75 C 181/2020

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr Martinem Rozsypalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 17 525 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku částku 12 566 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 321 Kč od 17. 3. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 202 Kč od 1. 8. 2017 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11 043 Kč od 17. 3. 2020 do zaplacení.</b> <b>II. Žaloba o zaplacení částky 4 959 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4 959 Kč od 1. 8. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 107 Kč od 1. 6. 2017 do 16. 3. 2020, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 107 Kč od 1. 7. 2017 do 16. 3. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 107 Kč od 1. 8. 2017 do 16. 3. 2020, se zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku ve výši 932 Kč k rukám advokáta [titul]. [jméno] [příjmení], Ph.D.</b> 1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 26. 5. 2020 domáhala vůči žalovanému zaplacení částky v celkové výši 17 525 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 107 Kč od 1. 6. 2017 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 107 Kč od 1. 7. 2017 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 107 Kč od 1. 8. 2017 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 202 Kč od 1. 8. 2017 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4 959 Kč od 1. 8. 2018 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11 043 Kč od 17. 3. 2020 do zaplacení, jakož i náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tím, že je vlastníkem obytného domu s byty [adresa] v obci [obec], ulice [ulice]. Žalobkyně s žalovaným uzavřela nájemní smlouvu dne 20. 10. 2016, na jejímž základě přenechala žalovanému k užívání byt [číslo] nacházející se v 9. nadzemním podlaží předmětného domu (dále též jen„ byt“), na dobu tří měsíců s účinností od 1. 11. 2016. Nájemní vztah byl dodatkem č. 1 prodloužen do 30. 4. 2017, kdy skončil uplynutím doby nájmu. Žalobkyni byl byt předán až dne 31. 7. 2017. V období od 1. 5. 2017 do 31. 7. 2017 tak žalovaný s bytem disponoval bez právního důvodu. Měsíční nájemné činilo 3 681 Kč, avšak žalovaný řádně neplnil svoji povinnost hradit nájemné a neuhradil nájemné za období, kdy byt užíval bez právního důvodu, a tedy za měsíce květen 2017 až červenec 2017 v celkové výši 11 043 Kč, jež bylo splatné dne 16. 3. 2020. Žalovaný dále v období od 1. 11. 2016 do 31. 12. 2016 spotřeboval na službách spojených s užíváním bytu částku v celkové výši 4 740 Kč, avšak uhradil toliko částku 3 538 Kč. Vyúčtování bylo žalovanému odesláno dne 28. 4. 2017. K úhradě mu tak zbyla částka 1 202 Kč, jež byla splatná dne 31. 7. 2017. Za období od 1. 1. 2017 do 31. 7. 2017 spotřeboval žalovaný na službách spojených s užíváním bytu částku 12 035 Kč, avšak uhradil toliko částku 7 076 Kč a k úhradě mu tak zbylo 4 959 Kč. Vyúčtování bylo žalovanému odesláno dne 28. 4. 2018. Za období od května 2017 do července 2017 žalovaný dále dluží na službách spojených s užíváním bytu, které nejsou předmětem vyúčtování, avšak k jejichž hrazení se žalovaný smlouvou zavázal, a to úhradu domovníka ve výši 107 Kč měsíčně. Celkem žalovaný dluží žalobkyni částku 17 525 Kč, kterou jí neuhradil ani přes předžalobní upomínku ze dne 3. 3. 2020.

3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a po celou dobu řízení zůstal pasivní.

4. Soud věc projednal na jednání konaném dne 23. 3. 2021 podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád /dále jen „o.s.ř.“ /) v nepřítomnosti účastníků, když se žalobkyně z jednání omluvila a žalovaný, leč řádně předvolán, se bez omluvy k nařízenému jednání nedostavil.

5. Z výpisu z obchodního rejstříku oddílu B, vložky 21795, soud ověřil právní subjektivitu žalobkyně a zjistil, že předmětem jejího podnikání je mimo jiné pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor.

6. Z informace o pozemku ze dne 18. 5. 2020 soud zjistil, že žalobkyně je vlastníkem pozemku, jehož součástí je stavba - budova [adresa], [obec] – [část obce], ulice [ulice].

7. Z listin označených jako nájemní smlouva ze dne 20. 10. 2016 a dodatek č. 1 k nájemní smlouvě ze dne 31. 1. 2017 soud zjistil, že byly podepsány účastníky, přičemž žalobkyně se zavázala přenechat žalovanému počínaje dnem 1. 11. 2016 na dobu tří měsíců do užívání bytovou jednotku [číslo] skládající se z pokoje, předsíně, koupelny a WC, v 9. nadzemním podlaží v domě [adresa], ulice [ulice], [obec], a to včetně sklepní kóje umístěné v podlaží budovy, pozemku, společných prostor a zařízení budovy v mezích stanovených smlouvou a domovním řádem, a zajistit žalovanému nerušený výkon práv spojených s užíváním bytu. Žalovaný se zavázal bezhotovostně hradit žalobkyni měsíční nájemné a měsíční zálohy na úhrady služeb spojených s užíváním bytu specifikovaných v příloze č. 1 smlouvy označené jako evidenční list a užívat byt, pozemek, společné prostory a zařízení budovy řádně a výhradně jen v mezích stanovených smlouvou a domovním řádem. Nájemné činilo 3 681 Kč měsíčně a bylo splatné vždy k poslednímu dni daného kalendářního měsíce. Smluvní strany si v čl. VI. odst. 4 smlouvy ujednaly, že vyúčtování měsíčních záloh na úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu bude provedeno žalobkyní v závislosti na vyúčtování jednotlivých energií ze strany jejich poskytovatelů pro každý příslušný kalendářní rok, nejpozději však do 30. června následujícího kalendářního roku prostřednictvím písemného podání stanovujícího výši nedoplatku či přeplatku na přijatých zálohových platbách, jejich splatnost a způsob zaplacení, respektive vrácení. Žalovaný se dále zavázal složit při podpisu žalobkyni peněžitou jistotu ve výši 1,509 násobku měsíčního nájemného k zajištění případných pohledávek žalobkyně vůči žalovanému. Dodatkem k nájemní smlouvě ze dne 31. 1. 2017 byl nájem bytu prodloužen do 30. 4. 2017.

8. Z evidenčního listu nájemníka soud zjistil, že výše měsíčních záloh na úhrady služeb (52 Kč výtah, 86 Kč Z osvětlení, 61 Kč úklid, 190 Kč Z studená voda, 200 Kč Z teplá užitková voda, 1 090 Kč teplo, 69 Kč domovník, 90 Kč Z SV do TUV, 19 Kč správa vodoměru SV, 19 Kč správa vodoměru TUV) byla pro žalovaného stanovena spolu s nájemným ve výši 3 681 Kč celkem na částku 5 557 Kč. Oba účastníci stvrdili listinu svými vlastnoručními podpisy.

9. Z protokolu o předání a převzetí bytu ze dne 31. 7. 2017 soud zjistil, že žalovaný dne 31. 7. 2017 předal žalobkyni předmětný byt. Téhož dne byl zároveň proveden odečet vodoměrů a RTN. Oba účastníci stvrdili listinu svými vlastnoručními podpisy.

10. Z listiny označené jako opis karty úhrad nájemného z bytu za období: 2016 – 201807 ze dne 2. 10. 2019 soud zjistil, že žalovaný hradil nájemné a zálohy na úhradu služeb spojených s užíváním bytu v období od listopadu 2016 do dubna 2017, v květnu 2017 uhradil pouze částku 348 Kč, jež byla započtena na zálohy na služby. Žalobkyně ke dni 2. 10. 2019 evidovala u žalovaného dluh v celkové výši 17 525 Kč.

11. Z vyúčtování služeb za rok 2016 za období od 1. 11. 2016 – 31. 12. 2016 ze dne 19. 4. 2017 včetně dodejky soud zjistil, že žalovaný za uvedené období spotřeboval služby v celkové výši 4 739,60 Kč a v zálohových platbách uhradil žalobkyni částku 3 538 Kč. Žalovanému tak byl za rok 2016 vyúčtován nedoplatek ve výši 1 202 Kč splatný dne 31. 7. 2017. Vyúčtování nedoplatku bylo zasláno žalovanému k úhradě.

12. Z opravného vyúčtování služeb za rok 2017 za období od 1. 1. 2017 – 31. 7. 2017 ze dne 25. 5. 2018 včetně dodejky soud zjistil, že žalovaný za uvedené období spotřeboval služby v celkové výši 12 035 Kč a na zálohách zaplatil částku 12 383 Kč. Žalovanému tak byl za rok 2017 vyúčtován přeplatek ve výši 347,83 Kč splatný dne 31. 7. 2018, celkem mu však byl vyúčtován nedoplatek ve výši 18 780 Kč zohledňující dluh ve výši 17 873 Kč z nezaplacených předpisů k 31. 12. 2017 a částku 1 255 Kč jako penále. Vyúčtování nedoplatku bylo zasláno žalovanému k úhradě.

13. Z výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 3. 3. 2020 včetně vrácené obálky a informace o sledování zásilky soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky 17 525 Kč do 7 dnů od doručení výzvy. Zásilka byla žalovanému odeslána dne 4. 3. 2020.

14. Z předložených listinných důkazů byl soudem zjištěn následující skutkový stav: Žalobkyně, která je vlastníkem bytu [číslo] v 9. nadzemním podlaží v domě [adresa], ulice [ulice], [obec], a žalovaný podepsali dne 20. 10. 2016 listinu označenou jako nájemní smlouva, jíž se žalobkyně zavázala přenechat žalovanému k užívání daný byt. Nájem bytu byl žalovanému dodatkem č. 1 k nájemní smlouvě prodloužen až do 30. 4. 2017. Nájemné činilo 3 681 Kč měsíčně, zálohy na úhrady služeb spojených s užíváním bytu činily 1 876 Kč měsíčně (52 Kč výtah, 86 Kč Z osvětlení, 190 Kč Z studená voda, 200 Kč Z teplá užitková voda, 1 090 Kč teplo, 69 Kč domovník, 90 Kč Z SV do TUV, 19 Kč správa vodoměru SV, 19 Kč správa vodoměru TUV, 61 Kč úklid) a byly splatné společně s nájemným vždy k poslednímu dni v daném kalendářním měsíci. Smluvní strany si v čl. VI. odst. 4 smlouvy ujednaly, že vyúčtování měsíčních záloh na úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu bude provedeno žalobkyní v závislosti na vyúčtování jednotlivých energií ze strany jejich poskytovatelů pro každý příslušný kalendářní rok, nejpozději však do 30. června následujícího kalendářního roku prostřednictvím písemného podání stanovujícího výši nedoplatku či přeplatku na přijatých zálohových platbách, jejich splatnost a způsob zaplacení, respektive vrácení. Žalovaný žalobkyni předal byt až dne 31. 7. 2017. Žalovaný hradil nájemné i zálohy na služby spojené s užíváním bytu až do dubna 2017 a v květnu 2017 uhradil toliko částku 348 Kč, jež byla započtena na zálohy na služby. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému služby spojené s užíváním bytu za období 1. 11. 2061 až 31. 12. 2016 a vyčíslila mu nedoplatek na skutečně spotřebovaných službách ve výši 1 202 Kč, splatný dne 31. 7. 2017. Žalobkyně dále vyhotovila opravné vyúčtování služeb za období od 1. 1. 2017 do 31. 7. 2017, v němž byly jednotlivé položky vyúčtovány jako náklad a záloha, která na ně měla být zaplacena. Z vyúčtování bylo patrné, že náklad na dané služby činil 12 035,17 Kč, zálohy činily 12 383 Kč a na vyúčtování tak vznikl přeplatek ve výši 347,83 Kč. Mimo vyúčtování pak žalovanému vznikl nedoplatek ve výši 107 Kč měsíčně (správa vodoměru SV ve výši 19 Kč, správa vodoměru TUV ve výši 19 Kč a domovník ve výši 69 Kč), který nebyl předmětem vyúčtování, za období po zániku nájmu od května 2017 do července 2017. Žalovaný byl písemně upomenut zástupcem žalobkyně k zaplacení dlužné částky 17 525 Kč ve lhůtě 7 dnů od doručení výzvy, jež byla předána k poštovní přepravě dne 4. 3. 2020.

15. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

16. Podle § 2246 odst. 1 o.z. strany ujednají nájemné pevnou částkou. Má se za to, že se nájemné sjednává za jeden měsíc.

17. Podle § 2247 o.z. strany si ujednají, která plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby zajistí pronajímatel; schází-li takové ujednání, použije se ustanovení odstavce 2 (odst. 1). Pronajímatel zajistí po dobu nájmu nezbytné služby. Má se za to, že nezbytnými službami jsou dodávky vody, odvoz a odvádění odpadních vod včetně čištění jímek, dodávky tepla, odvoz komunálního odpadu, osvětlení a úklid společných částí domu, zajištění příjmu rozhlasového a televizního vysílání, provoz a čištění komínů, případně provoz výtahu (odst. 2). Způsob rozúčtování cen a úhrady služeb stanoví jiný právní předpis (odst. 3). Strany si ujednají způsob rozúčtování cen a úhrady případných dalších služeb, není-li stanoven jiným právním předpisem nebo rozhodnutím cenového orgánu. Způsob rozúčtování musí být určen před poskytováním služby (odst. 4).

18. Podle § 2292 o.z. nájemce odevzdá byt pronajímateli v den, kdy nájem končí. Byt je odevzdán, obdrží-li pronajímatel klíče a jinak mu nic nebrání v přístupu do bytu a v jeho užívání. Opustí-li nájemce byt takovým způsobem, že nájem lze bez jakýchkoli pochybností považovat za skončený, má se byt za odevzdaný ihned.

19. Podle § 2295 o.z. pronajímatel má právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá.

20. Podle § 2991 o.z. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

21. Podle § 2 písm. f) zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty (dále jen„ ZPSUB“) pro účely tohoto zákona se rozumí vyúčtováním vyčíslení skutečné výše nákladů na služby a záloh za jednotlivé služby v daném zúčtovacím období.

22. Podle § 7 ZPSUB není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období (odst. 1). Poskytovatel služeb ve vyúčtování musí uvést skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování (odst. 2). Finanční vyrovnání provedou poskytovatel a příjemce služeb v dohodnuté lhůtě, nejpozději však ve lhůtě 4 měsíců ode dne doručení vyúčtování příjemci služeb (odst. 3).

23. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

24. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích (dále jen„ nařízení“) výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

25. Na základě shora uvedeného skutkového stavu posouzeného citovanými zákonnými ustanoveními dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní jako pronajímatelem a žalovaným jako nájemcem byla platně uzavřena nájemní smlouva ke shora uvedené bytové jednotce v souladu s § 2201 o.z. Žalobkyně byla povinna předat žalovanému byt ve stavu způsobilém k řádnému užívání a zajistit mu plný a nerušený výkon práv spojených s užíváním a žalovaný byl povinen hradit nájemné, stanovené pevnou měsíční částkou podle § 2246 odst. 1 o.z., a zálohy na služby spojené s nájmem bytu podle § 2247 o.z., splatné vždy nejpozději poslední den kalendářního měsíce, řádně a včas. Žalobkyně splnila svou povinnost a přenechala byt žalovanému k užívání a zajistila služby související s užíváním bytu. Žalovaný nesplnil svou povinnost podle § 2292 o.z. a žalobkyni v den skončení nájmu (30. 4. 2017) byt nepředal a užíval jej nadále až do dne 31. 7. 2017. Za dobu, kdy byt takto užíval po skončení nájmu bytu bez právního důvodu, však žalobkyni nehradil nájemné ve výši 3 681 Kč, jakož i platby za služby nepodléhající vyúčtování ve výši 107 Kč (69 Kč domovník, 19 Kč správa vodoměru SV a 19 Kč správa vodoměru TUV), jež představují pevné platby, které byly sjednány spolu s nájemným a mají tak charakter shodný s nájemným. V souladu s § 2295 o.z. tak je žalobkyně oprávněna po žalovaném požadovat náhradu za užívání bytu po skončení nájmu ve výši ujednaného nájemného. Za dobu od května do července 2017 tak žalobkyni vzniklo v souladu s § 2991 o.z. právo po žalovaném požadovat úhradu částky 11 364 Kč (3 x (3681 Kč + 107 Kč) (, o níž se žalovaný na její úkor bezdůvodně obohatil. Poněvadž splatnost bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena, uplatní se pravidlo podle § 1958 odst. 2 o.z., podle něhož může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu. Splatnost povinnosti vydat bezdůvodné obohacení tak nastane na výzvu věřitele. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky ve výzvě k úhradě ze dne 3. 3. 2020, a to ve lhůtě 7 dnů od jejího doručení. K odeslání výzvy došlo dne 4. 3. 2020, přičemž byla žalovanému doručena okamžikem, kdy se dostala do sféry jeho dispozice, a tedy v okamžiku, kdy mu byla doručena. Za den doručení pak lze požadovat 3. pracovní den po odeslání zásilky (srov. § 573 o.z.). Lze tedy mít za to, že výzva k plnění byla žalovanému doručena dne 9. 3. 2020, pročež s ohledem na poskytnutou sedmidenní lhůtu k plnění se žalovaný ocitl v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení až dne 17. 3. 2020 a od tohoto dne je žalobkyně oprávněna požadovat po žalovaném zaplacení úroků z prodlení podle § 1970 o.z. ve výši stanovené v § 2 nařízení ve znění účinném k prvnímu dni prodlení. Žalovaný dále neuhradil žalobkyni nedoplatek na skutečně spotřebovaných službách za rok 2016 ve výši 1 202 Kč, jenž mu byl se splatností do 31. 7. 2017 žalobkyní vyúčtován ve vyúčtování ze dne 19. 4. 2017. Žalobkyni pak vzniklo vedle práva na zaplacení nedoplatku skutečně spotřebovaných služeb za rok 2016 ve výši 1 202 Kč rovněž právo požadovat po žalovaném zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši vyplývající z nařízení, a to ode dne následujícího po splatnosti vyúčtování služeb za rok 2016 (31. 7. 2017).

26. Soud se dále zabýval požadavkem žalobkyně na úhradu nedoplatku na službách spojených s užíváním bytu za období od 1. 1. 2017 do 31. 7. 2017 ve výši 4 959 Kč. Na základě provedeného dokazování však bylo zjištěno, že žalobkyně za rok 2017 vyúčtovala žalovanému na službách za rok 2017 přeplatek ve výši 347,83 Kč, když celkový náklad činil 12 035,17 Kč a na zálohách bylo uhrazeno 12 383 Kč. Podanou žalobou se však žalobkyně domáhá úhrady nedoplatku za služby za rok 2017 ve výši 4 959 Kč, když na celkový náklad ve výši 12 035 Kč žalovaný uhradil na zálohách toliko 7 076 Kč. Z opisu karty úhrad nájemného se pak podává, že žalovaný za rok 2017 na zálohách částku 12 383 Kč, jež byla uvedena ve vyúčtování za rok 2017, neuhradil. Přitom povinností žalobkyně bylo vyúčtovat uhrazené zálohy na služby podle § 7 ZPSUB. Soud se proto zabýval předloženou listinou označenou jako opravné vyúčtování služeb za rok 2017 za období od 1. 1. 2017 – 31. 7. 2017 ze dne 25. 5. 2018, přičemž dospěl k závěru, že tuto listinu nelze považovat za řádné vyúčtování služeb ve smyslu § 2 písm. f) a § 7 ZPSUB. Aby bylo lze vyúčtování služeb považovat za řádné, musí z něj být patrné, jaká byla cena jednotlivé služby, v jakém množství, byla daná služba nájemci vyúčtována a záloha v jaké výši byla na danou službu uhrazena. Pouze na základě těchto údajů může nájemce ověřit, zda mu byla daná služba správně vyúčtována, a následně při porovnání s výší uhrazených záloh posoudit, zda došlo k přeplatku nebo nedoplatku na uhrazených zálohách. Uvedené požadavky však listina předložená žalobkyní nesplňuje. Z listiny, jež by měla představovat vyúčtování služeb za rok 2017, totiž pro žalovaného dokonce plynul přeplatek na službách za rok 2017 ve výši 347,83 Kč, ačkoliv jak sama žalobkyně uváděla v žalobě, ve skutečnosti vznikl nedoplatek, který činil částku 4 959 Kč. Ve vyúčtování totiž bylo nesprávně uvedeno, že na zálohách bylo uhrazeno 12 383 Kč, ačkoliv tolik žalovaný na zálohách na služby za rok 2017 neuhradil.

27. Jak uzavřel Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 5. 6. 2019, sp. zn. 26 Cdo 4637/2018, vyúčtování služeb, aby vůbec mohlo jít o vyúčtování, musí obsahovat minimálně údaj o ceně za tu kterou službu a současně též údaj o množství dodané služby (§ 11 odst. 1 písm. c/ zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví); vlastník jednotky totiž musí z obsahu vyúčtování zjistit minimálně takové informace, na základě kterých bude schopen rozpoznat, zda pronajímatelem požadovaná úhrada odpovídá jeho spotřebě či způsobu výpočtu této spotřeby tak, jak byl účastníky dohodnut nebo jak je stanoven právním předpisem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2011, sp. zn. 26 Cdo 4742/2010). Vyúčtování postrádající některou z předepsaných náležitostí nebo znějící na cenu v nesprávné výši není řádným vyúčtováním a není způsobilé vyvolat splatnost nedoplatku plynoucího z vyúčtování. Aby se tak mohlo stát, musel by pronajímatel vystavit nové úplné vyúčtování znějící na cenu ve správné výši.

28. V rozsudku ze dne 1. 6. 2018, sp. zn. 26 Cdo 4404/2017 pak Nejvyšší soud dovodil, že nelze ztratit ze zřetele, že není-li vyúčtování služeb věcně správné, trvá nejen povinnost pronajímatele vyúčtování provést (řádně), nýbrž (a to právě v důsledku nesplnění uvedené povinnosti) nenastala ani splatnost přeplatku, případně nedoplatku, plynoucího z vyúčtování (k tomu lze pro srovnání opětovně odkázat na závěry vyjádřené v bodu I.2.d. stanoviska sp. zn. Cpj 164). Lze tudíž přisvědčit dovolatelovu názoru, že na základě věcně nesprávného vyúčtování nemůže nájemce úspěšně vymáhat po pronajímateli ani případný přeplatek na službách vyplývající z vyúčtování (natož přeplatek ve správné výši), neboť ten se nikdy nestane splatným. Přitom v zájmu dosažení splatnosti tohoto přeplatku nemá nájemce jinou možnost než podat žalobu na stanovení povinnosti pronajímateli provést (řádné) vyúčtování služeb.

29. V souladu se shora uvedenými judikatorními závěry Nejvyššího soudu tak soud dospěl k závěru, že„ opravné vyúčtování“ služeb za rok 2017 vyhotovené žalobkyní nelze považovat za řádné vyúčtování, neboť jak vyplynulo ze samotných žalobních tvrzení, nebylo provedeno věcně správně, pročež ani nelze uvažovat o žádném nedoplatku nebo přeplatku, jelikož s ohledem na skutečnost, že žalovaným uhrazené zálohy nebyly dosud žalobkyní řádně vyúčtovány, se nemohl případný nedoplatek nebo přeplatek dosud stát splatným.

30. Z uvedených důvodů tak soudu nezbylo, než žalobu na zaplacení nedoplatku na zálohách za služby za rok 2017 včetně zákonného úroku z prodlení shledat předčasnou, a tedy nedůvodnou.

31. Na základě shora uvedeného tak soud dospěl k závěru, že žaloba byla důvodná toliko co do částky 12 566 Kč (11 043 Kč + 321 Kč + 1 202 Kč), pročež žalovanému uložil zaplatit žalobkyni tuto částku sestávající z bezdůvodného obohacení žalovaného odpovídajícího platbám ve výši sjednaného nájemného a úhrad za služby nepodléhající vyúčtování za květen 2017 až červenec 2017 a nedoplatku skutečně spotřebovaných služeb za rok 2016, vše včetně zákonného úroku z prodlení. Pokud však šlo o výši úroku z prodlení z částky 321 Kč představující úhrady za služby nepodléhající vyúčtování, soud nepřekročil žalobní návrh a přiznal žalobkyni úrok z prodlení z této částky toliko v žalobkyní požadované výši 8,05 % ročně (bod I. výroku).

32. Ke splnění rozsudkem uložené povinnosti pak soud určil třídenní lhůtu podle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.

33. Žalobu naopak jako nedůvodnou zamítl co do částky 4 959 Kč a zákonného úroku z prodlení z této částky od 1. 8. 2018 do zaplacení, jelikož požadovaný nedoplatek z vyúčtování služeb za rok 2017, který pokud vznikl, dosud není splatný, neboť služby za rok 2017 nebyly dosud řádně vyúčtovány, a dále co do úroku z prodlení z částky 321 Kč představující úhrady za služby nepodléhající vyúčtování za dobu, kdy žalovaný ještě nebyl v prodlení s úhradou této částky (bod II. výroku).

34. Konečně soud v bodě III. výroku rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že podle § 142 odst. 2 o.s.ř. v souladu s § 142a odst. 1 o.s.ř. přiznal v řízení převážně úspěšné žalobkyni proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně dosáhla neúspěchu včetně příslušenství ke dni vydání rozsudku v částce 6 208,76 Kč, naopak úspěšná byla včetně příslušenství ke dni vydání rozsudku v částce 14 067,94 Kč. Jelikož žalobou požadovaná částka včetně příslušenství ke dni vydání rozsudku činí 20 276,70 Kč, nezbývá než uzavřít, že žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 69 %, naopak neúspěchu dosáhla v rozsahu 31 %. Míra jejího úspěchu tak činí 38 %. Náhrada nákladů řízení žalobkyně pak sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, z odměny za zastupování advokátem ve výši 900 Kč za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem a podání žaloby podle § 11 odst. 1 písm. a/ a d/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“)) po 300 Kč za jeden úkon (§ 14b odst. 1 advokátního tarifu), dále z paušální náhrady hotových výdajů advokáta za tyto úkony ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč) podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a z daně z přidané hodnoty o sazbě 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Po zohlednění míry úspěchu žalobkyně (38 %) tak výše náhrady jejích nákladů řízení činí 932 Kč.

35. Soud podotýká, že výši náhrady nákladů řízení určil podle § 14b advokátního tarifu, neboť se jedná o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, a v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Soudu je totiž z úřední činnosti známo, že žalobkyně zastoupená stejným zástupcem podává typizované formulářové žaloby ve stejných věcech (srov. řízení vedená pod sp. zn. 8 C 168/2020, 13 C 184/2020, 35 C 89/2020 nebo 70 C 147/2020).