74 C 68/2019

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Kaplanovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 11 218 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se, pro kapitalizovaný úrok ve výši 2 843,63 Kč a pro úrok z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 998,97 Kč od 27. 2. 2016 do zaplacení, zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 100,03 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 3 100,03 Kč od 25. 3. 2016 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 3 630 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení v částce 2 659,72 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 6 123,26 Kč od 27. 2. 2016 do 24. 3. 2016 a s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 3 023,23 Kč od 25. 3. 2016 do zaplacení a částky 4 487,97 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení v částce 1 654,17 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 4 095,77 Kč od 27. 2. 2016 do zaplacení, zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou k Okresnímu soudu v Mostě dne 7. 12. 2018 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 6 730,03 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 5 345,45 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 6 730,03 Kč od 27. 2. 2016 do zaplacení, částky 4 487,97 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení v částce 1 812,07 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 4 487,97 Kč od 27. 2. 2016 do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že původní věřitel ([právnická osoba], [IČO], [ulice] [částka], [PSČ] [obec]) uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] (dále jen„ smlouva o půjčce“). Žalovaný na základě této smlouvy převzal částku 5 000 Kč a zavázal se, i se souhrnným poplatkem 3 630 Kč, vrátit celkem částku 8 630 Kč, a to v 45 pravidelných týdenních splátkách ve výši 195 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že souhrnný poplatek zahrnuje jednak kapitalizovaný úrok ve výši 828,92 Kč (úrok za období od 22. 6. 2010 do 4. 5. 2011), kdy se jedná o úrok přiměřený. Dále zahrnuje poplatek za administrativní činnost a hotovostní osobní výběr splátek ve výši 2 801,08 Kč. Žalovaný svoji povinnost hradit splátky řádně a včas nesplnil, když na pohledávku zaplatil celkem částku ve výši 1 600 Kč Smlouva o půjčce zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, a to dne 4. 5. 2011. Částka ve výši 5 345,45 Kč představuje kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 6 730,03 Kč od 1. 9. 2010 do 26. 2. 2016.

2. Žalobkyně dále uvedla, že původní věřitel ([právnická osoba], [IČO], [ulice] [částka], [PSČ] [obec]) uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] (dále jen„ smlouva o půjčce“). Žalovaný na základě této smlouvy převzal částku 8 000 Kč a zavázal se, i se souhrnným poplatkem 6 688 Kč, vrátit celkem částku 14 668 Kč, a to v 60 pravidelných týdenních splátkách ve výši 248 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že souhrnný poplatek zahrnuje jednak kapitalizovaný úrok ve výši 1 355,97 Kč (úrok za období od 12. 11. 2009 do 6. 1. 2011), kdy se jedná o úrok přiměřený. Dále zahrnuje poplatek za administrativní činnost a hotovostní osobní výběr splátek ve výši [osobní údaje žalobkyně] [částka]. Žalovaný svoji povinnost hradit splátky řádně a včas nesplnil, když na pohledávku zaplatil celkem částku ve výši 10 000 Kč Smlouva o půjčce zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, a to dne 6. 1. 2011. Částka ve výši 1 812,07 Kč představuje kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 4 487,97 Kč od 14. 1. 2011 do 26. 2. 2016. Pohledávky byly původním věřitelem postoupeny na žalobkyni. Závěrem žalobkyně navrhla vyhovět žalobě v plném rozsahu a přiznat jí právo na plnou náhradu nákladů řízení.

3. Usnesením Okresního soudu v Mostě č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] byla vyslovena místní nepříslušnost Okresního soudu v Mostě a věc byla postoupena zdejšímu soudu jako soudu místně příslušnému.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

5. Podáním ze dne 24. 6. 2019 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to pro kapitalizovaný úrok ve výši 2 843,63 Kč (ve výši 2 685,83 Kč pro pohledávku ze smlouvy [číslo] ve výši 157,90 Kč pro pohledávku ze smlouvy [číslo]) s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 998,97 Kč (ve výši 606,74 Kč pro pohledávku ze smlouvy [číslo] ve výši 392,23 Kč pro pohledávku ze smlouvy [číslo]) od 27. 2. 2016 do zaplacení, neboť dne 17. 5. 2011 byla žalovaným uhrazena částka ve výši 500 Kč, když částka ve výši 200,03 Kč byla započtena pohledávku ze smlouvy [číslo] částka ve výši 299,97 Kč na pohledávku ze smlouvy [číslo].

6. Dle § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Dle odstavce 2 téhož ustanovení je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí. Dle odstavce 3 téhož ustanovení jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení. Dle odstavce 4 téhož ustanovení neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání, nebo jde-li o zpětvzetí návrhu na rozvod, neplatnost manželství nebo určení, zda tu manželství je či není anebo o zpětvzetí návrhu na zrušení, neplatnost nebo neexistenci partnerství.

7. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vzala po zahájení řízení žalobu pro kapitalizovaný úrok ve výši 2 843,63 Kč a pro úrok z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 998,97 Kč od 27. 2. 2016 do zaplacení zpět, avšak před zahájením jednání ve věci samé, soud řízení pro kapitalizovaný úrok ve výši 2 843,63 Kč a pro úrok z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 998,97 Kč od 27. 2. 2016 do zaplacení, zastavil (výrok I.).

8. Vzhledem k tomu, že se žalovaný k žalobě nevyjádřil, provedl soud dokazování jen listinami předloženými žalobkyní.

9. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že dne [datum] původní věřitel ([právnická osoba], [IČO], [ulice] [částka], [PSČ] [obec]) a žalovaný podepsali listinu označenou jako smlouva o půjčce č. [datum], jejímž obsahem je závazek původního věřitele půjčit žalovanému částku 5 000 Kč a závazek žalovaného vrátit částku i se souhrnným poplatkem 3 630 Kč, tedy vrátit celkem částku 8 630 Kč, a to v 44 pravidelných týdenních splátkách ve výši 195 Kč, kdy první splátky je splatná 7. den ode dne podpisu smlouvy. Ze smlouvy dále vyplývá, že dne 22. 6. 2010 žalovaný převzal od původního věřitele částku 5 000 Kč. Ze smlouvy plyne, že nedílnou součástí smlouvy jsou smluvní podmínky pro smlouvu o půjčce. Ze smluvních podmínek soud zjistil, že při 45 týdenních splátkách činí RPSN (roční procentní sazby nákladů) 299,81 % ročně.

10. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že dne [datum] původní věřitel ([právnická osoba], [IČO], [ulice] [částka], [PSČ] [obec]) a žalovaný podepsali listinu označenou jako smlouva o půjčce [číslo] jejímž obsahem je závazek původního věřitele půjčit žalovanému částku 8 000 Kč a závazek žalovaného vrátit částku i se souhrnným poplatkem 6 688 Kč, tedy vrátit celkem částku 14 688 Kč, a to v 59 pravidelných týdenních splátkách ve výši 248 Kč, kdy první splátky je splatná 7. den ode dne podpisu smlouvy. Ze smlouvy dále vyplývá, že dne 12. 11. 2009 žalovaný převzal od původního věřitele částku 8 000 Kč. Ze smlouvy plyne, že nedílnou součástí smlouvy jsou smluvní podmínky pro smlouvu o půjčce. Ze smluvních podmínek soud zjistil, že při 60 týdenních splátkách činí RPSN (roční procentní sazby nákladů) 224,28 % ročně.

11. Ze statistických údajů České národní banky vyplývá, že úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v roce 200 činili průměrně v případě spotřebních úvěrů sazbu 14,05 % ročně a v roce 2010 činili průměrně v případě spotřebních úvěrů sazbu 14,29 % ročně, v případě kontokorentů sazbu 14,33 % ročně.

12. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 2. 2016 soud zjistil, že původní věřitel jejím prostřednictvím postoupil pohledávky vyplývající ze shora uvedených smluv o půjčce v celé výši včetně veškerého příslušenství žalobkyni.

13. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 26. 2. 2016 soud zjistil, že původní věřitel oznámil žalovanému, že došlo k postoupení pohledávek a zároveň ho vyzval k úhradě dluhu žalobkyni, a to do deseti dnů ode dne doručení, když oznámení bylo žalovanému odesláno dne 11. 3. 2016 (podací arch).

14. Z předžalobní upomínky ze dne 25. 9. 2018 soud zjistil, že žalovaný byl dne 25. 9. 2018 vyzván k úhradě žalobou uplatňovaných pohledávek s upozorněním na možnost podání žaloby.

15. Na základě provedených důkazů soud dospěl k níže uvedenému skutkovému závěru. Původní věřitel a žalovaný podepsali dne [datum] listinu označenou jako smlouva o půjčce [číslo] na základě které byla žalovanému předána částka ve výši 5 000 Kč a žalovaný se zavázal půjčku splácet v 44 pravidelných týdenních splátkách ve výši 195 Kč včetně souhrnného poplatku 3 630 Kč. Žalovaný na pohledávku uhradil pouze splátky v celkové výši 1 899,97 Kč a dostal se do prodlení se splátkami půjčky. Průměrná úroková sazba spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami činila v roce 200 částku ve výši 14,05 % ročně. Soudu je z jeho úřední činnosti známo, že předmětem podnikání původního věřitele bylo v době uzavření smlouvy o půjčce poskytování úvěrů a půjček. Smlouva o půjčce zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána a to dne 4. 5. 2011. Původní věřitel vyzval dne 26. 2. 2016 žalovaného k úhradě dluhu, a to do 10 dnů od doručení, když výzva byla žalovanému odeslána dne 11. 3. 2016. Původní věřitel následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 26. 2. 2016 postoupil pohledávku vyplývající z uvedené smlouvy v celé výši včetně veškerého příslušenství žalobkyni.

16. Původní věřitel a žalovaný rovněž podepsali dne [datum] listinu označenou jako smlouva o půjčce [číslo] na základě které byla žalovanému předána částka ve výši 8 000 Kč a žalovaný se zavázal půjčku splácet v 59 pravidelných týdenních splátkách ve výši 248 Kč včetně souhrnného poplatku 6 688 Kč. Žalovaný na pohledávku uhradil pouze splátky v celkové výši 10 200,03 Kč a dostal se do prodlení se splátkami půjčky. Průměrná úroková sazba spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami činila v roce 2010 částku ve výši 14,29 % ročně. Soudu je z jeho úřední činnosti známo, že předmětem podnikání původního věřitele bylo v době uzavření smlouvy o půjčce poskytování úvěrů a půjček. Smlouva o půjčce zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána a to dne 6. 1. 2011. Původní věřitel vyzval dne 26. 2. 2016 žalovaného k úhradě dluhu, a to do 10 dnů od doručení, když výzva byla odeslána dne 11. 3. 2016. Původní věřitel následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 26. 2. 2016 postoupil pohledávku vyplývající z uvedené úvěrové smlouvy v celé výši včetně veškerého příslušenství žalobkyni.

17. Podle ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku dále jen „občanský zákoník“), není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

18. Podle § 3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ obč. zák“), nesmí výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

19. Podle § 39 obč. zák., je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

20. Podle § 657 obč. zák., smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

21. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda byla platně uvařena smlouva o půjčce [číslo] ve smyslu § 657 obč. zák.

22. Ze smlouvy o půjčce a smluvních podmínek soud zjistil, že výše půjčky činila 5 000 Kč a souhrnný poplatek činil 3 630 Kč. Podle smluvních podmínek při 45 týdenních splátkách činí RPSN (roční procentní sazby nákladů) 299,81 % ročně. Dle smluvních podmínek se celková částka (8 630 Kč), kterou musí žalovaný vrátit, skládá z vypůjčené jistiny a souhrnného poplatku. Souhrnný poplatek se tak sestává částečně z úroků a částečně z nákladů původního věřitele s půjčkou. Konkrétní výši úroků však ze smlouvy o půjčce ani ze smluvních podmínek nelze zjistit. Vzhledem k tomu, že původní věřitel byl podnikatelem, jehož předmětem podnikání bylo poskytování úvěru a půjček, tedy poskytování půjček za účelem dosažení zisku, dospěl proto soud k závěru, že půjčky poskytoval za úrok a souhrnný poplatek ve výši 3 630 Kč je tak cenou peněz, za kterou původní věřitel půjčil žalovanému jistinu ve výši 5 000 Kč Cena peněz, resp. souhrnný poplatek, tak zahrnuje nejen čistý zisk z půjčené jistiny, ale zahrnuje i náklady v souvislosti s poskytnutím půjčky. Jen těžko si lze totiž představit, že by původní věřitel jakožto podnikatel půjčoval peníze zadarmo, resp. jen s navýšením o náklady s půjčením spojené. Soud tedy souhrnný poplatek přepočetl na úrokovou míru a zjistil, že jistina byla úročena úrokem ve výši 85,8 % ročně. Dle statistiky vedené Českou národní banky vyplývá, že obvyklá úroková míra v bankovním sektoru v roce 200 byla 14,05 % ročně. V daném případě úrok 85,8 % přesahuje úrokové sazby v bankovním sektoru více jak třikrát, tedy několika násobně nežli je obvyklé. Otázkou přiměřenosti výše úroků se mnohokrát zabýval i Nejvyšší soud ČR např. v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy uvedl, že v souladu s dobrými mravy při sjednávání úroků při peněžité půjčce je takové jednání věřitele, který se při peněžité půjčce spokojí - bez ohledu na to, v jaké situaci se nachází dlužník - s přiměřenou výší úplaty (odměny) za užívání půjčené jistiny a který tedy své volné peněžité prostředky hodlá zhodnotit běžným (obvyklým) způsobem rovněž v případě, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něj obtížné. Nelze totiž přehlédnout, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce a dohodu o úrocích z půjčené částky často právě z důvodu své tíživé finanční situace; neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dlužník i v takové situaci poskytoval (musel poskytovat) věřiteli nepřiměřené nebo dokonce lichvářské úroky. Nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V souladu s právními závěry Nejvyššího soudu ČR soud dospěl k závěru, že sjednaný úrok je z důvodu své nepřiměřené výše neplatný pro rozpor s dobrými mravy podle § 3 odst. 1 obč. zák.

23. Soud dodává, že žalobkyně sice v doplnění žaloby tvrdila, že souhrnný poplatek zahrnuje více položek, a to úrok, administrativní poplatek a poplatek za hotovostní inkaso splátek, ale toto její tvrzení neodpovídá provedenému dokazování, když ani smlouva o půjčce ani smluvní podmínky neobsahují žádné ujednání o výši úroku, rovněž v nich není uvedeno, co všechno by měl souhrnný poplatek zahrnovat, natož pak, že by původní věřitel byl oprávněn si účtovat administrativní poplatek či poplatek za hotovostní inkaso splátek či že by žalovaný byl o těchto poplatcích informován.

24. Dále se soud zabýval otázkou, zda byla platně uvařena smlouva o půjčce [číslo] ve smyslu § 657 obč. zák.

25. Ze smlouvy o půjčce a smluvních podmínek soud zjistil, že výše půjčky činila 8 000 Kč a souhrnný poplatek činil 6 688 Kč. Podle smluvních podmínek při 60 týdenních splátkách činí RPSN (roční procentní sazby nákladů) 224,28 % ročně. Dle smluvních podmínek se celková částka (14 688 Kč), kterou musí žalovaný vrátit, skládá z vypůjčené jistiny a souhrnného poplatku. Souhrnný poplatek se tak sestává částečně z úroků a částečně z nákladů původního věřitele s půjčkou. Konkrétní výši úroků však ze smlouvy o půjčce ani ze smluvních podmínek nelze zjistit. Vzhledem k tomu, že původní věřitel byl podnikatelem, jehož předmětem podnikání bylo poskytování úvěru a půjček, tedy poskytování půjček za účelem dosažení zisku, dospěl proto soud k závěru, že půjčky poskytoval za úrok a souhrnný poplatek ve výši 6 688 Kč je tak cenou peněz, za kterou původní věřitel půjčil žalovanému jistinu ve výši 8 000 Kč Cena peněz, resp. souhrnný poplatek, tak zahrnuje nejen čistý zisk z půjčené jistiny, ale zahrnuje i náklady v souvislosti s poskytnutím půjčky. Jen těžko si lze totiž představit, že by původní věřitel jakožto podnikatel půjčoval peníze zadarmo, resp. jen s navýšením o náklady s půjčením spojené. Soud tedy souhrnný poplatek přepočetl na úrokovou míru a zjistil, že jistina byla úročena úrokem ve výši 73,68 %. Dle statistiky vedené Českou národní banky vyplývá, že obvyklá úroková míra v bankovním sektoru v roce 2010 byla 14,29 % ročně. V daném případě úrok 73,69 % přesahuje úrokové sazby v bankovním sektoru více jak třikrát, tedy několika násobně nežli je obvyklé. Otázkou přiměřenosti výše úroků se mnohokrát zabýval i Nejvyšší soud ČR např. v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy uvedl, že v souladu s dobrými mravy při sjednávání úroků při peněžité půjčce je takové jednání věřitele, který se při peněžité půjčce spokojí - bez ohledu na to, v jaké situaci se nachází dlužník - s přiměřenou výší úplaty (odměny) za užívání půjčené jistiny a který tedy své volné peněžité prostředky hodlá zhodnotit běžným (obvyklým) způsobem rovněž v případě, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něj obtížné. Nelze totiž přehlédnout, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce a dohodu o úrocích z půjčené částky často právě z důvodu své tíživé finanční situace; neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dlužník i v takové situaci poskytoval (musel poskytovat) věřiteli nepřiměřené nebo dokonce lichvářské úroky. Nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V souladu s právními závěry Nejvyššího soudu ČR soud dospěl k závěru, že sjednaný úrok je z důvodu své nepřiměřené výše neplatný pro rozpor s dobrými mravy podle § 3 odst. 1 obč. zák.

26. Soud dodává, že žalobkyně sice v doplnění žaloby tvrdila, že souhrnný poplatek zahrnuje více položek, a to úrok, administrativní poplatek a poplatek za hotovostní inkaso splátek, ale toto její tvrzení neodpovídá provedenému dokazování, když ani smlouva o půjčce ani smluvní podmínky neobsahují žádné ujednání o výši úroku, rovněž v nich není uvedeno, co všechno by měl souhrnný poplatek zahrnovat, natož pak, že by původní věřitel byl oprávněn si účtovat administrativní poplatek či poplatek za hotovostní inkaso splátek či že by žalovaný byl o těchto poplatcích informován.

27. Poté se soud zabýval oddělitelností ujednání o úrocích, resp. o souhrnném poplatku od ostatních ujednání smluv, když v obou případech se jedná o formulářové smlouvy, jejichž předtištěný obsah je téměř totožný. Níže uvedené závěry tak platí pro obě smlouvy o půjčce.

28. Soud dospěl k závěru, že toto ujednání není oddělitelné od ostatních částí smlouvy, naopak je jeho integrální součástí. K tomuto závěru vede soud zejména skutečnost, že z předtištěného formuláře smlouvy o půjčce, resp. smluvních podmínek, vyplývá, že byla pevně stanovena (navrhovatelem, kterým byl právní předchůdce žalobkyně) výše RPSN (v případě 30-ti splátek 512,59 %, 45-ti splátek 299,81 % a 60-ti splátek 224,28 %) a z ní vyplývající výše splátek a výše souhrnného poplatku, když jiná možnost připuštěna nebyla. Tedy bez sjednání RPSN, potažmo souhrnného poplatku, by nedošlo k poskytnutí půjčky žalovanému. Dále nelze přehlédnout, že ve smlouvě byla uvedena celková dlužná částka včetně souhrnného poplatku, kterou byl žalovaný povinen původnímu věřiteli zaplatit. Po vypočtení souhrnného poplatku byl tedy žalovaný povinen zaplatit jednu nedělitelnou částku. A konečně bez zaplacení souhrnného poplatku by tedy nedošlo ke splacení půjčky, tedy zaplacení půjčky je podmiňováno zaplacením souhrnného poplatku. Z těchto okolností lze podle soudu jednoznačně uzavřít, že neplatně sjednaný úrok, ve smlouvě označený jako souhrnný poplatek, činí absolutně neplatnou celou smlouvu o půjčce (rovněž pro rozpor s dobrými mravy podle § 3 odst. 1 obč. zák.).

29. Podle § 451 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Dle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

30. Podle § 517 odst. 2 obč. zák., jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

31. Na základě všech vyložených skutečností dospěl soud k závěru, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o půjčce ([číslo]), kdy žalovaný převzal částku ve výši 5 000 Kč, uzavřená smlouva je však ze shora uvedených důvodů absolutně neplatná, a proto žalovanému vznikla v souladu s § 451 obč. zák. povinnost vrátit původnímu věřiteli na základě výzvy částku 5 000 Kč. Naopak původnímu věřiteli nevzniklo právo na zaplacení souhrnného poplatku (3 630 Kč), když tento nárok byl sjednán v absolutně neplatné smlouvě. V řízení bylo dále zjištěno, že žalovaný před podáním žaloby uhradil původnímu věřiteli částku 1 899,97 Kč, tedy k úhradě zbývá částka ve výši 3 100,03 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný na výzvu původního věřitele částku 3 100,03 Kč neuhradil do 24. 3. 2016 (výzva byla doručena 3. dnem po jejím odeslání, tedy dne 14. 3. 2016 a splatnou se stala 10. dnem po doručení tedy 24. 3. 2016), vzniklo původnímu věřiteli v souladu s § 517 odst. 2 obč. zák. právo na úhradu úroků z prodlení z této částky, a to ve výši specifikované v nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne 25. 3. 2016.

32. Na základě všech vyložených skutečností dospěl rovněž soud k závěru, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o půjčce ([číslo]), kdy žalovaný převzal částku ve výši 8 000 Kč, uzavřená smlouva je však ze shora uvedených důvodů absolutně neplatná, a proto žalovanému vznikla v souladu s § 451 obč. zák. povinnost vrátit původnímu věřiteli na základě výzvy částku 8 000 Kč. Naopak původnímu věřiteli nevzniklo právo na zaplacení souhrnného poplatku (6 688 Kč), když tento nárok byl sjednán v absolutně neplatné smlouvě. V řízení bylo dále zjištěno, že žalovaný před podáním žaloby uhradil původnímu věřiteli částku 10 200,03 Kč, tedy celou částku bezdůvodného obohacení a žalovaný se tak nemohl dostat do prodlení s jeho úhradou.

33. Podle § 524 obč. zák. může věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená.

34. Závěrem soud konstatuje, že pohledávky byly postoupeny v souladu s § 524 obč. zák. původním věřitelem žalobkyni.

35. Soud proto shledal žalobu v části, ve které žalobkyně domáhala zaplacení částky 3 100,03 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 3 100,03 Kč od 25. 3. 2016 do zaplacení, za důvodnou (výrok II.).

36. Naopak soud neshledal důvodnou žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala přiznání částky 3 630 Kč (smlouva o půjčce [číslo]) s kapitalizovaným úrokem z prodlení v částce 2 659,72 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 6 123,26 Kč od 27. 2. 2016 do 24. 3. 2016 a s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 3 023,23 Kč od 25. 3. 2016 do zaplacení a částky 4 487,97 Kč (smlouva o půjčce [číslo]) s kapitalizovaným úrokem z prodlení v částce 1 654,17 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 4 095,77 Kč od 27. 2. 2016 do zaplacení, neboť žalobkyni právo na požadované plnění nevzniklo (výrok III.).

37. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. tak, kdy na úhradu náhrady nákladů řízení by měl nárok žalovaný, jenž byl v řízení převážně úspěšný (rozdíl úspěchu žalovaného v řízení v rozsahu 72 % a úspěchu žalobkyně v rozsahu 22 %), když navíc řízení bylo částečně zastaveno vinou žalobkyně, které brala žalobu zpět pro částku uhrazenou ještě před podáním žaloby. Dle obsahu spisu však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, proto mu žádné náklady řízení nepřiznal (výrok IV.).

38. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.