74 C 69/2018

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Kaplanovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného 2. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného zastoupený opatrovnicí příjmení et Bc. jméno příjmení sídlem adresa o neúčinnost smlouvy, o určení vlastnického práva

I. Řízení se zastavuje.

II. Žalovaný [celé jméno žalovaného] je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 12 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalobce.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému [celé jméno žalovaného] náhradu nákladů řízení v částce 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Ústí nad Labem plnou náhradu nákladů řízení ve výši, která bude stanovena v samostatném usnesení.

V. Žalobci bude z účtu soudu vrácena část soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, a to do 30 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení.

1. Žalobou podanou k Okresnímu soudu v Ústí nad Labem dne 25. 9. 2018 se žalobce domáhal určení, že smlouva, na základě, které žalovaný 2 převedl na žalovaného 1 vlastnické právo k bytové jednotce [číslo] v budově [adresa] (bytový dům), postavené na pozemku parc. [číslo] (zastavění plocha a nádvoří) a ke spoluvlastnickému podílu o velikosti [číslo] (resp. [číslo]) na společných částech budovy [adresa] a na pozemku parc. [číslo] přičemž tyto nemovité věci jsou zapsány v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], na listech vlastnictví [číslo] (jednotka) a [číslo] (budova a pozemek) pro [územní celek] a [katastrální uzemí], je vůči žalobci právně neúčinná. In eventum se žalobce domáhal určení, že výlučným vlastníkem bytové jednotky [číslo] v budově [adresa] (bytový dům), postavené na pozemku parc. [číslo] (zastavění plocha a nádvoří) a spoluvlastnického podílu o velikosti [číslo] (resp. [číslo]) na společných částech budovy [adresa] a na pozemku parc. [číslo] přičemž tyto nemovité věci jsou zapsány v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], na listech vlastnictví [číslo] (jednotka) a [číslo] (budova a pozemek) pro [územní celek] a [katastrální uzemí] (dále jen„ nemovitá věc“), je žalovaný 2.

2. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce měl za žalovaným 2 ([celé jméno žalovaného]) splatnou pohledávku ve výši 72 078 Kč s příslušenstvím, která mu byla přiznána rozsudkem pro uznání Okresního soudu v Ústí nad Labem č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], který však v době podání této žaloby nenabyl právní moci. Žalobce však uvedl, že z důvodu právní jistoty a možného uplynutí lhůty pro podání odpůrčí žaloby podal žalobu ještě před nabytím právní moci shora uvedeného rozsudku, neboť lze očekávat, že rozsudek nabude právní moci ještě před rozhodnutím v této věci. Zároveň navrhl přerušení řízení do pravomocného skončení věci vedené Okresním soudem v Ústí nad Labem pod sp. zn. [spisová značka]. Dále uvedl, že na základě smlouvy uzavřené mezi žalovaným 1 ([celé jméno žalovaného]) a žalovaným 2 ([celé jméno žalovaného]) došlo k převodu vlastnického práva k nemovité věci, když v době podání žaloby dosud neuplynula lhůta, po kterou katastr nemovitostí nesmí povolit vklad vlastnického práva. Žalovaný 1 ([celé jméno žalovaného]) a žalovaný 2 ([celé jméno žalovaného]) jsou v příbuzenském vztahu a lze je považovat za osoby blízké. Žalobce dále uvedl, že mu není známo, že by žalovaný 2 měl jiný majetek nežli nemovitou věc, ze kterého by mohl uhradit pohledávku žalobce. Žalobce je tak toho názoru, že žalovaný 2 převodem vlastnického práva k nemovité věci na žalovaného 1 zkrátil uspokojení pohledávky žalobce. O úmyslu žalovaného 2 zkrátit uspokojení pohledávky žalobce svědčí i fakt, že žalovaný 2 v řízení vedeném Okresním soudem v Ústí nad Labem pod sp. zn. [spisová značka] nejprve pohledávku žalobce uznal, přesto však dne 3. 9. 2018 podal odvolání proti rozsudku pro uznání č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], a následně uzavřel s žalovaným 1 smlouvu o převodu vlastnického práva k nemovité věci, když návrh na vklad vlastnického práva byl podán dne 10. 9. 2018.

3. Usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem č. j. [číslo jednací] ze dne 3. 7. 2020 byla advokátka Mgr. et Bc. [jméno] [příjmení] ustanovena opatrovníkem žalovaného 2 ([celé jméno žalovaného]).

4. Podáním ze dne 6. 10. 2021 vzal žalobce podanou žalobu v celém rozsahu zpět a navrhl zastavení řízení a rovněž navrhl, aby žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení. V podání ze dne 8. 11. 2021 žalobce upřesnil, že žaloba byla vzata zpět pro chování žalovaného 2. Dle názoru žalobce byla žaloba podána po právu, když žalovaný 2 po podání žaloby uhradil pohledávku včetně příslušenství, která byla žalobci přiznána v řízení vedeném Okresním soudem v Ústí nad Labem pod sp. zn. [spisová značka]. Pokud by žalovaný 2 uhradil pohledávku řádně a včas, nebyl by žalobce nucen podat předmětnou žalobu, když nelze klást k tíži žalobce, že jednal s péčí řádného hospodáře a za účelem uspokojení své pohledávky podal předmětnou žalobu.

5. Soud vyzval žalované, aby se vyjádřili k podanému návrhu na zastavení řízení, když k výzvě připojil doložku dle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), tedy když se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s návrhem na zastavení souhlasí. Žalovaný 2, resp. jeho opatrovník, se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, proto má soud za to, že žalovaný 2 se zastavením souhlasí.

6. Žalovaný 1 se zastavením řízení vyjádřil souhlas, avšak nesouhlasil s přiznáním náhrady nákladů řízení žalobci, neboť žaloba byla podána bezdůvodně a předčasně. Zdůraznil, že pohledávka, která byla žalobci přiznána v řízení vedeném Okresním soudem v Ústí nad Labem pod sp. zn. [spisová značka], byla uhrazena. Žaloba byla vzata zpět nikoliv pro chování žalovaných, ale protože žalobce by nebyl úspěšný.

7. Dle § 96 odst. 1 o. s. ř. žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Dle odstavce 2 téhož ustanovení je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí. Dle odstavce 3 téhož ustanovení jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení. Dle odstavce 4 téhož ustanovení neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání, nebo jde-li o zpětvzetí návrhu na rozvod, neplatnost manželství nebo určení, zda tu manželství je či není anebo o zpětvzetí návrhu na zrušení, neplatnost nebo neexistenci partnerství.

8. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobce vzal žalobu zpět a žalovaní se zpětvzetím vyslovili souhlas, soud řízení v souladu s citovanými zákonnými ustanoveními zastavil (výrok I.).

9. Dle § 146 odst. 2 o. s. ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).

10. Soudu je z jeho činnosti známo, že v řízení vedeném podepsaným soudem pod sp. zn. [spisová značka] žalovaný 2 ([celé jméno žalovaného]) vystupoval jako plně svéprávný, když soudu dne 22. 5. 2018 předložil plnou moc ze dne 22. 5. 2018, kterou zmocnil svého otce [celé jméno žalovaného] (ročník 1973) k zastupování. Žalovaný 2 ([celé jméno žalovaného]) dne 22. 5. 2018 soudu zaslal podání ze dne 21. 5. 2018, kterým uznal pohledávku uplatňovanou v řízení vedeném soudem pod sp. zn. [spisová značka]. Soud proto dne 8. 8. 2018 vyhlásil rozsudek pro uznání č. j. [číslo jednací], kterým žalovanému 2 uložil povinnost zaplatit žalobci částku 72 078 Kč s příslušenstvím. [příjmení] ve výši 72 078 Kč s příslušenstvím se skládala z nedoplatku na tzv. fondu oprav za období od října 2015 do září 2017 ve výši 34 228 Kč, z nedoplatku na spotřebovaných službách za rok 2015 ve výši 5 133 Kč, z nedoplatku na spotřebovaných službách za rok 2016 ve výši 16 008 Kč a z neuhrazených záloh na služby spojené s užíváním bytu za období od ledna 2017 do září 2017. Až v průběhu odvolacího řízení (z podání ze dne 17. 10. 2018) soud zjistil, že žalovaný 2 ([celé jméno žalovaného]) byl rozhodnutím Úřadu veřejného opatrovníka ([země]) ze dne 15. 11. 2017 omezen ve svéprávnosti a jako opatrovník byl ustanoven jeho otec [celé jméno žalovaného] (ročník 1973), když opatrovník je mimo jiné oprávněn podepisovat jakékoliv právní listiny, rozhodovat o bydlišti opatrovance. Usnesením č. j. [číslo jednací] ze dne 27. 2. 2019 Krajský soud v Ústí nad Labem shora uvedený rozsudek zrušil, neboť nebyly splněny podmínky pro jeho vydání, když žalovaný 2 nemohl dluh uznat. Jelikož žalovaný 2 začal pohledávku uplatněnou v řízení hradit, soud následně rozsudkem č. j. 30 C 497/2017-181 ze dne 23. 10. 2019 žalovanému 2 uložil povinnost zaplatit žalobci částku 23 754,43 Kč s příslušenstvím.

11. Hmotněprávní opatrovník žalovaného 2, [celé jméno žalovaného] (ročník [rok]), v době, kdy došlo k uznání dluhu žalovaným 2, věděl, že žalovaný 2 je omezen ve svéprávnosti, avšak tuto skutečnost soudu v řízení sp. zn. [spisová značka] nesdělil, tedy nemohl se to dozvědět ani žalobce, když v tomto řízení vystupoval jako obecný zmocněnec. Žalobce tak v době podání žaloby v tomto řízení (25. 9. 2018) mohl důvodně předpokládat, že rozsudek pro uznání č. j. [číslo jednací] ze dne 8. 8. 2018 nabude v nejbližších dnech právní moci a že tak bude disponovat vůči žalovanému 2 vykonatelným exekučním titulem.

12. Soudu je dále známo, že žalovaný 1 ([celé jméno žalovaného]), žalovaný 2 ([celé jméno žalovaného]) a pan [celé jméno žalovaného] (ročník [rok]) mají všichni zřízenu datovou schránku. V centrální evidenci obyvatel je žalovaný 2 dosud evidován jako plně svéprávný, přestože je od roku 2017 omezen ve svéprávnosti. Žalovaný 1 a žalovaný 2 jsou bratři, což plyne mimo jiné vyjádření žalovaného 1 ze dne 7. 8. 2021.

13. Dle § 581 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat.

14. S účinností ke dni 10. 9. 2018 byl jako vlastník nemovitých věcí do katastru nemovitostí zapsán žalovaný 1 ([celé jméno žalovaného]), a to na základě darovací smlouvy ze dne 10. 9. 2018 (výpis z katastru nemovitostí). Z darovací smlouvy ze dne 10. 9. 2018 plyne, že jako dárce v ní byl označen žalovaný 2 ([celé jméno žalovaného]) a jako obdarovaný v ní byl označen žalovaný 1 ([celé jméno žalovaného]). Smlouva byla žalovaným 2 ([celé jméno žalovaného]) podepsána dne 2. 5. 2018 a dne 10. 9. 2018 byla podepsána žalovaným 1 ([celé jméno žalovaného]). Žalovaný 2 tak smlouvu podepsal v době, kdy byl již omezen ve svéprávnosti, a proto je darovací smlouva absolutně neplatná (§ 581 občanského zákoníku).

15. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že žalovaný 1 musel v době podpisu darovací smlouvy vědět, že žalovaný 2 není zcela svéprávný a že nemůže nakládat s předmětnou nemovitou věcí. Rovněž žalovaný 1 musel v době uzavření darovací smlouvy vědět (mohl se to při náležité opatrnosti dozvědět), že žalovaný má dluh na platbách spojených s vlastnictvím bytu, když dlouhodobě nebyl hrazen příspěvek na správu domu a pozemku a služby spojené s užíváním bytu (dluh vznikl za období od října 2015 do září 2017).

16. S ohledem na shora uvedené soud proto dospěl k závěru, že žaloba byla vůči žalovanému 1 ([celé jméno žalovaného]) podána důvodně a byla vzata zpět pro chování žalovaného 2 ([celé jméno žalovaného]), který uhradil vykonatelnou pohledávku žalobce přiznanou rozsudkem č. j. [číslo jednací] ze dne 23. 10. 2019. Jelikož žalovaný 2 je však omezen ve svéprávnosti, byla pohledávka pravděpodobně uhrazena rodinou žalovaného 2 (otcem [celé jméno žalovaného] ročník [rok] či bratrem [celé jméno žalovaného] - žalovaným 1), avšak jménem žalovaného 2. Soud dodává, že žaloba byla podána důvodně proto, že darovací smlouva, která byla uzavřena mezi žalovaným 1 a žalovaným 2 za účelem převodu vlastnického práva k nemovité věci, je absolutně neplatná. Soud by sice nevyhověl primárnímu nároku žalobce na určení, že darovací smlouva je vůči žalobci neúčinná, neboť jako neúčinné může být shledáno pouze platné právní jednání (srov. [spisová značka]), ale vyhověl by jeho eventuálnímu nároku, tedy nároku na určení, že žalovaný 2 je vlastníkem nemovitých věcí. Žalobce tak má ve vztahu k žalovanému 1 ([celé jméno žalovaného]) právo na plnou náhradu nákladů řízení v částce 12 200 Kč Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč (tedy v části, ve které nebude žalobci vrácen) a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 2 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (žaloba) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 2 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 10. 2. 2021 a z částky 2 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (zpětvzetí žaloby) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 6. 10. 2021 včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Soud dodává, že zástupce žalobce není plátce DPH.

17. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce.

18. Dle § 589 odst. 1 občanského zákoníku zkracuje-li právní jednání dlužníka uspokojení vykonatelné pohledávky věřitele, má věřitel právo domáhat se, aby soud určil, že právní jednání dlužníka není vůči věřiteli právně účinné. Toto právo má věřitel i tehdy, je-li právo třetí osoby již vykonatelné, anebo bylo-li již uspokojeno. Dle odstavce druhého téhož ustanovení neúčinnost právního jednání dlužníka se zakládá rozhodnutím soudu o žalobě věřitele, kterou bylo odporováno právnímu jednání dlužníka (odpůrčí žaloba).

19. Dle § 594 odst. 1 občanského zákoníku neúčinnosti právního jednání se lze dovolat proti tomu, kdo s dlužníkem právně jednal, nebo kdo z právního jednání přímo nabyl prospěch, vůči jeho dědici nebo vůči tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce.

20. Dle komentáře k § 589 občanského zákoníku není pasivně legitimován dlužník, ale je jím třetí osoba, vůči níž neúčinné jednání směřovalo, či z něj měla prospěch. Dlužník, byť není účastníkem řízení, může se řízení účastnit jako vedlejší účastník ([příjmení], P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654). Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014).

21. Dle komentáře k § 594 občanského zákoníku neúčinnost lze tedy namítnout vůči osobě, s níž dlužník právně jednal. Typicky se bude jednat o druhou stranu právního jednání. U jednostranných právních jednání půjde o adresáta takového jednání. Takovéto osoby budou mít rovněž prospěch z právního jednání dlužníka, zákon však okruh rozšiřuje i na další osoby, které z jednání dlužníka mají prospěch přímo a nemusí být účastníky právního jednání. Může se jednat např. o osobu dle § 1951. Co se týče dědice a právního nástupce, který nabyl majetek dlužníka při přeměně, zde je situace obdobná. Vůči oběma se lze dovolat neúčinnosti ([příjmení], P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654). Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014).

22. Ve vztahu k žalovanému 2 ([celé jméno žalovaného]) soud uvádí, že žaloba vůči němu byla podána nedůvodně, neboť žalovaný 2 není ve věci pasivně legitimován a ve vztahu k žalovanému 2 by tak musela být žaloba zamítnuta. Ve vztahu k žalovanému 2 tak není splněn předpoklad zakotvený v § 146 odst. 2 o. s. ř. větě druhé. Žalobci tak ve vztahu k žalovanému 2 nenáleží náhrada nákladů řízení ve smyslu § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř., naopak v souladu s tímto ustanovením náleží náhrada nákladů řízení žalovanému 2, neboť to byl žalobce, kdo zavinil, že řízení bylo zastaveno. Žalovanému 2 tak náleží náhrada nákladů ve výši 300 Kč dle § 151 odst. 3 o. s. ř., když v tomto řízení hmotněprávní opatrovník žalovaného 2, [celé jméno žalovaného] (ročník [rok]), učinil pouze jeden účelný úkon, a to vyjádření k žalobě ze dne 15. 4. 2019. Zbývající podání ze dne 8. 12. 2019, ze dne 8. 3. 2020, ze dne 25. 8. 2020, která jménem žalovaného 2 učinil jeho hmotněprávní opatrovník, již byla neúčelná, neboť neobsahovala žádné nové skutečnosti a nebylo jich třeba k úspěchu žalovaného 2 v řízení (výrok III.).

23. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.

24. Na rozhodnutí o náhradě nákladů řízení ve vztahu ke státu soud aplikoval § 148 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 větou druhou o. s. ř., když uložil žalobci, který ve vztahu k žalovanému 2 ([celé jméno žalovaného]) zavinil, že řízení muselo být zastaveno, povinnost uhradit státu 100 % náhrady nákladů řízení, které mu vznikly v souvislosti se zastupováním žalovaného 2 soudem ustanoveným opatrovníkem, když tyto náklady budou stanoveny v samostatném usnesení (výrok IV.).

25. Dle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, soud vrátí z účtu soudu i zaplacený poplatek za řízení, který je splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti, snížený o 20 %, nejméně však o 1 000 Kč, bylo-li řízení zastaveno před prvním jednáním. Obdobně vrátí soud poplatníkovi přeplatek na poplatku (odpovídající část poplatku) vzniklý podle § 6a odst. 3, bylo-li řízení zastaveno jen zčásti. Byl-li návrh na zahájení řízení před prvním jednáním odmítnut, soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek.

26. Žalobce po podání žaloby uhradil dne 25. 9. 2018 soudní poplatek ve výši 2 000 Kč. Vzhledem ke shora uvedeným ustanovením soud rozhodl, že žalobci bude vrácena část soudního poplatku ve výši 1 000 Kč (nevrácená část soudního poplatku činí 1 000 Kč), neboť řízení bylo zastaveno před zahájením prvního jednání ve věci samé, když při jednání dne 10. 2. 2021 nebylo zahájeno jednání ve věci samé (nebyla čtena žaloba), když při něm došlo k přerušení řízení.