75 C 97/2024

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Rozsypalem v právní věci žalobkyně: právnická osoba , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 33 355,55 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku částku 19 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19 000 Kč od , datum, do zaplacení.

II. Žaloba o zaplacení částky 14 355,55 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 273 Kč od , datum, do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2 745 Kč k rukám advokáta , tituly před jménem, , jméno FO, .

1. Žalobkyně se žalobou (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne , datum, domáhala vůči žalované zaplacení částky v celkové výši 33 355,55 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 25 273 Kč od , datum, do zaplacení, jakož i náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tím, že dne , datum, uzavřela s žalovanou prostřednictvím komunikace na dálku smlouvu o zápůjčce č. , hodnota, , a to zadáním unikátního jednorázového SMS kódu nahrazujícího vlastnoruční podpis. Na základě smlouvy o zápůjčce pak poskytla žalované dne , datum, zápůjčku ve výši 19 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala vrátit částku 49 778 Kč, tedy zápůjčku, obchodní úrok ve výši 18 778 Kč a administrativní poplatek ve výši 12 000 Kč, a to ve 47 měsíčních splátkách po 1 038 Kč a 48. splátce ve výši 992 Kč. První splátka byla splatná dne , datum, . Žalovaná však platby dle smlouvy o zápůjčce nehradila, když neuhradila ničeho, pročež s ohledem na prodlení žalované žalobkyně neuhrazenou část jistiny zápůjčky zesplatnila ke dni , datum, . Žalobkyně tak eviduje za žalovanou pohledávku v celkové výši 33 355,55 Kč sestávající z dosud neuhrazené jistiny zápůjčky ve výši 19 000 Kč, když na jistině zápůjčky žalovaná do dne zesplatnění neuhradila ničeho, z neuhrazených obchodních úroků za dobu do dne sjednané splatnosti první měsíční splátky zápůjčky, následující po zesplatnění, ve výši 3 623 Kč, když na obchodních úrocích zápůjčky do dne sjednané splatnosti první měsíční splátky zápůjčky, následující po datu zesplatnění, žalovaná neuhradila ničeho, z neuhrazených měsíčních poplatků za správu zápůjčky ve výši 1 500 Kč, když žalovaná na administrativních poplatcích neuhradila ničeho, dále ze zákonného úroku z prodlení za dobu do zesplatnění v celkové částce 270,02 Kč. Jelikož žalovaná nesplnila svou povinnost uhradit svůj dluh sestávající po zesplatnění z nesplacených částí zápůjčky ani v dodatečné lhůtě, vyčíslila žalobkyně úhradu zákonného úroku z prodlení z aktuální výše neuhrazených částí zápůjčky za dobu od zesplatnění do data , datum, v celkové částce 1 568,31 Kč. Za dobu do data , datum, tedy žalobkyně vyčíslila úrok z prodlení v celkové souhrnné výši 1 838,33 Kč. Žalobkyně je dále oprávněna uplatnit vůči žalované smluvní pokutu pro případ prodlení se splácením jakékoliv splátky nebo její části, a to ve výši dle sazebníku, tedy pokutu ve výši 0,5 % denně z aktuální výše dlužné splátky, počítanou až do okamžiku, kdy takto vypočtená výše smluvní pokuty dosáhne příslušného zákonného limitu, tedy 500 Kč za prodlení s každou jednotlivou splátkou, nejvýše však 3 000 Kč v kalendářním roce, v němž došlo k prodlení, je-li klient v prodlení s více než jednou splátkou. Žalovaná je tak povinna uhradit žalobkyni za dobu do zesplatnění smlouvy o zápůjčce smluvní pokuty v celkové výši 2 428 Kč. Dále je žalobkyně oprávněna uplatnit vůči dlužnici smluvní pokutu za porušení povinnosti uhradit dluh po zesplatnění, a to ve výši 0,1 % z dlužné částky denně. Žalobkyně tedy vyčíslila smluvní pokutu za dobu do , datum, v celkové výši 3 816,22 Kč. Souhrnná výše smluvních pokut (za dobu do zesplatnění a za dobu po zesplatnění) tak činí 6 244,22 Kč. Konečně žalobkyně požaduje úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 150 Kč. Jelikož žalovaná ani přes opakované výzvy žalobkyně nesplnila svou povinnost uhradit svůj dluh z nesplacených částí zápůjčky, a to ani ke dni , datum, , požaduje žalobkyně dále úhradu zákonného úroku z prodlení z aktuální výše neuhrazených částí zápůjčky, tedy z částky 25 273 Kč, i za dobu od , datum, do zaplacení.

3. Žalobkyně následně doplnila, že pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalované, žalobkyně postupovala zcela v souladu se zákonem, který stanoví povinnost poskytovateli spotřebitelského úvěru zkoumat příjmy a výdaje žadatele dostatečně a přiměřeně, přičemž současně podle judikatury platí, že se nelze spoléhat pouze na informace sdělené žadatelem o úvěr. Žalobkyně pořizuje přehled o příjmech a výdajích formou čestného prohlášení žadatele o úvěr, z něhož však žalobkyně slepě nevychází, ale sdělené údaje ověřuje prostřednictvím dalších zjištěných podkladů, a to konktrétně výpisů z účtů, výplatního listu a pracovní smlouvy. V daném případě žalobkyně ověřila, že žalovaná má stabilní příjem ve výši přibližně 20 000 Kč měsíčně, přičemž z předloženého dodatku k pracovní smlouvě vyplynulo, že s uvedeným příjmem lze po dobu splácení poskytnuté zápůjčky počítat. Zjištěné údaje pak žalobkyně nahrává do skóringového systému schváleného ČNB, do něhož zadává příjmy a výdaje žadatele o spotřebitelský úvěr. V daném případě bylo ohledně příjmů počítáno s částkou 20 119 Kč jakožto průměrným příjmem, přičemž pokud jde o ostatní úvěry, žalobkyně jim přičítá koeficient 0,01 až 0,001, takže například v daném případě z částky 52 300 Kč bylo počítáno s částkou 523 Kč. Pokud jde o výdaje, žalobkyně zohledňuje skutečné výdaje a pokud jde o neidentifikované převody a výběry, tak v těchto případech rovněž žalobkyně počítá s nižším koeficientem, neboť nelze jednoznačné určit, zda se jedná o výdaje mandatorní nebo pouze jednorázové, přičemž dále žalobkyně počítá s částkou životního minima, jež v daném případě činila 4 860 Kč. V daném případě tedy vyplynulo, že žalovaná je schopna splácet až částku 4 601 Kč měsíčně, ale s ohledem na skutečnost, že žalovaná dosud nebyla klientkou žalobkyně a měla rovněž další úvěry, byla prostřednictvím nižších koeficientů maximální možná měsíční splátka snížena na částku 1 055,36 Kč. S ohledem na nižší úrokové sazby zápůjček poskytovaných žalobkyní pak lze mít za to, že se v daném případě jednalo o konsolidační půjčku, jejímž prostřednictvím by se snížily výdaje na ostatní půjčky žalované. Žalobkyně tedy dospěla k závěru, že žalovaná je schopna řádně splácet poskytnutou zápůjčku ve výši 19 000 Kč ve 48 splátkách. Konečně v případě splátky ve výši přibližně 1 000 Kč měsíčně by nebylo po žalobkyni přiměřené žádat, aby požadovala po žalované veškeré podklady ke všem platbám. Žalovaná žádala o poskytnutí vyššího úvěru, než jaký ji nakonec žalobkyně poskytla, a to právě v důsledku použití nižších koeficientů v rámci skóringového modelu při zkoumání úvěruschopnosti žalované.

4. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila a po celou dobu řízení byla pasivní.

5. Soud věc projednal na jednání konaném dne , datum, podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) v nepřítomnosti žalované, jež se k jednání, leč řádně předvolána, bez omluvy nedostavila.

6. Ze smlouvy o zápůjčce č. , hodnota, ze dne ze dne , datum, soud zjistil, že se v ní žalobkyně zavázala poskytnout žalované finanční prostředky v celkové výši 19 000 Kč, přičemž finanční prostředky měly být poskytnuty žalované bezhotovostně na účet č. , č. účtu, . Žalovaná se částku 19 000 Kč spolu s úroky a poplatky zavázala poskytovateli úvěru vrátit ve 48 měsíčních splátkách. Ke smlouvě byl připojen splátkový kalendář a sazebník úroků, poplatků a smluvních pokut.

7. Z obchodních podmínek soud zjistil, že tyto podrobněji upravují práva a povinnosti účastníků smlouvy o zápůjčce.

8. Z elektronického výpisu informací ze systému uzavírání smluv on-line soud zjistil, že obsahuje souhrnné informace evidované žalobkyní o žalované ke smlouvě o zápůjčce.

9. Z výpisu z účtu poř. č. , hodnota, za období dne , datum, soud zjistil, že z účtu žalobkyně byla na účet č. , č. účtu, odeslána částka 19 000 Kč.

10. Ze získaných údajů z internetového bankovnictví klienta v rámci směrnice PSD2 užitím služby Kontomatik – č. ú. , č. účtu, za období od , datum, do , datum, soud zjistil, že v uvedeném období činil počáteční zůstatek na účtu - , částka, , konečný zůstatek byl ve výši , částka, , příjmy byly ve výši , částka, a výdaje činily - , částka, . Pokud jde o příchozí platby, byly činěny z účtu č. , č. účtu, , dále z účtu žalované č. , č. účtu, a dále od poskytovatelů úvěrů jako , právnická osoba, ., , právnická osoba, ., , právnická osoba, ., , právnická osoba11. Ze získaných údajů z internetového bankovnictví klienta v rámci směrnice PSD2 užitím služby Kontomatik – č. ú. , č. účtu, za období od , datum, do , datum, soud zjistil, že v uvedeném období činil počáteční zůstatek na účtu - , částka, , konečný zůstatek byl ve výši , částka, , příjmy byly ve výši , částka, a výdaje činily - , částka, . Pokud jde o příchozí platby, byly od společností , právnická osoba, a dále od poskytovatelů úvěrů jako , právnická osoba, ve výši , částka, a , právnická osoba, . ve výši , částka, .

12. Ze získaných údajů z internetového bankovnictví klienta v rámci směrnice PSD2 užitím služby Kontomatik – č. ú. , č. účtu, za období od , datum, do , datum, soud zjistil, že v uvedeném období nebyly na uvedeném účtu činěny žádné transakce.

13. Z čestného prohlášení o příjmech a výdajích soud zjistil, že žalovaná v něm prohlásila, že její čistý měsíční příjem ze zaměstnání je ve výši , částka, , její pravidelné měsíční splátky závazků jsou ve výši , částka, , náklady na léky, tel. služby a internet jsou ve výši , částka, za měsíc, náklady na bydlení jsou ve výši , částka, , je svobodná, počet osob v domácnosti činí 3.

14. Z výzvy ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu, přičemž z podacího lístku se podává, že byla žalované odeslána dne , datum, .

15. Z oznámení o zesplatnění ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalované zesplatnění zbytku úvěru, přičemž z podacího lístku se podává, že bylo žalované odesláno dne , datum, .

16. Z předžalobní upomínky ze dne ze dne , datum, , soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dluhu před podáním žaloby, přičemž z podacího lístku se podává, že byla žalované odeslána dne , datum, .

17. Z vyčíslení pohledávky soud zjistil, že se nejedná o důkaz, ale o žalobní tvrzení na samostatném listu mimo hlavní text žaloby.

18. Z výpisu splátkového kalendáře, přehledu úhrad splátek, vyčíslení smluvních pokut (před zohledněním případné limitace) a zákonného úroku za dobu do zesplatnění soud zjistil, že nebyla provedena žádná úhrada.

19. Ze sdělení , jméno FO, a.s. ze dne , datum, soud zjistil, že majitelem účtu č. , č. účtu, je žalovaná, přičemž na tento účet byla připsána platba ve výši 19 000 Kč po stejným VS, jaký byl uveden na výpisu předloženém žalobkyní.

20. Na základě provedeného dokazování byl soudem zjištěn následující skutkový stav:Žalobkyně a žalovaná se za pomoci prostředků komunikace na dálku dohodly na zápůjčce, když žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky v celkové výši 19 000 Kč převodem na bankovní účet žalované. Žalovaná se zavázala splatit poskytnutou částku spolu s úroky a poplatky žalobkyni ve 48 měsíčních splátkách. Žalovaná však svůj dluh nehradila řádně a včas, když neuhradila ničeho, a to ani přes četné výzvy žalobkyně a jejího zástupce. Žalobkyně před poskytnutím zápůjčky získala údaje z pohybů na třech účtech evidovaných na žalovanou, přičemž žalovaná vyplnila žalobkyni čestné prohlášení ohledně svých příjmů a výdajů.

21. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

22. Podle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

23. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

24. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

25. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

26. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní, jakožto věřitelem, a žalovanou, jako dlužnicí, byla dne , datum, uzavřena smlouva o zápůjčce podle § 2390 a násl. o.z., neboť žalobkyně (zapůjčitel) přenechala žalované (vydlužitel) věci určené podle druhu, konkrétně peníze (částku ve výši 19 000 Kč), přičemž žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky, a to včetně úroků v ujednané výši (§ 2392 o.z.), vrátit sjednaným způsobem. Uvedená povinnost byla žalovanou porušena, když nehradila splátky řádně a včas, jelikož neuhradila splátku ani jedinou. Žalovaná však v daném případě vystupovala v pozici spotřebitele, neboť sjednávala zápůjčku mimo rámec svého samostatného výkonu povolání či podnikání (taková skutečnost neplyne ze smlouvy o zápůjčce a ani nebyla v řízení tvrzena, natožpak prokazována), pročež je nutné uzavřít, že se jedná o smlouvu spotřebitelskou. S ohledem na spotřebitelský charakter smlouvy o zápůjčce se na daný závazkový právní vztah aplikuje rovněž ZSÚ.

27. Žalobkyně tak byla povinna posoudit s odbornou péčí schopnost žalované - spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, který představuje i sporná zápůjčka ve výši 19 000 Kč. Posouzení schopnosti splácet úvěr je závislé na disponibilních příjmech žalované, tedy příjmech po zohlednění pravidelných měsíčních výdajů. Soud je toho názoru, že posouzení úvěruschopnosti musí vycházet z doložených údajů o skutečném poměru mezi příjmy a výdaji žadatele o úvěr. Smyslem této povinnosti věřitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99, citováno z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39).

28. Soud v této souvislosti odkazuje rovněž na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, podle nějž věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.

29. V projednávané věci soud dospěl k závěru, že žalobkyně před poskytnutím zápůjčky řádně neposuzovala schopnost žalované poskytnutý spotřebitelský úvěr splatit. Jak je totiž patrné z předložených výpisů z účtu žalované, žalovaná nedisponovala dostatečným příjmem, z něhož by mohla poskytovanou zápůjčku splácet. Pouze na účet č. , č. účtu, byly připisovány platby, jež by bylo lze hodnotit jako příjmy ze zaměstnání, a to od společností , právnická osoba, v rozmezí , částka, až , částka, a , právnická osoba, , s.r.o. v rozmezí , částka, až , částka, . Aby byl za uvedené období tří měsíců stav účtu přibližně vyrovnaný, musely být příjmy navýšeny o finanční prostředky od dalších poskytovatelů úvěrů v celkové výši , částka, . Na účtu č. , č. účtu, pak byla příjmová složka tvořena toliko platbami z účtu č. , č. účtu, a dále finančními prostředky od dalších poskytovatelů úvěrů v celkové výši , částka, . Z uvedeného výpisu pak vyplynulo, že žalovaná vlastní minimálně ještě jeden účet č. , č. účtu, , jenž byl veden na jméno žalované a z něhož na daný účet byla připsána platba ve výši , částka, . Z výpisů z účtů vyplynulo, že za období tří měsíců byly z těchto účtů uskutečněny platby v celkové výši , částka, a , částka, . Žalovaná přitom v čestném prohlášení stran svých výdajů uvedla, že měsíčně činí , částka, (splátky půjček ve výši , částka, + výdaje na bydlení ve výši , částka, + ostatní výdaje ve výši , částka, ). Ačkoliv žalobkyně uváděla, že ke zhodnocení úvěruschopnosti klientů používá vlastní skóringový systém, ničeho na podporu svého tvrzení ani přes poučení soudu dle § 118a o.s.ř. nepředložila. Z provedených důkazů však minimálně vyplynula vysoká míra rizikovosti, když bylo zcela zřejmé, že údaje uvedené v čestném prohlášení neodpovídají skutečnosti dle předložených výpisů z účtů, z nichž vyplývaly výdaje v daleko vyšším rozsahu, než v jakém je uváděla žalovaná. Současně z výpisů z účtů vyplynulo, že příjmová stránka na účtech byla z velké části tvořena dalšími úvěry a rovněž finančními prostředky, které žalovaná převáděla mezi účty, aby konečný zůstatek nebyl záporný. Neobstojí tak argument žalobkyně, že poskytovaná zápůjčka byla rovněž konsolidační a že tak snížila výdaje na splátky úvěrů žalované, když z předložených výpisů zcela jednoznačně vyplynulo, že jen za období tří měsíců před poskytnutím zápůjčky žalovaná obdržela úvěry v celkové výši , částka, , na jejichž zapravení by zápůjčka poskytnutá žalobkyní ve výši , částka, zcela jistě nestačila, když uvedená částka vykazuje toliko jistinu, k níž určitě náleží rovněž úroky a další platby spojené s poskytnutím úvěrů. Z předloženého výpisu pak rovněž vyplynula existence ještě minimálně jednoho dalšího účtu žalované, o němž žalobkyně žádné informace neměla, resp. soudu nepředložila ničeho svědčícího o opaku. Aby za dané situace bylo lze dovodit, že žalovaná je schopna nabízenou zápůjčku řádně splácet, musela by se žalobkyně podle soudu více zabývat zejména výdaji žalované. Na to však žalobkyně zcela rezignovala a spolehla se pouze na tvrzení žalované. Pokud přesto žalované sporný spotřebitelský úvěr poskytla, rozhodně tak neučinila v souladu se svými povinnostmi podle § 86 ZSÚ. Z podkladů, které měla žalobkyně k dispozici, totiž vyplynula vysoká míra rizika nesplácení ze strany žalované. Přitom součástí kontroly úvěruschopnosti je rovněž řádné vyhodnocení získaných dat v souladu s požadavkem náležité péče tak, aby shromažďování dat o žadateli o úvěr nebylo pouze samoúčelné. Na základě získaných dat teprve poskytovatel úvěru učiní závěr, zda žadatel o úvěr nebude mít zjevný problém úvěr splatit. Pokud po tomto zkoumání nevyplyne zvýšené riziko nesplácení, lze platně uzavřít smlouvu a úvěr žadateli poskytnout. V dané věci však riziko nesplácení ze strany žalované bylo zcela zjevné, o čemž ostatně svědčí i to, že žalovaná neuhradila byť jedinou splátku zápůjčky.

30. Jelikož soud dospěl k závěru, že žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru neposoudila schopnost žalované splácet zápůjčku ve sjednaných splátkách s odbornou péčí podle § 86 ZSÚ, posoudil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou podle § 580 odst. 1 o.z. ve spojení s § 588 o.z. V případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se totiž nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaná dovolat. Naopak soud dospěl k závěru, že se jedná o neplatnost absolutní, když smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní (§ 580 odst. 1 a 588 o.z.). Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součástí veřejného pořádku. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče je tak ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Smyslem a účelem této normy je ochrana spotřebitele před nezodpovědným úvěrováním. Soud k této vadě právního jednání přihlíží z úřední povinnosti tak, aby ochrana poskytnutá slabší straně byla skutečně účinná a dostatečně odrazující od poskytování úvěrů bez náležitého zkoumání úvěruschopnosti žadatele o úvěr. O uvedené skutečnosti svědčí rovněž § 87 odst. 1 ZSÚ, podle něhož poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

31. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

32. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

33. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

34. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

35. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích (dále jen „nařízení“) výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

36. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o zápůjčce neplatnou, avšak bylo prokázáno, že žalobkyně žalované poskytla částku 19 000 Kč, kterou poskytla žalované na bankovní účet, jehož vlastníkem je žalovaná, posoudil soud právní vztah mezi žalobkyní a žalovanou jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 a násl. o.z., jelikož ochuzená (žalobkyně) přenechala obohacené (žalovaná) bez právního důvodu částku 19 000 Kč, již žalovaná zcela nevrátila. Žalovaná pak svojí neaktivitou zapříčinila, že v řízení nevyšlo najevo, že by snad uhradila něco více, než uváděla žalobkyně - ničeho, pročež soud v otázce případné úhrady vyšel toliko z žalobních tvrzení. Nezbývá tak než uzavřít, že k úhradě stále zbývá částka 19 000 Kč. Jelikož nebyl v řízení učiněn návrh na stanovení lhůty pro vrácení poskytnuté částky s ohledem na možnosti žalované, určil soud přiměřenou dobu dle obecných ustanovení pro vrácení bezdůvodného obohacení. Poněvadž splatnost bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena, uplatní se pravidlo podle § 1958 odst. 2 o.z., podle něhož může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu. Splatnost povinnosti vydat bezdůvodné obohacení tak nastane na výzvu věřitele. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně žalovanou vyzvala k zaplacení celé částky až v oznámení o zesplatnění ze dne , datum, , a to do , datum, . Dnem následujícím se pak žalovaná ocitla v prodlení (§ 1968 věta první o.z.), pročež žalobkyni vzniklo právo požadovat po žalované za dobu prodlení úrok z prodlení podle § 1970 o.z. ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení. Soud však vázán žalobním návrhem nepřekročil požadavek žalobkyně, jíž přiznal úrok z prodlení z dlužné částky toliko v požadovaném rozsahu, a to až od , datum, .

37. Na základě shora uvedeného tak plyne, že žaloba je důvodná pouze zčásti, pročež soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku (bezdůvodné obohacení) ve výši 19 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky v žalobkyní požadovaném rozsahu. Žalobu pak ve zbývající části neshledal oprávněnou, a proto ji co do částky 14 355,55 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 273 Kč od , datum, do zaplacení jako bezdůvodnou zamítl, neboť uvedené nároky plynuly z neplatné smlouvy o zápůjčce.

38. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o.s.ř. a stanovil zákonnou třídenní pariční lhůtu, jelikož pro stanovení lhůty v jiné délce neshledal žádného důvodu.

39. Současně soud rozhodl o právu na náhradu nákladů řízení tak, že podle § 142 odst. 2 o.s.ř. v souladu s § 142a odst. 1 o.s.ř. přiznal v řízení procesně úspěšnější žalobkyni proti žalované právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně celkem požadovala přiznání částky 34 857,43 Kč, přičemž úspěchu dosáhla v částce 20 129,10 Kč (58 %) a neúspěšná byla v částce 14 728,33 Kč (42 %). Míra jejího úspěchu tedy činí 16 %. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 335 Kč a z odměny za zastupování advokátem ve výši 9 840 Kč za čtyři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby a účast na jednání dne , datum, podle § 11 odst. 1 písm. a/, d/ a g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /dále jen „advokátní tarif“/) při sazbě jednoho úkonu ve výši 2 460 Kč (§ 6 odst. 1 a § 7 bod 5. advokátního tarifu) a z paušální náhrady hotových výdajů advokáta za tyto úkony ve výši 1 200 Kč (4 x 300 Kč) podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. V souvislosti s účastí advokáta žalobkyně na jednání konaném dne , datum, pak k nákladům řízení žalobkyně náleží rovněž náhrada za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu ve výši 600 Kč (100 Kč za každou z 6 půlhodin strávených cestami ze sídla advokáta /, adresa, / k soudu /, adresa, / a zpět) a cestovné ve výši 1 431,40 Kč, jež je podle § 1 písm. b) a § 4 písm. c) vyhlášky č. 398/2023 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad pro rok 2024 (dále jen „vyhláška“), složeno z náhrady za spotřebované pohonné hmoty při průměrné spotřebě 4,4 l/100 km, ceně pohonných hmot 38,70 Kč/l u nafty motorové a uražené vzdálenosti 196 km, tedy v částce 333,80 Kč, a náhrady za používání silničních motorových vozidel ve výši 5,60 Kč/km při uražené vzdálenosti 196 km, tedy v částce 1 097,60 Kč. Náklady řízení žalobkyně pak dále tvoří DPH, jehož je advokát žalobkyně plátcem, v sazbě 21 % z částky 13 071,40 Kč, a tedy ve výši 2 745 Kč. Po zohlednění míry úspěchu žalobkyně ve věci (16 %) činí náhrada jejích nákladů řízení částku 2 745 Kč. O plnění k rukám advokáta žalobkyně a o lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o.s.ř.

40. Soud konstatuje, že žalobkyně vyčíslila náhradu za promeškaný čas za cestu k soudu a zpět v celkové výši 9 půlhodin, avšak neuvedla ničeho, co by nasvědčovala tomu, že cesta trvala déle než obvykle, když podle internetových plánovačů tras trvá cesta ze sídla advokáta k soudu maximálně 1 hodinu 13 minut. Soud proto žalobkyni přiznal náhradu za promeškaný čas za cestu k soudu a zpět v rozsahu 6 půlhodin.