74 C 370/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Kaplanovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 3 800 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 3 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 3 800 Kč od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2015, s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 3 800 Kč od 1. 1. 2016 do 30. 6. 2016, s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 3 800 Kč od 1. 7. 2016 do 31. 12. 2016, s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 3 800 Kč od 1. 1. 2017 do 30. 6. 2017, s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 3 800 Kč od 1. 7. 2017 do 31. 12. 2017, s úrokem z prodlení ve výši 7,50 % ročně z částky 3 800 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, s úrokem z prodlení ve výši 8 % ročně z částky 3 800 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, s úrokem z prodlení ve výši 8,75 % ročně z částky 3 800 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3 800 Kč od 1. 7. 2019 do 31. 12. 2019, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3 800 Kč od 1. 1. 2020 do 30. 6. 2020, s úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 3 800 Kč od 1. 7. 2020 do 31. 12. 2020, se zákonným úrokem z prodlení z částky 3 800 Kč od 1. 1. 2021 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou k Okresnímu soudu v Ústí nad Labem dne 26. 5. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku ve výši 3 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 3 800 Kč od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2015, s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 3 800 Kč od 1. 1. 2016 do 30. 6. 2016, s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 3 800 Kč od 1. 7. 2016 do 31. 12. 2016, s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 3 800 Kč od 1. 1. 2017 do 30. 6. 2017, s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 3 800 Kč od 1. 7. 2017 do 31. 12. 2017, s úrokem z prodlení ve výši 7,50 % ročně z částky 3 800 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, s úrokem z prodlení ve výši 8 % ročně z částky 3 800 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, s úrokem z prodlení ve výši 8,75 % ročně z částky 3 800 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3 800 Kč od 1. 7. 2019 do 31. 12. 2019, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3 800 Kč od 1. 1. 2020 do 30. 6. 2020, s úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 3 800 Kč od 1. 7. 2020 do 31. 12. 2020, se zákonným úrokem z prodlení z částky 3 800 Kč od 1. 1. 2021 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. Žalobkyně uvedla, že původní věřitel ([právnická osoba], [IČO], [ulice a číslo], [PSČ] [obec]) uzavřel s žalovaným dne 2. 11. 2007 smlouvu o půjčce č. 321110857 (dále jen„ smlouva o půjčce“). Žalovaný si na základě této smlouvy převzal částku 15 000 Kč a zavázal se, i se souhrnným poplatkem 10 440 Kč, vrátit celkem částku 25 440 Kč, a to v 53 pravidelných týdenních splátkách ve výši 480 Kč. Žalovaný svoji povinnost hradit splátky řádně a včas nesplnil, když na pohledávku zaplatil celkem částku ve výši 21 640 Kč. Pohledávka byla původním věřitelem postoupena na [právnická osoba] [anonymizováno], sídlem rue [jméno] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [číslo] [anonymizováno], [země], která ji následně postoupila na žalobkyni. Závěrem žalobkyně navrhla vyhovět žalobě v plném rozsahu a přiznat jí právo na plnou náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ze smlouvy o půjčce č. 321110857 ze dne 2. 11. 2007 soud zjistil, že dne 2. 11. 2007 původní věřitel ([právnická osoba], [IČO], [ulice a číslo], [PSČ] [obec]) a žalovaný podepsali listinu označenou jako smlouva o půjčce č. 321110857, jejímž obsahem je závazek původního věřitele půjčit žalovanému částku 15 000 Kč a závazek žalovaného vrátit částku i se souhrnným poplatkem 10 440 Kč, tedy vrátit celkem částku 25 440 Kč, a to v 53 pravidelných týdenních splátkách ve výši 480 Kč, když první splátka je splatná 7. den ode dne podpisu smlouvy. Ze smlouvy dále vyplývá, že dne 2. 11. 2007 si žalovaný převzal od původního věřitele částku 15 000 Kč. Ze smlouvy plyne, že nedílnou součástí smlouvy jsou smluvní podmínky pro smlouvu o půjčce. Ze smluvních podmínek soud zjistil, že při 53 týdenních splátkách činí RPSN (roční procentní sazby nákladů) 206,8 % ročně, při 40 týdenních splátkách činí RPSN (roční procentní sazby nákladů) 294,1 % ročně a při 27 týdenních splátkách činí RPSN (roční procentní sazby nákladů) 460,9 %.

4. Ze statistických údajů České národní banky vyplývá, že úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v roce 2007 činily průměrně v případě spotřebních úvěrů sazbu od 16,04 % do 17,34 % ročně.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 soud zjistil, že původní věřitel jejím prostřednictvím postoupil pohledávku vyplývající ze smlouvy o půjčce v celé výši včetně veškerého příslušenství [právnická osoba] [anonymizováno], sídlem rue [jméno] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [číslo] [anonymizováno], [země].

6. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2015 soud zjistil, že původní věřitel oznámil žalovanému, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 došlo k postoupení pohledávky a zároveň ho vyzval k úhradě dluhu [právnická osoba] [anonymizováno], a to do 10 dnů od doručení oznámení. Oznámení bylo žalovanému odesláno dne 24. 7. 2015 (podací arch).

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 soud zjistil, že [právnická osoba] [anonymizováno], sídlem rue [jméno] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [číslo] Lucemburk, [země] jejím prostřednictvím postoupila pohledávku vyplývající ze smlouvy o půjčce v celé výši včetně veškerého příslušenství na žalobkyni.

8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11. 9. 2018 soud zjistil, že [právnická osoba] [anonymizováno], sídlem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [číslo] [anonymizováno], [země], oznámila žalovanému, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni a zároveň ho vyzvala k úhradě dluhu. Oznámení bylo žalovanému odesláno dne 13. 9. 2018 (podací arch).

9. Z výpisu z obchodního rejstříku [právnická osoba] [anonymizováno], sídlem rue [jméno] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [číslo] [anonymizováno] soud zjistil, že se jedná o společnost zapsanou v obchodním rejstříku [země]. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně soud zjistil, že se jedná o společnost zapsanou v obchodním rejstříku [země].

10. Z předžalobní upomínky ze dne 10. 5. 2021 soud zjistil, že žalovaný byl dne 10. 5. 2021 vyzván k úhradě žalobou uplatňované pohledávky s upozorněním na možnost podání žaloby. Upomínka byla žalovanému odeslána dne 12. 5. 2021 (podací arch).

11. Po provedeném dokazování soud dospěl k níže uvedenému skutkovému závěru. Původní věřitel a žalovaný podepsali dne 2. 11. 2007 listinu označenou jako smlouva o půjčce, na základě které byla žalovanému předána částka ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal půjčku včetně souhrnného poplatku 10 440 Kč splácet v 53 pravidelných týdenních splátkách ve výši 480 Kč. Žalovaný na pohledávku uhradil splátky v celkové výši 21 640 Kč. Průměrná úroková sazba spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami činila v roce 2007 částku ve výši od 16,04 % do 17,34 % ročně. Původní věřitel následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 postoupil pohledávku vyplývající z uvedené smlouvy o půjčce v celé výši včetně veškerého příslušenství [právnická osoba] [anonymizováno], která ji na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 postoupila na žalobkyni.

12. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku dále jen „občanský zákoník“), není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

13. Podle § 3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák“), nesmí výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

14. Podle § 39 obč. zák., je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

15. Podle § 657 obč. zák., smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

16. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda byla platně uvařena smlouva o půjčce ve smyslu § 657 obč. zák.

17. Ze smlouvy o půjčce a smluvních podmínek soud zjistil, že výše půjčky činila 15 000 Kč a souhrnný poplatek činil 10 440 Kč. Podle smluvních podmínek při 53 týdenních splátkách činí RPSN (roční procentní sazby nákladů) 206,8 % ročně. Dle smluvních podmínek se celková částka (25 440 Kč), kterou musí žalovaný vrátit, skládá z vypůjčené jistiny a souhrnného poplatku. Souhrnný poplatek se tak sestává částečně z úroků a částečně z nákladů původního věřitele s půjčkou. Konkrétní výši úroků však ze smlouvy o půjčce ani ze smluvních podmínek nelze zjistit. Vzhledem k tomu, že původní věřitel byl podnikatelem, jehož předmětem podnikání bylo poskytování úvěru a půjček, tedy poskytování půjček za účelem dosažení zisku, dospěl proto soud k závěru, že půjčky poskytoval za úrok a souhrnný poplatek ve výši 10 440 Kč je tak cenou peněz, za kterou původní věřitel půjčil žalovanému jistinu ve výši 15 000 Kč Cena peněz, resp. souhrnný poplatek, tak zahrnuje nejen čistý zisk z půjčené jistiny, ale zahrnuje i náklady v souvislosti s poskytnutím půjčky. Jen těžko si lze totiž představit, že by původní věřitel jakožto podnikatel půjčoval peníze zadarmo, resp. jen s navýšením o náklady s půjčením spojené. Soud tedy souhrnný poplatek přepočetl na úrokovou míru a zjistil, že jistina byla úročena úrokem ve výši 69,6 % ročně. Dle statistiky vedené Českou národní banky vyplývá, že obvyklá úroková míra v bankovním sektoru v roce 2007 byla ve výši od 16,04 % do 17,34 % ročně. V daném případě úrok 69,6 % přesahuje úrokové sazby v bankovním sektoru více jak třikrát, tedy několika násobně nežli je obvyklé. Otázkou přiměřenosti výše úroků se mnohokrát zabýval i Nejvyšší soud ČR např. v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy uvedl, že v souladu s dobrými mravy při sjednávání úroků při peněžité půjčce je takové jednání věřitele, který se při peněžité půjčce spokojí - bez ohledu na to, v jaké situaci se nachází dlužník - s přiměřenou výší úplaty (odměny) za užívání půjčené jistiny a který tedy své volné peněžité prostředky hodlá zhodnotit běžným (obvyklým) způsobem rovněž v případě, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něj obtížné. Nelze totiž přehlédnout, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce a dohodu o úrocích z půjčené částky často právě z důvodu své tíživé finanční situace; neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dlužník i v takové situaci poskytoval (musel poskytovat) věřiteli nepřiměřené nebo dokonce lichvářské úroky. Nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V souladu s právními závěry Nejvyššího soudu ČR soud dospěl k závěru, že sjednaný úrok je z důvodu své nepřiměřené výše neplatný pro rozpor s dobrými mravy podle § 3 odst. 1 obč. zák.

18. Dále se soud zabýval oddělitelností ujednání o úrocích, resp. o souhrnném poplatku od ostatních ujednání a dospěl k závěru, že toto ujednání není oddělitelné od ostatních částí smlouvy, naopak je jeho integrální součástí. K tomuto závěru vede soud zejména skutečnost, že z předtištěného formuláře smlouvy o půjčce, resp. smluvních podmínek, vyplývá, že byla pevně stanovena (navrhovatelem, kterým byl právní předchůdce žalobkyně) výše RPSN (v případě 27-ti splátek 460,9 %, 40-ti splátek 294,1 % a 53-ti splátek 206,8 %) a z ní vyplývající výše splátek a výše souhrnného poplatku, když jiná možnost připuštěna nebyla. Tedy bez sjednání RPSN, potažmo souhrnného poplatku, by nedošlo k poskytnutí půjčky žalovanému. Dále nelze přehlédnout, že ve smlouvě byla uvedena celková dlužná částka včetně souhrnného poplatku, kterou byl žalovaný povinen původnímu věřiteli zaplatit. Po vypočtení souhrnného poplatku byl tedy žalovaný povinen zaplatit jednu nedělitelnou částku. A konečně bez zaplacení souhrnného poplatku by tedy nedošlo ke splacení půjčky, tedy zaplacení půjčky je podmiňováno zaplacením souhrnného poplatku. Z těchto okolností lze podle soudu jednoznačně uzavřít, že neplatně sjednaný úrok, ve smlouvě označený jako souhrnný poplatek, činí absolutně neplatnou celou smlouvu o půjčce (rovněž pro rozpor s dobrými mravy podle § 3 odst. 1 obč. zák.).

19. Podle § 451 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Dle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

20. Podle § 517 odst. 2 obč. zák., jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

21. Na základě všech vyložených skutečností dospěl soud k závěru, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o půjčce, když žalovaný převzal částku ve výši 15 000 Kč, uzavřená smlouva je však ze shora uvedených důvodů absolutně neplatná, a proto žalovanému vznikla v souladu s § 451 obč. zák. povinnost vrátit původnímu věřiteli na základě výzvy částku 15 000 Kč, když se o tuto částku bezdůvodně obohatil na úkor původního věřitele. Naopak původnímu věřiteli nevzniklo právo na zaplacení souhrnného poplatku (10 440 Kč), když tento nárok byl sjednán v absolutně neplatné smlouvě. V řízení bylo dále zjištěno, že žalovaný před podáním žaloby uhradil původnímu věřiteli částku 21 640 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o půjčce je neplatná, nemohla být sjednána splatnost této částky. Žalovaný tak byl povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění původním věřitelem požádán. Žalovaný byl poprvé vyzván k úhradě dlužné částky oznámením o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2015, které bylo žalovanému odesláno dne 24. 7. 2015, tedy v době, když byla původnímu věřiteli vrácena celá dlužná částka a žalovaný se tak nemohl dostat do prodlení s její úhradou. Jelikož před uzavřením smlouvy o postoupení pohledávky, již tato pohledávka zanikla slněním, nemohla být v souladu s § 524 obč. zák. původním věřitelem postoupena na [právnická osoba] [anonymizováno], která ji nemohla v souladu s § 524 obč. zák. postoupit na žalobkyni.

22. S ohledem na shora uvedené soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

23. Na rozhodnutí o náhradě nákladů řízení soud aplikoval § 142 odst. 1 o. s. ř., když v řízení byl zcela úspěšný žalovaný a měl by právo na náhradu nákladů řízení. Dle obsahu spisu však žalovanému žádné náklady nevznikly, proto mu soud žádné nepřiznal.