74 C 367/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Kaplanovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 15 585 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 000 Kč od 15. 2. 2021 do zaplacení a částku 4 595 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 595 Kč od 15. 2. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 2 995 Kč s kapitalizovaným úrokem v částce 9 046,74 Kč, s úrokem z prodlení ročně z částky 7 995 Kč od 19. 12. 2020 do 15. 2. 2021 ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, a s úrokem z prodlení ročně z částky 2 995 Kč od 16. 2. 2021 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, a částky 2 995 Kč s kapitalizovaným úrokem v částce 8 382,16 Kč, s úrokem z prodlení ročně z částky 7 590 Kč od 19. 12. 2020 do 14. 2. 2021 ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, a s úrokem z prodlení ročně z částky 2 995 Kč od 15. 2. 2021 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou k Okresnímu soudu v Ústí nad Labem dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 7 995 Kč s kapitalizovaným úrokem v částce 9 046,74 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 7 995 Kč od 19. 12. 2020 do 31. 12. 2020, s úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 7 995 Kč od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021, s úrokem z prodlení z částky 7 995 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka. Žalobkyně uvedla, že původní věřitel ([právnická osoba], [IČO], [ulice a číslo], [PSČ] [obec]) uzavřel s žalovaným dne 18. 4. 2006 smlouvu o půjčce [číslo] (dále jen„ smlouva o půjčce1“). Žalovaný na základě této smlouvy o půjčce1 převzal částku 5 000 Kč a zavázal se, i se souhrnným poplatkem 2 995 Kč, vrátit celkem částku 7 995 Kč, a to v 39 pravidelných týdenních splátkách ve výši 205 Kč. Žalovaný svoji povinnost hradit splátky řádně a včas nesplnil, když na pohledávku nezaplatil ničeho. Pohledávka byla původním věřitelem s účinností od 5. 1. 2021 postoupena na žalobkyni. Žalobkyně se žalobou dále domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 7 590 Kč s kapitalizovaným úrokem v částce 8 382,16 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 7 590 Kč od 19. 12. 2020 do 31. 12. 2020, s úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 7 590 Kč od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021, s úrokem z prodlení z částky 7 590 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka. Žalobkyně uvedla, že původní věřitel ([právnická osoba], [IČO], [ulice a číslo], [PSČ] [obec]) uzavřel s žalovaným dne 30. 7. 2006 smlouvu o půjčce [číslo] (dále jen„ smlouva o půjčce2“). Žalovaný na základě této smlouvy o půjčce2 převzal částku 5 000 Kč a zavázal se, i se souhrnným poplatkem 2 995 Kč, vrátit celkem částku 7 995 Kč, a to v 39 pravidelných týdenních splátkách ve výši 205 Kč. Žalovaný svoji povinnost hradit splátky řádně a včas nesplnil, když na pohledávku zaplatil pouze částku ve výši 405 Kč. Pohledávka byla původním věřitelem s účinností od 5. 1. 2021 postoupena na žalobkyni. Závěrem žalobkyně navrhla vyhovět žalobě v plném rozsahu a přiznat jí právo na plnou náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 13. 4. 2006 soud zjistil, že dne 13. 4. 2006 původní věřitel ([právnická osoba], [IČO], [ulice a číslo], [PSČ] [obec]) a žalovaný podepsali listinu označenou jako smlouva o půjčce [číslo] jejímž obsahem je závazek původního věřitele půjčit žalovanému částku 5 000 Kč a závazek žalovaného vrátit částku i se souhrnným poplatkem 2 995 Kč, tedy vrátit celkem částku 7 995 Kč, a to v 39 pravidelných týdenních splátkách ve výši 205 Kč, když první splátka je splatná 7. den ode dne podpisu smlouvy. Ze smlouvy dále vyplývá, že dne 13. 4. 2006 žalovaný převzal od původního věřitele částku 5 000 Kč. Ze smlouvy plyne, že nedílnou součástí smlouvy jsou smluvní podmínky pro smlouvu o půjčce. Ze smluvních podmínek soud zjistil, že při 52 týdenních splátkách činí RPSN (roční procentní sazby nákladů) 199,4 % ročně, při 39 týdenních splátkách činí RPSN 276,9 % a při 26 týdenních splátkách činí RPSN 405,2 %.

4. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 30. 7. 2006 soud zjistil, že dne 30. 7. 2006 původní věřitel ([právnická osoba], [IČO], [ulice a číslo], [PSČ] [obec]) a žalovaný podepsali listinu označenou jako smlouva o půjčce [číslo] jejímž obsahem je závazek původního věřitele půjčit žalovanému částku 5 000 Kč a závazek žalovaného vrátit částku i se souhrnným poplatkem 2 995 Kč, tedy vrátit celkem částku 7 995 Kč, a to v 39 pravidelných týdenních splátkách ve výši 205 Kč, když první splátka je splatná 7. den ode dne podpisu smlouvy. Ze smlouvy dále vyplývá, že dne 30. 7. 2006 žalovaný převzal od původního věřitele částku 5 000 Kč. Ze smlouvy plyne, že nedílnou součástí smlouvy jsou smluvní podmínky pro smlouvu o půjčce. Ze smluvních podmínek soud zjistil, že při 52 týdenních splátkách činí RPSN (roční procentní sazby nákladů) 199,4 % ročně, při 39 týdenních splátkách činí RPSN 276,9 % a při 26 týdenních splátkách činí RPSN 405,2 %.

5. Ze statistických údajů České národní banky vyplývá, že úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v roce 2006 činily průměrně v případě spotřebních úvěrů sazbu od 12,85 % do 13,76 % ročně.

6. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně soud zjistil, že se jedná o společnost zapsanou v obchodním rejstříku České republiky, když předmětem jejího podnikání je i poskytování spotřebitelských úvěrů.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 soud zjistil, že původní věřitel jejím prostřednictvím postoupil pohledávku vyplývající ze smlouvy o půjčce1 a ze smlouvy o půjčce2 v celé výši včetně veškerého příslušenství na žalobkyni.

8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021 včetně informace o zpracování osobních údajů soud zjistil, že původní věřitel oznámil žalované, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 došlo k postoupení pohledávky vyplývající ze smlouvy o půjčce1 a ze smlouvy o půjčce2 a zároveň ho vyzval k úhradě dluhu žalobkyni, a to do 10 dnů od doručení oznámení. Oznámení bylo žalovanému odesláno dne 1. 2. 2021 (podací arch).

9. Z předžalobní upomínky ze dne 29. 7. 2021 soud zjistil, že žalovaný byl dne 29. 7. 2021 vyzván k úhradě žalobou uplatňované pohledávky s upozorněním na možnost podání žaloby (podací arch).

10. Po provedeném dokazování soud dospěl k níže uvedenému skutkovému závěru. Původní věřitel a žalovaný podepsali dne 13. 4. 2006 listinu označenou jako smlouva o půjčce [číslo] na základě které byla žalovanému předána částka ve výši 5 000 Kč a žalovaný se zavázal půjčku včetně souhrnného poplatku 2 995 Kč splácet v 39 pravidelných týdenních splátkách ve výši 205 Kč. Žalovaný na pohledávku ničeho neuhradil. Původní věřitel a žalovaný dále podepsali dne 30. 7. 2006 listinu označenou jako smlouva o půjčce [číslo] na základě které byla žalovanému předána částka ve výši 5 000 Kč a žalovaný se zavázal půjčku včetně souhrnného poplatku 2 995 Kč splácet v 39 pravidelných týdenních splátkách ve výši 205 Kč. Žalovaný na pohledávku uhradil celkem částku ve výši 405 Kč. Průměrná úroková sazba spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami činila v roce 2006 částku ve výši od 12,85 % do 13,76 % ročně. Původní věřitel následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 postoupil pohledávku vyplývající ze smlouvy o půjčce1 a ze smlouvy o půjčce2 v celé výši včetně veškerého příslušenství na žalobkyni.

11. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku dále jen „občanský zákoník“), není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

12. Podle § 3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák“), nesmí výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

13. Podle § 39 obč. zák., je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

14. Podle § 657 obč. zák., smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

15. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda byla platně uvařena smlouva o půjčce ve smyslu § 657 obč. zák.

16. Ze smlouvy o půjčce1 a smluvních podmínek soud zjistil, že výše půjčky činila 5 000 Kč a souhrnný poplatek činil 2 995 Kč. Podle smluvních podmínek při 39 týdenních splátkách činí RPSN (roční procentní sazby nákladů) 276,9 % ročně. Dle smluvních podmínek se celková částka (7 995 Kč), kterou musí žalovaný vrátit, skládá z vypůjčené jistiny a souhrnného poplatku. Ze smlouvy o půjčce2 a smluvních podmínek soud zjistil, že výše půjčky činila 5 000 Kč a souhrnný poplatek činil 2 995 Kč. Podle smluvních podmínek při 39 týdenních splátkách činí RPSN (roční procentní sazby nákladů) 276,9 % ročně. Dle smluvních podmínek se celková částka (7 995 Kč), kterou musí žalovaný vrátit, skládá z vypůjčené jistiny a souhrnného poplatku. Souhrnný poplatek (souhrnné poplatky) se tak sestává částečně z úroků a částečně z nákladů původního věřitele s půjčkami. Konkrétní výši úroků však ze smlouvy o půjčce1, ani ze smlouvy o půjčce2 či z jejich smluvních podmínek nelze zjistit. Vzhledem k tomu, že původní věřitel byl podnikatelem, jehož předmětem podnikání bylo poskytování úvěru a půjček, tedy poskytování půjček za účelem dosažení zisku, dospěl proto soud k závěru, že půjčky poskytoval za úrok a souhrnný poplatek (souhrnné poplatky) ve výši 2 995 Kč je tak cenou peněz, za kterou původní věřitel půjčil žalovanému jistinu (jistiny) ve výši 5 000 Kč Cena peněz, resp. souhrnný poplatek (souhrnné poplatky), tak zahrnuje nejen čistý zisk z půjčené jistiny, ale zahrnuje i náklady v souvislosti s poskytnutím půjček. Jen těžko si lze totiž představit, že by původní věřitel jakožto podnikatel půjčoval peníze zadarmo, resp. jen s navýšením o náklady s půjčením spojené. Soud tedy souhrnný poplatek ve výši 2 995 Kč přepočetl na úrokovou míru a zjistil, že jistina byla úročena úrokem ve výši 79 % ročně. Dle statistiky vedené Českou národní banky vyplývá, že obvyklá úroková míra v bankovním sektoru v roce 2006 byla ve výši od 12,85 % do 13,76 % ročně. V daném případě úrok 79 % přesahuje úrokové sazby v bankovním sektoru více jak třikrát, tedy několika násobně nežli je obvyklé. Otázkou přiměřenosti výše úroků se mnohokrát zabýval i Nejvyšší soud ČR např. v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy uvedl, že v souladu s dobrými mravy při sjednávání úroků při peněžité půjčce je takové jednání věřitele, který se při peněžité půjčce spokojí - bez ohledu na to, v jaké situaci se nachází dlužník - s přiměřenou výší úplaty (odměny) za užívání půjčené jistiny a který tedy své volné peněžité prostředky hodlá zhodnotit běžným (obvyklým) způsobem rovněž v případě, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něj obtížné. Nelze totiž přehlédnout, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce a dohodu o úrocích z půjčené částky často právě z důvodu své tíživé finanční situace; neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dlužník i v takové situaci poskytoval (musel poskytovat) věřiteli nepřiměřené nebo dokonce lichvářské úroky. Nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V souladu s právními závěry Nejvyššího soudu ČR soud dospěl k závěru, že sjednaný úrok je z důvodu své nepřiměřené výše neplatný pro rozpor s dobrými mravy podle § 3 odst. 1 obč. zák.

17. Dále se soud zabýval oddělitelností ujednání o úrocích, resp. o souhrnném poplatku od ostatních ujednání smlouvy o půjčce1 a smlouvy o půjčce2 a dospěl k závěru, že toto ujednání není oddělitelné od ostatních částí smluv, naopak je jejich integrální součástí. K tomuto závěru vede soud zejména skutečnost, že z předtištěného formuláře smlouvy o půjčce1 a smlouvy o půjčce2, resp. z jejich smluvních podmínek, vyplývá, že byla pevně stanovena (navrhovatelem, kterým byl původním věřitelem) výše RPSN (v případě 26-ti splátek 405,2 %, 39-ti splátek 276,9 % a 53-ti splátek 199,4 %) a z ní vyplývající výše splátek a výše souhrnného poplatku, když jiná možnost připuštěna nebyla. Tedy bez sjednání RPSN, potažmo souhrnného poplatku (souhrnných poplatků), by nedošlo k poskytnutí půjček žalovanému. Dále nelze přehlédnout, že ve smlouvách byla uvedena celková dlužná částka včetně souhrnného poplatku (souhrnných poplatků), kterou byl žalovaný povinen původnímu věřiteli zaplatit. Po vypočtení souhrnného poplatku byl tedy žalovaný povinen zaplatit jednu nedělitelnou částku. A konečně bez zaplacení souhrnného poplatku (souhrnných poplatků) by tedy nedošlo ke splacení půjček, tedy zaplacení půjček je podmiňováno zaplacením souhrnného poplatku (souhrnných poplatků). Z těchto okolností lze podle soudu jednoznačně uzavřít, že neplatně sjednaný úrok, ve smlouvách označený jako souhrnný poplatek (souhrnné poplatky), činí absolutně neplatnou celou smlouvu o půjčce1 i celou smlouvu o půjčce2 (rovněž pro rozpor s dobrými mravy podle § 3 odst. 1 obč. zák.).

18. Podle § 451 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Dle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

19. Podle § 517 odst. 2 obč. zák., jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

20. Na základě všech vyložených skutečností dospěl soud k závěru, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla dne 13. 4. 2006 uzavřena smlouva o půjčce1, když žalovaný si na základě ní převzal částku ve výši 5 000 Kč, uzavřená smlouva o půjčce1 je však ze shora uvedených důvodů absolutně neplatná, a proto žalovanému vznikla v souladu s § 451 obč. zák. povinnost vrátit původnímu věřiteli na základě výzvy částku 5 000 Kč. Naopak původnímu věřiteli nevzniklo právo na zaplacení souhrnného poplatku (2 995 Kč), když tento nárok byl sjednán v absolutně neplatné smlouvě. V řízení bylo dále zjištěno, že žalovaný před podáním žaloby nehradil ničeho. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o půjčce1 je neplatná, nemohla být sjednána splatnost této částky. Žalovaný tak byl povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění původním věřitelem požádán. Žalovaný byl poprvé vyzvána k úhradě dlužné částky oznámením o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021, které bylo žalovanému odesláno dne 1. 2. 2021. Oznámení o postoupení pohledávky se do dispozice žalovaného dostalo dne 4. 2. 2021 (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2926/2009), když splatnost byla stanovena do 10 dnů od doručení tedy do 14. 2. 2021. Jelikož žalovaný částku na výzvu původního věřitele neuhradil vzniklo tak původnímu věřiteli od 15. 2. 2021 právo na úhradu úroků z prodlení z této částky dle § 517 odst. 2 obč. zák., a to ve výši specifikované v nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

21. Na základě všech vyložených skutečností dospěl soud k závěru, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla dne 30. 7. 2006 uzavřena smlouva o půjčce2, když žalovaný si na základě této smlouvy převzal částku ve výši 5 000 Kč, uzavřená smlouva o půjčce2 je však ze shora uvedených důvodů absolutně neplatná, a proto žalovanému vznikla v souladu s § 451 obč. zák. povinnost vrátit původnímu věřiteli na základě výzvy částku 5 000 Kč. Naopak původnímu věřiteli nevzniklo právo na zaplacení souhrnného poplatku (2 995 Kč), když tento nárok byl sjednán v absolutně neplatné smlouvě. V řízení bylo dále zjištěno, že žalovaný před podáním žaloby uhradil původnímu věřiteli částku 405 Kč, tedy k úhradě zbývá částka ve výši 4 595 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o půjčce2 je neplatná, nemohla být sjednána splatnost této částky. Žalovaný tak byl povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění původním věřitelem požádán. Žalovaný byl poprvé vyzvána k úhradě dlužné částky oznámením o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021, které bylo žalovanému odesláno dne 1. 2. 2021. Oznámení o postoupení pohledávky se do dispozice žalovaného dostalo dne 4. 2. 2021 (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2926/2009), když splatnost byla stanovena do 10 dnů od doručení tedy do 14. 2. 2021. Jelikož žalovaný částku na výzvu původního věřitele neuhradil vzniklo tak původnímu věřiteli od 15. 2. 2021 právo na úhradu úroků z prodlení z této částky dle § 517 odst. 2 obč. zák., a to ve výši specifikované v nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

22. Podle § 524 obč. zák. může věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená.

23. Závěrem soud konstatuje, že shora uvedené pohledávky byly postoupeny v souladu s § 524 obč. zák. původním věřitelem na žalobkyni.

24. Soud proto shledal žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 000 Kč od 15. 2. 2021 do zaplacení a částku 4 595 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 595 Kč od 15. 2. 2021 do zaplacení, za důvodnou (výrok I.).

25. Naopak soud neshledal důvodnou žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala přiznání částky 2 995 Kč s kapitalizovaným úrokem v částce 9 046,74 Kč, s úrokem z prodlení ročně z částky 7 995 Kč od 19. 12. 2020 do 14. 2. 2021 ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, a s úrokem z prodlení ročně z částky 2 995 Kč od 15. 2. 2021 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, a částky 2 995 Kč s kapitalizovaným úrokem v částce 8 382,16 Kč, s úrokem z prodlení ročně z částky 7 590 Kč od 19. 12. 2020 do 14. 2. 2021 ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, a s úrokem z prodlení ročně z částky 2 995 Kč od 15. 2. 2021 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, neboť žalobkyni právo na požadované plnění nevzniklo (výrok II.).

26. Na rozhodnutí o náhradě nákladů řízení soud aplikoval § 142 odst. 2 o. s. ř., když v řízení byl převážně úspěšný žalovaný a měl by právo na (poměrnou část) náhradu nákladů řízení. Dle obsahu spisu však žalovanému žádné náklady nevznikly, proto mu soud žádné nepřiznal (výrok III.).

27. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod