75 C 27/2023

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Rozsypalem v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 11 052,75 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku částku 10 303,45 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení.</b> <b>II. Žaloba o zaplacení částky 749,30 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 471,30 Kč od [datum] do [datum], s úrokem ve výši 18,9 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do [datum] a s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 512 Kč.</b> 1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne [datum] domáhala vůči žalovanému zaplacení částky v celkové výši 11 052,75 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 471,30 Kč od [datum] do [datum], s úrokem ve výši 18,9 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení, jakož i náhrady nákladů řízení.

2. Žalobou uplatněný nárok odůvodnila tím, že s žalovaným dne [datum] uzavřela rámcovou smlouvu [číslo] na jejímž základě byl žalovanému aktivován běžný účet č. [bankovní účet] a žalovaný jej mohl začít plně využívat. Dne [datum] pak s žalovaným uzavřela dodatek [číslo] k rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaný požádal o poskytnutí kontokorentu ve výši 10 000 Kč. Protože žalovaný splnil všechny smluvní předpoklady pro poskytnutí kontokorentu v souladu s obchodními podmínkami a podmínkami pro používání kontokorentu, bylo mu poskytnutí kontokorentu dne [datum] schváleno a zároveň mu bylo umožněno jeho čerpání na účtu č. [bankovní účet]. Žalobkyně poznamenala, že provedla vyhodnocení úvěruschopnosti klienta, jako spotřebitele, v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“). Dodala, že posuzuje informace z interních a externích databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti klienta. Protože žalovaný porušil podmínky kontokorentu, byl mu kontokorent zablokován a žalovaný jej tedy nemohl dále čerpat. Vzhledem k závažnému porušení smluvních povinností žalovaným přistoupila žalobkyně dne [datum] k zesplatnění kontokorentu. Ke dni zesplatnění pak byla dlužná pohledávka tvořena nesplacenou jistinou kontokorentu ve výši 10 000 Kč a nesplaceným smluvním úrokem z kontokorentu (kapitalizovaný úrok) do zesplatnění ve výši 471,30 Kč, který je souhrnem nesplacených smluvních úroků naúčtovaných do dne předcházejícímu dni zesplatnění. Pokud jde o úrok z prodlení, žalobkyně požaduje dle interních pravidel zákonný úrok z prodlení až od 10. dne následujícího po zesplatnění. O zesplatnění kontokorentu žalobkyně informovala žalovaného prostřednictvím zesplatňujícího dopisu - předžalobní výzvy ze dne [datum], dále také zprávami na e-mailovou adresu žalovaného, do jeho internetového bankovnictví a SMS zprávou. Celkový dluh vyplývající ze smlouvy o poskytnutí kontokorentu ke dni podání žaloby činil na jistině částku ve výši 10 000 Kč spolu se smluvním úrokem 18,9 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do [datum] a dále ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení. Dále žalobkyně požaduje kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 471,30 Kč za období ode dne [datum] do dne předcházejícího dni zesplatnění, tj. do [datum]. Žalobkyně se podanou žalobou dále domáhala úhrady částky 1 052,75 Kč sestávající z částky 89,75 Kč odpovídající zápornému zůstatku na běžném účtu žalovaného, z částky 363 Kč odpovídající dlužnému pojistnému, které si žalovaný s žalobkyní sjednal dne [datum] a které žalobkyně poukázala pojišťovně, a dále z částky 600 Kč odpovídající nezaplaceným nákladům na vymáhání dluhu po žalovaném. Tyto náklady byly žalovanému v paušální výši 300 Kč naúčtovány dne [datum] a dne [datum].

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celou dobu řízení zůstal pasivní.

4. Soud věc projednal na jednání konaném dne [datum] podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) v nepřítomnosti účastníků, když se žalobkyně z nařízeného jednání omluvila a žalovaný, leč řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil.

5. Z listiny označené jako formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil základní parametry žalobkyní nabízeného úvěru s možností přečerpání (zejména výše úvěru 10 000 Kč a úroková sazba ve výši 18,9 % ročně).

6. Z listiny označené jako rámcová smlouva [číslo] o našich službách včetně platebních soud zjistil, že byla datována dne [datum] a byla podepsána žalobkyní a žalovaným v rámci internetového bankovnictví. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému služby, a to běžný účet a debetní kartu nebo nálepku.

7. Z listiny označené jako dodatek [číslo] k [anonymizována dvě slova] [číslo] soud zjistil, že byla datována dne [datum] a byla podepsána žalobkyní a žalovaným. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, a to formou přečerpání na běžném účtu žalovaného č. [bankovní účet]. Čerpaná částka byla úročena roční úrokovou sazbou ve výši 18,9 %.

8. Z listiny označené jako odchozí zprávy soud zjistil, že ve dnech [datum], [datum], [datum] a [datum] měly být generovány dopisy.

9. Z listiny označené jako přihlášení k pojištění soud zjistil, že byla datována dne [datum] a byla podepsána žalobkyní a žalovaným. Žalovaný se zavázal hradit měsíční pojistné ve výši 150 Kč na pojištění pravidelných výdajů při pracovní neschopnosti.

10. Z listiny označené jako pojistná smlouva č. [anonymizováno] [číslo] soud zjistil, že byla datována dne [datum] a byla podepsána žalobkyní jako pojistníkem a společností [právnická osoba] jako pojišťovnou. Na základě pojistné smlouvy byla žalobkyně povinna hradit pojistné nejpozději do 18. dne kalendářního měsíce následujícího po pojistném období, za které je pojistné hrazeno.

11. Z listiny označené jako přehled cen pojištění soud zjistil ceny jednotlivých nabízených pojištění.

12. Z listiny označené jako pojištění schopnosti splácet – informační dokument o pojistném produktu soud zjistil, že v ní jsou obsaženy informace o základních vlastnostech a podmínkách pojištění.

13. Z listiny označené jako všeobecné pojistné podmínky pro soukromě životní a neživotní pojištění [číslo] soud zjistil, že v ní je obsažena bližší úprava pojistného vztahu.

14. Z listiny označené jako přehled čerpání a splácení kontokorentu soud zjistil, že tento přehled začíná datem [datum] a končí datem [datum]. Tabulka obsahuje mimo jiné sloupec s údaji„ datum“, sloupec s údaji„ čerpaná jistina“ a sloupec s údaji„ zůstatek na účtu“. Kromě uvedeného jsou zde uvedeny ještě údaje o úrocích, úhradách a datu úhrad. Pokud jde o údaje ve sloupci„ čerpaná jistina“, tak tento obsahuje bez dalšího vysvětlení částky: 5 403,44 Kč, 9 636,54 Kč, 9 842,45 Kč, 10 000 Kč, 10 000 Kč, 10 000 Kč, 10 000 Kč, 10 000 Kč, a 10 000 Kč. Ve sloupci„ zaplaceno na úrok“ je uvedena úhrada ve výši 149,30 Kč.

15. Z listiny označené jako výpis z běžného účtu č. [bankovní účet] za období od [datum] do [datum] soud zjistil, že se jedná o přehled transakcí (připisování i odepisování) v uvedeném období na předmětném účtu žalovaného s tím, že k tomuto účtu byl poskytnut kontokorent ve výši 10 000 Kč, počáteční zůstatek činil 12 500,52 Kč, připsáno na účet bylo 10 671,30 Kč a odepsáno bylo 24 224,57 Kč, přičemž konečný zůstatek činil - 1 052,75 Kč, přičemž dne [datum] bylo zaúčtováno pojistné ve výši - 150 Kč, ve výši - 150 Kč a ve výši - 63 Kč a dne [datum] byly účtovány účelně vynaložené náklady na vymáhání ve výši - 300 Kč a dne [datum] byly účtovány účelně vynaložené náklady na vymáhání ve výši - 300 Kč.

16. Z listiny označené jako přehled nákladů účelně vynaložených bankou na vymáhání dluhu soud zjistil, že náklady vynaložené bankou za 1 den vymáhání dluhu činí 29,61 Kč, a to 11,70 Kč (mzdy zaměstnanců), 14,12 Kč (software – programy a licence), 0,20 Kč (hardware – technické vybavení), 3,55 Kč (hovorné – náklady na telefon), 0,04 Kč (poštovné). Za 20 dnů vymáhání tak činí celkem 592,20 Kč.

17. Z listiny označené jako výzva k zaplacení dluhu – takzvaná předžalobní výzva ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně upomínala žalovaného k úhradě dlužné částky 11 524,05 Kč do [datum]. Výzva byla žalovanému odeslána dne [datum], což se podává z předloženého podacího archu ze dne [datum].

18. Z podmínek pro používání kontokorentu soud zjistil, co se rozumí kontokorentem ve smyslu dodatku k rámcové smlouvě. Kontokorentem se v daném případě rozumělo přečerpání běžného účtu tak, že jakmile dojde k vyčerpání všech peněz na účtu, začne se automaticky čerpat kontokorent. Výší kontokorentu se rozumí částka, kterou je možno si půjčit skrze přečerpání běžného účtu.

19. Z listiny označené jako ceník soud zjistil ceny za služby žalobkyně.

20. Z listiny označené jako obchodní podmínky soud pro projednávanou věc nezjistil žádné podstatné skutečnosti.

21. Na základě provedeného dokazování tak byl soudem zjištěn následující skutkový stav: Žalobkyně a žalovaný dne [datum] podepsali listinu označenou jako rámcová smlouva [číslo] o našich službách včetně platebních a dne [datum] podepsali listinu označenou jako dodatek [číslo] k [anonymizována dvě slova] [číslo] jimiž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému služby, a to běžný účet a debetní kartu nebo nálepku a dále poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, a to formou přečerpání na běžném účtu žalovaného č. [bankovní účet]. Čerpaná částka byla úročena roční úrokovou sazbou ve výši 18,9 %. Žalovaný kontokorent ve výši 10 000 Kč čerpal, na úroku uhradil částku ve výši 149,30 Kč. Žalobkyně a společnost [právnická osoba] podepsaly dne [datum] listinu označenou jako pojistná smlouva č. [anonymizováno] [číslo], jíž se žalobkyně zavázala hradit pojistné za zájemce o pojištění. Žalovaný se dne [datum] přihlásil k pojištění pravidelných výdajů při pracovní neschopnosti a zavázal se hradit pojistné ve výši 150 Kč měsíčně. Na běžném účtu žalovaného č. [bankovní účet] činil konečný zůstatek - 1 052,75 Kč, přičemž v sobě zahrnoval dlužné pojistné ve výši 363 Kč a dvojí poplatek za účelně vynaložené náklady na vymáhání po 300 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes předžalobní výzvu žalobkyně, v níž byl vyzván k úhradě dlužné částky do [datum].

22. Podle § 2662 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet.

23. Podle § 2665 o.z. ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru.

24. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

25. Podle § 1751 o.z. část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

26. Podle § 86 ZSÚ ve znění účinném ke dni uzavření dodatku, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

27. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

28. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

29. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

30. Podle § 2758 odst. 1 o. z. pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné.

31. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žalobkyně s žalovaným uzavřeli smlouvu o běžném účtu podle § 2662 o.z., na jejímž základě žalobkyně zřídila pro žalovaného a vedla pro něj běžný účet. V návaznosti na smlouvu o účtu, uzavřeli žalobkyně a žalovaný podle § [číslo] ve spojení s § 2395 o.z. smlouvu o kontokorentu, kterou žalobkyně umožnila žalovanému čerpat peněžní prostředky i nekryté vkladem až do debetního zůstatku do výše 10 000 Kč a žalovaný se zavázal takto čerpané prostředky vrátit spolu se sjednaným úrokem. Zatímco žalobkyně své povinnosti splnila, vedla pro žalovaného běžný účet, povolila mu čerpání finančních prostředků do limitu 10 000 Kč, žalovaný porušil smluvní ujednání tím, že takto čerpané peněžní prostředky nevrátil. Žalovaný však v daném případě vystupoval v pozici spotřebitele, neboť sjednával úvěr mimo rámec svého samostatného výkonu povolání či podnikání (taková skutečnost neplyne ze smlouvy o úvěru a ani nebyla v řízení tvrzena, natožpak prokazována), pročež je nutné uzavřít, že se jedná o smlouvu spotřebitelskou. S ohledem na spotřebitelský charakter smlouvy o úvěru se na daný závazkový právní vztah aplikuje rovněž ZSÚ.

32. Žalobkyně tak byla povinna posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného - spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, který představuje i poskytnutý kontokorent ve výši 10 000 Kč. Posouzení schopnosti splácet úvěr je závislé na disponibilních příjmech žalovaného, tedy příjmech po zohlednění pravidelných měsíčních výdajů. Soud je toho názoru, že posouzení úvěruschopnosti musí vycházet z doložených údajů o skutečném poměru mezi příjmy a výdaji žadatele o úvěr. Smyslem této povinnosti věřitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99, citováno z rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]).

33. Soud v této souvislosti odkazuje rovněž na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], podle nějž věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona [číslo] o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Soud podotýká, že byť se uvedený judikát vztahoval k předchozímu zákonu o spotřebitelském úvěru, jsou jeho závěry plně použitelné rovněž na úpravu obsaženou v aktuálně účinném ZSÚ.

34. V projednávané věci žalobkyně ani konkrétně netvrdila, jakým konkrétním způsobem posuzovala schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet a s jakými výsledky, když pouze obecně uváděla, že provedla vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného, jelikož posuzuje informace z interních a externích databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti klienta. Toto zcela obecné tvrzení však nijak blíže nerozvedla, natožpak aby jej prokazovala. V žalobě sice uváděla, že důkazy k výzvě soudu v případě potřeby předloží, nic takového však neučinila.

35. Žalobkyně se pak svojí neúčastí na jednání konaném dne [datum] sama dobrovolně vzdala možnosti být řádně poučena podle § 118b o.s.ř. o povinnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení do konce prvního jednání nebo ve lhůtě soudem dodatečně určené, jakož i výzvy a poučení podle § 118a o.s.ř. k označení důkazů k prokázání svých tvrzení, jež soud neměl v daném okamžiku za prokázané, a následně být řádně poučena ohledně následků nesplnění této výzvy. V této souvislosti soud uvádí, že § 118a o.s.ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle § 118a o.s.ř., jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a o.s.ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (viz Drápal, L., Bureš, J. a kol., Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 831, 832 nebo usnesení [název soudu] ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 2848/2010).

36. Soud tedy uzavírá, že žalobkyně neprokázala, že by před uzavřením smlouvy o úvěru (kontokorentu) postupovala s odbornou péčí a řádně zkoumala schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr podle § 86 ZSÚ. Jelikož tedy soud dospěl k závěru, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru neprokázala, že by posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí, posoudil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 ZSÚ ve spojení s § 580 odst. 1 o.z. a s § 588 o.z. V případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se totiž nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaný dovolat. Naopak se jedná o neplatnost absolutní, když smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní. Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součástí veřejného pořádku. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče je tak ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Smyslem a účelem této normy je ochrana spotřebitele před nezodpovědným úvěrováním. Soud k této vadě právního jednání přihlíží z úřední povinnosti tak, aby ochrana poskytnutá slabší straně byla skutečně účinná a dostatečně odrazující od poskytování úvěrů bez náležitého zkoumání úvěruschopnosti žadatele o úvěr. Uvedené pak plyne rovněž z platného a účinného znění § 87 odst. 1 ZSÚ.

37. K možnosti a dokonce povinnosti soudu odchýlit se od doslovného znění zákona pak srov. usnesení [název soudu] ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 92/06, či nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 21/96.

38. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

39. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

40. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

41. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

42. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích (dále jen„ nařízení“) výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

43. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru (kontokorentu) neplatnou, avšak bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla částku 10 000 Kč, posoudil soud právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 a násl. o.z., jelikož ochuzená (žalobkyně) přenechala obohacenému (žalovanému) bez právního důvodu částku 10 000 Kč, již žalovaný nevrátil. Žalovaný pak svojí pasivitou zapříčinil, že v řízení nevyšlo najevo, že by snad uhradil něčeho více, než vyplynulo z žalobkyní předložených důkazů, a tedy 149,30 Kč, pročež soud v otázce úhrady vyšel toliko z listin předložených žalobkyní. Z provedeného dokazování rovněž vyplynulo, že zůstatek na běžném účtu žalovaného dosáhl záporného zůstatku 89,75 Kč. Žalovaný tedy z běžného účtu čerpal prostředky v uvedeném rozsahu, jež nebyly kryty jeho vklady, pročež i tato částka představuje bezdůvodné obohacení žalovaného, které získal na úkor žalobkyně. Celková výše bezdůvodného obohacení žalovaného tak činí 9 940,50 Kč (9 850,70 Kč + 89,75 Kč).

44. Žalovaný pak dále na základě přihlášení k pojištění ze dne [datum] uzavřel s žalobkyní pojistnou smlouvu v souladu s § 2758 odst. 1 o.z., na jejímž základě byl povinen žalobkyni platit měsíční pojistné ve výši 150 Kč. Žalovaný však svoji povinnost neplnil a pojistné řádně nehradil, když neuhrazeno zůstalo pojistné v celkové výši 363 Kč.

45. Jelikož nebyl v řízení učiněn návrh na stanovení lhůty pro vrácení poskytnuté částky s ohledem na možnosti žalovaného, určil soud přiměřenou dobu dle obecných ustanovení pro vrácení bezdůvodného obohacení. Poněvadž splatnost bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena, uplatní se pravidlo podle § 1958 odst. 2 o.z., podle něhož může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu. Splatnost povinnosti vydat bezdůvodné obohacení tak nastane na výzvu věřitele. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky v předžalobní výzvě do [datum]. Dnem následujícím se tak žalovaný ocitl v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení a od tohoto dne je žalobkyně oprávněna požadovat po žalovaném zaplacení úroků z prodlení podle § 1970 o.z. ve výši stanovené v § 2 nařízení ve znění účinném k prvnímu dni prodlení.

46. Žalobkyně se dále domáhala úhrady částky 600 Kč představující účelně vynaložené náklady na vymáhání dluhu. Soudu však nezbývá než konstatovat, že z předložených listin nevyplynulo, že by se snad žalovaný zavázal k úhradě žalobkyní požadovaného poplatku ve výši 300 Kč jakožto paušální náhrady nákladů vynaložených na vymáhání. Skutečné náklady vynaložené na vymáhání dlužné částky pak žalobkyně nijak nedoložila, přičemž svojí omluvenou účastí na jednání konaném dne [datum] se opět připravila o dobrodiní soudem poskytovaných poučení a výzev dle § 118a o.s.ř. Soud tedy uzavírá, že ani oprávněnost uvedeného nároku žalobkyně neprokázala.

47. S ohledem na shora uvedené tak soud shledal žalobu důvodnou toliko co do zaplacení částky 10 303,45 Kč představující bezdůvodné obohacení žalovaného v celkové výši 9 940,50 Kč a dlužné pojistné ve výši 363 Kč a dále co do zákonného úroku z prodlení z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení, když soud vázán žalobním návrhem nepřekročil žalobkyní požadovaný úrok z prodlení. Proto v bodě I. výroku žalobě v tomto rozsahu vyhověl.

48. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal žádný důvod, proč ji stanovit v jiné než zákonné délce.

49. V bodě II. výroku pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl ve zbývajícím rozsahu, a tedy co do částky 749,30 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 471,30 Kč od [datum] do [datum], úroku ve výši 18,9 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do [datum] a úroku ve výši 15 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení, neboť se jedná o nároky požadované na základě neplatné smlouvy a o neprokázané náklady na upomínání.

50. Současně soud rozhodl o právu na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že přiznal právo na náhradu nákladů řízení procesně úspěšnější žalobkyni. Žalobkyně ke dni rozhodnutí soudu požadovala celkem částku 13 125,96 Kč, přičemž úspěchu dosáhla v částce 10 764,38 Kč (82 %) a neúspěšná byla v částce 2 361,58 (18 %). Míra jejího úspěchu tedy činí 64 % Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč. Soud konstatuje, že žalobkyni nepřiznal paušální náhradu hotových výdajů dle § 151 odst. 3 o.s.ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb., neboť ji žalobkyně nepožadovala. Po zohlednění míry úspěchu žalobkyně ve věci (64 %) tak činí náhrada jejích nákladů řízení částku 512 Kč O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o.s.ř.