75 C 111/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Brachovou, LL.M. ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 22 183 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 389 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 16 389 Kč od 30. 6. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v částce 5 794 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 794 Kč od 30. 6. 2020 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 117,58 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala u zdejšího soudu zaplacení částky 22 183 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne [datum] spolu právní předchůdce žalobkyně, [právnická osoba], sídlem [adresa], [anonymizována čtyři slova], a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla společnost [právnická osoba] žalovanému revolvingový úvěr ve výši 22 183,44 Kč. Úvěr měl být splacen nejpozději do 29. 6. 2020. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti, žalobkyně uvedla, že nedisponuje konkrétními informacemi, které původní věřitel získal o úvěruschopnosti žalovaného.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru (vč. standardních informací o spotřebitelském úvěru) uzavřené mezi společností [právnická osoba] a žalovaným soud zjistil, že tato byla dne [datum] uzavřena prostředky komunikace na dálku. [právnická osoba] se zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec ve výši 80 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 11 % z nesplaceného úvěru společně s i) úrokem z úvěru a ii) poplatkem za čerpání nebo 1 000 Kč podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší, vždy každý měsíc v ten jistý kalendářní den, ke kterému mu byly finanční prostředky připsány na bankovní účet. Výše úrokové sazby byla sjednána na 10,50 % měsíčně.

4. Z obchodních podmínek společnosti [právnická osoba] soud zjistil bližší úpravu práv a povinností účastníků smlouvy.

5. Z kopie občanského průkazu žalovaného [číslo] soud zjistil, že společnost [právnická osoba] ověřila totožnost žalovaného.

6. Z žádostí o poskytnutí úvěru v období [datum] až [datum] soud zjistil, že žalovaný dne [datum] požádal o úvěr ve výši 8 000 Kč (žádost [číslo]), dne [datum] požádal o úvěr ve výši 7 000 Kč (žádost [číslo]) a dne [datum] požádal o úvěr ve výši 1 389 Kč (žádost [číslo]). Finanční prostředky byly vyplaceny na účet č. [bankovní účet].

7. Z platební informace s aktuální celkovou dlužnou částkou soud zjistil, že jím společnost [právnická osoba] vyčíslila žalovanému celkový dluh částkou 22 183,44 Kč, když zůstatek po poslední platbě byl 16 410,78 Kč, úroky za období čerpání byly ve výši 5 22,66 Kč a náhrada účelně vynaložených nákladů byla ve výši 750 Kč (3 x 250 Kč). Splatnost celé dlužné částky byla stanovena na [datum].

8. Z přípisu ze dne [datum] soud zjistil, že jím společnost [právnická osoba] sdělila žalobkyni, že úvěruschopnost žalovaného ověřila maximálním počtem závazků 3 u jiných věřitelů, uvedením příjmů a výdajů, lustrací v insolvenčním rejstříku, Centrální evidenci exekucí a DB inkasních agentur.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi společností [právnická osoba] jakožto postupitelem a žalobkyní jako postupníkem soud zjistil, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek specifikovaných v přílohách této smlouvy. Z přílohy smlouvy soud zjistil, že je zde uvedena pohledávka za žalovaným.

10. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] včetně dokladu o odeslání, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu.

11. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] soud zjistil, že jím společnost [právnická osoba] oznámila žalovanému postoupení pohledávky ze smlouvy o revolvingovém úvěru na žalobkyni coby postupníka.

12. Ze sdělení [právnická osoba] soud zjistil, že majitelem účtu č. [bankovní účet] je [celé jméno žalovaného], [datum narození].

13. Z provedených důkazů má soud po skutkové stránce za prokázané tyto skutečnosti: právní předchůdce žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr v celkové výši 16 389 Kč, a to z úvěrového rámce ve výši 80 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 11 % z nesplaceného úvěru společně s i) úrokem z úvěru a ii) poplatkem za čerpání nebo 1 000 Kč podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší, vždy každý měsíc v ten jistý kalendářní den, ke kterému mu byly finanční prostředky připsány na bankovní účet. Výše úrokové sazby byla sjednána na 10,50 % měsíčně. Žalovaný však svůj dluh nehradil řádně a včas (na svůj dluh neuhradil ničeho) a dostal se tak s placením splátek do prodlení. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni. Žalovaný byl vyzván žalobkyní k úhradě dluhu.

14. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a zákona [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“).

15. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

20. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

21. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

22. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdce provedl kontrolu úvěruschopnosti žalovaného v souladu s požadavkem náležité péče dle ust. § 86 a 87 z. s. ú. Ust. § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují. Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet.

24. Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, [anonymizováno] [právnická osoba], dostupný na: http://curia.europa.eu/juris/recherche.jsf?language=cs).

25. Soud dospěl k závěru, že v případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaný dovolat. Naopak dospěl k závěru, že smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní (§ 580 odst. 1 a 588 o. z.). Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součástí veřejného pořádku. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče je tak ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

26. V daném případě žalobkyně neprokázala, že by žalovaná doložila v žádosti o úvěr výši svých příjmů a výdajů. Na základě takto ničím nepodložených údajů nelze posoudit schopnost žalované splácet úvěr. Soud proto posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru jako neplatnou. (§ 87 odst. z. s. ú., § 580 a § 588 o. z.). Jelikož se žalobkyně k jednání, které se ve věci konalo, přes řádné předvolání nedostavila, nemohl jí soud poskytnout poučení podle § 118a, neboť toto je účastníkům dáváno výhradně na jednání před soudem.

27. Z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy posoudil soud právní vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.). Žalovaný je povinen bezdůvodné obohacení odpovídající dočasně poskytnutým prostředkům vydat žalobkyni (§ 2991 odst. 1 o. z.), soud mu tak uložil, aby zaplatil žalobkyni částku 16 389 Kč (tj. čerpané částky úvěru ve výši 8 000 Kč, 7 000 Kč a 1 389 Kč) s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 16 389 Kč od 30. 6. 2020 do zaplacení (bod I. výroku). Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil dlužnou částku ve lhůtě splatnosti, ocitl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

28. Ve zbytku soud žalobu zamítl, když v tomto rozsahu převyšuje bezdůvodné obohacení žalovaného (výrok II.)

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 117,58 Kč (výrok III.), přičemž tato částka představuje 48 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 74 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 26 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 888 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 22 183 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.