76 C 10/2020

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr Adamem Čičmancem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 19 880 Kč s příslušenstvím rozsudkem pro zmeškání

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 19 880 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 19 880 Kč od 21. 8. 2019 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení ve výši 9 600 Kč, k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 153b zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”).

2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 19 880 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 19 880 Kč od 21. 8. 2019 do zaplacení vzniklé z titulu neuhrazeného nájemného a služeb spojených s užíváním bytu dle smlouvy o nájmu bytových prostor ze dne 1. 1. 2019 ve znění dodatku č. 1 ze dne 30. 4. 2019. Dle nájemní smlouvy žalobkyně jako pronajímatelka pronajala žalované jako nájemci byt č. 1 v domě na adrese [adresa], a to na dobu určitou od 1. 1. 2019 do 31. 7. 2019. Dle smlouvy byla žalovaná povinna hradit nájemné včetně služeb spojených s užíváním bytu v celkové výši 9 720 Kč měsíčně. Jelikož žalovaná nehradila nájemné a služby řádně a včas vznikl jí za dobu nájmu dluh v celkové výši 19 880 Kč, který písemně uznala dne 31. 7. 2019 a který se zavázala splácet v měsíčních splátkách ve výši 500 Kč splatných vždy k 20. dni v měsíci, počínaje 20. 8. 2019, a to pod ztrátou výhody splátek. Žalovaná neuhradila ničeho, přestože byla zástupcem žalobkyně upomenuta.

3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 28. 4. 2021. Žalované bylo dne 31. 3. 2021 do vlastních rukou doručeno spolu s žalobou a doplněním žaloby předvolání k tomuto jednání, jehož součástí bylo poučení o skutečnosti, že pokud se žalovaná k jednání bez důvodné a řádné omluvy nedostaví a navrhne-li to na jednání strana žalující, bude soud pokládat tvrzení obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkajících se sporu, za nesporná a na tomto základě může o žalobě rozhodnout rozsudkem pro zmeškání.

4. Žalovaná se k uvedenému jednání bez omluvy nedostavila. Žalobkyně, resp. její zástupkyně, která se k jednání dostavila, navrhla vydání rozsudku pro zmeškání. Soud proto vyšel z tvrzení uvedených v žalobě jako z tvrzení nesporných a na jejich základě rozhodl v souladu s žalobním návrhem, neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 o. s. ř., nárok žalobkyně uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou. Podle ustanovení §153b odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro zmeškání totiž nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2 o. s. ř.). Meze možnosti rozhodnout rozsudkem pro zmeškání jsou tedy zákonem dány týmiž okolnostmi, jimiž je omezena možnost uzavřít a schválit soudní smír. Znamená to, že rozsudkem pro zmeškání nelze rozhodnout ve věcech, u nichž jejich povaha nepřipouští uzavření smíru, a tehdy, kdyby rozsudek pro zmeškání byl v rozporu s právními předpisy. Právní teorie i soudní praxe zastává názor, že povaha věci připouští uzavření smíru zpravidla ve věcech, v nichž jsou účastníci v typickém dvoustranném poměru, jestliže hmotně právní úprava nevylučuje, aby si účastníci mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony. Z uvedeného vyplývá, že povahou věci je vyloučeno uzavřít smír zejména a) ve věcech, v nichž lze zahájit řízení i bez návrhu (srov. § 13 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, (dále jen „z. ř. s.”)); b) ve věcech, v nichž se rozhoduje o osobním stavu (srov. např. § 13 z. ř. s. ve spojení s §§ 367, 371 z. ř. s.); c) ve věcech, v nichž hmotné právo nepřipouští vyřízení věci dohodou účastníků právního vztahu. Zda smír není v rozporu s právními předpisy je soud povinen zkoumat při rozhodování o schválení smíru. Protože smír je dvoustranným dispozitivním úkonem účastníků řízení, který má základ v hmotném právu, je smír v rozporu s právními předpisy zejména tehdy, jestliže a) dohoda účastníků je z hlediska obecných požadavků kladených na právní úkony neplatná; z tohoto pohledu je v rozporu s právními předpisy i takový smír, který nebyl učiněn určitě a srozumitelně (uvedený požadavek je důležitý také proto, že schválený smír je titulem pro exekuci); b) se příčí kogentním ustanovením zákona nebo je obchází (srov. Bureš, Drápal, Krčmář, Mazanec, Občanský soudní řád, Komentář, I. díl, 6. vydání, 2003, C. H. Beck, str. 332, bod 5 a 6). Konečně rozsudek pro zmeškání nelze vydat dle § 153b odst. 3 o. s. ř. tam, kde by takovým rozsudkem došlo ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky, jinými slovy, kde by se jednalo o tzv. konstitutivní rozhodnutí.

5. V posuzované věci se jedná o spor z titulu neuhrazeného nájemného a služeb spojených s užíváním bytu, když tento dluh byl žalovanou uznán. Mezi žalobkyní jakožto pronajímatelem a žalovanou jako nájemcem byla uzavřena smlouva o nájmu bytu ve smyslu § 2201 občanského zákoníku, kterou se pronajímatel zavázal přenechat nájemci do užívání byt a nájemce se zavázal hradit nájemné včetně záloh na služby spojené s užíváním bytu (popř. úhradu nedoplatku na vyúčtování). Žalovaná byla dle § 2295 občanského zákoníku povinna hradit žalobkyni nájemné a služby spojené s užíváním bytu. Žalovaná neuhradila nájemné a služby spojené s užíváním bytu v celkové výši 19 880 Kč, když žalovaná tento svůj dluh v souladu s § 2053 občanského zákoníku uznala dne 31. 7. 2019 a zavázala se dluh hradit ve splátkách, a to pod ztrátou výhody splátek, když první splátka byla splatná 20. 8. 2019. Vzhledem k tomu, že žalovaná neuhradila ani první splátku řádně a včas, stal se celý dluh splatným. Jelikož celá dlužná částka nebyla uhrazena, dostala se žalovaná s její úhradou do prodlení a žalobkyni tak vzniklo právo i na úhradu úroků z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., běžících ode dne následujícího po splatnosti první splátky.

6. Z toho, co bylo řečeno o přípustnosti uzavření soudního smíru, je nepochybné, že předmětem tohoto řízení jsou subjektivní majetková práva, jimiž mohou účastníci (jejich nositelé) podle jejich povahy i podle příslušných zákonných předpisů volně nakládat, o nichž se rozhoduje ve sporném řízení, a ve kterém tedy účastníci mohou uzavřít smír. Ke shora uvedeným závěrům dospěl Nejvyšší soud ve věci sp. zn. 30 Cdo 641/2005. Nejedná se o konstitutivní rozhodnutí, ale soud právně závazným způsobem deklaruje povinnosti žalované, jež mu vnikly z uvedeného titulu.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 19 880 Kč sestávající z částky 1 900 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 1 900 Kč za výzvu k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 1 900 Kč za sepis žaloby samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 1 900 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t.

8. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.