75 C 99/2020

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr Martinem Rozsypalem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného a žalovaného 2. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného a žalovaného zastoupený zákonnou zástupkyní jméno příjmení bytem adresa žalovaného a žalovaného o zaplacení 4 025 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný [číslo] je povinen zaplatit žalobci do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku částku 4 025 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 4 625 Kč od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 4 325 Kč od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 4 025 Kč od [datum] do zaplacení.</b> <b>II. Žalovaný [číslo] je povinen zaplatit žalobci do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 10 800 Kč k rukám advokátky [titul]. [jméno] [příjmení].</b> 1. Žalobce se žalobou (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu), podanou dne [datum] ve znění jejího doplnění ze dne [datum], domáhal původně proti žalovanému č. 1 zaplacení částky 4 625 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení, jakož i náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnil tím, že žalobce vykonává činnosti vyplývající ze spoluvlastnických vztahů k budově [adresa] (bytový dům) pro katastrální území Mojžíř, obec Ústí nad Labem. Dne [datum] kolem [údaj o čase] hod. nezletilý syn žalovaného [číslo] [celé jméno žalovaného] (žalovaný č. 2) v doprovodu svých čtyř vrstevníků svým vandalismem poškodil dva panely zvonkového tabla u vchodu domu na adrese [adresa žalovaného a žalovaného]. Byl poškozen jeden zvonkový panel s deseti tlačítky a jeden zvonkový panel s pěti tlačítky, čímž došlo k prohnutí vnějšího krycího plechu obou panelů a přelomení základní desky tlačítkových rozvodů, které se staly nefunkčními. Toto jednání bylo zachyceno kamerovým systémem, na kamerovém záznamu [celé jméno žalovaného] ztotožnil předseda výboru žalobce, což po zhlédnutí záznamu potvrdil i žalovaný č.

1. Žalovaný č. 1 se dne [datum] ústně zavázal k úhradě dluhu. Cena výměny poškozeného zvonkového tabla byla vyúčtována fakturou č. [rok] ze dne [datum], kterou žalobce uhradil, přičemž následně náhradu škody přeúčtoval žalovanému č. 1 fakturou č. 1901 v částce 4 625 Kč splatné dne [datum]. Žalovaný č. 1 však fakturu nezaplatil, a to ani přes nabízený splátkový kalendář, pročež mu k úhradě zbyla částka 4 625 Kč. Odpovědnost žalovaného [číslo] za škodné jednání spatřuje žalobce v tom, že žalovaný č. 1 zanedbal náležitý dohled nad svým synem.

3. Usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 12. 2020, č.j. 75 C 99/2020-48 bylo řízení co do částky 300 Kč zastaveno pro částečné zpětvzetí žaloby v souladu s § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“).

4. Podáním ze dne [datum] navrhl žalobce, aby do řízení na straně žalované přistoupil jako další účastník žalovaný č. 2 s tím, aby dosavadní žalovaný č. 1 a nově přistupující účastník - žalovaný č. 2 [anonymizováno] zavázáni k zaplacení dlužné částky s příslušenstvím společně a nerozdílně. Návrh odůvodnil tím, že nezletilému synovi žalovaného, který způsobil škodu svým protiprávním jednáním, bylo v době způsobení škody 14 let, proto by měl žalovaný spolu s nezletilým synem způsobenou škodu nahradit žalobci společně a nerozdílně.

5. Vzhledem k tomu, že v daném případě byly splněny podmínky stanovené v § 92 odst. 1 o.s.ř., soud usnesením ze dne 2. 12. 2020, č.j. 75 C 99/2020 - 49 přistoupení žalovaného [číslo] jako dalšího účastníka do řízení připustil.

6. Usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. 3. 2021, č.j. 75 C 99/2020-78 bylo řízení opět co do částky 300 Kč zastaveno pro částečné zpětvzetí žaloby v souladu s § 96 odst. 1 a 2 o.s.ř.

7. Podáním ze dne 2. 3. 2021 vzal žalobce žalobu v plném rozsahu zpět ve vztahu k žalovanému č. 2 s tím, že náhradu nákladů řízení nepožaduje. Soud proto postupoval v souladu s § 96 odst. 1 a 2 o.s.ř. a usnesením ze dne 16. 4. 2021, č.j. 75 C 99/2020-93 řízení ve vztahu k žalovanému [číslo] zastavil.

8. Předmětem dalšího řízení tak bylo zaplacení částky 4 025 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 4 625 Kč od [datum] do [datum], z částky 4 325 Kč od [datum] do [datum] a z částky 4 025 Kč od [datum] do zaplacení, a to toliko ve vztahu k žalovanému [číslo].

9. Žalovaný č. 1 se k žalobě nijak nevyjádřil a po celou dobu řízení byl pasivní.

10. Soud věc projednal na jednáních konaných dne 29. 9. 2020, 26. 1. 2021 a 20. 4. 2021 podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) v nepřítomnosti žalovaného č. 1, jenž se z prvního jednání omluvil, avšak k dalším jednáním se, leč řádně předvolán, bez omluvy nedostavil.

11. Na základě provedeného dokazování byl soudem zjištěn následující skutkový stav: Žalobce od [datum] vykonává činnosti vyplývající ze spoluvlastnických vztahů k budově J. [adresa] [anonymizováno] [obec], a tedy mj. správu bytového domu na adrese [adresa žalovaného a žalobkyně] (zjištěno z výpisu z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Ústí nad Labem, oddíl S, vložka [číslo]). Žalovaný č. 1 je otcem žalovaného č. 2, který je dosud nezletilý a v době škodní události mu bylo 14 let (zjištěno z lustrace žalovaného č. 1 včetně dětí v centrální evidenci obyvatel). Žalovaný č. 2 dne [datum] v [anonymizováno]: [údaj o čase] hod. za účasti dalších čtyř nezletilých osob úderem lokte pravé horní končetiny poškodil zvonkové tablo ve vchodu domu na adrese [adresa žalovaného a žalobkyně], jeho jednání bylo zachyceno kamerovým systémem, na němž žalovaného č. 1 téhož dne ztotožnil předseda výboru žalobce (zjištěno z fotografie z kamerového systému z času 17. 07:34 hod. a z účastnické výpovědi [jméno] [příjmení], bývalého předsedy výboru žalobce). Žalovaný č. 2 se v průběhu let [rok] a [rok] dopouštěl drobných přestupků proti domovnímu řádu v předmětném domě, a to když kouřil ve společných prostorách, odhazoval zde nedopalky a plechovky, v nočních hodinách zvonil na sousedy (zjištěno z účastnické výpovědi [jméno] [příjmení], bývalého předsedy výboru žalobce). Výměnu poškozeného zvonkového tabla provedl [jméno] [příjmení], [IČO], sídlem [adresa], který následně žalobci vyúčtoval zvonkové tablo 10 tlačítek, 1 ks za 1 920 Kč, zvonkové tablo 5 tlačítek, 1 ks za 1 750 Kč, cenu za montáž a opravu v rozsahu 1,5 hod. za 775 Kč a dopravu 20 km za 180 Kč, a to fakturou č. 2018 ze dne [datum] na částku 4 625 Kč (zjištěno z vyčíslení škody č. 2018 ze dne [datum]). Žalobce předmětnou fakturu zaplatil dne [datum] (zjištěno z částečného výpisu z účtu č. [bankovní účet] za období od [datum] – [datum]), načež dne [datum] vystavil žalovanému č. 1 fakturu č. 1901 na částku 4 625 Kč splatnou dne [datum] za přefakturaci opravy zvonkového tabla poškozeného vandalismem žalovaného [číslo] (zjištěno z faktury č. 1901 ze dne [datum] včetně podacího lístku). Žalovaný č. 1 byl k úhradě dluhu vyzván zástupkyní žalobkyně, a to předžalobní upomínkou ze dne [datum]. Písemnost byla žalovanému [číslo] odeslána dne [datum] prostřednictvím České pošty, s.p., avšak žalovaný č. 1 si zásilku v úložní době nevyzvedl (zjištěno z výzvy k plnění ze dne [datum] s dodejkou). Dne [datum] uhradil žalovaný č. 1 žalobci částku 300 Kč (zjištěno z příjmového pokladního dokladu [číslo] ze dne [datum]). Dne [datum] uznal žalovaný č. 1 svůj dluh vůči žalobci v celkové výši 4 325 Kč s příslušenstvím představující škodu způsobenou žalovaným č. 2 ve výši 4 625 Kč s příslušenstvím po částečné úhradě dluhu a zavázal se jej uhradit v 15 měsíčních splátkách po 300 Kč (zjištěno z uznání dluhu a dohody o jeho plnění ve splátkách ze dne [datum]). Dne [datum] uhradil žalovaný č. 1 žalobci částku 300 Kč (zjištěno z příjmového pokladního dokladu [číslo] ze dne [datum]). K úhradě tak žalovanému č. 1 [anonymizováno] částka 4 025 Kč.

12. Podle § 2894 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody).

13. Podle § 2910 o.z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

14. Podle § 2920 odst. 1 o.z. nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti, nebo ten, kdo je stižen [anonymizována dvě slova], nahradí způsobenou škodu, pokud byl způsobilý ovládnout své jednání a posoudit jeho následky; poškozenému náleží náhrada škody i tehdy, nebránil-li se škůdci ze šetrnosti k němu.

15. Podle § 2921 o.z. společně a nerozdílně se škůdcem nahradí škodu i ten, kdo nad ním zanedbal náležitý dohled. Není-li škůdce povinen k náhradě, nahradí poškozenému škodu ten, kdo nad škůdcem zanedbal dohled.

16. Podle § 2951 odst. 1 o.z. škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích.

17. Podle § 2969 odst. 1 o.z. při určení výše škody na věci se vychází z její obvyklé ceny v době poškození a zohlední se, co poškozený musí k obnovení nebo nahrazení funkce věci účelně vynaložit.

18. Podle § 2053 o.z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

19. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích (dále jen„ nařízení“) výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

21. Na základě shora uvedeného skutkového stavu posouzeného citovanými zákonnými ustanoveními dospěl soud k závěru, že žalovaný č. 2 dne [datum] v [anonymizováno]: [údaj o čase] hod. svým úmyslným jednáním poškodil zvonkové tablo ve vchodu domu na adrese [adresa žalovaného a žalobkyně], čímž způsobil žalobci škodu. Žalovaný č. 2 (škůdce), jenž porušil zákonnou povinnost nezasahovat do vlastnického práva poškozeného (žalobce), žalobci svým vlastním zaviněným jednáním způsobil škodu, kterou je tak povinen nahradit žalobci (§ 2910 o.z. ve spojení s § 2920 odst. 1 o.z.). Žalovanému č. 2 však bylo v době vzniku škodní události 14 let, pročež za škodu způsobenou nezletilým dítětem podle § 2921 o.z. solidárně odpovídá žalovaný č. 1, který jako otec žalovaného č. 2 zanedbal náležitý dohled nad žalovaným č. 2, neboť nijak nekontroloval chování žalovaného č. 2, nereguloval jeho přestupky proti domovnímu řádu způsobené v letech 2017 – 2018 a ani škodní událost samotnou. Žalobce nechal vzniklou škodu odstranit a za opravu způsobenou škody zaplatil částku 4 625 Kč, kterou účelně vynaložil na obnovení funkce poškozeného zvonkového tabla (§ 2969 odst. 1 o.z.) a kterou následně vyúčtoval dne [datum] žalovanému č.

1. Žalovaný č. 1 poté žalobci zaplatil ve splátkách částku 600 Kč. Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno, že žalobci byla žalovaným č. 2 zaviněně způsobena škoda a žalovaní žalobci náhradu škody ve zbývající výši 4 025 Kč nezaplatili, nezbývá než uzavřít, že žalobci vzniklo právo požadovat po žalovaném č. 1 náhradu škody ve výši 4 025 Kč podle § 2952 o.z.

22. Pro věc je pak dále podstatné, že žalovaný č. 1 svůj dluh vůči žalobci písemně uznal co do důvodu a výše. Soud shledal uznání dluhu ze dne [datum] platným a účinným, jelikož obsahuje všechny stanovené náležitosti zákonem (písemná podoba, uznání dluhu co do důvodu a výše a vlastnoruční podpis žalovaného č. 1). Uznáním dluhu přitom nezaniká původní závazek dlužníka ani nevzniká nový. Uznání dluhu je totiž preventivním nástrojem, který vede k posílení postavení věřitele v případném budoucím sporu, neboť vytváří vyvratitelnou právní domněnku, že dluh v době jeho uznání existoval a trval. Hmotněprávní domněnka zakotvená v § 2053 o.z. má pak vazbu na procesní ustanovení § 133 o.s.ř., podle něhož platí za prokázanou skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, dokud není dokázán opak. V důsledku uznání dluhu tak žalobci svědčí vyvratitelná právní domněnka existence sporného dluhu, která dokud nebude vyvrácena, musí být soudem považována za prokázanou. Žalovaný č. 1 však zůstal v průběhu řízení zcela pasivní a vyvratitelnou domněnku existence dluhu nijak nezpochybňoval.

23. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně vyložil, že uznáním závazku (dluhu) dle § 323 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obch. zák.“) či § 558 obč. zák. se zakládá vyvratitelná právní domněnka o existenci uznaného závazku v době uznání. Důsledkem uznání závazku je tedy přesun důkazního břemene z věřitele na dlužníka, na němž tak je, aby prokázal, že závazek nevznikl, zanikl či byl převeden na jiného. V rovině procesního práva vyvratitelná domněnka nachází svůj odraz v § 133 o.s.ř., které určuje, že dokud není dokázán opak, platí za prokázanou skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka; pouhá, třebas i velmi závažná pochybnost o tom, zda existuje skutečnost, které svědčí právní domněnka, tedy nestačí k tomu, aby tato skutečnost nebyla považována za prokázanou. Skutečnost, které svědčí vyvratitelná právní domněnka, není předmětem procesního dokazování, a nebyla-li v řízení domněnka existence uznaného závazku vyvrácena, soud musí mít podle ustanovení § 133 o.s.ř. tuto skutečnost za prokázanou (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2000, sp. zn. 29 Cdo 2854/99, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2001, sp. zn. 29 Cdo 633/2000, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2002, sp. zn. 29 Odo 341/2001, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročník 2002, pod číslem 127, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2003, sp. zn. 29 Odo 180/2003, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročník 2003, pod číslem 113, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2004, sp. zn. 32 Odo 1160/2003, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2004, sp. zn. 32 Odo 453/2004, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročník 2005, pod číslem 1, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2010, sp. zn. 29 Cdo 4139/2009, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2015, sp. zn. 32 Cdo 1174/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2015, sp. zn. 29 Cdo 3902/2012, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 29 Cdo 1801/2013). Byť se uvedené závěry dovozené Nejvyšším soudem vztahují k právní úpravě účinné do 31. 12. 2013, soud konstatuje, že jsou přesto plně použitelné rovněž na právní poměry, na něž dopadá právní úprava účinná od 1. 1. 2014, a tedy rovněž na uznání dluhu podle § 2053 o.z.

24. Jelikož žalovaný [číslo] škodu způsobenou žalovaným [číslo] v plném rozsahu neuhradil, ocitl se dnem následujícím po splatnosti faktury č. 1901 v prodlení, pročež je povinen zaplatit žalobci vedle dlužné částky 4 025 Kč i úrok z prodlení podle § 1970 o.z. ve výši vyplývající z § 2 nařízení.

25. Na základě shora uvedeného tak soud shledal žalobu důvodnou, pročež uložil žalovanému [číslo] povinnost zaplatit žalobci dlužnou částku ve výši 4 025 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 4 625 Kč od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 4 325 Kč od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 4 025 Kč od [datum] do zaplacení (bod I. výroku).

26. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o.s.ř. a stanovil zákonnou třídenní pariční lhůtu, jelikož pro stanovení lhůty v jiné délce neshledal žádného důvodu.

27. Současně soud rozhodl o právu na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku) tak, že podle § 142 odst. 1, § 146 odst. 2 a v souladu s § 142a odst. 1 o.s.ř. přiznal v řízení zcela úspěšnému žalobci proti žalovanému č. 1 právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný č. 1 totiž částečnými úhradami dluhu zavinil, že řízení muselo být částečně zastaveno a ve zbytku pak byl žalobce zcela procesně úspěšný. Náklady řízení žalobce v celkové výši 10 800 Kč pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny za zastupování advokátem ve výši 8 000 Kč za osm úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, podání žaloby, účast na jednáních konaných dne 29. 9. 2020, 26. 1. 2021 a 20. 4. 2021 a částečné zpětvzetí žaloby dne [datum] a [datum]) podle § 11 odst. 1 písm. a/, d/ a g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb dále jen„ advokátní tarif“)) při sazbě jednoho úkonu ve výši 1 000 Kč (§ 6 odst. 1 a § 7 bod 3 advokátního tarifu), z paušální náhrady hotových výdajů advokáta za tyto úkony ve výši 2 400 Kč (8 x 300 Kč) podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu O plnění k rukám advokátky žalobkyně a o lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o.s.ř.

28. Soud konstatuje, že žalobci nepřiznal právo na paušální náhradu hotových výdajů za úkony spočívající v doplnění žaloby ze dne [datum], neboť jím rozváděl skutečnosti, jež měly být obsaženy již v žalobě, pročež náklady spojené s tímto úkonem nelze považovat za účelně vynaložené. Dále soud žalobci nepřiznal právo na paušální náhradu hotových výdajů za úkon spočívající v částečném zpětvzetí žaloby ve vztahu k žalovanému [číslo] ze dne [datum], neboť tento úkon byl žalobcem učiněn vůči žalovanému č. 2, nikoliv vůči žalovanému č. 1.