75 C 76/2022

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Rozsypalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 3 488 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku částku 3 488 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 488 Kč od [datum] do zaplacení.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 1 000 Kč.</b> 1. Žalobkyně se žalobou, podanou soudu dne [datum] (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu) ve znění jejího doplnění ze dne [datum], domáhala po žalované zaplacení částky 3 488 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení, jakož i náhrady nákladů řízení. [Anonymizovaný odstavec.]

3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila a po celou dobu řízení zůstala pasivní.

4. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím soudu ve věci bez nařízení jednání, když žalobkyně svůj souhlas výslovně uvedla již v žalobě a žalovaná souhlas s rozhodnutím soudu bez jednání dala najevo svým postojem, jelikož nijak nereagovala na výzvu k vyjádření, zda souhlasí s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání, s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud (podle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád /dále jen „o.s.ř.“ /) předpokládat, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Soud má tedy za to, že též žalovaná souhlasila s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, pročež postupoval podle § 115a o.s.ř. a aniž nařizoval jednání, ve věci rozhodl.

5. Poněvadž proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.) vychází odůvodnění rozsudku z ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř.

6. Soud v projednávané věci na základě žalobkyní předložených důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaná byla ve dnech [datum] až [datum] ošetřena a pobývala na záchytné stanici, která je provozována žalobkyní. Po provedené zkoušce na přítomnost alkoholu u ní byla zjištěna hladina 3,26 promile alkoholu v krvi. Žalobkyně vystavila žalované dne [datum] doklad [číslo] znějící na částku 3 488 Kč, splatný do 7 dnů od vystavení ([datum]), za ošetření a pobyt v protialkoholní a protitoxikomanické stanici a dopravu na ní. Žalovaná svůj dluh co do důvodu a výše písemně uznala dne [datum] O zaplacení dlužné částky 3 488 Kč byla žalovaná upomenuta výzvou ze dne [datum]. [Anonymizovaný odstavec.]

8. Dle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

9. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích (dále jen„ nařízení“) výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

11. V souladu s výše citovanými ustanoveními nezbývá než uzavřít, že žalobkyni vzniklo právo požadovat po žalované náklady za vyšetření, ošetření a následný pobyt žalované na záchytné stanici, jakož i její dopravu sanitním vozem, neboť vyšetřením byla v krvi žalované zjištěna přítomnost návykové látky (§ 89e odst. 1 z.s.z.s.). Žalobkyně pak ošetření a pobyt žalované v protialkoholní záchytné stanici a její dopravu tam řádně vyúčtovala.

12. Pro věc je pak dále podstatné, že žalovaná dne [datum] svůj dluh vůči žalobkyni písemně uznala co do důvodu a výše. Soud shledal uznání dluhu ze dne [datum] platným a účinným, jelikož obsahuje všechny zákonem stanovené náležitosti (písemná podoba, uznání dluhu co do důvodu a výše a vlastnoruční podpis žalované). Uznáním dluhu nezaniká původní závazek dlužníka ani nevzniká nový. Uznání dluhu je totiž preventivním nástrojem, který vede k posílení postavení věřitele v případném budoucím sporu, neboť vytváří vyvratitelnou právní domněnku, že dluh v době jeho uznání existoval a trval. Hmotněprávní domněnka zakotvená v § 2053 o.z. má pak vazbu na procesní ustanovení § 133 o.s.ř., podle něhož platí za prokázanou skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, dokud není dokázán opak. V důsledku uznání dluhu tak žalobkyni svědčí vyvratitelná právní domněnka existence sporného dluhu, která dokud nebude vyvrácena, musí být soudem považována za prokázanou. Žalovaná však zůstala zcela pasivní a vyvratitelnou domněnku existence dluhu nijak nezpochybňovala.

13. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně vyložil, že uznáním závazku (dluhu) dle § 323 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obch. zák.“) či § 558 obč. zák. se zakládá vyvratitelná právní domněnka o existenci uznaného závazku v době uznání. Důsledkem uznání závazku je tedy přesun důkazního břemene z věřitele na dlužníka, na němž tak je, aby prokázal, že závazek nevznikl, zanikl či byl převeden na jiného. V rovině procesního práva vyvratitelná domněnka nachází svůj odraz v § 133 o.s.ř., které určuje, že dokud není dokázán opak, platí za prokázanou skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka; pouhá, třebas i velmi závažná pochybnost o tom, zda existuje skutečnost, které svědčí právní domněnka, tedy nestačí k tomu, aby tato skutečnost nebyla považována za prokázanou. Skutečnost, které svědčí vyvratitelná právní domněnka, není předmětem procesního dokazování, a nebyla-li v řízení domněnka existence uznaného závazku vyvrácena, soud musí mít podle ustanovení § 133 o.s.ř. tuto skutečnost za prokázanou (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný v časopise Soudní judikatura [číslo] ročník 2002, pod [číslo] rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný v časopise Soudní judikatura [číslo] ročník 2003, pod [číslo] rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný v časopise Soudní judikatura [číslo] ročník 2005, pod [číslo] usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Byť se uvedené závěry dovozené Nejvyšším soudem vztahují k právní úpravě účinné do 31. 12. 2013, soud konstatuje, že jsou přesto plně použitelné rovněž na právní poměry, na něž dopadá právní úprava účinná od [datum], a tedy rovněž na uznání dluhu podle § 2053 o.z.

14. Jelikož žalovaná náklady spojené s pobytem na záchytné stanici včas neuhradila, ocitla se dnem následujícím po splatnosti shora uvedené faktury v prodlení, pročež je povinna zaplatit žalobkyni vedle jistiny pohledávky i úrok z prodlení podle § 1970 o.z. ve výši vyplývající z § 2 nařízení.

15. Na základě výše uvedeného tak nezbývá než uzavřít, že žaloba byla podána důvodně, pročež soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku představující náklady spojené s pobytem na záchytné stanici v celkové výši 3 488 Kč a úrok z prodlení v zákonné výši z částky 3 488 Kč od [datum] do zaplacení (bod I. výroku).

16. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o.s.ř. a stanovil zákonnou třídenní pariční lhůtu, jelikož pro stanovení lhůty v jiné délce neshledal žádného důvodu.

17. Současně soud rozhodl o právu na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku) tak, že podle § 142 odst. 1 v souladu s § 142a odst. 1 o.s.ř. přiznal v řízení zcela úspěšné žalobkyni proti žalované právo na náhradu nákladů řízení. Náhrada nákladů řízení žalobkyně v celkové výši 1 000 Kč pak sestává ze soudního poplatku ve výši 400 Kč a paušální náhrady hotových výdajů ve výši 600 Kč za dva úkony (návrh ve věci samé a výzva k plnění) podle § 151 odst. 3 o.s.ř. za použití § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu.