76 C 104/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Adamem Čičmancem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení smluvní pokuty ve výši 16 481 Kč

I. Žaloba o zaplacení částky 16 481 Kč se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou zdejšímu soudu dne 18. 4. 2021 domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 16 481 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že účastníci uzavřeli dne 1. 2. 2018 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 868218 (dále jen„ Smlouva“). Na základě Smlouvy byl žalovanému vyplacen úvěr ve výši 20 000 Kč snížený o částku 2 000 Kč představující provizi zprostředkovatele. Žalovaný se zavázal uhradit jistinu spolu s úroky v souhrnné částce 27 000 Kč v 18 měsíčních splátkách po 1 500 Kč splatných vždy do každého 20. dne v měsíci s tím, že první splátka byla splatná dne 20. 3. 2018. Žalovaný v dohodnutých měsíčních splátkách žalobci úvěr nesplácel řádně a včas, kdy v souladu s čl. IV. bod 1. písm. d) Smlouvy došlo k zesplatnění úvěru. Žalobní pohledávka představuje nárok na zaplacení smluvních pokut z neuhrazeného zůstatku úvěru dle čl. IV. bod 2 písm. b) Smlouvy a z neuhrazených splátek dle čl. IV. bod 2 písm. a) Smlouvy za období od 4. 8. 2018 do 6. 11. 2020.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal po celé řízení zcela pasivní.

3. Soud provedl dokazování v následujícím rozsahu a zjistil následující skutečnosti z důkazů, které jsou uváděny v závorce za tím kterým dílčím skutkovým zjištěním.

4. Žalobkyně je evidována u České národní banky v registru nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru jako poskytovatelem spotřebitelských úvěrů odlišných od úvěrů na bydlení a vázaných úvěrů (úplný výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu ze dne 9. 6. 2020).

5. Obsahem Smlouvy ze dne 1. 2. 2018 je závazek žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit jistinu spolu s úroky v souhrnné částce 27 000 Kč v 18 měsíčních splátkách po 1 500 Kč splatných vždy do každého 20. dne v měsíci s tím, že poslední splátka byla splatná dne 20. 8. 2019. Pro případ, že žalovaný nesplatí dohodnutou měsíční splátku řádně a včas, zaplatí smluvní pokutu ve výši 499 Kč. Povinnost zaplatit splátku úvěru a v případě zesplatnění celý úvěr byla rovněž utvrzena smluvní pokutou ve výši 0,1% denně z dlužné splátky, respektive zůstatku úvěru. Dále se žalovaný zavázal hradit účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením žalovaného. (smlouva o spotřebitelském úvěru č. 868218).

6. Součástí Smlouvy je rovněž sazebník poplatků a předpis úhrad (smlouva o spotřebitelském úvěru č. 868218, příloha č. 3 – sazebník poplatků a příloha č. 4 – předpis úhrad).

7. Úvěrový rámec byl žalovaným zcela vyčerpán (výpis z účtu žalobkyně).

8. Žalobkyně zaslala žalovanému čtyři upomínky, za které mu vyúčtovala celkem 500 Kč. V poslední upomínce žalobkyně prohlásila celý dluh žalovaného za splatný (upomínky pro smlouvu 868218 a poštovní podací arch ze dne 25. 6. 2018).

9. Žalovaný sdělil žalobkyni před poskytnutí úvěru, že jeho příjmy představuje mzda ve výši 25 000 Kč měsíčně a jeho výdaje jsou ve výši 7 000 Kč měsíčně (smlouva o spotřebitelském úvěru č. 868218).

10. Zástupce žalobkyně zaslal dne 22. 3. 2021 žalovanému předžalobní výzvu vyhotovenou dne 19. 3. 2021, jíž ho vyzval k úhradě dluhu do 7 dnů od odeslání výzvy (předžalobní výzva ze dne 19. 3. 2021 a podací lístek ze dne 22. 3. 2021)

11. Tvrzení žalovaného byla ověřena výplatními páskami, kopií občanského průkazu a náhledem do insolvenčního rejstříku (vyplněný formulář posouzení úvěruschopnosti, výplatní pásky na č. l. 21-22 spisu, kopie OP na č. l. 23 spisu, výstup z insolvenčního rejstříku ze dne 2. 2. 2018, čestné prohlášení na č. l. 2).

12. V řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] žalobkyně proti žalovanému uplatnila nárok z téže smlouvy na zaplacení částky 22 524 Kč odpovídající neuhrazené jistině úvěru, částky 1 996 Kč odpovídající smluvní pokutě za prodlení se čtyřmi měsíčními splátkami (4 x 499 Kč), a částky 878 Kč odpovídající smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru a neuhrazených splátek za období od 26. 6. 2018 do 3. 8. 2018. Soud žalobě rozsudkem ze dne 10. 1. 2019, č. j. [číslo jednací], zcela vyhověl.

13. Z ostatních soudem provedených důkazů soud neučinil jakákoli pro věc významná zjištění.

14. Na základě účastníky předložených listinných důkazů, které soud hodnotil dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, které soud shledal zcela důvěryhodnými, neboť nezaznamenal žádnou skutečnost, která by jejich věrohodnost zpochybňovala, a taktéž žádný z účastníků takovou skutečnost netvrdil. Listinné důkazy si navzájem neodporují a tvoří spolu jednotný logický celek postačující k učinění spolehlivého závěru o následujícím skutkovém stavu:

15. Žalobkyně je evidována u České národní banky v registru nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru jako poskytovatelem spotřebitelských úvěrů odlišných od úvěrů na bydlení a vázaných úvěrů. Obsahem Smlouvy je závazek žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit jistinu spolu s úroky v souhrnné částce 27 000 Kč v 18 měsíčních splátkách po 1 500 Kč splatných vždy do každého 20. dne v měsíci. Pro případ, že žalovaný nesplatí dohodnutou měsíční splátku řádně a včas, zaplatí smluvní pokutu ve výši 499 Kč. Povinnost splatit splátku úvěru a v případě zesplatnění celý úvěr byla rovněž utvrzena smluvní pokutou ve výši 0,1% denně z dlužné splátky, respektive zůstatku úvěru. Dále se žalovaný zavázal hradit účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením žalovaného a úrok z prodlení z dlužné splátky úvěru. Součástí Smlouvy je rovněž sazebník poplatků a předpis úhrad. Sazebníkem poplatků je stanoven poplatek za zaslání upomínky pro nesplácení splátek ve výši 100 Kč. Úvěrový rámec byl žalovaným zcela vyčerpán. Žalobkyně zaslala žalovanému čtyři upomínky. V poslední upomínce žalobkyně prohlásila celý dluh žalovaného za splatný.

16. Při právním posouzení věci soud vycházel z následujících zákonných ustanovení:

17. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Podle § 2399 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

19. Podle § 1753 o. z., ustanovení obchodních podmínek, které druhá strana nemohla rozumně očekávat, je neúčinné, nepřijala-li je tato strana výslovně; k opačnému ujednání se nepřihlíží. Zda se jedná o takové ustanovení, se posoudí nejen vzhledem k jeho obsahu, ale i ke způsobu jeho vyjádření.

20. Podle § 1813 o. z., má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

21. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

22. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

23. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

24. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

25. Podle § 588 o. z., Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

26. Podle § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu.

27. Podle § 122 odst. 2 ZSÚ, uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč.

28. Podle § 124 ZSÚ, stane-li se spotřebitelský úvěr v důsledku prodlení spotřebitele splatným, týká se tato splatnost pouze nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, nikoli i budoucích nákladů spotřebitelského úvěru. Věřitel spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, vyzve k uhrazení dlužné splátky a poskytne mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů.

29. Podle článku 3 odst. 1 Směrnice Rady 93/13/ ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, smluvní ujednání, které nebylo individuálně sjednáno, je považováno za zneužívající, jestliže v rozporu s požadavkem poctivosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, které vyplývají z dané smlouvy, v neprospěch spotřebitele.

30. Po právní stránce soud věc posoudil jako občanskoprávní vztah plynoucí z platně uzavřené úvěrové smlouvy (§ 2395 o. z.). Z uvedené smlouvy byla úvěrující (žalobkyně) povinna poskytnout na požádání úvěrovaného (žalovaného) v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, čemuž souvztažně odpovídala povinnost úvěrovaného (žalovaného) poskytnuté peněžní prostředky, a to včetně úroků v ujednané výši (§ 2395 o. z.), vrátit sjednaným způsobem (§ 2399 o. z.). Uvedená povinnost byla žalovaným porušena a žalovaný se ocitl v prodlení (§ 1968 o. z.).

31. Předmětem tohoto řízení je toliko nárok na zaplacení smluvní pokuty.

32. Ujednání o smluvní pokutě je vedlejším ujednáním, které není typickou součástí smlouvy. Povinnost spotřebitele v daném případě smluvní pokutu hradit by nastoupila výlučně proto, že poskytovatel využil dispozitivní úpravu a tuto povinnost spotřebitele do adhézní smlouvy vtělil. Za situace, kdy stíhá povinnost hradit smluvní pokutu v případě porušení smluvních povinností výlučně spotřebitele, nikoli poskytovatele služby, lze uzavřít, že jde o ujednání představující, i vzhledem k poměru výše smluvní pokuty k výši (významu) jí zajištěné povinnosti, významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, a to k újmě spotřebitele. Poskytovatel přitom nemohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s daným ujednáním souhlasil v případě individuálního sjednání smlouvy. Ujednání o smluvní pokutě je proto neplatné podle § 55 odst. 2 obč. zák. (stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2013, sp. zn. Cpjn 200/2013).

33. Sama směrnice Rady 93/13/ stanoví v článku 4 odst. 2, že„ posouzení nepřiměřené povahy podmínek se netýká ani definice hlavního předmětu smlouvy, ani přiměřenosti ceny a odměny na straně jedné, ani služeb nebo zboží dodávaných výměnou na straně druhé, pokud jsou tyto podmínky sepsány jasným a srozumitelným jazykem.“ Z poslední věty tedy jasně plyne, že testu transparentnosti (sjednání jasným a srozumitelným způsobem) podléhá i ujednání o ceně či odměně za hlavní předmět plnění.

34. V souladu s principem poctivosti ujednání zajišťující nebo utvrzující smluvenou povinnost (smluvní pokuta nebo jiné obdobné ustanovení) nemohou být součástí tzv. obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné, tedy listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11). Pouhý odkaz v textu smlouvy na tato ustanovení v obchodních podmínkách a v dalších specifikovaných i nespecifikovaných dokumentech vytváří pro spotřebitele překážku pro to, aby se s takovým ujednáním před uzavřením smlouvy skutečně seznámil (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. 32 ICdo 86/2015).

35. Článek 6 odst. 1 směrnice 93/13 stanoví, že členské státy stanoví, že zneužívající ujednání použitá ve smlouvě uzavřené prodávajícím nebo poskytovatelem se spotřebitelem nejsou podle jejich vnitrostátních právních předpisů pro spotřebitele závazná a že smlouva zůstává pro strany závaznou za stejných podmínek, může-li nadále existovat bez dotyčných zneužívajících ujednání.

36. Podle ustálené judikatury vychází systém ochrany zavedený směrnicí 93/13 z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči prodávajícímu nebo poskytovateli z hlediska jak vyjednávací síly, tak úrovně informovanosti, což ho vede k tomu, že přistoupí k podmínkám předem vyhotoveným prodávajícím nebo poskytovatelem, aniž může ovlivnit jejich obsah (rozsudky ze dne 27. června 2000, Océano Grupo Editorial a Salvat Editores, C -240/98 až C -244/98, Recueil, s . I -4941, bod 25, a ze dne 26. října 2006, Mostaza Claro, C -168/05, Sb. rozh. s . I -10421, bod 25, jakož i výše uvedené usnesení Pohotovost’, bod 37). Soudní dvůr opakovaně zdůraznil, že k tomu, aby mohla být zajištěna ochrana zamýšlená uvedenou směrnicí, může být toto nerovné postavení narovnáno pouze pozitivním zásahem, který je vnějším ve vztahu k samotným smluvním stranám (výše uvedené rozsudky Océano Grupo Editorial a Salvat Editores, bod 27; Mostaza Claro, bod 26, a Asturcom Telecomunicaciones, bod 31, jakož i výše uvedené usnesení Pohotovost’, bod 39). V tomto ohledu možnost soudu přezkoumat zneužívající charakter určité klauzule z úřední povinnosti představuje prostředek vhodný zároveň k dosažení výsledku stanoveného v článku 6 směrnice 93/13, totiž zabránit tomu, aby byl konkrétní spotřebitel zneužívající klauzulí vázán, a přispět ke splnění cíle stanoveného v článku 7 této směrnice, jelikož takový přezkum může mít odrazující účinek napomáhající zabránění dalšímu používání zneužívajících klauzulí ve smlouvách uzavíraných mezi spotřebiteli a prodávajícími nebo poskytovateli (rozsudky ze dne 21. listopadu 2002, Cofidis, C -473/00, Recueil, s . I -10875, bod 32, a výše uvedený rozsudek Mostaza Claro, bod 27, jakož i usnesení Pohotovost’, bod 41).

37. Jde-li o nárokovanou smluvní pokutu, soud vychází z toho, že ujednání o smluvní pokutě má charakter tzv. utvrzení dluhu ve smyslu § 2048 a násl. o. z. Nejde o nezbytnou náležitost smlouvy o úvěru, není se zbytkem smlouvy propojeno do té míry, že by zbylá smluvní ujednání nemohla bez utvrzení dluhu sjednáním smluvní pokuty obstát a pokud by se ujednání o smluvní pokutě příčilo dobrým mravům či by se jednalo o jiný způsob zneužití práva, který nepožívá právní ochrany ve smyslu § 6 o. z., nebylo by na místě přijmout závěr o lichevním charakteru smlouvy jako takové.

38. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu platí, že smluvní pokuta plní funkci preventivní, uhrazovací nebo sankční. Jde-li o smlouvu o spotřebitelském úvěru, nelze posuzovat práva a povinnosti z této smlouvy odděleně od použitých zajišťovacích prostředků (dohody o srážkách ze mzdy, smluvní pokuty a vystavené zajišťovací směnky); i zajištění spotřebitelské smlouvy podléhá režimu ochrany spotřebitele. Přiměřenost výše smluvní pokuty je přitom třeba posuzovat z pohledu zajištěné povinnosti (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. 33 Cdo 204/2017). Jak plyne ze smlouvy o úvěru, smlouva zahrnovala soustavu smluvních pokut tížících žalovaného – spotřebitele za porušení jedné a téže povinnost úvěr řádně splácet/uhradit. Pro případ prodlení se zaplacením byť jediné splátky zakládá Smlouva úvěrujícímu právo na jednorázovou smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou prodlévající splátku, a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z každé dlužné splátky úvěru (viz čl. IV. bod 2 písm. a) a c)). Současně nezaplatí-l úvěrovaný prodlévající splátku na výzvu úvěrujícího ve lhůtě 30 dnů, může úvěrující celý úvěr zesplatnit (viz čl. IV. bod 1 písm. d)), čímž dochází ke vzniku práva úvěrujícího na v pořadí třetí smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celého zesplatněného úvěru (viz čl. IV. bod 2 písm. b)). Dle názoru soudu dochází ve vztahu mezi spotřebitelem a podnikatelem k nepřípustnému řetězení smluvních pokut (shodně viz rozsudek Vrchního soudu ze dne 26. 7. 2018, č. j. 101 VSPH 271/2018-44). Účelem takto sjednaných smluvních pokut již ve skutečnosti nebylo naplnění funkcí smluvní pokuty, ale zjevné zneužití ustanovení o smluvní pokutě za účelem neopodstatněného obohacení žalobkyně. Takové ujednání považuje soud za ujednání neplatné ve smyslu § 1813 o. z. a dále též ve smyslu § 580 odst. 1 o. z.

39. Dle soudu takto sjednané smluvní pokuty se zcela vymykají právem aprobovanému účelu institutu smluvní pokuty a jejich cílem je především sloužit jako zdroj sekundárního obohacení žalobkyně, nikoli utvrzení dluhu ve smyslu posílení postavení žalobkyně. V žádném případě se nemůže jednat o přiměřené nastavení sankce, ani o důvodné a ospravedlnitelné utvrzení zajišťované povinnosti. Nelze přehlédnout, že i motivační faktor institutu smluvní pokuty má svou limitaci a to právě tehdy, stává-li se hrozba povinnosti plnit smluvní pokutu pro dlužníka likvidační. V poměrech projednávané věci byly smluvní pokuty nastaveny tak, že během dvou let, v případě prodlení žalovaného již s první splátkou, dosáhly téměř výše poskytnutého úvěru. Utvrzovací funkce smluvní pokuty se ve světle shora uvedeného zcela vytrácí. Takto sjednaná smluvní pokuta může být pro běžného dlužníka v dané situaci likvidační.

40. Dále nelze přehlédnout, že klíčová smluvní ujednání obsahující úpravu smluvních pokut byla vytištěna až na třetí straně textu Smlouvy za situace, kdy již první strana Smlouvy byla podepsána. Celá smlouva má osm stran, je psána zhuštěným písmem s množství kapitol a podkapitol, obsahuje množství jak zcela nepodstatných smluvní ujednání, tak ujednání zcela fatálních (soustava smluvních pokut). Dokument je značně nepřehledný, s množstvím zkratek a odkazů obtížně srozumitelný a špatně čitelný a to i pro soud, natož pak pro žalovaného - spotřebitele - právního laika. Dle soudu nelze pod záminkou ochrany zásady pacta sunt servanda přehlížet výlučně žalobkyní zvolené prostředky vedení kontraktačního procesu, které jsou způsobilé mít značný negativní dopad na přístup úvěrovaného – zpravidla neprávníka a k tomu někoho, jehož nepříznivá finanční situace mu (zřejmě) neumožňuje opatření si úvěru u bankovní instituce za mnohem příznivějších podmínek – ke kontraktačnímu procesu a kladou mimořádné požadavky na jeho pečlivost a opatrnost. Celý proces totiž určuje a vede žalobkyně, jsou vyplňovány jí vyhotovené formulářové dokumenty, které se později stávají smlouvami, úvěrovaný - spotřebitel, tedy smluvní strana ve„ slabším“ postavení, má přitom zcela minimální (zda vůbec nějakou) možnost podílet se na podobě smluvních ujednání. Zjištění přístup žalobkyně ke kontraktačnímu procesu nevykazuje znaky toho, že by se pokusila objektivně požadovatelným způsobem šetřit práv žalovaného např. zvýšenou informační povinností. Tyto okolnosti mohly jednak významně ztížit orientaci spotřebitele - žalovaného v textu, jednak navodit dojem méně relevantního obsahu, v podstatě obsahu, který je již pro žalovaného nepodstatný.

41. Požadavek žalobkyně na zaplacení smluvních pokut ve výši 16 481 Kč je navíc v příkrém s § 122 odst. 3 ZSÚ. Souhrn všech pokut může být maximálně 10 000 Kč (0,5 x 20 000). Byl poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč, jen v tomto řízení žalobkyně požaduje smluvní pokutu ve výši 16 481 Kč (v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 29 C 426/2018 se již domohla proti žalovanému zaplacení smluvních pokut ve výši 2 874 Kč). Ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,1% denně z dlužné splátky, respektive zůstatku úvěru navíc nerespektuje limity stanovené § 122 odst. 2 ZSÚ ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny.

42. Soud dospěl k závěru, že sjednaná soustava smluvních pokut je sjednána v rozporu se zákonem a zjevně narušuje veřejný pořádek, jehož součástí je i ochrana spotřebitele. Soud je přesvědčen, že rozpor s dobrými mravy založený objektivně existujícím hrubým nepoměrem vzájemných plnění, který spočívá v množství smluvních pokut ohrožujících výlučně žalovaného, v zesplatnění celého dluhu s krátkou lhůtou k plnění pro případ prodlení, je natolik intenzivní, že žalobkyni nelze spravedlivě poskytnout ochranu při uplatnění takto vzniklé pohledávky. Na uvedeném nic nemění ani to, že žalovaný takovou smlouvu podepsal. Zájem na zachování zásad pacta sunt servanda a autonomie vůle v tomto případě nemůže zvrátit rozhodnutí ve prospěch žalobkyně. Těmito zásadami se nemůže zaštiťovat věřitel, který vědomě a bez negociace se spolukontrahentem vtělil do smlouvy taková ujednání, která zcela zjevně stojí mimo hodnotový rámec normativního systému a jsou v rozporu se zásadami, že každý je povinen počínat si v právním styku poctivě a nesmí těžit z případného nepoctivého jednání. Následkem toho takový postup věřitele nemůže požívat ochrany a legitimizace ze strany soudu.

43. Na tomto základě soudu nezbylo, než žalobu zcela zamítnout, když žalobkyně nemá právo na zaplacení požadovaných smluvních pokut.

44. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku dle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaný byl z procesního hlediska zcela úspěšný, žádné náklady mu však dle obsahu spisu nevznikly.