75 C 76/2022

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Rozsypalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 3 488 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku částku 3 488 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 488 Kč od datum do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 1 000 Kč.

1. Žalobkyně se žalobou, podanou soudu dne datum (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu) ve znění jejího doplnění ze dne datum, domáhala po žalované zaplacení částky 3 488 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od datum do zaplacení, jakož i náhrady nákladů řízení. Anonymizovaný odstavec.

3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila a po celou dobu řízení zůstala pasivní.

4. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím soudu ve věci bez nařízení jednání, když žalobkyně svůj souhlas výslovně uvedla již v žalobě a žalovaná souhlas s rozhodnutím soudu bez jednání dala najevo svým postojem, jelikož nijak nereagovala na výzvu k vyjádření, zda souhlasí s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání, s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud (podle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád /dále jen „o.s.ř.“ /) předpokládat, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Soud má tedy za to, že též žalovaná souhlasila s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, pročež postupoval podle § 115a o.s.ř. a aniž nařizoval jednání, ve věci rozhodl.

5. Poněvadž proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.) vychází odůvodnění rozsudku z ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř.

6. Soud v projednávané věci na základě žalobkyní předložených důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaná byla ve dnech datum až datum ošetřena a pobývala na záchytné stanici, která je provozována žalobkyní. Po provedené zkoušce na přítomnost alkoholu u ní byla zjištěna hladina 3,26 promile alkoholu v krvi. Žalobkyně vystavila žalované dne datum doklad číslo znějící na částku 3 488 Kč, splatný do 7 dnů od vystavení (datum), za ošetření a pobyt v protialkoholní a protitoxikomanické stanici a dopravu na ní. Žalovaná svůj dluh co do důvodu a výše písemně uznala dne datum O zaplacení dlužné částky 3 488 Kč byla žalovaná upomenuta výzvou ze dne datum. Anonymizovaný odstavec.

8. Dle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

9. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích (dále jen„ nařízení“) výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

11. V souladu s výše citovanými ustanoveními nezbývá než uzavřít, že žalobkyni vzniklo právo požadovat po žalované náklady za vyšetření, ošetření a následný pobyt žalované na záchytné stanici, jakož i její dopravu sanitním vozem, neboť vyšetřením byla v krvi žalované zjištěna přítomnost návykové látky (§ 89e odst. 1 z.s.z.s.). Žalobkyně pak ošetření a pobyt žalované v protialkoholní záchytné stanici a její dopravu tam řádně vyúčtovala.

12. Pro věc je pak dále podstatné, že žalovaná dne datum svůj dluh vůči žalobkyni písemně uznala co do důvodu a výše. Soud shledal uznání dluhu ze dne datum platným a účinným, jelikož obsahuje všechny zákonem stanovené náležitosti (písemná podoba, uznání dluhu co do důvodu a výše a vlastnoruční podpis žalované). Uznáním dluhu nezaniká původní závazek dlužníka ani nevzniká nový. Uznání dluhu je totiž preventivním nástrojem, který vede k posílení postavení věřitele v případném budoucím sporu, neboť vytváří vyvratitelnou právní domněnku, že dluh v době jeho uznání existoval a trval. Hmotněprávní domněnka zakotvená v § 2053 o.z. má pak vazbu na procesní ustanovení § 133 o.s.ř., podle něhož platí za prokázanou skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, dokud není dokázán opak. V důsledku uznání dluhu tak žalobkyni svědčí vyvratitelná právní domněnka existence sporného dluhu, která dokud nebude vyvrácena, musí být soudem považována za prokázanou. Žalovaná však zůstala zcela pasivní a vyvratitelnou domněnku existence dluhu nijak nezpochybňovala.

13. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně vyložil, že uznáním závazku (dluhu) dle § 323 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obch. zák.“) či § 558 obč. zák. se zakládá vyvratitelná právní domněnka o existenci uznaného závazku v době uznání. Důsledkem uznání závazku je tedy přesun důkazního břemene z věřitele na dlužníka, na němž tak je, aby prokázal, že závazek nevznikl, zanikl či byl převeden na jiného. V rovině procesního práva vyvratitelná domněnka nachází svůj odraz v § 133 o.s.ř., které určuje, že dokud není dokázán opak, platí za prokázanou skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka; pouhá, třebas i velmi závažná pochybnost o tom, zda existuje skutečnost, které svědčí právní domněnka, tedy nestačí k tomu, aby tato skutečnost nebyla považována za prokázanou. Skutečnost, které svědčí vyvratitelná právní domněnka, není předmětem procesního dokazování, a nebyla-li v řízení domněnka existence uznaného závazku vyvrácena, soud musí mít podle ustanovení § 133 o.s.ř. tuto skutečnost za prokázanou (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo ročník 2002, pod číslo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo ročník 2003, pod číslo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo ročník 2005, pod číslo usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka). Byť se uvedené závěry dovozené Nejvyšším soudem vztahují k právní úpravě účinné do 31. 12. 2013, soud konstatuje, že jsou přesto plně použitelné rovněž na právní poměry, na něž dopadá právní úprava účinná od datum, a tedy rovněž na uznání dluhu podle § 2053 o.z.

14. Jelikož žalovaná náklady spojené s pobytem na záchytné stanici včas neuhradila, ocitla se dnem následujícím po splatnosti shora uvedené faktury v prodlení, pročež je povinna zaplatit žalobkyni vedle jistiny pohledávky i úrok z prodlení podle § 1970 o.z. ve výši vyplývající z § 2 nařízení.

15. Na základě výše uvedeného tak nezbývá než uzavřít, že žaloba byla podána důvodně, pročež soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku představující náklady spojené s pobytem na záchytné stanici v celkové výši 3 488 Kč a úrok z prodlení v zákonné výši z částky 3 488 Kč od datum do zaplacení (bod I. výroku).

16. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o.s.ř. a stanovil zákonnou třídenní pariční lhůtu, jelikož pro stanovení lhůty v jiné délce neshledal žádného důvodu.

17. Současně soud rozhodl o právu na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku) tak, že podle § 142 odst. 1 v souladu s § 142a odst. 1 o.s.ř. přiznal v řízení zcela úspěšné žalobkyni proti žalované právo na náhradu nákladů řízení. Náhrada nákladů řízení žalobkyně v celkové výši 1 000 Kč pak sestává ze soudního poplatku ve výši 400 Kč a paušální náhrady hotových výdajů ve výši 600 Kč za dva úkony (návrh ve věci samé a výzva k plnění) podle § 151 odst. 3 o.s.ř. za použití § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.). Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny v uvedených lhůtách, lze se po právní moci rozsudku domáhat výkonu rozhodnutí u soudu, nebo prostřednictvím exekuce.