75 C 144/2019

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Adamem Čičmancem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení se sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 76 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 76 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 23 050 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 3 200 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20 040 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 29 710 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ohledně úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 52 950 Kč od [datum] do [datum], úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 49 750 Kč od [datum] do [datum], úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 29 710 Kč od [datum] do [datum], zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 28 135,20 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou Okresnímu soudu v Ústí nad Labem dne [datum], ve znění jejího doplnění ze dne [datum], se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 76 350 Kč se zákonným úrokem z prodlení (viz podání ze dne [datum]). Žalobkyně dne [datum] provedla odtah motorového vozidla [registrační značka] na žádost [anonymizována tři slova] [obec] a vozidlo umístila na parkovišti provozovaném žalobkyní. Cenu za odtah a parkovné stanoví nařízení [územní celek] [číslo] [rok]. Požadovaná částka sestává z poplatku za odtah ve výši 1 900 Kč, poplatku za 1. až 3. den parkovného ve výši 250 Kč za den, za 4. až 180. den parkovného ve výši 400 Kč a za 181. až 231. den parkovného ve výši 50 Kč za den. Žalovaný přes výzvy žalobkyně na dlužnou částku nezaplatil ničeho.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal po celé řízení zcela pasivní.

3. Řízení bylo pravomocně zastaveno ohledně částky 350 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 350 Kč od [datum] do zaplacení.

4. Soud rozsudkem ze dne 15. 4. 2020, č. j. 75 C 144/2019-38, zamítl žalobu pro nedostatek pasivní legitimace žalovaného. Krajský soud v Ústí nad Labem zmíněný rozsudek potvrdil rozsudkem ze dne 13. 1. 2021, č. j. 12 Co 168/2020-75 Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 29. 6. 2022, č. j. 25 Cdo 2032/2021-98, oba zmíněné rozsudky zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud, oproti okresnímu soudu, zastává názor, že žalovaný je ve sporu pasivně legitimován, ačkoli není zapsán jako vlastník či provozovatel vozila v registru silničních vozidel, když bylo prokázáno, že je skutečným vlastníkem (provozovatelem) vozidla. Podle § 17a odst. 6 zákona o obecní policii totiž platí, že primárním subjektem povinným nahradit náklady na odstranění vozidla je osoba zapsaná jako vlastník či provozovatel v registru silničních vozidel, avšak není vyloučeno, aby náklady hradil skutečný vlastník nebo provozovatel, bude-li prokázáno, že zápis v registru neodpovídá skutečnosti. Okresní soud opětovně přistoupil k rozhodnutí věci vázán shora citovaným právním názorem Nejvyššího soudu ve smyslu § 243g odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen„ o. s. ř.“), ve spojení s § 226 o. s. ř.

5. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř., neboť se, ač řádně předvolán, se k jednání nedostavil a svoji účast neomluvil.

6. V listině označené jako Požadavek na odstranění vozidla na základě dohody mezi [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] datované dnem [datum] je zachycena žádost [anonymizována dvě slova] [územní celek] o odstranění vozidla [registrační značka], značky Škoda, zelené barvy (dále jen„ Vozidlo“), na které byl dne [datum] v ulici [ulice], [obec a číslo], přiložen technický prostředek k zabránění odjezdu, o jehož odstranění nebylo nikým požádáno do 30 dnů od jeho přiložení. Dle záznamu odstranění vozidla, jenž je součástí uvedené listiny, byl odtah Vozidla proveden dne [datum] v 10:50 hod.

7. Z listiny označená jako Karta vozidla [anonymizováno] [číslo] se podává, že provozovatelem zeleného vozidla zn. Škoda, [příjmení]: [anonymizováno], je od [datum] [jméno] [příjmení], jenž je evidovaná i jako vlastník. Vozidlo bylo od [datum] na žádost vlastníka vyřazeno z provozu. Až do vyřazení vozidla z provozu mělo vozidlo registrační značku [anonymizováno] [číslo] a technický průkaz č. [anonymizováno]. Nyní má technický průkaz [anonymizováno].

8. Z listiny označené jako Oznámení o odtahu vozidla a Výzva k převzetí vozidla datované dnem [datum] adresované [jméno] [příjmení], bytem [adresa], vyplývá, že žalobkyně adresátovi oznámila odtah Vozidla, vyzvala jej k vyzvednutí Vozidla a k zaplacení ceny za odtah a střežení Vozidla. K listině je předložen průkaz od doručení.

9. Z listiny označené jako Kupní smlouva datované dnem [datum] soud zjistil, že [jméno] [příjmení] jako prodávající a žalovaný jako kupující se dohodli na prodeji Vozidla ([příjmení]: [anonymizováno], [registrační značka], č. TP [anonymizováno]) za cenu 9 000 Kč.

10. Z kopie mailové zprávy ze schránky [email]“ ze dne [datum] plyne, že adresátovi je sdělováno, že [jméno] [příjmení] [jméno] prodala žalovanému, ten si Vozidlo převzal a odvezl, avšak neprovedl převod vozidla.

11. Z listiny označené jako Oznámení o odtahu vozidla a Výzva k převzetí vozidla datované dnem [datum] adresované žalovanému vyplývá, že žalobkyně adresátovi oznámila odtah Vozidla, vyzvala jej k vyzvednutí Vozidla a k zaplacení ceny za odtah a střežení Vozidla. K listině je předložen průkaz od doručení 12. Z listiny označené jako Protokol o odtahu vozidla [číslo] soud zjistil, že Vozidlo bylo odtaženo z ulice [ulice], [obec a číslo] dne [datum] v 10:50 hod. Odtah byl proveden vlastníkem komunikace na základě § 17a odst. 6 zákona č. 553/1991 Sb.

13. Ze zřizovací listiny žalobkyně a usnesení [číslo] ze dne [datum] se podává, že žalobkyně byla zřízena hlavním městem Prahou a předmětem činnosti žalobkyně je mimo jiné výkon oprávnění hlavního města Prahy dle § 17a odst. 6 zákona č. 553/1991 Sb. (čl. 2).

14. Z nařízení [číslo] o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovištích vydaného [jméno] hlavního města Prahy včetně usnesení [číslo] ze dne [datum] soud zjistil maximální ceny za nucený odtah vozidla (1 900 Kč, 1 250 Kč, 3 800 Kč) a za služby parkovišť určených ke střežení vozidel (250 Kč, 400 Kč, 50 Kč za den) s účinností od [datum].

15. Z výzvy k úhradě dlužné částky ze dne [datum] soud nečinil žádná pro věc relevantní zjištění.

16. Z kopie duplikátu technického průkazu [anonymizováno] předloženého dne [datum] soudu Městským úřadem v Neratovicích, soud zjistil, že jako vlastník Vozidla ([příjmení]: [anonymizováno]) je evidována [jméno] [příjmení]. Původní [registrační značka] byla nahlášena jako ztracená a byla vyměněna za novou 3SC [číslo] dne [datum], téhož dne byl vystaven nový technický průkaz za ztracený technický průkaz UC869133.

17. Ze přípisu Městského úřadu Mělník – Odbor dopravních a správních agend ze dne [datum] bylo zjištěno, že v registru silničních vozidel je u vozidla [registrační značka] v době od [datum] do dne vyhotovení přípisu zapsána jako provozovatel/vlastník [jméno] [příjmení]. Vozidlo je od [datum] vyřazeno z provozu.

18. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé.

19. Žalobkyně jakožto příspěvková organizace mimo jiné k tomu zřízená hlavním městem Prahou provedla k žádosti [anonymizována tři slova] odtah Vozidla dne [datum] (body 5., 11., 12.), provedení odtahu spolu s výzvou k zaplacení ceny za odtah a nákladů na odstavení vozidla následně oznámila nejdříve [jméno] [příjmení], která byla v době odtahu a po celou dobu, po kterou žalobkyně nárokuje náklady na odstavení vozidla za umístění (střežení) Vozidla na jí spravovaném parkovišti (od [datum] do [datum]) evidována v registru silničních vozidel jako provozovatel a vlastník Vozidla (body 6., 7., 14., 15.), následně žalovanému, jenž s [jméno] [příjmení] podepsal dne [datum] kupní smlouvu, kde oba vyjádřili vůli prodat Vozidlo žalovanému za kupní cenu 9 000 Kč (body 8., 9., 10.). Dne [datum] byla nahlášena ztráta původní registrační značky a původního technického průkazu, přičemž byly vystaveny značka a průkaz nové (body 6., 14.). Soud nepochybuje o tom, že vozidlo, které bylo předmětem odtahu, jest totéž vozidlo, které mělo být předmětem kupní smlouvy a ohledně něhož byla vydána nová registrační značka a nový technický průkaz. Vozidlo bylo ztotožněno za užití registračních značek, čísel technických průkazů a [příjmení] kódu.

20. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

21. Podle § 17a odst. 6 zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii (dále jen „zákon o obecní policii“), nepožádá-li nikdo o odstranění technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla do 30 dní od jeho přiložení, je vlastník komunikace oprávněn po dohodě s obecní policií vozidlo na náklady jeho provozovatele odstranit. Povinnosti úhrady nákladů na odstranění vozidla se jeho provozovatel zprostí, pokud prokáže závažné důvody, které mu znemožnily, aby před odstraněním vozidla požádal o odstranění technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla.

22. Podle § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

23. Podle § 1959 písm. e) o. z.„ ihned“ dobu do pěti dnů, avšak při dodávce potravin nebo surovin dobu do dvou dnů a při dodávce strojírenských výrobků dobu do deseti dnů.

24. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

25. Předně, soud se ztotožňuje s názorem žalobkyně, že nárok na náhradu nákladů odtahu dle § 17a odst. 6 zákona o obecní policii, je závazkovým vztahem založeným způsobením škody, jež je dána náklady na odstranění vozidla. Tento vztah přitom vzniká mezi provozovatelem vozidla a osobou, jež byla k nucenému odtahu vozidla oprávněna a jíž vznikla škoda, jejíž výše je dána výší nákladů vynaložených za účelem odstranění vozidla (přiměřeně viz nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 150/03, zveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení ÚS pod publikačním [číslo]; ačkoli se citované rozhodnutí zabývá odstraněním vozidla podle § 45 odst. 4 zák. č. 361/2000 Sb., jsou jeho závěry přiměřeně aplikovatelné i na odtah podle § 17a odst. 6 zákona o obecní policii).

26. Zákon o obecní policii upravuje možnost přiložení a odstranění technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla. Dotčený zákon přitom myslí na případy, že nikdo o odstranění přiloženého technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla nepožádá do 30 dnů od jeho přiložení. V tomto případě je vlastník komunikace oprávněn po dohodě s obecní policií vozidlo na náklady jeho provozovatele odstranit. Náklady na odstranění nepředstavují dle názoru soudu jen náklad na odtah, ale i náklad na následné odstavení vozidla (žalobkyní označeno jako parkovné) po dobu do vyzvednutí vozidla jeho provozovatelem. Tak opakovaně judikoval i Nejvyšší soud v rozsudcích ze dne 24. 9. 2008, sp. zn. 25 Cdo 813/2007 a ze dne 30. 11. 2012, sp. zn. 25 Cdo 1193/2011 (Nejvyšší soud posuzoval odstranění vozidla podle § 45 odst. 4 zákona o silničním provozu, avšak právní názor je bezezbytku použitelný i na odstranění vozidla podle § 17a odst. 6 zákona o obecní policii, neb oba zákony operují pouze s pojmem„ odstranění vozidla“). Pokud vlastník komunikace vozidlo oprávněně odtáhne, logicky jej nemůže ponechat svému osudu na cizím pozemku, nýbrž jej musí odstavit na místu k tomu určeném, což bude dozajista spojeno s dodatečnými náklady. Proto není důvodu, aby provozovatel musel hradit pouze náklad na odtah a na odstavení již nikoli. Provozovatel by totiž jinak nebyl motivován k vyzvednutí vozidla, což by v konečném důsledku představovalo efektivní cestu, jak se zbavit vozidla, které provozovatel nadále nechce užívat.

27. Vycházeje ze závazného právního názoru Nejvyššího soudu (viz shora), soud bez jiné možnosti uzavírá, že žalovaný je ve sporu pasivně legitimován, ačkoli není zapsán jako vlastník či provozovatel vozila v registru silničních vozidel, když bylo prokázáno, že je skutečným vlastníkem vozidla. I podle § 17a odst. 6 zákona o obecní policii může skutečný vlastník nést náklady na odtah, bude-li prokázáno, že zápis v registru neodpovídá skutečnosti (v podrobnostech viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2022, č. j. 25 Cdo 2032/2021-98).

28. Žalobkyně jakožto příspěvková organizace, mj. k tomuto účelu zřízená [územní celek], postupovala v souladu s § 17a odst. 6 zákona o obecní policii, když nechala odstranit silniční vozidlo, jehož vlastníkem byl žalovaný, z komunikace, jelikož nikdo nepožádal o odstranění technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla do 30 dní od jeho přiložení. Vozidlo bylo následně umístěno na parkovišti provozovaném žalobkyní, kde se nachází doposud, neboť nebylo vyzvednuto oprávněnou osobou. Nárok na náhradu nákladů vynaložených na odtah vozidla posoudil soud jako nárok soukromoprávní, jenž je kompenzačním prostředkem, založeným § 17a odst. 6 zákona o obecní policii, tomu, kdo náklady vynaložil. Podle § 2930 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen„ o. z.“), nelze-li provozovatele dopravního prostředku určit, platí, že je jím jeho vlastník. Žalovaný je proto povinen nahradit náklady s odstraněním vozidla spojené, tj. náklady na odtah ve výši 1 900 Kč a náklady na odstavení vozidla ve výši 74 100 Kč za období [datum] až [datum], přičemž výše ceny je stanovena příslušným nařízením [anonymizováno] [obec] účinným v den odtahu vozidla (Nařízení m. P čl. 2 z roku 2013; srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 813/2007). Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil dlužnou částku do dne určeného žalobkyní ve výzvě k úhradě, ocitl se žalovaný s placením dluhu v prodlení a žalobkyně má právo na zaplacení úroku z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

29. Jde-li o splatnost dluhu, soud má za to, že žalobkyně mohla požadovat splnění dluhu ihned a žalovaný byl poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Jde o velmi krátkou lhůtu, jíž je míněno bezodkladné, neprodlené, bezprostřední či okamžité jednání směřující ke splnění povinnosti či k učinění právního úkonu či jiného projevu vůle, přičemž doba trvání lhůty bude záviset na okolnostech konkrétního případu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2013, sp. zn. 32 Cdo 2484/2012). Pro posuzování obvyklé bezodkladné lhůty lze jako interpretační vodítko užít § 1959 písm. e) o. z., kde obsah termínu ihned je pro tyto účely stanoven lhůtou pěti dnů (k tomu srov. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4848/2016).

30. Splatnost části dluhu ve výši 23 050 Kč, a to nákladů na odtah vozidla ve výši 1 900 Kč a nákladů na odstavení vozidla za první tři dny ([datum] – [datum]) ve výši 750 Kč (3 x 250 Kč) a nákladů na odstavení vozidla za období od [datum] do [datum], tj. ke dni vyhotovení výzvy, ve výši 20 400 Kč (51 x 400 Kč), nastala dne [datum], když výzva k zaplacení ze dne [datum] byla žalovanému doručena dne [datum], žalovaný měl plnit ihned (tj. do pěti dnů), v prodlení byl tedy od [datum]. Jelikož žalobkyně požadovala úrok z prodlení až od [datum], je soud tímto požadavkem vázán a nemůže překročit žalobní návrh, byť k prodlení došlo dříve. Splatnost části dluhu ve výši 3 200 Kč, a to nákladů na odstavení vozidla za období od [datum] do [datum], tj. ke dni vyhotovení výzvy (8 x 400 Kč), nastala dne [datum], když výzva k zaplacení ze dne [datum] byla žalovanému doručena dne [datum], žalovaný měl plnit ihned (tj. do pěti dnů), v prodlení byl tedy od [datum]. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dluhu vyčísleného ke dni 46 650 Kč výzvou ze dne [datum]. Jelikož části dluhu vyčíslené touto částkou se již staly splatnými dříve, splatnost dosud nesplatné části dluhu ve výši 20 400 Kč (46 650 Kč – (23 050 Kč + 3 200 Kč)) nastala dne [datum], když výzva k zaplacení ze dne [datum] byla žalovanému doručena dne [datum], žalovaný měl plnit ihned (tj. do pěti dnů), v prodlení byl tedy od [datum]. Ohledně zbytku žalované pohledávky ve výši 29 710 Kč nastala splatnost až po pěti dnech od doručením žaloby žalovanému dne [datum], tj. dnem [datum], v prodlení je žalovaný ohledně této části dluhu od [datum].

31. Soud se nevyhověl žalobnímu požadavku na přiznání úroku z prodlení z celé žalované jistiny dluhu běžícího od [datum], neboť logicky v době zaslání výzvy k plnění ze dne [datum] nemohla být splatná pohledávka na zaplacení nákladů na odstavení vozidla za období pozdější, proto je nutné rozlišit splatnost jednotlivých částí dluhu dle jejich splatností. Proto žalobu v části požadovaného úroku z prodlení zamítl.

32. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 3 o. s. ř., dle kterého i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Neúspěch žalobkyně byl pouze v poměrně nepatrné části (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení po kapitalizaci příslušenství ke dni rozhodnutí soudu - výrok ad I. - v rozsahu 97 % (97 938,70 Kč) a úspěchu žalovaného – výrok ad. I. a výrok ad II. rozsudku č. j. 75 C 144/2019-38 ze dne 15. 4. 2020 - v rozsahu 3 % (2 984,88 Kč)). Jelikož žalobkyně své náklady nevyčíslila a především nedoložila (cestovné), rozhodl soud podle obsahu spisu. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za podanou žalobu ve výši 3 818 Kč, ze zaplaceného soudního poplatku za podané dovolání ve výši 7 000 Kč, z paušální náhrady ve výši 1 200 Kč v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za čtyři úkony dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (sepis žaloby, předžalobní výzva, vyjádření ze dne [datum], odvolání ze dne [datum]), dále pak z odměny zástupce žalobkyně za tři úkony právní služby (převzetí a příprava, sepis dovolání, účast na jednání soudu dne [datum], nepřesahující dvě hodiny) podle § 6 odst. 1, § 7 bodu 5., § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“), při tarifní hodnotě 76 000 Kč, po 4 140 Kč, tj. odměna celkem 12 420 Kč, z paušální náhrady hotových výdajů za tři úkony právní služby podle § 13 odst. 1, odst. 2 advokátního tarifu po 300 Kč, tj. celkem 900 Kč, a, jelikož je zástupkyně žalobkyně plátcem DPH, z částky odpovídající dani z přidané hodnoty z odměny a náhrady hotových výdajů ve výši 2 797,20 Kč Celkem činí výše nákladů, na jejichž náhradu má žalovaná nárok, částku 28 135,20 Kč.

33. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladu za vyjádření ze dne [datum], neboť žalobkyně tímto podáním jednak upřesňovala žalobní tvrzení (konkretizace období, za které nárokuje náklady na odstavení vozidla, což absentovalo v žalobě), jednak vzala žalobu částečně zpět s ohledem na svůj špatný výpočet celkem požadované částky, nejedná se tedy o účelně vynaložený náklad. Soud dále nepřiznal žalobkyni náhradu nákladu za vyjádření ze dne [datum], jelikož v něm žalobkyně pouze rozvinula a doplnila argumentaci již předestřenou jednak ve vyjádření ze dne [datum] a v odvolání, není tedy důvod přiznávat jí náhradu nákladů za neúčelnou fragmentaci argumentace do více úkonů, pokud jí nic nebránilo nabídnout ji v podání jediném. Nejedná se tudíž o účelně provedený úkon.