75 C 311/2020

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Rozsypalem v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupená advokátem titul titul jméno příjmení , titul za jménem sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení 20 433 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku částku 10 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 400 Kč od [datum] do zaplacení.</b> <b>II. Žaloba o zaplacení částky 10 033 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 472,13 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 481,56 Kč, úroku ve výši 20,5 % ročně z částky 10 400 Kč od [datum] do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 10 400 Kč od [datum] do [datum], se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. [právnická osoba] (dále jen„ žalobkyně“) se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 29. 4. 2020 a doplněnou dne 9. 2. 2021 domáhala vůči žalované [celé jméno žalované] (dále jen„ žalovaná“) zaplacení částky v celkové výši 20 433 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení v celkové výši 3 104,62 Kč, kapitalizovaným úrokem v celkové výši 5 472,13 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 400 Kč od [datum] do zaplacení a úrokem ve výši 20,5 % ročně z částky 10 400 Kč od [datum] do zaplacení, jakož i náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně - [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ PF“) a žalovaná uzavřely dne 19. 10. 2015 smlouvu o zápůjčce [číslo] (dále jen„ smlouva o zápůjčce“), jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce otištěné na zadní straně smlouvy o zápůjčce (dále jen„ smluvní podmínky“). PF splnila zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet poskytnutou zápůjčku, když byla žalovaná dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřeny oproti dokladům vyžádaným od žalované. PF pak neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované, které uvedla v zákaznické kartě. PF tak na základě uzavřené smlouvy o zápůjčce v den jejího uzavření poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč (dále jen„ zápůjčka“) v hotovosti, což žalovaná potvrdila podpisem smlouvy o zápůjčce. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se pak žalovaná zavázala zaplatit PF částku ve výši 10 033 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků (s úrokovou sazbou ve výši 20,5 % ročně sjednanou v čl. 4 smluvních podmínek) za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy o zápůjčce ve výši 1 580 Kč, odměnu za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 2 466 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 987 Kč (dále jen„ poplatek“). Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po 368 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 12. 12. 2016. Žalovaná sjednané splátky nehradila řádně a včas, když z její strany poslední splátku uhradila dne 21. 10. 2015. V souladu s článkem 12 smluvních podmínek vzniklo PF dne 18. 3. 2016 právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na jistině částku 10 400 Kč a na dlužném poplatku částku 10 033 Kč. V souladu s článkem 18 smluvních podmínek pak měla PF rovněž právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celkové dlužné jistiny, a to od marného uplynutí týdenní (sedmidenní) lhůty pro úhradu splátky dlužné částky. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla žalovanou řádně a v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 10 400 Kč dále úrokem ve výši 20,5 % ročně sjednaným v článku 4 smluvních podmínek, a to od 13. 12. 2016, a tedy od uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru. Po tomto datu nebylo žalovanou na spornou pohledávku ničeho uhrazeno.

3. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 PF postoupila pohledávku ze smlouvy o zápůjčce se všemi právy s ní spojenými žalobkyni, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 24. 6. 2019. Ke dni postoupení sporné pohledávky činila výše pohledávky ze smlouvy o zápůjčce částku 20 433 Kč sestávající z dlužné zápůjčky ve výši 10 400 Kč a dlužného poplatku ve výši 10 033 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 5 472,13 Kč (úrok ve výši 20,5 % ročně z dlužné zápůjčky ve výši 10 400 Kč od [datum] do [datum]), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 3 104,62 Kč (zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10 400 Kč od [datum] /ode dne, kdy PF vzniklo právo na úhradu celé dlužné částky/ do [datum]), úroků ve výši 20,5 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10 400 Kč od [datum] do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10 400 Kč od [datum] do zaplacení. Ani po postoupení sporné pohledávky pak žalovaná neuhradila ničeho.

4. Konečně žalobkyně uvedla, že žalovaná byla v souladu s § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) vyzvána k úhradě celkové dlužné částky, avšak ani přesto nebyla sporná pohledávka uhrazena a žalobkyně je tak nucena domáhat se jejího splnění u soudu.

5. Podáním ze dne 18. 9. 2020 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 623,06 Kč na kapitalizovaném úroku z prodlení k datu 24. 6. 2019, pročež soud usnesením ze dne 14. 10. 2020, č.j. 75 C 311/2020-30, řízení co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 623,06 Kč zastavil.

6. Předmětem dalšího řízení tak byl požadavek žalobkyně na zaplacení částky 20 433 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 472,13 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 481,56 Kč, s úrokem ve výši 20,50 % ročně z částky 10 400 Kč od [datum] do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši z částky 10 400 Kč od [datum] do zaplacení.

7. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a po celou dobu řízení zůstala pasivní.

8. Soud věc projednal na jednáních konaných ve dnech 5. 2. 2021 a 26. 2. 2021.

9. Ze smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že PF poskytla žalované dne 19. 10. 2015 zápůjčku ve výši 12 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit PF v 60 týdenních splátkách (vždy 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy o půjčce) po 368 Kč s tím, že poslední splátka byla sjednána ve výši 321 Kč. Žalovaná si zvolila hotovostní inkaso splátek, pročež celková dlužná částka, kterou se zavázala PF zaplatit činila 22 033 Kč a byla tvořená zápůjčkou ve výši 12 000 Kč a poplatkem ve výši 10 033 Kč složeným z úroku ve výši 1 580 Kč, úhrady za administrativní činnost ve výši 2 466 Kč a úhrady za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 987 Kč. První splátka byla splatná ve lhůtě 7 dnů od data uzavření smlouvy o zápůjčce.

10. Ze smluvních podmínek, které nejsou smluvními stranami podepsány, soud zjistil bližší úpravu práv mezi PF a žalovanou, přičemž z článku 3 smluvních podmínek se podává roční procentní sazba nákladů (dále jen„ RPSN“) při 60 splátkách dlužné částky ve výši 68,70 %. Podle článku 4 smluvních podmínek činí v případě 60 splátek výše výpůjční úrokové sazby 20,5 % p.a., přičemž výpůjční úroková sazba byla stanovena jako pevná pro celou dobu trvání smlouvy o zápůjčce. Podle článku 2 smluvních podmínek administrativní činnost zahrnuje činnost prevence kumulace neuhrazených splátek, podporu prostřednictvím telefonické linky, vyhotovení kopie smluvní dokumentace, mimořádné přijetí splátky na pobočce PF, přičemž částka za administrativní činnost je součástí celkových nákladů spotřebitelského úvěru. Podle článku 8 smluvních podmínek budou jakékoliv splátky celkové dlužné částky započteny nejprve na splatný poplatek a poté na jistinu zápůjčky. Podle článku 12 smluvních podmínek má PF v případě, že žalovaná nesplní řádně a včas povinnost uhradit příslušnou splátku celkové dlužné částky, právo na vyrovnání celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Podle článku 20 smluvních podmínek byla smlouva o zápůjčce uzavřena jako smlouva na dobu určitou, přičemž její účinnost trvá ode dne podpisu smlouvy o zápůjčce do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky. Bude-li však žalovaná v okamžiku splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky v prodlení se zaplacením některé ze splátek nebo neuhradí-li poslední splátku celkové dlužné částky řádně a včas, prodlužuje se účinnost smlouvy o zápůjčce do doby řádného uhrazení celkové dlužné částky.

11. Ze zákaznické karty ze dne 19. 10. 2015 (dále jen„ zákaznická karta“) soud zjistil, že v ní jsou uvedeny identifikační údaje žalované, jež bydlela jako nájemník, důvodem zápůjčky bylo vybavení domácnosti, žalovaná byla svobodná, dosažené vzdělání měla základní, nebyla majitelem vozu, měla jedno nezaopatřené dítě, nebyla zaměstnána, její příjem byl tvořen státní podporu/přídavky ve výši [částka], další příjmy žalované byly ve výši [částka] a další příjmy domácnosti byly ve výši [částka], nájem činil [částka], za telefon platila [částka], externí splátky zápůjček činily [částka] a výdaje na domácnost byly ve výši [částka]. Celkové příjmy tak dosahovaly částky [částka] a celkové výdaje částky [částka]. Žalovaná neměla kreditní kartu, zápůjčku u jiné společnosti a bankovní účet. Údaje byly ověřeny podle občanského průkazu, výměry podpory, předpisu SIPO a nájemní smlouvy. Zákaznickou kartu žalovaná podepsala.

12. Z tabulky umoření ke smlouvě o zápůjčce soud zjistil průběh splácení poskytnuté zápůjčky, když žalovaná uhradila celkem částku 1 600 Kč.

13. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 a z její přílohy [číslo] soud zjistil, že došlo k postoupení sporné pohledávky PF za žalovanou na žalobkyni. Žalované bylo PF oznámeno postoupení sporné pohledávky ve výši 20 433 Kč bez příslušenství na žalobkyni, když jí bylo dne 17. 7. 2019 odesláno oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24. 6. 2019, což se podává z oznámení o postoupení pohledávky a poštovního podacího lístku.

14. Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 24. 10. 2019 zástupce žalobkyně urgoval žalovanou k úhradě sporné pohledávky.

15. Z předložených listinných důkazů tak byl soudem zjištěn následující skutkový stav: Na žalobkyni byla postoupena pohledávka za žalovanou z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi PF a žalovanou. Žalovaná při uzavření smlouvy o zápůjčce převzala od PF v hotovosti částku 12 000 Kč, za což se zavázala vrátit PF částku 22 033 Kč tvořenou jistinou ve výši 12 000 Kč a poplatkem ve výši 10 033 Kč složeným z úroku ve výši 1 580 Kč, úhrady za administrativní činnost ve výši 2 466 Kč a úhrady za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 987 Kč Částku ve výši 22 033 Kč se pak zavázala vrátit v 60 týdenních splátkách po 368 Kč s tím, že poslední splátka činila 321 Kč PF před poskytnutím zápůjčky při vyplnění zákaznické karty zjistila, že žalovaná není zaměstnána, pobírá státní podpory/přídavky ve výši [částka], jiné příjmy ve výši [částka] a další příjmy domácnosti jsou ve výši [částka] a její celkové výdaje činí [částka], což PF ověřila z nájemní smlouvy, předpisu SIPO a výměru podpory. Žalovaná v době poskytnutí zápůjčky neměla kreditní kartu a zápůjčky u jiné společnosti. Žalovaná na poskytnutou zápůjčku uhradila částku 1 600 Kč. Dlužnou částku pak žalovaná neuhradila ani přes předžalobní výzvu zástupce žalobkyně.

16. Soud se v prvé řadě zabýval aktivní legitimací žalobkyně k podání projednávané žaloby.

17. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

18. Podle § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

19. Protože PF smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 postoupila spornou pohledávku za žalovanou na žalobkyni, nezbývá než uzavřít, že žalobkyni svědčí aktivní legitimace k podání projednávané žaloby, jež tak byla podána osobou oprávněnou.

20. Poté soud přistoupil ke zkoumání merita věci.

21. Podle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

22. Podle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

23. Podle § 1751 o.z. část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

24. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), ve znění od 1. 1. 2014, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

25. Podle § 22 odst. 5 ZSÚ není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.

26. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

27. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že mezi PF, jakožto věřitelem, a žalovanou, jako dlužníkem, byla dne 19. 10. 2015 uzavřena smlouva o zápůjčce podle § 2390 a násl. o.z., neboť PF (zapůjčitel) byla povinna přenechat žalované (vydlužitel) věci určené podle druhu, konkrétně peníze (částku 12 000 Kč), a žalovaná se zavázala po uplynutí dohodnuté doby vrátit PF věci stejného druhu (peníze), a to včetně poplatků. Žalovaná pak vystupovala v pozici spotřebitele ve smyslu § 419 o.z., neboť sjednávala zápůjčku mimo rámec svého samostatného výkonu povolání či podnikání (taková skutečnost neplyne ze smlouvy o zápůjčce a ani nebyla v řízení tvrzena, natožpak prokazována), pročež je nutné uzavřít, že se jedná o smlouvu spotřebitelskou. S ohledem na spotřebitelský charakter smlouvy o zápůjčce se na daný závazkový právní vztah aplikuje dle § 164 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, rovněž ZSÚ.

28. PF tedy byla povinna posoudit s odbornou péčí schopnost žalované - spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, který představuje sporná zápůjčka ve výši 12 000 Kč. Posouzení schopnosti splácet úvěr je přitom závislé na disponibilních příjmech žalované, tedy příjmech po zohlednění pravidelných měsíčních výdajů. Soud je toho názoru, že posouzení úvěruschopnosti musí vycházet z doložených údajů o skutečném poměru mezi příjmy a výdaji žadatele o úvěr. Smyslem této povinnosti věřitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99, citováno z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39).

29. Soud v této souvislosti odkazuje rovněž na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, podle nějž věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 ZSÚ, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.

30. Soud dospěl k závěru, že v projednávané věci PF nedostála povinnosti stanovené jí v § 9 ZSÚ, jelikož před poskytnutím zápůjčky s odbornou péčí neposoudila schopnost žalované splatit poskytnutou zápůjčku. Žalobkyně sice uvedla, že PF zkoumala příjmy a výdaje žalované, a to na základě informací poskytnutých žalovanou, jejíž tvrzení si následně ověřila, což se mělo promítnout v zákaznické kartě. Soud však musí konstatovat, že ze zákaznické karty se podává, že PF ověřila tvrzení žalované pouze ve vztahu k části jejích příjmů (ověření dle výměru podpory), přičemž se již nijak nezajímala o původ a výši žalovanou tvrzených jiných příjmů a dalších příjmů domácnosti, natož že by si tyto další příjmy nějak ověřila. Ze zákaznické karty tak není vůbec zřejmé, o jaké jiné příjmy žalované či další příjmy domácnosti by se v daném případě mělo jednat, z jakého zdroje tak měly pocházet a zda s nimi lze při posuzování schopnosti žalované splatit poskytnutou zápůjčku vůbec počítat. Podle zákaznické karty však žalovaná nebyla zaměstnána. Pokud jde o výdaje žalované, PF si dle zákaznické karty ověřila pouze nájemní smlouvu a předpis SIPO. Další výdaje domácnosti a splátky jiných zápůjček si pak PF již nijak neověřila. Přitom rozporně působí již skutečnost, že žalovaná uvedla jako jeden ze svých výdajů externí splátky zápůjček, avšak současně uvedla, že žádnou zápůjčku u jiné společnosti nemá. Za situace, kdy již samotná tvrzení uvedená žalovanou působí rozporně, bylo na PF, aby se jejich doložením skutečně zabývala a případné rozpory odstranila. To však PF neučinila a plně se spolehla na tvrzení žalované, která si pouze částečně ověřila. Soud podotýká, že za dané situace, kdy snad měla PF doložené příjmy žalované se státní podpory ve výši 4 700 Kč a žalovanou tvrzené výdaje byly ve výši 16 200 Kč, nemohla by při řádném posouzení její úvěruschopnosti s odbornou péčí dospět k závěru, že je žalovaná schopna zápůjčku uhradit. PF tedy sice získala nějaké dílčí informace o žalované, ale tyto již nijak nehodnotila. V opačném případě by totiž nemohla žalované bez dalšího zápůjčku poskytnout. Pokud pak PF zkoumala finanční schopnost žalované rovněž z jiných podkladů, než toliko z vyplněné zákaznické karty, žalobkyně soudu tyto podklady nepředložila, pročež soud vycházel z toho, že PF vycházela toliko ze zákaznické karty.

31. Soud tedy uzavírá, že PF před uzavřením smlouvy o zápůjčce nepostupovala s odbornou péčí, jelikož řádně nezkoumala schopnost žalované splácet poskytnutou zápůjčku. Nedodržení této povinnosti pak má podle § 9 odst. 1 ZSÚ za následek neplatnost uzavřené smlouvy. Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy o zápůjčce uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalované, je třeba, aby k takové neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez návrhu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Soud dodává, že porušením svých povinností zakotvených v § 9 odst. 1 ZSÚ PF nezasáhla pouze do zájmů žalovaného jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušila veřejný pořádek, jelikož uvedené ustanovení chrání nejen žalovanou, ale také celou společnost (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Závěrem soud dodává, že splnění povinnosti posoudit úvěruschopnost nelze přenášet na žalovanou, poněvadž tato povinnost byla uložena PF jednak z toho důvodu, že jako osoba podnikající v daném oboru je schopna vyhodnotit potenciální rizika a možnou neschopnost žalované splácet zápůjčku, jednak i na ochranu samotného žalované, jež svoji finanční situaci nemusí vidět zcela realisticky a nemusí dohlédnout na rizika spojená s uzavřením smlouvy o zápůjčce.

32. Jelikož soud dospěl k závěru, že PF jako poskytovatel zápůjčky (spotřebitelského úvěru) neposoudila schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách s odbornou péčí podle § 9 odst. 1 ZSÚ, posoudil soud smlouvu o zápůjčce jako absolutně neplatnou podle § 580 odst. 1 o.z. ve spojení s § 588 o.z. Pokud jde totiž o charakter neplatnosti smlouvy o zápůjčce uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalované právní předchůdkyní žalobkyně, je třeba, jak bylo uvedeno již shora, aby k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédl i bez návrhu, neboť porušením svých povinností zakotvených v § 9 ZSÚ PF nezasáhla pouze do zájmů žalované jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušila veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost.

33. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

34. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

35. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

36. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

37. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátor, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích (dále jen„ nařízení“) výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

38. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o zápůjčce neplatnou, avšak bylo prokázáno, že PF žalované poskytla částku 12 000 Kč, posoudil soud právní vztah mezi PF, resp. žalobkyní a žalovanou jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 a násl. o.z., jelikož ochuzená (PF, resp. žalobkyně) přenechala obohacené (žalovaná) bez právního důvodu uvedenou částku. V řízení pak bylo prokázáno, že žalovaná uhradila PF částku 1 600 Kč, když žalovaná svoji pasivitou způsobila, že v řízení nevyšlo najevo, že by snad uhradila něčeho více, než vyplynulo z žalobních tvrzení a z žalobkyní předložených důkazů. K vrácení tak stále zbývá částka 10 400 Kč, jež představuje bezdůvodné obohacení žalované. Poněvadž splatnost bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena, uplatní se pravidlo podle § 1958 odst. 2 o.z., podle něhož může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu. Splatnost povinnosti vydat bezdůvodné obohacení tak nastane na výzvu věřitele. Z provedeného dokazování vyplynulo, že PF žalovanou vyzvala k zaplacení dlužné částky v oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum], a to ve lhůtě 10 dnů od jeho doručení. K odeslání oznámení došlo dne 17. 7. 2019, přičemž bylo žalované doručeno okamžikem, kdy se dostalo do sféry její dispozice, a tedy v okamžiku, kdy jí bylo doručeno. Za den doručení pak lze požadovat 3. pracovní den po odeslání zásilky (srov. § 573 o.z.). Lze tedy mít za to, že výzva k plnění byla žalované doručena dne 22. 7. 2019, pročež s ohledem na poskytnutou desetidenní lhůtu k plnění se žalovaná ocitla v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení až dne [datum] a od tohoto dne je žalobkyně oprávněna požadovat po žalované zaplacení úroků z prodlení podle § 1970 o.z. ve výši stanovené v § 2 nařízení ve znění účinném k prvnímu dni prodlení.

39. S ohledem na shora uvedené tak soud shledal žalobu důvodnou toliko co do zaplacení částky 10 400 Kč představující bezdůvodné obohacení žalované a dále co do zákonného úroku z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení. Proto v bodě I. výroku žalobě v tomto rozsahu vyhověl.

40. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal žádný důvod, proč ji stanovit v jiné, než zákonné délce.

41. Poněvadž soud shledal smlouvu o zápůjčce neplatnou, nebyla žalovaná mimo poskytnuté částky povinna platit nic jiného, tedy ani úroky, úhradu za administrativní činnost a ani poplatek za hotovostní inkaso. Soud proto shledal žalobu v uvedeném rozsahu nedůvodnou, pročež ji v bodě II. výroku zamítl co do částky 10 033 Kč spolu s kapitalizovanými úroky z prodlení ve výši 2 481,56 Kč, kapitalizovanými úroky ve výši 5 472,13 Kč, s úrokem ve výši 20,5 % ročně z částky 10 400 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 400 Kč od [datum] do [datum].

42. Konečně soud v bodě III. výroku rozhodl o právu na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalované, jež byla v řízení převážně úspěšná, žádné náklady řízení nevznikly.