75 C 346/2020

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr Martinem Rozsypalem v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupená advokátem titul titul . jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 22 700 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku částku 8 078 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 078 Kč od 2. 8. 2019 do zaplacení.</b> <b>II. Žaloba o zaplacení částky 14 622 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 646,45 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 796,27 Kč, úroku ve výši 28 % ročně z částky 12 760,87 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 12 760,87 Kč od 25. 6. 2019 do 1. 8. 2019 a zákonného úroku z prodlení z částky 4 682,87 Kč od 2. 8. 2019 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. [právnická osoba] (dále jen„ žalobkyně“) se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 15. 7. 2020 a doplněnou dne 20. 10. 2020 domáhala vůči žalovanému [celé jméno žalovaného] (dále jen„ žalovaný“) zaplacení částky v celkové výši 22 700 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení v celkové výši 1 646,45 Kč, kapitalizovaným úrokem v celkové výši 5 796,27 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 12 760,87 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení a úrokem ve výši 28 % ročně z částky 12 760,87 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, jakož i náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně - společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ PF“) a žalovaný uzavřeli dne 23. 9. 2016 smlouvu o zápůjčce č. 649112119 (dále jen„ smlouva o zápůjčce“), jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce otištěné na zadní straně smlouvy o zápůjčce (dále jen„ smluvní podmínky“). PF splnila zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutou zápůjčku, když byl žalovaný dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřeny oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. PF pak neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, které uvedl v zákaznické kartě. PF tak na základě uzavřené smlouvy o zápůjčce v den jejího uzavření poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč (dále jen„ zápůjčka“) v hotovosti, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy o zápůjčce. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se pak žalovaný zavázal zaplatit PF částku ve výši 14 622 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků (s úrokovou sazbou ve výši 28 % ročně sjednanou na straně 2 smlouvy o zápůjčce) za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy o zápůjčce ve výši 2 931 Kč, odměnu za zpracování a doručení ve výši 1 775 Kč a částku za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 9 916 Kč (dále jen„ poplatek“). Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po 528 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 17. 11. 2017. Žalovaný sjednané splátky nehradil řádně a včas, když z jeho strany poslední splátku uhradil dne 12. 9. 2017. Žalovaný uhradil celkem částku 8 922 Kč, pročež ke dni 17. 11. 2017 činila dlužná jistina 12 760,87 Kč a dlužný poplatek činil 9 939,13 Kč. V souladu s článkem 16 smluvních podmínek pak měla PF rovněž právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celkové dlužné jistiny. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla žalovaným řádně a v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 12 760,87 Kč dále úrokem ve výši 28 % ročně sjednaným na straně 2 smlouvy o zápůjčce, a to od 18. 11. 2017, a tedy od uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru. Po tomto datu nebylo žalovaným na spornou pohledávku ničeho uhrazeno.

3. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 PF postoupila pohledávku ze smlouvy o zápůjčce se všemi právy s ní spojenými žalobkyni, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 24. 6. 2019. Ke dni postoupení sporné pohledávky činila výše pohledávky ze smlouvy o zápůjčce částku 34 200 Kč obsahující i PF účtované navýšení, které však žalobkyně neuplatňuje, když požaduje toliko částku 22 700 Kč sestávající z dlužné zápůjčky ve výši 12 760,87 Kč a dlužného poplatku ve výši 9 939,13 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 5 796,27 Kč (úrok ve výši 28 % ročně z dlužné zápůjčky ve výši 12 760,87 Kč od 18. 11. 2017 do 24. 6. 2019), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 646,45 Kč (zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 12 760,87 Kč od 25. 11. 2017 /od marného uplynutí měsíční lhůty pro úhradu poslední splátky/ do 24. 6. 2019), úroků ve výši 28 % ročně z dlužné jistiny ve výši 12 760,87 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 12 760,87 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení. Ani po postoupení sporné pohledávky pak žalovaný neuhradil ničeho.

4. Konečně žalobkyně uvedla, že žalovaný byl v souladu s § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) vyzván k úhradě celkové dlužné částky, avšak ani přesto nebyla sporná pohledávka uhrazena a žalobkyně je tak nucena domáhat se jejího splnění u soudu.

5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celou dobu řízení zůstal pasivní.

6. Soud věc projednal na jednání konaném dne 23. 3. 2021.

7. Ze smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že PF poskytla žalovanému dne 23. 9. 2016 zápůjčku ve výši 17 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit PF v 60 týdenních splátkách po 528 Kč s tím, že poslední splátka byla sjednána ve výši 470 Kč. Celková dlužná částka, kterou se žalovaný zavázal PF zaplatit činila 31 622 Kč a byla tvořená zápůjčkou ve výši 17 000 Kč a poplatkem ve výši 14 622 Kč složeným z úroku ve výši 2 931 Kč, úhrady za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 1 775 Kč a úhrady za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 9 916 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že při uzavření smlouvy převzal v hotovosti částku zápůjčky. Zápůjční úroková sazba byla stanovena jako pevná pro celou dobu trvání smlouvy o zápůjčce a v případě 60 týdenních splátek činila 28 % ročně.

8. Ze smluvních podmínek, které nejsou smluvními stranami podepsány, soud zjistil bližší úpravu práv mezi PF a žalovaným, přičemž podle článku 6 smluvních podmínek budou jednotlivé splátky započteny nejprve na splatný poplatek, pak na splatnou část jistiny zápůjčky, následně na splatné sankční poplatky, poté na nesplatnou část jistiny zápůjčky. Podle článku 10 smluvních podmínek má PF v případě, že zákazník nesplní řádně a včas povinnost uhradit příslušnou splátku celkové dlužné částky, právo na vyrovnání celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Podle článku 18 smluvních podmínek byla smlouva o zápůjčce uzavřena jako smlouva na dobu určitou, přičemž její účinnost trvá ode dne podpisu smlouvy o zápůjčce do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky. Bude-li však zákazník v okamžiku splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky v prodlení se zaplacením některé ze splátek nebo neuhradí-li poslední splátku celkové dlužné částky řádně a včas, prodlužuje se účinnost smlouvy o zápůjčce do doby řádného uhrazení celkové dlužné částky.

9. Z tabulky umoření ke smlouvě o zápůjčce soud zjistil průběh splácení poskytnuté zápůjčky, když žalovaný uhradil celkem částku 8 922 Kč.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 a z její přílohy č. 1 soud zjistil, že došlo k postoupení sporné pohledávky PF za žalovaným na žalobkyni. Žalovanému bylo PF oznámeno postoupení sporné pohledávky ve výši 34 200 Kč bez příslušenství na žalobkyni, když mu bylo dne 17. 7. 2019 odesláno oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24. 6. 2019, což se podává z oznámení o postoupení pohledávky a poštovního podacího lístku.

11. Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 12. 3. 2020 zástupce žalobkyně urgoval žalovaného k úhradě sporné pohledávky.

12. Z předložených listinných důkazů tak byl soudem zjištěn následující skutkový stav: Na žalobkyni byla postoupena pohledávka za žalovaným z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi PF a žalovaným. Žalovaný při uzavření smlouvy o zápůjčce převzal od PF v hotovosti částku 17 000 Kč, za což se zavázal vrátit PF částku 31 622 Kč tvořenou zápůjčkou ve výši 17 000 Kč a poplatkem ve výši 14 622 Kč složeným z úroku ve výši 2 931 Kč, úhrady za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 1 775 Kč a úhrady za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 9 916 Kč Částku ve výši 31 622 Kč se pak zavázal vrátit v 60 týdenních splátkách po 528 Kč s tím, že poslední splátka činila 470 Kč. Žalovaný na poskytnutou zápůjčku uhradil částku 8 922 Kč. Dlužnou částku pak žalovaný neuhradil ani přes předžalobní výzvu zástupce žalobkyně.

13. Soud se v prvé řadě zabýval aktivní legitimací žalobkyně k podání projednávané žaloby.

14. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

15. Podle § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

16. Protože PF smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 postoupila spornou pohledávku za žalovaným na žalobkyni, nezbývá než uzavřít, že žalobkyni svědčí aktivní legitimace k podání projednávané žaloby, jež tak byla podána osobou oprávněnou.

17. Poté soud přistoupil ke zkoumání merita věci.

18. Podle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

19. Podle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

20. Podle § 1751 o.z. část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

21. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), ve znění od 1. 1. 2014, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

22. Podle § 22 odst. 5 ZSÚ není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.

23. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

24. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že mezi PF, jakožto věřitelem, a žalovaným, jako dlužníkem, byla dne 23. 9. 2016 uzavřena smlouva o zápůjčce podle § 2390 a násl. o.z., neboť PF (zapůjčitel) byla povinna přenechat žalovanému (vydlužitel) věci určené podle druhu, konkrétně peníze (částku 17 000 Kč), a žalovaný se zavázal po uplynutí dohodnuté doby vrátit PF věci stejného druhu (peníze), a to včetně poplatků. Žalovaný pak vystupoval v pozici spotřebitele ve smyslu § 419 o.z., neboť sjednával zápůjčku mimo rámec svého samostatného výkonu povolání či podnikání (taková skutečnost neplyne ze smlouvy o zápůjčce a ani nebyla v řízení tvrzena, natožpak prokazována), pročež je nutné uzavřít, že se jedná o smlouvu spotřebitelskou. S ohledem na spotřebitelský charakter smlouvy o zápůjčce se na daný závazkový právní vztah aplikuje dle § 164 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, rovněž ZSÚ.

25. PF tedy byla povinna posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného - spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, který představuje sporná zápůjčka ve výši 17 000 Kč. Posouzení schopnosti splácet úvěr je přitom závislé na disponibilních příjmech žalovaného, tedy příjmech po zohlednění pravidelných měsíčních výdajů. Soud je toho názoru, že posouzení úvěruschopnosti musí vycházet z doložených údajů o skutečném poměru mezi příjmy a výdaji žadatele o úvěr. Smyslem této povinnosti věřitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99, citováno z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39).

26. Soud v této souvislosti odkazuje rovněž na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, podle nějž věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.

27. Soud pak dospěl k závěru, že v projednávané věci PF nedostála povinnosti stanovené jí v § 9 ZSÚ, jelikož v řízení nebylo prokázáno, že by před poskytnutím zápůjčky s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splatit poskytnutou zápůjčku. Žalobkyně sice uváděla, že PF zkoumala příjmy a výdaje žalovaného, a to na základě informací poskytnutých žalovaným, jehož tvrzení si následně ověřila, což se mělo promítnout v zákaznické kartě. Žalobkyně však ani přes výzvy a poučení poskytnuté soudem podle § 118a o.s.ř. nedoplnila svá tvrzení o tom, jaká konkrétní zjištění PF stran schopnosti žalovaného poskytnutou zápůjčku před uzavřením smlouvy o zápůjčce získala, a ani nepředložila ničeho, z čeho by bylo lze uvedená tvrzení ověřit. Žalobkyně tak soudu nepředložila ani zákaznickou kartu, v níž měly být zaznamenány údaje získané od žalovaného a uvedeny listiny, jimiž měly být žalovaným poskytnuté údaje ověřeny.

28. Soud tedy uzavírá, že PF před uzavřením smlouvy o zápůjčce nepostupovala s odbornou péčí, jelikož řádně nezkoumala schopnost žalovaného splácet poskytnutou zápůjčku, resp. nebylo prokázáno, že by s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného posuzovala. Nedodržení této povinnosti pak má podle § 9 odst. 1 ZSÚ za následek neplatnost uzavřené smlouvy. Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy o zápůjčce uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalovaného, je třeba, aby k takové neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez návrhu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Soud dodává, že porušením svých povinností zakotvených v § 9 odst. 1 ZSÚ PF nezasáhla pouze do zájmů žalovaného jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušila veřejný pořádek, jelikož uvedené ustanovení chrání nejen žalovaného, ale také celou společnost (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Závěrem soud dodává, že splnění povinnosti posoudit úvěruschopnost nelze přenášet na žalovaného, poněvadž tato povinnost byla uložena PF jednak z toho důvodu, že jako osoba podnikající v daném oboru je schopna vyhodnotit potenciální rizika a možnou neschopnost žalovaného splácet zápůjčku, jednak i na ochranu samotného žalovaného, jenž svoji finanční situaci nemusí vidět zcela realisticky a nemusí dohlédnout na rizika spojená s uzavřením smlouvy o zápůjčce.

29. Jelikož soud dospěl k závěru, že PF jako poskytovatel zápůjčky (spotřebitelského úvěru) neposoudila schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách s odbornou péčí podle § 9 odst. 1 ZSÚ, posoudil soud smlouvu o zápůjčce jako absolutně neplatnou podle § 580 odst. 1 o.z. ve spojení s § 588 o.z. Pokud jde totiž o charakter neplatnosti smlouvy o zápůjčce uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně, je třeba, jak bylo uvedeno již shora, aby k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédl i bez návrhu, neboť porušením svých povinností zakotvených v § 9 ZSÚ PF nezasáhla pouze do zájmů žalovaného jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušila veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost.

30. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

31. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

32. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

33. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

34. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích (dále jen„ nařízení“) výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

35. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o zápůjčce neplatnou, avšak bylo prokázáno, že PF žalovanému poskytla částku 17 000 Kč, posoudil soud právní vztah mezi PF, resp. žalobkyní a žalovaným jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 a násl. o.z., jelikož ochuzená (PF, resp. žalobkyně) přenechala obohacenému (žalovaný) bez právního důvodu uvedenou částku. V řízení pak bylo prokázáno, že žalovaný uhradil PF částku 8 922 Kč, když žalovaný svoji pasivitou způsobil, že v řízení nevyšlo najevo, že by snad uhradil něčeho více, než vyplynulo z žalobních tvrzení a z žalobkyní předložených důkazů. K vrácení tak stále zbývá částka 8 078 Kč, jež představuje bezdůvodné obohacení žalovaného. Poněvadž splatnost bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena, uplatní se pravidlo podle § 1958 odst. 2 o.z., podle něhož může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu. Splatnost povinnosti vydat bezdůvodné obohacení tak nastane na výzvu věřitele. Z provedeného dokazování vyplynulo, že PF žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky v oznámení o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019, a to ve lhůtě 10 dnů od jeho doručení. K odeslání oznámení došlo dne 17. 7. 2019, přičemž bylo žalovanému doručeno okamžikem, kdy se dostalo do sféry jeho dispozice, a tedy v okamžiku, kdy mu bylo doručeno. Za den doručení pak lze požadovat 3. pracovní den po odeslání zásilky (srov. § 573 o.z.). Lze tedy mít za to, že výzva k plnění byla žalovanému doručena dne 22. 7. 2019, pročež s ohledem na poskytnutou desetidenní lhůtu k plnění se žalovaný ocitl v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení až dne 2. 8. 2019 a od tohoto dne je žalobkyně oprávněna požadovat po žalovaném zaplacení úroků z prodlení podle § 1970 o.z. ve výši stanovené v § 2 nařízení ve znění účinném k prvnímu dni prodlení.

36. S ohledem na shora uvedené tak soud shledal žalobu důvodnou toliko co do zaplacení částky 8 078 Kč představující bezdůvodné obohacení žalovaného a dále co do zákonného úroku z prodlení z této částky od 2. 8. 2019 do zaplacení. Proto v bodě I. výroku žalobě v tomto rozsahu vyhověl.

37. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal žádný důvod, proč ji stanovit v jiné, než zákonné délce.

38. Poněvadž soud shledal smlouvu o zápůjčce neplatnou, nebyl žalovaný mimo poskytnuté částky povinen platit nic jiného, tedy ani úroky, úhradu za administrativní činnost a ani poplatek za zpracování. Soud proto shledal žalobu v uvedeném rozsahu nedůvodnou, pročež ji v bodě II. výroku zamítl co do částky 14 622 Kč spolu s kapitalizovanými úroky z prodlení ve výši 1 646,45 Kč, kapitalizovanými úroky ve výši 5 796,27 Kč, s úrokem ve výši 28 % ročně z částky 12 760,87 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 12 760,87 Kč od [datum] do 1. 8. 2019 a se zákonným úrokem z prodlení z částky 4 682,87 Kč od 2. 8. 2019 do zaplacení.

39. Konečně soud v bodě III. výroku rozhodl o právu na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, jenž byl v řízení převážně úspěšný, žádné náklady řízení nevznikly.