74 C 7/2026

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Miroslavem Rottnerem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 25 638,56 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 11 500 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 13 632,95 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 11 728,85 Kč od 3. 7. 2025 do zaplacení ve výši 11,5 % a částky 505,61 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně (dříve , právnická osoba, ., IČO , IČO žalobkyně, , sídlem , adresa, ) se žalobou, doručenou soudu dne 6. 11. 2025 a doplněnou podáním ze dne 7. 5. 2026, domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že se žalovaným uzavřela dne 2. 3. 2025 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému téhož dne převodem na jeho účet částky 6 000 Kč a 5 500 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky spolu se sjednaným smluvním úrokem ve výši 0,98 % denně z nesplacené části jistiny žalobkyni splácet prostřednictvím pravidelných denních splátek, z nichž první byla splatná dne 1. 4. 2025. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, žalobkyně proto smlouvu ke dni 2. 7. 2025 vypověděla a žalovaný se tak počínaje dnem následujícím (3. 7. 2025) dostal do prodlení s úhradou celého svého dluhu, který ke dni výpovědi uzavřené smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru vůči žalované z titulu této smlouvy měl. Ke dni podání žaloby pak tento dluh činil celkem 25 132,95 Kč (z toho dlužná jistina úvěru 11 500 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru 228,85 Kč, smluvní úrok 13 404,10 Kč). Kromě částky 25 132,95 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z částky 11 728,85 Kč (dlužná jistina úvěru 11 500 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru 228,85 Kč) od prvního dne prodlení žalovaného se splacením dluhu (3. 7. 2025) až do jeho úplného zaplacení požadovala žalobkyně dále zaplacení částky 505,61 Kč představující smluvní pokutu stanovenou jako 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení vyčíslenou za prvních 90 dnů prodlení žalovaného. K úhradě svého dluhu byl žalovaný vyzván předžalobní výzvou, přesto však až do podání žaloby nezaplatil ničeho.

2. V rámci žalobní argumentace na podporu oprávněnosti svých nároků, jichž se podanou žalobou domáhala, žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy o úvěru byla prověřena úvěruschopnost žalovaného, a to následujícím způsobem. Žalobkyně získala od žalovaného informace o celkovém počtu členů domácnosti žijících s ním ve společně hospodařící domácnosti, počtu členů domácnosti žijících s ním ve společně hospodařící domácnosti majících příjem, pravidelných měsíčních výdajích, čistých měsíčních příjmech uváděných žalovaným. Dále žalobkyně provedla lustraci žalovaného v centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů, registru , Anonymizováno, , registru hledaných osob, registru politicky aktivních osob, katastru nemovitostí, registru „sankční seznamy“. Žalobkyně vycházela taktéž z ověřeného čistého příjmu žalovaného za období od 8. 11. 2024 do 7. 12. 2024 ve výši 16 000 Kč doloženého poštovní poukázkou o výplatě důchodu. Vlastní posouzení úvěruschopnosti žalované pak provedla žalobkyně podle interní metodiky schválené Českou národní bankou. Jelikož ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 16 000 Kč, dospěla žalovaná k závěru, tato výše umožňuje bezproblémové splácení poskytnutého úvěru. Žalobkyně je tudíž přesvědčena, že při posuzování úvěruschopnosti postupovala zcela v souladu s požadavky stanovenými v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a po celou dobu řízení zůstal nečinný.

4. Soud věc podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, neboť žalobkyně se z jednání soudu nařízeného na den 20. 5. 2026 podáním ze dne 13. 5. 2025 omluvila a žalovaný, ač byl k jednání řádně předvolán dne 23. 4. 2026, se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavil.

5. Z provedených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti.

6. Autorizace ověření totožnosti datum 3. 3. 2025. Tato listina obsahuje informaci, že ověření totožnosti žalovaného bylo provedeno prostřednictvím zaslání autorizační platby z bankovního účtu , č. účtu, . Kopie OP žalovaného. Jedná se o kopii občanského průkazu žalovaného vydaného dne 7. 3. 2023 a platného do dne 7. 3. 2033, v němž je uveden rodinný stav „svobodný“.

7. Obecné principy posuzování a filozofie Společnosti , právnická osoba, . V této listině je popsáno, jako žalobkyně postupuje při ověřování schopnosti osoby žádající o poskytnutí finančních prostředků řádně splácet úvěr, který by jí měl být poskytnut. Je zde uvedeno, že žalobkyně prověřuje každého žadatele s využitím výpisů z centrální evidence exekucí, z insolvenčního rejstříku, registru neplatných dokladů, registru hledaných osob, registru politicky aktivních osob, „katastrálního rejstříku“, registru „sankční seznamy“, ověřuje údaje v předloženém občanském průkazu, ověřuje identitu žadatele a vlastnictví účtu, vychází z údajů uvedených žadatelem o poskytnutí prostředků a údajů získaných z externích databází (celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se žadatelem, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se žadatelem majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené žadatelem při žádosti o poskytnutí peněžních prostředků, čisté měsíční příjmy žadatele, čisté měsíční příjmy doložené žadatelem, regionální koeficient, financovaná částka), přičemž v případě příjmů počítá vždy s nižším z příjmů deklarovaných žadatelem nebo příjmů jím doložených a v případě výdajů pracuje nejenom s údaji uvedenými žadatelem, ale i s faktickým dopočítáváním jeho výdajů podle vztahu: výdaje uvedené spotřebitelem v žádosti poskytnutí prostředků/počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se žadatelem majících příjem + výše životního minima pro společně hospodařící domácnost + rezerva pro výdaje.

8. Informace pro spotřebitele. V této listině jsou mimo jiné obsaženy identifikační údaje žalobkyně, informace o tom, že je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr jakožto nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru na základě povolení České národní banky, o procesu poskytování spotřebitelského úvěru, včetně informací vyžadovaných od žadatele jeho poskytnutí, včetně potřebných dokumentů a o spotřebitelském úvěru poskytovaném žalobkyní.

9. Údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru. Tato listina obsahuje mimo jiné opět identifikační údaje žalobkyně a základní informace o podmínkách poskytnutí peněžních prostředků [limit, který je možno čerpat 11 500 Kč, poskytnutí převodem na bankovní účet, splácení prostřednictvím denních splátek (skládajících se z denní splátky jistiny, denní splátky úroku a denní splátky poplatků), výše zápůjční úrokové sazby 0,983 % denně, celková částka, kterou je třeba zaplatit (aktuálně čerpaná jistina + úrok 0,983 % denně z aktuální dlužné jistiny + poplatek za poskytnutí úvěru, ve výši 1,99 % z poskytnuté jistiny + sjednané doplňkové služby)].

10. Souhlas se zpracováním osobních údajů. Jedná se o listinu obsahující mimo jiné informace o tom, se zpracováním jakých osobních údajů žalobkyní dává souhlas osoba, žádající žalobkyni poskytnutí peněžních prostředků, za jakým účelem a jaká jsou vzájemná práva a povinnosti žalobkyně a této osoby s tím souvisejících.

11. Identifikované příjmy. Dle této listiny „v souladu s pravidly společnosti , právnická osoba, a zákonnými požadavky pro posuzování úvěruschopnosti byl na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací ověřen čistý měsíční příjem spotřebitele“, přičemž výše čistého ověřeného čistého měsíčního příjmu činila 16 000 Kč. Doklad o výplatě důchodu (č.l. 30). Jedná o část poštovní poukázky (ústřižek pro příjemce), dle níž byl žalovanému za období 8. 11. 2024 až 7. 12. 2024 vyplacen starobní důchod v částce 16 038 Kč.

12. Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, . identifikační číslo případu , Anonymizováno, . Z toho výpisu vyplývá, že žalobkyně při ověřování schopnosti žalovaného splácet peněžní prostředky vycházela z těchto údajů o jejích osobních a majetkových poměrech – celkový počet členů ve společně hospodařící domácnosti: sám, počet členů ve společně hospodařící domácnosti s příjmem: 1, výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky: 0 Kč, výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení: 5 000 Kč, další nezbytné výdaje: 0 Kč, ostatní zbytné výdaje: 3 000 Kč, výše ověřeného čistého měsíčního příjmu: 16 000 Kč, regionální koeficient: 1, počet nepracujících členů ve společně hospodařící domácnosti: bez údaje, rezerva pro výdaje: 500 Kč, vypočítané minimální výdaje: 7 610 Kč, disponibilní příjem: 8 300 Kč.

13. Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 2. 3. 2025. Dle této listiny označované v jejím textu jako „Smlouva“ se žalobkyně označená v ní jako „věřitel“ a identifikovaná v ní mimo jiné emailovou adresou <, e-mail, > a žalovaný označený v ní jako „Klient“ a identifikovaný v ní mimo jiné emailovou adresou <, e-mail, > a číslem účtu , č. účtu, dne 2. 3. 2025 dohodli, že její nedílnou součástí jsou kromě dalších listin i předpis denních splátek a všeobecné obchodní podmínky a že žalobkyně umožní žalovanému opakovaně čerpat peněžní prostředky až do výše 27 900 Kč za jakýmkoliv účelem, a to jejich poskytnutím na účet v této listině uvedený, s tím, že v takovém případě za jejich poskytnutí žalovaný zaplatí úrok 0,983 % denně a poplatek za vyplacení ve výši 1,99 % z čerpané částky, a takto poskytnuté prostředky bude splácet prostřednictvím pravidelných denních splátek ve výši určené dle čl. 5 všeobecných obchodních podmínek, přičemž první splátka je splatná 30. den ode dne poskytnutí peněžních prostředků (1. 4. 2024). Žalovaný rovněž souhlasil s tím, že v případě, že si aktivuje volitelnou službu „Presto“ (expresní poplatek za vyplacení tranše) zaplatí za vyplacení každé tranše poplatek 165 Kč, jakož i s tím, že ocitne-li se se splátkami v prodlení, vznikne žalobkyni mimo jiné nárok na úrok z prodlení v zákonné výši odpovídající roční výši REPO sazby stanovené Českou národní bankou, navýšené o osm procentních bodů z nesplacených denních splátek jistiny v prodlení a na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky, ohledně níž bude žalovaný v prodlení až do zaplacení, a že nárok žalobkyně na zaplacení smluvního úroku trvá i poté, kdy dojde k prodlení na straně žalovaného a v důsledku toho pak ke vzniku nároku žalobkyně na úrok z prodlení. Žalovaný taktéž souhlasil s tím, že v případě, že bude se splácením jedné nebo více splátek v prodlení alespoň 91 dní má žalobkyně – poté, co o tom informuje žalovaného – nárok na okamžité zaplacení všech již vypočtených denních splátek, nesplacené jistiny, která není zahrnuta v již vypočtených denních splátkách a sankčního příslušenství, které se k vypočteným denním splátkám vztahuje.

14. Všeobecné obchodní podmínky platné pro revolvingový spotřebitelský úvěr „, Anonymizováno, “ a pro zprostředkování spotřebitelského úvěru platné ode dne 27. 5. 2024 a Všeobecné obchodní podmínky platné ode dne 27. 5. 2024. Oboje tyto všeobecné obchodní podmínky obsahují mimo jiné následující ustanovení stejného znění. Podmínky nebo také VOP – tyto všeobecné obchodní podmínky (bod 1.8). Tranše – každé jednotlivé čerpání úvěru. Čerpání úvěru může probíhat buď jednorázově nebo v několika tranších, což znamená po několika částech (bod 1. 12). Denní splátka se vypočítá dle následujícího vzorce: Denní splátka = DP + DJ + DU, kde DP je denní splátka všech poplatků, DJ je denní splátka jistiny a DU je denní splátka úroku (bod 5.9). Podle Smlouvy a VOP mohou být oznámení zasílána Klientovi: a. na jím uvedené adresy; b. na jím uvedenou e-mailovou adresu; c. SMS zprávou na mobilní telefon; d. dalšími prostředky elektronické komunikace, jako je například push notifikace z internetového prostředí nebo mobilní aplikace, whatsapp apod. (bod 10.6). Klient je povinen zajistit, že bude moci přijímat oznámení e-mailem nebo SMS. Oznámení zaslané bude považováno za doručené okamžikem jeho odeslání. Věřitel je oprávněn zvolit si způsob oznámení z možností uvedených v tomto článku. Klient potvrzuje a souhlasí s tím, že platby a korespondence Věřitele mu budou posílány online bez podpisu nebo papírové podoby (body 10.9 až 10.11).

15. Příloha: Předpis denních splátek. Tato listina obsahuje rozpis celkem 443 splátek po 120,06 Kč za období od 3. 3. 2025 do 19. 5. 2026, jejichž prostřednictvím by mělo být zaplaceno celkem 26 593,29 Kč (jistina 13 281,14 Kč, úroky 13 192,54 Kč, poplatky 119,61 Kč). Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli datum 2. 3. 2025. Dle tohoto přehledu vyplatila žalobkyně uvedeného dne částky 6 000 Kč a 5 500 Kč na účet , č. účtu, (VS: , var. symbol, ). Sdělení mBank ze dne 20. 3. 2026 (č.l. 20-23). Dle tohoto sdělení byly žalovanému na účet , č. účtu, , jehož je majitelem, dne 2. 3. 2025 vyplaceny částky 6 000 Kč a 5 500 Kč (VS: , var. symbol, , zpráva pro příjemce: „, Anonymizováno, “).

16. Emailová upomínka o prodlení v délce 92 dní ze dne 2. 7. 2025. Touto zprávou s datem odeslání 2. 7. 2025 odesílanou z adresy <, e-mail, > na adresu <, e-mail, > žalobkyně vyrozuměla žalovaného, že vzhledem k tomu, že ani navzdory předchozímu upozornění neuhradil „závazky po splatnosti“ a „nejstarší neuhrazená splátka je k dnešnímu dni 92 dní po splatnosti“, byla nucena „tímto oznámením vypovědět smlouvu o půjčce s okamžitou platností“, v důsledku čehož „celková dlužná částka 26 128,56 Kč, včetně všech úroků z prodlení a smluvních pokut, je nyní splatná v plné výši.“17. Výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 8. 10. 2025 a potvrzení o odeslání zásilky. Touto výzvou odeslanou dne 10. 10. 2025 žalobkyně vyzvala žalovaného do tří dnů k úhradě částky 26 334,90 Kč a nákladů právního zastoupení 6 001 Kč, a to s odvoláním na smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou dne 2. 3. 2025 mezi ní a žalovaným, na základě níž žalovaný obdržel na jím označený účet požadovanou částku, kterou měl žalobkyni vrátit včetně poplatku za její poskytnutí nejpozději do 1. 4. 2025, což však neučinil.

18. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci.

19. Žalobkyně je subjektem oprávněným k poskytování spotřebitelských úvěrů. Žalovaný se dne 2. 3. 2025 dohodl se žalobkyní, že tato mu umožní i opakovaně čerpat peněžní prostředky až do výše 30 600 Kč, a to za podmínek obsažených v listině označené jako „Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “. V souladu s ujednáními obsaženými v této listině měl žalovaný tyto prostředky včetně úroku za jich poskytnutí ve výši 0,983 % denně a poplatku za jejich vyplacení ve výši 1,99 % splácet prostřednictvím pravidelných denních splátek, s jejichž spláceným měl započít počínaje dnem 1. 4. 2025. Žalovaný souhlasil s tím, že s tím, že v případě, že si aktivuje volitelnou službu „Presto“, bude mu umožněno expresní čerpání peněžních prostředků, za což zaplatí poplatek 165 Kč. Dále žalovaný souhlasil s tím, že ocitne-li se se splácením v prodlení, vznikne žalobkyni mimo jiné nárok na úrok z prodlení v zákonné výši odpovídající roční výši REPO sazby stanovené Českou národní bankou, navýšené o osm procentních bodů z nesplacených denních splátek jistiny v prodlení a na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky, ohledně níž bude žalovaný v prodlení až do zaplacení, a že nárok žalobkyně na zaplacení smluvního úroku trvá i poté, kdy dojde k prodlení na straně žalovaného a v důsledku toho pak ke vzniku nároku žalobkyně na úrok z prodlení. Žalovaný rovněž souhlasil s tím, že v případě, že bude se splácením jedné nebo více splátek v prodlení alespoň 91 dní má žalobkyně (po vyrozumění žalovaného) nárok na okamžité zaplacení všech již vypočtených denních splátek, nesplacené jistiny, která není zahrnuta v již vypočtených denních splátkách, a sankčního příslušenství, které se k vypočteným denním splátkám vztahuje.

20. Před tím, než se žalobkyně se žalovaným dohodli způsobem popsaným v předchozím bodě, žalobkyně posuzovala, zda by byl žalovaný za takových podmínek schopen poskytnuté peněžní prostředky splácet. Vycházela přitom z následujících informací o osobních a majetkových poměrech žalovaného: celkový počet členů ve společně hospodařící domácnosti – 1, počet členů ve společně hospodařící domácnosti s příjmem – 1, výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení – 5 000 Kč, další nezbytné výdaje – 0 Kč, ostatní zbytné výdaje – 3 000 Kč, regionální koeficient – 1, rezerva pro výdaje – 500 Kč, výše ověřeného čistého měsíčního příjmu – 16 000 Kč (kterou žalobkyně stanovila na základě údaje o výši důchodu vyplaceného žalovanému za listopad 2024 doloženého ústřižkem příslušné poštovní poukázky). Na základě těchto informací stanovila žalobkyně minimální výdaje žalovaného na 7 610 Kč, jeho disponibilní příjem na částku 8 300 Kč a dospěla k závěru, že žalovaný jí bude schopen poskytnuté peněžní prostředky za sjednaných podmínek vrátit. Proto dne 2. 3. 2025 poskytla žalovanému možnost jejich čerpání. Žalovaný této možnosti využil a jednorázově vyčerpal dvěma převody ve výši 6 000 Kč a 5 500 Kč na svůj účet , č. účtu, částku 11 500 Kč. Žalovaný však poskytnuté prostředky spolu se sjednaným úrokem a poplatkem dohodnutým způsobem nesplácel. Žalobkyně tak v souladu se vzájemnými ujednáními vyžila své právo a vyzvala žalovaného prostřednictvím sdělení, které mu bylo odesláno dne 2. 7. 2025, k okamžité úhradě celého dluhu, který za ním z titulu „Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “ evidovala, a který vyčíslila na částku 26 128,56 Kč. Znovu žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky s odvoláním na smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou dne 2. 3. 2025 prostřednictvím výzvy ze dne 8. 10. 2025 odeslané žalovanému dne 10. 10. 2025.

21. Žaloba je důvodná zčásti.

22. Po právní stránce posoudil soud věc následovně.

23. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

24. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.25. „Smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “ ze dne 2. 3. 2025 soud na základě jejího obsahu posoudil jako smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou podle § 2395 a násl. o. z. a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, kterou žalovaný uzavřel v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.) [v řízení nebylo tvrzeno, že by ji snad neměl uzavírat mimo samostatný výkon povolání či podnikání a nic takového ani v jeho průběhu nevyšlo byť náznakem najevo] a žalobkyně v postavení podnikatele poskytujícího spotřebitelský úvěr [§ 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru].

26. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

27. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

28. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice 2008/48“) členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.

29. Podle čl. 23 směrnice 2008/48 členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

30. Soudní dvůr již v rozsudku ze 18. 12. 2014, CA Consumer Finance SA proti Ingrid Bakkaus a další, C-449/13, bod 32 uzavřel, že „ustanovení směrnice 2008/48 musí být vykládána v tom smyslu, že: zaprvé brání vnitrostátní právní úpravě, podle které břemeno důkazu o nesplnění povinností stanovených v článcích 5 a 8 směrnice 2008/48 nese spotřebitel, a zadruhé brání tomu, aby byl soud na základě standardní doložky nucen na spotřebitele pohlížet tak, že uznal úplné a řádné splnění předsmluvních povinností poskytovatele úvěru, neboť tato doložka vede k obrácení důkazního břemene v otázce splnění uvedených povinností, čímž může být narušena účinnost práv přiznaných směrnicí 2008/48“, a dále v bodech 36 a 37 tohoto rozsudku uvedl: „směrnice 2008/48 neobsahuje taxativní výčet informací, s jejichž pomocí má poskytovatel úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a neupřesňuje ani, zda tyto informace mají být kontrolovány, a pokud ano, jakým způsobem. V souladu se svým zněním naopak čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48 ve spojení s bodem 26 jejího odůvodnění přiznává poskytovateli úvěru prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele, či nikoli, a zda je má ověřit pomocí jiných údajů. Z toho vyplývá, že poskytovatel úvěru musí zaprvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“31. V rozsudku ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance s.r.o. proti GK, C-679/18, bod 46 Soudní dvůr dospěl k závěru, že „články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“32. Z judikatury Nejvyššího soudu i Ústavního soudu vyplývá jednoznačný závěr, že nerespektování požadavků vyplývajících z čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48 (a tedy i z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) poskytovatelem úvěru má za následek neplatnost úvěrové smlouvy uzavřené bez řádného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti. Poskytovatel úvěru má tedy jednoznačnou zákonnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost poskytovaný úvěr splatit, kterou v žádném případě nemůže přenášet na spotřebitele, neboť součástí jeho odborné péče (s níž je podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vykonávat veškerou svou činnost) je právě i přezkoumání úvěruschopnosti spotřebitele [tedy jeho schopnosti poskytovaný úvěr splácet, jak vyplývá z § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru]. Předpokládána je přitom taková obezřetnost úvěrujícího, že se nespoléhá toliko na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem o úvěr, ale sám tyto údaje musí adekvátně prověřit (například potvrzením o příjmu vystaveným zaměstnavatelem, telefonickým ověřením u zaměstnavatele či výpisem z bankovního účtu, kam byla příslušná částka připsána, prověřením spotřebitele v rámci dostupných registrů, jakými jsou evidence dlužníků, insolvenční rejstřík, centrální evidence exekucí, porovnáním tvrzených údajů s pravidelně publikovanými informacemi podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu atd.) [srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, a usnesení ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018, ze dne 1. 7. 2020, sp. zn. 20 Cdo 1522/2020, nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a usnesení ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 3/20]. K tomu soud dodává, že v oblasti práva veřejného dospěl k totožným závěrům ve své judikatuře i Nejvyšší správní soud (srov. rozsudky ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, ze dne 31. 1. 2024, č. j. 6 As 8/2023-57) a konec konců to přímo vyplývá i z aktuálního znění § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

33. S ohledem na výše uvedené je evidentní, že soud v obdobných typech řízení, jako je toto, je povinen ex officio zkoumat, zda poskytovatel úvěru dostál své povinnosti prověřit adekvátně úvěruschopnost spotřebitele a poskytovatel úvěru musí – pod hrozbou sankce prohlášení uzavřené smlouvy za neplatnou – v řízení před soudem splnění této své povinnosti prokázat.

34. Soud má v posuzovaném případě za to, že žalobkyně této povinnosti předtím, než přistoupila k uzavření Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, se žalovaným, nedostála, ačkoliv na posuzování úvěruschopnosti žalovaného zcela nerezignovala.

35. Co se týče příjmové stránky žalovaného, zde postup žalobkyně podle názoru soudu obstojí. Žalobkyní stanovená výše čistého příjmu žalovaného na částku 16 000 Kč totiž koresponduje s tím, co je zjistitelné z dokladu o výši jeho starobního důchodu vyplaceného žalovanému jen o čtyři měsíce dříve, než jeho příjmy posuzovala. [Výše starobního důchodu vyplácená určité osobě se (na rozdíl od příjmů osob pobírajících mzdu nebo osob samostatně výdělečně činných) v průběhu několika měsíců nijak zásadně nemění, proto nelze žalobkyni vytýkat, že si nevyžádala doklad aktuálnější a žalobkyní stanovená částka pak téměř přesně koresponduje s tím, co je tomto dokladu uvedeno (16 038 Kč).]

36. Jinak je tomu ovšem v případě posuzování výdajové stránky žalovaného. Zde zcela nelogicky žalobkyně vycházela pouze z ničím nepodložené arbitrární částky 7 610 Kč měsíčně (5 000 Kč měsíční výdaje na bydlení, 3 000 Kč měsíčně ostatní zbytné výdaje, 500 Kč měsíčně rezerva pro výdaje) a jen na základě toho uzavřela, že žalovanému zbývá disponibilní částka 8 300 Kč, aniž by se zabývala tím, nakolik je reálné, aby – vycházejíc z tohoto, že žalovaný žije sám a částka zjištěná žalobkyní je tak jediným jeho disponibilním příjmem a své bytové potřeby uspokojuje nijak blíže nespecifikovanou formou – vydával za bydlení měsíčně skutečně jen částku 5 000 Kč a zda je skutečně možné, aby byl schopen na zajištění (v podstatě) veškerých svých dalších potřeb měsíčně vynakládat pouze 3 500 Kč.

37. V této souvislosti považuje soud za vhodné poukázat na závěry vyslovené v rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 3. 2021, č. j. 23 Co 324/2020-106, body 24 až 26, jež plně dopadají i na právě projednávanou věc:„Věřitel může posoudit úvěruschopnost dvěma základními způsoby, a to zjištěním konkrétních příjmů včetně jejich doložení, žadatele o úvěr a zjištění konkrétních výdajů včetně jejich doložení. Lze si také představit tu situaci, kdy věřitel při doloženém příjmu pro jednotlivé druhy výdajů žadatele zvolí formu paušálu, jak se tomu zjevně stává v této konkrétní věci, kdy jako výdaje žalovaného byly zjištěny pouze náklady životného minima a částka nákladů na bydlení ve výši 1.000 Kč bez toho, aniž by bylo uvedeno komu, jak a za co je tato zjevně nepřiměřeně nízká částka, neodpovídající obecné povědomosti o nákladech na bydlení hrazena.Pokud však věřitel zvolí vymezení výdajů žadatele formou výdajových paušálů, je namístě, aby tyto byly činěny ve výši, kterou lze akceptovat jako obecně přijímanou paušální hodnotu nákladů na jednotlivé druhy zajištění životních potřeb žadatele. Žalovaný dle vlastního prohlášení žije u rodičů, je bez partnerky či manželky, je bezdětný. Z listin se dokládá jeho bydliště v xxx a pracovat měl v xxx. Přitom náklady na dopravu, kurzy, záliby apod. jsou nulové, tedy zcela nevěrohodné. Žalovaný má bydlet u rodičů, avšak z čeho je sestávána částka 1.000 Kč na bydlení včetně inkasa, není doloženo a i samotné případné inkaso jednotlivce ve výši 1.000 Kč, jako náklady na energie, je nepřiměřeně nízké, neodpovídající obecné zkušenosti o výši takovýchto nákladů.Ve výsledku tak zůstává nezodpovězená otázka, proč by žalovaný při volných zdrojích 12.590 Kč žádal o úvěr 30.000 Kč, pokud nemá žádné dluhy, žádné jiné další významné výdaje a přesto žádá o úvěr s dobou splátek čtyři roky s úrokovou sazbou téměř 130 %, kdy za zásadně a výrazně horších podmínek, než které by mohl získat u bankovních institucí.Takové posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr je činěno formálním způsobem, způsobem, který měl zjevně skončit s výsledkem o dostatečných příjmech žalovaného k tomu, aby splácel úvěr, bez toho však, aniž by bylo posouzeno, zda toho reálně žalovaný schopný je, či nikoliv.“38. Zjištění skutečných výdajů žalovaného by přitom jistě nebylo nikterak složité, stejně jako tomu bylo v případě zjišťování jeho skutečných příjmů (viz bod 35 výše). Jistě by bylo možno si od něj vyžádat kupříkladu nájemní smlouvu nebo potvrzení o výši nájemného či doklad o jeho zaplacení, jakož i další ústřižky složenek, doklady SIPO či vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu. Takovým způsobem by pak nepochybně bylo možné získat alespoň nějaké rámcové informace o tom, na co a kolik prostředků žalovaný reálně vynakládá [na uspokojení bytových potřeb a služby s tím související (energie, teplo, voda), na služby elektronických komunikací apod.]. Nic z toho však žalobkyně neučinila.

39. Ačkoliv se v této věci jedná o úvěr v relativně nízké výši (11 500 Kč), podle přesvědčení soudu nelze ani tak přehlížet zcela zásadní nedostatky v procesu posouzení úvěruschopnosti žalovaného, jež jeho poskytnutí předcházely. Nelze tedy než učinit dílčí závěr, že žalobkyně v žádném případě nesplnila povinnost adekvátně prověřit schopnost žalovaného splácet úvěr, který mu byl poskytnut na základě Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, .

40. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

41. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

42. Jak již bylo uvedeno výše, důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru (v daném případě žalobkyně) postupovat s odbornou péči a náležitě prověřit schopnost spotřebitele (v daném případě žalovaného) splatit poskytovaný úvěr, jak to vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je neplatnost úvěrové smlouvy (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, § 580 odst. 1 o. z.), k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Soud proto uzavírá, že Smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, shledal z důvodu porušení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 odst. 1 a § 588 o. z. neplatnou.

43. Žalobkyni tudíž nemohl vzniknout nárok na zaplacení žalobou požadovaného poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 228,85 Kč, (kapitalizovaného) smluvního úroku ve výši 13 404,10 Kč a smluvní pokuty ve výši 505,61 Kč představující smluvní pokutu stanovenou jako 0,1 % denně z dlužné částky ohledně za prvních 90 dnů prodlení žalovaného, neboť byly-li tyto sjednány ve smlouvě, kterou soud shledal neplatnou, nemohou být ani těmi jejímu ujednáními, z nichž žalobkyně dovozuje své právo na jejich zaplacení, účastníci vázáni. Stejně tak nemohl žalobkyni vzniknout nárok na zákonný úrok z prodlení rovněž žalobou požadovaného zákonného úroku z prodlení z poplatku za vyplacení tranší úvěru 228,85 Kč ve výši 11,5 % ročně od 3. 7. 2025 do zaplacení uplatněného v rámci nároku na zákonný úrok z prodlení z částky 11 728,85 Kč (dlužná jistina úvěru 11 500 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru 228,85 Kč), protože nevznikl-li žalobkyni nárok na zaplacení tohoto poplatku, nemohl se žalovaný s jeho úhradou ani ocitnout v prodlení.

44. Uplatňuje-li žalobce nárok na plnění z neplatné smlouvy, je třeba tento nárok posoudit podle pravidel, jimiž se řídí vypořádání bezdůvodného obohacení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2147/99).

45. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2)

46. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

47. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným nedošlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru (tato byla od počátku neplatná), avšak bylo prokázáno, že žalovaný od žalobkyně obdržel celkem 11 500 Kč, posoudil soud žalobou uplatněný nárok podle § 2991 a § 2993 o. z. jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši odpovídající maximálně této částce. Žalovanému byla žalobkyní poskytnuta částka 11 500 Kč, oproti které žalovaný dosud žalobkyni dle žalobních tvrzení nic nevrátil. Ve výši odpovídající této částce (11 500 Kč) se tak žalovaný na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 a § 2993 o. z. bezdůvodně obohatil. Tuto částku je proto povinen žalobkyni vydat, což dosud neučinil.

48. Obecně platí, že bezdůvodné obohacení je splatné vždy na výzvu věřitele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. 33 Odo 871/2005, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2019, sp. zn. 29 Cdo 577/2019 a ze dne 25 5. 2021, sp. zn. 28 Cdo 903/2021) a dlužník je po takové výzvě povinen svůj dluh splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalovaný byla vyzván žalobkyní k úhradě svého dluhu výzvou ze dne 8. 10. 2025 do tří dnů, přičemž tato výzva mu byla odeslána dne 10. 10. 2025, dosud však neuhradila ničeho. Ode dne 14. 10. 2025 by tak měl žalobkyni v souladu s § 1970 o. z. náležet zákonný úrok z dosud nesplacené částky uvedené v předchozím bodě.

49. Je však potřeba mít na paměti, že § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy, jež se uplatní přednostně vůči obecné právní úpravě bezdůvodného obohacení obsažené v § 2991 a násl. o. z. To znamená, že nárok na zákonné úroky podle § 1970 o. z. v případech, kdy jedná o vypořádání plnění z neplatné smlouvy, na něž dopadají kromě jiných právních předpisů také ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, vzniká až v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny úvěru v době podle § 87 odst. 1 tohoto zákona (tj. poté, co ji nevrátí v době přiměřené jeho možnostem), nikoliv již marným uplynutím data, k němuž byl k jejímu vrácení vyzván (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 a dále na něj navazující rozsudky Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 5. 2025, č. j. 8 Co 128/2025-65, ze dne 28. 8. 2025, č. j. 14 Co 153/2025-61, ze dne 16. 9. 2025, č. j. 14 Co 259/2025-73, ze dne 30. 9. 2025, č. j. 95 Co 258/2025-77, ze dne 18. 12. 2025, č. j. 14 Co 288/2025-74, ze dne 21. 1. 2026, č. j. 12 Co 310/2025-93, ze dne 29. 1. 2026, č. j. 14 Co 319/2025-89, Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 10. 2024, č. j. 7 Co 1393/2024, Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 8. 2024, č. j. 8 Co 123/2024-66, ze dne 3. 7. 2025, č. j. 75 Co 111/2025-162).

50. Soud proto uložil žalovanému výrokem I tohoto rozsudku povinnost zaplatit žalobkyni částku 11 500 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Vycházel přitom z tohoto, že žalovaný byl po celou dobu řízení před soudem pasivní, na soudní písemnosti nijak nereagoval, k nařízenému jednání se nedostavil. Soud ho tak nemohl v souladu s § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučit o povinnosti tvrdit a prokázat výši svých příjmů, pokud by měl v úmyslu navrhnout, aby mu soud poskytl pro splnění uložené povinnosti lhůtu jinou (delší) nebo mu umožnil plnění rozsudkem uložené povinnosti ve splátkách. [Poučení podle § 118a o. s. ř. se totiž poskytují jen účastníku (jeho zástupci nebo zmocněnci), který je u jednání přítomen (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 29 Odo 832/2006, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3945/2013 a ze dne 23. 11. 2023, sp. zn. 23 Cdo 2422/2023).] Soud proto dospěl k závěru, že není v daném případě účelné stanovovat jinou lhůtu k plnění, než tu podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., neboť neměl žádnou oporu pro případný závěr, že by jiná (velkorysejší) lhůta či jiný (postupný) způsob plnění v daném případě zvýšily pravděpodobnost toho, že žalovaný uloženou povinnost splní dobrovolně a vyhne se tak nepříznivým důsledkům spojeným s nařízením výkonu rozhodnutí či exekuce.

51. Výrokem II pak soud z důvodů uvedených v bodě 43 výše a dále z důvodu vyloženého v předchozím bodě (žalovaný se ani s úhradou částky 11 500 Kč dosud nemohl dostat do prodlení), zamítl žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 13 632,95 Kč [rozdíl mezi žalobou uplatněným nárokem na zaplacení částky 25 132,95 Kč a částky 11 500 Kč (dlužná jistina úvěru), v níž soud žalobě vyhověl, odpovídající součtu smluvního úroku 13 404,10 Kč a poplatku za vyplacení úvěru 228,85 Kč], zákonného úroku z prodlení z částky 11 728,85 Kč [odpovídající součtu dlužné jistiny (11 500 Kč) a nárokovaného poplatku (228,85 Kč)] od 3. 7. 2025 do zaplacení ve výši 11,5 % a částky 505,61 Kč (smluvní pokuta).

52. Co se týče jednotlivých námitek, které žalobkyně v průběhu řízení uplatnila, považuje je soud za vypořádané úvahami uvedenými v odůvodnění tohoto rozsudku. Není totiž povinností soudů, zabývat se každou jednotlivou námitkou, kterou účastník řízení v průběhu řízení před soudem uplatní, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná (srov. nález Ústavního soudu ze dne 12 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 6. 2012, sp. zn. III. ÚS 3122/09, ze dne 1. 4. 2014, sp. zn. I. ÚS 162/13, a ze dne 13. 8. 2015, sp. zn. IV. ÚS 750/14).

53. O náhradě nákladů řízení (výrok III) rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., maje na zřeteli závěr vyslovený v nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, dle něhož, je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství. V řízení tak byl převážně (ze 14,27 %) úspěšný žalovaný [rozdíl úspěchu v řízení žalobkyně v rozsahu 42,86 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 57,13 % ve vztahu k částce 26 828,47 Kč (skládající se ze žalovaných částek 25 132,95 Kč a 505,61 Kč a částky 1 189,91 Kč odpovídající žalobou požadovanému příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 11 728,85 Kč od 3. 7. 2025 do 20. 5. 2026 /ke dni rozhodnutí soudu/), neboť žalobkyně měla úspěch v částce 11 500 Kč, v níž bylo žalobě vyhověno, žalovaný měl naopak procesní úspěch v částce 15 328,47 Kč, v níž došlo k částečnému zamítnutí žaloby]. Žalobkyně by tak byla povinna zaplatit poměrnou část náhrady nákladů řízení žalovanému. Tomu však v řízení žádné náklady nevznikly. Soud proto náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.

54. Lhůtu ke splnění všech tímto rozsudkem uložených povinností soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. určil třídenní, neboť – jak vyložil i výše – pro stanovení jiné lhůty neshledal důvod.