75 C 372/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Rozsypalem v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 5 000 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 000 Kč od [datum] do zaplacení.</b> <b>II. Žaloba o zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 2 101,20 Kč za období od [datum] do [datum] a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 000 Kč od [datum] do [datum] se zamítá.</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku ve výši 328 Kč k rukám advokáta JUDr. [jméno] [příjmení].</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala vůči žalované zaplacení částky ve výši 5 000 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 101,20 Kč za období od [datum] do [datum] a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 000 Kč od [datum] do zaplacení, jakož i náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřely dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] (dále jen„ smlouva o zápůjčce“), a to na základě žádosti žalované učiněné prostřednictvím webového rozhraní žalobkyně na adrese [webová adresa]. Na základě smlouvy o zápůjčce poskytla žalované zápůjčku ve výši 5 000 Kč (dále jen„ zápůjčka“), kterou se žalovaná zavázala uhradit spolu s úrokem ve výši 0,9 % denně, a tedy s částkou 2 101,20 Kč. Žalovaná se tak zavázala uhradit částku 7 101,20 Kč, a to splátkou ve výši 3 567,77 Kč splatnou dne [datum] a splátkou ve výši 3 533,43 Kč splatnou dne [datum]. Žalovaná však ničeho neuhradila, a to ani přes upomínku zástupce žalobkyně ze dne [datum].

3. V podání ze dne [datum] žalobkyně rozvedla, že smlouva o půjčce byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, když žalobkyně umožňuje podat žádost o půjčku pouze registrovaným klientům. Před podáním žádosti o půjčku provedla žalovaná registraci na webových stránkách žalobkyně, následně zadala heslo, které si sama zvolila a potvrdila, že se seznámila a souhlasí se zněním smlouvy o půjčce v jejích neměnných částech a všeobecnými obchodními podmínkami, a dále udělila žalobkyni souhlas ke kontrole údajů v registrech dlužníků NRKI a [příjmení]. Žalovaná následně dokončila proces ověření identity, a to formou předání údajů ze svého bankovního účtu vedeného u [obec] [anonymizováno] č. účtu [bankovní účet] pomocí aplikace [anonymizováno], do níž je možné se přihlásit pouze prostřednictvím přístupového hesla k internetovému bankovnictví. Plnění bylo následně žalované poskytnuto bankovním převodem na účet žalované č. [bankovní účet] dne [datum]. Žalobkyně před uzavřením smlouvy o půjčce prověřila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, a to jednak nahlédnutím do databáze [příjmení] a také z informací získaných od žalované. V databázi registru dlužníků nebyl zjištěn žádný záznam. Žalovaná před uzavřením smlouvy vyplnila na webových stránkách věřitele dotazník, ve kterém uvedla, že je svobodná. Dále uvedla název zaměstnavatele – [právnická osoba], výši svého příjmu a pravidelných měsíčních výdajů. Žalobkyně ověřila údaje uváděné v žádosti o zápůjčku hovorem s žalovanou na telefonním čísle, které žalovaná uvedla v žádosti o poskytnutí úvěru a které je uvedeno i na titulní straně smlouvy o zápůjčce.

4. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila a po celou dobu řízení byla pasivní.

5. Soud věc projednal na jednání konaném dne [datum] podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) v nepřítomnosti účastníků, když se žalobkyně z nařízeného jednání omluvila a žalovaná se k jednání, leč řádně předvolána, bez omluvy nedostavila.

6. Na základě provedeného dokazování byl soudem zjištěn následující skutkový stav: Žalobkyně a žalovaná za pomocí prostředků komunikace na dálku podepsaly listinu označenou jako smlouva o půjčce [číslo] v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku 5 000 Kč, za což se žalovaná zavázala vrátit částku 7 101,20 Kč tvořenou jistinou ve výši 5 000 Kč a úrokem ve výši 0,9 % denně. Termín splatnosti byl sjednán dne [datum]. Bližší práva a povinnosti byly upraveny ve všeobecných obchodních podmínkách žalobkyně. Žalobkyně dne [datum] zaslala finanční prostředky ve výši 5 000 Kč na účet č. [bankovní účet] [právnická osoba] byla ke dni [datum] vlastníkem účtu č. [bankovní účet] žalovaná. Žalovaná sdělila žalobkyni název svého zaměstnavatele a výši měsíčních příjmů (15 000 Kč) a výdajů (6 000 Kč). Dne [datum] vystavila žalobkyně žalované fakturu na půjčku ve výši 5 000 Kč splatnou do 60 dnů se splátkou ve výši 3 567,77 Kč a datem splatnosti dne [datum] a splátkou ve výši 3 533,43 Kč a datem splatnosti dne [datum]. Zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky výzvou ze dne [datum], a to do [datum].

7. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

8. Podle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

9. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), ve znění od [datum], věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

10. Podle § 22 odst. 5 ZSÚ není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.

11. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní, jakožto věřitelem, a žalovanou, jako dlužnicí, byla uzavřena smlouva o zápůjčce podle § 2390 a násl. o.z., neboť žalobkyně (zapůjčitel) byla povinna přenechat žalované (vydlužitel) věci určené podle druhu, konkrétně peníze (částku 5 000 Kč), a žalovaná se zavázala po uplynutí dohodnuté doby vrátit žalobkyni věci stejného druhu (peníze), a to včetně poplatků. Žalovaná pak v daném případě vystupovala v pozici spotřebitele ve smyslu § 419 o.z., neboť sjednávala zápůjčku mimo rámec svého samostatného výkonu povolání či podnikání (taková skutečnost neplyne ze smlouvy o zápůjčce a ani nebyla v řízení tvrzena, natožpak prokazována), pročež je nutné uzavřít, že se jedná o smlouvu spotřebitelskou. S ohledem na spotřebitelský charakter smlouvy o zápůjčce se na daný závazkový právní vztah aplikuje dle § 164 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, rovněž ZSÚ.

13. Žalobkyně tak byla povinna posoudit s odbornou péčí schopnost žalované - spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, který představuje i sporná zápůjčka ve výši 5 000 Kč. Posouzení schopnosti splácet úvěr je závislé na disponibilních příjmech žalované, tedy příjmech po zohlednění pravidelných měsíčních výdajů. Soud je toho názoru, že posouzení úvěruschopnosti musí vycházet z doložených údajů o skutečném poměru mezi příjmy a výdaji žadatele o úvěr. Smyslem této povinnosti věřitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99, citováno z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]).

14. Soud v této souvislosti odkazuje rovněž na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], podle nějž věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.

15. V projednávané věci žalobkyně uváděla, že před poskytnutím úvěru nahlížela do registrů dlužníků NRKI a SOLUS (nebyl zjištěn žádný záznam) a také vycházela z informací získaných od žalované, která uvedla, že je svobodná, dále uvedla název zaměstnavatele, výši svého příjmu a pravidelných měsíčních výdajů, což žalobkyně ověřila hovorem s žalovanou. Uvedené zcela obecné tvrzení o prověření bonity žalované však žalobkyně nijak nerozvedla, když neuvedla, k jakým výsledkům na jejich základě došla a jak se promítly do celkového hodnocení žalované z hlediska její schopnosti splatit poskytnutý úvěr. Žalobkyně tak řádné posouzení úvěruschopnosti žalované nejen nedostatečně tvrdila, ale ani na podporu těchto absentujících tvrzení soudu nepředložila žádné důkazy. Žalobkyně tak nedoložila, že s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splatit poskytnutý úvěr. Na závěru o řádném neposouzení úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí pak nemohlo případně změnit nic ani tvrzení žalobkyně, že provedla lustrace v registrech a hovor s žalovanou, což však již žalobkyně nijak nedoložila.

16. Žalobkyně se pak svojí neúčastí na jednání konaném dne [datum] sama dobrovolně vzdala možnosti být řádně poučena podle § 118b o.s.ř. o povinnosti navrhnout důkazy k prokázání svých tvrzení do konce prvního jednání nebo ve lhůtě soudem dodatečně určené, jakož i výzvy a poučení podle § 118a o.s.ř. k označení důkazů k prokázání svých tvrzení, jež soud neměl v daném okamžiku za prokázané, a následně být řádně poučena ohledně následků nesplnění této výzvy. V této souvislosti soud uvádí, že § 118a o.s.ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle § 118a, jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s § 101 odst.

3. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (viz Drápal, L., Bureš, J. a kol., Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 831, 832 nebo usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]).

17. Žalobkyně tedy neprokázala, že posoudila řádně úvěruschopnost žalované, pročež podle § 22 odst. 5 ZSÚ platí, že povinnost podle § 9 ZSÚ nesplnila. Jelikož tedy soud dospěl k závěru, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru neposoudila schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách s odbornou péčí podle § 9 odst. 1 ZSÚ, posoudil smlouvu o zápůjčce jako absolutně neplatnou podle § 580 odst. 1 o.z. ve spojení s § 588 o.z. Pokud jde totiž o charakter neplatnosti smlouvy o zápůjčce uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyní, je třeba, aby k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédl i bez návrhu, neboť porušením svých povinností zakotvených v § 9 ZSÚ žalobkyně nezasáhla pouze do zájmů žalované jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušila veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost.

18. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

19. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

20. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

21. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

22. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích (dále jen„ nařízení“) výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

23. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o zápůjčce neplatnou, avšak bylo prokázáno, že žalobkyně žalované poskytla částku 5 000 Kč, posoudil soud právní vztah mezi žalobkyní a žalovanou jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 a násl. o.z., jelikož ochuzená (žalobkyně) přenechala obohacené (žalovaná) bez právního důvodu částku 5 000 Kč, již žalovaná nevrátila. Žalovaná pak svoji neaktivitou zapříčinila, že v řízení nevyšlo najevo, že by snad uhradila něco více, než uváděla žalobkyně - ničeho, pročež soud v otázce případné úhrady vyšel toliko z žalobních tvrzení. Poněvadž splatnost bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena, uplatní se pravidlo podle § 1958 odst. 2 o.z., podle něhož může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu. Splatnost povinnosti vydat bezdůvodné obohacení tak nastane na výzvu věřitele. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaná byla žalobkyní vyzývána k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou, a to do [datum]. Dnem následujícím po uplynutí lhůty k plnění se pak žalovaná ocitla v prodlení (§ 1968 věta první o.z.), pročež žalobkyni vzniklo právo požadovat po žalované za dobu prodlení úrok z prodlení podle § 1970 o.z. ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení.

24. S ohledem na shora uvedené tak soud shledal žalobu důvodnou co do zaplacení částky 5 000 Kč představující bezdůvodné obohacení žalované a dále co do zákonného úroku z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení. V případě sazby úroku z prodlení však soud nepřekročil žalobní návrh, jímž je vázán, a stanovil ji v žalobou požadovaném rozsahu toliko 8,05 % ročně. Proto v bodě I. výroku žalobě v tomto rozsahu vyhověl.

25. V bodě II. výroku pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl ve zbývajícím rozsahu, a tedy co do částky 2 101,20 Kč představující kapitalizovaný úrok požadovaný na základě neplatné smlouvy o zápůjčce a co do zákonného úroku z prodlení z částky 5 000 Kč od [datum] do [datum], neboť v tomto období žalovaná v prodlení nebyla.

26. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o.s.ř. a stanovil zákonnou třídenní pariční lhůtu, jelikož pro stanovení lhůty v jiné délce neshledal žádného důvodu.

27. Současně soud rozhodl o právu na náhradu nákladů řízení tak, že podle § 142 odst. 2 v souladu s § 142a odst. 1 o.s.ř. přiznal v řízení procesně úspěšnější žalobkyni proti žalované právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně celkem požadovala přiznání částky 9 155,44 Kč, přičemž úspěchu dosáhla v částce 5 601,50 Kč (61 %) a neúspěšná byla v částce 3 553,94 Kč (39 %). Míra jejího úspěchu tedy činí 22 % Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a odměny za zastupování advokátem ve výši 600 Kč za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé a podání žaloby podle § 11 odst. 1 písm. a/ a d/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /dále jen„ advokátní tarif“ /) při sazbě jednoho úkonu ve výši 200 Kč (§ 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 advokátního tarifu), z paušální náhrady hotových výdajů advokáta za tyto úkony ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč) podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a z daně z přidané hodnoty o sazbě 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Po zohlednění míry úspěchu žalobkyně ve věci (22 %) činí náhrada jejích nákladů řízení částku 328 Kč O plnění k rukám advokáta žalobkyně a o lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o.s.ř. Soud podotýká, že výši náhrady nákladů řízení soud určil podle § 14b advokátního tarifu, neboť se jedná o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, a v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč.

28. Soud nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení za odměnu advokáta a za paušální náhradu hotových výdajů advokáta za jeden úkon právní služby představující doplnění žaloby, neboť v tomto podání doplněné skutečnosti měly být obsaženy již v podané žalobě, pročež náklady na tento úkon právní služby nelze považovat za účelně vynaložené.