74 C 293/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Kaplanovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 20 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 16 954 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 16 954 Kč od 7. 8. 2015 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 3 046 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 20 000 Kč od 2. 7. 2015 do 6. 8. 2015, s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 3 046 Kč od 7. 8. 2015 do 31. 12. 2017, s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 3 046 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, s úrokem z prodlení ve výši 8 % ročně z částky 3 046 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, s úrokem z prodlení ve výši 8,75 % ročně z částky 3 046 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3 046 Kč od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020, s úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 3 046 Kč od 1. 7. 2020 do 31. 12. 2020, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 046 Kč od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021 a dále do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, s kapitalizovaným úrokem v částce 10 234 Kč od 26. 7. 2004 do 25. 7. 2005, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 360,32 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou k Okresnímu soudu v Ústí nad Labem dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 20 000 Kč s kapitalizovaným úrokem v částce 10 234 Kč od 26. 7. 2004 do 25. 7. 2005, s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 20 000 Kč od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2015, s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 20 000Kč od 1. 1. 2016 do 31. 12. 2017, s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 20 000 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, s úrokem z prodlení ve výši 8 % ročně z částky 20 000 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, s úrokem z prodlení ve výši 8,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 20 000 Kč od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020, s úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 20 000 Kč od 1. 7. 2020 do 31. 12. 2020, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20 000 Kč od 1. 1. 2021 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka. Žalobkyně uvedla, že původní věřitel ([právnická osoba], [IČO], [ulice a číslo], [PSČ] [obec]) uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] (dále jen„ smlouva o půjčce“). Žalovaná na základě této smlouvy převzala částku 20 000 Kč a zavázala se, i se souhrnným poplatkem 13 280 Kč, vrátit celkem částku 33 280 Kč, a to v 52 pravidelných týdenních splátkách ve výši 640 Kč. Žalovaná svoji povinnost hradit splátky řádně a včas nesplnila, když na pohledávku zaplatil celkem částku ve výši 3 046 Kč. Pohledávka byla původním věřitelem postoupena na [právnická osoba] S.a.r.l., sídlem rue [jméno] [příjmení] 1A, L [číslo] [město], [země], která ji následně postoupila na žalobkyni. Závěrem žalobkyně navrhla vyhovět žalobě v plném rozsahu a přiznat jí právo na plnou náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že dne [datum] původní věřitel ([právnická osoba], [IČO], [ulice a číslo], [PSČ] [obec]) a žalovaná podepsali listinu označenou jako smlouva o půjčce [číslo] jejímž obsahem je závazek původního věřitele půjčit žalované částku 20 000 Kč a závazek žalované vrátit částku i se souhrnným poplatkem 13 280 Kč, tedy vrátit celkem částku 33 280 Kč, a to v 52 pravidelných týdenních splátkách ve výši 640 Kč, když první splátka je splatná 7. den ode dne podpisu smlouvy. Ze smlouvy dále vyplývá, že dne 26. 7. 2004 žalovaná převzala od původního věřitele částku 20 000 Kč. Ze smlouvy plyne, že nedílnou součástí smlouvy jsou smluvní podmínky pro smlouvu o půjčce. Ze smluvních podmínek soud zjistil, že při 52 týdenních splátkách činní RPSN (roční procentní sazby nákladů) 199,4 % ročně a při 31 týdenních splátkách činní RPSN 365,1 %.

4. Ze statistických údajů [obec] národní banky vyplývá, že úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v roce 2004 činily průměrně v případě spotřebních úvěrů sazbu od 12,82 % do 15,65 % ročně.

5. Z výpisu z obchodního rejstříku [právnická osoba] S.a.r.l., sídlem rue [jméno] [příjmení] 1A, L [číslo] [město] soud zjistil, že se jedná o společnost zapsanou v obchodním rejstříku [země]. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně soud zjistil, že se jedná o společnost zapsanou v obchodním rejstříku [země].

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 soud zjistil, že původní věřitel jejím prostřednictvím postoupil pohledávku vyplývající ze smlouvy o půjčce v celé výši včetně veškerého příslušenství [právnická osoba] S.a.r.l., sídlem rue [jméno] [příjmení] 1A, L [číslo] [město], [země].

7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2015 soud zjistil, že původní věřitel oznámil žalované, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 došlo k postoupení pohledávky a zároveň ji vyzval k úhradě dluhu [právnická osoba] S.a.r.l., a to do 10 dnů od doručení oznámení. Oznámení bylo žalované odesláno dne 24. 7. 2015 (podací arch).

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 soud zjistil, že [právnická osoba] S.a.r.l., sídlem rue [jméno] [příjmení] 1A, L [číslo] [město], [země] jejím prostřednictvím postoupila pohledávku vyplývající ze smlouvy o půjčce v celé výši včetně veškerého příslušenství na žalobkyni.

9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 12. 9. 2018 soud zjistil, že [právnická osoba] S.a.r.l., sídlem rue [jméno] [příjmení] 1A, L [číslo] [město], [země], oznámila žalované, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni a zároveň ji vyzvala k úhradě dluhu. Oznámení bylo žalované odesláno dne 14. 9. 2018 (podací arch).

10. Z předžalobní upomínky ze dne 12. 4. 2021 soud zjistil, že žalovaná byla dne 12. 4. 2021 vyzvána k úhradě žalobou uplatňované pohledávky s upozorněním na možnost podání žaloby (podací arch).

11. Po provedeném dokazování soud dospěl k níže uvedenému skutkovému závěru. Původní věřitel a žalovaná podepsali dne 26. 7. 2004 listinu označenou jako smlouva o půjčce, na základě které byla žalované předána částka ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala půjčku včetně souhrnného poplatku 13 280 Kč splácet v 52 pravidelných týdenních splátkách ve výši 640 Kč. Žalovaná na pohledávku uhradila splátky v celkové výši 3 046 Kč. Průměrná úroková sazba spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami činila v roce 2004 částku ve výši od 12,82 % do 15,65 % ročně. Původní věřitel následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 postoupil pohledávku vyplývající z uvedené úvěrové smlouvy v celé výši včetně veškerého příslušenství [právnická osoba] S.a.r.l., která ji na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 postoupila na žalobkyni.

12. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku dále jen „občanský zákoník“), není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

13. Podle § 3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák“), nesmí výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

14. Podle § 39 obč. zák., je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

15. Podle § 657 obč. zák., smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

16. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda byla platně uvařena smlouva o půjčce ve smyslu § 657 obč. zák.

17. Ze smlouvy o půjčce a smluvních podmínek soud zjistil, že výše půjčky činila 20 000 Kč a souhrnný poplatek činil 13 280 Kč. Podle smluvních podmínek při 52 týdenních splátkách činí RPSN (roční procentní sazby nákladů) 199,4 % ročně. Dle smluvních podmínek se celková částka (33 280 Kč), kterou musí žalovaná vrátit, skládá z vypůjčené jistiny a souhrnného poplatku. Souhrnný poplatek se tak sestává částečně z úroků a částečně z nákladů původního věřitele s půjčkou. Konkrétní výši úroků však ze smlouvy o půjčce ani ze smluvních podmínek nelze zjistit. Vzhledem k tomu, že původní věřitel byl podnikatelem, jehož předmětem podnikání bylo poskytování úvěru a půjček, tedy poskytování půjček za účelem dosažení zisku, dospěl proto soud k závěru, že půjčky poskytoval za úrok a souhrnný poplatek ve výši 13 280 Kč je tak cenou peněz, za kterou původní věřitel půjčil žalované jistinu ve výši 20 000 Kč Cena peněz, resp. souhrnný poplatek, tak zahrnuje nejen čistý zisk z půjčené jistiny, ale zahrnuje i náklady v souvislosti s poskytnutím půjčky. Jen těžko si lze totiž představit, že by původní věřitel jakožto podnikatel půjčoval peníze zadarmo, resp. jen s navýšením o náklady s půjčením spojené. Soud tedy souhrnný poplatek přepočetl na úrokovou míru a zjistil, že jistina byla úročena úrokem ve výši 66,4 % ročně. Dle statistiky vedené Českou národní banky vyplývá, že obvyklá úroková míra v bankovním sektoru v roce 2004 byla ve výši od 12,82 % do 15,65 % ročně. V daném případě úrok 66,4 % přesahuje úrokové sazby v bankovním sektoru více jak třikrát, tedy několika násobně nežli je obvyklé. Otázkou přiměřenosti výše úroků se mnohokrát zabýval i Nejvyšší soud ČR např. v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy uvedl, že v souladu s dobrými mravy při sjednávání úroků při peněžité půjčce je takové jednání věřitele, který se při peněžité půjčce spokojí - bez ohledu na to, v jaké situaci se nachází dlužník - s přiměřenou výší úplaty (odměny) za užívání půjčené jistiny a který tedy své volné peněžité prostředky hodlá zhodnotit běžným (obvyklým) způsobem rovněž v případě, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něj obtížné. Nelze totiž přehlédnout, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce a dohodu o úrocích z půjčené částky často právě z důvodu své tíživé finanční situace; neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dlužník i v takové situaci poskytoval (musel poskytovat) věřiteli nepřiměřené nebo dokonce lichvářské úroky. Nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V souladu s právními závěry Nejvyššího soudu ČR soud dospěl k závěru, že sjednaný úrok je z důvodu své nepřiměřené výše neplatný pro rozpor s dobrými mravy podle § 3 odst. 1 obč. zák.

18. Dále se soud zabýval oddělitelností ujednání o úrocích, resp. o souhrnném poplatku od ostatních ujednání a dospěl k závěru, že toto ujednání není oddělitelné od ostatních částí smlouvy, naopak je jeho integrální součástí. K tomuto závěru vede soud zejména skutečnost, že z předtištěného formuláře smlouvy o půjčce, resp. smluvních podmínek, vyplývá, že byla pevně stanovena (navrhovatelem, kterým byl právní předchůdce žalobkyně) výše RPSN (v případě 20-ti splátek 481,4 %, 31-ti splátek 365,1 % a 52-ti splátek 199,4 %) a z ní vyplývající výše splátek a výše souhrnného poplatku, když jiná možnost připuštěna nebyla. Tedy bez sjednání RPSN, potažmo souhrnného poplatku, by nedošlo k poskytnutí půjčky žalované. Dále nelze přehlédnout, že ve smlouvě byla uvedena celková dlužná částka včetně souhrnného poplatku, kterou byla žalovaná povinna původnímu věřiteli zaplatit. Po vypočtení souhrnného poplatku byla tedy žalovaná povinna zaplatit jednu nedělitelnou částku. A konečně bez zaplacení souhrnného poplatku by tedy nedošlo ke splacení půjčky, tedy zaplacení půjčky je podmiňováno zaplacením souhrnného poplatku. Z těchto okolností lze podle soudu jednoznačně uzavřít, že neplatně sjednaný úrok, ve smlouvě označený jako souhrnný poplatek, činí absolutně neplatnou celou smlouvu o půjčce (rovněž pro rozpor s dobrými mravy podle § 3 odst. 1 obč. zák.).

19. Podle § 451 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Dle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

20. Podle § 517 odst. 2 obč. zák., jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

21. Na základě všech vyložených skutečností dospěl soud k závěru, že mezi původním věřitelem a žalovanou byla uzavřena smlouva o půjčce, když žalovaná převzala částku ve výši 20 000 Kč, uzavřená smlouva je však ze shora uvedených důvodů absolutně neplatná, a proto žalované vznikla v souladu s § 451 obč. zák. povinnost vrátit původnímu věřiteli na základě výzvy částku 20 000 Kč. Naopak původnímu věřiteli nevzniklo právo na zaplacení souhrnného poplatku (13 280 Kč), když tento nárok byl sjednán v absolutně neplatné smlouvě. V řízení bylo dále zjištěno, že žalovaná před podáním žaloby uhradila původnímu věřiteli částku 3 046 Kč, tedy k úhradě zbývá částka ve výši 16 954 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o půjčce je neplatná, nemohla být sjednána splatnost této částky. Žalovaná tak byla povinna splnit dluh prvního dne poté, kdy byla o plnění původním věřitelem požádána. Žalovaná byla poprvé vyzvána k úhradě dlužné částky oznámením o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2015, které bylo žalované odesláno dne 24. 7. 2015. Oznámení o postoupení pohledávky se do dispozice žalované dostalo dne 27. 7. 2015 (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2926/2009), když splatnost byla stanovena do 10 dnů od doručení tedy do 6. 8. 2015. Jelikož žalovaná částku na výzvu původního věřitele neuhradila vzniklo tak původnímu věřiteli od 7. 8. 2015 právo na úhradu úroků z prodlení z této částky dle § 517 odst. 2 obč. zák., a to ve výši specifikované v nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

22. Podle § 524 obč. zák. může věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená.

23. Závěrem soud konstatuje, že pohledávka byla postoupena v souladu s § 524 obč. zák. původním věřitelem na [právnická osoba] S.a.r.l., která ji následně v souladu s § 524 obč. zák. postoupila na žalobkyni.

24. Soud proto shledal žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 16 954 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 16 954 Kč od 7. 8. 2015 do zaplacení, za důvodnou (výrok I.).

25. Naopak soud neshledal důvodnou žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala přiznání částky 3 046 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 20 000 Kč od 2. 7. 2015 do 6. 8. 2015, s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 3 046 Kč od 7. 8. 2015 do 31. 12. 2017, s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 3 046 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, s úrokem z prodlení ve výši 8 % ročně z částky 3 046 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, s úrokem z prodlení ve výši 8,75 % ročně z částky 3 046 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3 046 Kč od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020, s úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 3 046 Kč od 1. 7. 2020 do 31. 12. 2020, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 046 Kč od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021 a dále do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, s kapitalizovaným úrokem v částce 10 234 Kč od 26. 7. 2004 do 25. 7. 2005, neboť žalobkyni právo na požadované plnění nevzniklo (výrok II.).

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 360,32 Kč, přičemž tato částka představuje 16 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení po kapitalizaci příslušenství ke dni rozhodnutí soudu v rozsahu 63 % a úspěchu žalované v rozsahu 37 %). Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč (výrok III.).

27. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.