75 C 350/2020

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Rozsypalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 1 950 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku částku 1 950 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 950 Kč od [datum] do zaplacení.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 600 Kč k rukám advokáta [titul] [jméno] [příjmení].</b> 1. Žalobkyně se žalobou, podanou soudu dne 22. 6. 2020 (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu) ve znění jejího doplnění ze dne 20. 10. 2020, domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 950 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 1 950 Kč od [datum] do zaplacení, jakož i náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný byl ve dnech 31. 5. 2019 a 1. 6. 2019 ošetřen a pobýval v Protialkoholní záchytné stanici [ulice], [obec a číslo], která je provozována žalobkyní. Žalovaný byl na Protialkoholní záchytnou stanici přivezen sanitou, jelikož nekoordinoval své jednání, čímž ohrožoval své zdraví. Po provedené zkoušce na přítomnost alkoholu byla zjištěna hladina 2,95 promile alkoholu v krvi žalovaného. Žalovanému byla vyúčtována za ošetření a pobyt na protialkoholní záchytné stanici částka 1 950 Kč, skládající se z nákladů na ošetření (poskytovaná zdravotní péče 441 Kč, biochemie 250 Kč, 2x alkotest 160 Kč, zdravotnický materiál 19 Kč, pití 30 Kč, mycí a desinfekční prostředky 150 Kč) a nákladů za ubytování (900 Kč), na kterou žalobkyně vystavila žalovanému daňový doklad č. 192345 ze dne 1. 6. 2019 se splatností dne 1. 7. 2019. Žalovaný dluh co do důvodu a výše dne 1. 6. 2019 uznal, avšak dlužnou částku neuhradil.

3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a po celou dobu řízení zůstal pasivní.

4. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím soudu ve věci bez nařízení jednání, když žalobkyně svůj souhlas výslovně uvedla již v žalobě a žalovaný souhlas s rozhodnutím soudu bez jednání dal najevo svým postojem, jelikož nijak nereagoval na výzvu k vyjádření, zda souhlasí s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání, s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud (podle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád /dále jen „o.s.ř.“ /) předpokládat, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Soud má tedy za to, že též žalovaný souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, pročež postupoval podle § 115a o.s.ř. a aniž nařizoval jednání, ve věci rozhodl.

5. Z faktury č. 192345 ze dne 1. 6. 2019 soud zjistil, že žalovanému byly vyúčtovány náklady za ošetření a pobyt v zařízení žalobkyně ve výši 1 950 Kč se splatností dne 1. 7. 2019.

6. Z lékařské zprávy ze dne 1. 6. 2019 soud zjistil, že žalovaný byl dne [datum] v [údaj o čase] [anonymizováno]. přivezen na protialkoholní záchytnou stanici sanitou [nemocnice] na [obec], když žalovaný pod vlivem opilosti nebyl schopen koordinovat své jednání. Po provedené zkoušce na přítomnost alkoholu u něj byla zjištěna hladina 2,95 ‰ alkoholu v krvi. Ze zdravotnického zařízení byl žalovaný propuštěn dne [datum] v [údaj o čase] [anonymizováno].

7. Z uznání dluhu ze dne 1. 6. 2019 soud zjistil, že žalovaný uznal dluh ve výši 1 950 Kč co do důvodu a výše tj. náklady za ošetření a pobyt v zařízení žalobkyně. Žalovaný se zavázal žalobkyni dluh uhradit do 30 dnů.

8. Z výzvy ze dne 27. 4. 2020 včetně podacího lístku z téhož dne bylo soudem zjištěno, že žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě žalované částky ve výši 1 950 Kč. Výzva byla žalovanému odeslána dne 27. 4. 2020.

9. Z předložených listinných důkazů byl soudem zjištěn následující skutkový stav: Žalovaný byl ve dnech [datum] až [datum] ošetřen a pobýval v Protialkoholní záchytné stanici [ulice], [obec a číslo], která je provozována žalobkyní. Po provedené zkoušce na přítomnost alkoholu u něj byla zjištěna hladina 2, 95 ‰ alkoholu v krvi. Žalobkyně vystavila žalovanému dne 1. 6. 2019 doklad č. 192345 znějící na částku 1 950 Kč, splatný dne 1. 7. 2019 za ošetření a pobyt v protialkoholní léčebně. Žalovaný svůj dluh co do důvodu a výše písemně uznal dne 1. 6. 2019 O zaplacení dlužné částky 1 950 Kč byl žalovaný upomenut.

10. Podle § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách (dále jen„ z.s.z.s.“) prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly. Pokud byla záchytná služba poskytnuta nezletilé osobě, která není plně svéprávná, hradí náklady její zákonný zástupce.

11. Dle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

12. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátor, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích (dále jen„ nařízení“) výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

14. V souladu s výše citovanými ustanoveními nezbývá než uzavřít, že žalobkyni vzniklo právo požadovat po žalovaném náklady za vyšetření, ošetření a následný pobyt žalovaného na záchytné stanici, neboť vyšetřením byla v krvi žalovaného zjištěna přítomnost návykové látky (§ 89e odst. 1 z.s.z.s.). Žalobkyně pak ošetření a pobyt žalovaného v protialkoholní záchytné stanici řádně vyúčtovala.

15. Pro věc je pak dále podstatné, že žalovaný dne 1. 6. 2019 svůj dluh vůči žalobkyni písemně uznal co do důvodu a výše. Soud shledal uznání dluhu ze dne 1. 6. 2019 platným a účinným, jelikož obsahuje všechny stanovené náležitosti zákonem (písemná podoba, uznání dluhu co do důvodu a výše a vlastnoruční podpis žalovaného). Uznáním dluhu nezaniká původní závazek dlužníka ani nevzniká nový. Uznání dluhu je totiž preventivním nástrojem, který vede k posílení postavení věřitele v případném budoucím sporu, neboť vytváří vyvratitelnou právní domněnku, že dluh v době jeho uznání existoval a trval. Hmotněprávní domněnka zakotvená v § 2053 o.z. má pak vazbu na procesní ustanovení § 133 o.s.ř., podle něhož platí za prokázanou skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, dokud není dokázán opak. V důsledku uznání dluhu tak žalobkyni svědčí vyvratitelná právní domněnka existence sporného dluhu, která dokud nebude vyvrácena, musí být soudem považována za prokázanou. Žalovaný však zůstal zcela pasivní a vyvratitelnou domněnku existence dluhu nijak nezpochybňoval.

16. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně vyložil, že uznáním závazku (dluhu) dle § 323 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obch. zák.“) či § 558 obč. zák. se zakládá vyvratitelná právní domněnka o existenci uznaného závazku v době uznání. Důsledkem uznání závazku je tedy přesun důkazního břemene z věřitele na dlužníka, na němž tak je, aby prokázal, že závazek nevznikl, zanikl či byl převeden na jiného. V rovině procesního práva vyvratitelná domněnka nachází svůj odraz v § 133 o.s.ř., které určuje, že dokud není dokázán opak, platí za prokázanou skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka; pouhá, třebas i velmi závažná pochybnost o tom, zda existuje skutečnost, které svědčí právní domněnka, tedy nestačí k tomu, aby tato skutečnost nebyla považována za prokázanou. Skutečnost, které svědčí vyvratitelná právní domněnka, není předmětem procesního dokazování, a nebyla-li v řízení domněnka existence uznaného závazku vyvrácena, soud musí mít podle ustanovení § 133 o.s.ř. tuto skutečnost za prokázanou (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2000, sp. zn. 29 Cdo 2854/99, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2001, sp. zn. 29 Cdo 633/2000, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2002, sp. zn. 29 Odo 341/2001, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročník 2002, pod číslem 127, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2003, sp. zn. 29 Odo 180/2003, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročník 2003, pod číslem 113, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2004, sp. zn. 32 Odo 1160/2003, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2004, sp. zn. 32 Odo 453/2004, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročník 2005, pod číslem 1, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2010, sp. zn. 29 Cdo 4139/2009, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2015, sp. zn. 32 Cdo 1174/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2015, sp. zn. 29 Cdo 3902/2012, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 29 Cdo 1801/2013). Byť se uvedené závěry dovozené Nejvyšším soudem vztahují k právní úpravě účinné do 31. 12. 2013, soud konstatuje, že jsou přesto plně použitelné rovněž na právní poměry, na něž dopadá právní úprava účinná od 1. 1. 2014, a tedy rovněž na uznání dluhu podle § 2053 o.z.

17. Jelikož žalovaný náklady spojené s pobytem na záchytné stanici včas neuhradil, ocitl se dnem následujícím po splatnosti shora uvedené faktury v prodlení, pročež je povinen zaplatit žalobkyni vedle jistiny pohledávky i úrok z prodlení podle § 1970 o.z. ve výši vyplývající z § 2 nařízení.

18. Na základě výše uvedeného tak nezbývá než uzavřít, že žaloba byla podána důvodně, pročež soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku představující náklady spojené s pobytem na záchytné stanici v celkové výši 1 950 Kč a úrok z prodlení v zákonné výši z částky 1 950 Kč od [datum] do zaplacení (bod I. výroku).

19. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o.s.ř. a stanovil zákonnou třídenní pariční lhůtu, jelikož pro stanovení lhůty v jiné délce neshledal žádného důvodu.

20. Současně soud v bodě II. výroku rozhodl o právu na náhradu nákladů řízení tak, že podle § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a náhrady hotových výdajů žalobkyně ve výši 200 Kč (2 x 100 Kč). Soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení spočívající v odměně advokáta, neboť tyto náklady nelze považovat za účelně vynaložené ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. Soud přiznal pouze náhradu hotových výdajů ve výši, které by žalobkyně vynaložila i v případě, že by nebyla zastoupena advokátem. Žalobkyně je příspěvkovou organizací zřízenou hl. městem Praha, a jakožto veřejná instituce hospodařící s veřejnými prostředky a plnící převážně veřejný účel je povinna se chovat jako řádný hospodář. V takto jednoduché právní věci je žalobkyně schopna zajistit si vyřešení daného případu vlastními prostředky, a pokud tak neučinila, ale zvolila možnost právního zastoupení advokátem, což je její právo, nelze v dané situaci na žalovaném spravedlivě žádat, aby ji plně hradil náklady řízení takto vzniklé. Ústavní soud přitom dal ve svých rozhodnutích najevo, že podobný postup, při němž se prostřednictvím placených právních služeb přesouvají veřejné prostředky do rukou soukromých subjektů, a doc tak mimo jiné k neúměrnému navyšování nákladů řízení, nebude tolerovat. Vedle náhrady za soudní poplatek proto má žalobkyně právo také na náhradu dalších nákladů, a to alespoň ve výši, v jaké by jinak, tedy nebýt zastoupena advokátem, vynaložila. Při určení výše této náhrady soud postupoval dle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., když žaloba byla podána na ustáleném formulářovém vzoru (např. sp. zn. 12 C 545/2014, 33 C 453/2014, 34 C 155/2016). Žalobkyni přiznaná částka 200 Kč tudíž představuje paušálně určenou náhradu hotových výdajů za sepis žaloby a předžalobní výzvu (2 x 100 Kč), která by žalobkyni náležela, kdyby nebyla zastoupena advokátem. O plnění k rukám advokáta žalobkyně a o lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o.s.ř.