví], kat. území [část obce], [územní celek], okres [okres], když žalobkyně je zapsána jako vlastník spoluvlastnického podílu ve výši ½ a žalovaný je zapsán jako vlastník spoluvlastnického podílu ve výši ½. Žalobkyně nabyla spoluvlastnický podíl na nemovitých věcech ke dni [datum], a to na základě usnesení soudního exekutora o udělení příklepu č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí].

5. Z dohody o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví ze dne [datum] plyne, že byla podepsána pouze žalobkyní. Dále z ní vyplývá, že spoluvlastnictví účastníků k nemovitým věcem má být zrušeno a vypořádáno tak, že nemovité věci nabude jako celek žalobkyně a žalovaný obdrží vypořádací podíl.

6. Z návrhu na uzavření dohody o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví ze dne [datum] plyne, že se jedná o dopis žalobkyně adresovaný žalovanému, ve kterém žalobkyně sděluje žalovanému, že nemá zájem setrvávat s žalovaným ve spoluvlastnictví a má zájem se stát výlučným vlastníkem nemovitých věcí. Dále z něj vyplývá, že k němu byla připojena dohoda o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví ze dne [datum]. Dále z něj plyne, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky ve výši 7 000 Kč představující bezdůvodné obohacení za užívání nemovitých věcí v [anonymizováno] a [anonymizováno] [rok] nad rámec spoluvlastnického podílu. Návrh byl žalovanému odeslán dne [datum], když byl připraven k vyzvednutí dne [datum] (kopie obálky, kopie podacího lístku).

7. Ze znaleckého posudku [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že předmětem ocenění byl spoluvlastnický podíl ve výši ½ na nemovitých věcech, když znalec určil, že obvyklá cena za jeden m2 plochy bytu činí 8 026,36 Kč. Z posudku plyne, že nemovitá věc – bytová jednotka se skládá z kuchyně, pokoje, koupeny a WC, když celková plocha bytové jednotky činí 41,10 m2. Ze znaleckého posudku vyplývá, že obvyklá cena spoluvlastnického podílu nemovitých věcí činí 131 950 Kč (plocha bytu 41,1 x cena za metr 8 026,36 Kč x korekční koeficient 0,4), když cena nemovité věci, resp. spoluvlastnického podílu nebyla stanovena jako polovina celkové hodnoty nemovité věci, ale výše ceny obvyklé za spoluvlastnický podíl byla znalcem korigována s ohledem na skutečnost, že se jedná o spoluvlastnický podíl, který je hůře prodejný.

8. Ze znaleckého posudku [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že znalec určil, že obvyklé nájemné v místě a čase za obdobné nemovité věci činilo v [anonymizováno] [rok] částku ve výši 4 100 Kč a v [anonymizováno] [rok] činilo částku ve výši 4 100 Kč.

9. Z výpis z účtu ze dne [datum] plyne, že se jedná o výpis z účtu vedeného ve prospěch žalobkyně za období od [datum] do [datum], když zůstatek ke dni [datum] činil 2 697 144,29 Kč. Z výpis z účtu ze dne [datum] plyne, že se jedná o výpis z účtu vedeného ve prospěch žalobkyně, když zůstatek ke dni [datum] činil 405 779,17 Kč.

10. Z provedeného dokazování vyplývá, že účastníci jsou v katastru nemovitostí zapsáni jako spoluvlastníci nemovitých věcí – bytové jednotky [číslo] ([list vlastnictví]) vymezené v budově [adresa] ([list vlastnictví]), bytový dům, stojící na pozemku parc. [číslo] ([list vlastnictví]), se spoluvlastnickým podílem na společných částech domu a pozemku o velikosti [číslo], to vše zapsáno na [list vlastnictví], kat. území [část obce], [územní celek], okres [okres], když žalobkyně je zapsána jako vlastník spoluvlastnického podílu ve výši ½ a žalovaný je zapsán jako vlastník spoluvlastnického podílu ve výši ½. Žalobkyně nabyla spoluvlastnický podíl na nemovitých věcech ke dni [datum]. V případě nemovitých věcí se jedná o bytovou jednotku s podlahovou plochou 41,1 m2, která se skládá z kuchyně, pokoje, koupeny a WC. Obvyklá cena celé nemovité věci činí 329 883,4 Kč (41,1 m2 x 8 026,36 Kč). Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že žalobkyně ke dni [datum] disponovala peněžními prostředky ve výši 405 779,17 Kč. Nájemné za pronájem nemovitých věcí činilo v [anonymizováno] a [anonymizováno] roku [rok] částku ve výši 4 100 Kč měsíčně. Žalovaný byl před podáním žaloby žalobkyní vyzván k uzavření dohody ohledně vypořádání spoluvlastnictví účastníků k nemovitým věcem a dále k úhradě bezdůvodného obohacení za užívání nemovitých věcí nad rámec spoluvlastnického podílu v [anonymizováno] a [anonymizováno] roku [rok], když výzva byla žalovanému odeslána dne [datum] a byla připravena k vyzvednutí dne [datum]. Žalovaný na výzvu nereagoval, ani ničeho neuhradil.

11. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle odstavce druhého téhož ustanovení není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

12. Dle rozhodnutí Krajského soudu v Plzni sp. zn. 13 Co 259/2015 rozhodnutí soudu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví je rozhodnutím konstitutivním, jež nově konstituuje práva a povinnosti mezi účastníky. Nejedná se tak o práva vzniklá před nabytím účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., která by se posuzovala podle předchozí právní úpravy. Totéž se týká i posuzování nároku na vydání bezdůvodného obohacení v souvislosti s investicemi jedním nebo více spoluvlastníků do společné věci vynaloženými bez dohody s ostatními spoluvlastníky za předpokladu, že se nejedná o náklady na nutnou opravu nebo údržbu, když povinnost vydat bezdůvodné obohacení vzniká až při zániku spoluvlastnictví.

13. Vzhledem k tomu, že návrh na vypořádání spoluvlastnictví byl podán po [datum], soud na věc aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

14. Podle § 1143 občanského zákoníku, nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

15. Podle § 1144 odst. 1 občanského zákoníku, je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota.

16. Předně soud dospěl k závěru, že účastníci jsou spoluvlastníky nemovitých věcí - bytové jednotky o podlahové ploše 41,1 m2, když každý z účastníků vlastní podíl ve výši ½. Žalobkyně již nechce setrvávat ve spoluvlastnictví zejména proto, že žalovaný je nekontaktní a není tedy možno s ním uzavřít dohodu ohledně užívání společných nemovitých věcí. Navíc užívání předmětných nemovitých věcí oběma spoluvlastníky je s ohledem na jejich charakter (bytovou jednotku) a velikost prakticky vyloučeno. Žalobkyně proto žádá o zrušení spoluvlastnictví k nemovitým věcem a jejich přikázání do jejího výlučného vlastnictví. Jelikož žalobkyně žádá o zrušení spoluvlastnictví, ale dohoda na způsobu vypořádání není možná, soud v souladu s § 1143 občanského zákoníku přistoupil ke zrušení spoluvlastnictví a jeho vypořádání. Soud se proto nejprve v souladu s § 1144 odst. 1 občanského zákoníku zabýval tím, zda je možné předmět spoluvlastnictví - bytovou jednotku reálně rozdělit. Soud dospěl k závěru, že reálné rozdělení není s ohledem na velikost nemovitých věcí možné. Rovněž ani rozdělení současné bytové jednotky na další (menší) bytové jednotky není možné.

17. Podle § 1147 občanského zákoníku, není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

18. Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 2024/2016 vyslovil níže uvedené právní závěry: I. Spoluvlastníkovi lze přikázat společnou věc za náhradu, pokud o přikázání společné věci do jeho výlučného vlastnictví projeví zájem a pokud je spoluvlastník solventní. Přichází-li do úvahy přikázání věci více dosavadním spoluvlastníkům, musí soud rozhodnout o tom, komu společnou věc přikáže, přičemž musí vzít do úvahy veškerá rozhodná kritéria. II. Při rozhodování o vypořádání spoluvlastnictví je třeba vždy vzít do úvahy v zákoně uvedená hlediska, nejde však o hlediska rozhodující; to, komu bude věc přikázána, záleží na úvaze soudu, která může vyjít i z jiných než v zákoně výslovně uvedených kritérií, respektujících základní principy soukromého práva (§ 2 a násl. o. z.). Soud se v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví má vždy zabývat výší podílů spoluvlastníků a účelným využitím věci, jeho rozhodnutí však může vyjít i z jiných rozhodných kritérií. III. U nemovitosti sloužící k bydlení či k podnikání je třeba přihlížet i k tomu, který ze spoluvlastníků v nemovitosti bydlel či podnikal, udržoval ji, opravoval, případně do ní investoval a je schopen se o její údržbu nadále starat. IV. Je třeba přihlížet i k likviditě, tedy schopnosti a včasnosti zaplacení vypořádacího podílu (přiměřené náhrady). Stejně tak lze za zohlednitelné kritérium považovat, že spoluvlastník navrhne zaplacení vyšší finanční náhrady dalším spoluvlastníkům, neboť i to vyjadřuje jeho vztah k věci. Lze přihlédnout i k historické rodinné vazbě na společnou věc.

19. Jelikož soud dospěl k závěru, že předmět spoluvlastnictví není reálně dělitelný, v souladu s § 1147 občanského zákoníku dále zkoumal, zda by bylo možno přikázat předmětné nemovité věci do výlučného vlastnictví některého ze spoluvlastníků. Pouze žalobkyně žádala o přikázání nemovitých věcí do svého výlučného vlastnictví. Žalovaný se po celou dobu řízení nijak nevyjádřil a neprojevil tak zájem o nemovité věci. Žalobkyně zároveň v řízení prokázala, že disponuje dostatečnými finančními prostředky k úhradě vypořádacího podílu náležejícího žalovanému.

20. Soud uzavírá, že žalobkyně jako spoluvlastnice předmětných nemovitých věcí již nechce spoluvlastnictví zachovat, a protože žádný ze spoluvlastníků nemůže být nucen setrvávat ve spoluvlastnictví, soud rozhodl o zrušení spoluvlastnictví k předmětným nemovitým věcem (výrok I.). Jelikož pouze žalobkyně projevila zájem o nemovité věci a zároveň prokázala svou solventnost, soud rozhodl tak, že přikázal předmětné nemovité věci do výlučného vlastnictví žalobkyně (výrok II.).

21. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 2 Cdon 425/96 přiměřenou náhradu podle ustanovení § 142 odst. 1, věty druhé, obč. zák. soud určí odpovídajícím podílem z ceny celé věci, nikoliv cenou, za kterou by bylo možné prodat spoluvlastnický podíl.

22. Jelikož byly předmětné nemovité věci přikázány do výlučného vlastnictví žalobkyně, náleží ostatním spoluvlastníkům - žalovanému dle § 1147 občanského zákoníku přiměřená náhrada. Hodnota celé nemovité věci činí 329 883,4 Kč. Jelikož žalovaný je vlastníkem ½ podílu na předmětných nemovitých věcech, náleží mu v souladu s právními závěry vyjádřenými v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 2 Cdon 425/96 jedna polovina hodnoty předmětných nemovitých věcí, tedy částka ve výši 164 941,7 Kč. Žalobkyně je tak povinna uhradit žalovanému vypořádací podíl ve výši 164 941,7 Kč (výroku III.).

23. Následně se soud zabýval nárokem žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení.

24. Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

25. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2616/99 podílovému spoluvlastníku, který užívá společnou věc nad rozsah svého spoluvlastnického podílu, vzniká bezdůvodné obohacení. Protože není schopen spotřebované plnění v podobě výkonu práva nájmu vrátit, musí ostatním spoluvlastníkům poskytnout peněžitou náhradu jako ekonomickou protihodnotu toho, co nemůže být vydáno.

26. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 778/2005 užívá-li spoluvlastník bez dohody s ostatními spoluvlastníky společnou věc v rozsahu přesahujícím jeho spoluvlastnický podíl, je povinen poskytnout jim odpovídající peněžitou náhradu.

27. S ohledem na právní názory uvedené ve shora uvedených rozhodnutích soud shledal nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení částečně oprávněným. Z provedeného dokazování plyne, že žalobkyně nabyla spoluvlastnický podíl na nemovitých věcech ke dni [datum], avšak žalovaný ji od tohoto data až dosud vyloučil z možnosti užívat společné nemovité věci a realizovat práva odpovídající jejímu spoluvlastnickému podílu na nemovitých věcech. Není rozhodující, zda v rozhodné době od [datum] do [datum] žalovaný předmětné nemovité věci fakticky užíval, a zda tedy vykonával práva vlastníka i v rozsahu spoluvlastnického podílu žalobkyně, ale tím, že neposkytl žalobkyni součinnost k užívání společných nemovitých věcí ani s žalobkyní neuzavřel dohodu o tom, že žalovaný bude společné nemovité věci užívat nad rámec svého spoluvlastnického podílu bezplatně, a je proto na místě uzavřít, že co do jedné poloviny žalovaný užíval předmětné nemovité věci nad rámec svého spoluvlastnického podílu, aniž by v tomto rozsahu poskytl žalobkyni finanční protihodnotu za užívání spoluvlastnického podílu na nemovitých věcech bez právního důvodu ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Tedy za stavu, kdy žalobkyně neměla možnost nemovité věci užívat, získal žalovaný na její úkor bezdůvodné obohacení, které jí je povinen vydat. Při stanovení výše bezdůvodného obohacení soud vycházel ze znaleckého posudku. Nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení za období od [datum] do [datum] činí částku 4 100 Kč (2 x 2 050 Kč), která se skládá ze znalcem vypočtené poloviny obvyklého nájemného za období od [datum] do [datum] ve výši 4 100 Kč a z poloviny obvyklého nájemného za období od [datum] do [datum] ve výši 4 100 Kč. Bezdůvodné obohacení bylo dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku splatné na výzvu žalobkyně. Žalovaný byl poprvé vyzván k úhradě dluhu výzvou ze dne [datum]. Výzva byla žalovanému odeslána dne [datum] a do jeho dispozice se dostala dne [datum], tedy nárok na bezdůvodné obohacení se stal splatným dne [datum]. Jelikož žalovaný ničeho neuhradil, ode dne následujícího ([datum]) se tak dostal do prodlení a je povinen uhradit žalobkyni i úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

28. Soud proto přiznal žalobkyni právo na zaplacení částky ve výši 4 100 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 100 Kč od [datum] do zaplacení (výrok IV.).

29. S ohledem na shora uvedené tak žalobkyni nevzniklo právo na úhradu částky ve výši 2 900 Kč, tedy částky převyšující bezdůvodné obohacení. Soud proto žalobu, co do částky ve výši 2 900 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 900 Kč od [datum] do zaplacení, zamítl (výrok V.).

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na plnou náhradu nákladů řízení v částce 16 669,43 Kč, když částečný neúspěch v řízení byl způsobem tím, že výše plnění v případě nároku na vydání bezdůvodného obohacení závisela na znaleckém posudku, který výši plnění stanovil v nižší výši, nežli požadovala žalobkyně. Náklady ve výši 16 669,43 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 8 000 Kč a dále ze spotřebované zálohy složené žalobkyní na náklady spojené se zpracováním znaleckého posudku dle § 141 odst. 1 o. s. ř. v částce 8 669,43 Kč, když žalobkyně uhradila zálohu v celkové výši 10 000 Kč, avšak náklady na vyhotovení znaleckého posudku činily dle usnesení podepsaného soudu č. j. 74 C 215/2020-107 ze dne 30. 8. 2021 pouze částku ve výši 8 669,43 Kč, tedy pouze v této výši byla složená záloha spotřebována a stala se nákladem žalobkyně. Soud dodává, že ostatních nákladů se žalobkyně vzdala.

31. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.