75 C 208/2020

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Rozsypalem v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně právnická osoba , IČO sídlem adresa , PSČ obec a číslo zastoupená advokátkou titul jméno příjmení , titul za jménem sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 593 287,45 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku částku 549 140 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 740 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 544 400 Kč od [datum] do zaplacení.</b> <b>II. Žaloba o zaplacení částky 44 147,45 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 5 591,82 Kč od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení z částky 851,82 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 27 675,92 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku ve výši 75 268 Kč k rukám advokátky [titul] [jméno] [příjmení], [titul za jménem]</b> 1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 21. 1. 2020 domáhala vůči žalovanému zaplacení částky v celkové výši 593 287,45 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 5 591,82 Kč od [datum] do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 572 075,92 Kč od [datum] do zaplacení, jakož i náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tím, že poskytla žalovanému na základě návrhu na uzavření smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 23. 12. 2018 a všeobecných obchodních podmínek spotřebitelský úvěr ve výši 15 779 Kč (dále též jen„ úvěr 1“). Smlouva byla uzavřena přijetím návrhu žalobkyní tak, že žalobkyně za žalovaného uhradila částku odpovídající výši poskytnutého úvěru a žalovaný převzal zboží. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v 10 měsíčních splátkách po 1 577 Kč splatných vždy k 17. dni v měsíci, počínaje dnem 17. 1. 2019. Žalovaný však svému závazku splácet poskytnutý úvěr řádně a včas nedostál, pročež mu žalobkyně účtovala v souladu se smlouvou o úvěru smluvní pokutu za prodlení se splácením úvěru ve výši 0,1 % denně ze splátky v prodlení, s jejímž splacením se žalovaný dostal do prodlení více než 30 dnů. V případě úvěru 1 tak žalovaného vyzvala k úhradě smluvní pokuty ve výši 51,82 Kč formou automatizovaných písemných upomínek, naposledy dopisem ze dne 29. 11. 2019. Dne 17. 10. 2019 nastala splatnost poslední splátky úvěru a dluh žalovaného v celkové výši 5 591,82 Kč se tak stal splatným v celém rozsahu. Požadovaná částka 5 591,82 Kč je tak tvořena jistinou ve výši 4 740 Kč, náklady za vymáhací proces ve výši 800 Kč a smluvní pokutou za prodlení ve výši 51,82 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes upomínky žalobkyně ze dne 29. 11. 2019 a ze dne 2. 1. 2020. Dále žalobkyně poskytla žalovanému na základě návrhu na uzavření smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 18. 5. 2019 a všeobecných obchodních podmínek spotřebitelský úvěr ve výši 23 689 Kč (dále též jen„ úvěr 2“). Smlouva byla uzavřena přijetím návrhu žalobkyní tak, že žalobkyně za žalovaného uhradila částku odpovídající výši poskytnutého úvěru a žalovaný převzal zboží. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v 15 měsíčních splátkách po 1 657 Kč splatných vždy k 17. dni v měsíci, počínaje dnem 17. 7. 2019. Žalovaný však svému závazku splácet poskytnutý úvěr řádně a včas nedostál, pročež mu žalobkyně účtovala v souladu se smlouvou o úvěru smluvní pokutu za prodlení se splácením úvěru ve výši 0,1 % denně ze splátky v prodlení, s jejímž splacením se žalovaný dostal do prodlení více než 30 dnů. V případě úvěru 2 tak žalovaného vyzvala k úhradě smluvní pokuty ve výši 299,55 Kč formou automatizovaných písemných upomínek, naposledy dopisem ze dne 29. 11. 2019. Dne 29. 11. 2019 žalobkyně od úvěrové smlouvy odstoupila, přičemž odstoupení nabylo účinnosti dne 31. 12. 2019 a dluh žalovaného ve výši 23 521,55 Kč se stal splatným v celém rozsahu. Požadovaná částka 23 521,55 Kč je tak tvořena jistinou ve výši 22 110 Kč, pojistným ve výši 312 Kč, náklady za vymáhací proces ve výši 800 Kč a smluvní pokutou za prodlení ve výši 299,55 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes upomínky žalobkyně ze dne 29. 11. 2019 a ze dne 2. 1. 2020. Konečně žalobkyně poskytla žalovanému na základě návrhu na uzavření smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 1. 7. 2019 a všeobecných obchodních podmínek spotřebitelský úvěr ve výši 544 400 Kč (dále též jen„ úvěr 3“). Smlouva byla uzavřena přijetím návrhu žalobkyní tak, že žalobkyně převedla částku odpovídající výši prvního čerpání poskytnutého úvěru na bankovní účet žalovaného, jenž se zavázal úvěr splatit ve 108 měsíčních splátkách po 7 770 Kč splatných vždy k 17. dni v měsíci, počínaje dnem 17. 8. 2019. Žalovaný však svému závazku splácet poskytnutý úvěr řádně a včas nedostál, pročež mu žalobkyně účtovala v souladu se smlouvou o úvěru smluvní pokutu za prodlení se splácením úvěru ve výši 0,1 % denně ze splátky v prodlení, s jejímž splacením se žalovaný dostal do prodlení více než 30 dnů. V případě úvěru 3 tak žalovaného vyzvala k úhradě smluvní pokuty ve výši 1 406,37 Kč formou automatizovaných písemných upomínek, naposledy dopisem ze dne 29. 11. 2019. Dne 29. 11. 2019 žalobkyně od úvěrové smlouvy odstoupila, přičemž odstoupení nabylo účinnosti dne 31. 12. 2019 a dluh žalovaného ve výši 564 174,08 Kč se stal splatným v celém rozsahu. Požadovaná částka 564 174,08 Kč je tak tvořena jistinou ve výši 544 400 Kč, úroky ve výši 15 619,71 Kč, pojistným ve výši 1 948 Kč, náklady za vymáhací proces ve výši 800 Kč a smluvní pokutou za prodlení ve výši 1 406,37 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes upomínky žalobkyně ze dne 29. 11. 2019 a ze dne 2. 1. 2020.

3. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil a po celou dobu řízení zůstal pasivní.

4. Soud věc projednal na jednáních konaných dne 1. 12. 2020 a dne 12. 1. 2021 podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) v nepřítomnosti žalovaného, jenž leč řádně předvolán, se k nařízeným jednáním bez omluvy nedostavil.

5. Z listiny označené jako žádost/smlouva o klasickém úvěru [číslo] soud zjistil, že byla datována dne 23. 12. 2018 a byla podepsána žalovaným, zástupcem žalobkyně nikoliv. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému, jenž byl svobodný, bydlel v nájmu, neměl žádné vyživované dítě, čistý příjem měl ve výši 60 000 Kč, náklady na bydlení 9 000 Kč a finanční závazky ve výši 4 000 Kč, klasický úvěr ve výši 15 779 Kč na nákup zboží, který se žalovaný zavázal splatit v 10 měsíčních splátkách po 1 577 Kč. První splátka byla sjednána do 17. 1. 2019. V přehledu důsledků nesplácení úvěru byla uvedena smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky v prodlení, náhrada nákladů spojených s vymáháním splatného závazku ve výši 600 Kč a poplatek za upomínku ve výši 100 Kč.

6. Z listiny představující informace o smlouvě č. úvěru 42383788570001 soud zjistil, že na tuto smlouvu o úvěru bylo uhrazeno celkem 11 039 Kč.

7. Z listiny označené jako poslední možnost mimosoudního vyrovnání ze dne 25. 10. 2019 soud zjistil, že se vztahovala ke smlouvě o úvěru č. 42383788570001 a že jí žalobkyně upomenula žalovaného k úhradě částky ve výši 5 591 Kč do 30 dnů od doručení upomínky, jinak bude nucena od smlouvy odstoupit.

8. Z listiny označené jako předžalobní upomínka ze dne 29. 11. 2019 soud zjistil, že se vztahovala ke smlouvě o úvěru č. 42383788570001 a že v ní žalobkyně upomenula žalovaného k úhradě částky ve výši 5 592 Kč do 14 dnů od odeslání upomínky.

9. Z listiny označené jako výzva k zaplacení dluhu na úvěrovém účtu č. 42383788570001 ze dne 2. 1. 2020 soud zjistil, že žalovaného k úhradě částky 5 591,82 Kč vyzývala zástupkyně žalobkyně.

10. Z listiny označené jako žádost/smlouva o klasickém úvěru č. 218307780868715/přihláška k pojištění pro klasický a revolvingový úvěr soud zjistil, že byla datována dne 18. 5. 2019 a byla podepsána zástupcem žalobkyně a žalovaným. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému, jenž byl svobodný, bydlel v nájmu, neměl žádné vyživované dítě, čistý příjem měl ve výši [částka] a náklady na bydlení [částka], klasický úvěr ve výši [částka] na nákup zboží, který se žalovaný zavázal splatit v 15 měsíčních splátkách po 1 579 Kč a poněvadž bylo současně sjednáno pojištění s pojistným ve výši 4,99 % měsíční splátky úvěru, činila celková měsíční splátka 1 657 Kč. První splátka byla sjednána do 17. 6. 2019. V přehledu důsledků nesplácení úvěru byla uvedena smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky v prodlení, náhrada nákladů spojených s vymáháním splatného závazku ve výši 600 Kč a poplatek za upomínku ve výši 100 Kč.

11. Z listiny označené jako rámcová smlouva o poskytování bankovních produktů a služeb č. 1266421 soud zjistil, že byla dne 18. 5. 2019 podepsána žalovaným a zástupcem žalobkyně. Žalobkyně se v ní zavázala nabídnout žalovanému bankovní produkty a služby s tím, že jednotlivé smlouvy budou uzavřeny v listinné nebo elektronické podobě. K uzavření smluv může dojít v sídle žalobkyně (listinný dokument nebo elektronický dokument a podpis), v zabezpečené elektronické aplikaci (elektronický dokument a podpis), u zprostředkovatele či kurýra (listinný dokument nebo elektronický dokument a podpis), nebo poštou (listinný dokument a podpis). Za podpis se bude uznávat vlastnoruční podpis žalovaného a zástupce žalobkyně, podpis zástupce žalobkyně nahrazený mechanickými prostředky, nebo elektronický podpis.

12. Z listiny, jež představovala informace o úvěru č. 42383788570003, soud zjistil, že na tuto smlouvu o úvěru bylo uhrazeno celkem 1 657 Kč.

13. Z listiny označené jako poslední možnost mimosoudního vyrovnání ze dne 25. 10. 2019 soud zjistil, že se vztahovala ke smlouvě o úvěru č. 42383788570003 a že jí žalobkyně upomenula žalovaného k úhradě částky ve výši 5 926 Kč do 30 dnů od doručení upomínky, jinak bude nucena od smlouvy odstoupit.

14. Z listiny označené jako odstoupení od úvěrové smlouvy č. 42383788570003 ze dne 29. 11. 2019 soud zjistil, že v ní žalobkyně informovala žalovaného, že ke dni 31. 12. 2019 se stává v celém rozsahu splatnou pohledávka úvěru v celkové výši 23 522 Kč.

15. Z listiny označené jako výzva k zaplacení dluhu na úvěrovém účtu č. 42383788570003 ze dne 2. 1. 2020 soud zjistil, že žalovaného k úhradě částky 23 521,55 Kč vyzývala zástupkyně žalobkyně.

16. Z listin označených jako formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a žádost/smlouva o klasickém úvěru č. 42383788570004/přihláška k pojištění pro klasický a revolvingový úvěr soud zjistil, že nebyly datovány a nebyly podepsány žalovaným, ani zástupcem žalobkyně. Žalobkyně se měla zavázat poskytnout žalovanému, jenž měl závazky vůči [právnická osoba] z osobních úvěrů ve výši 389 000 Kč a 15 400 Kč, klasický úvěr ve výši 544 400 Kč s roční úrokovou sazbou 8,69 % a výší měsíční úhrady za pojištění 4,79 % z měsíční splátky úvěru, a žalovaný se jej měl zavázat splácet 108 měsíčními splátkami ve výši 7 283 Kč, splatnými 17. den v měsíci a první splátkou dne 17. 8. 2019. V přehledu důsledků nesplácení úvěru byla uvedena smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky v prodlení, náhrada nákladů spojených s vymáháním splatného závazku ve výši 600 Kč a poplatek za upomínku ve výši 100 Kč.

17. Z listiny označené jako údaje pro posouzení žádosti o klasický a nebo revolvingový úvěr soud zjistil, že v ní jsou uvedeny údaje o žalovaném, jenž byl svobodný, bydlel jako nájemník, neměl žádné vyživované dítě, čistý příjem měl ve výši 35 000 Kč a náklady na bydlení 6 000 Kč. Listina nebyla nikým podepsána.

18. Z listiny obsahující informace o úvěru č. 42383788570004 soud zjistil, že na tuto smlouvu o úvěru nebylo uhrazeno ničeho.

19. Z listiny označené jako poslední možnost mimosoudního vyrovnání ze dne 25. 10. 2019 soud zjistil, že se vztahovala ke smlouvě č. 42383788570004 a že jí žalobkyně upomenula žalovaného k úhradě částky ve výši 24 840 Kč do 30 dnů od doručení upomínky, jinak bude nucena od smlouvy odstoupit.

20. Z listiny označené jako odstoupení od úvěrové smlouvy č. 42383788570004 ze dne 29. 11. 2019 soud zjistil, že v ní žalobkyně informovala žalovaného, že ke dni 31. 12. 2019 se stává v celém rozsahu splatnou pohledávka úvěru v celkové výši 564 175 Kč a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ke dni 31. 12. 2019.

21. Z listiny označené jako výzva k zaplacení dluhu na úvěrovém účtu č. 42383788570004 ze dne 2. 1. 2020 soud zjistil, že žalovaného k úhradě částky 564 174,08 Kč vyzývala zástupkyně žalobkyně.

22. Z listiny označené jako všeobecné obchodní podmínky účinné ode dne 30. 5. 2018 soud zjistil bližší úpravu práv a povinností žalobkyně a žalovaného, zejména, že k uzavření, změně či ukončení smlouvy může dojít rovnocennými způsoby, které se pokládají za jednání v písemné formě, a to (a) v sídle žalobkyně nebo jejích obchodních místech, (listinný dokument nebo elektronický dokument a podpis); (b) v zabezpečené internetové aplikaci s funkcí trvalého nosiče v elektronické formě (elektronický dokument a podpis); (c) u zprostředkovatele úvěru či kurýra (listinný dokument nebo elektronický dokument a podpis); (d) poštou (listinný dokument a podpis). Za podpis se bude uznávat: (a) vlastnoruční podpis dlužníka a zástupce žalobkyně, (b) podpis zástupce žalobkyně nahrazený mechanickými prostředky, např. faksimilem podpisu zaměstnanců; (c) elektronický podpis (podpis učiněný prostřednictvím Signature Padu, resp. jiného obdobného zařízení, podpis zadáním a odesláním identifikačního a/nebo autorizačního údaje; jiný typ elektronického podpisu).

23. Z listiny označené jako produktové podmínky pro klasické úvěry soud zjistil, že byly účinné ode dne 30. 5. 2018 a obsahují bližší podmínky úvěrů.

24. Z listin označených jako formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a žádost/smlouva o klasickém úvěru č. 42383788570008/přihláška k pojištění pro klasický a revolvingový úvěr soud zjistil, že nebyly datovány a nebyly podepsány žalovaným, ani zástupcem žalobkyně. Žalobkyně se měla zavázat poskytnout žalovanému klasický úvěr ve výši 644 400 Kč s roční úrokovou sazbou 8,69 % a výší měsíční úhrady za pojištění 4,79 % z měsíční splátky úvěru, a žalovaný se jej měl zavázat splácet 120 měsíčními splátkami ve výši 8 055 Kč, splatnými 17. den v měsíci a první splátkou dne 17. 8. 2019. V přehledu důsledků nesplácení úvěru byla uvedena smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky v prodlení, náhrada nákladů spojených s vymáháním splatného závazku ve výši 600 Kč a poplatek za upomínku ve výši 100 Kč.

25. Z listiny označené jako údaje pro posouzení žádosti o klasický a nebo revolvingový úvěr soud zjistil, že v ní jsou uvedeny údaje o žalovaném, jenž byl svobodný, bydlel jako nájemník, neměl žádné vyživované dítě, čistý příjem měl ve výši 40 000 Kč a náklady na bydlení 4 000 Kč. Listina nebyla nikým podepsána.

26. Z výpisu z účtu [číslo] vedeného u [banka] [anonymizováno] ze dne 31. 12. 2018 soud zjistil, že z tohoto účtu odešla dne 31. 12. 2018 mimo jiné platba ve výši 308 761 Kč na účet příjemce [právnická osoba]

27. Z výpisu z intranetu žalobkyně ke dni 27. 12. 2018 soud zjistil, že z částky 308 761 Kč měla částka 15 779 Kč připadnout na žalovaného s úvěrovým případem č. 42383788570001.

28. Z výpisu z intranetu žalobkyně ke dni 3. 6. 2019 soud zjistil, že z částky 104 916 Kč měla částka 23 689 Kč připadnout na žalovaného s úvěrovým případem č. 42383788570003.

29. Z výpisu z interního systému žalobkyně ke dni 2. 7. 2019 soud zjistil, že žalovanému měla být poskytnuta částka 544 400 Kč dne 2. 7. 2019, avšak není zřejmé, jakým způsobem se tak mělo stát.

30. Z listiny označené jako financování na jednotlivé účty ze dne 3. 6. 2019 soud zjistil, že z částky 104 916 Kč měla částka 23 689 Kč připadnout na žalovaného s úvěrovým případem č. 42383788570003.

31. Z výpisu z interního systému žalobkyně ke dni 5. 6. 2019 soud zjistil, že [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] měla být poskytnuta částka 104 916 Kč dne 5. 6. 2019, avšak není zřejmé, jakým způsobem se tak mělo stát.

32. Z výpisu z účtu č. [bankovní účet] za období od 1. 3. 2019 do 30. 7. 2019 soud zjistil, že na tento účet byla dne 2. 7. 2019 připsána platba ve výši 544 400 Kč zaslaná žalobkyní.

33. Ze sdělení [právnická osoba] ze dne 4. 12. 2020 se podává, že majitelem účtu č. [bankovní účet] byl v rozhodném období žalovaný.

34. Z poštovního podacího archu ze dne 2. 1. 2020 soud zjistil, že tohoto dne byla žalovanému zástupkyní žalobkyně odeslána výzva k zaplacení dluhu na úvěrovém účtu č. 42383788570001 ze dne 2. 1. 2020.

35. Z poštovního podacího archu ze dne 2. 12. 2019 soud zjistil, že tohoto dne byla žalovanému žalobkyní odeslána předžalobní upomínka ze dne 29. 11. 2019 vztahující se k úvěru č. 42383788570001 a odstoupení od úvěrové smlouvy ze dne 29. 11. 2019 vztahující se k úvěru č. 42383788570004.

36. Na základě provedeného dokazování tak byl soudem zjištěn následující skutkový stav: Žalobkyně a žalovaný jednali o uzavření smlouvy o klasickém úvěru na nákup zboží ve výši 15 779 Kč, když žalovaný podepsal žádost ze dne 23. 12. 2018 na uzavření úvěrové smlouvy, na níž však nebyl připojen žádný podpis žalobkyně, resp. osoby jednající za žalobkyni. V žádosti byly uvedeny údaje o žalovaném, jenž byl svobodný, bydlel v nájmu, neměl žádné vyživované dítě, čistý příjem měl ve výši [částka], náklady na bydlení činily [částka] a finanční závazky byly ve výši [částka]. Žalobkyně odeslala dne 31. 12. 2018 částku 308 761 Kč na účet příjemce [právnická osoba], přičemž dle výpisu z intranetu žalobkyně měla z částky 308 761 Kč připadnout částka 15 779 Kč na žalovaného s úvěrovým případem č. 42383788570001. Dle informací o smlouvě o úvěru č. 42383788570001 bylo na tuto smlouvu uhrazeno celkem 11 039 Kč. Žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky v listině označené jako poslední možnost mimosoudního vyrovnání ze dne 25. 10. 2019 a následně v předžalobní upomínce, jež byla žalovanému odeslána dne 2. 12. 2019 a v níž vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do 14 dnů od jejího odeslání. Konečně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky rovněž zástupkyně žalobkyně ve výzvě ze dne 2. 1. 2020. Žalobkyně a žalovaný dále dne 18. 5. 2019 podepsali listinu označenou jako rámcová smlouva o poskytování bankovních produktů a služeb č. 1266421, v níž se žalobkyně zavázala nabídnout žalovanému bankovní produkty a služby s tím, že jednotlivé smlouvy budou uzavřeny v listinné nebo elektronické podobě. V této listině, stejně jako ve všeobecných obchodních podmínkách žalobkyně bylo stanoveno, že k uzavření smluv může dojít v sídle žalobkyně (listinný dokument nebo elektronický dokument a podpis), v zabezpečené elektronické aplikaci (elektronický dokument a podpis), u zprostředkovatele či kurýra (listinný dokument nebo elektronický dokument a podpis), nebo poštou (listinný dokument a podpis). Za podpis se bude uznávat vlastnoruční podpis žalovaného a zástupce žalobkyně, podpis zástupce žalobkyně nahrazený mechanickými prostředky, nebo elektronický podpis. Dále bylo ujednáno, že za podpis se bude uznávat: (a) vlastnoruční podpis dlužníka a zástupce žalobkyně, (b) podpis zástupce žalobkyně nahrazený mechanickými prostředky, např. faksimilem podpisu zaměstnanců; (c) elektronický podpis (podpis učiněný prostřednictvím Signature Padu, resp. jiného obdobného zařízení, podpis zadáním a odesláním identifikačního a/nebo autorizačního údaje; jiný typ elektronického podpisu). Žalobkyně, resp. zástupce žalobkyně a žalovaný následně podepsali dne 18. 5. 2019 listinu označenou jako žádost/smlouva o klasickém úvěru č. 218307780868715, v níž žalovaný uvedl, že byl svobodný, bydlel v nájmu, neměl žádné vyživované dítě, čistý příjem měl ve výši [částka] a náklady na bydlení [částka] a žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému klasický úvěr ve výši 23 689 Kč na nákup zboží, který se žalovaný zavázal splatit v 15 měsíčních splátkách po 1 579 Kč a poněvadž bylo současně sjednáno pojištění s pojistným ve výši 4,99 % měsíční splátky úvěru, činila celková měsíční splátka 1 657 Kč. První splátka byla sjednána do 17. 6. 2019. Žalobkyně v interní systému evidovala, že dne 5. 6. 2019 měla být [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] zaslána částka 104 916 K4, z níž měla částka 23 689 Kč připadnout na žalovaného k úvěrovému případu č. 42383788570003. Na tuto smlouvu bylo uhrazeno 1 657 Kč. Žalobkyně dne 25. 10. 2019 vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 5 926 Kč, kterou však žalovaný ve stanovené lhůtě neuhradil, pročež žalobkyně dne 29. 11. 2019 od úvěrové smlouvy odstoupila a informovala žalovaného, že se ke dni 31. 12. 2019 stává dluh splatným v celém rozsahu, a tedy v částce 23 522 Kč. K úhradě dlužné částky vyzývala žalovaného zástupkyně žalobkyně výzvou ze dne 2. 1. 2020, jež byla žalovanému téhož dne odeslána. Žalobkyně a žalovaný dále jednaly o uzavření další smlouvy o úvěru, když byly vystaveny listiny označené jako žádost/smlouva o klasickém úvěru č. 4238378857004 a č. 42383788570008, v nichž byly uvedeny údaje o žalovaném, jenž měl závazky vůči [právnická osoba] z osobních úvěrů ve výši 389 000 Kč a 15 400 Kč a byl svobodný, bydlel jako nájemník, neměl žádné vyživované dítě, čistý příjem měl jednou ve výši [částka] a náklady na bydlení [částka] a v druhém případě měl čistý příjem ve výši [částka] a náklady na bydlení [částka]. Žalobkyně odeslala na účet, jehož majitelem byl žalovaný, dne 2. 7. 2019 částku 544 400 Kč. Na úvěr č. 42383788570004 nebylo uhrazeno ničeho, žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 24 840 Kč, kterou však žalovaný ve stanovené lhůtě neuhradil, pročež žalobkyně dne 29. 11. 2019 od úvěrové smlouvy odstoupila a informovala žalovaného, že se ke dni 31. 12. 2019 stává dluh splatným v celém rozsahu, a tedy v částce 564 175 Kč a vyzvala žalovaného k jeho úhradě do 31. 12. 2019. Výzvu odeslala žalovanému dne 2. 12. 2019. K úhradě dlužné částky vyzývala žalovaného rovněž zástupkyně žalobkyně výzvou ze dne 2. 1. 2020.

37. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

38. Podle § 2399 o.z. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán (odst. 1). Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků (odst. 2).

39. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

40. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

41. Pokud jde o úvěr 1, a tedy smlouvu o úvěru č. 42383788570001, dospěl soud na základě provedeného dokazování k závěru, že žalobkyně neprokázala, že s žalovaným skutečně uzavřela smlouvu o úvěru ve znění, které soudu předložila (či v jakémkoli jiném znění). Znění smlouvy o úvěru, resp. žádosti žalovaného o její uzavření, je sice co do obsahu v souladu s žalobními tvrzeními (ohledně výše čerpaného úvěru, úroku, pojištění a povinnosti splácet úvěr a důsledků jejího porušení), avšak neobsahuje žádný, ani elektronický podpis žalobkyně, resp. jejího zástupce. Jak vyplývá z všeobecných obchodních podmínek účinných ode dne 30. 5. 2018, k uzavření, změně či ukončení smlouvy může dojít rovnocennými způsoby, které se pokládají za jednání v písemné formě, a to (a) v sídle žalobkyně nebo jejích obchodních místech, (listinný dokument nebo elektronický dokument a podpis); (b) v zabezpečené internetové aplikaci s funkcí trvalého nosiče v elektronické formě (elektronický dokument a podpis); (c) u zprostředkovatele úvěru či kurýra (listinný dokument nebo elektronický dokument a podpis); (d) poštou (listinný dokument a podpis). Za podpis se pak uznává: (a) vlastnoruční podpis dlužníka a zástupce žalobkyně, (b) podpis zástupce žalobkyně nahrazený mechanickými prostředky, např. faksimilem podpisu zaměstnanců; (c) elektronický podpis (podpis učiněný prostřednictvím Signature Padu, resp. jiného obdobného zařízení, podpis zadáním a odesláním identifikačního a/nebo autorizačního údaje; jiný typ elektronického podpisu). Z uvedeného je tak zřejmé, co vše žalobkyně za podpis považuje, ať již vlastnoruční podpis, nebo elektronický podpis, včetně různých variant elektronického podpisu. Žádný takový podpis však sama žalobkyně, resp. osoby jednající za ni na listinu označenou jako žádost/smlouva o klasickém úvěru č. 208912666262916 nepřipojily. Na uvedené listině se tedy nenachází vlastnoruční podpis osoby oprávněné za žalobkyni smlouvu uzavřít ani nic, co by bylo lze ve smyslu všeobecných obchodních podmínek za podpis považovat.

42. Poněvadž nebyla smlouva o úvěru žalobkyní podepsána, nezbývá než uzavřít, že žalobkyně ani přes poučení soudu podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. neprokázala, že by mezi ní a žalovaným byla skutečně uzavřena smlouva o úvěru ve znění odpovídajícím podané žalobě. Žalobkyně totiž soudu nepředložila ničeho, z čeho by bylo lze uzavření smlouvy o úvěru dovodit. Uzavření smlouvy o úvěru ve znění tvrzeném žalobkyní totiž nelze dovodit z žalobkyní nepodepsané žádosti žalovaného, ani ze skutečnosti, že žalobkyně za žalovaného uhradila v rámci částky 308 761 Kč odeslané na účet [právnická osoba], právě částku 15 779 Kč.

43. Soud však konstatuje, že i pokud by bylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru, jak žalobkyně tvrdila, nezbylo by než takovou smlouvu shledat neplatnou, neboť žalobkyně sice tvrdila, že před případným poskytnutím úvěru zkoumala schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splatit (§ 86 ZSÚ), avšak danou skutečnost nijak nedokládala. Soudu totiž opět ani přes poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. nepředložila ničeho, z čehož by bylo lze dovodit, že skutečně ověřovala příjem a výdaje žalovaného, jakož i že prohlížela jí uváděné databáze a insolvenční rejstřík.

44. Pokud jde o úvěr 2, a tedy smlouvu o úvěru č. 42383788570003, dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní, jakožto věřitelem, a žalovaným, jako dlužníkem, byla dne 18. 5. 2019 uzavřena rámcová smlouva o poskytování bankovních produktů a služeb a rovněž smlouva o úvěru (§ 2395 o.z.), podle níž byla úvěrující (žalobkyně) povinna poskytnout na požádání úvěrovanému (žalovaný) v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný (žalovaný) byl povinen poskytnuté peněžní prostředky, a to včetně úroků v ujednané výši (§ 2395 o.z.), vrátit sjednaným způsobem (§ 2399 o.z.). Uvedená povinnost byla žalovaným porušena, když dlužnou částku neuhradil řádně a včas. Žalovaný však v daném případě vystupoval v pozici spotřebitele, neboť sjednával úvěr mimo rámec svého samostatného výkonu povolání či podnikání (taková skutečnost neplyne ze smlouvy o úvěru a ani nebyla v řízení tvrzena, natožpak prokazována), pročež je nutné uzavřít, že se jedná o smlouvu spotřebitelskou. S ohledem na spotřebitelský charakter smlouvy o úvěru se na daný závazkový právní vztah aplikuje rovněž ZSÚ.

45. Žalobkyně tak byla povinna posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného - spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, který představuje i sporný úvěr ve výši 23 689 Kč. Posouzení schopnosti splácet úvěr je pak závislé na disponibilních příjmech žalovaného, tedy příjmech po zohlednění pravidelných měsíčních výdajů. Soud je toho názoru, že posouzení úvěruschopnosti musí vycházet z doložených údajů o skutečném poměru mezi příjmy a výdaji žadatele o úvěr. Smyslem této povinnosti věřitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99, citováno z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39).

46. Soud v této souvislosti odkazuje rovněž na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, podle nějž věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.

47. V projednávané věci pak žalobkyně nepředložila soudu ničeho, z čeho by bylo lze usuzovat, že řádně splnila povinnost posoudit schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splatit. V žalobě neuváděla nic, co by se posuzování úvěruschopnosti žalovaného týkalo, a tato tvrzení řádně nedoplnila ani na základě výzvy soudu podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. Pouze obecně uvedla, že nahlédla do systému SOLUS, do insolvenčního rejstříku a do centrální evidence exekucí, aniž by již jakkoliv tato tvrzení doložila. Z uvedeného je pak zcela zřejmé, že se žalobkyně již nijak nezabývala také příjmovou a ani výdajovou stránkou žalovaného, jenž přitom v době uzavření smlouvy o úvěru měl mít již jeden tvrzený závazek vůči žalobkyni (úvěr 1). Těmito skutečnostmi se však žalobkyně nezabývala, když soudu nepředložila ničeho, z čeho by plynul opak.

48. Žalobkyně tedy neprokázala, že posoudila řádně úvěruschopnost žalovaného podle § 86 ZSÚ. Jelikož tedy soud dospěl k závěru, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru neposoudila schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí, posoudil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou. V případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se totiž nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaný dovolat. Naopak soud dospěl k závěru, že se jedná o neplatnost absolutní, když smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní (§ 580 odst. 1 a 588 o.z.). Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součástí veřejného pořádku. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče je tak ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Smyslem a účelem této normy je ochrana spotřebitele před nezodpovědným úvěrováním. Soud k této vadě právního jednání přihlíží z úřední povinnosti tak, aby ochrana poskytnutá slabší straně byla skutečně účinná a dostatečně odrazující od poskytování úvěrů bez náležitého zkoumání úvěruschopnosti žadatele o úvěr.

49. Pokud jde o úvěr 3, a tedy smlouvu o úvěru č. 42383788570004, dospěl soud na základě provedeného dokazování k závěru, že žalobkyně neprokázala, že s žalovaným skutečně uzavřela smlouvu o úvěru ve znění, které soudu předložila (či v jakémkoli jiném znění). Znění smlouvy o úvěru, resp. žádosti žalovaného o její uzavření, je sice co do obsahu v souladu s žalobními tvrzeními (ohledně výše čerpaného úvěru, úroku, pojištění a povinnosti splácet úvěr a důsledků jejího porušení), avšak neobsahuje žádný, ani elektronický podpis žalobkyně ani žalovaného. Jak vyplývá z rámcové smlouvy, která byla mezi žalobkyní a žalovaným platně uzavřena, když byla podepsána oběma smluvními stranami, k uzavření smluv může mezi účastníky dojít jen v listinné nebo elektronické podobě. Pokud jde o podpis, bylo mez žalobkyní a žalovaným ujednáno, co vše za podpis považují, ať již vlastnoruční podpis, nebo elektronický podpis, včetně různých variant elektronického podpisu. Žádný takový podpis žalobkyně, resp. osoby jednající za ni, ani podpis žalovaného však na listině označené jako žádost/smlouva o klasickém úvěru č. 42383788570004/přihláška k pojištění pro klasický a revolvingový úvěr obsažen není. Na uvedené listině se tedy nenachází vlastnoruční podpis žalovaného ani osoby oprávněné za žalobkyni smlouvu uzavřít ani nic, co by bylo lze ve smyslu rámcové smlouvy a všeobecných obchodních podmínek za podpis považovat.

50. Poněvadž mezi žalobkyní a žalovaným bylo sjednáno, že smlouvy mohou být uzavřeny pouze v listinné nebo elektronické podobě za současného podpisu obou smluvních stran, nezbývá než uzavřít, že žalobkyně ani přes poučení soudu podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. neprokázala, že by mezi ní a žalovaným byla skutečně uzavřena smlouva o úvěru ve znění odpovídajícím podané žalobě. Žalobkyně totiž soudu nepředložila ničeho, z čeho by bylo lze uzavření smlouvy o úvěru dovodit. Uzavření smlouvy o úvěru ve znění tvrzeném žalobkyní totiž nelze dovodit z nikým nepodepsaného znění smlouvy, ani ze skutečnosti, že žalobkyně zaslala částku ve výši 544 400 Kč na účet žalovaného.

51. Soud však konstatuje, že i pokud by bylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru, jak žalobkyně tvrdila, nezbylo by než takovou smlouvu shledat neplatnou, neboť žalobkyně sice i v tomto případě tvrdila, že před případným poskytnutím úvěru zkoumala schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splatit (§ 86 ZSÚ), avšak danou skutečnost nijak nedokládala. Soudu totiž opět nepředložila ničeho, z čehož by bylo lze dovodit, že skutečně ověřovala příjem a výdaje žalovaného, jakož i že prohlížela jí uváděné databáze a insolvenční rejstřík. V této souvislosti je nutné zdůraznit, že ze smlouvy plyne, že žalovaný měl mít dva závazky vůči [právnická osoba] z osobních úvěrů ve výši 389 000 Kč a 15 400 Kč a dále další dva závazky (úvěr 1 a úvěr 2) vůči žalobkyni, navíc žalobkyně soudu předložila další nepodepsanou smlouvu o úvěru, tentokráte na částku 644 400 Kč, přičemž v obou smlouvách byly uváděny odlišné údaje o čistém příjmu a výdajích žalovaného. Za dané situace by tak soudu nezbylo, než dospět k závěru, že žalobkyně buď vůbec úvěruschopnost žalovaného neposuzovala, nebo pokud ano, tak nikoliv řádně.

52. Soud tedy dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byly uzavřeny smlouvy o úvěru 1 a 3, přičemž smlouvu o úvěru 2, jež uzavřena byla, shledal neplatnou.

53. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

54. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

55. Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru 1, avšak bylo prokázáno, že žalobkyně za žalovaného uhradila [právnická osoba] částku 15 779 Kč, posoudil soud právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 a násl. o.z., jelikož ochuzená (žalobkyně) plnila za obohaceného (žalovaného) bez právního důvodu, co měl plnit sám. Uhrazenou částku 15 779 Kč však již žalovaný žalobkyni zcela nevrátil, když jak žalobkyně uváděla, na danou částku bylo uhrazeno toliko 11 039 Kč, pročež k úhradě stále zbývá částka 4 740 Kč. Poněvadž splatnost bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena, uplatní se pravidlo podle § 1958 odst. 2 o.z., podle něhož může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu. Splatnost povinnosti vydat bezdůvodné obohacení tak nastane na výzvu věřitele. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky v předžalobní upomínce, jež byla žalovanému odeslána dne 2. 12. 2019 a v níž vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do 14 dnů od jejího odeslání. Posledním dnem stanovené lhůty tak byl den [datum]. Dnem následujícím se pak žalovaný ocitl v prodlení (§ 1968 věta první o.z.), pročež žalobkyni vzniklo právo požadovat po žalovaném za dobu prodlení úrok z prodlení podle § 1970 o.z. ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení.

56. Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno ani uzavření smlouvy o úvěru 3, avšak bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla částku 544 400 Kč, posoudil soud rovněž právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 a násl. o.z., jelikož ochuzená (žalobkyně) přenechala obohacenému (žalovanému) bez právního důvodu částku 544 400 Kč, již žalovaný nevrátil. Poněvadž splatnost bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena, uplatní se pravidlo podle § 1958 odst. 2 o.z., podle něhož může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu. Splatnost povinnosti vydat bezdůvodné obohacení tak nastane na výzvu věřitele. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky v odstoupení od úvěrové smlouvy ze dne 29. 11. 2019, a to ke dni [datum]. Dnem následujícím se pak žalovaný ocitl v prodlení (§ 1968 věta první o.z.), pročež žalobkyni vzniklo právo požadovat po žalovaném za dobu prodlení úrok z prodlení podle § 1970 o.z. ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení.

57. S ohledem na shora uvedené tak soud shledal žalobu důvodnou co do zaplacení částky v celkové výši 549 140 Kč (4 740 Kč a 544 400 Kč) představující bezdůvodné obohacení žalovaného a dále co do zákonného úroku z prodlení z částky 4 740 Kč od [datum] do zaplacení a z částky 544 400 Kč od [datum] do zaplacení. Proto v bodě I. výroku žalobě v tomto rozsahu vyhověl.

58. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o.s.ř. a stanovil zákonnou třídenní pariční lhůtu, jelikož pro stanovení lhůty v jiné délce neshledal žádného důvodu.

59. Pokud jde o smlouvu o úvěru 2, již soud shledal neplatnou, pak nebylo provedeným dokazováním prokázáno, že by žalobkyně poskytla žalovanému částku 23 689 Kč, nebo že by tuto částku za žalovaného uhradila. Byť žalobkyně doložila listinu z jejího interního systému, podle níž měla být dne 5. 6. 2019 na účet prodejce [právnická osoba] [anonymizována tři slova] vyplacena částka 104 916 Kč, z toho ve výši 23 689 Kč měla připadnout na žalovaného k úvěru 2, nebylo možné z těchto listin dovodit, že částka ve výši 104 916 Kč byla skutečně uhrazena a že by se tak mělo jednat o plnění za žalovaného ve výši 23 689 Kč. Žalobkyně pak úhradu dané částky nedoložila ani přes poučení soudu podle § 118a odst. 3 o.s.ř. Na základě uvedeného tedy soud nemohl tvrzený vztah mezi žalobkyní a žalovaným posoudit ani jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 a násl. o.z., neboť nebylo prokázáno, že by žalobkyně poskytla částku 23 689 Kč žalovanému, nebo že by ji uhradila za žalovaného.

60. V bodě II. výroku tak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl ve zbývajícím rozsahu, a tedy co do částky v celkové výši 44 147,45 Kč, kterou není žalovaný na základě neuzavřených smluv o úvěru 1 a 3 a neplatné smlouvy o úvěru 2 povinen platit, jakož i co do zákonného úroku z prodlení z částky 5 591 Kč od [datum] do [datum], neboť v tomto období nebyl žalovaný v prodlení, z částky 851,82 Kč od [datum] do zaplacení, neboť tuto částku není žalovaný povinen žalobkyni hradit, pročež ani nemůže být v prodlení s její úhradou, a z částky 27 675,92 Kč od [datum] do zaplacení, neboť ani tuto částku není žalovaný povinen žalobkyni hradit, pročež ani nemůže být v prodlení s její úhradou.

61. Současně soud rozhodl o právu na náhradu nákladů řízení tak, že podle § 142 odst. 2 v souladu s § 142a odst. 1 o.s.ř. přiznal v řízení procesně úspěšnější žalobkyni proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 93 % (včetně příslušenství v částce 605 878,87 Kč), naopak neúspěchu dosáhla v rozsahu 7 % (včetně příslušenství v částce 47 189,44 Kč) z požadované částky (včetně příslušenství 653 068,31 Kč). Míra jejího úspěchu takčiní 86 % Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 23 107 Kč a odměny za zastupování advokátem ve výši 48 150 Kč za pět úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, účast na jednání dne 1. 12. 2020 a účast na jednání dne 12. 1. 2021 podle § 11 odst. 1 písm. a/, d/ a g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb dále jen„ advokátní tarif“) a jednoduchá výzva k plnění podle § 11 odst. 2 písm. h/ advokátního tarifu) při sazbě jednoho úkonu z tarifní hodnoty 593 287,45 Kč, ve výši 10 700 Kč, resp. 5 350 Kč (§ 6 odst. 1 a § 7 bod 6. advokátního tarifu) a z paušální náhrady hotových výdajů advokáta za tyto úkony ve výši 1 500 Kč (5 x 300 Kč) podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. V souvislosti s účastí advokátky žalobkyně na jednání konaném dne 1. 12. 2020 pak k nákladům řízení žalobkyně náleží rovněž náhrada za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu ve výši 600 Kč (100 Kč za každou z 6 půlhodin strávených cestami ze sídla advokáta / [obec] k soudu / [obec] a zpět) a cestovné ve výši 1 202,80 Kč, jež je podle § 1 písm. b) a § 4 písm. c) vyhlášky č. 358/2019 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad, složeno z náhrady za spotřebované pohonné hmoty při průměrné spotřebě 6,7 l /100 km, ceně pohonných hmot 31,80 Kč u nafty motorové a uražené vzdálenosti 190 km, tedy v částce 404,80 Kč, a náhrady za používání silničních motorových vozidel ve výši 4,20 Kč/km při uražené vzdálenosti 190 km, tedy v částce 798 Kč, a dále v souvislosti s účastí advokátky žalobkyně na jednání konaném dne 12. 1. 2021 pak rovněž náhrada za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu ve výši 600 Kč (100 Kč za každou z 6 půlhodin strávených cestami ze sídla advokáta / [obec] k soudu / [obec] a zpět) a cestovné ve výši 1 182,20 Kč, jež je podle § 1 písm. b) a § 4 písm. c) vyhlášky č. 589/2020 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad, složeno z náhrady za spotřebované pohonné hmoty při průměrné spotřebě 6,7 l /100 km, ceně pohonných hmot 27,20 Kč u nafty motorové a uražené vzdálenosti 190 km, tedy v částce 346,20 Kč, a náhrady za používání silničních motorových vozidel ve výši 4,40 Kč/km při uražené vzdálenosti 190 km, tedy v částce 836 Kč Náklady řízení žalobkyně pak dále tvoří DPH, jehož je advokátka žalobkyně plátcem, v sazbě 21 % z částky 53 235 Kč, a tedy ve výši 11 179 Kč. Po zohlednění míry úspěchu žalobkyně (86 %) tak výše náhrady jejích nákladů řízení činí 75 268 Kč O plnění k rukám advokátky žalobkyně a o lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o.s.ř.

62. Soud konstatuje, že nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení za odměnu advokáta a paušální náhradu hotových výdajů za doplnění žaloby ze dne 26. 10. 2020, neboť v tomto podání doplněné skutečnosti měly být obsaženy již v podané žalobě, pročež náklady za tento úkon nelze považovat za účelně vynaložené.