75 C 33/2026

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Rozsypalem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 24 335,87 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do čtyř měsíců ode dne právní moci tohoto rozsudku částku 10 620 Kč.

II. Žaloba o zaplacení částky 13 715,87 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 19 410,36 Kč od , datum, do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne , datum, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost uhradit částku ve výši 24 335,87 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 19 410,36 Kč od , datum, do zaplacení, jakož i náhradu nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tím, že pohledávku za žalovanou nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, uzavřené mezi žalobkyní jako postupníkem a společností , právnická osoba, ., jako postupitelem (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“). Předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalované poskytnut revolvingový úvěr s počátečním limitem sjednaným ve smlouvě, který mohl být v případě splnění podmínek navýšen až na částku 150 000 Kč. Úvěr mohla žalovaná čerpat prostřednictvím úvěrové platební karty. Žalovaná se zavázala splatit poskytnutý úvěr s úrokem ve výši 29,90 % ročně v minimálních měsíčních splátkách ve výši 740 Kč spolu s pojistným a poplatky stanovenými v sazebníku poplatků. Z důvodu, že žalovaná neplnila smluvní povinnosti, odstoupila předchůdkyně žalobkyně dne , datum, od smlouvy, pročež byl úvěr k tomuto datu zesplatněn. Žalovaná dlužnou částku ani přes výzvu neuhradila. Žalobkyně proto požaduje úhradu dlužné částky ve výši 24 335,87 Kč sestávající z jistiny ve výši 19 410,36 Kč, poplatků ve výši 600 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč, pojistného ve výši 853,56 Kč a úroků z úvěru k datu odstoupení od smlouvy ve výši 1 971,95 Kč. Předžalobní upomínka byla odeslaná dne , datum, .

3. Žalovaná k žalobě uvedla, že pohledávku žalobkyně v zásadě nezpochybňuje a je si vědoma dluhu, který je předmětem řízení. V současné době je v nepřiznivé finanční situaci, která jí neumožňuje uhradit dluh jednorázově. Je však schopna splácet pohledávku žalobkyně formou pravidelných měsíčních splátek po 3 000 Kč počínaje měsícem , datum, ., právnická osoba, vyjádření žalované k žalobě, v němž žalovaná navrhla možnost úhrady dluhu v pravidelných měsíčních splátkách po 3 000 Kč, žalobkyně sdělila, že s tímto návrhem souhlasí.

5. Podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v jeho nepřítomnosti. V souladu s tímto ustanovením soud věc projednal v nepřítomnosti žalované dne , datum, , neboť žalovaná se z jednání předem omluvila.

6. Z listiny označené jako formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ,,, název, “ soud zjistil, že tato listina obsahuje informace před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Celková výše úvěrového limitu činí 20 000 Kč s úrokem ve výši 29,90 % ročně, pročež úvěr má být splácen minimální měsíční splátkou ve výši 740 Kč. Tato listina není datována ani žalovanou žádným způsobem podepsána.

7. Z listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru , název, č. , hodnota, soud zjistil, že tato listina obsahuje osobní údaje žalované. Obsahem této listiny je na straně jedné závazek předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalované ke dni podpisu smlouvy úvěrový limit do výše 20 000 Kč při sjednané roční úrokové sazbě 29,90 %, na straně druhé závazek žalované hradit minimální měsíční splátky ve výši 740 Kč, jakož i pojistné ve variantě „, název, “ a poplatky stanovené v příslušném sazebníku. Pro případ splnění podmínek mohl být úvěrový limit navýšen až na částku 150 000 Kč. Tato listina pak obsahuje podpis žalované učiněný pomocí verifikačního SMS kódu ze dne , datum, , jakož i elektronický podpis předchůdkyně žalobkyně ze dne , datum, . Nedílnou součást smlouvy tvoří všeobecné pojistné podmínky č. , hodnota, – , hodnota, a sazebník pro smlouvy o spotřebitelském úvěru ,,, název, “, z nichž plyne bližší úprava práv a povinností smluvních stran a přehled úhrad účtovaných předchůdkyní žalobkyně za jednotlivé služby.

8. Z listiny označené jako pojištění schopnosti splácet spotřebitelský úvěr soud zjistil, že tato listina obsahuje informace o pojistném produktu pro revolvingový spotřebitelský úvěr ,,, název, “.

9. Z listiny označené jako souhlas se zpracováním osobních údajů soud zjistil, že tato listina není datována ani žádným způsobem žalovanou podepsána, avšak měla obsahovat souhlas žalované se zpracováním jejích osobních údajů.

10. Z přehledu financování a úhrad ke smlouvě č. , hodnota, soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované ke dni , datum, finanční prostředky v celkové výši 23 200 Kč, přičemž na splátkách bylo již uhrazeno 12 580 Kč.

11. Z informací ke smlouvě , hodnota, soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně evidovala dluh vůči žalované v celkové výši 24 335,87 Kč.

12. Z listiny označené jako odstoupení od smlouvy o úvěru, výzva k okamžité úhradě dluhu a oznámení o zániku pojištění ze dne , datum, soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně z důvodu neplnění smluvních povinností žalované odstoupila od smlouvy o úvěru č. , hodnota, a vyzvala žalovanou, aby uhradila dluh v celkové výši 24 335,87 Kč. Žalovaná byla rovněž informována, že důsledkem tohoto odstoupení je okamžitá splatnost celého úvěru. Z poštovního podacího archu ze dne , datum, soud zjistil, že tato listina byla žalované odeslána poštovní službou pod podacím číslem , hodnota, .

13. Z listiny označené jako smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně projevila vůli postoupit pohledávku za žalovanou na žalobkyni, což bylo žalobkyní akceptováno.

14. Z listiny označené jako oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované, že došlo k postoupení pohledávky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, na žalobkyni.

15. Z upomínky ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 28 058,76 Kč do , datum, .

16. Z předžalobní upomínky ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaná byla zástupcem žalobkyně vyzvána k úhradě pohledávky ve výši 28 748,91 Kč, a to do , datum, . Zástupce žalobkyně žalovanou informoval, že v průběhu trvání smluvního vztahu došlo k čerpání úvěrových prostředků ve výši 23 200 Kč, které měly být hrazeny v pravidelných měsíčních splátkách. Vzhledem k tomu, že úvěr nebyl řádně splácen, došlo k odstoupení od smlouvy a zesplatnění úvěru. Aktuální výše dluhu včetně jeho příslušenství tak činí 28 748,91 Kč. Výzva byla žalované dodána dne , datum, pod podacím číslem , hodnota, (sledování zásilek).

17. Z listiny označené jako výpis z úvěrového účtu ke smlouvě č. , hodnota, soud zjistil, že ke dni , datum, byla na předmětném úvěrovém účtu evidována dlužná částka ve výši 20 552,76 Kč.

18. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový závěr:Předchůdkyně žalobkyně a žalovaná za pomoci prostředků komunikace na dálku podepsaly dne , datum, listinu označenou jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Obsahem této listiny byl závazek předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalované revolvingový úvěr s počátečním limitem 20 000 Kč při sjednané roční úrokové sazbě 29,90 %. Úvěrový limit mohl být v případě splnění podmínek navýšen až na částku 150 000 Kč. Žalovaná se v této listině zavázala splácet poskytnutý úvěr v minimálních měsíčních splátkách ve výši 740 Kč spolu s pojistným a poplatky stanovenými v sazebníku poplatků. Nedílnou součást této listiny tvořily všeobecné pojistné podmínky č. , hodnota, a sazebník pro smlouvy o spotřebitelském úvěru ,,, název, “, ze kterých plyne bližší úprava práv a povinností smluvních stran. Žalovaná k datu , datum, čerpala finanční prostředky v celkové výši 23 200 Kč, přičemž na splátkách uhradila 12 580 Kč. Předchůdkyně žalobkyně dne , datum, adresovala žalované listinu označenou jako odstoupení od smlouvy, ve které žalovanou zároveň vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 24 335,87 Kč. Žalovaná byla touto výzvou rovněž informována, že důsledkem odstoupení od smlouvy je okamžitá splatnost celého úvěru. Tato listina byla žalované odeslána poštovní službou pod podacím číslem , hodnota, . Dne , datum, projevila předchůdkyně žalobkyně vůli postoupit pohledávku za žalovanou na žalobkyni, což bylo žalobkyní akceptováno. Předchůdkyně žalobkyně vyhotovila dne , datum, dopis adresovaný žalované, kterým žalované oznámila, že došlo k postoupení pohledávky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, na žalobkyni. Žalovaná byla zástupcem žalobkyně předžalobní upomínkou ze dne , datum, vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 28 748,91 Kč, a to do , datum, .

19. Soud se nejprve zabýval otázkou aktivní legitimace žalobkyně k podání projednávané žaloby.

20. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

21. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

22. Vzhledem k tomu, že na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne , datum, došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni, je žalobkyně aktivně věcně legitimována k podání projednávané žaloby.

23. Poté soud přistoupil ke zkoumání merita věci.

24. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

25. Podle § 2399 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán (odst. 1). Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků (odst. 2).

26. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

27. Podle § 87 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).

28. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že mezi předchůdkyní žalobkyně, jakožto věřitelem, a žalovanou, jako dlužnicí, byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru (§ 2395 o. z.), podle níž byla úvěrující (předchůdkyně žalobkyně) povinna poskytnout na požádání úvěrovanému (žalované) v její prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaná (žalovaná) byla povinna poskytnuté peněžní prostředky, a to včetně úroků v ujednané výši (§ 2395 o. z.), vrátit sjednaným způsobem (§ 2399 o. z.). Uvedená povinnost byla žalovanou porušena, když nehradila splátky řádně a včas. Žalovaná však v daném případě vystupovala v pozici spotřebitele, neboť sjednávala úvěr mimo rámec svého samostatného výkonu povolání či podnikání (taková skutečnost neplyne ze smlouvy o úvěru a ani nebyla v řízení tvrzena, natožpak prokazována), pročež je nutné uzavřít, že se jedná o smlouvu spotřebitelskou. S ohledem na spotřebitelský charakter smlouvy o úvěru se na daný závazkový právní vztah aplikuje rovněž ZSÚ.

29. Předchůdkyně žalobkyně tak byla povinna posoudit s odbornou péčí schopnost žalované - spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, který představuje i sporný úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 150 000 Kč. Posouzení schopnosti splácet úvěr je závislé na disponibilních příjmech žalované, tedy příjmech po zohlednění pravidelných měsíčních výdajů. Soud je toho názoru, že posouzení úvěruschopnosti musí vycházet z doložených údajů o skutečném poměru mezi příjmy a výdaji žadatele o úvěr. Smyslem této povinnosti věřitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2011, s. 99, citováno z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ).

30. Soud v této souvislosti odkazuje rovněž na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , podle nějž věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.

31. V projednávané věci pak žalobkyně nepředložila soudu ničeho, z čeho by bylo lze usuzovat, že předchůdkyně žalobkyně řádně splnila povinnost posoudit schopnost žalované poskytnutý úvěr splatit. V žalobě žalobkyně ani obecně neuváděla, že předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované jakkoliv posuzovala, a k žalobě ani žádné listiny prokazující zkoumání úvěruschopnosti žalované nepředložila. Zástupkyně žalobkyně po poučení soudu dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. sice při jednání dne , datum, uváděla, že předchůdkyně žalobkyně zkoumala příjmy a výdaje žalované, přičemž příjmy si ověřila z předložených výplatních pásek a výdaje ověřila dotazem na žalovanou, současně provedla náhledy do veřejných registrů a současně bylo zjišťováno, že u stejného poskytovatele nebyl poskytnut žádný vnitřní úvěr. Žalobkyně však soudu žádný důkaz podporující její tvrzení nepředložila, přičemž soud konstatuje, že i pokud by se uvedená tvrzení žalobkyně prokázala, jen stěží lze mít za to, že by byla schopnost žalované poskytovaný úvěr splácet řádně ověřena, pokud by předchůdkyně žalobkyně stran výdajů žalované vyšla toliko z ničím nepodloženého prohlášení žalované, aniž by si takové prohlášení ověřila alespoň náhledem na výpis z účtu žalované. Poněvadž tedy žalobkyně rezignovala na řádné vylíčení skutečnosti o zkoumání úvěruschopnosti žalované předchůdkyní žalobkyně, jakož i na předložení důkazů takovou skutečnost podporujících, nezbývá soudu než dospět k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím spotřebitelského úvěru žalované řádně a dostatečně posuzovala schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet.

32. Jelikož soud dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru neposoudila schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách s odbornou péčí podle § 86 ZSÚ, posoudil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 ZSÚ ve spojení s § 580 odst. 1 o.z. a s § 588 o.z. V případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se totiž nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaná dovolat. Naopak se jedná o neplatnost absolutní, když smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní. Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součástí veřejného pořádku. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče je tak ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, , , spisová značka, , podle něhož je vnitrostátní soud povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele dle článku , spisová značka, , a vyvodit z takového porušení důsledky dle vnitrostátního práva, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Smyslem a účelem této normy je ochrana spotřebitele před nezodpovědným úvěrováním. Soud k této vadě právního jednání přihlíží z úřední povinnosti tak, aby ochrana poskytnutá slabší straně byla skutečně účinná a dostatečně odrazující od poskytování úvěrů bez náležitého zkoumání úvěruschopnosti žadatele o úvěr.

33. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

34. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

35. Poněvadž provedeným dokazováním bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla finanční prostředky v celkové výši 23 200 Kč, posoudil soud právní vztah mezi žalobkyní (předchůdkyní žalobkyně) a žalovanou jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 a násl. o.z., jelikož ochuzená (předchůdkyně žalobkyně, resp. žalobkyně) přenechala obohacené (žalovaná) bez právního důvodu částku 23 200 Kč, již žalovaná zcela nevrátila. Z provedeného dokazování pak vyplynulo, že žalovaná předchůdkyni žalobkyně uhradila částku 12 580 Kč. Nezbývá tak než konstatovat, že dlužná částka představující bezdůvodné obohacení žalované činí 10 620 Kč. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , plyne, že § 87 ZSÚ lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 ZSÚ.

36. Soud za použití § 87 odst. 1 ZSÚ s ohledem na návrh žalované na stanovení jiné než zákonné lhůty k plnění a s ohledem na aktuální majetkovou situaci žalované, která uváděla, že v jejích možnostech by bylo platit částku 3 000 Kč měsíčně, shledal, že bude v přiměřených možnostech žalované, aby žalobkyni zbývající dlužnou částku ve výši 10 620 Kč zaplatila do čtyř měsíců ode dne právní moci tohoto rozsudku.

37. S ohledem na závazný právní názor vyslovený Nejvyšším soudem je zjevné, že žalovaná se ještě nemohla ocitnout v prodlení s vrácením zbývající dlužné jistiny ve výši 10 620 Kč, když teprve soud za použití § 87 odst. 1 ZSÚ s přihlédnutím k přiměřeným možnostem žalované určí dobu, v níž bude žalovaná povinna danou částku žalobkyni zaplatit. Jedině tehdy, když by žalovaná dlužnou částku v takto stanovené době nezaplatila, by bylo možno uvažovat o tom, že se žalovaná ocitla v prodlení ve smyslu § 1968 o. z. – nikoliv však dříve.

38. Na základě shora uvedeného tak plyne, že žaloba je důvodná pouze zčásti, pročež soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku (bezdůvodné obohacení) ve výši 10 620 Kč. Žalobu pak ve zbývající části neshledal oprávněnou, a proto ji co do částky 13 715,87 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 19 410,36 Kč od , datum, do zaplacení, jako bezdůvodnou zamítl, neboť uvedenou částku žalovaná žalobkyni nedluží, jelikož se jedná o nároky z neplatné smlouvy o úvěru, a v tomto období nebyla žalovaná ani v prodlení.

39. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 87 odst. 1 ZSÚ a stanovil pariční lhůtu přiměřeně vzhledem k možnostem žalované.

40. Současně soud rozhodl o právu na náhradu nákladů řízení tak, že podle § 142 odst. 2 o.s.ř. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jelikož celkový poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků byl v zásadě shodný.

41. Pro úplnost soud uvádí, že v projednávané věci neshledal splnění podmínek pro vydání rozsudku pro uznání podle § 153a o.s.ř., neboť se jedná o věc, v níž nelze uzavřít ani schválit smír (§ 153a odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 99 odst. 2 o.s.ř.). Přestože žalovaná nárok žalobkyně v řízení výslovně nepopřela, z provedeného dokazování vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalované ve smyslu § 86 ZSÚ. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele má kogentní povahu a její porušení má podle § 87 odst. 1 ZSÚ za následek absolutní neplatnost smlouvy, k níž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti. V takovém případě nelze nárok žalobkyně považovat za způsobilý k uznání, neboť by jeho přiznání bylo v rozporu s kogentní právní úpravou spotřebitelského práva. Z uvedených důvodů soud proto nemohl v dané věci rozhodnout rozsudkem pro uznání. Ze stejných důvodů pak nebylo lze schválit ani případný smír, který však ani v řízení uzavřen nebyl.