76 C 132/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Adamem Čičmancem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 89 100 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 89 100 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 89 100 Kč od 13. 5. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou Okresnímu soudu v Ústí nad Labem dne 23. 3. 2021 se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 89 100 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně dne 24. 11. 2019 provedla odtah motorového vozidla [registrační značka] (dále jen„ Vozidlo“) a Vozidlo umístila na parkovišti provozovaném žalobkyní. Cenu za odtah a parkovné stanoví nařízení hlavního města Prahy č. 2/2013. Požadovaná částka sestává z poplatku za odtah ve výši 1 900 Kč, poplatku za 1. až 3. den parkovného ve výši 250 Kč za den, za 4. až 180. den parkovného ve výši 400 Kč a za 181. a každý další den parkovného ve výši 50 Kč za den. Žalovaná přes výzvy žalobkyně na dlužnou částku nezaplatil ničeho.

2. Žalovaná namítla, že dotčené vozidlo nikdy nevlastnila, nemá ani řidičské oprávnění.

3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně se k jednání bez omluvy nedostavila.

4. Listina označená jako Kupní smlouva datovaná dnem 16. 8. 2018 obsahuje označení prodávajícího, [jméno] [příjmení], nečitelné rodné číslo, adresa [ulice a číslo], a kupující, [jméno] [příjmení], [ulice a číslo], [obec]. Listina zachycuje prohlášení kupujícího, že se seznámil se stavem vozidla a byl upozorněn na závady, jež jsou prodávajícímu známy. Dále obsahuje popisu zeleného vozidla zn. Ford Focus ([registrační značka]). Listina neobsahuje závazek prodávajícího, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, ani závazek kupujícího, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

5. Z listiny označené jako Protokol o odtahu vozidla č. 655190 soud zjistil, že Vozidlo (modré barvy) bylo odtaženo z ulice [ulice a číslo], [obec a číslo], dne 24. 11. 2019 ve 21:15 hod. O odstranění vozidla rozhodl strážník městské policie dle § 27 odst. 5 zák. č. 361/2000 Sb. Odtah provedla žalobkyně.

6. Ze zřizovací listiny žalobkyně a usnesení č. 38/172 ze dne 14. 6. 2018 se podává, že žalobkyně byla zřízena hlavním městem Prahou a předmětem činnosti žalobkyně jsou mimo jiné odtahy vozidel na příkaz strážníků Městské policie hl, m. [obec] a jejich následné hlídání (viz bod 2.15).

7. Z nařízení č. 2 o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovištích vydaného [jméno] hlavního města Prahy včetně usnesení č. 184 ze dne 12. 2. 2013 soud zjistil maximální ceny za nucený odtah vozidla (1 900 Kč, 1 250 Kč, 3 800 Kč) a za služby parkovišť určených ke střežení vozidel (250 Kč, 400 Kč, 50 Kč za den) s účinností od 1. 4. 2013.

8. Z výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 6. 5. 2020 soud nečinil žádná pro věc relevantní zjištění.

9. Jelikož soud s ohledem na hmotněprávní úpravu považoval za nutné zjistit údaj o provozovateli Vozidla evidovaný v registru silničních vozidel, vyžádal si od příslušných úřadů potřebnou informaci a v souladu s § 120 odst. 2 o. s. ř. provedl důkaz následujícími listinami:

10. Ze přípisu Magistrátu města Teplice ze dne 28. 6. 2021 bylo zjištěno, že v registru silničních vozidel je u vozidla [registrační značka] v době od 3. 7. 2008 do dne vyhotovení přípisu zapsán jako provozovatel/vlastník [jméno] [příjmení], [datum narození].

11. Ze přípisu Magistrátu města Ústí nad Labem ze dne 16. 6. 2021 bylo zjištěno, že v registru silničních vozidel je u vozidla [registrační značka] v době od 3. 7. 2008 do dne vyhotovení přípisu zapsán jako provozovatel/vlastník [jméno] [příjmení], [datum narození].

12. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé.

13. Žalobkyně jakožto příspěvková organizace mimo jiné k tomu zřízená hlavním městem Prahou provedla k žádosti Městské policie HMP odtah Vozidla dne 24. 11. 2019 (body 6. a 7.). Vlastníkem/provozovatelem vozidla je od 3. 7. 2008 doposud [jméno] [příjmení], [datum narození] (body 11. a 12.).

14. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

15. Podle § 2 odst. 15 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění účinném od 1. 1. 2015 (dále jen„ zákon o podmínkách provozu“), provozovatelem silničního vozidla je osoba, která je v registru silničních vozidel zapsána jako vlastník tohoto vozidla, není-li jako jeho provozovatel v registru silničních vozidel zapsána jiná osoba.

16. Podle § 2 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákon, ve znění účinném od 1. 1. 2015 (dále jen„ zákon o silničním provozu“), provozovatel vozidla je vlastník nebo jiná osoba, která je jako provozovatel zapsána v registru silničních vozidel podle zvláštního právního předpisu nebo obdobné evidenci jiného státu.

17. Podle § 27 odst. 5 zákon o silničním provozu, o odstranění vozidla, které neoprávněně stojí na vyhrazeném parkovišti, rozhodne policista nebo strážník obecní policie; vozidlo se odstraní na náklad jeho provozovatele.

18. Provozovatel a vlastník vozidla mohou být dvě odlišné osoby. Provozovatelem je přitom osoba, která vozidlo nemusí vlastnit, dokonce jej ani nemusí mít ve své moci. Z citované zákonné úpravy plyne, že s účinností od 1. 1. 2015 je definice pojmu provozovatel vozidla primárně založena na evidenčním principu a to jak v dle zákona 56/2001 Sb., tak zákona č. 361/2000 Sb. (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 7. 2019, čj. 1 As 318/2018-41). Jde-li o definici provozovatele obsaženou v zákonu o silničním provozu, Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že provozovatelem ve smyslu zákona o silničním provozu je osoba, která je uvedena v registru vozidel jako vlastník. Je-li však registru vozidel uvedena jako provozovatel osoba odlišná do vlastníka, je provozovatelem v širším slova smyslu osoba takto uvedená v registru. Je tak dána priorita evidenčního stavu nad skutečným stavem vlastnického práva nebo jiného práva k vozidlu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2018, č. j. 1 As 222/2017-45). Dříve byl obsah pojmu provozovatel vozidla založen na faktickém soukromoprávním stavu, nikoliv na veřejnoprávním evidenčním principu (viz § 2 odst. 16 zák. č. 56/2001 Sb., a § 2 písm. b/ zák. č. 361/2000 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2014). Cílem zákona č. 239/2013 Sb., kterým došlo mimo jiné ke změně definic provozovatele vozidla v zákonech č. 56/2001 Sb. a č. 361/2000 Sb., jak uvedeno shora, bylo posílit vypovídací hodnotu registru vozidel, aby odpovídal skutečnému stavu, tedy komu skutečně svědčí právo k vozidlu (viz důvodová zpráva k zákonu č. 239/2013 Sb.). Soud nepovažuje za možné vycházet při definici pojmu provozovatel vozidla pro účely projednávané věci z jiné definice, než uvedené v zákoně o podmínkách provozu. Ostatně odlišná definice téhož pojmu je krajně nevhodným prostředkem tvorby zákonů, který působí destruktivně při následné aplikaci a výkladu zákonů. V posuzované věci jde přitom o výklad pojmu stanoveného v zákonech, které jsou provázané, neboť upravují shodnou oblast (předpoklady pro provoz vozidel na pozemních komunikacích, samotný provoz vozidel na komunikacích, následky určitého způsobu provozování vozidla). Nelze proto připustit odlišný výklad pojmu provozovatele dle zákona o silničním provozu, zákona o podmínkách provozu (popř. zákona o obecní policii), neboť k tomu nejsou dány racionální důvody.

19. Zákon o silničním provozu upravuje možnost policisty nebo strážníka obecní policie rozhodnout o odtahu vozidla, které neoprávněně stojí na vyhrazeném parkovišti. Nárok na náhradu nákladů odtahu vozidla dle zákona o silničním provozu je závazkovým vztahem založeným způsobením škody, jež je dána náklady na odstranění vozidla. Tento vztah přitom vzniká mezi provozovatelem vozidla a osobou, jež byla k nucenému odtahu vozidla oprávněna a jíž vznikla škoda, jejíž výše je dána výší nákladů vynaložených za účelem odstranění vozidla (přiměřeně viz nález Ústavního soudu ze dne 6. 11. 2003, sp. zn. III. ÚS 150/03, zveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení ÚS pod publikačním číslem 128/2003; citované rozhodnutí se zabývá odstraněním vozidla podle § 45 odst. 4 zák. č. 361/2000 Sb.) Náklady na odstranění nepředstavují dle názoru soudu jen náklad na odtah, ale i náklad na následné odstavení vozidla (žalobkyní označeno jako parkovné) po dobu do vyzvednutí vozidla jeho provozovatelem. Tak opakovaně judikoval i Nejvyšší soud v rozsudcích ze dne 24. 9. 2008, sp. zn. 25 Cdo 813/2007 a ze dne 30. 11. 2012, sp. zn. 25 Cdo 1193/2011 (Nejvyšší soud posuzoval odstranění vozidla podle § 45 odst. 4 zákona o silničním provozu, avšak právní názor je bezezbytku použitelný i na odstranění vozidla podle § 27 odst. 5 téhož zákona, neb obě ustanovení operují pouze s pojmem„ odstranění vozidla“). Pokud vlastník komunikace vozidlo oprávněně odtáhne, logicky jej nemůže ponechat svému osudu na cizím pozemku, nýbrž jej musí odstavit na místu k tomu určeném, což bude dozajista spojeno s dodatečnými náklady. Proto není důvodu, aby provozovatel musel hradit pouze náklad na odtah a na odstavení již nikoli. Provozovatel by totiž jinak nebyl motivován k vyzvednutí vozidla, což by v konečném důsledku představovalo efektivní cestu, jak se zbavit vozidla, které provozovatel nadále nechce užívat.

20. Dle názoru soudu žalovaná není v projednávané věci pasivně věcně legitimována, neboť není účastna dvoustranného právního vztahu, z něhož se žalobkyně domáhá plnění, protože není osobou evidovanou jako provozovatel Vozidla, popř. jako vlastník a současně provozovatel Vozidla v registru silničních vozidel (§ 27 odst. 5 zákona o silničním provozu ve spojení s § 2 písm. b/ zákona o silničním provozu; rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2018, č. j. 1 As 222/2017-45). Provozovatelem a vlastníkem Vozidla je dle registru silničních vozidel [jméno] [příjmení], byl jím v době odtahu Vozidla, i po celou dobu, po kterou žalobkyně nárokuje zaplacení parkovného. Postavení provozovatele vozidla a jeho odpovědnost za náklady spojené s odstraněním vozidla jsou spojeny se zápisem vlastníka nebo jiné osoby v registru silničních vozidel jako provozovatele vozidla, nikoli s pouhým vlastnictvím vozidla jako takovým. Je tedy nerozhodné, kdo je vlastníkem vozidla ve smyslu předpisů soukromého práva, podstatné je, kdo je jako provozovatel vozidla zapsán v registru silničních vozidel. Právní názor soudu je rovněž podpořen objektivní odpovědností provozovatele vozidla (srov. nález pléna Ústavního soudu ze dne 16. 5. 2018, sp. zn. Pl. ÚS 15/16, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod pořadovým číslem 95/2018). Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaná není a nikdy nebyla provozovatelem Vozidla.

21. Prezentované názory obstály před Krajským soudem v Ústí nad Labem (viz rozsudek KS ze dne 13. 1. 2021, č. j. 12 Co 168/2020-75).

22. Na podporu svého právního názoru soud odkazuje na odstavec pátý § 27 odst. 5 část věty za středníkem zákona o silničním provozu, dle kterého se vozidlo odstraní na náklad jeho provozovatele. Vychází-li soud z předpokladu racionálního zákonodárce, který je základním východiskem interpretace práva znamenající, že racionální zákonodárce netvoří nadbytečné právo, je třeba uzavřít, jednak že pokud by bylo úmyslem zákonodárce zatížit povinností k náhradě nákladů spojených s odtahem vozidla někoho jiného než provozovatele vozidla (v projednávané věci vlastníka vozidla dle předpisů soukromého práva), uvedl by to do textu § 27 odst. 5 zákona o silničním provozu, jednak že pojem„ provozovatel“ vychází z definice obsažené v § 2 písm. b) téhož zákona.

23. Soudem vyslovený právní názor přitom nelze hodnotit jako nepřiměřeně tvrdý vůči provozovateli vozidla, neboť ten má v případě prodeje vozidla možnost i bez součinnosti kupujícího dosáhnout zápisu změny vlastníka vozidla v registru silničních vozidel (viz § 8a odst. 1 zákona o podmínkách provozu, ve znění účinném od 1. 10. 2018). Krom toho nyní již překonaná právní úprava, dle které byl obsah pojmu provozovatel vozidla založen na faktickém soukromoprávním stavu, nikoliv na veřejnoprávním evidenčním principu, který v praxi nemusel odpovídat skutečnosti, v praxi působila nemalé aplikační a interpretační obtíže. Cílem soudem aplikované právní úpravy je přitom nepochybně mimo jiné motivovat provozovatelé vozidel, aby se starali o to, že údaje uváděné v registru vozidel odpovídají skutečnému stavu. I kdyby provozovatel v projednávané věci vozidlo skutečně převedl na jinou osobu, nezbavuje jej to povinnosti dbát o svá práva; neomlouvá jej ani tvrzení, že nabyvatel odmítl poskytnout součinnost, když takové součinnosti již není třeba (viz § 8a odst. 1 zákona o podmínkách provozu). Pakliže provozovatel ochrany svých práv nedbá a strpí, že je nadále v registru silničních vozidel veden jako provozovatel a vlastník vozidla, ačkoli vozidlo třebas není nadále v jeho moci, popř. nad ním ztratil veškerou kontrolu, nepočíná si v duchu zásady vigilantibus iura; takové chování nelze bonifikovat zproštěním jeho povinností jako provozovatele vozidla. Krom toho postavení původního vlastníka vozidla, který je nadále evidován jako provozovatel vozidla, není zcela bez ochrany proti protiprávnímu jednání nového vlastníka. Provozovatel vozidla poté, co zaplatí náklady na odtah a odstavení vozidla (vznikne mu tak škoda), se bezpochyby může domoci reparace škody cestou žaloby na náhradu škody po viníkovi, jímž případně může být i žalovaný. Zároveň tento výklad odpovídá smyslu registru silničních vozidel, neboť evidence vozidel a jejich provozovatelů není bezúčelná. Existence evidence silničních vozidel a jejich provozovatelů je dána nebezpečnou povahou provozu vozidel, jejichž výrobní konstrukce je způsobilá zapříčinit újmu na zdraví nebo na majetku ostatních účastníků silničního provozu. Vysoká mobilita vozidel tak vyžaduje zajištění relevantního zdroje informací o provozovateli vozidla nejen pro orgány veřejné správy, ale i pro ostatní účastníky provozu. Je tak dán veřejný zájem, aby evidovaný stav v registru silničních vozidel odpovídal stavu skutečnému (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2018, č. j. 1 As 222/2017-45).

24. Pro úplnost soud uvádí, že mu není zřejmé, z čeho žalobkyně usoudila, že osobou pasivně legitimovanou je právě žalovaná. Vycházela-li žalobkyně z listiny označené jako kupní smlouva, pak dle názoru soudu se o kupní smlouvu ve smyslu § 2079n. zák. č. 89/2012 Sb. vůbec nejedná. Listina nezachycuje závazek prodávajícího odevzdat kupujícímu Vozidlo, ani závazek kupujícího věc převzít a zaplatit prodávajícímu kupní cenu, ostatně ani vymezení kupní ceny (byť stanovení výše kupní ceny není podstatnou náležitostí kupní smlouvy). Krom toho, dle této listiny se jedná o zelené vozidlo, dle protokolu o odtahu vozidla o modré vozidlo (totožné RZ). Domnělá kupní smlouva pak IČO kupujícího ani neobsahuje, byť žalobkyně žalovanou takto označila.

25. Vzhledem k tomu, že žalovaná není ve věci pasivně věcně legitimována, soudu nezbylo než žalobu zcela zamítnout (výrok ad II.).

26. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná měla ve věci plný úspěch, proto jí vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Soud žalované přiznal náklady podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. Konkrétně jde o odměnu za 2 úkony (podání odporu, účast na jednání soudu dne 20. 8. 2021) po 300 Kč, tj. celkem 600 Kč.

27. Lhůtu ke splnění nákladové povinnosti určil soud třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.