75 C 113/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Brachovou, LL.M. ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 18 975 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 875 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 7 875 Kč od 8. 5. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v částce 11 100 Kč spolu s : -) kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 421,11 Kč; -) kapitalizovaným úrokem ve výši 3 812,81 Kč; -) úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 7 875 Kč od 30. 11. 2019 do 7. 5. 2020; -) úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 6 737,96 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení; -) úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 14 612,96 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení; zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala u zdejšího soudu zaplacení částky 18 975 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne [datum] spolu právní předchůdce žalobkyně, [právnická osoba], [IČO], a žalovaná uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla společnost [právnická osoba] žalované finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Úvěr měl být splacen nejpozději do 29. 10. 2018. Do podání žaloby žalovaná uhradila na svůj dluh toliko 7 125 Kč. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti, žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalované společnost [právnická osoba] zkoumala zejména na základě informací získaných od žalované v tzv. Zákaznické kartě, když tyto informace byly dále ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že tato uzavřena mezi společností [právnická osoba], [IČO] a žalovanou. [právnická osoba] se zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, přičemž finanční prostředky byly žalované poskytnuty v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se částku 15 000 Kč spolu s úrokem a poplatky za poskytnutí úvěru v souhrnné výši 11 100 Kč (celkem tedy 26 100 Kč) zavázala poskytovateli úvěru vrátit v pravidelných 58 týdenních splátkách ve výši 450 Kč.

4. Ze zákaznické karty ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná uvedla, že jejím nejvyšším dosažením je„ bez vzdělání/základní“, bydlí v nájemním bydlení, je svobodná a jejím jediným zdrojem příjmů jsou dávky od Úřadu práce ČR (rodičovský příspěvek) a že nemá jiné finanční závazky (úvěry/zápůjčky). Jako své příjmy žalovaná uvedla částku 3 800 Kč jako hlavní příjem, částku 18 340 Kč jako vedlejší příjem a částku 500 Kč jako státní podporu. Výši svých měsíčních výdajů žalovaná uvedla v celkové výši 18 870 Kč (7 200 Kč bydlení, 11 000 Kč osobní výdaje, 670 Kč splátky úvěrů/zápůjček). Své příjmy měla žalovaná doložit složenkami. Jako použitelný příjem vyhodnotila společnost [právnická osoba] částku 3 770 Kč.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], vč. přílohy, uzavřené mezi společností [právnická osoba] jakožto postupitelem a žalobkyní jako postupníkem soud zjistil, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek specifikovaných v přílohách této smlouvy. Z přílohy smlouvy soud zjistil, že je zde uvedena pohledávka za žalovanou.

6. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], vč. podacího lístku, soud zjistil, že jím společnost [právnická osoba] oznámila žalované postoupení pohledávky ze smlouvy o zápůjčce na žalobkyni coby postupníka.

7. Z předžalobní upomínky ze dne [datum], včetně podacího lístku, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu.

8. Z provedených důkazů má soud po skutkové stránce za prokázané tyto skutečnosti: právní předchůdce žalobkyně a žalovaná spolu uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované finanční prostředky v celkové výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala splatit zápůjčku s poplatkem za poskytnutí úvěru v souhrnné výši 11 100 Kč (celkem tedy 26 100 Kč) v pravidelných 58 týdenních splátkách ve výši 450 Kč. Žalovaná však svůj dluh nehradila řádně a včas a dostala se tak s placením splátek do prodlení. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena na žalobkyni. Žalovaná byla vyzvána žalobkyní k úhradě dluhu.

9. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“).

10. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

15. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdce provedl kontrolu úvěruschopnosti žalované v souladu s požadavkem náležité péče dle ust. § 86 a 87 z. s. ú. Ust. § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují. Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet.

20. Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, [anonymizováno] [právnická osoba], dostupný na: http://curia.europa.eu/juris/recherche.jsf?language=cs).

21. Soud dospěl k závěru, že v případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaný dovolat. Naopak dospěl k závěru, že smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní (§ 580 odst. 1 a 588 o. z.). Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součástí veřejného pořádku. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče je tak ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

22. V daném případě žalobkyně neprokázala, že by žalovaná doložila v žádosti o úvěr výši svých tvrzených příjmů a výdajů. Na základě takto ničím nepodložených údajů (kterým údaje v tzv. Zákaznické kartě samy o sobě jsou) nelze posoudit schopnost žalované splácet úvěr. Soud proto posoudil smlouvu o zápůjčce jako neplatnou (§ 87 odst. z. s. ú., § 580 a § 588 o. z.). Jelikož se žalobkyně k jednání, které se ve věci konalo, přes řádné předvolání nedostavila, nemohl jí soud poskytnout poučení podle § 118a, neboť toto je účastníkům dáváno výhradně na jednání před soudem.

23. Z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy posoudil soud právní vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.). Žalovaná je povinna bezdůvodné obohacení odpovídající dočasně poskytnutým prostředkům vydat žalobkyni (§ 2991 odst. 1 o. z.), soud jí tak uložil, aby zaplatila žalobkyni částku 7 875 Kč (tj. čerpané částka zápůjčky ve výši 15 000 Kč mínus celkové úhrady žalovanou ve výši 7 125 Kč) s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 7 875 Kč od 8. 5. 2020 do zaplacení (výrok I.; počátek běhu úroku z prodlení soud stanovil uplynutím lhůty poskytnuté v předžalobní upomínce do 7. 5. 2020, když před předžalobní upomínkou žalovaná k úhradě celého dluhu vyzvána nebyla). Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila dlužnou částku ve lhůtě splatnosti, ocitla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

24. Ve zbytku soud žalobu zamítl, když v tomto rozsahu převyšuje bezdůvodné obohacení žalované (výrok II.).

25. Žalobkyně byla ohledně jistiny úspěšná ohledně částky 7 875 Kč, tedy z 41,5 %, žalovaná byla úspěšná co do částky 11 100 Kč, tedy z 58,5 %. V řízení tedy byla převážně úspěšná žalovaná, která by proto měla vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Žalované však dle obsahu spisu náklady nevznikly, proto soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.