75 C 437/2020

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Rozsypalem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa zastoupený advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení příslušenství z částky 70 327 Kč <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 9 000 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 920,31 Kč za období od [datum] do [datum].</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne [datum] v [údaj o čase] hod. ve znění jejího doplnění ze dne [datum] domáhal proti žalované zaplacení částky 70 327 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení a náklady na zpracování odborného posudku ve výši 9 000 Kč, jakož i náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnil tím, že jde o dosud neuhrazenou část náhrady škody způsobené mu vydrou říční v období od [datum] do [datum] na rybách v retenčních nádržích [ulice] I až III ve smyslu zákona č. 115/2000 Sb., o poskytování náhrad škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy (dále jen„ zákon o poskytování náhrad“), jež byla vyčíslena odborným posudkem RNDr. [jméno] [příjmení], CSc. (dále též jen„ znalec“) ze dne [datum] na částku 126 849 Kč. Žalovaná uznala pouze částku 56 522 Kč a zbylou částku, která je předmětem tohoto řízení, zpochybnila.

3. Žalovaná k podané žalobě uvedla, že celou spornou částku ve výši 70 327 Kč žalobci uhradila dne [datum]. Neuhradila však úrok z prodlení, když apelovala na žalobce, aby jej v rámci smírného řešení nepožadoval s ohledem na skutečnost, že mu škoda nevznikla žádným protiprávním jednáním žalované, ale jde o náhradu ve veřejném zájmu. Přihlédnout lze také k velkému administrativnímu vytížení žalované. Nesouhlasila ani s náklady na zpracování odborného posudku, jelikož tento je povinnou zákonnou přílohou žádosti o náhradu škody dle § 7 odst. 4 zákona o poskytování náhrad. Nejedná se tudíž o náklad vzniklý žalobci se soudním řízením. Zároveň měla žalovaná za to, že by žalobci neměla být přiznána náhrada nákladů řízení, jelikož jí zaslal výzvu k plnění dle § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) až dne [datum], tedy v den podání žaloby. Žalobce tak nedodržel odstup sedmi dnů mezi touto výzvou a podáním žaloby, čímž žalované nedal prostor na jeho výzvu před podáním žaloby reagovat.

4. Podáním ze dne [datum] vzal žalobce žalobu v rozsahu žalobní jistiny zpět, neboť žalovaná dne [datum] uhradila žalobci částku ve výši 70 327 Kč. Usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum], proto bylo řízení o zaplacení částky ve výši 70 327 Kč zastaveno.

5. Předmětem řízení tak zůstalo příslušenství již uhrazené pohledávky spočívající v nákladech na odborný posudek ve výši 9 000 Kč a zákonném úroku z prodlení z částky 70 327 Kč od [datum] do [datum].

6. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím soudu ve věci bez nařízení jednání, když žalobce svůj souhlas výslovně uvedl v podání ze dne [datum] a žalovaná souhlas s rozhodnutím soudu bez jednání dala v podání ze dne [datum]. Soud tedy postupoval podle § 115a o.s.ř. a aniž nařizoval jednání ve věci rozhodl.

7. Z předložených listinných důkazů byl soudem zjištěn následující skutkový stav: Žalobce podal u žalované dne [datum] žádost o náhradu škody na rybách, způsobené chráněným živočichem – vydrou říční (žádost o náhradu škody, dodejka datové zprávy). Tuto žádost doplnil o všechny zákonné náležitosti a přílohy dne [datum], kdy také předložil žalované odborný posudek s vyčíslením škody a fakturu za tento posudek, kterou žádal proplatit (doplnění žádosti dle výzvy, dodejka datové zprávy, odborný posudek). Vypracování odborného posudku RNDr. [jméno] [příjmení], CSc. proběhlo za smluvní cenu ve výši 9 000 Kč, kterou žalobce uhradil dne [datum] (faktura [číslo] výpis z běžného účtu). Žalovaná sdělila přípisem podepsaným dne [datum], že žalobci uhradí toliko 56 522 Kč, aniž by jakkoliv specifikovala, proč neuznává zbytek jeho nároku (přípis žalované č. j. [spisová značka]). Na to reagoval žalobce předžalobní výzvou, ve které vyzval žalovanou k uhrazení plné částky dle odborného posudku (předžalobní výzva datovaná [datum]). Tuto však žalované doručil až dne [datum] v [údaj o čase] hod. (dodejky datových zpráv). Na předžalobní výzvu reagovala žalovaná, která věc konzultovala s [stát. instituce], od něhož již dne [datum] obdržela kladné stanovisko k vyplacení plné částky náhrady škody, pročež dne [datum] požádala o poskytnutí finančních prostředků na vyplacení této částky (dopis žalované s č. j. [spisová značka], v dopise je uvedeno datum [datum], dle kontextu se zjevně jedná o písařskou chybu). Dne [datum] byl žalovanou zadán pokyn k plnění veřejných prostředků na částku 126 849 Kč (pokyn k plnění veřejných prostředků), které byly žalobci odeslány dne [datum] (potvrzení o odeslané platbě). Téhož dne byla žalované soudem zaslána žaloba (dodejka datové zprávy).

8. Z dalších předložených listinných důkazů soud nezjistil pro rozhodnutí ve věci žádné relevantní skutečnosti.

9. Dle § 7 odst. 4 zákona o poskytování náhrad k prokázání výše škody ve smyslu tohoto zákona lze použít též odborné posudky, popřípadě znalecké posudky. Výše škody na rybách způsobená vydrou říční nebo kormoránem velkým se prokazuje vždy odborným posudkem, popřípadě znaleckým posudkem.

10. Dle § 10 odst. 3 zákona o poskytování náhrad jestliže příslušný orgán zjistí, že škodu způsobil vybraný živočich nebo kormorán velký, jsou-li splněny podmínky stanovené tímto zákonem a nejsou-li pochybnosti o vzniku škody poškozenému a o výši jím požadované náhrady škody, zaplatí příslušný orgán náhradu škody poškozenému nejpozději do 4 měsíců ode dne, kdy příslušný orgán žádost poškozeného o poskytnutí náhrady škody obdržel, a to způsobem, který poškozený ve své žádosti navrhl. Není-li škoda nebo její výše prokázána, příslušný orgán náhradu škody nezaplatí.

11. Dle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

12. Dle § 2054 odst. 2 o.z. plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu.

13. Dle § 513 o.z. příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.

14. Dle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

15. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence údajů o skutečných majitelích (dále jen„ nařízení 351/2013“) výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

17. Soud se nejprve zabýval posouzením povahy obou nároků, jež po omezení žaloby zůstaly předmětem řízení, a u obou dospěl k závěru, že se jedná o příslušenství již uhrazené pohledávky žalobce ve smyslu § 513 o.z.

18. Poněvadž žalovaná uhradila žalobcem požadovanou částku v celkové výši 126 849 Kč, tedy včetně žalobou požadované části náhrady škody způsobené žalobci chráněným živočichem ve výši 70 327 Kč, platí v souladu s § 2053 a 2054 o.z., že svůj dluh uznala. Soud v této souvislosti konstatuje, že uznáním dluhu nezaniká původní závazek dlužníka ani nevzniká závazek nový. Uznání dluhu je totiž preventivním nástrojem, který vede k posílení postavení věřitele v případném budoucím sporu, neboť vytváří vyvratitelnou právní domněnku, že dluh v době jeho uznání existoval a trval. Hmotněprávní domněnka zakotvená v § 2053 o.z. má pak vazbu na procesní ustanovení § 133 o.s.ř., podle něhož platí za prokázanou skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, dokud není dokázán opak. V důsledku uznání dluhu tak žalobci svědčí vyvratitelná právní domněnka existence sporného dluhu, která dokud nebude vyvrácena, musí být soudem považována za prokázanou. Žalovaná pak ostatně oprávněnost žalobcova nároku na náhradu škody způsobené mu vydrou říční nijak nezpochybňovala. Poněvadž tedy žalovaná uhrazením dlužné jistiny uznala sporný dluh na náhradě škody způsobené žalobci vydrou říční, dopadá oprávněnost žaloby rovněž na příslušenství sporné pohledávky.

19. Pokud jde o náklady na vypracování odborného posudku ve výši 9 000 Kč, žalobce byl tyto náklady nucen vynaložit za účelem vyčíslení výše svého nároku, přičemž tato povinnost mu byla uložena přímo zákonem o poskytování náhrad (srov. § 7 odst. 4 zákona o poskytování náhrad). Soud souhlasí s žalovanou, že se v případě nákladů na odborný posudek nejedná o náklady spojené se soudním řízením. Jedná se totiž o příslušenství sporné pohledávky dle § 513 o.z. Smyslem tohoto ustanovení je, aby se věřiteli dostalo kromě jeho pohledávky i všech nákladů, které musel na její uplatnění účelně vynaložit. To ostatně potvrzuje i komentářová literatura (viz [příjmení], [anonymizováno] § 513 ([anonymizováno] pohledávky). In: [příjmení], [jméno], VÝTISK, [jméno], [příjmení], [jméno] a kol. Občanský zákoník. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019). Takové posouzení by pak pro žalovanou nemělo být překvapivé, když zdejší soud žalobci proti žalované v dřívějším sporu s téměř totožným skutkovým základem náklady odborného posudku právě jako náklady spojené s uplatněním pohledávky přiznal (viz rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]).

20. V případě úroků z prodlení argumentovala žalovaná toliko svým administrativním vytížením. Soud však musí zdůraznit, že to není žádným liberačním důvodem. Žalobce svou žádost řádně doplnil dne [datum], pročež od tohoto dne začala žalované plynout čtyřměsíční lhůta k plnění dle § 10 odst. 3 zákona o poskytování náhrad. Ta marně uplynula dne [datum] a následujícího dne se žalovaná dostala do prodlení s úhradou pohledávky žalobce. Žalobci tak na základě § 1970 o.z. vzniklo právo požadovat po žalované rovněž úrok z prodlení. V prodlení pak byla žalovaná až do [datum], kdy žalobci uhradila celou jím požadovanou jistinu uplatněného nároku na náhradu škody. Výši úroku z prodlení určil soud dle § 2 nařízení 351/2013 jako 8 procentních bodů navýšených o repo sazbu stanovenou Českou národní bankou k [datum], která činila 0,25 procentního bodu, celkem tedy 8,25 % ročně. Kapitalizovaný úrok z prodlení ve výší 8,25 % ročně z částky 70 327 Kč od [datum] do [datum] pak činí 1 920,31 Kč.

21. Soud proto žalobě jako důvodné v plném rozsahu vyhověl a uložil žalované zaplatit žalobci příslušenství sporné pohledávky představující náklady na vypracování odborného posudku ve výši 9 000 Kč a úrok z prodlení v kapitalizované výši 1 920,31 Kč.

22. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal žádný důvod, proč ji stanovit v jiné, než zákonné délce.

23. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142a odst. 1 o.s.ř., když z provedeného dokazování vyplynulo a mezi účastníky o tom ostatně nebylo ani sporu, že žalobce žalované nezaslal nejméně sedm dnů před podáním žaloby výzvu k plnění. Podle soudu tak však učinit mohl a včasné zaslání výzvy k plnění by vedlo k uhrazení jeho pohledávky žalovanou bez nutnosti soudní intervence. Z provedeného dokazování totiž vyplynulo, že žalobce věděl nejpozději koncem října 2020, že mu žalovaná hodlá plnit jen částečně, a přesto byl celé následující dva měsíce pasivní, a to až do posledního dne lhůty k uplatnění svého nároku u soudu. Naopak žalovaná, jako veřejnoprávní korporace, jakmile jí výzva k plnění došla, vyvinula rychlou snahu věc vyřešit, když již dne [datum], tedy zhruba po dvou týdnech, obdržela žalovaná kladnou zpětnou vazbu od Ministerstva financí k proplacení nároku žalobce v plné výši, načež si obratem vyžádala finanční prostředky k uspokojení žalobce. Pokyn k vyplacení celé žalobcem požadované částky vydala žalovaná již dne [datum] a dne [datum] došlo k odeslání peněžních prostředků. Žalovaná tak žalobce uspokojila těsně předtím, než jí byla doručena žaloba ze strany soudu. Soud si je vědom judikatury, která zapovídá mechanickou aplikaci § 142a o.s.ř. bez přihlédnutí ke smyslu a účelu zákona, s čímž se plně ztotožňuje. Zde však je aplikace tohoto ustanovení namístě. Soud vycházel zejména z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4388/2013, kde je smysl daného ustanovení široce rozebrán. Nejvyšší soud uvedl, že„ nebude absence výzvy podle ustanovení § 142a o.s.ř. zásadně důvodem pro nepřiznání náhrady nákladů řízení v případech, kdy žalovaný (dlužník) ani po doručení žaloby dluh nezaplatí, popřípadě jinak nepřivodí jeho zánik (viz např. započtením). Není-li totiž dlužník ochoten (nebo schopen) existující dluh ve lhůtě odpovídající ustanovení § 142a o.s.ř. zaplatit (respektive jinak„ zajistit“, aby věřitel dosáhl účelu, pro který podal žalobu o zaplacení, není dán sebemenší důvod sankcionovat„ pochybení“ věřitele, jde-li o absenci předžalobní výzvy k plnění.“ Jde tedy primárně o ochranu dlužníků, kteří by byli v případě řádné výzvy k plnění ochotni dluh věřiteli zaplatit, před zbytečným navyšováním jejich dluhu o náklady soudního řízení, které vůbec nemuselo proběhnout, nikoli o sankční nástroj proti věřitelům, kteří jen opomněli výzvu k plnění zaslat (či ji zaslali pozdě) dlužníku, který buď již projevil vůli neplnit, nebo bylo zřejmé, že plnit nebude, což reflektoval i jeho postoj v řízení před soudem. V projednávaném případě je zřejmé, že žalovaná plnila na základě výzvy k plnění ještě předtím, než jí byla žaloba zaslána, dobrovolně, a to za necelé dva měsíce od doručení výzvy k plnění. Kdyby tedy žalobce nebyl pasivní a výzvu k plnění zaslal obezřetně v dostatečném předstihu, k soudnímu řízení nemuselo vůbec dojít. Důvody uváděné žalobcem ([anonymizována čtyři slova]), proč tak včas neučinil, pak soud neshledal důvody hodnými zvláštního zřetele, pro něž by neměla být úprava § 142a o.s.ř. použita, jelikož stejné důvody dopadly rovněž na žalovanou, jejíž činnost byla rovněž omezena a ztížena. Období dvou měsíců pak bylo dostatečné k tomu, aby mohla být předžalobní výzva žalované před podáním žaloby zaslána s dostatečným předstihem. Soud tedy shledal aplikaci § 142a o.s.ř. důvodnou, a proto v řízení úspěšnému žalobci, jehož pohledávka byla částečně po zahájení řízení žalovanou uspokojena, pročež tak bylo zaviněním žalované řízení částečně zastaveno, přičemž ve zbytku byl žalobce plně úspěšný, nepřiznal vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení, a tedy rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.