75 C 374/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Rozsypalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 10 498 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku částku 8 500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 500 Kč od [datum] do zaplacení.</b> <b>II. Žaloba o zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 998 Kč se zamítá.</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 1 404 Kč.</b> 1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] ve znění její opravy ze dne [datum] domáhala vůči žalované zaplacení částky ve výši 8 500 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení a dále zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 998 Kč, jakož i náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela dne [datum] s žalovanou kupní smlouvu, na jejímž základě se zavázala na žalovanou převést vlastnické právo k [značka automobilu], [registrační značka], za cenu 88 500 Kč a poplatek za uzavření smlouvy ve výši 5 000 Kč. Při podpisu kupní smlouvy žalovaná uhradila 80 000 Kč, splátku 5 000 Kč uhradila až po několika urgencích, byť byla splatná dne [datum], a druhou splátku ve výši 3 500 Kč dosud neuhradila. Stejně tak neuhradila poplatek za uzavření smlouvy ve výši 5 000 Kč. V souladu s bodem III. kupní smlouvy také žalobkyně požaduje smluvní pokutu ve výši 0,5 % denně (42,50 Kč denně) od [datum] do [datum]. Od kupní smlouvy žalobkyně odstoupila s účinností k [datum] s ohledem na neplnění závazku žalovanou. Žalovaná byla k úhradě vyzvána i dopisem ze dne [datum], avšak bezvýsledně.

3. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila a po celou dobu řízení byla pasivní.

4. Soud věc projednal na jednání konaném dne [datum] podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) v nepřítomnosti žalované, jež se k jednání, leč řádně předvolána, bez omluvy nedostavila.

5. Z listiny označené jako„ kupní smlouva“ ze dne [datum] soud zjistil, že je podepsána oběma účastníky a že se v ní žalobkyně zavázala na žalovanou převést vlastnické právo k [značka automobilu], [registrační značka], za cenu 88 500 Kč a poplatek za uzavření smlouvy ve výši 5 000 Kč. Při podpisu kupní smlouvy žalovaná uhradila 80 000 Kč a zbytek měla uhradit ve dvou splátkách, první ve výši 5 000 Kč a druhou ve výši 3 500 Kč, a to vždy k 30. dni v měsíci. Žalobkyně ve smlouvě uplatnila výhradu vlastnického práva. Byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,5 % denně z dosud neuhrazené části kupní ceny. Dále bylo sjednáno, že nebude-li dodržen splátkový kalendář, zbytek kupní ceny se stává okamžitě splatným. Bylo také sjednáno, že pokud nebude kupní cena uhrazena, má žalovaná povinnost vozidlo vrátit bez jakéhokoliv nároku na vrácení kupní ceny. Poplatek za uzavření smlouvy byl splatný do jednoho měsíce po úhradě poslední splátky, v případě jednorázového zesplatnění kupní ceny pak ve lhůtě pro úhradu zesplatněné kupní ceny.

6. Z listiny označené jako„ splátkový kalendář“ ze dne [datum] soud zjistil, že první splátka ve výši 5 000 Kč byla splatná dne [datum] a druhá splátka ve výši 3 500 Kč byla splatná dne [datum].

7. Z listiny označené jako„ zesplatnění dluhu“ ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná neuhradila první splátku ve výši 5 000 Kč v řádném termínu, pročež žalobkyně žalované zesplatnila celou dlužnou částku ke dni [datum]. Žalované byla poskytnuta lhůta k úhradě do [datum].

8. Z listiny označené jako„ odstoupení od kupní smlouvy a výzva k dobrovolnému vydání věci“ ze dne [datum] soud zjistil, že tímto dopisem žalobkyně vyjádřila vůli jednostranně odstoupit od kupní smlouvy ze dne [datum] a vyzvala žalovanou k okamžitému vydání věci, a to automobilu Škoda Octavia, [registrační značka].

9. Na základě provedeného dokazování tak byl soudem zjištěn následující skutkový stav: Žalobkyně a žalovaná dne [datum] podepsaly listinu označenou jako kupní smlouva, v níž se žalobkyně zavázala na žalovanou převést vlastnické právo k [značka automobilu], [registrační značka], za cenu 88 500 Kč a poplatek za uzavření smlouvy ve výši 5 000 Kč. Při podpisu kupní smlouvy žalovaná uhradila 80 000 Kč a zbytek měla uhradit ve dvou splátkách, první ve výši 5 000 Kč a druhou ve výši 3 500 Kč, a to vždy k 30. dni v měsíci. Žalobkyně ve smlouvě uplatnila výhradu vlastnického práva. Byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,5 % denně z dosud neuhrazené části kupní ceny. Dále bylo sjednáno, že nebude-li dodržen splátkový kalendář, zbytek kupní ceny se stává okamžitě splatným. Bylo také sjednáno, že pokud nebude kupní cena uhrazena, má žalovaná povinnost vozidlo vrátit bez jakéhokoliv nároku na vrácení kupní ceny. Poplatek za uzavření smlouvy byl splatný do jednoho měsíce po úhradě poslední splátky, v případě jednorázového zesplatnění kupní ceny pak ve lhůtě pro úhradu zesplatněné kupní ceny. První splátka ve výši 5 000 Kč byla splatná dne [datum] a druhá splátka ve výši 3 500 Kč byla splatná dne [datum]. Žalobkyně vyhotovila listiny, které byly adresované žalované a jimiž mělo dojít k zesplatnění celého dluhu ke dni [datum] a následně k odstoupení od smlouvy ke dni [datum].

10. Podle § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

11. Podle § 2132 o. z. vyhradí-li si prodávající k věci vlastnické právo, má se za to, že se kupující stane vlastníkem teprve úplným zaplacením kupní ceny. Nebezpečí škody na věci však na kupujícího přechází již jejím převzetím.

12. Podle § 2133 o. z. je-li nabytí vlastnického práva kupujícím podmíněno zaplacením kupní ceny ve splátkách, nezakládá prodlení kupujícího se splátkou nepřesahující desetinu kupní ceny samo o sobě právo prodávajícího od smlouvy odstoupit a požadovat vrácení věci, pokud kupující splátku zaplatí nejpozději v době splatnosti následující splátky a společně s ní.

13. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

14. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

15. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

17. Podle § 1814 o. z. se zvláště zakazují ujednání, která a) vylučují nebo omezují spotřebitelova práva z vadného plnění nebo na náhradu újmy, c) umožňují, aby podnikatel nevydal spotřebiteli, co mu spotřebitel vydal, i v případě, že spotřebitel smlouvu neuzavře či od ní odstoupí.

18. Podle § 1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

19. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích (dále jen„ nařízení“) výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

21. V rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], Nejvyšší soud mimo jiné uvedl, že„ podle ustálené soudní praxe (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek téhož soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]) je ujednání o smluvní pokutě neplatné pro rozpor s dobrými mravy (jde o absolutní neplatnost podle § 39 obč. zák.), je-li výše sjednané smluvní pokuty nepřiměřeně vysoká. Je-li důvod absolutní neplatnosti tvrzen nebo vyjde (jinak) v řízení najevo, přihlédne soud k absolutní neplatnosti úkonu z úřední povinnosti.“ Uvedl taktéž, že„ přiměřenost sjednané výše smluvní pokuty je pak třeba posoudit vždy s ohledem na okolnosti konkrétního případu (okolnosti úkonu, jeho pohnutky, účel, který sledoval, výše zajištěné částky, vzájemný poměr původní a sankční povinnosti). V souzené věci měl tedy odvolací soud učinit závěr o (ne) přiměřenosti sjednané (nikoliv jen uplatněné) výše smluvní pokuty s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem věci tak jak byly zjištěny soudem prvního stupně.“ 22. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne [datum] uzavřena kupní smlouva podle § 2079 a násl. o. z., neboť žalobkyně (prodávající) se zavázala žalované (kupující) odevzdat věc, která je předmětem koupě (osobní automobil Škoda Octavia), a umožnit jí nabýt vlastnické právo k ní, a žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni kupní cenu ve výši 88 500 Kč a poplatek za uzavření smlouvy ve výši 5 000 Kč. Žalovaná pak vystupovala v pozici spotřebitele ve smyslu § 419 o. z., neboť smlouvu uzavírala mimo rámec svého samostatného výkonu povolání či podnikání (taková skutečnost neplyne z kupní smlouvy a ani nebyla v řízení tvrzena, natožpak prokazována), pročež je nutné uzavřít, že se jedná o smlouvu spotřebitelskou. S ohledem na spotřebitelský charakter smlouvy o úvěru se na daný závazkový právní vztah aplikují ustanovení občanského zákoníku o ochraně spotřebitele.

23. Žalobkyně na základě platné smlouvy plnila a předala žalované předmětný osobní automobil, žalovaná pak uhradila část kupní ceny ve výši 85 000 Kč, avšak neuhradila poslední splátku ve výši 3 500 Kč a poplatek za uzavření smlouvy ve výši 5 000 Kč, celkem tedy 8 500 Kč.

24. Žalovaná pak svoji pasivitou zapříčinila, že v řízení nevyšlo najevo, že by snad uhradila něčeho více, než tvrdila žalobkyně, pročež soud z hlediska úhrad dlužné částky vyšel plně z žalobních tvrzení a dospěl tak k závěru, že se žalobkyně důvodně domáhá zaplacení částky v celkové výši 8 500 Kč.

25. S ohledem na skutečnost, že první splátku ve výši 5 000 Kč žalovaná neuhradila včas (do [datum]), došlo na základě čl. III. kupní smlouvy k automatickému zesplatnění celé kupní ceny, a tím i poplatku za uzavření smlouvy dle čl. VI. kupní smlouvy. K zesplatnění částky 13 500 Kč (část kupní ceny ve výši 8 500 Kč + poplatek za uzavření smlouvy ve výší 5 000 Kč) tedy došlo dne [datum] a od následujícího dne ([datum]) se žalovaná ocitla v prodlení. Žalovaná však uhradila toliko část kupní ceny ve výši 5 000 Kč, pročež k úhradě stále zbývá částka 8 500 Kč (část kupní ceny ve výši 3 500 Kč + poplatek za uzavření smlouvy ve výší 5 000 Kč). Ode dne [datum] je pak žalobkyně oprávněna požadovat po žalované zaplacení úroků z prodlení podle § 1970 o.z. ve výši stanovené v § 2 nařízení ve znění účinném k prvnímu dni prodlení, jež v daném případě činí 8,5 % ročně. Žalobkyně však požadovala úrok z prodlení z dlužné částky až od [datum], pročež soud žalobě vyhověl v žalobkyní požadovaném rozsahu.

26. Na základě shora uvedeného tak soud shledal žalobu důvodnou co požadavku na zaplacení části kupní ceny ve výši 3 500 Kč a poplatku za uzavření smlouvy ve výši 5 000 Kč, jakož i co do zákonného úroku z prodlení z dlužné částky 8 500 Kč od [datum] do zaplacení, a v tomto rozsahu tak žalobě vyhověl (bod I. výroku).

27. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal žádný důvod, proč ji stanovit v jiné, než zákonné délce.

28. Soud však musí konstatovat, že platnost kupní smlouvy je skutečně hraniční. Pokud soud pomine ustanovení smlouvy, která jsou zdánlivá či neplatná, zůstane ze smlouvy pouhé torzo, a platnost smlouvy jako celku, resp. jejího zbytku, udrží pouze ustanovení § 576 o. z., jelikož lze s ohledem na všechny okolnosti očekávat, že by smluvní strany smlouvu uzavřely i bez neplatných a zdánlivých částí. Ujednání v čl. III., že pokud nebude kupní cena uhrazena, má žalovaná povinnost vozidlo vrátit bez jakéhokoliv nároku na vrácení kupní ceny, je s ohledem na § [číslo] ve spojení s § 1814 písm. c) o. z. zdánlivé, jelikož se ze zákona nepřihlíží k ustanovení smlouvy, které umožňuje, aby podnikatel nevydal spotřebiteli, co mu spotřebitel vydal, i v případě, že spotřebitel smlouvu neuzavře či od ní odstoupí. Absolutně neplatné dle § 588 o. z. je pak ujednání o smluvní pokutě pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu (viz citovaná shora) je třeba v každém případě výši smluvní pokuty hodnotit individuálně s ohledem na význam a povahu zajištěného závazku a okolnosti případu. V tomto případě žalobkyně uzavřela jako podnikatel a silnější strana s žalovanou jako spotřebitelem a slabší stranou naprosto nevyváženou, formulářovou (adhezní) smlouvu, což se více či méně promítlo do všech ustanovení i celkového vyznění smlouvy. V takovém případě, s přihlédnutím k celkovému kontextu i významu zajišťovaného závazku, je smluvní pokuta 0,5 % z dlužné částky denně, tedy ve výši 182,5 % ročně, naprosto nepřiměřená a zcela se příčí dobrým mravům.

29. S ohledem na shora uvedené proto soud žalobu v části, v níž žalobkyně požadovala smluvní pokutu ve výši 1 998 Kč, jako nedůvodnou zamítl (bod II. výroku).

30. Závěrem soud konstatuje, že z listin, které se jeví jako dopisy adresované žalované, kterými mělo dojít k zesplatnění celého dluhu ke dni [datum] a následně k odstoupení od smlouvy ke dni [datum], nevyvozoval žádné důsledky, neboť zesplatnění dlužné částky bylo sjednáno přímo v kupní smlouvě a žalobkyně ani přes poučení soudu podle § 118a o.s.ř. neoznačila žádné důkazy k prokázání skutečnosti, že by bylo odstoupení od smlouvy žalované odesláno a že se dostalo do její dispozice. Soudu tak nezbylo než vyjít z toho, že od kupní smlouvy odstoupeno nebylo.

31. Konečně soud v bodě III. výroku rozhodl o náhradě nákladů řízení dle § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně byla v řízení poměrně úspěšnější než žalovaná. Žalobkyně byla úspěšná z 82 % požadované částky, z 18 % pak byla neúspěšná. [jméno] úspěchu žalobkyně tak činí 64 % Náklady řízení žalobkyně jsou pak tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 000 Kč a náhradou účelně vynaložených nákladů za dva úkony ve věci (žaloba ze dne [datum] a účast na jednání dne [datum]) ve výši 600 Kč. Výši těchto nákladů soud určil na základě § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, dle kterého paušální výše náhrady za jeden úkon činí 300 Kč. Konečně k nákladům řízení žalobkyně náleží ještě cestovné ve výši 594,50 Kč za cestu z [obec] do [obec] a zpět na jednání soudu při ujeté vzdálenosti celkem 94 km a použití motorového vozidla při průměrné spotřebě 4,5 l [číslo] km, ceně motorové nafty 36,10 Kč a základní náhradě za používání silničních motorových vozidel 4,70 Kč/km podle § 1 písm. b) a § 4 písm. c) vyhlášky č. 511/2021 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad. Po zohlednění míry úspěchu žalobkyně (64 %) činí náhrada nákladů řízení žalobkyně částku 1 404 Kč.

32. Soud konstatuje, že žalobkyni nepřiznal náhradu za předžalobní výzvu k plnění, jelikož nebylo prokázáno, že by byla odeslána, a za opravu žaloby, když tímto podáním došlo toliko k opravě nesprávně formulovaného petitu žaloby.