75 C 401/2020

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr Martinem Rozsypalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 19 980 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku částku 9 460 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 782 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 282 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 282 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 38 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 38 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 38 Kč od [datum] do zaplacení.</b> <b>II. Žaloba o zaplacení částky 10 520 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,2 % ročně z částky 4 282 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 0,2 % ročně z částky 4 282 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 0,2 % ročně z částky 38 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 0,2 % ročně z částky 38 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10 520 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [datum] ve znění její změny ze dne [datum] domáhala vůči žalované zaplacení částky v celkové výši 19 980 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 782 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 282 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 282 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 38 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 38 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 38 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10 520 Kč od [datum] do zaplacení, jakož i náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tím, že je vlastníkem obytného domu s byty [adresa] v obci [obec], ulice [ulice a číslo]. Žalobkyně s žalovanou uzavřela nájemní smlouvu dne [datum], na jejímž základě přenechala žalované k užívání byt [číslo] nacházející se v 3. nadzemním podlaží předmětného domu (dále též jen„ byt“), na dobu tří měsíců s účinností od [datum]. Nájemní vztah byl dodatky [číslo] až 5 prodloužen do [datum], kdy skončil uplynutím doby nájmu. Žalobkyni byl byt předán až dne [datum]. Měsíční nájemné činilo 4 282 Kč, avšak žalovaná řádně neplnila svoji povinnost hradit nájemné a neuhradila část nájemného za měsíc [anonymizováno] [rok] ve výši 782 Kč, jež bylo splatné dne [datum], nájemné za měsíc [anonymizováno] [rok] ve výši 4 282 Kč, jež bylo splatné dne [datum], a nájemné za měsíc [anonymizováno] [rok] ve výši 4 282 Kč, jež bylo splatné dne [datum] Celkem tak na nájemném dluží částku 9 346 Kč. Žalovaná dále v období od [datum] do [datum] spotřebovala na službách spojených s užíváním bytu částku v celkové výši 26 215,90 Kč, avšak uhradila toliko částku 15 696 Kč. Žalovaná tak na službách spojených s užíváním bytu za období od [datum] do [datum] dluží žalobkyni částku 10 520 Kč, jež byla splatná dne [datum]. Žalovaná dále dluží na službách spojených s užíváním bytu, které nejsou předmětem vyúčtování, avšak k jejichž hrazení se žalovaná smlouvou zavázala, a to správa vodoměru SV a správa vodoměru TUV, celkem částku ve výši 38 Kč měsíčně. V daném případě pak za měsíce [anonymizováno] [rok], [anonymizováno] [rok] a [anonymizováno] [rok], celkem tedy 114 Kč. Žalovaná uznala dluh z titulu neuhrazeného nájemného a úhrad za služby spojené s užíváním bytu za období od [datum] do [datum] včetně příslušenství. Celkem žalovaná dluží žalobkyni částku 19 980 Kč, kterou jí neuhradila ani přes předžalobní upomínku.

3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila a po celou dobu řízení zůstala pasivní.

4. Soud věc projednal na jednání konaném dne [datum] podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád /dále jen „o.s.ř.“ /) v nepřítomnosti účastníků, když se žalobkyně z jednání omluvila a žalovaná, leč řádně předvolána, se bez omluvy k nařízenému jednání nedostavila.

5. Z výpisu z obchodního rejstříku oddílu C, vložky [číslo], soud pro danou věc nezjistil žádné rozhodné skutečnosti.

6. Z informace o pozemku ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně je vlastníkem pozemku, jehož součástí je stavba - budova [adresa], [obec] – [část obce], ulice [ulice].

7. Z listin označených jako nájemní smlouva ze dne [datum] a dodatky [číslo] až [číslo] k nájemní smlouvě soud zjistil, že byly podepsány účastníky, přičemž žalobkyně se zavázala přenechat žalované počínaje dnem [datum] na dobu tří měsíců do užívání bytovou jednotku [číslo] skládající se z 1. pokoje, 2. pokoje, kuchyně, předsíně, koupelny a WC, v [anonymizováno] nadzemním podlaží v domě [adresa], ulice [ulice], [obec], a to včetně sklepní kóje umístěné v 1. podzemním podlaží budovy, pozemku, společných prostor a zařízení budovy v mezích stanovených smlouvou a domovním řádem, a zajistit žalované nerušený výkon práv spojených s užíváním bytu. Žalovaná se zavázala bezhotovostně hradit žalobkyni měsíční nájemné a měsíční zálohy na úhrady služeb spojených s užíváním bytu specifikovaných v příloze [číslo] smlouvy označené jako evidenční list a užívat byt, pozemek, společné prostory a zařízení budovy řádně a výhradně jen v mezích stanovených smlouvou a domovním řádem. Nájemné činilo 4 282 Kč měsíčně a bylo splatné vždy k poslednímu dni daného kalendářního měsíce. Smluvní strany si v čl. VI. odst. 4 smlouvy ujednaly, že vyúčtování měsíčních záloh na úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu bude provedeno žalobkyní v závislosti na vyúčtování jednotlivých energií ze strany jejich poskytovatelů pro každý příslušný kalendářní rok, nejpozději však do 30. června následujícího kalendářního roku prostřednictvím písemného podání stanovujícího výši nedoplatku či přeplatku na přijatých zálohových platbách, jejich splatnost a způsob zaplacení, respektive vrácení. Žalovaná se dále zavázala složit při podpisu žalobkyni peněžitou jistotu ve výši 1,619 násobku měsíčního nájemného k zajištění případných pohledávek žalobkyně vůči žalované. Dodatky k nájemní smlouvě [číslo] až [číslo] byl nájem bytu prodloužen až do [datum].

8. Z evidenčního listu nájemníka a z přehledu poplatků za přidělení bytu, přehled nájemného a záloh soud zjistil, že výše měsíčních záloh na úhrady služeb (21 Kč Z osvětlení, 105 Kč úklid, 570 Kč Z studená voda, 600 Kč Z teplá užitková voda, 1 050 Kč teplo, 270 Kč Z SV do TUV, 19 Kč správa vodoměru SV, 19 Kč správa vodoměru TUV) byla pro žalovanou stanovena spolu s nájemným ve výši 4 282 Kč celkem na částku 6 936 Kč. Oba účastníci stvrdili listinu svými vlastnoručními podpisy.

9. Z protokolu o předání a převzetí bytu ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná dne [datum] předala žalobkyni předmětný byt. Téhož dne byl zároveň proveden odečet vodoměrů a RTN. Oba účastníci stvrdili listinu svými vlastnoručními podpisy.

10. Z listiny označené jako opis karty úhrad nájemného z bytu za období: [rok] – [rok] ze dne [datum] soud zjistil, že žalované bylo za období od [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok] předepsáno nájemné a platby na úhradu služeb spojených s užíváním bytu v celkové výši 69 201 Kč a uhrazeno bylo 44 957 Kč. Žalobkyně tak evidovala u žalované dluh v celkové výši 24 244 Kč, který byl ponížen o kauci ve výši 6 936 Kč na částku 17 308 Kč.

11. Z vyúčtování služeb za rok [rok] za období od [datum] – [datum] ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná za uvedené období spotřebovala služby v celkové výši 26 215,90 Kč a v zálohových platbách uhradila žalobkyni částku 23 544 Kč. Žalované tak byl za rok 2017 vyúčtován nedoplatek ve výši 2 671,90 Kč splatný dne [datum]. Po započtení dluhu z nezaplacených předpisů k [datum] činil nedoplatek celkem 21 257 Kč.

12. Z listiny označené jako uznání dluhu soud zjistil, že byla podepsána dne [datum] žalovanou, která prohlásila, že uznává dluh vůči žalobkyni v celkové výši 17 308 Kč z titulu neuhrazeného nájemného a služeb poskytovaných s užíváním bytu [číslo] v období od [datum] do [datum] na základě nájemní smlouvy ze dne [datum].

13. Z výzvy k úhradě dlužné částky ze dne [datum] včetně vrácené obálky soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky 19 980 Kč do 7 dnů od doručení výzvy. Zásilka byla žalované odeslána dne [datum].

14. Z listiny označené jako opis karty úhrad nájemného z bytu za období: 2016 – [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že žalované bylo za období od [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok] předepsáno nájemné a platby na úhradu služeb spojených s užíváním bytu v celkové výši 71 873 Kč a uhrazeno bylo 51 893 Kč. Žalobkyně tak evidovala u žalované dluh v celkové výši 19 980 Kč.

15. Z předložených listinných důkazů byl soudem zjištěn následující skutkový stav: Žalobkyně, která je vlastníkem bytu [číslo] v 1. nadzemním podlaží v domě [adresa], ulice [ulice], [obec], a žalovaná podepsaly dne [datum] listinu označenou jako nájemní smlouva, jíž se žalobkyně zavázala přenechat žalované k užívání daný byt. Nájem bytu byl žalované dodatky [číslo] až [číslo] k nájemní smlouvě prodloužen až do [datum]. Nájemné činilo 4 282 Kč měsíčně, zálohy na úhrady služeb spojených s užíváním bytu činily 2 654 Kč měsíčně (21 Kč Z osvětlení, 105 Kč úklid, 570 Kč Z studená voda, 600 Kč Z teplá užitková voda, 1 050 Kč teplo, 270 Kč Z SV do TUV, 19 Kč správa vodoměru SV, 19 Kč správa vodoměru TUV) a byly splatné společně s nájemným vždy k poslednímu dni v daném kalendářním měsíci. Smluvní strany si v čl. VI. odst. 4 smlouvy ujednaly, že vyúčtování měsíčních záloh na úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu bude provedeno žalobkyní v závislosti na vyúčtování jednotlivých energií ze strany jejich poskytovatelů pro každý příslušný kalendářní rok, nejpozději však do 30. června následujícího kalendářního roku prostřednictvím písemného podání stanovujícího výši nedoplatku či přeplatku na přijatých zálohových platbách, jejich splatnost a způsob zaplacení, respektive vrácení. Žalovaná žalobkyni předala byt až dne [datum]. Žalovaná hradila nájemné i zálohy na služby spojené s užíváním bytu nepravidelně, když spolu s kaucí uhradila toliko částku 51 893 Kč, ačkoliv předepsané platby za dobu trvání nájemního vztahu činily 69 201 Kč, resp. 71 873 Kč. Žalobkyně vyúčtovala žalované služby spojené s užíváním bytu za období [datum] až [datum] a vyčíslila jí nedoplatek na skutečně spotřebovaných službách ve výši 2 671,90 Kč, splatný dne [datum]. Po započtení dluhu z nezaplacených předpisů k [datum] činil nedoplatek celkem 21 257 Kč. Žalovaná podepsala dne [datum] listinu označenou jako uznání dluhu, v níž prohlásila, že uznává dluh vůči žalobkyni v celkové výši 17 308 Kč z titulu neuhrazeného nájemného a služeb poskytovaných s užíváním bytu [číslo] v období od [datum] do [datum] na základě nájemní smlouvy ze dne [datum]. Žalovaná byla písemně upomenuta zástupcem žalobkyně k zaplacení dlužné částky 19 980 Kč ve lhůtě 7 dnů od doručení výzvy, jež byla předána k poštovní přepravě dne [datum].

16. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

17. Podle § 2246 odst. 1 o.z. strany ujednají nájemné pevnou částkou. Má se za to, že se nájemné sjednává za jeden měsíc.

18. Podle § 2247 o.z. strany si ujednají, která plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby zajistí pronajímatel; schází-li takové ujednání, použije se ustanovení odstavce 2 (odst. 1). Pronajímatel zajistí po dobu nájmu nezbytné služby. Má se za to, že nezbytnými službami jsou dodávky vody, odvoz a odvádění odpadních vod včetně čištění jímek, dodávky tepla, odvoz komunálního odpadu, osvětlení a úklid společných částí domu, zajištění příjmu rozhlasového a televizního vysílání, provoz a čištění komínů, případně provoz výtahu (odst. 2). Způsob rozúčtování cen a úhrady služeb stanoví jiný právní předpis (odst. 3). Strany si ujednají způsob rozúčtování cen a úhrady případných dalších služeb, není-li stanoven jiným právním předpisem nebo rozhodnutím cenového orgánu. Způsob rozúčtování musí být určen před poskytováním služby (odst. 4).

19. Podle § 2053 o.z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

20. Podle § 2 písm. f) zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty (dále jen„ ZPSUB“) pro účely tohoto zákona se rozumí vyúčtováním vyčíslení skutečné výše nákladů na služby a záloh za jednotlivé služby v daném zúčtovacím období.

21. Podle § 7 ZPSUB není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období (odst. 1). Poskytovatel služeb ve vyúčtování musí uvést skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování (odst. 2). Finanční vyrovnání provedou poskytovatel a příjemce služeb v dohodnuté lhůtě, nejpozději však ve lhůtě 4 měsíců ode dne doručení vyúčtování příjemci služeb (odst. 3).

22. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

23. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích (dále jen„ nařízení“) výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

24. Na základě shora uvedeného skutkového stavu posouzeného citovanými zákonnými ustanoveními dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní jako pronajímatelem a žalovanou jako nájemcem byla platně uzavřena nájemní smlouva ke shora uvedené bytové jednotce v souladu s § 2201 o.z. Žalobkyně byla povinna předat žalované byt ve stavu způsobilém k řádnému užívání a zajistit jí plný a nerušený výkon práv spojených s užíváním a žalovaná byla povinna hradit nájemné, stanovené pevnou měsíční částkou podle § 2246 odst. 1 o.z., a zálohy na služby spojené s nájmem bytu podle § 2247 o.z., splatné vždy nejpozději poslední den kalendářního měsíce, řádně a včas. Žalobkyně splnila svou povinnost a přenechala byt žalované k užívání a zajistila služby související s užíváním bytu. Žalovaná však nájemné v souladu s nájemní smlouvou po celou dobu nájmu řádně a včas nehradila, když neuhradila část nájemného za [anonymizováno] [rok] ve výši 782 Kč, splatného dne [datum], nájemné za [anonymizováno] [rok] ve výši 4 282 Kč, splatné dne [datum] a nájemné za [anonymizováno] [rok] ve výši 4 282 Kč, splatné dne [datum], k čemuž se zmíněnou smlouvou zavázala. Žalovaná dále neuhradila žalobkyni nedoplatek na službách spojených s užíváním bytu, které nejsou předmětem vyúčtování, za [anonymizováno] [rok], [anonymizováno] [rok] a [anonymizováno] [rok], vždy ve výši 38 Kč za správu vodoměru SV a správu vodoměru TUV, které byly splatné spolu s nájemným vždy do konce měsíce, za nějž měly být hrazeny. Žalobkyni pak vzniklo vedle práva na zaplacení dlužného nájemného ve výši 9 346 Kč a nedoplatku na službách spojených s užíváním bytu ve výši 114 Kč za správu vodoměru SV a správu vodoměru TUV rovněž právo požadovat po žalované zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši vyplývající z nařízení, a to ode dne následujícího po splatnosti dlužného nájemného, resp. poplatků za správu vodoměru SV a vodoměru TUV v celkové výši 38 Kč. Soud však respektoval žalobní návrh, jímž je vázán, pročež tento nepřekročil a přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky 782 Kč za část nájemného za [anonymizováno] [rok] až od [datum], z částky 4 282 Kč za nájemné za [anonymizováno] [rok] až od [datum] a částky 38 Kč za správu vodoměru SV a správu vodoměru TUV za [anonymizováno] [rok] až od [datum].

25. Soud se dále zabýval požadavkem žalobkyně na úhradu nedoplatku na službách spojených s užíváním bytu za období od [datum] do [datum] ve výši 10 520 Kč. Na základě provedeného dokazování však bylo zjištěno, že žalobkyně za rok 2017 vyúčtovala žalované na službách za rok [rok] nedoplatek ve výši 2 671,90 Kč, když celkový náklad činil 26 219,90 Kč a na zálohách bylo uhrazeno 23 544 Kč. Podanou žalobou se však žalobkyně domáhá úhrady nedoplatku za služby za rok 2017 ve výši 10 520 Kč, když na celkový náklad ve výši 26 215,90 Kč žalovaná uhradila na zálohách toliko 15 696 Kč. Z dvou rozdílných opisů karty úhrad nájemného se pak podává, že žalovaná za rok [rok] na zálohách částku 23 544 Kč, jež byla uvedena ve vyúčtování za rok [rok], neuhradila. Přitom povinností žalobkyně bylo vyúčtovat uhrazené zálohy na služby podle § 7 ZPSUB. Soud se proto zabýval předloženou listinou označenou jako vyúčtování služeb za rok [rok] za období od [datum] – [datum] ze dne [datum], přičemž dospěl k závěru, že tuto listinu nelze považovat za řádné vyúčtování služeb ve smyslu § 2 písm. f) a § 7 ZPSUB. Aby bylo lze vyúčtování služeb považovat za řádné, musí z něj být patrné, jaká byla cena jednotlivé služby, v jakém množství, byla daná služba nájemci vyúčtována a záloha v jaké výši byla na danou službu uhrazena. Pouze na základě těchto údajů může nájemce ověřit, zda mu byla daná služba správně vyúčtována, a následně při porovnání s výší uhrazených záloh posoudit, zda došlo k přeplatku nebo nedoplatku na uhrazených zálohách. Uvedené požadavky však listina předložená žalobkyní nesplňuje. Z listiny, jež by měla představovat vyúčtování služeb za rok 2017, totiž pro žalovanou plynul nedoplatek na službách za rok 2017 pouze ve výši 2 671,90 Kč, ačkoliv jak sama žalobkyně uváděla v žalobě, ve skutečnosti vznikl nedoplatek, který činil částku 10 520 Kč. Ve vyúčtování totiž bylo nesprávně uvedeno, že na zálohách bylo uhrazeno 23 544 Kč, ačkoliv tolik žalovaná na zálohách na služby za rok [rok] neuhradila.

26. Jak uzavřel Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 5. 6. 2019, sp. zn. 26 Cdo 4637/2018, vyúčtování služeb, aby vůbec mohlo jít o vyúčtování, musí obsahovat minimálně údaj o ceně za tu kterou službu a současně též údaj o množství dodané služby (§ 11 odst. 1 písm. c/ zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví); vlastník jednotky totiž musí z obsahu vyúčtování zjistit minimálně takové informace, na základě kterých bude schopen rozpoznat, zda pronajímatelem požadovaná úhrada odpovídá jeho spotřebě či způsobu výpočtu této spotřeby tak, jak byl účastníky dohodnut nebo jak je stanoven právním předpisem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2011, sp. zn. 26 Cdo 4742/2010). Vyúčtování postrádající některou z předepsaných náležitostí nebo znějící na cenu v nesprávné výši není řádným vyúčtováním a není způsobilé vyvolat splatnost nedoplatku plynoucího z vyúčtování. Aby se tak mohlo stát, musel by pronajímatel vystavit nové úplné vyúčtování znějící na cenu ve správné výši.

27. V rozsudku ze dne 1. 6. 2018, sp. zn. 26 Cdo 4404/2017 pak Nejvyšší soud dovodil, že nelze ztratit ze zřetele, že není-li vyúčtování služeb věcně správné, trvá nejen povinnost pronajímatele vyúčtování provést (řádně), nýbrž (a to právě v důsledku nesplnění uvedené povinnosti) nenastala ani splatnost přeplatku, případně nedoplatku, plynoucího z vyúčtování (k tomu lze pro srovnání opětovně odkázat na závěry vyjádřené v bodu I.2.d. stanoviska sp. zn. Cpj 164). Lze tudíž přisvědčit dovolatelovu názoru, že na základě věcně nesprávného vyúčtování nemůže nájemce úspěšně vymáhat po pronajímateli ani případný přeplatek na službách vyplývající z vyúčtování (natož přeplatek ve správné výši), neboť ten se nikdy nestane splatným. Přitom v zájmu dosažení splatnosti tohoto přeplatku nemá nájemce jinou možnost než podat žalobu na stanovení povinnosti pronajímateli provést (řádné) vyúčtování služeb.

28. V souladu se shora uvedenými judikatorními závěry Nejvyššího soudu tak soud dospěl k závěru, že„ vyúčtování“ služeb za rok 2017 vyhotovené žalobkyní nelze považovat za řádné vyúčtování, neboť jak vyplynulo ze samotných žalobních tvrzení, nebylo provedeno věcně správně, pročež ani nelze uvažovat o žádném nedoplatku nebo přeplatku, jelikož s ohledem na skutečnost, že žalovanou uhrazené zálohy nebyly dosud žalobkyní řádně vyúčtovány, se nemohl případný nedoplatek nebo přeplatek dosud stát splatným.

29. Z uvedených důvodů tak soudu nezbylo, než žalobu na zaplacení nedoplatku na zálohách za služby za rok 2017 včetně zákonného úroku z prodlení shledat předčasnou, a tedy nedůvodnou.

30. Žalovaná přitom měla svůj dluh co do důvodu a výše uznat dne [datum]. Žalobkyně předložila soudu listinu ze dne [datum], v níž žalovaná prohlásila, že uznává dluh vůči žalobkyni v celkové výši 17 308 Kč z titulu neuhrazeného nájemného a služeb poskytovaných s užíváním bytu [číslo] v období od [datum] do [datum] na základě nájemní smlouvy ze dne [datum].

31. Soud konstatuje, že uznáním dluhu nezaniká původní závazek dlužníka ani nevzniká závazek nový. Uznání dluhu je totiž preventivním nástrojem, který vede k posílení postavení věřitele v případném budoucím sporu, neboť vytváří vyvratitelnou právní domněnku, že dluh v době jeho uznání existoval a trval. Hmotněprávní domněnka zakotvená v § 2053 o.z. má pak vazbu na procesní ustanovení § 133 o.s.ř., podle něhož platí za prokázanou skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, dokud není dokázán opak. V důsledku uznání dluhu tak žalobkyni svědčí vyvratitelná právní domněnka existence sporného dluhu, která dokud nebude vyvrácena, musí být soudem považována za prokázanou. Žalovaná však zůstala zcela pasivní a vyvratitelnou domněnku existence dluhu nijak nezpochybňovala.

32. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně vyložil, že uznáním závazku (dluhu) dle § 323 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obch. zák.“) či § 558 obč. zák. se zakládá vyvratitelná právní domněnka o existenci uznaného závazku v době uznání. Důsledkem uznání závazku je tedy přesun důkazního břemene z věřitele na dlužníka, na němž tak je, aby prokázal, že závazek nevznikl, zanikl či byl převeden na jiného. V rovině procesního práva vyvratitelná domněnka nachází svůj odraz v § 133 o.s.ř., které určuje, že dokud není dokázán opak, platí za prokázanou skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka; pouhá, třebas i velmi závažná pochybnost o tom, zda existuje skutečnost, které svědčí právní domněnka, tedy nestačí k tomu, aby tato skutečnost nebyla považována za prokázanou. Skutečnost, které svědčí vyvratitelná právní domněnka, není předmětem procesního dokazování, a nebyla-li v řízení domněnka existence uznaného závazku vyvrácena, soud musí mít podle ustanovení § 133 o.s.ř. tuto skutečnost za prokázanou (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2000, sp. zn. 29 Cdo 2854/99, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2001, sp. zn. 29 Cdo 633/2000, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2002, sp. zn. 29 Odo 341/2001, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročník 2002, pod číslem 127, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2003, sp. zn. 29 Odo 180/2003, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročník 2003, pod číslem 113, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2004, sp. zn. 32 Odo 1160/2003, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2004, sp. zn. 32 Odo 453/2004, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročník 2005, pod číslem 1, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2010, sp. zn. 29 Cdo 4139/2009, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2015, sp. zn. 32 Cdo 1174/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2015, sp. zn. 29 Cdo 3902/2012, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 29 Cdo 1801/2013). Byť se uvedené závěry dovozené Nejvyšším soudem vztahují k právní úpravě účinné do 31. 12. 2013, soud konstatuje, že jsou přesto plně použitelné rovněž na právní poměry, na něž dopadá právní úprava účinná od 1. 1. 2014, a tedy rovněž na uznání dluhu podle § 2053 o.z.

33. Soud se tedy zabýval listinou ze dne [datum] označenou jako uznání dluhu, přičemž dospěl k závěru, že tato listina nesplňuje náležitosti, aby ji bylo lze považovat za uznání dluhu podle § 2053 o.z.

34. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 23. 1. 2003, sp. zn. 33 Odo 779/2002 dovodil, že uznání dluhu je jednostranný právní úkon dlužníka adresovaný věřiteli. Kromě obecných náležitostí předepsaných pro právní úkony (§ 34 a násl. obč. zák.) je k jeho platnosti třeba písemná forma, vyjádření příslibu zaplatit dluh a uvedení důvodu dluhu a jeho výše, nebo-li, má-li mít písemné uznání práva dlužníkem právní důsledky uvedené v § 558 obč. zák. (tj. důsledky v podobě přetržení promlčení), je nutné, aby došlo k uznání práva jak co do důvodu, tak co do výše, přičemž pokud jde o uznání práva co do důvodu, nemusí sice být tento důvod vždy v listině obsahující uznání práva uveden výslovně, ale musí být jednoznačně dovoditelný z jiné listiny, na níž je v listině o uznání dluhu výslovný odkaz. Stejně tak uznání práva co do jeho výše musí být vyjádřeno tak, aby výše byla objektivně určitelná.

35. Rovněž v rozsudku ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1251/2006 Nejvyšší soud uzavřel, že určitost uznávaného závazku podle § 323 odst. 1 obch. zák. musí vyplývat z písemného projevu dlužníka a nelze ji dovozovat ani z toho, že účastníkům muselo být známo, jaký závazek dlužník uznává.

36. Listina předložená žalobkyní ze dne [datum] však shora uvedeným požadavkům nedostála, neboť z ní není nijak zřejmý právní důvod uznávaného závazku. V listině je pouze uvedeno, že jde o dlužnou částku za nájemné a služby za užívání bytu. Není však již uvedeno nic o tom, jakou výši by dlužné nájemné mělo činit nebo za jaké období mělo být hrazeno, rovněž není uvedeno nic o tom, jaká je výše neuhrazených služeb, o služby za jaké období se má jednat a ideálně rovněž o jaké služby by mělo jít. Uvedené nedostatky umožňující jednoznačné určení důvodu uznávaného dluhu pak nejsou nahrazeny ani případným odkazem na listinu, jež by uvedené skutečnosti obsahovala. Za dané situace tak nezbývá než uzavřít, že žalobkyní předložené uznání dluhu je pro svoji neurčitost neplatné, pročež nezakládá domněnku existence uznávaného dluhu a s ní související přesun důkazního břemene na žalovanou.

37. Na základě shora uvedeného tak soud dospěl k závěru, že žaloba byla důvodná toliko co do částky 9 460 Kč (9 346 Kč + 114 Kč), pročež žalované uložil zaplatit žalobkyni tuto částku sestávající z dlužného nájemného za období červen 2017 až září 2017 a z úhrad za služby nepodléhající vyúčtování za červen 2017, srpen 2017 a září 2017, vše včetně zákonného úroku z prodlení. Pokud však šlo o výši úroku z prodlení z dlužných částek, soud ji stanovil v zákonné výši za daná období, a to ve výši 8,05 % ročně (bod I. výroku).

38. Ke splnění rozsudkem uložené povinnosti pak soud určil třídenní lhůtu podle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.

39. Žalobu naopak jako nedůvodnou zamítl co do částky 10 520 Kč a zákonného úroku z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení, jelikož požadovaný nedoplatek z vyúčtování služeb za rok 2017, který pokud vznikl, dosud není splatný, neboť služby za rok 2017 nebyly dosud řádně vyúčtovány, a dále co do úroku z prodlení ve výši 0,2 % ročně z částek 4 282 Kč, 4 282 Kč, 38 Kč a 38 Kč, jež přesahovala zákonnou sazbu úroku z prodlení z daných částek (bod II. výroku).

40. Současně soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků byl v zásadě shodný.