75 C 287/2020

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Rozsypalem v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 2 000 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba o zaplacení částky 2 000 Kč se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 14. 4. 2020 domáhala vůči žalovanému zaplacení částky ve výši 2 000 Kč, jakož i náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tím, že dne 31. 1. 2019 byla mezi [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ [předchůdkyně]“) a žalobkyní uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, jejímž předmětem byly mimo jiné pohledávky za žalovaným, přičemž žalobkyně postoupení pohledávek žalovanému písemně oznámila. [předchůdkyně] s žalovaným uzavřela dne 30. 7. 2014 smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo]. Poznamenala, že jejím podpisem žalovaný prohlásil, že se seznámil a souhlasí se všeobecnými podmínkami poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací žalobkyně (dále jen„ všeobecné podmínky“) a ceníkem, které se staly nedílnou součástí smlouvy. Předmětem smlouvy byl závazek [předchůdkyně] poskytnout žalovanému sjednané služby elektronických komunikací a popř. další služby (pronájem přijímacích zařízení a služby třetích stran) za sjednaných podmínek a závazek žalovaného zaplatit ve smlouvě, resp. v ceníku, sjednanou cenu za poskytnuté služby. V rámci smlouvy byl mezi [předchůdkyně] a žalovaným sjednán rovněž pronájem přijímacího zařízení, konkrétně [název] [anonymizováno 5 slov] ([příjmení] [anonymizováno]; dále jen„ modem“). Převzetí modemu stvrdil žalovaný podpisem na zakázkovém listě ze dne 31. 7. 2014. Žalovaný však řádně a včas nehradil cenu za poskytované služby, pročež [předchůdkyně] využila práva dle čl. 2 .7.3.2 VOP a odstoupila od smlouvy dopisem ze dne [datum]. V rámci odstoupení od smlouvy byla žalovanému poskytnuta náhradní lhůta ke splnění povinnosti uhradit dlužné částky za poskytnuté služby a rovněž byl žalovaný upozorněn na povinnost vrátit zařízení (modem). V souladu s ustanovením čl. 7 VOP byl žalovaný povinen nepoškozené a funkční zařízení (modem) vrátit do 7 dnů od ukončení smlouvy, a to na jakémkoliv kontaktním místě [právnická osoba] či jeho zasláním na adresu distribučního skladu [právnická osoba]. Pro případ nevrácení zařízení si v rámci smlouvy sjednala [předchůdkyně] s žalovaným povinnost žalovaného uhradit smluvní pokutu. S ohledem na skutečnost, že žalovaný zařízení [předchůdkyně] nevrátil, byl žalovaný povinen uhradit [předchůdkyně] smluvní pokutu dle ceníku [předchůdkyně] ve výši 2 000 Kč. K vrácení zařízení i zaplacení smluvní pokuty byl žalovaný [předchůdkyně] opakovaně vyzýván. Dlužnou částku však žalovaný neuhradil ani přes předžalobní upomínku ze dne [datum].

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celou dobu řízení zůstal pasivní.

4. Soud věc projednal na jednání konaném dne 26. 1. 2021 podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) v nepřítomnosti účastníků, když se žalobkyně z nařízeného jednání omluvila a žalovaný se k jednání, leč řádně předvolán, bez omluvy nedostavil.

5. Z listiny označené jako smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací ze dne [datum] soud zjistil, že na jejím základě bylo žalovanému mimo jiné pronajato zařízení – modem – za částku 70 Kč měsíčně. V závěru formuláře smlouvy je drobným písmem obsaženo prohlášení účastníka (žalovaného), že (f) se zavazuje uhradit smluvní pokutu dle ceníku, pokud nevrátí pronajaté zařízení včas a v pořádku.

6. Z všeobecných podmínek poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [předchůdkyně] pro domácnosti soud zjistil bližší úpravu práv a povinností účastníků.

7. Ze zakázkového listu ze dne 31. 7. 2014 soud zjistil, že žalovanému bylo instalováno zařízení modem.

8. Z ceníku služeb žalobkyně účinného od 28. 4. 2014 soud zjistil, že smluvní pokuta v případě nevrácení modemu řádně a včas činí 2 000 Kč.

9. Z dopisu ze dne 8. 4. 2015 označeného jako odstoupení od smlouvy soud zjistil, že jím žalobkyně ke dni 20. 4. 2015 odstoupila od uzavřené smlouvy a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky 3 838,90 Kč a k vrácení zapůjčeného zařízení (modem) s tím, že v opačném případě mu může naúčtovat smluvní pokutu ve výši 2 000 Kč.

10. Z výzvy k úhradě dlužné částky a vrácení zařízení ze dne 26. 5. 2015 soud zjistil, že jí byl žalovaný vyzván mimo jiné k úhradě dlužné částky 3 838,90 Kč a k vrácení zapůjčeného zařízení – modemu.

11. Z listiny označené jako smlouva o postoupení souboru pohledávek ze dne 31. 1. 2019 včetně přílohy č. 1 a potvrzení o úhradě ceny ze dne 5. 2. 2019 soud zjistil, že jí [předchůdkyně] postoupila mimo jiné spornou pohledávku za žalovaným na žalobkyni.

12. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 3. 2019 soud zjistil, že jím [předchůdkyně] oznámila žalovanému postoupení pohledávek žalobkyni.

13. Předžalobními upomínkami ze dne 18. 3. 2019 a ze dne 21. 1. 2020 urgovala žalovaného k úhradě dlužné částky zástupkyně žalobkyně.

14. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně soud ověřil právní subjektivitu žalobkyně.

15. Na základě žalobkyní předložených listin tak má soud za prokázané, že na žalobkyni byly postoupeny pohledávky za žalovaným ze smlouvy uzavřené dne 30. 7. 2014 mezi [předchůdkyně] a žalovaným, na jejímž základě bylo žalovanému mimo jiné poskytnuto zařízení (modem). V této smlouvě se žalovaný zavázal platit nájemné ve výši 70 Kč měsíčně za zařízení. Z důvodu neplacení [předchůdkyně] odstoupila od smlouvy a žalovaného vyzvala k vrácení zařízení, které však žalovaný nevrátil, pročež mu byla vyúčtována smluvní pokuta ve výši 2 000 Kč za nevrácení zařízení po ukončení smlouvy.

16. Soud se v prvé řadě zabýval aktivní legitimací žalobkyně k podání projednávané žaloby.

17. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

18. Podle § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

19. Poidle § 1887 o.z. postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu.

20. Protože [předchůdkyně] smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 31. 1. 2019 postoupila sporné pohledávky za žalovaným na žalobkyni, nezbývá než uzavřít, že žalobkyni svědčí aktivní legitimace k podání projednávané žaloby, jež tak byla podána osobou oprávněnou.

21. Poté soud přistoupil ke zkoumání merita věci.

22. Podle § 2201 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o.z.“) nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

23. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

24. Podle § 1753 o.z. ustanovení obchodních podmínek, které druhá strana nemohla rozumně očekávat, je neúčinné, nepřijala-li je tato strana výslovně; k opačnému ujednání se nepřihlíží. Zda se jedná o takové ustanovení, se posoudí nejen vzhledem k jeho obsahu, ale i ke způsobu jeho vyjádření.

25. V projednávané věci je zřejmé, že mezi [předchůdkyně] a žalovaným byla uzavřena dne 30. 7. 2014 mimo jiné smlouva o nájmu (§ 2201 a násl. o.z.), na jejímž základě byla [předchůdkyně] (pronajímatel) povinna přenechat žalovanému (nájemce) pronajatou věc (modem) ve stavu způsobilém k užívání (§ 2205 o.z.) a žalovaný byl povinen platit žalobkyni nájemné podle smlouvy (§ 2217 odst. 1 o.z.). Protože žalovaný neplnil sjednané povinnosti, [předchůdkyně] od smlouvy odstoupila.

26. Pokud jde o požadavek na úhradu částky 2 000 Kč za nevrácení poskytnutého zařízení řádně a včas, soud posoudil tento nárok jako požadavek na zaplacení smluvní pokuty požadované pro případ porušení povinnosti žalovaným (platit řádně nájemné a vrátit řádně a včas poskytnuté zařízení). Pro případ porušení povinnosti žalovaného hradit nájemné a vrátit pronajaté zařízení pak byla v sazebníku stanovena smluvní pokuta dle § 2048 o.z., když povinnost k její úhradě vzniká v souvislosti s prodlením žalovaného a jedná se dle obsahu o paušalizovanou náhradu škody vzniklou právě v souvislosti s prodlením žalovaného. Soud pak ujednání o smluvní pokutě shledal neúčinným podle § 1753 o.z., neboť ustanovení obchodních podmínek a ceníku upravující utvrzení dluhu nemohl žalovaný rozumně očekávat a nepřijal je výslovně. Soud dospěl k závěru, že v souladu s principem poctivosti ujednání zajišťující nebo utvrzující smluvenou povinnost (smluvní pokutu nebo jiné obdobné ustanovení) zásadně nemůže být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné, tedy listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis (srov. nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11). V této souvislosti soud podotýká, že na uvedeném závěru ničeho nemění skutečnost, že v závěru formuláře smlouvy bylo pod písmenem f) uvedeno prohlášení žalovaného, že se zavazuje uhradit smluvní pokutu v případě, že nevrátí zařízení řádně a včas. Toto prohlášení totiž bylo jednak učiněno drobným písmem v závěru formuláře, jednak neobsahovalo žádný údaj o výši smluvní pokuty, jež měla být určena toliko odkazem na všeobecné podmínky a ceník [předchůdkyně].

27. Soud zdůrazňuje, že pouhý odkaz v textu smlouvy na ustanovení o smluvní pokutě ve všeobecných podmínkách a v dalších specifikovaných i nespecifikovaných dokumentech vytváří pro spotřebitele překážku pro to, aby se s takovým ujednáním před uzavřením smlouvy skutečně seznámil (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. 32 ICdo 86/2015).

28. Poněvadž tedy soud shledal ujednání o smluvní pokutě neúčinným, rozhodl o zamítnutí žaloby, jakožto nedůvodné (bod I. výroku).

29. Současně soud v bodě II. výroku rozhodl o právu na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na jejich náhradu, neboť v řízení procesně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.