74 C 325/2020

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Kaplanovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená jméno příjmení jméno , datum narození bytem adresa žalovaného , Polská republika o nahrazení souhlasu žalovaného s vydáním předmětu úschovy

I. Nahrazuje se souhlas žalované s vydáním osobního automobilu značky BMW 318, s převozní [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno] [číslo], včetně jednoho klíče od tohoto automobilu, ze soudní úschovy Okresního soudu v Ústí nad Labem žalobci.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 17 246 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobce.

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu v Ústí nad Labem dne 20. 11. 2020 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost souhlasit s vydáním předmětu úschovy, konkrétně osobního motorového vozidla tovární značky BMW 318, bez registrační značky, VIN: [anonymizováno] [číslo], a 1 ks klíče od vozidla se znakem BMW, ze soudní úschovy Okresního soudu v Ústí nad Labem žalobci. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce uzavřel dne [datum] na území Spolkové republiky Německo kupní smlouvu, na základě které koupil od [jméno] [příjmení] jako prodávajícího, osobní automobil značky BMW 318, VIN: [anonymizováno] [číslo] (dále též„ předmětné vozidlo“), s [registrační značka] za kupní cenu 27 400 Eur. Předmětné vozidlo si žalobce vyhlédl na internetových stránkách [webová adresa], kde bylo vozidlo inzerováno autobazarem. Žalobce koupil vozidlo prostřednictvím autobazaru, který zajistil servis k celému prodeji, avšak jako prodávající od počátku vystupoval [jméno] [příjmení], který předložil nejen svůj doklad totožnosti vydaný Polskou republikou, ale i výpis z registrace živnosti ve Spolkové republice Německo, ve kterém měl uvedeno bydliště [anonymizována dvě slova], [příjmení], Spolková republika Německo Kupní smlouva byla uzavřena ústně, když jako potvrzení o uzavření smlouvy [jméno] [příjmení] vystavil žalobci fakturu, která však neobsahovala DIČ. Jelikož žalobce kupoval vozidlo jako osoba podnikající, dohodli se s [jméno] [příjmení], že žalobci pošle opravenou fakturu společně s druhým klíčem od předmětného vozidla dodatečně. Celou kupní cenu žalobce uhradil prodávajícímu v hotovosti při převzetí vozidla dne [datum]. Po úhradě kupní ceny se žalobce dostavil na příslušný úřad v Německu – [příjmení] [příjmení] [jméno], který provedl změnu vlastníka a vydal mu„ velký a malý“ technický průkaz, když mu následně byly vydány převozní značky„ D“ [anonymizováno]. Žalobce si zároveň sjednal dočasné zákonné pojištění pro převoz vozidla do České republiky. Žalobce tak podle německého práva řádně nabyl vlastnické právo k předmětnému vozidlu. Žalobce uvedl, že kdyby soud dospěl k závěru, že [jméno] [příjmení] nebyl vlastníkem předmětného vozidla, nabyl by žalobce vlastnické právo k předmětnému vozidlu rovněž v souladu s německým právem, a to od nevlastníka, neboť žalobce nemohl z ničeho dovodit, že [jméno] [příjmení] není vlastníkem předmětného vozidla. Žalobce dne [datum] kolem půlnoci na výzvu Policie ČR jí vydal předmětné vozidlo. Dne [datum] Policie ČR rozhodla o uložení předmětného vozidla do soudní úschovy Okresního soudu v Ústí nad Labem, neboť měla pochybnosti, komu má vozidlo vydat. Žalobce i žalovaná požádali o vydání vozidla ze soudní úschovy, když ani jeden z nich nesouhlasil s tím, aby bylo vozidlo vydáno druhému z nich. Okresní soud v Ústí nad Labem proto obě žádosti zamítl. Žalobce proto podal tuto žalobu. Žalobce závěrem navrhl, aby soud žalobě vyhověl a přiznal mu právo na náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaná žalobní nárok neuznala, a to ani z části. K věci uvedla, že je fyzickou podnikající osobou a používá jako svůj název [anonymizováno] [celé jméno žalovaného], když podniká v oboru půjčování vozidel. Předmětné vozidlo bylo zakoupeno v Polsku dne [datum], když koupi vozidla financovala společnost [anonymizována tři slova].. [anonymizována čtyři slova], [číslo] [anonymizováno], Polsko. Na základě leasingové smlouvy uzavřené mezi žalovanou a společností [anonymizováno] žalovaná předmětné vozidlo užívala. Předmětné vozidlo bylo, i před osudnou událostí, žalovanou pronajímáno dalším osobám. Dne [datum] žalovanou kontaktoval [jméno] [příjmení], se kterým se žalovaná dohodla na pronájmu předmětného vozidla. Předmětné vozidlo bylo [jméno] [příjmení] předáno dne [datum] Smlouva na pronájem vozidla byla uzavřena na jeden měsíc. Dne [datum] [jméno] [příjmení] požádal žalovanou o poskytnutí dokladů pro vycestování do Spolkové republiky Německo, když mu tyto doklady, tedy„ malý“ technický průkaz, byly předány. Vozidlo bylo vybaveno dvěma systémy GPS, když jeden byl následně bez souhlasu žalované vypnut, a podle druhého žalovaná našla vozidlo na území České republiky. Žalovaná uvedla, že [jméno] [příjmení] neměl oprávnění předmětné vozidlo zcizit. [jméno] [příjmení] vozidlo zpronevěřil a žalobce tak předmětné vozidlo nemohl platně nabýt, neboť bylo výnosem trestného činu. Celý převod předmětného vozidla proběhl na základě falešných dokumentů. Žalovaná zdůraznila, že žalobce je podnikatelem a měl by vědět, jaké náležitosti má faktura mít. Žalobcem předložená faktura neodpovídá standardu k předání vlastnictví, když v ní chybí DIČ. Žalovaná má za to, že k prodeji nemohlo platně dojít, neboť [jméno] [příjmení] neměl registraci k DIČ. Sdělila, že žalobce řádně nezkoumal listiny předložené [jméno] [příjmení], zejména nezkoumal tzv. živnostenský list, ve kterém chyběl údaj o registraci k DPH, když již tato skutečnost měla v žalobci vzbudit pochybnosti. Pochybnosti měl rovněž vzbudit fakt, že Polák prodává vozidlo na území Spolkové republiky Německo za nízkou cenu. Pořizovací cena předmětného vozidla činila více než 40 000 Euro, když cena, za kterou koupil vozidlo žalobce, je téměř poloviční než ta, za kterou bylo zakoupeno. Žalovaná zdůraznila, že majitelem předmětného vozidla je v Polsku stále společnost [anonymizováno], které žalovaná stále hradí úhrady na základě leasingové smlouvy. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby a přiznání náhrady nákladů.

3. Soud konstatuje, že nepřihlédl k podání žalované ze dne [datum] (č. l. 120-121), které bylo soudu doručeno dne [datum], neboť bylo nesrozumitelné, protože bylo předloženo v cizím jazyce, když vady podání nebyly odstraněny ani na základě výzvy soudu.

4. Soud má za to, že za analogického použití článku 24 bodu 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I. bis) je dána pravomoc Okresního soudu v Ústí nad Labem, když rozhodnutí vydané v této věci by mohlo sloužit jako podklad pro vydání věci (předmětného vozidla) ze soudní úschovy vedené Okresním soudem v Ústí nad Labem. Toto řízení je tak úzce spjato s řízením o úschově, které je vedeno v České republice.

5. Z orientační informace o vozidlu BMW 318 (č. l. 298-302) soud zjistil, že se jedná o výtisk části webových stránek týkajících se ceny vozidla BMW 318, když cena je složena z několika různých položek, zda jsou položky volitelné či nikoliv nelze z pouhého výtisku zjistit. Dále z ní plyne, že se jedná pouze o ceny doporučené, když aktuální ceny jsou přístupné u dealera BMW.

6. Z faktury [spisová značka] [číslo] (č. l. 303-304) soud zjistil, že se jedná o kopii faktury vystavené dne [datum] [právnická osoba] [anonymizováno] [země] [anonymizována tři slova].. pro [anonymizována tři slova] [anonymizováno].. [anonymizována čtyři slova] [číslo] [anonymizováno] Polsko DIČ [číslo] na částku ve výši 135 915 polských zlotých za vozidlo BMW VIN: [anonymizováno] [číslo] (v překladu uvedeno VIN: [anonymizováno] [číslo]).

7. Z kopie potvrzení o dočasné registraci (č. l. 305-307) soud zjistil, že jedná o prostou kopii potvrzení o dočasné registraci, když z nízké kvality kopie nelze určit, zda byla pořízena kopie celé listiny nebo jen některých částí. Dále z ní plyne, že potvrzení se týká vozidla BMW s VIN: [anonymizováno] [číslo], když obsah zbývajících kolonek byl sice přeložen do češtiny, avšak bez vysvětlivek co jednotlivé kolonky znamenají, proto z ní nelze ničeho dalšího zjistit.

8. Z kopie karty vozidla (č. l. 308-310) soud zjistil, že se jedná o prostou kopii karty vozidla, když z ní nelze zjistit, zda byla provedena kopie celé karty vozidla nebo jen některých jejích částí. Dále z ní plyne, že jako první majitel vozidla s VIN: [anonymizováno] [číslo] je uveden [anonymizována čtyři slova].., IČO [číslo], jako registrační značka je uvedena [anonymizováno], když kartu vydal BMW [anonymizováno] [anonymizována čtyři slova]..

9. Z kopie podrobné smlouvy leasingu vozového parku č. [anonymizováno] [rok] [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] (č. l. 312-315) soud zjistil, že žalovaná předložila překlad jí zvolených částí smlouvy a nelze tak zjistit, co přesně (jaká všechna práva a povinnosti) si smluvní strany sjednaly. Dále z ní plyne, že jako smluvní strany byly označeny [anonymizována čtyři slova], IČO [číslo] jako financující a žalovaná jako využívající, když financující se zavázala předat využívající pro provozování vozidlo BMW 318 D, když smlouva byla smluvními stranami podepsána. Přílohu smlouvy tvoří zplnomocnění k odběru vozidla a protokol o předání vozidla, ze kterého plyne, že [jméno] [příjmení] si dne [datum] převzal vozidlo BMW s VIN: [anonymizováno] [číslo].

10. Z kopie nájemní smlouvy motorového vozidla [číslo] [rok] ze dne [datum] (č. l. 316-321) soud zjistil, že žalovaná předložila překlad jí zvolených částí smlouvy a nelze tak zjistit, co přesně (jaká všechna práva a povinnosti) si smluvní strany sjednaly. Dále z ní plyne, že jako smluvní strany byly označeny [jméno] [příjmení] jako nájemce a žalovaná jako pronajímatel, když předmětem smlouvy byl pronájem vozidla BMW s registrační značkou [právnická osoba], VIN: [anonymizováno] [číslo] v období od 27. 9. 2019 do 24. 10. 2019, když smlouva byla smluvními stranami podepsána.

11. Z emailu ze dne [datum] (č. l. 322-324) soud zjistil, že se jedná o kopii emailu od BMW„ [anonymizováno]“ pro„ mne“, ve kterém odesílatel sděluje, že BMW s VIN: [anonymizováno] [číslo] bylo odstraněno z„ Vašeho“ konta, o jaké konto (jaké osoby) se jedná, nelze zjistit. Rovněž nelze z emailu zjistit, kdo email odeslal.

12. Z prohlášení ze dne [datum] (č. l. 325-326) soud zjistil, že společnost [anonymizována čtyři slova], prohlásila, že jako majitel vozidla BMW, [anonymizováno] [číslo] nesouhlasí s výmazem vozidla z ústřední evidence vozidel.

13. Z výpisu z polských webových stránek (č. l. 327-328) nelze zjistil, kým byl výpis pořízen, kdo dané stránky provozuje, resp. zda se jedná o oficiální webové stránky polského úřadu, a zda se jedná o relevantní výpis z evidence vedené Polskou republikou. Dále z něj plyne, že vozidlo VIN: [anonymizováno] [číslo] bylo dne [datum] odhlášeno z evidence z důvodu převodu do zahraničí.

14. Z fotografie klíčku (přílohová obálka žalované) soud pro toto řízení ničeho nezjistil.

15. Z kopie dokladu totožnosti (přílohová obálka žalované) soud zjistil, že se jedná o kopii dokladů totožnosti vydaných Polskou republikou pro [jméno] [příjmení].

16. Z kopie osvědčení o registraci (přílohová obálka žalované) soud zjistil, že se jedná o prostou kopii dokladu vydaného Polskou republikou k vozidlu s VIN: [anonymizováno] [číslo]. Další údaje o vozidle jsou buď nečitelné, nebo v cizím jazyce, když ani na základě výzvy soudu žalovaná nepředložila překlad listiny. Originál osvědčení o registraci („ malý technický průkaz“) byl žalovanou vydán [příjmení] [příjmení] (tvrzení žalované).

17. Z listiny označené jako trasa-punkty (přílohová obálka žalované) soud zjistil, že zachycuje polohu vozidla za období od 17. 10. 2019 od 10:3 8:19 hodin do 24. 10. 2019 do 16:5 1:52 hodin.

18. Z kurzů ČNB (č. l. 348) soud zjistil, že ke dni [datum] činil kurz eura 25,830 korun českých a kurz polských zlotých činil 6,030 korun českých.

19. Z výpisu z obchodního rejstříku společnosti [právnická osoba] (č. l. 277) soud zjistil, že žalobce je jediným jednatelem a společníkem společnosti [právnická osoba], dříve s názvem společnosti [právnická osoba], s předmětem podnikání opravy vozidel.

20. Z výpisu z živnostenského rejstříku žalobce (č. l. 278) soud zjistil, že je podnikatelem v oboru opravy vozidel.

21. Z vytištěné zprávy z mobilního telefonu (inzerát) a z emailové komunikace (č. l. 333-339) plyne, že na webových stránkách [webová adresa] byl inzerován prodej vozidla značky BMW.

22. Z výslechu svědka [celé jméno svědka] soud zjistil, že svědek a žalobce jsou přátelé, znají se již od dětství, žalovanou stranu svědek nezná. Dále z něj plyne, že žalobce poslal svědkovi inzerát zveřejněný na webových stránkách [webová adresa] na automobil BMW 318, když bratr žalobce domluvil schůzku k obhlídce inzerovaného vozidla. Pro auto jel s žalobcem do autobazaru svědek, když na místo dorazili asi 30 minut před jeho otevřením. Vozidlo stálo na parkovišti, které bylo přístupné, proto si ho svědek i žalobce prohlédli ještě před otevřením autobazaru, když je při obhlídce oslovil muž, který se představil jako [příjmení] a který uvedl, že je vlastníkem daného vozidla. Když autobazar otevřel, majitelé autobazaru nám sdělili, že majitelem vozu je [příjmení], který žalobci a svědkovi ukázal doklad totožnosti, i doklad o tom, že podniká s auty. Vozidlo prodával [příjmení] a autobazar pouze [příjmení] zastupoval v rámci toho prodeje. Žalobce chtěl vozidlo koupit, proto s [příjmení] uzavřel kupní smlouvu, která byla písemná, a kterou připravili majitelé autobazaru. [příjmení] dal žalobci fakturu, ve které však nebyl uveden DIČ. Dále z něj vyplývá, že kupní cenu včetně DPH platil žalobce v hotovosti, když tuto hotovost na místě přepočítali majitelé autobazaru. Žalobce se s [příjmení] dohodl, že mu následně DPH vrátí. Žalobce pak obdržel dokumenty k vozidlu, aby mohl vozidlo odhlásit a odvést z Německa. Majitelé autobazaru svědkovi a žalobci ukázali cestu k příslušnému úřadu k přepisu vozidel. Žalobce na dopravním inspektorátu odevzdal staré registrační značky a dostal převozní a pojištění. Po vydání převozních značek, odjel svědek vozidlem žalobce a žalobce jel nově koupeným vozem.

23. Z faktury ze dne [datum] (č. l. 235, překlad na č. l. 222) soud zjistil, že se jedná o fakturu vystavenou [příjmení] [jméno] pro [celé jméno žalobce] (žalobce) dne [datum] na částku 27 900 Eur s DPH (23 445,38 Eur bez DPH, DPH ve výši 19 % - 4 454,62 Eur) za BMW [anonymizována tři slova] [číslo], s datem splatnosti dne [datum]. Dále z ní plyne, že u [jméno] [příjmení] byla uvedena adresa: [adresa], a dále číslo: [číslo]. Dále z ní plyne, že u žalobce byla uvedena adresa: [adresa žalobce], když IČO žalobce v ní nebylo uvedeno.

24. Z originálu sdělení ze dne [datum] (č. l. 236, překlad na č. l. 223) soud zjistil, že bylo vystaveno [jméno] [příjmení] pro žalobce dne [datum], ve kterém [jméno] [příjmení] prohlásil, že dne [datum] obdržel od žalobce v hotovosti částku ve výši 27 900 Eur. Dále z něj plyne, že [jméno] [příjmení] prohlásil, že poté, co žalobce převeze vozidlo do své země, obdrží žalobce zpět DPH ve výši 4 454,62 Eur.

25. Z výpisu z registrace o živnosti (č. l. 237, překlad na č. l. 224) soud zjistil, že bylo dne [datum] vyhotoveno obcí [příjmení], když obsahuje údaje o provozovateli firmy [jméno] [příjmení] jako jméno ([jméno] [anonymizováno]), datum narození ([datum]), státní příslušnost (Polská), adresa ([adresa]), adresa provozovny ([adresa]), nahlášená živnost (internetový obchod s automobily), datum zahájení nahlášené činnosti ([datum]). Dále je v něm uvedeno (na konci, pod bodem 31), že oznámení neopravňuje k zahájení řemeslné živnosti, pokud je třeba některé povolení nebo zápisu do seznamu řemeslníků.

26. Z žádosti o informaci ze dne [datum] (spis PČR sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo]) soud zjistil, že v policejních systémech Spolkové republiky Německo a v systému Eucaris nebyla [registrační značka]. Dále z ní plyne, že registrační místo v [anonymizováno] (místo vydání [anonymizováno]) eviduje, že [registrační značka] byla vydána a jako majitel byl evidován polský státní příslušník [příjmení] [jméno], proč tyto údaje neprochází policejními systémy Spolkové republiky Německo a systémem Eucaris, nebylo registrační místo schopno vysvětlit.

27. Z originálu německého technického průkazu (spis zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka]; překlad na č. l. 233-234) soud zjistil, že se jedná o originál technického průkazu vydaného Spolkovou republikou Německo, který byl vyhotoven v německém jazyce, a který se skládá z části I – [anonymizováno] [číslo] a z části II – [anonymizováno]. V části I. je jako majitel vozidla VIN: [anonymizováno] [číslo] uveden žalobce, když jako datum zápisu je uvedeno [datum], když jako registrační značka je uvedeno [anonymizována dvě slova] ([číslo] [rok]). V části II. je jako první majitel vozidla [VIN kód] uveden [jméno] [příjmení], když jako datum registrace je uvedeno [datum], když jako registrační značka je uvedeno [příjmení] [anonymizováno], a jako registrační úřad je uvedeno [příjmení] [jméno]. Dále z části II. plyne, že vozidlo [VIN kód] bylo dne [datum] přepsáno na žalobce a byla mu přidělena [registrační značka], když jako registrační úřad je uvedeno Rhein-Kreis Neuss.

28. Z odborného vyjádření ze dne [datum] (spis PČR sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo]) soud zjistil, že Policie ČR zkoumala pravost německého technického průkazu předloženého Policii ČR žalobcem (Teil I – [anonymizováno] [číslo], Teil II – [anonymizováno]) a dospěla k závěru, že jsou pravé. Soud uvádí, že odborné vyjádření provedl jako listinný důkaz a jako s listinným důkazem s ním při hodnocení zacházel.

29. Z potvrzení o úhradě - registrační úřad Rhein-Kreis Neuss (č. l. 238, překlad na č. l. 225) soud zjistil, že bylo vydáno registračním úřadem Rhein-Kreis Neuss dne [datum] v 13:56 jako doklad o provedení platby v celkové výši 34,60 Eur, která byla uhrazena v hotovosti. Dále z ní plyne, že částka 34,60 Eur se skládá z poplatku za záznam v podkladech ve výši 2,60 Eur, z přiřazení vývozního označení vozidla ve výši 31,40 Eur a z 0,30 Eur za každou nalepovací pečeť.

30. Z pokladního dokladu (č. l. 239, překlad na č. l. 227) soud zjistil, že byl vystaven dne [datum] v Neuss na částku ve výši 172 Eur za pojištění, poznávací značky, daň a poplatek.

31. Z potvrzení o pojištění (č. l. 240, překlad na č. l. 228) soud zjistil, že se jedná o potvrzení o pojištění vozidla s [registrační značka] [anonymizováno], s číslem podvozku [anonymizováno] [číslo] na pojistné období od 14. 10. 2019 do 12. 11. 2019, když jako pojištěnec je uveden žalobce, jako registrační místo je uvedeno Zemský úřad Rhein-Kreis Neuss.

32. Z mezinárodní pojišťovací karty (č. l. 241, překlad na č. l. 229) soud zjistil, že se jedná o mezinárodní pojišťovací kartu vozidla s číslem podvozku AF [číslo] za pojistné období od 14. 10. 2019 do 12. 11. 2019, když jako pojištěnec je uveden žalobce.

33. Ze sdělení celního úřadu Krefeld (č. l. 242) soud zjistil, že se jedná o rozhodnutí hlavního celního úřadu Krefeld o vyměření daně z motorových vozidel, které bylo určeno žalobci, když mu byla vyměřena daň ve výši 16 Eur.

34. Ze sdělení celního úřadu Krefeld ze dne [datum] (spis PČR sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo]) soud zjistil, že se jedná o rozhodnutí hlavního celního úřadu Krefeld o vyměření daně z motorových vozidel, které bylo určeno žalobci, když mu byla vyměřena daň ve výši 16 Eur.

35. Z rozhodnutí o dani z provozu vozidla hlavního celního úřadu Krefel (č. l. 243, překlad na č. l. 231) soud zjistil, že se jedná o rozhodnutí hlavního celního úřadu Krefeld o vyměření daně z motorových vozidel, které bylo určeno žalobci, když mu byla vyměřena daň ve výši 16 Eur.

36. Z kopie občanského průkazu a kopie řidičského průkazu [jméno] [příjmení] (č. l. 247-248, překlad na č. l. 249-250) soud zjistil, že se jedná o velmi špatné kopie dokladů totožností vydaných Polskou republikou pro [jméno] [příjmení] s datem narození [datum].

37. Z žádosti o informace o stavu trestního řízení ze dne [datum] včetně dokladu o odeslání (přílohová obálka žalobce) soud zjistil, že bylo vyhotoveno žalobcem pro [anonymizována tři slova] dne [datum], ve kterém žalobce žádá o poskytnutí informací o jím vedeném trestním řízení.

38. Z emailové komunikace ze dne [datum] (přílohová obálka žalobce) soud zjistil, že se jedná o email žalobce určený pro [anonymizována tři slova], ve kterém urguje odpověď na své žádosti o poskytnutí informací.

39. Ze sdělení ze dne [datum] včetně překladu (přílohová obálka žalobce) soud zjistil, že bylo vyhotoveno [anonymizována tři slova] pro žalobce dne [datum], kterým žalobci sděluje, že vozidlo BMW 318D, VIN: [anonymizováno] [číslo] nebude již jako důkazní prostředek potřeba, což sdělil českým úřadům.

40. Z dopisu pro Krajské státní zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne [datum] včetně překladu (přílohová obálka žalobce) soud zjistil, že bylo vyhotoveno [anonymizována tři slova] pro Krajské státní zastupitelství v Ústí nad Labem dne [datum], kterým mu sděluje, že vozidlo BMW 318D, VIN: [anonymizováno] [číslo] nebude již jako důkazní prostředek potřeba, proto je možno ho vydat žalobci či [anonymizováno]. Hodnocení komu má být vozidlo vydáno, je v kompetenci českého státního zastupitelství.

41. Ze sdělení ze dne 21. 9. 2021 včetně překladu (přílohová obálka žalobce) soud zjistil, že bylo vyhotoveno [anonymizována tři slova] pro žalobce dne [datum], kterým žalobci sděluje, že vyšetřovací řízení proti [jméno] [příjmení] pro podezření z podvodu bylo zastaveno, neboť žalobci nevznikla trestněprávně relevantní škoda, když žalobce byl sice [jméno] [příjmení] uveden v omyl ohledně vlastnictví k vozidlu, avšak žalobce nakonec vozidlo získal v dobré víře.

42. Z výzvy k vydání ze dne 25. 10. 2019 (spis PČR sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo]) soud zjistil, že žalobce byl Policií ČR vyzván k vydání osobního motorového vozidla značky BMW 318, s [registrační značka] [anonymizováno], VIN: [anonymizováno] [číslo] jakož to věci, která může sloužit pro důkazní účely.

43. Z protokolu o vydání věci ze dne [datum] (spis PČR sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo]) soud zjistil, že žalobce byl dne [datum] v 00:20 hodin Policií ČR vyzván k vydání osobního motorového vozidla značky BMW 318, s [registrační značka] [anonymizováno], VIN: [anonymizováno] [číslo] jakož to věci, která může sloužit pro důkazní účely, když žalobce vozidlo včetně jednoho klíčku a dvou technických průkazů Policii ČR vydal. Protokol byl podepsán příslušníkem Policie ČR a žalobcem.

44. Z usnesení Policie ČR [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] (spis PČR sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo]) soud zjistil, že Policie ČR rozhodla dne [datum] o vydání vozidla značky BMW 318, bez registrační značky, VIN: [anonymizováno] [číslo] včetně jednoho klíče od tohoto vozidla [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [celé jméno žalovaného], [IČO], sídlem [adresa žalovaného], neboť věci už není třeba k dalšímu řízení.

45. Ze stížnosti žalobce ze dne [datum] (spis PČR sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo]) soud zjistil, že žalobce podal dne [datum] stížnost proti usnesení Policie ČR [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], neboť vozidlo řádně nabyl.

46. Z usnesení Okresního státního zastupitelství v [obec] č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] (spis PČR sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo]) soud zjistil, že usnesení Policie ČR [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] bylo zrušeno jako nezákonné.

47. Z výzvy k vrácení vozidla ze dne [datum] (spis PČR sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo]) soud zjistil, že žalobce požádal Policii ČR o vydání vozidla značky BMW 318, s převozní [registrační značka] [anonymizováno], VIN: [anonymizováno] [číslo] včetně klíče od tohoto vozidla, velkého a malého technického průkazu.

48. Z usnesení Policie ČR [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] (spis PČR sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo]) soud zjistil, že dne [datum] Policie ČR rozhodla o uložení vozidla značky BMW 318, bez registrační značky, VIN: [anonymizováno] [číslo] včetně jednoho klíče od tohoto vozidla, do úschovy Okresního soudu v Ústí nad Labem, neboť jsou pochybnosti, kdo jejím vlastníkem.

49. Ze stížnosti žalobce ze dne [datum] (spis PČR sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo]) soud zjistil, že žalobce podal dne [datum] stížnost proti usnesení Policie ČR [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí].

50. Z usnesení Okresního státního zastupitelství v [obec] č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] (spis PČR sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo]) soud zjistil, že stížnost žalobce proti usnesení Policie ČR [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] byla jako nedůvodná zamítnuta.

51. Z vyrozumění o předání spisového materiálu včetně zajištěného vozidla ze dne [datum] (spis zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka]) soud zjistil, že Policie ČR rozhodla o předání vozidla značky BMW 318, s [registrační značka], VIN: [anonymizováno] [číslo], včetně jednoho klíče od tohoto automobilu, do soudní úschovy Okresního soudu v Ústí nad Labem.

52. Z protokolu o předání věci ze dne [datum] (spis zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka]) soud zjistil, že dne [datum] Policie ČR předala Okresnímu soudu v Ústí nad Labem osobní motorové vozidlo značky BMW 318, s převozní registrační značkou„ [anonymizována čtyři slova], VIN: [anonymizováno] [číslo], včetně jednoho klíče od tohoto automobilu, do jeho soudní úschovy. Protokol byl podepsán příslušníkem Policie ČR a zaměstnancem soudu.

53. Z žádosti žalované o vrácení motorového vozidla ze dne [datum] (spis zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka]) soud zjistil, že žalovaná se svou žádostí ze dne [datum] podanou k Okresnímu soudu v Ústí nad Labem dne [datum] domáhala vrácení vozidla BMW 318D, s [registrační značka], VIN: [anonymizováno] [číslo], neboť žalobce není oprávněným majitelem a provozovatelem vozidla, když majitelem vozidla je [anonymizováno] [příjmení] [jméno] [jméno] [příjmení], [číslo] Wroclaw a uživatelem je žalovaná.

54. Z žádosti žalobce o vydání předmětu úschovy ze dne [datum] (spis zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka]) soud zjistil, že žalobce nesouhlasil s vydáním vozidla BMW 318D žalované a zároveň požádal o vydání vozidla žalobci, neboť vlastnické právo k vozidlu nabyl na základě kupní smlouvy.

55. Ze sdělení ze dne 4. 8. 2020 (spis zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka]) soud zjistil, že žalovaná byla soudem vyzvána, aby sdělila, zda souhlasí s vydáním vozidla žalobci.

56. Z usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] (spis zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka]) soud zjistil, že soud rozhodl, že žádost žalobce i žádost žalované o vydání úschovy se zamítají, neboť oba uvedli, že nesouhlasí s vydáním úschovy druhému z nich. Soud v odůvodnění uvedl, že pokud byl souhlas odepřen, lze odepřený souhlas nahradit pravomocným rozsudkem.

57. Z odvolání ze dne [datum] (spis zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka]) soud zjistil, že žalovaná podala odvolání proti usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí].

58. Z doplnění odvolání ze dne [datum] (spis zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka]) soud zjistil, že žalovaná své odvolání ze dne [datum] doplnila podáním ze dne [datum].

59. Z usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] (spis zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka]) soud zjistil, že usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] bylo v odvoláním napadené části Krajským soudem v Ústí nad Labem jako soudem odvolacím potvrzeno.

60. Z uvedených důkazů plyne, že společnost I [anonymizováno] [země] [anonymizována tři slova].. vystavila pro společnost [anonymizováno] [anonymizována tři slova].. [anonymizováno] [anonymizována tři slova] [číslo] [anonymizováno] Polsko DIČ [číslo] dne [datum] fakturu na částku ve výši 135 915 polských zlotých za vozidlo BMW VIN: [anonymizováno] [číslo], zda byla faktura (resp. částka ve výši 135 915 polských zlotých) uhrazena, nebylo v řízení zjištěno. Společnost [anonymizováno] [anonymizována tři slova], IČO [číslo] jako financující a žalovaná jako využívající podepsali dne [datum] listinu označenou jako podrobné smlouvy leasingu vozového parku [číslo] [spisová značka], když financující se zavázala předat využívající pro provozování vozidlo BMW 318 D, když přílohu smlouvy tvoří protokol o předání vozidla, ze kterého plyne, že [jméno] [příjmení] si dne [datum] převzal vozidlo BMW s VIN: [anonymizováno] [číslo]. [jméno] [příjmení] jako nájemce a žalovaná jako pronajímatel podepsali dne [datum] listinu označenou jako nájemní smlouva motorového vozidla [číslo] [rok], když předmětem smlouvy byl pronájem vozidla BMW s registrační značkou [právnická osoba], VIN: [anonymizováno] [číslo] v období od 27. 9. 2019 do 24. 10. 2019. V řízení se však nepodařilo zjistit, jaká další práva a povinnosti si touto smlouvou smluvní strany sjednaly. Vozidlo BMW, VIN: [anonymizováno] [číslo] bylo vymazáno z ústřední evidence vozidel, když společnost [anonymizováno] [anonymizována tři slova].., nesouhlasila s výmazem, když zároveň prohlásila, že je majitelem vozidla.

61. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobce podniká v oboru opravy vozidel. Z provedených důkazů plyne, že žalobce měl v roce 2019 zájem zakoupit vozidlo značky BMW. Žalobce si na webových stránkách [webová adresa] vyhlédl automobil BMW 318, když vozidlo bylo inzerováno německým autobazarem. Inzerát žalobce poslal svědkovi [celé jméno svědka], když se dohodli, že se na automobil pojedou podívat. Svědek [celé jméno svědka] a žalobce jeli dne [datum] do Spolkové republiky Německo, když k autobazaru dorazili asi 30 minut před jeho otevřením. Předmětné vozidlo stálo na parkovišti, které bylo přístupné, proto si ho svědek i žalobce prohlédli. Ještě před otevřením autobazaru je při obhlídce oslovil muž, který se představil jako [jméno] [příjmení] a který uvedl, že je vlastníkem předmětného vozidla. Když autobazar otevřel, majitelé autobazaru žalobci a svědkovi sdělili, že majitelem předmětného vozidla je [jméno] [příjmení]. [jméno] [příjmení] žalobci a svědkovi ukázal doklad totožnosti, i doklad o tom, že podniká s auty. Vozidlo prodával [jméno] [příjmení] a autobazar pouze pomáhal při prodeji předmětného vozidla. Žalobce chtěl vozidlo koupit, proto s [jméno] [příjmení] uzavřel kupní smlouvu, kterou připravili majitelé autobazaru. [jméno] [příjmení] dal žalobci fakturu, ve které nebyl uveden DIČ, když však žalobci přislíbil, že fakturu opraví, tedy že do ní doplní DIČ kvůli vrácení DPH. Kupní cenu ve výši 27 900 Eur včetně DPH uhradil žalobce v hotovosti přímo [jméno] [příjmení], když hotovost byla na místě přepočítána majiteli autobazaru. Žalobce se s [jméno] [příjmení] dohodl, že mu [jméno] [příjmení] následně DPH vrátí. Žalobce pak obdržel dokumenty k vozidlu, aby mohl vozidlo odhlásit a odvést z Německa. Majitelé autobazaru svědkovi a žalobci ukázali cestu k příslušnému úřadu na přepis vozidel v Rhein-Kreis Neuss. Žalobce na příslušném úřadu odevzdal staré registrační značky, když po předložení dokladů od vozidla a úhradě poplatků a pojištění dostal převozní značky, doklad o pojištění předmětného vozidla a technický průkaz, ve kterém byl již žalobce zapsán jako vlastník předmětného vozidla. Po vydání převozních značek, odjel svědek vozidlem žalobce a žalobce jel předmětným vozidlem zpět do České republiky. Soud uvádí, že výpověď svědka [celé jméno svědka] byla v převážném rozsahu spontánní a autentická, když popis koupě předmětného vozidla uvedený svědkem se shoduje s ostatními listinnými důkazy zejména s fakturou ze dne [datum], sdělením ze dne [datum], originálem německého technického průkazu, výpisem z registrace o živnosti. Poněkud nacvičeně působila výpověď [celé jméno svědka] pouze v té části, kdy popisoval předání faktury ze dne [datum], jednalo se však jen o dílčí část výpovědi, při které svědek působil poněkud napjatě. Ve zbývající části byla jeho výpověď věrohodná, když svědek působil převážnou část výpovědi přirozeně.

62. Z uvedených důkazů dále plyne, že dne [datum] vyzvala Policie ČR žalobce k vydání předmětného vozidla pro účely trestního řízení, když žalobce předmětné vozidlo Policii ČR předal dne [datum]. Žalobce i žalovaná požádali Policii ČR o vydání předmětného vozidla, proto Policie ČR dne [datum] předala předmětné vozidlo do soudní úschovy Okresního soudu v Ústí nad Labem. Žalobce i žalovaná požádali Okresní soud v Ústí nad Labem o vydání předmětného vozidla ze soudní úschovy, který usnesením č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] žádost žalobce i žádost žalované o vydání úschovy zamítl, neboť oba uvedli, že nesouhlasí s vydáním úschovy druhému z nich. Soud v odůvodnění uvedl, že pokud byl souhlas odepřen, lze odepřený souhlas nahradit pravomocným rozsudkem. Dopisem ze dne 24. 8. 2021 [anonymizována tři slova] sdělilo Krajskému státnímu zastupitelství v [obec], že předmětné vozidlo nebude již jako důkazní prostředek potřeba a je možno ho vydat oprávněné osobě.

63. Soud neprovedl listiny (č. l. 122-170), které byly přiloženy k podání ze dne [datum], neboť ani na základě výzvy soudu žalovaná neuvedla, o jaké důkazy se jedná, jaká konkrétní tvrzení mají být danými listinami prokázána, když navíc byly předloženy v cizím jazyce, a jejich předklad nebyl ani na základě výzvy soudu předložen a jsou tak nezpůsobilé k provedení. Soud dále neprovedl listiny (č. l. 180-193), které byly přiloženy dne 16. 8. 2021, neboť ani na základě výzvy soudu žalovaná neuvedla, o jaké důkazy se jedná, jaká konkrétní tvrzení mají být danými listinami prokázána, když navíc byly předloženy v cizím jazyce, a jejich předklad nebyl ani na základě výzvy soudu předložen a jsou tak nezpůsobilé k provedení. Soud rovněž neprovedl důkazní návrhy označené jako„ vyžádání si dokumentace k vozidlu vedené leasingovou společností v Polsku včetně registrace; výslech úředníka, který věc zařizoval“, když tyto důkazní návrhy nejsou dostatečně určité, aby soud mohl zjistit jejich provedení a žalovaná své důkazní návrhy neupřesnila ani poté, co byla na nedostatky důkazních návrhů upozorněna. Soud neprovedl dokazování klíčkem od vozidla, neboť z klíčku jako takového nelze pro toto řízení ničeho zjistit. Samotná držba klíčku žalovanou není způsobilá prokázat existenci vlastnického práva společnosti [anonymizováno] k předmětnému vozidlu. Soud neprovedl důkaz sdělením [anonymizována tři slova] ze dne 21. 9. 2021, když tento důkaz nebyl soudu vůbec předložen.

64. Soud neprovedl dokazování listinou označenou jako harmonogram (přílohová obálka žalované), neboť provedení takového důkazu by bylo nadbytečné, neboť jím mělo být prokázáno, že žalovaná stále hradí leasingové splátky společnosti mLeasing, když předmětem řízení není vztah žalované a jejího věřitele.

65. Soud neprovedl důkaz daňovými přiznáními [celé jméno žalobce] a daňovými přiznáními [právnická osoba] [anonymizováno] za roky 2017 [číslo], účetními závěrkami [celé jméno žalobce] a účetními závěrkami [právnická osoba] [anonymizováno] za roky 2017 [číslo], výslechem žalované, výslechem [jméno] [celé jméno žalovaného], neboť žalovaná ani na základě výzvy soudu (založené na č. l. 24, zopakované při jednání soudu) neupřesnila, jaké její konkrétní tvrzení uvedené ve vyjádření k žalobě má být danými důkazy prokázáno. Žalovaná sice na výzvu reagovala, když uvedla, že danými důkazy má být prokázáno, že žalobce nemá žádné právo k předmětnému vozidlu či že toto právo nemohl nabýt řádně, soud však uvádí, že jimi tedy nemají být prokázány skutkové okolnosti, ale právní závěry zaujaté žalovanou. Právní závěry na základě skutkových okolností však v řízení činí soud po zhodnocení provedených důkazů. Skutkové okolnosti – popis způsobu jakým žalobce koupil vozidlo - je povinen tvrdit a prokazovat žalobce. Soud neprovedl důkaz výslechem [jméno] [příjmení], neboť jím mělo být dle žalované prokázáno, že neměl oprávnění předmětné vozidlo prodat, tedy neměl být slyšen k žádné skutkové okolnosti, ale k právnímu hodnocení. Soud neprovedl důkaz fotografiemi vozidla, neboť tyto nebyly k vyjádření k žalobě připojeny. Nějaké fotografie byly připojeny k podání ze dne 7. 6. 2021, ale není zřejmé, zda se jedná o fotografie navržené ve vyjádření k žalobě ze dne 10. 2. 2021. Soud neprovedl důkazy označené jako„ vyžádání dokumentace k vozidlu vedené leasingovou společností v Polsku + registrace, leasingová smlouva, výslech úředníka, který věc zařizoval“, neboť žalovaná ani na základě výzvy soudu (založené na č. l. 24, zopakované při jednání soudu) důkazní návrhy řádně neoznačila. Soud neprovedl důkaz označený jako„ reklama na sociálních sítích, inzerce žalobce, inzerce [právnická osoba] [anonymizováno] či [anonymizována dvě slova]“, neboť žalovaná neupřesnila, jaké její konkrétní tvrzení má být danými důkazy prokázáno, když důkaz nebyl ani řádně označen, aby ho soud mohl zajistit a provést. Soud neprovedl důkaz označený jako„ vyžádání si: dokumentů autobazaru [anonymizována dvě slova] o přijetí vozidla do prodeje a další dokumenty, které byly v této souvislosti vystaveny, jakož i prodejní smlouva. Kdy bylo vozidlo přijato do nabídky. Jaké úkony v této souvislosti byly učiněny a výslech představitelů či prodejců tohoto bazaru. Jak bylo naloženo s původní registrační značkou? Kdo vyhotovoval dokumenty k vozidlu například převozní značky; dokumenty úřadu SRN [příjmení] [příjmení] [jméno] týkající se vozidla, které má k dispozici, vyžádání si zprávy jakou formou probíhá převod vlastnictví na jejich úřadu a vydání převozních značek a sjednání zákonného pojištění pro převoz vozidla do České republiky“, neboť žalovaná důkazy řádně neoznačila, není zřejmé, zda se jedná o důkazní návrhy či konstatování nebo řečnické otázky, když navíc není zřejmé, jaká tvrzení mají být jednotlivými důkazy prokázána. Soud neprovedl důkaz generální leasingovou smlouvou vozového parku č. [anonymizováno] [rok] [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], fotografiemi navrženými v podání ze dne 1. 10. 2022, neboť tyto důkazy nebyly soudu předloženy. Soud neprovedl dokazování důkazem označeným jako„ obrácení se na dopravní inspektorát Městského úřadu ve Vratislavi s návrhem na předložení dokladů, na základě kterých bylo vozidlo odhlášeno z registru vozidel Polské republiky“, neboť žalovaná neuvedla, jaké její konkrétní tvrzení má být danými listinami prokázáno, ani není zřejmé, jaké listiny by si soud měl vyžádat. Soud neprovedl dokazování důkazem označeným jako„ obrácení se na patřičný dopravní inspektorát ve Spolkové republice Německo s návrhem na předložení dokladů, na základě kterých bylo vozidlo přihlášeno do registru vozidel Spolkové republiky Německo“, neboť žalovaná neuvedla, jaké její konkrétní tvrzení má být danými listinami prokázáno, ani není zřejmé, jaké listiny by si soud měl vyžádat a od jakého úřadu. Soud neprovedl dokazování důkazem označeným jako„ obrácení se na BMW [anonymizováno] Polska o zpřístupnění výtisků záznamů GPS vozidla za období od 24. 9. 2019 do dne 10. 10. 2019“, neboť žalovaná neuvedla, jaké její konkrétní tvrzení má být danými listinami prokázáno. Soud navíc zdůrazňuje, že shora uvedené důkazní návrhy nebyly způsobilé prokázat tvrzení žalobkyně, že vlastníkem předmětného vozidla je společnost [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], sídlem [adresa]. Soud zdůrazňuje, že řízení je ovládáno zásadou projednací, tedy soud sám neprovádí žádné vyšetřování, jak věci udály, ale pouze projedná věc tak, jak ji účastníci popsali. Účastníci mají povinnost tvrzení (tedy řádně popsat, jak se situace udála) a dále povinnost důkazní (tedy svá tvrzení prokázat), je tak primárně na účastnících, aby si důkazy sami zajistili a předložili soudu, soud obstarává důkazy pouze v případě, že účastník si důkaz nemůže obstarat sám. Žalovaná v daném případě neplnila řádně své povinnosti, jak bude uvedeno níže, když žalovaná pouze tvrdila rozhodné skutečnosti, aniž by svá tvrzení řádně prokázala.

66. Soud neprovedl důkaz výslechem žalobce, výslechem svědka [jméno] [celé jméno žalobce], vyžádáním si původní inzertní nabídky od [webová adresa], neboť skutkový stav ohledně žalobcových tvrzení byl pro rozhodnutí dostatečným způsobem zjištěn a provedení dalších důkazů by bylo nadbytečné. Soud neprovedl důkaz spisem Okresního státního zastupitelství v [obec] sp. zn. [spisová značka], neboť se jedná o nezpůsobilý důkazní návrh, když nebyly označeny jednotlivé listiny, a to ani na základě výzvy soudu.

67. Soud neprovedl důkaz úředním záznamem o podání vysvětlení ([jméno] [anonymizována dvě slova]) ze dne [datum] založeným ve spisem Policie ČR sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo], neboť jím měla být zpochybněna tvrzení žalované ohledně tohoto, kdy a jaké doklady měly být předány [jméno] [příjmení]. Soud předně uvádí, že skutkový stav ohledně žalobcových tvrzení byl pro rozhodnutí dostatečným způsobem zjištěn, když navíc tímto důkazem nemělo být prokázáno žádné tvrzení žalobce, ani jím neměla být popřena věrohodnost nějakého důkazu. Soud dodává, že civilní řízení je ovládáno zásadou projednací nikoliv vyšetřovací, je na účastníci, aby splnili spoji povinnost tvrzení a na ní navazující povinnost důkazní, soud tak nehodnotí věrohodnost tvrzení, ale to zda účastnící svá tvrzení prokázali či nikoliv.

68. Dle § 299 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), byl-li souhlas s vydáním předmětu úschovy odepřen, lze jej nahradit pravomocným rozsudkem soudu, kterým bylo rozhodnuto, že ten, kdo vydání odporoval, je povinen souhlasit s vydáním předmětu úschovy žadateli. Pro řízení o nahrazení souhlasu podle odstavce 1 je příslušný soud, u něhož probíhá řízení o úschově.

69. V daném případě žalobce podal žalobu ve smyslu § 299 z. ř. s., když k podání takové žaloby je aktivně legitimován příjemce nebo ten, kdo uplatňuje právo k předmětu úschovy (přihlašovatel), a žalovaným je ten, pro jehož nesouhlas nebylo možno předmět úschovy vydat. V daném případě je tak žalobce aktivně legitimován k podání žaloby, neboť žádal o vydání předmětného vozidla ze soudní úschovy, a žalovaná je pasivně legitimována, neboť nesouhlasila s vydáním předmětného vozidla žalobci.

70. Soud dále uvádí, že rozhodným právem pro určení, zda je společnost [anonymizována čtyři slova], sídlem [adresa], vlastníkem předmětného vozidla a zda je žalovaná oprávněným držitelem předmětného vozidla je právo Polské republiky, neboť společnost [anonymizována čtyři slova], sídlem [adresa], Polsko, měla zakoupit předmětné vozidlo od společnosti se sídlem v Polsku, když ho následně měla poskytnout žalované, která má rovněž sídlo v Polsku, nedochází tak v této otázce ke kolizi právních řádů ve smyslu článku 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), tedy se použije právo národní, tj. právo Polské republiky.

71. Podle článku 155 § 1 polského občanského zákoníku smlouvou o prodeji, o směně věci, darovací smlouvou, předáním nemovitosti nebo jinou smlouvou zavazující se k převodu vlastnického práva k věci jednotlivě určené, se převádí na nabyvatele, ledaže zvláštní ustanovení stanoví jinak nebo strany se dohodnou jinak.

72. Podle článku 169 § 1 polského občanského zákoníku pokud osoba, která není oprávněna nakládat s movitou věcí, věc prodá a vydá ji nabyvateli, nabyvatel získá vlastnické právo okamžikem, kdy získá věc do držby, ledaže činí ve zlé víře.

73. Podle článku 252 polského občanského zákoníku je věc možné zatížit právem k jejímu užívání a požívání plodů a užitků věci (používání).

74. Soud uzavírá, že žalovaná neprokázala své tvrzení, že společnost [anonymizována čtyři slova], sídlem [adresa] (že ho zakoupila), a že byla vlastníkem předmětného vozidla i v rozhodné době (dne [datum]), a že předmětné vozidlo bylo společností mLeasing Sp. z o. o., sídlem [adresa], zakoupeno za částku přesahující 40 000 Euro a že hodnota vozidla v rozhodné době (dne [datum]) činila obdobnou částku, přestože byla soudem při jednání poučena o neunesení břemene důkazního ohledně těchto skutečností, když zároveň byla poučena o následcích nesplnění výzvy. K prokázání tvrzení, že společnost [anonymizována čtyři slova], sídlem [adresa] (kartu vozidla a osvědčení o registraci) předmětného vozidla vydaného v Polsku. Soud předně přihlédl k tomu, že se jednalo o pouhé prosté (špatně čitelné) kopie těchto listin, když originály žalovaná nepředložila ani nebyly založeny ve spise Policie ČR, a to za situace, kdy z ostatních důkazů zejména z originálu technického průkazu předmětného vozidla vydaného v Německu plyne, že jako vlastník byl zapsán [jméno] [příjmení] a poté žalobce, když navíc předmětné vozidlo bylo z centrální evidence vozidel Polské republiky vyřazeno z důvodu prodeje vozidla do zahraničí. Navíc karta vozidla („ velký technický průkaz) nebyla vydána polským úřadem, ale [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova].. Dle polského práva dochází k převodu vlastnického práva na základě smlouvy, nikoliv na základě zápisu v technickém průkazu či evidenci vozidel. Žalovaná nepředložila ani kupní smlouvu, ani nepředložila doklad o zaplacení kupní ceny, tedy že vystavená faktura (faktura [spisová značka] [číslo]) byla skutečně uhrazena a kým, ani nepředložila doklad o převzetí vozidla žalovanou od prodejce vozidel. V daném případě k prokázání vlastnictví nemohlo postačovat předložení pouhých kopií technických průkazů vozidla a neověřeného výpisu z evidence vozidel, neboť z tvrzení účastníků (dle žaloby a vyjádření k žalobě) je v daném případě spor o vlastnické právo k předmětnému vozidlu. Žalobce předložil originál technického průkazu, jehož pravost nebyla v řízení zpochybněna a navíc ani po přezkoumání Policií ČR (byť se nejednalo o znalecké zkoumání) nebylo zjištěno, že se jedná o falsum. Příslušný úřad v Německu navíc potvrdil, že předmětné vozidlo k provozu ve Spolkové republice Německo zaregistroval a jako vlastníka zaregistroval [jméno] [příjmení] a vydal mu [registrační značka]. Žalobce na rozdíl od žalované prokázal uzavření kupní smlouvy (viz. níže) včetně převzetí vozidla od kupujícího a úhradu kupní ceny. Soud proto dospěl k závěru, že žalovaná prokázala, že společnost [anonymizována čtyři slova], sídlem [adresa], tedy že žalovaná je oprávněným držitelem předmětného vozidla.

75. Žalovaná rovněž neprokázala, že hodnota předmětného vozidla jakožto nového činila částku přesahující 40 000 Eur, když faktura na předmětné vozidlo byla vystavena pouze na částku 135 915 polských zlotých, tj. cca 31 729 Eur (nebylo prokázáno, že tato cena byla skutečně uhrazena). Žalovaná sice tvrdila, že hodnota vozidla byla přes 40 000 Eur, když ona při koupi dostala nadstandartní slevu, avšak k prokázání tohoto tvrzení nenavrhla žádný důkaz, když ve faktuře ze dne [datum] není žádná sleva uvedena. K prokázání hodnoty vozidla žalovaná předložila pouze část vytištěných webových stránek (orientační informace o vozidlu BMW 318), ze kterých vůbec nelze určit, kdy byl výtisk pořízen, jaká část stránek byla vytištěna a zda skutečně zachycuje reálnou kalkulaci ceny vozidla. Navíc je zřejmé, že konečná cena vozidla se skládá z několika volitelných položek (různé možnosti výbavy vozidla), když v řízení nebylo zjištěno (ani tvrzeno), jakou výbavu předmětné vozidlo má a jaká by tak byla jeho cena. Dle webových stránek se navíc jedná pouze o doporučenou cenu vozidla, když aktuální cenu vozidla sdělí zájemci dealer BMW. Soud dodává, že nelze zjistit, zda byly vytištěny webové stránky oficiálního dealera BMW. K prokázání tvrzení, že hodnota vozidla byla v rozhodné době ([datum]) alespoň 40 000 Eur žalovaná nenavrhla žádné důkazy. Naopak z žalovanou předložených listin plyne, že předmětné vozidlo se dalo jako nové v Polsku zakoupit za cenu cca 31 729 Eur (135 915 polských zlotých). Soud uvádí, že je všeobecně známo, že nové věci (vozidla) se prodávají za vyšší cenu nežli věci již použité. Pokud tak žalobce koupil předmětné vozidlo jako použité za cenu 27 900 Eur, nejeví se tato cena jako zjevně nízká. Soud dodává, že cena vozidla může být s ohledem na rozličnou nabídku vozů (různé preference zákazníků v různých státech, různé množství nabízeného typu vozidla) v různých státech EU i mírně odlišná. Žalovaná tak neprokázala, že žalobce koupil vozidlo za cenu výrazně nižší, a že tato nízká cena v něm mohla vzbudit podezření, že prodávající [jméno] [příjmení] není vlastníkem předmětného vozidla.

76. K tvrzení žalované, že všechny originály předložených listin předala Policii ČR k vyšetřování a domnívala se, že budou součástí spisu, soud uvádí, že žalovaná mohla kdykoliv v průběhu řízení nahlédnout do spisu a ověřit si, jaké listiny jsou v něm založeny. Soud navíc při provádění jednotlivých důkazů zdůraznil, zda se jedná o kopii či originál listiny, tedy i při provádění jí navržených důkazů mohla zjistit, že k dispozici jsou jen jejich prosté kopie, když na tuto skutečnost však nijak nereagovala.

77. Soud dále uvádí, že rozhodným právem pro určení, zda žalobce nabyl vlastnické právo k předmětnému vozidlu, je dle článku 4 bodu 1 písm. a) nařízení Řím I., popř. dle článku 4 bodu 3, 4 nařízení Řím I. je právo Spolkové republiky Německo, neboť žalobce nabyl vlastnické právo k předmětnému vozidlu od prodávajícího [jméno] [příjmení], který měl své sídlo ve Spolkové republice Německo.

78. Dle § 929 odst. 1 německého občanského zákoníku je k převodu vlastnictví movitých věcí potřebné, aby vlastník věc předal nabyvateli a oba se shodli na tom, že vlastnictví má přejít.

79. Dle § 932 odst. 1 německého občanského zákoníku prostřednictvím zcizení uskutečněného podle § 929 se nabyvatel stane vlastníkem také tehdy, pokud věc nepatří zciziteli, vyjma toho, když by v době, kdy podle těchto předpisů vlastnictví nabyl, nebyl v dobré víře. V případě § 929 věty druhé to platí ovšem jen tehdy, když nabyvatel držbu od zcizitele nabyl.

80. Dle § 932 odst. 2 německého občanského zákoníku nabyvatel není v dobré víře, pokud je mu známo nebo v důsledku hrubé nedbalosti mu není známo, že věc nepatří zciziteli.

81. S ohledem na zjištěná skutkový stav soud dospěl k závěru, že žalobce platně nabyl vlastnické právo k předmětnému vozidlu, na základě kupní smlouvy uzavřené dne [datum] v souladu s § 929 odst. 1 německého občanského zákoníku s [jméno] [příjmení] jako prodávajícím, který vozidlo v době uzavření kupní smlouvy měl v držení a byl jako vlastník vozidla zapsán v technickém průkazu. Po uzavření kupní smlouva prodávající [jméno] [příjmení] předmětné vozidlo žalobci dne [datum] předal a dostalo se tak do držby žalobce, tím došlo ke splnění všech podmínek pro převod vlastnického práva stanovených v § 929 odst. 1 německého občanského zákoníku. Jak bylo uvedeno shora v řízení nebylo prokázáno, že by ke dni [datum] měla k předmětnému vozidlu vlastnické právo jiná osoba (např. [anonymizována čtyři slova], sídlem [adresa]) nežli [jméno] [příjmení], tedy že by ke dni [datum] [jméno] [příjmení] nebyl vlastníkem předmětného vozidla. Na základě uzavřené kupní smlouvy ze dne [datum] a technického průkazu došlo dne [datum] ke změně údajů v německé evidenci vozidel a žalobci byly německý úřadem vydány převozní značky tak, aby mohl vozidlo vyvést ze Spolkové republiky Německo do České republiky. Soud zdůrazňuje, že k nabytí vlastnického práva k vozidlu (dle německého práva) nedochází na základě zápisu v technickém průkazu či v nějaké centrální evidenci, ale na základě nabývacího titulu například kupní smlouvy. Dle německého práva může být kupní smlouva uzavřena i ústně, když vlastnické právo k movité věci přechází na nabyvatele převzetím věci, tedy pro přechod vlastnického práva je podstatné předání věci kupujícímu.

82. K námitce žalované, že faktura ze dne [datum] nemá náležitosti, které by faktura mít měla, soud uvádí, že faktura má především význam pro daňové účely a řídí se tak daňovým právem, tedy právem veřejným, které může mít v různých státech různou podobu. Jinými slovy grafická či strukturální podoba faktur se může v jednotlivých státech lišit, a to co je obvyklé v Polsku, nemusí být standardem v Německu či Česku. Podmínky nabytí vlastnického práva naopak stanoví právo soukromé, když vlastnické právo k movité věci (vozidlu) lze nabýt (dle německého práva) i na základě ústní smlouvy, tedy případné formální nedostatky faktury, která však není nabývacím titulem (není smlouvou), nemají a priori vliv na platnost dříve uzavřené ústní kupní smlouvy. Navíc neuvedení, některých údajů je možno snadno napravit dodatečnou opravou faktury, což bylo žalobci prodávajícím přislíbeno.

83. K námitce žalované, že dle jejího názoru výpis z registrace o živnosti neopravňuje [jméno] [příjmení] k podnikatelské činnosti, neboť pokud poslední poznámka hovoří o řemeslné činnosti (pod bodem 31), vztahuje se tento bod na veškerou podnikatelskou činnost, nikoliv jen řemeslnou činnost, když z něj navíc nevyplývá žádné DIČ, které je přidělováno až v rámci dalšího kroku, a to při povolování podnikatelské činnosti, soud uvádí, že proces povolování podnikatelské činnosti může být v každém státě jiný, tedy zkušenosti žalované s vydáním povolení k podnikatelské činnosti (způsob, podmínky, jednotlivé části tohoto procesu či vzhled povolení) v Polsku nelze bez dalšího přenášet na způsob povolení podnikatelské činnosti v Německu – z nesplnění podmínek stanovených polským právem nelze dovozovat jakékoliv důsledky pro vydání povolení v Německu. Soud se rovněž neztotožňuje s posouzením bodu 31 listiny žalovanou, neboť je toho názoru, že nutnost dalšího povolení se vztahuje pouze na řemesla, neboť ta se s ohledem na historický vývoj sdružovala do jednotlivých cechů, což však neplatí v případě obchodu, který není řemeslem. Žalovaná nenavrhla žádný důkaz, že vydané povolení k podnikání není platné (resp. nesporovala pravost listiny), když ani nenavrhla provedení důkaz provedením konkrétní německé právní úpravy, která by tuto problematiku upravovala tak, jak tvrdí žalovaná. Soud však žalovanou v tomto směru nepoučil o neunesení břemena tvrzení, jednak proto, že žalovaná vůbec nereflektovala skutečnost, že povolení k podnikání mělo být vydáno v Německu dle německého práva a listinu hodnotila dle svých osobních zkušeností, a dále protože pro posouzení věci nebylo rozhodné, zda je listina pravá a povolení k podnikání bylo [jméno] [příjmení] skutečně vydáno, ale jestli si žalobce při uzavírání kupní smlouvy ověřil, že prodávající je podnikatelem a zda mohl důvodně pochybovat o původu a výpisu z registrace o živnosti či nikoliv. Jelikož předmětná listina obsahovala razítko úřadu a povolovaná živnost odpovídala obsahu kupní smlouvy (obchod s vozidly), neměl žalobce důvod pochybovat o její pravosti či původu. K tvrzení žalované, že žalobce si měl ověřit DIČ a zda dále skutečnost, že [jméno] [příjmení] má povoleno podnikání, soud uvádí, žalobce tak učinil právě na základě výpisu z registrace o živnosti. Žalovaná ani neuvedla, jak jinak měl žalobce toto ověřit. Jeví se jako příliš přísné požadovat v daném případě po žalobci, aby si přímo u úřadu, který povolení vydával, ověřoval, zda bylo povolení k podnikání vydáno. Soud dodává, že neexistuje centrální evropská evidence fyzických podnikajících osob, sama žalovaná jako fyzická podnikající osoba neprochází žádným rejstříkem, který by byl veřejně dostupný např. obchodním rejstříkem (na který by odkazovaly webové stránky určené pro zjednodušení justiční spolupráce mezi státy EU). Požadavky žalované na kontrolu či formální perfektnost listin přesahují rámec běžné opatrnosti, když výtky ohledně formálních nedostatků listin, žalobce zjistil, avšak jelikož se jednalo o opravitelné nedostatky, bylo mu prodávajícím přislíbeno jejich opravení či doplnění, když na tomto soud nespatřuje nic neobvyklého či podezřelého.

84. S ohledem na shora uvedený závěr soudu, že žalovaná v řízení neprokázala, že v rozhodné době byla vlastníkem předmětného vozidla společnost [anonymizováno] či někdo jiný nežli [jméno] [příjmení], soud se ani nemusel zabývat tím, zda by mohl žalobce nabýt vlastnické právo jinak nežli na základě kupní smlouvy, ale od nevlastníka. Soud se však této možnosti věnoval i proto, že se jednalo pro oba účastníky skutkově i právně složitou situaci s mezinárodním přesahem, když dosud nebylo zjištěno, jak k nastalé situaci mohlo dojít. I kdyby bylo v řízení zjištěno, že společnost [anonymizováno] byla ke dni [datum] vlastníkem předmětného vozidla, nabyl by žalobce vlastnické právo k předmětnému vozidlu v souladu § 932 německého občanského zákoníku od nevlastníka, neboť žalobce nemohl vědět, že žalobce není vlastníkem předmětného vozidla a při uzavírání kupní smlouvy nepostupoval s hrubou nedbalostí, když byla splněna i podmínka, že vozidlo bylo žalovanému předáno. Prodávající [jméno] [příjmení] předložil originál technického průkazu, ve kterém byl uveden jako vlastník, když navíc příslušný úřad, který registraci předmětného vozidla ve Spolkové republice Německu prováděl, potvrdil, že předmětné vozidlo do evidence zapsal a jako vlastníka zapsal [jméno] [příjmení] a přidělil předmětnému vozidlu registrační značku [příjmení] [anonymizováno], kterou mělo dne [datum] při uzavření smlouvy. Tedy žalobce v tomto směru nemohl mít pochybnosti o vlastnictví vozidla. Žalobce si rovněž ověřil, že prodávající podniká v Německu. V řízení nebylo žalovanou prokázáno, že by kupní cena byla zjevně nízká, když společnost mLeasing měla vozidlo jako nové koupit za částku 31 729 Eur a žalobce vozidlo zakoupil jako ojeté za 27 900 Eur, tedy za cenu o 12 % nižší. Je všeobecně známo, že nová vozidla jsou dražší nežli vozidla ojetá. Žalovaná žalobci vyčítá nedostatky faktury, které však byly pouze drobné a opravitelné a které prodávající přislíbil opravit. Navíc nedostatek IČO či DIČ by měl vliv pouze na možnost vrácení DPH, nikoliv na možnost zápisu do evidence vozidel v České republice. Žalovaná hrubou nedbalost spatřuje i ve skutečnosti, že prodávající předal žalobci jen jeden klíček od vozidla, když sice obvykle existují k vozidlu dva klíče, ale samotná neexistence druhého klíče nevzbuzuje pochybnosti, neboť mohl být například ztracen, když klíček si lze dodatečně opatřit. Navíc na základě žalobcem předložených listin příslušný úřad v Německu (Rhein-Kreis Neuss) provedl přepis vozidla a vydal žalobci převozní značky. Soud má za to, že žalobce v daném případě nejednal nedbale a vlastnictví vozidla si řádně ověřil, když z ničeho nemohl dovozit, že [jméno] [příjmení] případně není vlastníkem vozidla.

85. K námitce žalované, že již samotná skutečnost, že polský občan prodává vozidlo v Německu, vzbuzuje značné pochybnosti, soud uvádí, že Polsko i Německo jsou členskými státy Evropské unie a Schengenského prostoru, tedy platí zde volný pohyb osob i služeb. Občané jednoho členského státu se nemusí nijak registrovat k pobytu na území jiného členského státu, tedy samotná skutečnost, že občan Polska prokazující svou totožnost občanským průkazem vydaným Polskou republikou prodává movitou věc v Německu, nezavdává důvod pochybovat o jeho poctivosti. V daném případě navíc prodávající ([jméno] [anonymizováno]) předložil výpis z registrace živnosti, ve kterém měl uvedeno místo pobytu v Německu, když tím doložil, že podniká (zdroj jeho příjmů) v Německu.

86. K námitce žalované, že vydáním předmětného vozidla žalobci by mohlo dojít ke zmaření účelu trestního řízení vedeného proti [jméno] [příjmení] ve Spolkové republice Německo, neboť by mu dle žalované již nebylo možno dokázat, že předmětné vozidlo odcizil, soud uvádí, že sama Policie Spolkové republiky Německo sdělila, že předmětné vozidlo již k vyšetřování nepotřebuje (dopis ze dne 24. 8. 2021).

87. S ohledem na vše shora uvedené soud shledal žalobu důvodnou, proto ji v celém rozsahu vyhověl a nahradil souhlas žalované s vydáním předmětného vozidla ze soudní úschovy žalobci (§ 161 odst. 3 o. s. ř.).

88. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 17 246 Kč Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč (kdy hodnota věci nebyla zjištěna) sestávající z částky 1 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 1 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (žalobu) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 4 500 Kč za účast na jednání soudu dne 26. 10. 20122 (1 500 Kč za každé 2 započaté hodiny) dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. a z částky 3 000 Kč za účast na jednání soudu dne 16. 12. 2022 (1 500 Kč za každé 2 započaté hodiny) dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně sedmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 600 Kč ve výši 2 646 Kč.

89. Soud žalobci nepřiznal odměnu advokáta za sepis doplnění žaloby ze dne 29. 3. 2021, neboť tvrzení obsažená v doplnění žaloby měla být obsažena přímo v žalobě tak, aby soud nemusel vyzývat k jejímu doplnění. Nejedná se tak o účelně vynaložené náklady. Soud žalobkyni dále nepřiznal odměnu advokáta za sepis podání ze dne 2. 12. 2021, ze dne 3. 1. 2022 a ze dne 25. 11. 2022, neboť se nejedná o podání ve věci samé.

90. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.