76 C 115/2022

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Adamem Čičmancem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 1 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobou (návrhem na vydání platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 1 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný se společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) uzavřel smlouvu o přepravě osob tím, že dne [datum] nastoupil do vlaku [číslo] provozovaného právním předchůdcem žalobkyně. Po započetí přepravy žalovaný ve vlaku kouřil a vznikla mu tak povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč. Žalovaný však přes zaslanou výzvu částku nezaplatil. Úrok z prodlení žalobkyně požadovala od prvého dne prodlení do zaplacení. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Účastníci se k zaslané výzvě nevyjádřili, žalovanému byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.

3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že žalovaný dne [datum] cestoval prostředkem hromadné dopravy (vlak [číslo]) provozovaným právním předchůdcem žalobkyně a porušil smluvní přepravní podmínky tím, že ve vlaku kouřil, čímž mu vznikla povinnost zaplatit přirážku jízdného ve výši 1 000 Kč. Přirážka byla splatná v den předmětné jízdy s tím, že cestující je povinen zaplatit jízdné a přirážku jízdného, kterou stanoví dopravce v přepravních podmínkách a nesmí přesáhnout 1 500 Kč (§ 37 odst. 5 a 6 zák. č. 266/1994 Sb., o drahách). Pohledávka byla postoupena na žalobkyni. Žalovaný dlužné jízdné s přirážkou nezaplatil, ačkoli mu byla žalobkyní zaslána výzva k plnění.

4. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“). Na základě učiněných skutkových zjištění soud shledal, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o přepravě osob (§ 2550 a násl. o. z.), ze které cestujícímu (žalovanému) vzniklo za stanovené jízdné právo, aby jej dopravce (žalobkyně) přepravil do místa určení. Podrobnější úpravu osobní přepravy stanoví zvláštní předpis (§ 2578 o. z.), kterými jsou zákon č. 266/1994 Sb., o drahách a vyhláška o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní přepravu (vyhláška č. 175/2000 Sb., dále jen„ v. p. ř.“). Detailní podmínky přepravy pak stanoví smluvní přepravní podmínky žalobkyně, ve znění účinném ke dni uskutečnění přepravy. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni (§ 1879 o. z.).

5. Z uvedených důvodů soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou přirážku jízdného ve výši 1 000 Kč. Toto právo žalobkyně vyplývá z § 37 odst. 6 zák. č. 266/1994 Sb., o drahách a § 49 odst. 3 v. p. ř. a dále ze smluvních přepravních podmínek žalobkyně. Do prodlení se zaplacením přirážky k jízdnému se žalovaný dostal v den uvedený v žalobě a od tohoto dne byla žalobkyně oprávněna požadovat zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky v zákonné výši (§ 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení, dále jen„ nařízení“). Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni vedle dlužné jistiny i úrok z prodlení dle nařízení z dlužné částky od prvního dne prodlení až do zaplacení.

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen„ AT”) z tarifní hodnoty ve výši 1 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. K výpočtu nákladů řízení podle § 14b AT soud přistoupil, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech a tarifní hodnota předmětu řízení nepřesahuje 50 000 Kč.