75 C 371/2020

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Rozsypalem v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 2 000 Kč <b>I. Žaloba o zaplacení částky 2 000 Kč se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 1. 6. 2020 ve znění její opravy ze dne 26. 10. 2020 domáhala vůči žalované zaplacení částky ve výši 2 000 Kč, jakož i náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tím, že dne 31. 1. 2019 byla mezi [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ [PO]“) a žalobkyní uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, jejímž předmětem byly mimo jiné pohledávky za žalovanou, přičemž žalobkyně postoupení pohledávek žalované písemně oznámila. [PO] s žalovanou uzavřela dne 8. 12. 2015 smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací č. 4898721. Poznamenala, že jejím podpisem žalovaná prohlásila, že se seznámila a souhlasí se všeobecnými podmínkami poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací žalobkyně (dále jen„ všeobecné podmínky“) a ceníkem, které se staly nedílnou součástí smlouvy. Předmětem smlouvy byl závazek [PO] poskytnout žalované sjednané služby elektronických komunikací a popř. další služby (pronájem přijímacích zařízení a služby třetích stran) za sjednaných podmínek a závazek žalované zaplatit ve smlouvě, resp. v ceníku, sjednanou cenu za poskytnuté služby. V rámci smlouvy byl mezi [PO] a žalovanou sjednán rovněž pronájem přijímacího zařízení, konkrétně [zařízení] [anonymizována čtyři slova] (SN: [číslo]; dále jen„ STB“). Převzetí STB stvrdila žalovaná podpisem na zakázkovém listě ze dne 9. 12. 2015. Žalovaná však řádně a včas nehradila cenu za poskytované služby, pročež [PO] využila práva dle čl. 2 .7.3.2 VOP a odstoupila od smlouvy dopisem ze dne 7. 7. 2016. V rámci odstoupení od smlouvy byla žalované poskytnuta náhradní lhůta ke splnění povinnosti uhradit dlužné částky za poskytnuté služby a rovněž byla žalovaná upozorněna na povinnost vrátit zařízení (STB). V souladu s ustanovením čl. 7 VOP byla žalovaná povinna nepoškozené a funkční zařízení (STB) vrátit do 7 dnů od ukončení smlouvy, a to na jakémkoliv kontaktním místě [právnická osoba] či jeho zasláním na adresu distribučního skladu [právnická osoba]. Pro případ nevrácení zařízení si v rámci smlouvy sjednala [PO] s žalovanou povinnost žalované uhradit smluvní pokutu. S ohledem na skutečnost, že žalovaná zařízení [PO] nevrátila, byla žalovaná povinna uhradit [PO] smluvní pokutu dle ceníku [PO] ve výši 2 000 Kč. K vrácení zařízení i zaplacení smluvní pokuty byla žalovaná [PO] opakovaně vyzývána. Dlužnou částku však žalovaná neuhradila ani přes předžalobní upomínku ze dne 21. 1. 2020.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a po celou dobu řízení zůstala pasivní.

4. Soud věc projednal na jednání konaném dne 5. 3. 2021 podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) v nepřítomnosti účastníků, když se žalobkyně z nařízeného jednání omluvila a žalovaná se k jednání, leč řádně předvolána, bez omluvy nedostavila.

5. Z listiny označené jako smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací ze dne 8. 12. 2015 soud zjistil, že na jejím základě bylo žalované (příjmení bylo uvedeno [příjmení], avšak ostatní údaje včetně rodného čísla odpovídají údajům žalované) mimo jiné pronajato zařízení – STB – za částku 70 Kč měsíčně. V závěru formuláře smlouvy je drobným písmem obsaženo prohlášení účastníka (žalované), že (f) se zavazuje uhradit smluvní pokutu dle ceníku, pokud nevrátí pronajaté zařízení včas a v pořádku.

6. Z listiny označené jako smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací ze dne 21. 1. 2016 soud zjistil, že na jejím základě byly žalované poskytovány další služby ([název] [anonymizováno]).

7. Z všeobecných podmínek poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [PO] pro domácnosti soud zjistil bližší úpravu práv a povinností účastníků.

8. Z ceníku služeb žalobkyně účinného od 2. 11. 2015 soud zjistil, že smluvní pokuta v případě nevrácení STB řádně a včas činí 2 000 Kč.

9. Ze zakázkového listu ze dne 9. 12. 2015 soud zjistil, že žalované bylo mimo jiné instalováno zařízení STB.

10. Z dopisu ze dne 7. 7. 2016 označeného jako odstoupení od smlouvy soud zjistil, že jím žalobkyně ke dni 20. 7. 2016 odstoupila od uzavřené smlouvy a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky 4 307,18 Kč a k vrácení zapůjčeného zařízení (STB a modem) s tím, že v opačném případě jí může naúčtovat smluvní pokutu ve výši 4 000 Kč.

11. Z výzvy k úhradě dlužné částky a vrácení zařízení ze dne 18. 8. 2016 soud zjistil, že jí byla žalovaná vyzvána mimo jiné k úhradě dlužné částky 4 307,18 Kč a k vrácení zapůjčeného zařízení – mimo jiné STB.

12. Z listiny označené jako smlouva o postoupení souboru pohledávek ze dne 31. 1. 2019 včetně přílohy č. 1 a potvrzení o úhradě ceny ze dne 5. 2. 2019 soud zjistil, že jí [PO] postoupila mimo jiné spornou pohledávku za žalovanou na žalobkyni.

13. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 3. 2019 soud zjistil, že jím [PO] oznámila žalované postoupení pohledávek žalobkyni.

14. Předžalobními upomínkami ze dne 18. 3. 2019 a ze dne 21. 1. 2020 urgovala žalovaného k úhradě dlužné částky zástupkyně žalobkyně.

15. Na základě žalobkyní předložených listin tak má soud za prokázané, že na žalobkyni byly postoupeny pohledávky za žalovanou ze smlouvy uzavřené dne 8. 12. 2015 mezi [PO] a žalovanou, na jejímž základě bylo žalované mimo jiné poskytnuto zařízení (STB). V této smlouvě se žalovaná zavázala platit nájemné ve výši 70 Kč měsíčně za zařízení. Z důvodu neplacení [PO] odstoupila od smlouvy a žalovanou vyzvala k vrácení zařízení, které však žalovaná nevrátila, pročež jí byla vyúčtována smluvní pokuta ve výši 2 000 Kč za nevrácení zařízení po ukončení smlouvy.

16. Soud se v prvé řadě zabýval aktivní legitimací žalobkyně k podání projednávané žaloby.

17. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

18. Podle § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

19. Poidle § 1887 o.z. postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu.

20. Protože [PO] smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 31. 1. 2019 postoupila sporné pohledávky za žalovanou na žalobkyni, nezbývá než uzavřít, že žalobkyni svědčí aktivní legitimace k podání projednávané žaloby, jež tak byla podána osobou oprávněnou.

21. Poté soud přistoupil ke zkoumání merita věci.

22. Podle § 2201 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o.z.“) nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

23. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

24. Podle § 1753 o.z. ustanovení obchodních podmínek, které druhá strana nemohla rozumně očekávat, je neúčinné, nepřijala-li je tato strana výslovně; k opačnému ujednání se nepřihlíží. Zda se jedná o takové ustanovení, se posoudí nejen vzhledem k jeho obsahu, ale i ke způsobu jeho vyjádření.

25. V projednávané věci je zřejmé, že mezi [PO] a žalovanou byla uzavřena dne 8. 12. 2015 mimo jiné smlouva o nájmu (§ 2201 a násl. o.z.), na jejímž základě byla [PO] (pronajímatel) povinna přenechat žalované (nájemce) pronajatou věc (STB) ve stavu způsobilém k užívání (§ 2205 o.z.) a žalovaná byla povinna platit žalobkyni nájemné podle smlouvy (§ 2217 odst. 1 o.z.). Protože žalovaná neplnila sjednané povinnosti, [PO] od smlouvy odstoupila.

26. Pokud jde o požadavek na úhradu částky 2 000 Kč za nevrácení poskytnutého zařízení řádně a včas, soud posoudil tento nárok jako požadavek na zaplacení smluvní pokuty požadované pro případ porušení povinnosti žalovanou (platit řádně nájemné a vrátit řádně a včas poskytnuté zařízení). Pro případ porušení povinnosti žalované hradit nájemné a vrátit pronajaté zařízení pak byla v sazebníku stanovena smluvní pokuta dle § 2048 o.z., když povinnost k její úhradě vzniká v souvislosti s prodlením žalované a jedná se dle obsahu o paušalizovanou náhradu škody vzniklou právě v souvislosti s prodlením žalované. Soud pak ujednání o smluvní pokutě shledal neúčinným podle § 1753 o.z., neboť ustanovení obchodních podmínek a ceníku upravující utvrzení dluhu nemohla žalovaná rozumně očekávat a nepřijala je výslovně. Soud dospěl k závěru, že v souladu s principem poctivosti ujednání zajišťující nebo utvrzující smluvenou povinnost (smluvní pokutu nebo jiné obdobné ustanovení) zásadně nemůže být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné, tedy listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis (srov. nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11). V této souvislosti soud podotýká, že na uvedeném závěru ničeho nemění skutečnost, že v závěru formuláře smlouvy bylo pod písmenem f) uvedeno prohlášení žalované, že se zavazuje uhradit smluvní pokutu v případě, že nevrátí zařízení řádně a včas. Toto prohlášení totiž bylo jednak učiněno drobným písmem v závěru formuláře, jednak neobsahovalo žádný údaj o výši smluvní pokuty, jež měla být určena toliko odkazem na všeobecné podmínky a ceník [PO].

27. Soud zdůrazňuje, že pouhý odkaz v textu smlouvy na ustanovení o smluvní pokutě ve všeobecných podmínkách a v dalších specifikovaných i nespecifikovaných dokumentech vytváří pro spotřebitele překážku pro to, aby se s takovým ujednáním před uzavřením smlouvy skutečně seznámil (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. 32 ICdo 86/2015).

28. Poněvadž tedy soud shledal ujednání o smluvní pokutě neúčinným, rozhodl o zamítnutí žaloby, jakožto nedůvodné (bod I. výroku).

29. Současně soud v bodě II. výroku rozhodl o právu na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a contrario tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na jejich náhradu, neboť v řízení procesně úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly.