74 C 59/2023

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Kaplanovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 , Ph.D. sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 naposledy bytem Anonymizováno zastoupený opatrovníkem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 12 536,20 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 736 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 736 Kč od 13. 2. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 6 800,20 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 694,67 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 875,16 Kč, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 6 964,12 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 6 964,12 Kč od 21. 1. 2020 do 12. 2. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 1 228,12 Kč od 13. 2. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Ústí nad Labem 71 % náhrady nákladů řízení, jejichž výše bude stanovena v samostatném usnesení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou k Okresnímu soudu v Ústí nad Labem dne 30. 3. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 12 536,20 Kč s příslušenstvím. Nárok vzniklý z titulu nezaplaceného úvěru, který poskytla žalovanému společnost , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) na základě smlouvy o zápůjčce č. , č. smlouvy, ze dne , Anonymizováno, . Právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl zápůjčku ve výši 8 000 Kč, když tuto částku si žalovaný převzal v hotovosti na pobočce právního předchůdce žalobkyně. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně částku 15 233 Kč, tvořenou jistinou 8 000 Kč a souhrnným poplatkem 7 233 Kč v 60týdenních splátkách po 254 Kč. Souhrnný poplatek se skládá z úroku ve výši 1 431 Kč, z poplatku za administrativní činnost ve výši 3 444 Kč a z poplatku za komfortní splácení ve výši 2 358 Kč. Žalovaný své závazky nehradil řádně a včas. Žalovaný uhradil celkem 2 264 Kč. Požadovaný kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 694,67 Kč představuje zákonný úrok z prodlení z částky 6 964,12 Kč od 18. 12. 2018 do 20. 1. 2020. Požadovaný kapitalizovaný úrok ve výši 875,16 Kč představuje úrok ve výši 29 % z částky 6 964,12 Kč od 18. 8. 2019 do 20. 1. 2020. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 došlo k postoupení shora specifikované pohledávky společnosti , právnická osoba, , na žalobkyni. Žalobkyně dále požadovala úhradu úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 6 964,12 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, úroku ve výši 29 % ročně z částky 6 964,12 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Žalovaný pohledávku neuhradil ani na základě předžalobní výzvy.

2. Usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem č. j. , právnická osoba, ze dne , právnická osoba, byl žalovanému ustanoven opatrovník.

3. Opatrovník žalovaného nárok uplatňovaný žalobou neuznal. Uvedl, že žalobkyně dosud nesplnila svoji povinnost tvrzení a důkazní ohledně prokázání toho, jakým způsobem a jaké informace zjistil právní předchůdce žalobkyně o schopnosti žalovaného splácet poskytnutou zápůjčku. Opatrovník rovněž uvedl, že některá ustanovení smlouvy o zápůjčce, zejména pak výše úroků, jsou v rozporu s dobrými mravy. Opatrovník vznesl námitku promlčení.

4. Z listiny označené jako smlouva o zápůjčce č. , č. smlouvy, ze dne , Anonymizováno, soud zjistil, že na základě ní předal právní předchůdce žalobkyně (, právnická osoba, ) žalovanému dne 23. 6. 2018 částku ve výši 8 000 Kč v hotovosti, kterou se, a to včetně souhrnného poplatku ve výši 7 233 Kč (celkem 15 233 Kč), žalovaný zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně v 60týdenních splátkách po 254 Kč s tím, že poslední splátka byla sjednána ve výši 247 Kč. Celková částka ve výši 15 233 Kč je tvořena jistinou ve výši 8 000 Kč a souhrnným poplatkem ve výši 7 233 Kč, který se skládá z úroku ve výši 1 431 Kč, z administrativního poplatku ve výši 3 444 Kč a z poplatku za komfortní splácení ve výši 2 358 Kč. Smluvní strany si sjednaly úrok ve výši 29 % ročně. Žalovaný ve smlouvě uvedl jako svou adresu , adresa, .

5. Ze smluvních podmínek, které jsou součástí smlouvy o zápůjčce, plyne bližší úprava práv mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným.

6. Z tabulky umoření ze dne 27. 1. 2020 plyne, že na pohledávku vzniklou ze smlouvy č. , č. smlouvy, ze dne , Anonymizováno, bylo celkem uhrazeno 2 264 Kč. Dále z ní plyne, kdy a jaká částka byla uhrazena.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 včetně seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že došlo k postoupení pohledávek společnosti , právnická osoba, specifikovaných v příloze na žalobkyni. Přílohu smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 tvoří seznam postupovaných pohledávek, když je mezi nimi uvedena žalobou uplatňovaná pohledávka.

8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020 včetně informací o zpracování osobních údajů soud zjistil, že společnost , právnická osoba, žalovanému oznámila, že došlo k postoupení pohledávky ze smlouvy o zápůjčce č. , č. smlouvy, na žalobkyni. Dále z něj plyne, že oznámením byl žalovaný vyzván k úhradě žalobou uplatňované pohledávky, a to do 10 dnů ode dne doručení oznámení. Oznámení bylo žalovanému odesláno dne 14. 2. 2020, a to na adresu , adresa, (podací lístek).

9. Z předžalobní výzvy ze dne 28. 1. 2021 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě žalobou uplatňované pohledávky, a to do 12. 2. 2021. Předžalobní výzva byla žalovanému odeslána dne 29. 1. 2021, a to na adresu , adresa, (podací lístek).

10. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně plyne, že se jedná o společnost zapsanou ve veřejném rejstříku České republiky.

11. Soud má za prokázaný následující skutkový stav: Žalovaný a právní předchůdce žalobkyně podepsali dne 23. 6. 2018 listinu označenou jako smlouva o zápůjčce č. , č. smlouvy, . Žalovaný si při podpisu smlouvy převzal v hotovosti částku 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně částku 15 233 Kč, a to v 60týdenních splátkách po 254 Kč s tím, že poslední splátka byla sjednána ve výši 247 Kč. Částka ve výši 15 233 Kč je tvořena jistinou ve výši 8 000 Kč a souhrnným poplatkem ve výši 7 233 Kč, který se skládá z úroku ve výši 1 431 Kč, z administrativního poplatku ve výši 3 444 Kč a z poplatku za komfortní splácení ve výši 2 358 Kč. Žalovaný před podáním žaloby uhradil na tuto pohledávku pouze částku ve výši 2 264 Kč. Pohledávka včetně příslušenství byla smlouvou ze dne 20. 1. 2020 postoupena žalobkyni. Právní předchůdce žalobkyně dne 20. 1. 2020 oznámil žalovanému, že došlo k postoupení shora uvedené pohledávky ze smlouvy o zápůjčce č. , č. smlouvy, na žalobkyni a zároveň ho vyzval k úhradě dlužné částky do 10 dnů ode dne doručení oznámení. Oznámení bylo žalovanému odesláno dne 20. 1. 2020 na adresu , adresa, . Žalovaný byl zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě žalobou uplatňované pohledávky, a to do 12. 2. 2021.

12. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neuvedla, jakým konkrétním způsobem a jaké konkrétní informace zjistil právní předchůdce žalobkyně o schopnosti žalovaného splácet zápůjčku. Žaloba samotná obsahuje pouze obecná tvrzení ohledně úvěruschopnosti žalovaného, když z nich nelze zjistit, jaké konkrétní informace právní předchůdce žalobkyně zjistil (kolik přesně činily příjmy, jaký je původ příjmů, kolik činily výdaje, zda má žalovaný jiné závazky, zda byly informace ověřeny, …) a jakým způsobem je vyhodnotil. Soud proto žalobkyni při jednání vyzval k doplnění tvrzení a důkazů, jakým konkrétním způsobem a jaké konkrétní informace zjistila o schopnosti žalovaného splácet zápůjčku a zároveň ji poučil o následcích nesplnění výzvy. Žalobkyně svá tvrzení k výzvě soudu vůbec nedoplnila. Závěrem soud dodává, že k nedostatečným tvrzením se dokazování neprovádí, proto soud neprovedl důkaz zákaznickou kartou (tato byla navíc navržena pouze k otázce mezinárodní příslušnosti).

13. Podle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

14. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěru schopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle ustanovení § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

16. Podle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

17. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

21. Z provedených důkazů plyne, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 23. 6. 2018 uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. občanského zákoníku.

22. Jelikož žalobkyně neuvedla, jakým konkrétním způsobem a jaké konkrétní informace zjistil právní předchůdce žalobkyně o schopnosti žalovaného splácet zápůjčku, neunesla tak v tomto rozsahu břemeno tvrzení, soud proto vycházel z toho, že v daném případě právní předchůdce žalobkyně nedostál povinnosti mu zákonem stanovené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, když před poskytnutím zápůjčky s odbornou péčí neposoudil schopnost žalovaného splatit zápůjčku. Nedodržení povinnosti zkoumat schopnost žalovaného splatit zápůjčku s odbornou péčí má dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za následek neplatnost smlouvy o zápůjčce. Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy o zápůjčce uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalovaného právním předchůdcem žalobkyně, je třeba, aby k takové neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez návrhu, když se soud ztotožňuje s právními závěry uvedenými ve stanovisku generální advokátky Juliane Kokott ve věci C-679/2018 „Povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z úřední povinnosti porušení některých ustanovení práva na ochranu spotřebitelů je v ustálené judikatuře označována za opatření nezbytné k dosažení ochrany spotřebitele zamýšlené příslušnými směrnicemi. Tato skutečnost vychází z předpokladu, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči prodávajícímu nebo poskytovateli z hlediska jak vyjednávací síly, tak úrovně informovanosti. Existuje tedy nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Povinnost vnitrostátních soudů posuzovat z úřední povinnosti porušení předpisů na ochranu spotřebitele je tedy nezbytná, aby bylo narovnáno nerovné postavení mezi spotřebitelem a prodávajícím nebo poskytovatelem zásahem, který je nezávislý na smluvních stranách, ze strany vnitrostátního soudu.“ (obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018, ze dne 20. 3. 2019). Závěry podepsaného soudu jsou v souladu i s rozhodnutím Evropského soudního dvora C-679/2018 ze dne 5. 3. 2020. Soud dodává, že porušením svých povinností zakotvených v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru právní předchůdce žalobkyně nezasáhl pouze do zájmů žalovaného jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušil veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání nejen žalovaného, ale také celou společnost (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Účelem zkoumání úvěruschopnosti je mimo jiné minimalizování rizika, že klient spadne do dluhové pasti. Soud dodává, že zákonnou povinnost řádně zkoumat schopnost žalovaného splácet zápůjčku nelze přenášet na žalovaného, neboť splnění této povinnosti má chránit celou společnost i samotného žalovaného, který nemusí svou finanční situaci vidět objektivně a nemusí být schopen dohlédnout všechna rizika spojená s poskytnutím zápůjčky. Povinnosti zkoumat úvěruschopnost se nelze zprostit s odkazem na to, že žalovaný byl povinen sdělit právnímu předchůdci žalobkyně všechny rozhodné skutečnosti, předně proto, že tato povinnost byla zákonem uložena přímo právnímu předchůdci žalobkyně jako odborníkovi, ale i proto, že žalovaný jako laik nemusí vědět, jaké skutečnosti jsou rozhodné pro jeho schopnost splácet zápůjčku, jaké jsou rizikové faktory, co snižuje jeho schopnost splácet zápůjčku.

23. Soud uzavírá, že právní předchůdce žalobkyně jako poskytovatel zápůjčky nepostupoval s odbornou péči a náležitě tak nezjistil schopnost žalovaného splatit poskytnutou zápůjčku (§ 2390 občanského zákoníku), a proto je smlouva o zápůjčce č. , č. smlouvy, neplatná, neboť se jedná o spotřebitelskou smlouvu, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku a k této neplatnosti tak soud přihlédl bez návrhu žalovaného (§ 588 občanského zákoníku).

24. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o zápůjčce č. , č. smlouvy, je ze shora uvedených důvodů absolutně neplatná, nevznikl právnímu předchůdci žalobkyně nárok na úhradu souhrnného poplatku (ve výši 7 233 Kč) a úroků (ani běžících ve výši 29 % p. a., ani kapitalizovaných ve výši 694,67 Kč), neboť tyto nároky byly sjednány v absolutně neplatné smlouvě. V řízení však bylo zjištěno, že žalovanému byla na základě neplatné smlouvy o zápůjčce poskytnuta částka ve výši 8 000 Kč. Žalovaný se tak o tuto částku bezdůvodně obohatil na úkor právního předchůdce žalobkyně, a je tak podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku povinen tuto částku právnímu předchůdci žalobkyně vrátit. Pohledávka byla v souladu s § 1879 občanského zákoníku právním předchůdcem žalobkyně postoupena na žalobkyni. Žalovaný do dne postoupení pohledávky uhradil částku ve výši 2 264 Kč, k úhradě tak zbývá 5 736 Kč. Jelikož je smlouva o zápůjčce neplatná, nemohla být ani stanovena splatnost jednotlivých nároků na vrácení poskytnutých peněžních prostředků, žalovaný tak byl dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění požádán. Žalovaný byl poprvé vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 28. 1. 2021, neboť až tato byla žalovanému doručena na adresu uvedenou ve smlouvě, když splatnost byla stanovena do 12. 2. 2021. Jelikož žalovaný ničeho dalšího neuhradil, od 13. 2. 2021 se tak dostal do prodlení a je povinen uhradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

25. Žalobkyni vzniklo právo na vrácení bezdůvodného obohacení, soud proto žalobě, co do částky 5 736 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 736 Kč od 13. 2. 2021 do zaplacení, vyhověl (výrok I.).

26. Jelikož žalobkyni nevzniklo právo na úhradu souhrnného poplatku a úroků, soudu tak nezbylo než žalobu, co do částky 6 800,20 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 694,67 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 875,16 Kč, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 6 964,12 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 6 964,12 Kč od 21. 1. 2020 do 12. 2. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 1 228,12 Kč od 13. 2. 2021 do zaplacení, zamítnout (výrok II.).

27. S ohledem na shora uvedené závěry se soud již nezabýval námitkou opatrovníka, že některá ujednání smlouvy o zápůjčce jsou v rozporu s dobrými mravy, neboť pokud by ujednání smlouvy byla shledána rozporná s dobrými mravy, mělo by to za následek neplatnost smlouvy, když k neplatnosti smlouvy soud dospěl již na základě jiných skutečností.

28. K vznesené námitce promlčení soud uvádí, že žalovaný se bezdůvodně obohatil dne 23. 6. 2018, toho dne bylo právnímu předchůdci žalobkyně známo, kdo se na jeho úkor obohatil a v jaké výši. Dne následujícího, tj. 24. 6. 2018 mohl právní předchůdce žalobkyně uplatnit svůj nárok u soudu, když žaloba byla podána dne 30. 3. 2021, tedy ke dni podání žaloby neuběhla tříletá promlčecí lhůta (§ 629 občanského zákoníku). Nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení tak není promlčen.

29. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.

30. Na rozhodnutí o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky řízení soud aplikoval § 142 odst. 2 o. s. ř., když v řízení byl převážně úspěšný žalovaný a měl by právo na poměrnou náhradu nákladů řízení (rozdíl úspěchu žalobkyně po kapitalizaci příslušenství ke dni rozhodnutí soudu v řízení v rozsahu 29 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 71 %), avšak tomu dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, proto mu soud žádné náklady nepřiznal a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

31. Na rozhodnutí o náhradě nákladů řízení ve vztahu ke státu soud aplikoval § 148 odst. 1 o. s. ř., když uložil žalobkyni, která byla v řízení neúspěšná co do 71 % předmětu řízení, uhradit státu 71 % náhrady nákladů řízení, které mu vznikly v souvislosti se zastupováním žalovaného opatrovníkem, když tyto náklady budou stanoveny v samostatném usnesení (výrok IV.). Soud závěrem dodává, že žalovaný je neznámého pobytu, proto mu nebyla uložena náhrada nákladů státu ve výši 29 % jejich výše.