75 C 26/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Brachovou, LL.M. ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 48 922,53 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 848,66 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 25 848,66 Kč od 31. 3. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v částce 23 073,87 Kč s úrokem z prodlení: -) ve výši 9,75 % ročně z částky 5 040,66 Kč od 29. 4. 2019 do zaplacení; -) ve výši 9,75 % ročně z částky 5 096 Kč od 29. 5. 2019 do zaplacení; -) ve výši 9,75 % ročně z částky 5 096 Kč od 29. 6. 2019 do zaplacení; -) ve výši 10 % ročně z částky 5 096 Kč od 29. 7. 2019 do zaplacení; -) ve výši 10 % ročně z částky 5 096 Kč od 29. 8. 2019 do zaplacení; -) ve výši 10 % ročně z částky 5 096 Kč od 29. 9. 2019 do zaplacení; -) ve výši 10 % ročně z částky 5 096 Kč od 29. 10. 2019 do zaplacení; zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala u zdejšího soudu zaplacení částky částky 48 922,53 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne [datum] spolu právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla společnost [právnická osoba] žalovanému úvěr ve výši 31 000 Kč. Ve smlouvě o úvěru se žalovaný zavázal vrátit částku 31 000 Kč spolu s úrokem a poplatkem za poskytnutí úvěru v souhrnné výši 9 768 Kč, celkem tedy částku 40 768 Kč. Na svůj dluh zaplatil žalovaný částku 5 151,34 Kč. Zbylou část dluhu žalovaný do dnešního dne žalobci nezaplatil. Žalovaná částka 48 922,53 Kč se skládá v rozsahu 35 616,66 Kč z nesplacené části úvěru, v rozsahu 450 Kč z poplatků za upomínky (dle sazebníku) a v částce 12 855,87 Kč ze smluvní pokuty (sjednané pro případ prodlení žalovaného v čl. VIII. odst. 1 písm. c) úvěrové smlouvy). Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti, žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla zkontrolována lustrací v databázi EUCB, bylo ověřeno, že žalovaný nežádá o povolení oddlužení a že proti němu není vedena exekuce a byla ověřena výše jeho příjmů za měsíce [číslo] až [číslo].

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] (vč. příloh) uzavřené mezi společností [právnická osoba], [IČO] a žalovaným soud zjistil, že tato byla dne [datum] uzavřena prostředky komunikace na dálku. [právnická osoba] se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 31 000 Kč. Žalovaný se tuto částku spolu s úrokem a poplatkem za poskytnutí úvěru v souhrnné výši 9 768 Kč (celkem tedy 40 768 Kč) zavázal poskytovateli úvěru vrátit v pravidelných 8 měsíčních splátkách ve výši 5 096 Kč.

4. Z potvrzení o bezhotovostní platbě ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně dne 28. 2. 2019 zaslala finanční prostředky ve výši 31 000 Kč na účet [číslo].

5. Z 1. písemné upomínky ze dne [datum] soud zjistil, že jejím prostřednictvím byl žalovaný upozorněn na prodlení v délce 20 dnů s úhradou splátek úvěru. Aktuální výše dluhu byla 5 183,65 Kč.

6. Z 2. písemné upomínky ze dne [datum] soud zjistil, že jejím prostřednictvím byl žalovaný upozorněn na prodlení v délce 45 dnů s úhradou splátek úvěru. Aktuální výše dluhu byla 10 606,90 Kč.

7. Z 3. písemné upomínky ze dne [datum] soud zjistil, že jejím prostřednictvím byl žalovaný upozorněn na prodlení v délce 61 dnů s úhradou splátek úvěru. Aktuální výše dluhu byla 15 995,21 Kč.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek [číslo] ze dne [datum] uzavřené mezi společností [právnická osoba], [IČO] jakožto postupitelem a [právnická osoba] OÜ, reg. [číslo] sídlem [adresa], [země] jako postupníkem soud zjistil, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek specifikovaných v přílohách této smlouvy. Z přílohy smlouvy soud zjistil, že je zde uvedena pohledávka za žalovaným v celkové částce 36 392 Kč; příloha byla parafována účastníky smlouvy.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi [právnická osoba] [anonymizováno] jakožto postupitelem a žalobkyní jako postupníkem dne [datum] soud zjistil, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek specifikovaných v přílohách této smlouvy. Z přílohy smlouvy soud zjistil, že je zde uvedena pohledávka za žalovaným.

10. Z platební historie soud zjistil, že žalovaný na splátkách uhradil celkem částku 5 151,34 Kč.

11. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] včetně dokladu o odeslání, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu.

12. Z kopie občanského průkazu žalovaného [číslo] soud zjistil, že společnost [právnická osoba] ověřila totožnost žalovaného.

13. Z rodného listu žalovaného vydaného Úřadem [anonymizována dvě slova] [okres] soud zjistil, že společnost [právnická osoba] ověřila totožnost žalovaného.

14. Z výplatní pásky žalovaného za měsíc [číslo] soud zjistil, že čistá mzda žalovaného byla ve výši 13 930 Kč, na účet mu zaměstnavatel vyplatil částku 12 426 Kč. Základní tarif mzdy byl 80.

15. Z výplatní pásky žalovaného za měsíc [číslo] soud zjistil, že čistá mzda žalovaného byla ve výši 18 663 Kč, na účet mu zaměstnavatel vyplatil částku 21 852 Kč. Součástí mzdy v tomto měsíci byla i prémie ve výši 6 720 Kč hrubého. Základní tarif mzdy byl 80.

16. Z výplatní pásky žalovaného za měsíc [číslo] soud zjistil, že čistá mzda žalovaného byla ve výši 25 920 Kč, na účet mu zaměstnavatel vyplatil částku 27 379 Kč. Součástí mzdy v tomto měsíci byla i prémie ve výši 1 290 Kč hrubého. Základní tarif mzdy byl 140.

17. Z provedených důkazů má soud po skutkové stránce za prokázané tyto skutečnosti: právní předchůdce žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 31 000 Kč, který se žalovaný spolu s částkou 9 768 Kč (celkem tedy 40 768 Kč) zavázal splatit v 8 měsíčních splátkách po 5 096 Kč. Žalovaný však svůj dluh nehradil řádně a včas, uhradila pouze částku v celkové výši 5 151,34 Kč a dostal se tak s placením splátek do prodlení. Pohledávka za žalovaný byla následně postoupena na žalobkyni. Žalovaný byl vyzván žalobkyní k úhradě dluhu.

18. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a zákona [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“).

19. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

20. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

22. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

23. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

24. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

25. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

26. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

27. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně nevyhodnotila úvěruschopnost žalovaného v souladu s požadavkem náležité péče ve smyslu ust. § 86 a 87 z. s. ú. Ust. § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují. Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet.

28. Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, [anonymizováno] [právnická osoba], dostupný na: http://curia.europa.eu/juris/recherche.jsf?language=cs).

29. Soud dospěl k závěru, že v případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaný dovolat. Naopak dospěl k závěru, že smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní (§ 580 odst. 1 a 588 o. z.). Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součástí veřejného pořádku. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče je tak ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

30. Žalobkyně prokazatelně při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr vycházela z doložené výše příjmů žalovaného za měsíce [číslo] až [číslo]. Z výplatních pásek žalovaného za předmětné období jasně vyplývá, že průměrný čistý příjem žalovaného sice byl cca 20 552 Kč, avšak výše příjmu dlužníka se v jednotlivých měsících značně lišila (výše příjmu za [číslo] je více než dvojnásobná v porovnání s [číslo]); z výplatní pásky za měsíc [číslo] vyplývá, že výše čistého příjmu dlužníka byla ovlivněna prémiemi a v měsíci [číslo] byla mzda počítána z jiné výše mzdového tarifu. Takto proměnlivá výše příjmu v tak krátkém časovém období však ve svém důsledku nevypovídá ničeho o skutečné ekonomické situaci žalovaného. Žalobkyně se za těchto okolností měla podrobněji zabývat výší (a případně skladbou) příjmů žalovaného, a to v delším časovém období, které by více zohlednilo příjmové výkyvy žalovaného. Žalobkyně takto nepostupovala, když zkoumání úvěruschopnosti žalovaného bylo ze strany žalobkyně nedostatečné, neboť jeho cílem zjevně bylo pouze formálně dostát liteře zákona ukládající žalobkyni povinnost schopnost úvěruschopnost dlužníka zkoumat. Protože žalobkyně tak nedostála požadavku odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti žalované, je úvěrová smlouva neplatná (§ 87 odst. z. s. ú., § 580 a § 588 o. z.).

31. Z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy posoudil soud právní vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.). Žalovaný je povinen bezdůvodné obohacení odpovídající dočasně poskytnutým prostředkům vydat žalobkyni (§ 2991 odst. 1 o. z.), soud mu tak uložil, aby zaplatil žalobkyni částku 25 848,66 Kč (tj. jistina úvěru 31 000 Kč po odečtení úhrad v celkové výši 5 151,34 Kč) s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 25 848,66 Kč od 31. 3. 2020 do zaplacení (bod I. výroku; počátek běhu úroku z prodlení soud stanovil uplynutím pěti dnů po odeslání předžalobní upomínky žalovanému, když předžalobní upomínka neobsahovala termín k úhradě dluhu a před předžalobní upomínkou žalovaný k úhradě celého dluhu vyzván nebyl). Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatila dlužnou částku ani po zaslání předžalobní upomínky, ocitl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

32. Ve zbytku soud žalobu zamítl, když v tomto rozsahu převyšuje bezdůvodné obohacení žalovaného (výrok II.)

33. Žalobkyně byla ohledně jistiny úspěšná ohledně částky 25 848,66 Kč, tedy z 53 %, žalovaný byl úspěšný co do částky 23 073,87 Kč, tedy ze 47 %. Žalobkyně však částečně ohledně příslušenství vzala žalobu zpět (z důvodu chybného stanovení výše úrokového příslušenství) a rovněž nebyla úspěšná ohledně příslušenství za období před [datum]. S ohledem na uvedené rozhodl soud o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků (výrok III.), neboť úspěch (resp. neúspěch) obou účastníků v řízení byl (s výjimkou nepatrné části) téměř stejný.