75 C 251/2020

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Rozsypalem v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 7 292 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba o zaplacení částky 7 292 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 292 Kč od [datum] do zaplacení se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne [datum] ve znění její opravy ze dne [datum] domáhala vůči žalované zaplacení částky ve výši 7 292 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 292 Kč od [datum] do zaplacení, jakož i náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná nezaplatila nájemné za užívání bytu – jednotky [číslo] v II. nadzemním podlaží domu [adresa], ulice [ulice a číslo], [obec] (dále jen„ byt“). Dne [datum] žalovaná podepsala uznání dluhu ve výši 7 292 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně. Následně žalobkyně doplnila, že se žalovaná v nájemní smlouvě zavázala hradit společně s nájemným zálohy a náklady za služby, které je povinen zajišťovat pronajímatel s tím, že konkrétní výše záloh byla stanovena v evidenčním listu pro výpočet nájemného. Dlužná částka je pak nedoplatkem za spotřebu tepla, ohřevu TUV a SV v TUV za rok 2016 v celkové výši 11 837 Kč, když po zaúčtování přeplatku žalované ve výši 1 272 Kč činila dlužná částka 10 565 Kč. Toto vyúčtování bylo žalované zasláno jako faktura [číslo] ze dne [datum] se splatností dne [datum]. V uznání dluhu však žalovaná uznala pouze částku 7 292 Kč, pročež se žalobou domáhá toliko této částky.

3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila a po celou dobu řízení zůstala pasivní.

4. Soud věc projednal na jednání konaném dne 22. 1. 2021 podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád /dále jen „o.s.ř.“ /) v nepřítomnosti žalované, která leč řádně předvolána, se bez omluvy k nařízenému jednání nedostavila.

5. Na základě provedených listinných důkazů byl soudem zjištěn následující skutkový stav: Žalobkyně v pozici pronajímatele a žalovaná v pozici nájemce podepsaly dne [datum] listinu označenou jako smlouva o nájmu bytu na dobu určitou, na jejímž základě se žalobkyně zavázala přenechat žalované byt na dobu určitou od [datum] do [datum] a žalovaná se zavázala platit žalobkyni sjednané nájemné a náklady na poskytnuté služby, jejichž výše je uvedena v evidenčním listu. Dodatkem ze dne [datum] žalobkyně a žalovaná prodloužily nájemní poměr k bytu do [datum]. Dle evidenčního listu ze dne [datum] na období od [datum] do [datum] činilo nájemné včetně záloh na služby částku 8 880 Kč (z toho nájemné 4 500 Kč), dle evidenčního listu ze dne [datum] na období od [datum] do [datum] činilo nájemné včetně záloh na služby částku 9 240 Kč (z toho nájemné 4 800 Kč), dle evidenčního listu ze dne [datum] na období od [datum] do [datum] činilo nájemné včetně záloh na služby částku 8 880 Kč (z toho nájemné 4 800 Kč) a dle evidenčního listu ze dne [datum] na období od [datum] do [datum] činilo nájemné včetně záloh na služby částku 8 435 Kč (z toho nájemné 4 800 Kč). Fakturou [číslo] ze dne [datum] vyúčtovala žalobkyně žalované spotřebu tepla, ohřevu TUV a SV v TUV za teplo v období od 1. 1. do [datum] v částce 19 995,43 Kč, ohřev TUV v období od 1. 1. do [datum] v částce 14 092,87 Kč, SV celkem v období od 1. 1. do [datum] v částce 13 028,72 Kč a náklady na odečty a rozúčtování 355,74 Kč s tím, že zálohy placené v roce 2016 činí částku 35 636 Kč Celkem tak byla fakturována částka 11 837 Kč se splatností dne [datum]. Na fakturu je pak ručně dopsáno„ mínus nečitelná částka“ a částka„ 10 565“. Dle„ saldokonta“ činil za období [datum] do [datum] dluh žalované 10 565 Kč. Dne [datum] žalovaná podepsala listinu označenou jako uznání dluhu a dohoda o splácení dlužné částky, v níž bylo uvedeno, že uznává, že dluží vlastníkům domu [adresa] v [obec], ulici [ulice] na nájemném a službách za užívání bytové jednotky [číslo] částku 8 716 Kč, kterou se zavázala uhradit ve splátkách po 500 Kč splatných do 25. dne příslušného měsíce se ztrátou výhody splátek tak, že po prodlení se stává celý dluh splatný do 5 dnů po marném uplynutí termínu pro danou splátku. Dne [datum] žalovaná podepsala listinu označenou jako uznání dluhu, v níž bylo uvedeno, že uznává co do výše i dle níže uvedené specifikace dluh za vlastníky domu [adresa], v [obec], ulici [ulice a číslo], [právnická osoba] Dlužná částka za nájemné a služby za užívání bytové jednotky [číslo] činí 7 292 Kč. Dále prohlásila, že dlužnou částku uhradí ve splátkách po 500 Kč splatných do 25. dne příslušného měsíce se ztrátou výhody splátek tak, že po prodlení se stává celý dluh splatný do 5 dnů po marném uplynutí termínu pro danou splátku. Výzvou k úhradě ze dne [datum] vyzývala žalovanou k úhradě dlužné částky 7 292 Kč zástupkyně žalobkyně.

6. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

7. Podle § 2247 o.z. strany si ujednají, která plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby zajistí pronajímatel; schází-li takové ujednání, použije se ustanovení odstavce 2 (odst. 1). Pronajímatel zajistí po dobu nájmu nezbytné služby. Má se za to, že nezbytnými službami jsou dodávky vody, odvoz a odvádění odpadních vod včetně čištění jímek, dodávky tepla, odvoz komunálního odpadu, osvětlení a úklid společných částí domu, zajištění příjmu rozhlasového a televizního vysílání, provoz a čištění komínů, případně provoz výtahu (odst. 2). Způsob rozúčtování cen a úhrady služeb stanoví jiný právní předpis (odst. 3). Strany si ujednají způsob rozúčtování cen a úhrady případných dalších služeb, není-li stanoven jiným právním předpisem nebo rozhodnutím cenového orgánu. Způsob rozúčtování musí být určen před poskytováním služby (odst. 4).

8. Podle § 2 písm. f) zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty (dále jen„ ZPSUB“) pro účely tohoto zákona se rozumí vyúčtováním vyčíslení skutečné výše nákladů na služby a záloh za jednotlivé služby v daném zúčtovacím období.

9. Podle § 7 ZPSUB není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období (odst. 1). Poskytovatel služeb ve vyúčtování musí uvést skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování (odst. 2). Finanční vyrovnání provedou poskytovatel a příjemce služeb v dohodnuté lhůtě, nejpozději však ve lhůtě 4 měsíců ode dne doručení vyúčtování příjemci služeb (odst. 3).

10. Žalobkyně odvozovala žalobou uplatněnou částku z titulu neuhrazeného vyúčtování služeb za rok 2016, jež byly žalované vyúčtovány v částce 11 837 Kč, resp. následně ve výši 10 565 Kč. Žalovaná pak měla tento svůj dluh co do důvodu a výše uznat dne [datum] avšak toliko do výše 7 292 Kč, pročež žalobkyně uplatňuje svoji pohledávku pouze v rozsahu uznané výše.

11. Soud konstatuje, že uznáním dluhu nezaniká původní závazek dlužníka ani nevzniká závazek nový. Uznání dluhu je totiž preventivním nástrojem, který vede k posílení postavení věřitele v případném budoucím sporu, neboť vytváří vyvratitelnou právní domněnku, že dluh v době jeho uznání existoval a trval. Hmotněprávní domněnka zakotvená v § 2053 o.z. má pak vazbu na procesní ustanovení § 133 o.s.ř., podle něhož platí za prokázanou skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, dokud není dokázán opak. V důsledku uznání dluhu tak žalobkyni svědčí vyvratitelná právní domněnka existence sporného dluhu, která dokud nebude vyvrácena, musí být soudem považována za prokázanou. Žalovaná však zůstala zcela pasivní a vyvratitelnou domněnku existence dluhu nijak nezpochybňovala.

12. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně vyložil, že uznáním závazku (dluhu) dle § 323 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obch. zák.“) či § 558 obč. zák. se zakládá vyvratitelná právní domněnka o existenci uznaného závazku v době uznání. Důsledkem uznání závazku je tedy přesun důkazního břemene z věřitele na dlužníka, na němž tak je, aby prokázal, že závazek nevznikl, zanikl či byl převeden na jiného. V rovině procesního práva vyvratitelná domněnka nachází svůj odraz v § 133 o.s.ř., které určuje, že dokud není dokázán opak, platí za prokázanou skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka; pouhá, třebas i velmi závažná pochybnost o tom, zda existuje skutečnost, které svědčí právní domněnka, tedy nestačí k tomu, aby tato skutečnost nebyla považována za prokázanou. Skutečnost, které svědčí vyvratitelná právní domněnka, není předmětem procesního dokazování, a nebyla-li v řízení domněnka existence uznaného závazku vyvrácena, soud musí mít podle ustanovení § 133 o.s.ř. tuto skutečnost za prokázanou (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný v časopise Soudní judikatura [číslo] ročník 2002, pod [číslo] rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný v časopise Soudní judikatura [číslo] ročník 2003, pod [číslo] rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný v časopise Soudní judikatura [číslo] ročník 2005, pod [číslo] usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Byť se uvedené závěry dovozené Nejvyšším soudem vztahují k právní úpravě účinné do 31. 12. 2013, soud konstatuje, že jsou přesto plně použitelné rovněž na právní poměry, na něž dopadá právní úprava účinná od [datum], a tedy rovněž na uznání dluhu podle § 2053 o.z.

13. Soud se tedy zabýval listinou ze dne [datum] označenou jako uznání dluhu, přičemž dospěl k závěru, že tato listina nesplňuje náležitosti, aby ji bylo lze považovat za uznání dluhu podle § 2053 o.z.

14. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] dovodil, že uznání dluhu je jednostranný právní úkon dlužníka adresovaný věřiteli. Kromě obecných náležitostí předepsaných pro právní úkony (§ 34 a násl. obč. zák.) je k jeho platnosti třeba písemná forma, vyjádření příslibu zaplatit dluh a uvedení důvodu dluhu a jeho výše, nebo-li, má-li mít písemné uznání práva dlužníkem právní důsledky uvedené v § 558 obč. zák. (tj. důsledky v podobě přetržení promlčení), je nutné, aby došlo k uznání práva jak co do důvodu, tak co do výše, přičemž pokud jde o uznání práva co do důvodu, nemusí sice být tento důvod vždy v listině obsahující uznání práva uveden výslovně, ale musí být jednoznačně dovoditelný z jiné listiny, na níž je v listině o uznání dluhu výslovný odkaz. Stejně tak uznání práva co do jeho výše musí být vyjádřeno tak, aby výše byla objektivně určitelná.

15. Rovněž v rozsudku ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1251/2006 Nejvyšší soud uzavřel, že určitost uznávaného závazku podle § 323 odst. 1 obch. zák. musí vyplývat z písemného projevu dlužníka a nelze ji dovozovat ani z toho, že účastníkům muselo být známo, jaký závazek dlužník uznává.

16. Listina předložená žalobkyní ze dne [datum] však shora uvedeným požadavkům nedostála, neboť z ní není nijak zřejmý právní důvod uznávaného závazku. V listině je pouze uvedeno, že jde o dlužnou částku za nájemné a služby za užívání bytu. Není však již uvedeno nic o tom, jakou výši by dlužné nájemné mělo činit nebo za jaké období mělo být hrazeno, rovněž není uvedeno nic o tom, jaká je výše neuhrazených služeb, o služby za jaké období se má jednat a ideálně rovněž o jaké služby by mělo jít. Uvedené nedostatky umožňující jednoznačné určení důvodu uznávaného dluhu pak nejsou nahrazeny ani případným odkazem na listinu, jež by uvedené skutečnosti obsahovala. Za dané situace tak nezbývá než uzavřít, že žalobkyní předložené uznání dluhu je pro svoji neurčitost neplatné, pročež nezakládá domněnku existence uznávaného dluhu a s ní související přesun důkazního břemene na žalovanou.

17. Soud dále podotýká, že zcela jistě nemohl být listinou ze dne [datum] uznán dluh (ani jeho část), který měl vzniknout až vyúčtováním, jež bylo provedeno dne [datum] a se splatností dne [datum].

18. Bylo tak na žalobkyni, aby oprávněnost žalobou uplatněného nároku – nedoplatku na vyúčtování služeb za rok 2016 prokázala.

19. Soud se tedy zabýval předloženou fakturou [číslo] přičemž dospěl k závěru, že tuto listinu nelze považovat za řádné vyúčtování služeb ve smyslu § 2 písm. f) a § 7 ZPSUB. Aby bylo lze vyúčtování služeb považovat za řádné, musí z něj být patrné, jaká byla cena jednotlivé služby, v jakém množství, resp. na základě jakého klíče, byla daná služba nájemci vyúčtována a záloha v jaké výši byla na danou službu uhrazena. Pouze na základě těchto údajů může nájemce ověřit, zda mu byla daná služba správně vyúčtována, a následně při porovnání s výší uhrazených záloh posoudit, zda došlo k přeplatku nebo nedoplatku na uhrazených zálohách. Uvedené požadavky však listina předložená žalobkyní v žádném případě nesplňuje. Žalobkyně v uvedeném„ vyúčtování“ vůbec neuvedla, na základě čeho dospěla k nákladům na jednotlivé položky služeb uvedené ve vyúčtování a ani v jaké výši byly uhrazeny zálohy právě na danou službu. Fakturou pak byla vyúčtována částka 11 837 Kč a ručně byly dopsána záporná částka jiné výše a výsledná částka 10 565 Kč. Pokud je tedy správnou výše nedoplatku 10 565 Kč, jak žalobkyně uvedla v žalobních tvrzení, je navíc zcela zřejmé, že vyúčtování bylo chybné, pokud jím byla původně vyúčtována částka 11 837 Kč.

20. Jak uzavřel Nejvyšší soud v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sen. zn. [spisová značka] vyúčtování služeb, aby vůbec mohlo jít o vyúčtování, musí obsahovat minimálně údaj o ceně za tu kterou službu a současně též údaj o množství dodané služby (§ 11 odst. 1 písm. c/ zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví); vlastník jednotky totiž musí z obsahu vyúčtování zjistit minimálně takové informace, na základě kterých bude schopen rozpoznat, zda pronajímatelem požadovaná úhrada odpovídá jeho spotřebě či způsobu výpočtu této spotřeby tak, jak byl účastníky dohodnut nebo jak je stanoven právním předpisem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Vyúčtování postrádající některou z předepsaných náležitostí nebo znějící na cenu v nesprávné výši není řádným vyúčtováním a není způsobilé vyvolat splatnost nedoplatku plynoucího z vyúčtování. Aby se tak mohlo stát, musel by pronajímatel vystavit nové úplné vyúčtování znějící na cenu ve správné výši.

21. V rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sen. zn. [spisová značka] pak Nejvyšší soud dovodil, že nelze ztratit ze zřetele, že není-li vyúčtování služeb věcně správné, trvá nejen povinnost pronajímatele vyúčtování provést (řádně), nýbrž (a to právě v důsledku nesplnění uvedené povinnosti) nenastala ani splatnost přeplatku, případně nedoplatku, plynoucího z vyúčtování (k tomu lze pro srovnání opětovně odkázat na závěry vyjádřené v bodu I.2.d. stanoviska sp. zn. Cpj 164). Lze tudíž přisvědčit dovolatelovu názoru, že na základě věcně nesprávného vyúčtování nemůže nájemce úspěšně vymáhat po pronajímateli ani případný přeplatek na službách vyplývající z vyúčtování (natož přeplatek ve správné výši), neboť ten se nikdy nestane splatným. Přitom v zájmu dosažení splatnosti tohoto přeplatku nemá nájemce jinou možnost než podat žalobu na stanovení povinnosti pronajímateli provést (řádné) vyúčtování služeb.

22. Soud tedy shrnuje, že vyúčtováním služeb se rozumí podle § 7 ZPSUB vyčíslení rozdílu mezi skutečnou výší nákladů na služby za jednotlivé služby, které na příjemce služeb připadly na základě rozúčtování celkových nákladů na služby, a úhrnem zaplacených záloh za jednotlivé služby v daném zúčtovacím období daným příjemcem služeb. Znamená to, že musí obsahovat uvedené skutečné výše nákladů na každou jednotlivou službu zvlášť, uhrazenou výši záloh za každou jednotlivou službu zvlášť a přeplatek či nedoplatek na každé jednotlivé položce. Judikatura (citovaná shora) je již dlouho ustálená na tom, že vyúčtování nesmí obsahovat chyby, ať již obsahové, anebo ve výpočtu, neboť pouze na základě řádného vyúčtování lze vymáhat přeplatek/nedoplatek z vyúčtování.

23. V daném případě pak listina předložená žalobkyní není strukturována tak, že by bylo možno určit, jaká část zaplacené zálohy byla zúčtována proti jednotlivým službám, a ani na základě jaké skutečnosti žalobkyně dospěla k účtovanému nákladu každé služby. Žalobkyní předloženou listinu tedy nelze považovat za řádné vyúčtování. Rozúčtováním služeb se ve smyslu § 5 ZPSUB rozumí způsob rozdělení nákladů na služby mezi jednotlivé příjemce služeb včetně vyčíslení skutečné výše nákladů. Jestliže nedojde k dohodě s nájemcem, rozúčtovávají se náklady podle § 5 odst. 2 ZPSUB. Pouze bezvadné rozúčtování může vést ke správnému vyúčtování a může být podkladem pro kontrolu správnosti vyúčtování.

24. V souladu se shora uvedenými judikatorními závěry Nejvyššího soudu tedy soud dospěl k závěru, že„ vyúčtování“ služeb za rok 2016 vyhotovené žalobkyní nelze považovat za řádné vyúčtování, pročež ani nelze uvažovat o žádném nedoplatku nebo přeplatku, jelikož s ohledem na skutečnost, že žalovanou uhrazené zálohy nebyly dosud žalobkyní řádně vyúčtovány, se nemohl případný nedoplatek dosud stát splatným.

25. Z uvedených důvodů tak soudu nezbylo, než žalobu na zaplacení nedoplatku na službách za rok 2016 zamítnout jako předčasnou, neboť služby za rok 2016 nebyly dosud řádně vyúčtovány.

26. Současně soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a contrario tak, že vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalované, jež byla v řízení procesně úspěšným účastníkem, žádné náklady řízení nevznikly.