74 C 42/2023

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Kaplanovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalovaného a žalované 2. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného a žalované o zaplacení 44 536,73 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku ve výši 38 876,93 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 690,93 Kč od 1. 5. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 554 Kč od 1. 6. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 554 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 554 Kč od 1. 8. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 554 Kč od 1. 9. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 258 Kč od 1. 10. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 258 Kč od 1. 11. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 258 Kč od 1. 12. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 4 258 Kč od 1. 1. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 2 938 Kč od 1. 2. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 5 659,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 475,80 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 296 Kč od 1. 10. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 296 Kč od 1. 11. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 296 Kč od 1. 12. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 296 Kč od 1. 1. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení v částce 10 243,82 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu v Ústí nad Labem dne 20. 2.2023 se žalobce domáhal proti žalovaným zaplacení částky ve výši 44 536,73 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi žalobcem jako pronajímatelem a žalovanými jako nájemci byla dne [datum] uzavřena nájemní smlouva [číslo] kterou se žalobce zavázal přenechat žalovaným k užívání byt [číslo] nacházející se v 2. nadzemním podlaží domu v ulici [ulice a číslo] v [obec] (dále též jen„ byt“). Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou od 15. 8. 2020 do 31. 8. 2021. Dle smlouvy byli žalovaní povinni hradit nájemné ze pronájem bytu ve výši 4 378 Kč měsíčně, nájemné za pronájem movitých věcí ve výši 296 Kč měsíčně a zálohy na služby spojené s užíváním bytu ve výši 824 Kč měsíčně, popř. nedoplatek na vyúčtovaných službách, celkem tedy byli povinni hradit 5 498 Kč. Žalobce zpětně od září roku 2020 jednostranně změnil výši nájemného za pronájem bytu na částku ve výši 4 258 Kč měsíčně. Žalovaní byt užívali až do 30. 1. 2022, tedy od 1. 9. 2021 do 30. 1. 2022 ho užívali bez právního důvodu. Žalovaní neuhradili nájemné za pronájem bytu za duben, květen, červen, červenec a srpen roku 2021 v celkové výši 17 426,93 Kč (394,93 + 4 x 4 258 Kč). Žalovaní neuhradili nájemné za pronájem movitých věcí za duben, květen, červen, červenec a srpen roku 2021 v celkové výši 1 480 Kč (5 x 296 Kč). Žalovaní neuhradili bezdůvodné obohacení za užívání bytu za září roku 2021 až leden roku 2022, když žalobce na bezdůvodném obohacení požadoval částku v celkové výši 21 154 Kč (4 x 4 554 Kč + 2 938 Kč). Žalobce se rozhodl nepožadovat bezdůvodné obohacení za užívání movitých věcí ve výši 296 Kč za období od září roku 2021 do 30. 1. 2022. Žalobce vyúčtoval žalovaným služby spojené s užíváním bytu za rok 2021, když žalovaným dle vyúčtování vznikl nedoplatkem na vyúčtovaných službách ve výši 4 475,80 Kč, který byl splatný do 30. 6. 2021. K úhradě shora uvedených pohledávek byli žalovaní zástupcem žalobce vyzváni výzvou ze dne 16. 12. 2022. Žalovaní však ničeho neuhradili. Závěrem žalobce navrhl, aby soud žalobě vyhověl v plném rozsahu a přiznal mu právo na náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaní se k žalobě nevyjádřili a k nařízenému jednání se nedostavili.

3. Ze smlouvy o nájmu bytu [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že listina byla dne [datum] podepsána žalovanými jako nájemci a žalobcem jako pronajímatelem, kterou se pronajímatel zavázal přenechat nájemcům do užívání byt [číslo] nacházející se v 2. nadzemním podlaží domu v ulici [ulice a číslo] v [obec] a nájemci se zavázali hradit nájemné ve výši 4 378 Kč, nájemné za zařizovací předměty a zálohy na služby spojené s užíváním bytu ve výši stanoveném ve výpočtovém listu, který je součástí smlouvy. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou od 15. 8. 2020 do 31. 8. 2021 Smluvní strany si sjednaly, že nájemné a zálohy na služby spojené s užíváním bytu jsou splatné nejpozději do posledního dne kalendářního měsíce, za který je nájemné požadováno. Žalobce se smlouvou zavázal vyúčtovat zálohy na služby spojené s užíváním bytu nejpozději do 30. 4. a ve lhůtě do 31. 7. (následujícího kalendářního roku) bude provedeno vyrovnání případných nedoplatků.

4. Z výpočtového listu ze dne [datum] vyplývá, že vlastníkem domu je žalobce a nájemníkem jsou žalovaní. Dále z něj plyne, že celková předepsaná částka činí 5 498 Kč, z toho nájemné za byt činí 4 378 Kč, pronájem inventáře činí 296 Kč, vodné a stočné činí 600 Kč, osvětlení činí 100 Kč, komíny činí 99 Kč, ostatní činí 25 Kč. Výpočtový list byl podepsán dne 15. 8. 2020.

5. Z listiny na č. l. 7 nelze zjistit, kdy a kým byla vyhotovena. Dále z ní plyne, že popisuje změnu výpočtu výše nájemného, když ke změně výše nájemného mělo dojít od září roku 2020.

6. Z dopisu označeného jako úprava nájemného ze dne [datum] plyne, že byl vyhotoven žalobcem pro žalované, kterým jim oznamuje, že usnesením rady města č. [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum] došlo ke změně nájemného, když však nová výše nájemného nebyla v dopise uvedena. Dopis byl zaslán oběma žalovaným jedním dopisem dne 14. 10. 2021 (kopie doručenky).

7. Z vyúčtování služeb za období od 1. 1. 2021 do 31. 12. 2021 soud zjistil, že předepsané zálohy činily celkem 9 888 Kč a náklad (vodné, osvětlení, komíny, …) činil celkem 4 475 Kč, tedy vznikl přeplatek ve výši 5 412 Kč. Dále z něj plyne, že k březnu roku 2022 činil celkový dluh žalovaných částku ve výši 50 475,93 Kč, když na tento nedoplatek byla započtena částka 5 412 Kč a žalovaní byli vyzváni k úhradě dluhu ve výši 45 064 Kč. Nedoplatek byl splatný do 30. 6. 2022. Vyúčtování bylo oběma žalovaným odesláno jedním dopisem (kopie podacího archu).

8. Z přehledu vyměřených předpisů za rok 2020 a za rok 2021 plyne výše předepsaných plnění za jednotlivé měsíce, když vytištěný text byl na několika místech (u několika položek) přeškrtnut a ručně přepsán. Z přehledů není zřejmé, kdo a kdy ho vyhotovil.

9. Z vývoje předpisů a plateb nelze zjistit, kdo a kdy ho vyhotovil. Dále z něj vyplývá, k jakému dni žalobce předepsal nějaké platby a v jaké výši a kdy měly být uhrazeny nějaké platby a v jaké výši.

10. Z výzvy k úhradě ze dne 16. 12. 2022 vyplývá, že žalovaní byli žalobcem vyzváni k úhradě částky ve výši 45 063,73 Kč a nákladů soudního řízení ve výši 9 712 Kč. Výzva byla žalovaným odeslána jedním dopisem, a to dne 2. 1. 2023 (kopie dodejky).

11. Z výpočtu žalované částky plyne, jakým způsobem žalobce vypočetl žalobou uplatněnou částku, když však listina není ani podepsána ani datována.

12. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobcem jakožto pronajímatelem a žalovanými jakožto nájemci byla dne [datum] podepsána listina označená jako smlouva o nájmu bytu [číslo] kterou se pronajímatel zavázal přenechat nájemcům do užívání byt [číslo] nacházející se v 2. nadzemním podlaží domu v ulici [ulice a číslo] v [obec] a nájemci se zavázali hradit nájemné ve výši 4 378 Kč, nájemné za zařizovací předměty a zálohy na služby spojené s užíváním bytu ve výši stanoveném ve výpočtovém listu, tedy nájemné za zařizovací předměty ve výši 296 Kč a zálohy v celkové výši 824 Kč Smluvní strany si sjednaly, že nájemné a zálohy na služby spojené s užíváním bytu jsou splatné nejpozději do posledního dne kalendářního měsíce, za který je nájemné požadováno. Žalobce se smlouvou zavázal vyúčtovat zálohy na služby spojené s užíváním bytu nejpozději do 30. 4. následujícího kalendářního roku, když případné nedoplatky budou vyrovnány do 31.

7. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou od 15. 8. 2020 do 31. 8. 2021. Dopisem ze dne 7. 10. 2021 žalobce žalovaným oznámil, že došlo ke změně výše nájemného, když však nově stanovená výše nájemného nebyla v dopise uvedena. Žalovaní užívali byt do 30. 1. 2022. Žalobce žalovaným vyúčtoval služby spojené s užíváním bytu za období od 1. 1. 2021 do 31. 12. 2021, když náklady celkem činily částku 4 475 Kč a předepsané zálohy činily částku ve výši 9 888 Kč, když dle vyúčtování žalovaným vznikl přeplatek ve výši 5 412 Kč, o který byl následně ponížen celkový dluh žalovaných u žalobce. Ve vyúčtování nebyla uvedena výše uhrazených záloh. Vyúčtováním byli žalovaní vyzváni k úhradě celkového nedoplatku ve výši 45 064 Kč, který byl splatný do 30. 6. 2022. Žalovaní neuhradili ničeho, přestože byli žalobcem upomenuti výzvou ze dne 16. 12. 2022. Žalobce soudu předložil několik listin, ve kterých je uveden rozpis částek, které měli žalovaní uhradit, avšak z listin nelze zjistit, kdo a kdy je vyhotovil, a zda se někdy dostali do dispozice žalovaných. Z listin však plyne, že žalobce jako nájemné za pronájem bytu předepisoval (a požaduje) od září roku 2020 částku ve výši 4 258 Kč, a to dle žalobcem„ jednostranně navržené změny“, když s nájemným za pronájem movitých věcí ve výši 296 Kč činí celková částka 4 554 Kč.

13. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

14. Podle § 2246 odst. 1 občanského zákoníku strany ujednají nájemné pevnou částkou. Má se za to, že se nájemné sjednává za jeden měsíc.

15. Soud s ohledem na shora uvedená ustanovení dospěl k závěru, že mezi žalobcem jakožto pronajímatelem a žalovanými jako nájemci byla dne [datum] platně uzavřena smlouva o nájmu bytu ve smyslu § 2201 a násl. občanského zákoníku a dále smlouva o nájmu movitých věcí (umístěných v bytě), kterou se pronajímatel zavázal přenechat nájemcům do užívání byt a movité věci a nájemci se zavázali hradit nájemné za pronájem bytu a nájemné za pronájem movitých věcí, a dále služby spojené s užíváním bytu (§ 2246 občanského zákoníku) Nájemní smlouva byla sjednána na dobu určitou do 31. 8. 2021. Dle nájemní smlouvy a dle § 2247 občanského zákoníku byli žalovaní povinni hradit vedle nájemné za pronájem bytu ve výši 4 378 Kč (§ 2246 občanského zákoníku) a nájemné za pronájem movitých věcí ve výši 296 Kč i zálohy na služby spojené s užíváním bytu 824 Kč. Nájemné a zálohy na služby spojené s užíváním bytu byly splatné nejpozději do posledního dne kalendářního měsíce, za který je nájemné požadováno. Následně žalobce dopisem ze dne 7. 10. 2021 žalovaným sice oznámil, že došlo ke změně výše nájemného, avšak jeho konkrétní výši v dopise neuvedl, tedy dopis ze dne 7. 10. 2021 nelze považovat za návrh na změnu nájemní smlouvy, když navíc nájemní smlouva v té době již byla ukončena (trvala do 31. 8. 2021). Soud dodává, že sám žalobce uvedl, že ke změně nájemného mělo dojít jednostranným úkonem žalobce, tedy žalobce ani nepředpokládal, že by se žalovaní mohli ke změně vyjádřit, na tož s ní souhlasit. Soud zdůrazňuje, že uzavřenou smlouvu lze měnit pouze zákonem předpokládaným způsobem zejména dohodou smluvních stran. V daném případě smlouva již skončila, tedy nemohlo dojít již k její změně, natož pak jednostranně.

16. Žalovaní své povinnosti vyplývající ze smlouvy neplnili, když neuhradili nájemné za pronájem bytu za období od dubna do srpna roku 2021 v celkové výši 17 906,93 Kč (394,93 + 4 x 4 378 Kč), avšak z tvrzení i provedených důkazů plyne, že žalobce na nájemném za byt požaduje nižší částku (4 258 Kč) nežli byla sjednána (4 378 Kč), soud tedy žalobci přiznal částku nižší, když žalobcem„ zpětně provedená změna nájemného“ byla pro žalované výhodnější. Soud tak žalobci přiznal nájemné za pronájem bytu za období od dubna do srpna roku 2021 v celkové výši 17 426,93 Kč (394,93 + 4 x 4 258 Kč) a dále nájemné za pronájem movitých věcí za období od dubna do srpna roku 2021 v celkové výši 1 480 Kč (5x 296 Kč). Nájemné za byt a movité věci za duben 2021 ve výši 690,93 Kč (394,93 Kč + 296 Kč) bylo splatné dne 30. 4. 2021, nájemné za byt a movité věci za květem 2021 ve výši 4 554 Kč (4 258 Kč + 296 Kč) bylo splatné dne 31. 5. 2021, nájemné za byt a movité věci za červen 2021 ve výši 4 554 Kč (4 258 Kč + 296 Kč) bylo splatné dne 30. 6. 2021, nájemné za byt a movité věci za červenec 2021 ve výši 4 554 Kč (4 258 Kč + 296 Kč) bylo splatné dne 31. 7. 2021 a nájemné za byt a movité věci za srpen 2021 ve výši 4 554 Kč (4 258 Kč + 296 Kč) bylo splatné dne 31. 8. 2021, když den následující se žalovaní dostali s jejich úhradou do prodlení. Žalobkyně tak má právo nejen na úhradu dlužných nájemných, ale i na úhradu úroků z prodlení v zákonné výši dle § 1970 občanského zákoníku, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po splatnosti jednotlivých nájmů.

17. Dále se soud zabýval nárokem na vydání bezdůvodného obohacení.

18. Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

19. Dle § 2295 odst. 1 občanského zákoníku, pronajímatel má právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá.

20. V rozsudku sp. zn. 33 Odo 49/2006 Nejvyšší soud ČR vyslovil závěr, že odpovědnost za bezdůvodné obohacení je objektivního charakteru, přičemž předpokladem jejího vzniku není protiprávní úkon ani jeho zavinění. Jestliže po skončení nájmu nájemkyně neodevzdala nebytové prostory, užívala je bez právního důvodu, získala tím tedy na úkor pronajímatele bezdůvodné obohacení, a to bez ohledu na skutečnost, zda takový stav zavinila či nikoliv.

21. S ohledem na shora uvedené k ukončení nájmu došlo ke dni 31. 8. 2021, avšak žalovaní byt žalobci předali až dne 30. 1. 2022. V období od 1. 9. 2021 do 30. 1. 2022 žalovaní tak užívali byt bez právního důvodu (bez platně uzavřené smlouvy) a tímto užíváním (či pouhou možností byt užívat) se bezdůvodně obohatili na úkor žalobce. Vzhledem k tomu, že užívání bytu nelze jako takové vrátit, jsou žalovaní povinni nahradit žalobci toto obohacení v penězích, a to dle § 2295 odst. 1 občanského zákoníku ve výši ujednaného nájemného ve výši 4 378 Kč, když však žalobce opakovaně uvedl, že požaduje„ nájemné“ nižší, a to ve výši 4 258 Kč. Žalovaní neuhradili bezdůvodné obohacení za období od 1. 9. 2021 do 30. 1. 2022 v celkové výši 19 970 Kč (4 x 4 258 Kč + 2 938 Kč). Jelikož žalovaní ničeho neuhradili, dostali se tak do prodlení a jsou povinni uhradit žalobci i úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

22. Žalobce opakovaně uvedl, že bezdůvodné obohacení za užívání movitých věcí nepožaduje, proto soud žalobci nepřiznal částku ve výši 1 184 Kč (4x 296 Kč). Soud dodává, že účastníci si zvlášť sjednali nájem bytu a nájem movitých věcí, jedná se o dva samostatné nároky byť upravené v jedné smlouvě, nelze je tedy směšovat do jednoho nároku a uplatňovat jinak (v jiné výši) nežli byly sjednány. Rovněž nelze směšovat nájemné a vyúčtované služby a případné nároky z titulu bezdůvodného obohacení. Není tak možné sečíst všechny položky, které měli žalovaní žalobci uhradit (za celou dobu jejich vzájemného vztahu) a od nich odečíst všechny platby, které žalobce obdržel a požadovat pouze celkový rozdíl. Takový postup by s odstupem času (při delším trvání vzájemných vztahů) neumožnil žádný přezkum (ani orientaci v tom, co ještě zbývá k úhradě a případně jaké jednotlivé pohledávky jsou sporné, …) ani ze strany jednotlivých účastníků, ani ze strany soudu, proto je třeba vždy jednotlivé nároky specifikovat (obdobím, za které vznikly; okolnostmi, za kterých vznikly, atd.).

23. Následně se soud zabýval nárokem na úhradu nedoplatku na vyúčtovaných službách.

24. Podle § 2247 odst. 1 občanského zákoníku si strany ujednají, která plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby zajistí pronajímatel; schází-li takové ujednání, použije se ustanovení odstavce 2. Dle odstavce 3 téhož ustanovení způsob rozúčtování cen a úhrady služeb stanoví jiný právní předpis.

25. Dle § 7 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, poskytovatel služeb ve vyúčtování musí uvést skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování.

26. Podle § 2252 odst. 1 občanského zákoníku požádá-li o to nájemce, umožní mu pronajímatel zpravidla nejpozději do čtyř měsíců po skončení zúčtovacího období nahlédnout do vyúčtování nákladů na poskytnuté služby za minulý kalendářní rok, jakož i pořídit si z vyúčtování výpisy, opisy nebo kopie; totéž platí o dokladech týkajících se účtovaných nákladů.

27. V usnesení sp. zn. 26 Cdo 4760/2016 ze dne 14. 2. 2017 Nejvyšší soud ČR uvedl, že nejsou-li vyúčtování za služby u nájmu bytu řádná, nejsou způsobilá vyvolat splatnost nedoplatků z nich plynoucích.

28. Dle nájemní smlouvy byli žalovaní dle § 2247 občanského zákoníku povinni hradit vedle nájmu zálohy na služby spojené s užíváním bytu. Žalobce vyúčtoval žalovaným služby spojené s užíváním bytu za období od 1. 1. 2021 do 31. 12. 2021, když jím však dle vyúčtování měl vzniknout přeplatek, nikoliv žalobcem tvrzený nedoplatek v částce 4 475,80 Kč. Dle shora uvedených ustanovení je třeba ve vyúčtování mimo jiné uvést výši zaplacených záloh a vyčíslit rozdíl mezi uhrazenými zálohami a skutečnými náklady. Vyúčtování služeb za rok 2021 tak nemá zákonem předepsané náležitosti, když z něj nelze zjistit výši uhrazených záloh a rozdíl mezi uhrazenými zálohami a skutečnými náklady. Soud uvádí, že k náležitostem vyúčtování se vyjádřil i Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí sp. zn. 26 Cdo 4760/2016 ze dne 14. 2. 2017, ve kterém uvedl, že„ Nejsou-li vyúčtování za služby u nájmu bytu řádná, nejsou způsobilá vyvolat splatnost nedoplatků z nich plynoucích.“ Soud tak dospěl k závěru, že vyúčtování služeb za rok 2021 není řádným vyúčtováním, neboť nemá obligatorní náležitosti stanovené zákonem. Soud zdůrazňuje, že dle vyúčtování žalovaným vznikl přeplatek, který byl navíc započten proti celkovému dluhu žalovaných, tedy žalovaní z vyúčtování nemohli zjistit, že jim vůbec vznikl nějaký nedoplatek, na tož v jaké výši. V tomto směru je vyúčtování nesrozumitelné a neplní svoji základní funkci. Žalobci tak nevzniklo právo na úhradu jím tvrzeného nedoplatku na službách spojených s užíváním bytu za rok 2021 a žalovaní se tak ani nemohli dostat do prodlení s jeho úhradou.

29. Soud závěrem dodává, že žalobce požadoval úrok z prodlení v zákonné výši z částky 4 475,80 Kč (žalobcem tvrzeného nedoplatku na vyúčtovaných službách) od 1. 7. 2021, avšak dle vyúčtování měl být případný nedoplatek splatný až dne 30. 6. 2022, tedy díky této zjevné chybě žalobce špatně vypočetl i částky, ze kterých požadoval„ další“ úroky z prodlení. Soud zdůrazňuje, že dle smlouvy měl být případný nedoplatek splatný až 30. 7., tedy žalobce opět nedodržel sjednanou smlouvu.

30. Žalobci vzniklo právo na úhradu dlužného nájemného za pronájem bytu a movitých věcí a dlužného bezdůvodného obohacení za užívání bytu, soud proto žalobě, co do částky 38 876,93 Kč (17 426,93 Kč + 1 480 Kč + 19 970 Kč) s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 690,93 Kč od 1. 5. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 554 Kč od 1. 6. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 554 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 554 Kč od 1. 8. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 554 Kč od 1. 9. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 258 Kč od 1. 10. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 258 Kč od 1. 11. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 258 Kč od 1. 12. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 4 258 Kč od 1. 1. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 2 938 Kč od 1. 2. 2022 do zaplacení, vyhověl (výrok I.).

31. Naopak žalobci nevzniklo právo na úhradu nedoplatku na vyúčtovaných službách za rok 2021 a právo na úhradu části„ nájemného“, soudu tak nezbylo než žalobu, co do částky 5 659,80 Kč (4 475,80 Kč + 1 184 Kč) s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 475,80 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 296 Kč od 1. 10. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 296 Kč od 1. 11. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 296 Kč od 1. 12. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 296 Kč od 1. 1. 2022 do zaplacení, zamítnout (výrok II.).

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení převážně úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 10 243,82 Kč, přičemž tato částka představuje 74 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobce v řízení v rozsahu 87 % a úspěchu žalovaných v rozsahu 13 %). Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 227 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 44 536,73 Kč sestávající z částky 2 900 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 2 900 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 2 900 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9 600 Kč ve výši 2 016 Kč (výrok III.).

33. Soud žalobci nepřiznal náhradu nákladů za předžalobní upomínku, neboť žalobce náhradu těchto (ani jiných dalších) nákladů nepožadoval. Soud žalobci dále nepřiznal odměnu zástupce za doplnění žaloby ze dne 28. 3. 2023, ze dne 14. 4. 2023 a ze dne 9. 5. 2023, neboť tvrzení uvedená v doplnění žaloby měla být uvedena již v žalobě tak, aby soud nemusel vyzývat žalobcem k jejich doplnění, jedená se tak o účelně vynaložené náklady.

34. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.