74 C 242/2025

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Miroslavem Rottnerem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného , Anonymizováno o zaplacení 52 574 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 45 558 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 47 558 Kč ve výši 12 % ročně od 20. 5. 2025 do 14. 6. 2025 ve výši 406,64 Kč a zákonným úrokem z prodlení z částky 45 558 Kč ve výši 12 % ročně od 15. 6. 2025 do zaplacení, částky ve výši 7 016,86 Kč, úroku ve výši 69,09 % ročně z částky 40 414,98 Kč od 20. 5. 2025 do 10. 6. 2025 ve výši 1 637,90 Kč, a úroku ve výši 12 % ročně z částky 40 414,98 Kč od 11. 6. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 20. 5. 2025 dosáhne částky 177 926 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou, doručenou soudu dne 29. 10. 2025 a doplněnou podáním ze dne 23. 1. 2026, domáhala proti žalovanému zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím z titulu nezaplacení splátek poskytnutého spotřebitelského úvěru ve výši 50 000 Kč, smluvní pokuty za prodlení se splácením splátek, zaplacení nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného se splácením a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny úvěru po zesplatnění úvěru, to vše na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, . Žalovaný se zavázal úvěr splácet spolu s úrokem ve výši nominální sazby 69,09 % ročně, a to do maximální částky, jejíž celková výše je dle smlouvy omezena částkou 177 926 Kč, v pravidelných 48 měsíčních splátkách ve výši 3 089 Kč splatných vždy ke 12. dni v měsíci počínaje měsícem dubnem 2023. Ke dni 18. 5. 2025 byl celý úvěr zesplatněn pro nesplácení úvěru. Žalovanému ke dni podání žaloby zbyla k úhradě částka ve výši 52 574 Kč [43 261,27 Kč (zbývající dlužná původní jistina úvěru a dlužný úrok za poskytnutí úvěru přirostlý k této jistině ke dni zesplatnění), 1 497 Kč smluvní pokuta za prodlení se splácením (499 Kč za každou ze tří splátek se, se kterou se žalovaný ocitl v prodlení se splácením v délce 30 dnů před zesplatněním úvěru) a 800 Kč náklady vzniklé žalobkyni v souvislosti s prodlením žalovaného se splácením (200 Kč za každou ze čtyř splátek se, se kterou se žalovaný ocitl v prodlení se splácením v délce 15 dnů před zesplatněním úvěru) a částka ve výši 7 016,86 Kč odpovídající smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z nové dlužné jistiny úvěru po zesplatnění úvěru do dne podání žaloby]. Dále žalobkyně požadovala zaplacení úroku za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 40 414,98 Kč ode dne 20. 5. 2025 do zaplacení – maximálně však do doby než dosáhne 177 926 Kč – (a to ve výši 69,09 % ročně z této částky za období od 20. 5. 2025 do 10. 6. 2025 kapitalizovaného částkou 1 637,90 Kč a ve výši 12 % ročně z této částky počínaje dnem 21. 2. 2025). Žalovaný dlužnou částku žalobkyni ani přes výzvy neuhradil.

2. Žalobkyně v rámci svých žalobních tvrzení podrobně popsala způsob uzavření smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku a vyjádřila přesvědčení, že před jejím uzavřením a poskytnutím peněžních prostředků žalovanému splnila svou zákonnou povinnost ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to i na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného. Takový způsob prověření úvěruschopnosti byl v daném případě podle žalobkyně dostatečný, což plyne dle jejího přesvědčení i z pasáží stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 25. 10. 2005, sp. zn. Pl. ÚS-st. 20/05, nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III ÚS 4129/18 a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 4 Tdo 238/2019, které na podporu této své argumentace citovala.

3. Soud věc projednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) v nepřítomnosti žalovaného, neboť žalovaný, ač byl k jednání nařízenému na den 11. 3. 2026 řádně předvolán dne 12. 2. 2026, se k němu bez omluvy nedostavil.

4. Z provedených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti.

5. Úplný výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu (č.l. 8). Dle tohoto výpisu žalobkyně ode dne 11. 5. 2018 disponovala povolením České národní banky k činnosti podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru spočívající v poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení, a to jako nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru.

6. Fotokopie OP č. , hodnota, (č.l. 13-14 a č.l. 80-83). Jedná o se kopii občanského průkaz žalovaného s datem platnosti od 22. 2. 2022 do 22. 2. 2032.

7. Podpis na dálku – smlouva o spotř. úvěru (tzv. produkt A) [č.l. 26 a č.l. 75]. V této listině je obsažen podrobný popis uzavírání smluv o spotřebitelském úvěru, pokud k jejich uzavírání mezi žalobkyní a třetími osobami dochází za použití prostředků komunikace na dálku.8. , Anonymizováno, předsmluvní formulář ze dne 12. 3. 2023 (č.l. 9-12 a č.l. 70-73). Tato listina, v níž je žalobkyně označena jako „Poskytovatel“ či „Věřitel“ a žalovaný jako „Klient“, a v níž je uvedeno, že se vztahuje se ke Smlouvě o úvěru (dále též jen „Smlouva“) [číslo návrhu smlouvy , Anonymizováno, ] ve znění Dodatku č. 1 k této Smlouvě (dále též jen „Dodatek“), obsahuje mimo jiné identifikační údaje žalobkyně, zprostředkovatele úvěru, informace o druhu úvěru [„spotřebitelský úvěr podléhající režimu zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále též jen ‚OZ‘) a zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále též jen ‚ZSÚ‘)“], celkové výši úvěru (50 000 Kč), podmínkách čerpání, době trvání úvěru (v případě řádného a včasného plnění povinností ze Smlouvy činí doba trvání spotřebitelského úvěru 48 měsíců), splátkách a jejich případném rozdělení [„poskytnutý úvěr a sjednané úroky za poskytnutí úvěru budete hradit v měsíčních anuitních Splátkách (dále též jen ‚Splátka‘); celková výše měsíční Splátky činí 3 089 Kč, počet měsíčních Splátek činí 48; splátky budou hrazeny ve Lhůtě splatnosti Splátek, a to vždy nejpozději v den v kalendářním měsíci (dále též jen ‚Poslední den splatnosti Splátky‘), a to počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen], celkové částce, kterou je třeba zaplatit (148 272 Kč), nákladech úvěru (69,09 % p.a., RPSN 95,76 %), nákladech v případě opožděných plateb (smluvní pokuta 499 Kč za prodlení s úhradou každé Splátky o délce 30 dnů, maximálně však 2 999 Kč za kalendářní rok, účelně vynaložení náklady žalobkyně 200 Kč v případě prodlení s úhradou Splátky o délce 15 dnů, zesplatnění úvěru v případě prodlení s úhradou kterékoli Splátky nebo její části o délce 65 dnů).

9. Prohlášení o politické exponovanosti (č.l. 69). Obsahem této listiny datované 12. 3. 2023 je prohlášení žalovaného, že v posledních 10 letech před uskutečněním tohoto prohlášení, na území České republiky a kdekoli jinde v zahraničí nebyl a není politicky exponovanou osobou ve smyslu zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, v platném znění.

10. Prohlášení klienta ze dne 12. 3. 2023 (č.l. 27-28 a č.l. 66-67). Tato listina zachycuje prohlášení žalovaného o tom, s jakými informacemi se seznámil před tím, než mělo dojít ze strany žalobkyně k přijetí jeho návrhu popsaného v bodě 14 níže.

11. Hodnocení klienta ze dne 12. 3. 2023 (č.l. 29 a č.l. 62). Z této listiny vyplývá, že při posuzování bonity žalovaného vycházela žalobkyně z následujících údajů o majetkových a osobních poměrech žalovaného: příjmy (pouze ze zaměstnání, zaměstnavatel , právnická osoba, .) – 26 042 Kč; výdaje – 8 775 Kč [z toho životní minimum 4 860 Kč, bydlení (nájemné, inkaso) 3 915 Kč], rezerva – 16 267 Kč, nežije s manželem/kou (partnerem/kou) ve společné domácnosti, forma bydlení: státní/obecní.

12. Oznámení o provedení příkazu k úhradě , právnická osoba, . ze dne 1. 11. 2022 (č.l. 17 a č.l. 76), oznámení o provedení příkazu k úhradě , právnická osoba, . ze dne 1. 12. 2022 (č.l. 16 a č.l. 77), oznámení o provedení příkazu k úhradě , právnická osoba, . ze dne 3. 1. 2023 (č.l. 78) a oznámení o provedení příkazu k úhradě , právnická osoba, . ze dne 1. 2. 2023 (č.l. 15, č.l. 65 a č.l. 79). Jedná se o záznamy o transakcích provedených ve prospěch účtu žalovaného , č. účtu, z účtu , č. účtu, označeného „, Anonymizováno, .“ zaúčtovaných ve dnech 1. 11. 2022, 1. 12. 2022, 3. 1. 2023 a 1. 2. 2023, dle nichž byly v uvedených dnech z toho účtu na účet žalovaného postupně připsány částky 26 682 Kč, 25 690 Kč, 24 110 Kč a 27 333 Kč.

13. Výpis záznamů z registru SOLUS (č.l. 31 a č.l. 74). Dle tohoto výpisu byl u žalovaného u produktu „splátkový prodej, spotřebitelský úvěr (včetně beúčelového)“ od 17. 5. 2021 evidován příznak „Z“ a poznámka „D“ [tj. negativní záznam, porušení podmínek nesplácením závazků (srov. rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem, ze dne 19. 8. 2026, č. j. , spisová značka, , bod 16)]. Výpis z nebankovního registru klientských informací (č.l. 33 a č.l. 68). Z této listiny plyne, že výsledkem dotazu ze dne 12. 3. 2023 bylo hodnocení žalovaného, při kterém mu bylo přiznáno skóre 375 (menší riziko, lepší segment klientů).

14. Návrh na uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 12. 3. 2023 (č.l. 21-23). Z této listiny nazvané „Návrh na uzavření smlouvy o úvěru / Smlouva o úvěru“, v níž je žalobkyně označovaná jako „Poskytovatel“ (identifikovaná mimo jiné číslem účtu: , Anonymizováno, ) a žalovaný jako „Klient“ (identifikovaný mimo jiné jménem, příjmením, číslem účtu: , Anonymizováno, , telefonním číslem: , hodnota, , emailem: , e-mail, ), plyne, že žalovaný navrhl žalobkyni, aby mu bezhotovostním převodem prostředků na jeho účet v této listině uvedený (čl. 1.5) poskytla peněžní prostředky (úvěr) ve výši 50 000 Kč, a to za následujících podmínek. Za poskytnutí peněžních prostředků žalovaný zaplatí žalobkyni úrok 69,09 % a poskytnuté peněžní prostředky včetně tohoto úroku jí bude splácet prostřednictvím 48 pravidelných měsíčních splátek ve výši 3 089 Kč splatných vždy k 12. dni v měsíci, počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, v němž mu budou peněžní prostředky vyplaceny poskytnuty. Celkem tak žalobkyni zaplatí 148 272 Kč. Jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 30 dnů, vznikne mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč, a to za každou splátku, u které se ocitli v prodlení o délce 30 dnů. Souhrn veškerých smluvních pokut, které je žalobkyně oprávněna takto požadovat, činí maximálně 2 999 Kč za každý kalendářní rok. Smluvní pokuty jsou v každém jednotlivém případě splatné ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku povinnosti k zaplacení dané smluvní pokuty (bod 6.1). Žalobkyně má vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s jeho prodlením. Výše těchto nákladů činí u každé splátky, u které se žalovaný ocitne v prodlení s její úhradou o délce 15 dnů, částku 200 Kč. Právo na zaplacení této náhrady nákladů vzniká u každé jednotlivé splátky patnáctým dnem trvání prodlení s její úhradou. Náhrada nákladů je v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva na její zaplacení (bod 6.2). Jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části o délce 65 dnů: je žalobkyně oprávněna odepřít plnění veškerých svých závazků (povinností), automaticky dojde k zesplatnění úvěru, tzn., že se k tomuto dni stávají okamžitě splatnými celá jistina úvěru, veškeré úroky za poskytnutí úvěru přirostlé k tomuto dni, veškeré smluvní pokuty a veškeré náhrady nákladů dle bodu 6.

2. Žalobkyně je povinna žalovaného před zesplatněním úvěru vyzvat k uhrazení dlužné splátky a poskytnout mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů (bod 6.3). Ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru. Novou jistinu úvěru je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Žalobkyně je oprávněna požadovat, aby jí žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platil úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení (bod 6.5). Sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru. Tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru. U dluhu ze spotřebitelského úvěru v případě prodlení delšího než 90 dnů, však vzniká žalobkyni právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. Žalobkyně je oprávněna na úrocích za poskytnutí úvěru, které přirostou po zesplatnění úvěru, požadovat částku v maximální souhrnné výši 177 926,40 Kč. Schválení úvěru žalobkyně oznámí žalovanému písemným oznámením doručeným k jeho rukám, jehož součástí bude jedno vyhotovení „Návrhu na uzavření smlouvy o úvěru / Smlouvy o úvěru“ s potvrzenou akceptační doložkou (bod 1.3). Na poslední straně obsahuje listina v místě vyhrazeném pro podpis klienta číselný kód , Anonymizováno, s připojeným datem 12. 3. 2023 a zcela na konci také akceptační doložku „Tato Nabídka byla ze strany Poskytovatele akceptována dne“, u níž je připojen podpis osoby zastupující žalobkyni s datem 13. 3. 2023.

15. Dodatek č. 1 k Návrhu smlouvy o úvěru č. , hodnota, (č.l. 24-25). V této listině si žalobkyně a žalovaný sjednali, že veškeré listiny, včetně „Návrhu na uzavření smlouvy o úvěru / Smlouvy o úvěru“ žalovaný podepíše tak, že tak, že žalobkyni zašle na telefonní číslo žalobkyně , tel. číslo, SMS zprávu, kterou vyjádří svůj souhlas mimo jiné s touto listinou, a která bude obsahovat jméno a příjmení žalovaného a dále jedinečný kód odpovídající variabilnímu symbolu platby ve výši 1 Kč, která byla žalovanému za tímto účelem zaslána po posouzení úvěruschopnosti žalovaného na jeho bankovní účet. V okamžiku zaslání této SMS zprávy na telefonní číslo žalobkyně se tyto podepisované dokumenty považují za převzaté ze strany žalované.

16. Důkaz o odeslání 1 Kč (č.l. 34 p.v. a č.l. 63 p.v.). Dle této listiny byla dne 12. 3. 2023 ve 20:20 hod. na účet , č. účtu, pod VS , var. symbol, odeslána částka 1 Kč s poznámkou „POJISTENA PUJCKA , Anonymizováno, . Podpisovy kod a identifikace klienta pro poskytnuti spotřebitelského uveru. , právnická osoba, . IC:, IČO, “. Zaslaná SMS (informace o vyplacení) ze dne 12. 3. 2023 (č.l. 35 a č.l. 64). Dle této listiny byla dne 12. 3. 2023 v 20:21:10 hod. na tel. č. , tel. číslo, zaslána zpráva „PojistenaPujcka: Vazeny kliente, na Vas BU jsme odeslali platbu ve vysi 1 Kc. VS této platby pouzijte jako podpisovy kod pro odpovedni SMS na tuto zpravu ve tvaru: Souhlasim Jmeno Prijmeni PodpisovyKod. Timto z Vasi strany dojde k podpisu techto dokumentu: Navrh smlouvy, Dodatek c.1 ke smlouve o uveru, Prohlaseni klientu, Informace pro klienty poskytovane zprostredkovatelem uveru, formular Hodnoceni klienta, Cestne prohlaseni politicky exponovane osoby, Souhlasy se zpracovanim osobnich udaju – Prehled - dalsi souhlasy.“ Důkaz o přijaté SMS (č.l. 35 p.v. a č.l. 64 p.v.). Na této listině je uvedeno, že „Dne 12.03.2023 v 20:47 hodin byla doručená potvrzovací SMS, pro vyplacení úvěru ve tvaru: ‚Souhlasim , jméno FO, , Anonymizováno, ‘ z telefonního čísla , hodnota, .“17. Splátkový kalendář ke Smlouvě o úvěru č. , hodnota, ze dne 14. 3. 2023 (č.l. 19). Jedná se o rozpis obsahující celkem 48 vzestupně číslovaných splátek (1 až 48) každé ve výši 3 089 Kč, datum jejich splatnosti (s měsíční frekvencí počínaje 12. 4. 2023 a konče 12. 3. 2027) a vyčíslení podílů z každé splátky alokovaných na hrazení úroku a na umořování jistiny.

18. Oznámení o schválení úvěru ke Smlouvě o úvěru č. , hodnota, ze dne 14. 3. 2023 (č.l. 18) a kopie dodejky od zásilky uložené dne 21. 4. 2023 (č.l. 20). Tuto listinou adresovanou žalovanému a zaslanou mu do vlastních rukou, jež se dostala do jeho dispozice nejpozději dne 21. 4. 2023, jej žalobkyně informovala, že akceptovala jeho návrh na uzavření „Smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 12.03.2023“ ve znění „Dodatku č. 1 k této Smlouvě o úvěru“ a doručením této listiny žalovanému tak došlo k jejímu uzavření. Zároveň byl žalovaný informován o základních parametrech úvěru poskytované na základě uzavřené smlouvy (bezúčelový úvěr - spotřebitelský úvěr podléhající režimu „OZ“ a „ZSÚ“ s dobou trvání 48 měsíců o celkové výši 50 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 69,09 % ročně (RPSN 95,62 %), za nějž má žalovaný zaplatit 148 272 Kč prostřednictvím 48 splátek po 3 089 Kč hrazených nejpozději 12. dne každého kalendářního měsíce, a to počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen.)

19. Doklad o vyplacení úvěru (č.l. 32). Dle tohoto dokladu byla dne 13. 3. 2023 vyplacena z účtu , č. účtu, ve prospěch účtu , Anonymizováno, pod VS , var. symbol, provedena platba 50 000 Kč.

20. Sdělení , právnická osoba, . ze dne 22. 1. 2026 (č.l. 55). Dle tohoto sdělení byl žalovaný majitelem účtu , Anonymizováno, vedeného tuto banku a na tento účet byla dne 13. 3. 2023 připsána částka 50 000 Kč z účtu , Anonymizováno, „, právnická osoba, , , právnická osoba, .“, VS , var. symbol, .

21. Základní informace o klientovi (č.l. 34 a č.l. 63). Tato listina obsahuje následující údaje – číslo smlouvy: , Anonymizováno, , telefonní číslo: , hodnota, , e-Mail: , e-mail, , č. účtu: , č. účtu, , datum žádosti: 12. 3. 2023, datum podpisu: 12. 3. 2023, datum vyplacení: 13. 3. 2023.

22. Karta klienta číslo smlouvy , Anonymizováno, (č.l. 30). Z této listiny je patrné, že žalovaný měl započít se splácením peněžních prostředků poskytnutých žalovanou způsobem popsaným v bodě 14 výše dne 12. 4. 2023. Žalovaný zaplatil žalobkyni celkem 23 splátek po 3 089 Kč, a dále po jedné splátce ve výši 2 000 Kč, 1 089 Kč a 911 Kč, to vše v období od 12. 4. 2023 do 12. 5. 2024. Celkem tak žalobkyni zaplatil 75 047 Kč. V průběhu splácení se žalovaný opakovaně se splátkami opožďoval, pročež byl žalobkyní celkem 17krát upomínán (14x první upomínkou, 3x třetí upomínkou).

23. Výzva k zaplacení ze dne 12. 2. 2025 (č.l. 36). Touto výzvou se žalobkyně obrátila na žalovaného „ve věci uzavřené smlouvy č. , hodnota, “ a vyzvala jej k okamžité úhradě splátek v celkové výši 6 178 Kč (splátka č. 22 splatná dne 12. 1. 2025 a splátka č. 23 splatná dne 12. 2. 2025), s jejichž úhradou se ocitl v prodlení, a v důsledku toho také náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč, a smluvní pokuty ve výši 499 Kč, a to s upozorněním, že v případě prodlení s úhradou kterékoliv splátky o délce 65 dnů, dojde tímto dnem „automaticky k zesplatnění celého úvěru“. Výzva k zaplacení ze dne 14. 4. 2025 (č.l. 37). Touto výzvou se žalobkyně obrátila na žalovaného „ve věci uzavřené smlouvy č. , hodnota, “ a vyzvala jej k okamžité úhradě splátek v celkové výši 6 178 Kč (splátka č. 24 splatná dne 12. 3. 2025 a splátka č. 25 splatná dne 12. 4. 2025), s jejichž úhradou se ocitl v prodlení, a v důsledku toho také náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 600 Kč, a smluvní pokuty ve výši 998 Kč, a to s upozorněním, že v případě prodlení s úhradou kterékoliv splátky o délce 65 dnů, dojde tímto dnem „automaticky k zesplatnění celého úvěru“. Výzva k zaplacení ze dne 13. 5. 2025 (č.l. 38). Touto výzvou se žalobkyně obrátila na žalovaného „ve věci uzavřené smlouvy č. , hodnota, “ a vyzvala jej k okamžité úhradě splátek v celkové výši 7 267 Kč (splátka č. 24 splatná dne 12. 3. 2025, splátka č. 25 splatná dne 12. 4. 2025 a splátka č. 26 splatná dne 12. 5. 2025), s jejichž úhradou se ocitl v prodlení, a v důsledku toho také náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 800 Kč, a smluvní pokuty ve výši 1 497 Kč, a to s upozorněním, že v případě prodlení s úhradou kterékoliv splátky o délce 65 dnů, dojde tímto dnem „automaticky k zesplatnění celého úvěru“.

24. Oznámení – výzva k okamžité úhradě ze dne 18. 5. 2025 (č.l. 39). Tímto oznámením žalobkyně vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky v celkové výši 47 558 Kč (zbývající dlužná původní jistina úvěru 40 414,98 Kč, úrok za poskytnutí úvěru přirostlý ke dni zesplatnění úvěru 4 846,29 Kč, neuhrazené smluvní pokuty 1 497 Kč, náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením 800 Kč), jelikož došlo k zesplatnění úvěru v důsledku prodlení žalovaného u „Smlouvy č. , hodnota, “. Zároveň jej upozornila, že „v souladu s uzavřenou smlouvou platí, že pokud není částka odpovídající zesplatněné původní jistině a běžným úrokům přirostlým ke dni zesplatnění uhrazena v den zesplatnění úvěru, vzniká společnosti , právnická osoba, . právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z této dlužné částky za každý den prodlení s její úhradou. K této dlužné částce vedle toho přirůstá i zákonný úrok z prodlení. K nezaplacené dlužné původní jistině úvěru navíc i nadále přirůstá sjednaný úrok za poskytnutí úvěru (podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, přitom platí, že u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší).“25. Předžalobní výzva ze dne 8. 10. 2025 (č.l. 40) a Podací arch České pošty ze dne 8. 10. 2025 (č.l. 41). Touto výzvou, předanou k poštovní přepravě dne 8. 10. 2025 právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného do 15 dnů od jejího oznámení k úhradě částky v celkové výši 45 558 Kč (skládající se z dlužné nové jistiny úvěru v celkové výši 43 261,27 Kč, smluvní pokuty v celkové výši 1 497 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením v celkové výši 800 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to počínaje dnem 20. 5. 2025 vyčíslené ke dni 8. 10. 2025 na částku 6 194,92 Kč, a úroku za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 40 414,98 Kč ode dne 20. 5. 2025 do zaplacení, počínaje 91. dnem ve snížené výši odpovídající zákonnému úroku z prodlení).

26. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci.

27. Žalobkyně je subjektem oprávněným k poskytování spotřebitelských úvěrů. Žalovaný se dne 12. 3. 2023 prostřednictvím listiny nazvané „Návrh na uzavření smlouvy o úvěru / Smlouva o úvěru“, jež byla opatřena číslem , hodnota, , obrátil na žalovanou s žádostí o poskytnutí peněžních prostředků ve výši 50 000 Kč, a to za podmínek v této listině uvedených. Žalobkyně ověřila totožnost žalovaného prostřednictvím kopie jeho občanského průkazu a následně provedla hodnocení jeho bonity, přičemž vycházela z toho, že žalovaný žije sám, je zaměstnaný u zaměstnavatele , právnická osoba, ., jeho čistý příjem dosahuje 26 042 Kč [což doložil výpisy z účtu za období listopad 2022 až únor 2023, kde byly připsány platby od tohoto plátce ve výši 26 682 Kč, 25 690 Kč, 24 110 Kč a 27 333 Kč], jeho výdaje činí 8 775 Kč [z čehož na bydlení (nájemné, inkaso) vynakládá 3 915 Kč, přičemž své bytové potřeby uspokojuje formou „státního/obecního bydlení“, a zbytek výdajů představuje životní minimum ve výši 4 860 Kč], a k dispozici mu tak zbývá 16 267 Kč. Dále provedla lustraci žalovaného v registru SOLUS, z níž vyplynulo, že žalovaný má v tomto registru již od 17. 5. 2021 negativní záznam v důsledku neplnění svých předchozích závazků a v nebankovním registru klientských informací s výsledným skóre 375 (menší riziko, lepší segment klientů). Na základě takto provedeného posouzení bonity žalovaného jeho žádost žalobkyně schválila a rovněž dne 12. 3. 2023 zaslala žalovanému na jeho účet platbu ve výši 1 Kč s variabilním symbolem , var. symbol, , čemž jej zároveň vyrozuměla SMS zprávou zaslanou na telefonní číslo , tel. číslo, . Tímto kódem žalovaný výše uvedenou listinu podepsal. Tato listina byla taktéž podepsána žalobkyní.

28. V souladu s ujednáními v této listině, kterou žalobkyně nadále evidovala jako „Smlouvu č. , hodnota, “, zaslala žalovanému na jeho účet dne 13. 3. 2023 zaslala částku 50 000 Kč. Takto poskytnuté peněžních prostředky měl žalovaný dle ujednaných podmínek obsažených této listině včetně úroku za jejich poskytnutí ve výši 69,09 % ročně splácet žalobkyni počínaje dnem 12. 4. 2023 prostřednictvím 48 pravidelných měsíčních splátek ve výši 3 089 Kč splatných vždy k 12. dni v měsíci, s tím že celkem žalobkyni zaplatí 148 272 Kč. Žalovaný rovněž souhlasil s tím, že nebude-li splácet poskytnuté peněžní prostředky sjednaným způsobem, má žalobkyně právo požadovat po něm náklady spojené s upomínáním ve výši 200 Kč v případě prodlení s úhradou splátky či její části o více než 15 dnů, smluvní pokutu ve výši 499 Kč v případě prodlení s úhradou splátky či její části o více než 30 dnů, a že v případě, že dojde k prodlení žalovaného s úhradou splátky o více než 65 dní, vznikne žalobkyni právo požadovat po něm vrácení celé aktuálně dlužné částky (dojde k zesplatnění úvěru), přičemž v tomto případě se dosud nesplacené splátky stávají součástí jistiny. V případě, že nebude tato nová jistina uhrazena řádně a včas bude žalovaný povinen uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z této nové jistiny za každý den prodlení s její úhradu. Žalobkyni přitom náleží právo na sjednaný úrok za poskytnutí peněžních prostředků od data jejich poskytnutí do skutečného vrácení jistiny úvěru. Tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině zahrnuté do nové jistiny, avšak u dluhu ze spotřebitelského úvěru v případě prodlení delšího než 90 dnů, však vzniká žalobkyni právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. Žalobkyně je oprávněna na úrocích za poskytnutí úvěru, které přirostou po zesplatnění úvěru, požadovat částku v maximální souhrnné výši 177 926,40 Kč.

29. Žalovaný v době od 12. 4. 2023 do 12. 5. 2024 uhradil žalobkyni celkem 75 047 Kč. Poté však již dohodnutým způsobem poskytnuté prostředky nesplácel. Žalobkyně proto v souladu se vzájemnými ujednáními vyžila své právo a vyzvala jej výzvou ze dne 18. 5. 2025 k úhradě celého dluhu, který za ním z titulu „Smlouvy č. , hodnota, “ evidovala a který vyčíslila na částku 47 558 Kč, a upozornila jej jaké následky vyplývají ze vzájemných ujednání v této smlouvě obsažených, pokud dluh neuhradí. K úhradě tohoto dluhu, vyčísleného tentokrát na částku výši 45 558 Kč (skládající se z dlužné nové jistiny úvěru v celkové výši 43 261,27 Kč, smluvní pokuty v celkové výši 1 497 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením v celkové výši 800 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to počínaje dnem 20. 5. 2025 vyčíslené ke dni 8. 10. 2025 na částku 6 194,92 Kč, a úroku za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 40 414,98 Kč ode dne 20. 5. 2025 do zaplacení, počínaje 91. dnem ve snížené výši odpovídající zákonnému úroku z prodlení), byl žalovaný znovu vyzván prostřednictvím zástupkyně žalobkyně předžalobní výzvou ze dne 8. 10. 2025, která mu byla odeslána téhož dne, a to do 15 dnů od jejího odeslání. Ani přes tyto opakované výzvy však žalovaný na svůj dluh již nic nezaplatil.

30. Žaloba není důvodná.

31. Po právní stránce posoudil soud věc následovně.

32. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

33. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.34. „Smlouvu č. , hodnota, “ soud na základě jejího obsahu posoudil jako smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou podle § 2395 a násl. o. z. a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, kterou žalovaný uzavřel v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), a žalobkyně v postavení podnikatele poskytujícího spotřebitelský úvěr [§ 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru].

35. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 31. 12. 2023 platilo, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

36. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

37. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice 2008/48“) členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.

38. Podle čl. 23 směrnice 2008/48 členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

39. Soudní dvůr již v rozsudku ze 18. 12. 2014, CA Consumer Finance SA proti Ingrid Bakkaus a další, C-449/13, bod 32 uzavřel, že „ustanovení směrnice 2008/48 musí být vykládána v tom smyslu, že: zaprvé brání vnitrostátní právní úpravě, podle které břemeno důkazu o nesplnění povinností stanovených v článcích 5 a 8 směrnice 2008/48 nese spotřebitel, a zadruhé brání tomu, aby byl soud na základě standardní doložky nucen na spotřebitele pohlížet tak, že uznal úplné a řádné splnění předsmluvních povinností poskytovatele úvěru, neboť tato doložka vede k obrácení důkazního břemene v otázce splnění uvedených povinností, čímž může být narušena účinnost práv přiznaných směrnicí 2008/48“, a dále v bodech 36 a 37 tohoto rozsudku uvedl: „směrnice 2008/48 neobsahuje taxativní výčet informací, s jejichž pomocí má poskytovatel úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a neupřesňuje ani, zda tyto informace mají být kontrolovány, a pokud ano, jakým způsobem. V souladu se svým zněním naopak čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48 ve spojení s bodem 26 jejího odůvodnění přiznává poskytovateli úvěru prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele, či nikoli, a zda je má ověřit pomocí jiných údajů. Z toho vyplývá, že poskytovatel úvěru musí zaprvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“40. V rozsudku ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance s.r.o. proti GK, C-679/18, bod 46 Soudní dvůr dospěl k závěru, že „články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“41. Z judikatury Nejvyššího soudu i Ústavního soudu vyplývá jednoznačný závěr, že nerespektování požadavků vyplývajících z čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48 (a tedy i z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) poskytovatelem úvěru má s ohledem na nutnost eurokonformního výkladu (srov. rozsudky Evropského soudního dvora ze dne 10. 5. 1984, Sabine von Colson a Elisabeth Kamann proti Land Nordrhein-Westfalen, C-14/83 a ze dne 13. 11. 1990, Marleasing proti Comercial Internacional de Alimentación, C-106/89) vnitrostátní právní úpravy (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve vazbě na čl. 23 směrnice 2008/48) za následek neplatnost úvěrové smlouvy uzavřené bez řádného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti. Poskytovatel úvěru má tedy jednoznačnou zákonnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost poskytovaný úvěr splatit, kterou v žádném případě nemůže přenášet na spotřebitele, neboť součástí jeho odborné péče (s níž je podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vykonávat veškerou svou činnost) je právě i přezkoumání úvěruschopnosti spotřebitele [tedy jeho schopnosti poskytovaný úvěr splácet, jak vyplývá z § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru]. Předpokládána je přitom taková obezřetnost úvěrujícího, že se nespoléhá toliko na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem o úvěr, ale sám tyto údaje musí adekvátně prověřit (například potvrzením o příjmu vystaveným zaměstnavatelem, telefonickým ověřením u zaměstnavatele či výpisem z bankovního účtu, kam byla příslušná částka připsána, prověřením spotřebitele v rámci dostupných registrů, jakými jsou evidence dlužníků, insolvenční rejstřík, centrální evidence exekucí, porovnáním tvrzených údajů s pravidelně publikovanými informacemi podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu atd.) [srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, a usnesení ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018, ze dne 1. 7. 2020, sp. zn. 20 Cdo 1522/2020, nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a usnesení ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 3/20]. K tomu soud dodává, že v oblasti práva veřejného dospěl k totožným závěrům ve své judikatuře i Nejvyšší správní soud (srov. rozsudky ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, ze dne 31. 1. 2024, č. j. 6 As 8/2023-57).

42. S ohledem na výše uvedené je evidentní, že soud v obdobných typech řízení, jako je toto, je povinen ex officio zkoumat, zda poskytovatel úvěru dostál své povinnosti prověřit adekvátně úvěruschopnost spotřebitele a poskytovatel úvěru musí – pod hrozbou sankce prohlášení uzavřené smlouvy za neplatnou – v řízení před soudem splnění této své povinnosti prokázat.

43. Soud má v posuzovaném případě za to, že žalobkyně této povinnosti nedostála, ačkoliv na posuzování úvěruschopnosti žalovaného zcela nerezignovala. V řízení totiž vyšlo najevo, že žalobkyně prověřovala žalovaného prostřednictvím registru SOLUS i Nebankovního registru klientských informací. Žalobkyně taktéž při posuzování příjmové stránky žalovaného nespoléhala pouze na ničím nepodložený údaj, že příjem žalovaného dosahoval v době předcházející uzavření příslušné smlouvy právě 26 042 Kč, ale tento údaj si ověřila prostřednictvím výpisů z účtu za čtyři přechozí měsíce, z nichž vyplývá pravdivost tohoto údaje. [Z nich vyplývá, že příjem žalovaného od jím uváděného zaměstnavatele za tato období dosahoval 26 682 Kč, 25 690 Kč, 24 110 Kč a 27 333 Kč a průměrná výše přijmu z nich vypočtená (25 954 Kč), tak odpovídá téměř přesně té částce, ze které žalobkyně vycházela]. V tomto směru tedy není podle názoru soudu žalobkyni co vytknout.

44. Jinak je tomu ovšem v případě posuzování výdajové stránky žalovaného. Zde zcela nelogicky žalobkyně vycházela pouze z ničím nepodložené arbitrární částky 8 775 Kč (3 915 Kč náklady na bydlení, 4 860 Kč náklady na vše ostatní) a jen na základě toho uzavřela, že žalovanému zbývá disponibilní částka 16 267 Kč, aniž by se zabývala tím, nakolik je reálné, aby – vycházejíc z tohoto, že žalovaný žije sám a své bytové potřeby uspokojuje nijak blíže nespecifikovanou formou „státního/obecního bydlení“ – vydával za bydlení měsíčně skutečně jen částku 3 915 Kč, zda je skutečně možné, aby jako zaměstnaná osoba, by byl schopen opravdu vydávat na zajištění (v podstatě) veškerých dalších potřeb měsíčně pouze 4 860 Kč.

45. V této souvislosti považuje soud za vhodné poukázat na závěry vyslovené v rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 3. 2021, č. j. 23 Co 324/2020-106, body 24 až 26, jež plně dopadají i na právě projednávanou věc:„Věřitel může posoudit úvěruschopnost dvěma základními způsoby, a to zjištěním konkrétních příjmů včetně jejich doložení, žadatele o úvěr a zjištění konkrétních výdajů včetně jejich doložení. Lze si také představit tu situaci, kdy věřitel při doloženém příjmu pro jednotlivé druhy výdajů žadatele zvolí formu paušálu, jak se tomu zjevně stává v této konkrétní věci, kdy jako výdaje žalovaného byly zjištěny pouze náklady životného minima a částka nákladů na bydlení ve výši 1.000 Kč bez toho, aniž by bylo uvedeno komu, jak a za co je tato zjevně nepřiměřeně nízká částka, neodpovídající obecné povědomosti o nákladech na bydlení hrazena.Pokud však věřitel zvolí vymezení výdajů žadatele formou výdajových paušálů, je namístě, aby tyto byly činěny ve výši, kterou lze akceptovat jako obecně přijímanou paušální hodnotu nákladů na jednotlivé druhy zajištění životních potřeb žadatele. Žalovaný dle vlastního prohlášení žije u rodičů, je bez partnerky či manželky, je bezdětný. Z listin se dokládá jeho bydliště v xxx a pracovat měl v xxx. Přitom náklady na dopravu, kurzy, záliby apod. jsou nulové, tedy zcela nevěrohodné. Žalovaný má bydlet u rodičů, avšak z čeho je sestávána částka 1.000 Kč na bydlení včetně inkasa, není doloženo a i samotné případné inkaso jednotlivce ve výši 1.000 Kč, jako náklady na energie, je nepřiměřeně nízké, neodpovídající obecné zkušenosti o výši takovýchto nákladů.Ve výsledku tak zůstává nezodpovězená otázka, proč by žalovaný při volných zdrojích 12.590 Kč žádal o úvěr 30.000 Kč, pokud nemá žádné dluhy, žádné jiné další významné výdaje a přesto žádá o úvěr s dobou splátek čtyři roky s úrokovou sazbou téměř 130 %, kdy za zásadně a výrazně horších podmínek, než které by mohl získat u bankovních institucí.Takové posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr je činěno formálním způsobem, způsobem, který měl zjevně skončit s výsledkem o dostatečných příjmech žalovaného k tomu, aby splácel úvěr, bez toho však, aniž by bylo posouzeno, zda toho reálně žalovaný schopný je, či nikoliv.“46. Zjištění skutečných výdajů žalovaného by přitom jistě nebylo nikterak složité, stejně jakou tomu v případě zjišťování jejích skutečných příjmů (viz bod 43 výše). Postačilo by si kupříkladu vyžádat od něj alespoň nájemní smlouvu nebo potvrzení o výši nájemného. Stejně bylo jistě možné vyžádat si konkrétní informace o výdajích žalovaného na služby s bydlením související (energie, teplo, voda) či na služby elektronických komunikací. Jistě by také bylo možné tímto postupem získat alespoň rámcové informace o ostatních běžných výdajích žalovaného (na potraviny, ošacení, záliby, jízdné apod.) Nic z toho však žalobkyně neučinila, přestože měla na základě lustrace provedené v registru SOLUS k dispozici informaci o tom, že žalovaný již v minulosti nebyl schopen řádně splácet své dluhy a zvýšená opatrnost při hodnocení jeho schopnosti řádně splnit, to k čemu bude zavázán na základě smlouvy uzavírané se žalobkyní tak byla zcela jistě namístě.

47. Jelikož se v této věci nejedná o úvěr v relativně zanedbatelné výši, podle přesvědčení soudu nelze přehlížet významné nedostatky v procesu posouzení úvěruschopnosti žalovaného popsané v předchozích bodech, jež poskytnutí úvěru předcházely. Nelze tedy než učinit dílčí závěr, že žalobkyně v žádném případě nesplnila povinnost adekvátně prověřit schopnost žalovaného splácet úvěr, který mu byl poskytnut na základě „Smlouvy č. , hodnota, “.

48. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

49. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

50. Jak již bylo uvedeno výše, důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru (v daném případě žalobkyně) postupovat s odbornou péči a náležitě prověřit schopnost spotřebitele (v daném případě žalovaného) splatit poskytovaný úvěr, jak to vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je neplatnost úvěrové smlouvy (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, § 580 odst. 1 o. z.), k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Soud proto uzavírá, že „Smlouvu č. , hodnota, “ shledal z důvodu porušení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 odst. 1 a § 580 o. z. neplatnou.

51. Žalobkyni tudíž nemohl vzniknout nárok na zaplacení žalobou požadovaných nákladů vzniklých žalobkyni v souvislosti s prodlením žalovaného se splácením v celkové výši 800 Kč, smluvních pokut v celkové výši 1 497 Kč, částky ve výši 7 016,86 Kč odpovídající smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z nové dlužné jistiny úvěru po zesplatnění úvěru do dne podání žaloby, smluvního úroku ve výši 69,09 % ročně z částky 40 414,98 Kč od 20. 5. 2025 do 10. 6. 2025 ve výši 1 637,90 Kč, a (sníženého) smluvního úroku ve výši 12 % ročně z částky 40 414,98 Kč od 11. 6. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 20. 5. 2025 dosáhne částky 177 926 Kč, neboť byly-li tyto sjednány ve smlouvě, kterou soud shledal neplatnou, nemohou být ani těmi jejímu ujednáními, z nichž žalobkyni dovozuje své právo na jejich zaplacení, účastníci vázáni.

52. Uplatňuje-li žalobce nárok na plnění z neplatné smlouvy, je třeba tento nárok posoudit podle pravidel, jimiž se řídí vypořádání bezdůvodného obohacení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2147/99).

53. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2)

54. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

55. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným nedošlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru (tato byla od počátku neplatná), avšak bylo prokázáno, že žalovaný od žalobkyně obdržel celkem 50 000 Kč, posoudil soud žalobou uplatněný nárok podle § 2991 o. z. jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši odpovídající maximálně této částce, tedy bez žalobkyní (také) požadovaného příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení.

56. Přestože obecně platí, že bezdůvodné obohacení je splatné vždy na výzvu věřitele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. 33 Odo 871/2005, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2019, sp. zn. 29 Cdo 577/2019 a ze dne 25 5. 2021, sp. zn. 28 Cdo 903/2021), přičemž dlužník je po takové výzvě povinen svůj dluh splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 o. z.), a žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě svého dluhu výzvou ze dne 8. 10. 2025, která mu byla odeslána téhož dne, do 15 dnů od jejího odeslání, avšak dosud neuhradil, ničeho, je potřeba mít na paměti, že § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy, jež se uplatní přednostně vůči obecné právní úpravě bezdůvodného obohacení obsažené v § 2991 a násl. o. z. To znamená, že nárok na zákonné úroky podle § 1970 o. z. v případech, kdy jedná o vypořádání plnění z neplatné smlouvy, na něž dopadají kromě jiných právních předpisů také ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, vzniká až v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny úvěru v době podle § 87 odst. 1 tohoto zákona (tj. poté, co ji nevrátí v době přiměřené jeho možnostem), nikoliv již marným uplynutím data, k němuž byl k jejímu vrácení vyzván (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. I kdyby tedy soud v posuzovaném případě dospěl k závěru, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni určitou částku, protože dosud žalobkyni nevrátil vše, o co se na její úkor obohatil, nárok na přiznání zákonného úroku z prodlení v jakékoliv podobě, by jí ke dni rozhodnutí soudu ani tak nevznikl.

57. Žalovanému byla žalobkyní poskytnuta částka 50 000 Kč, oproti které žalovaný dosud žalobkyni vrátil 75 047 Kč. Žalovaný tak žalobkyni již vrátil o 25 047 Kč více, než kolik mu žalobkyně poskytla. Je to tedy žalobkyně, kdo se na úkor žalovaného bezdůvodně obohatil, na straně žalovaného naopak na úkor žalobkyně k žádnému bezdůvodnému obohacení ve smyslu § 2991 a § 2993 o. z. ke dni rozhodnutí soudu nedošlo. Žalovaný tudíž není povinen žalobkyni již vydat ničeho.

58. Soud proto výrokem I tohoto rozsudku ze všech výše uvedených důvodů žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky zaplacení částky ve výši 45 558 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 47 558 Kč ve výši 12 % ročně od 20. 5. 2025 do 14. 6. 2025 ve výši 406,64 Kč a zákonným úrokem z prodlení z částky 45 558 Kč ve výši 12 % ročně od 15. 6. 2025 do zaplacení, částky ve výši 7 016,86 Kč, úroku ve výši 69,09 % ročně z částky 40 414,98 Kč od 20. 5. 2025 do 10. 6. 2025 ve výši 1 637,90 Kč, a úroku ve výši 12 % ročně z částky 40 414,98 Kč od 11. 6. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 20. 5. 2025 dosáhne částky 177 926 Kč, v celém rozsahu zamítl.

59. Co se týče jednotlivých námitek, které žalobkyně v průběhu řízení uplatnila, považuje je soud za vypořádané úvahami uvedenými v odůvodnění tohoto rozsudku. Není totiž povinností soudů, zabývat se každou jednotlivou námitkou, kterou účastník řízení v průběhu řízení před soudem uplatní, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná (srov. nález Ústavního soudu ze dne 12 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 6. 2012, sp. zn. III. ÚS 3122/09, ze dne 1. 4. 2014, sp. zn. I. ÚS 162/13, a ze dne 13. 8. 2015, sp. zn. IV. ÚS 750/14).

60. O náhradě nákladů řízení (výrok II) pak rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný měl ve věci plný úspěch a žalobkyně by tak byla povinna zaplatit mu náhradu nákladů řízení. Žalovanému však v řízení žádné náklady nevznikly.