76 C 155/2024

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Adamem Čičmancem ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení 125 948,28 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky , částka, , úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 2 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, úroku ve výši 71,04 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, ve výši , částka, , úroku ve výši 71,04 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, ve výši , částka, , úroku ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od , datum, dosáhne částky , částka, , zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne , datum, domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že smlouvou o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, (dále jen „Smlouva“) se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši , částka, . Žalovaný tento úvěr čerpal, čímž mu v souvislosti s uvedenou smlouvou vznikla povinnost tuto částku včetně sjednaných úroků ve výši 71,04 % ročně splatit pravidelnými 48 měsíčními splátkami ve výši , částka, . Žalovaný neuhradil ničeho. V důsledku prodlení žalovaného o délce 65 dní došlo k zesplatnění celého úvěru ke dni , datum, . V souladu se smlouvou se tak dosud nesplacené úroky staly součástí jistiny, když nová jistina činí částku ve výši , částka, . Žalobkyni dále v souladu se smlouvou vzniklo jednak právo na úhradu smluvní pokuty ve výši , částka, za dvě dlužné splátky, se kterými byl žalovaný v prodlení více jak 30 dní, jednak právo na úhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši , částka, , jednak právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny, a to v případě, že se žalovaná dostane do prodlení s úhradou nové jistiny, a to ode dne prodlení do jejího zaplacení, žalobkyní požadovanou ve výši , částka, . Žalobkyni v souladu se smlouvou vznikl rovněž nárok na úhradu smluvního úroku z úvěru ve výši 71,04 % ročně, maximálně však do částky ve výši , částka, . Vzhledem k tomu, že žalovaný neuhradil novou jistinu včetně přirostlých úroků a smluvní pokutu z dlužné splátky řádně a včas, vzniklo žalobkyni právo na úhradu úroku z prodlení v zákonné výši.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Ač žalobkyně využila svého práva a s ohledem na neomluvenou absenci žalovaného na jednání navrhla vydání rozsudku pro zmeškání, soud využil svého diskrečního oprávnění a rozsudek pro zmeškání nevydal, jelikož po předběžném právním posouzení věci dospěl k závěru, že předmětná úvěrová smlouva je stižena stigmatem absolutní neplatnosti a část nárokovaného plnění tak není po právu.

4. Soud provedl dokazování v následujícím rozsahu a učinil následující závěr o skutkovém stavu z důkazů, které jsou uváděny v závorce za tím kterým dílčím skutkovým zjištěním.

5. Žalobkyně je evidována v evidenci ČNB jako subjekt oprávněný poskytovat spotřebitelské úvěry (úplný výpis ze seznamu regulovaných subjektů finančního trhu ze dne , datum, ). Účastníci podepsali dne , datum, , resp. , datum, listinu označenou „návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru“ č. , hodnota, . Žalobkyně se smluvně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši , částka, a žalovaný se zavázal splatit tento úvěr včetně smluveného úroku, a to ve 48 pravidelných měsíčních splátkách ve výši , částka, splatných vždy k prvnímu dni v měsíci. Celkem se žalovaný zavázal uhradit částku ve výši , částka, . Smluvní strany si sjednaly úrok ve výši 71,04 % ročně (předsmluvní formulář ze dne , datum, , kopie občanského průkazu, potvrzení o provedené platbě ze dne , datum, , návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru ze dne , datum, , příloha č. , hodnota, k návrhu smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru, prohlášení klienta ze dne , datum, , oznámení o schválení úvěru ze dne , datum, , splátkový kalendář ze dne , datum, , dodejka ze dne , datum, , doklad o odeslání , částka, , zaslaná SMS ze dne , datum, a doklad o přijaté SMS, výpis z účtu žalobkyně z , datum, ). Žalovaný vyčerpal celkem částku , částka, dne , datum, , nezaplatil žalobkyni ničeho (karta klienta ze dne , datum, , doklad o vyplacení úvěru).Při zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně vycházela z toho, že žalovaný disponuje měsíčním příjmem , částka, ze zaměstnání a že jeho výdaje tvoří životní minimum ve výši , částka, a náklady na bydlení ve výši , částka, (hodnocení klienta ze dne , datum, ). Žalobkyně od žalovaného získala výpisy z účtu a potvrzení o platbách, z nichž je patrné, že ke dni , datum, na účtu je záporný zůstatek , částka, (Kontodetails - podrobnosti k účtu ze dne , datum, ). Dne , datum, byla na účtu záporný zůstatek , částka, , dne , datum, byla na účet poukázána mzda ve výši , částka, , zůstatek ke dni , datum, činil , částka, (Konstoauszug – bankovní výpis z , datum, ). Dne , datum, byla žalovanému poukázána na účet mzda ve výši , částka, za červen 2023, dne , datum, byla žalovanému poukázána na účet mzda ve výši , částka, za červenec 2023 (Umsatzdetails – podrobnosti o platbě ze dnů , datum, a , datum, ). U žalovaného nebyly ke dni , datum, evidovány v registrech SOLUS a NRKI pohledávky po splatnosti (výpis záznamů z registru SOLUS, výpis z NRKI).Žalovaný byl zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě dluhu ze smlouvy č. , hodnota, ve výši , částka, do 15 dnů od odeslání tohoto dopisu, jenž byl odeslán dne , datum, (předžalobní výzva ze dne , datum, a podací arch ze dne , datum, ). Žalobkyně ani po poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. neprokázala, že žalovanému doručila dopis ze dne , datum, , jímž jej měla vyzvat k zaplacení prvé a druhé dlužné splátky, ani dopis ze dne , datum, , jímž jej měla vyzvat k zaplacení prvé, druhé a třetí dlužné splátky, ani dopisu ze dne , datum, , jímž je měla v návaznosti za zesplatnění úvěru vyzvat k úhradě celého dluhu.

6. Nad rámec uvedeného soud v souladu s § 120 odst. 2 o. s. ř. provedl důkaz sdělením , právnická osoba, ., IČO , IČO, , ze dne , datum, , z něhož zjistil, že majitelem účtu , tel. číslo, 0600 byl žalovaný, účet byl zrušen ke dni , datum, . Dne , datum, byla na účet připsána částka , částka, z účtu žalobkyně pod VS , var. symbol, .

7. Z listin - technický popis uzavření smlouvy, základní informace o klientovi - soud neučinil jakákoli pro věc významní zjištění.

8. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

9. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a dále pak zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“).

10. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 573 o. z., má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

14. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle § 1959 písm. e) o. z., neplyne-li z ustálené předchozí praxe stran nebo ze zvyklostí něco jiného, má se za to, že strany ujednaly čas plnění výrazem „ihned“ dobu do pěti dnů, avšak při dodávce potravin nebo surovin dobu do dvou dnů a při dodávce strojírenských výrobků dobu do deseti dnů.

17. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

19. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Zákon o spotřebitelském úvěru obsahuje povinnost věřitele posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, čímž má být zajištěn princip tzv. odpovědného úvěrování, kdy věřitel musí předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet. Pokud by výsledek posouzení úvěruschopnosti spotřebitele byl negativní, není žádoucí spotřebitele zadlužovat. Primárním účelem citované právní úpravy je tedy ochrana spotřebitele před přijetím neuvážených a nezodpovědných rozhodnutí, jakož i osobních morálně volních vlastností a životních i sociálních poměrů spotřebitele, jinými slovy řečeno, ochrana spotřebitele i před sebou samotným a vlastním neúměrným zadlužováním. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. Sekundárně je chráněn jednak věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek, jednak další věřitelé, jejichž pohledávky za dlužníkem by mohly být negativně ovlivněny další zadlužováním dlužníka. Konečně je pak chráněna i společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny (rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost aj.).

21. Ustanovení § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne , datum, , o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Soud proto musí tato ustanovení vykládat v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne , datum, ve věci C449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují (zejména potvrzení o výši příjmu). Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet.

22. Jde-li o povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, věřiteli by tak měl činit s vynaložením odborné péče. Odbornou péči lze přitom vyložit jako úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti [viz § 2 odst. 1 písm. p) zák. č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele]. Zdrojem informací ohledně schopnosti dlužníka splácet úvěr bude zpravidla samotný spotřebitel. Věřitel se však nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti je povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat rozpočet spotřebitele, a to jak příjmy, tak výdaje. Při posouzení úvěruschopnosti musí věřitel vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, anebo naopak zda se na financování provozu domácnosti podílí další. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat (např. předpokládaný příjem z projednávaného dědického řízení, prodeje nemovitosti, auta, pojistného plnění atp.). Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Při posuzování budoucí schopnosti spotřebitele splácet úvěr se vychází ze stávajícího stavu a presumpce jeho zachování do budoucnosti (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ).

23. K výkladu shora citovaného ustanovení se vyjádřil Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, , kde dospěl k závěru, že aby věřitel dostál požadavku odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti dlužníka, nemůže se spokojit pouze s jeho nedoloženým prohlášením. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu, a tyto porovnat se zjištěnými informacemi o příjmech a výdajích dlužníka. Poskytovatel spotřebitelského úvěru nemůže smluvním prohlášením přenášet důkazní břemeno ohledně provedení kontroly úvěruschopnosti na spotřebitele jako slabší smluvní stranu (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, , ve věci C-449/13, CA Consumer Finance SA).

24. K výkladu uvedeného ustanovení se rovněž vyjádřil Ústavní soud v usnesení sp. zn. III. ÚS 4129/18, ze dne , datum, , kde uvedl, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (popřípadě si je nechá od žadatele doložit). Poukázal přitom i na interpretaci zaujatou Soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne , datum, ve věci C-449/13. V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil článek 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně.

25. V případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaná dovolat. Naopak soud dospěl k závěru, že smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní. Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Závažnost zásahu do rozpočtu žadatele o úvěr lze zjistit až při zkoumání jeho příjmů a výdajů. Neplatnost v důsledku neprovedení kontroly úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče není zhojena ani skutečností, že žalovaná nějakou dobu splátky hradila a teprve následně se dostal do prodlení. Naopak tato povinnost má jednoznačně preventivní povahu a sankce tak nastupuje bez ohledu na případné částečné úhrady ze strany žalovaného. O absolutní neplatnost se dle soudu jedná i v poměrech zákona č. 257/2016 Sb. Jelikož, jak bylo uvedeno shora, ustanovení § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne , datum, , o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, soud musí tato ustanovení vykládat v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, , ve věci C-679/18, OPR-, právnická osoba, ., dostupný na http://curia.europa.eu/juris/recherche.jsf?language=cs). Zákonodárce na to ostatně reagoval novelizací zákona č. 257/2016 Sb. provedenou zákonem č. 96/2022 Sb. (viz § 87 odst. 1 věta druhá aktuálního znění zák. č. 257/2016 Sb.)

26. V poměrech projednávané věci se zmíněné právní vývody projeví následovně.

27. Z tvrzení a listin žalobkyní předložený má soud za prokázané, že žalobkyně s odbornou péčí neověřila úvěruschopnost žalovaného za měsíce červen a červenec 2023 ve výši , částka, resp. , částka, , ovšem jednak neověřila příjem za měsíce srpen a září, tedy za měsíce bezprostředně předcházející uzavření smlouvy o úvěru, jednak nijak nezohlednila nejaktuálnější informaci v době sjednání smlouvy, a sice že na účtu žalovaného je záporný zůstatek ve výši , částka, . Na újmu přijetí závěru o vynaložení náležité péče při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru je dále to, že žalobkyně nijak nezkoumala výdaje žalovaného a pouze mechanicky vycházela z výše životního minima a nákladů na bydlení, aniž by tyto jakkoli ověřovala, a to za situace, kdy žalovaný měl na účtu výrazně záporný zůstatek, a nedoložil, že předcházející dva měsíce pobíral deklarovanou mzdu. K lustrované evidenci SOLUS lze pouze uvést, že tato „databáze“ není s to poskytnout jakkoli spolehlivý obraz o majetkové situaci úvěrovaného. Jde-li o registr NRKI, pak pro něj platí totéž jako pro registr SOLUS. Kontext situace, kdy žalovaný ve snaze získat úvěr u nebankovního poskytovatele lichevních úvěrů, čímž žalobkyně bezpochyby je (tj. že není schopen dosáhnout úvěru u bankovní instituce za pro něj znatelně výhodnějších podmínek), představuje jen další skutečnost vyvolávající zvýšenou potřebu obezřetnosti stran správnosti a úplnosti žalovaným uváděných údajů.

28. Nejvyšší soud uzavřel, že klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Uvedené informace je třeba brát v úvahu vedle informací jiných či spolu s informacemi jinými a tyto „porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými“ údaji o jeho výdajích. Z toho vyplývá, že vycházet pouze z informací o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva bez zjištění konkrétních informací o žadateli, neodpovídá řádnému posouzení úvěruschopnosti (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Řečeno jinak, hodnocení úvěruschopnosti žadatele o úvěr však vyžaduje porovnání zjištěných příjmů se zjištěnými výdaji dlužníka. Pouhé zkoumání jedné z těchto složek k řádnému posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr nestačí. Stanovil-li původní věřitel výdaje, aniž by dlužníka vedl k doložení konkrétních údajů, nezkoumal výdajovou stránku žadatele řádně.

29. Pokud by soud nezkoumal posouzení úvěruschopnosti ex offo, osoby poskytující spotřebitelský úvěr by těžily ze své vlastní nepoctivosti, pokud by neposuzovaly úvěruschopnost svých klientů a spoléhaly se na to, že klienti uvedený nedostatek namítat nebudou. Primárně to byl tedy původní věřitel, kdo pochybil, když nesplnil povinnost uloženou mu § 86 z. s. ú. Nedostatek odborné péče přitom nikterak nezmírňuje ani případné uvedení nepravdivých informací žalovaným či snad podpis žalované stvrzující správnost poskytnutých informací a odbornost vyvinutou původním věřitelem. Je totiž zjevně, že žalovaný měl zájem na kladném výsledku posouzení své úvěruschopnosti, aby dosáhl uzavření smlouvy, nebyl s to objektivně zhodnotit, jakým způsobem původní věřitel úvěruschopnost zkoumal.

30. Současně nelze podmiňovat povinnost úvěrujícího s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost úvěrovaného poctivým chováním úvěrovaného. V opačném případě pokud by úvěrovaný v rámci ověřování úvěruschopnosti postupoval nepoctivě, zbavil by se úvěrující jednak povinnosti vynaložit na posouzení úvěruschopnosti odbornou péči, jednak negativních následků nesplnění takové povinnosti. Takový výklad je však zjevně v rozporu se smyslem a účelem dotčené právní normy. Bezpochyby účelem (jedním z účelů) požadavku vynaložení odborné péče je právě to, aby úvěrující, panují-li důvodné pochybnosti ohledně správnosti úvěrovaným nabízených údajů, tyto údaje podrobil kritickému zkoumání a nespokojil se pouze s ústně sdělenými údaji. Ohledně osob, jež se obracejí na nebankovní poskytovatele půjček a jsou ochotni přijmout extrémně nevýhodné až lichevní smluvní podmínky, jež je nutí vrátit v krátkém časovém horizontu dvojnásobek zapůjčené částky, lze totiž přijmou apriorní závěr, že se nenacházejí ve zdravé, nebo alespoň standardní, finanční situaci, a že mají tendenci neuvádět pravdivé a úplné údaje, když příjmovou stránku nadhodnocují, výdajovou stránku naopak podhodnocují tak, aby dosáhly požadovaného kladného rozdílu k placení splátek. Konečně pak, případný následný trestněprávní postih nepoctivého jednání úvěrovaného nevylučuje povinnost danou úvěrujícímu v § 86 z. s. ú.

31. Soud vzal do úvahy rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , pak v projednávané věci se toto rozhodnutí neprosadí s ohledem na zcela odlišné skutkové souvislosti. Nejvyšší soud tehdy totiž posuzoval případ, kdy jednak úvěrující při posuzování úvěruschopnosti zjistil od žalovaného informace o jeho příjmu a výdajích, byť je dle odvolacího soudu neověřil, jednak, a to především, kdy úvěrovaný celý úvěr včetně příslušenství splatil a vydání bezdůvodného obohacení se až posléze domáhal jeho právní nástupce za situace, v níž úvěrovaný v průběhu závazku nikterak nezpochybnil svou schopnost úvěr splatit. Nejvyšší soud dotčený vývod učinil, když odvolacímu soudu současně vytkl, že nepřezkoumatelně označil postup úvěrujícího, jenž si neověřil žalovaným uváděné výdaje, za účelový. Byť to není v odůvodnění rozhodnutí zcela pregnantně formulováno, Nejvyšší soud implikoval, že úvěrující při posuzování úvěruschopnosti nepochybil [viz věta Pokud v projednávané věci měsíční splátka úvěru (s jistinou ve výši , částka, ) činila cca 16 % prokázaného měsíčního příjmu spotřebitele (nominálně , částka, ), předchůdce žalobkyně úvěr řádně splatil, aniž sám kdy uplatnil jakoukoliv výhradu ve vztahu ke své schopnosti úvěr splatit, není zřejmé, proč je neprověření údaje uvedeného předchůdcem žalobkyně v žádosti o úvěr natolik závažným pochybením, že to mohlo mít vliv na jeho schopnost úvěr splatit]. Nejvyšší soud v rozhodnutí zjevně reagoval na skutečnost, že již v minulosti upozorňoval na zneužívání ustanovení o posouzení úvěruschopnosti a zpětné namítání formální vady v jejím posuzování [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ; Nejvyšší soud se v tomto řízení pozastavil nad argumentací úvěrovaného (dovolatele) a uvedl, že „samotná povinná v průběhu celého řízení nerozporuje svou solventnost,“ a dále, že „tuto skutečnost nemůže zvrátit ani zevrubná snaha povinné o zpětné zpochybnění postupu oprávněné, která při posuzování úvěruschopnosti povinné postupovala s náležitou odbornou péčí, když doložila, že při ověřování majetkových poměrů povinné a jejího spoludlužníka vycházela i z jiných než povinnou a spoludlužníkem poskytnutých informací“. V uvedeném řízení se úvěrovaný ani nesnažil doložit, že fakticky (reálně) neměl na splácení úvěru, ale dokonce to ani během celého řízení netvrdil.].

32. Při hodnocení závěru přijatého Nejvyšším soudem v dotčeném ustanovení nelze odhlížet od ustálené judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího soudu stran posuzování úvěruschopnosti. Nadto, jakkoli obecný závěr, že předpokladem vyvolání následku absence řádného posouzení úvěruschopnosti ze strany úvěrujícího (§ 87 odst. 1 z. s. ú.), je zjištění, že úvěrovaný byl v době sjednání závazku skutečně neschopen, je contra legem. Zákonodárce jednoznačně spojil absolutní neplatnost smlouvy nikoli se stavem neschopnosti úvěrovaného úvěr splatit v době sjednání úvěru, nýbrž s absencí řádného posouzení úvěruschopnosti ze strany úvěrujícího. Dalším nepřípustným následkem takového obecného závěru by byl přesun břemen tvrdit a prokazovat na úvěrovaného. Tedy namísto toho, aby úvěrující tvrdil a prokázal, že s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost úvěrovaného, by to byl nově úvěrovaný, který by musel tvrdit a prokázat, že nebyl schopen úvěr splatit, a to bez ohledu na to, zda byla jeho úvěruschopnost jakkoli posuzována. Konečně by taková obecná podmínka zeslabovala účinnost dopadu a smyslu zákonné úpravy týkající se posuzování úvěruschopnosti [v rozporu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES kladoucí důraz na podporu a vynucení (i odrazením skrze hrozící sankce) zodpovědných praktik ve všech fázích úvěrového vztahu, cílem čehož je v rámci úvěrového trhu zabránit tomu, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného půjčování a neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti], jelikož by jim umožňovala postupovat spekulativně a úvěruschopnost neposuzovat vůbec či toliko povrchně s tím, že bude na úvěrovaných, aby v budoucnu případně prokázali, že byla dána relevantní pochybnost o jejich schopnosti úvěr splatit.

33. Okresní soud uzavírá, že vývod dotčeného rozsudku Nejvyššího soudu se prosadí toliko v situaci, kdy spotřebitel úvěr splatil, aniž za trvání závazku cokoli namítal proti závěru úvěrujícího o své schopnosti úvěr splatit, a následně vyjde najevo, že úvěrující při procesu posouzení úvěruschopnosti pochybil. Pak pro závěr o neplatnosti smlouvy bude muset být dle Nejvyššího soudu nejprve postaveno najisto, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Předpokladem pro to, aby úvěrující mohl úvěruschopnost úvěrovaného vyhodnotit, a třebas i pojmout pochybnost o jeho schopnosti úvěr splácet, je, že provede alespoň elementární zjištění majetkové situace úvěrovaného, tj. jeho příjmových a výdajových poměrů. K tomu v projednávané věci nedošlo, když původní věřitel úvěruschopnost žalovaného nijak relevantně nezkoumal a spokojil se toliko s lustrací úvěrových registrů a jiných sekundárních zdrojů (rejstřík neplatných dokladů).

34. Nehledě na uvedené, Soudní dvůr rozsudkem ze dne , datum, ve věci C755/22 závěr Nejvyššího soudu ve shora citovaném rozhodnutí zcela odmítl. Hledisko toho, zda byl spotřebitel reálně schopný úvěr splácet, či nikoliv, není pro posouzení (ne)platnosti smlouvy z důvodu (ne)zkoumání úvěruschopnosti relevantní.

35. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně s odbornou péči úvěruschopnost žalovaného před uzavřením Smlouvy neověřila, čímž nedostál požadavku § 86 z. s. ú.

36. Soud proto posoudil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou, proto jest právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným třeba posoudit jako vztah bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z., konkrétně jako plnění bez právního důvodu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, a ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ), kdy ochuzený (žalobkyně) přenechal obohacenému (žalovanému) bez právního důvodu , částka, Žalobkyně má tudíž v souladu s § 2993 o. z. právo na vrácení toho, co plnila.

37. Poněvadž splatnost bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena, uplatní se pravidlo podle § 1958 odst. 2 o. z., podle něhož může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu. Splatnost povinnosti vydat bezdůvodné obohacení tak nastane na výzvu věřitele. Žalovaný byl vyzván žalobkyní k zaplacení duhu ze smlouvy o úvěru předžalobní výzvou ze dne , datum, , a to do 15 dnů od jejího odeslání, k čemuž došlo dne , datum, (soud přitom, vycházeje z § 573 o. z. s ohledem na datum odeslání výzvy, má za to, že výzva se dostala do sféry žalovaného dne , datum, ). Šestnáctého dne, tj. , datum, , se žalovaný dostal do prodlení a žalobkyně je tak oprávněna požadovat zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky (§ 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení).

38. Soud proto žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení (12,75 % ročně) ode dne , datum, do zaplacení. Jelikož soud věc posuzoval dle zásad bezdůvodného obohacení, bylo namístě žalobu ve zbývajícím rozsahu stran požadovaného plnění ze smlouvy nad rámec shora přiznaného zamítnout, když s ohledem na neplatnost smlouvy nevzniklo žalobkyni právo na smluvní pokuty, ani smluvní úrok a s ohledem na neprokázání doručení dřívější výzvy k plnění - ani úrok z prodlení za období předcházející , datum, a v jiné výši než té platné k , datum, .

39. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyně byla v řízení úspěšná v rozsahu 60,10 % (, částka, ) a žalovaný v rozsahu 39,90 % (, částka, ). Při poměřování úspěchu a neúspěchu je nutno přihlížet i k příslušenství uplatněné pohledávky (vyčíslenému ke dni vyhlášení rozhodnutí). Žalobkyni tudíž přísluší náhrada nákladů řízení v rozsahu rozdílu, tedy v rozsahu 20,20 % z částky náhrady, na níž by měla nárok v případě plného úspěchu. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, , z odměny zástupce žalobkyně za čtyři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby, účast na jednání soudu) podle § 6 odst. 1, § 7 bod 5., § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), po , částka, , z paušální náhrady hotových výdajů za čtyři úkony právní služby podle § 13 odst. 1, odst. 2 advokátního tarifu ve výši celkem , částka, a, jelikož je zástupce žalobkyně plátcem DPH, z částky odpovídající dani z přidané hodnoty z odměny a náhrady hotových výdajů ve výši , částka, . Celkem činí výše nákladů , částka, , z čehož 20,20 % činí , částka, .

40. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu za náklad – vyjádření ze dne , datum, , neboť se žalobkyně vyjadřovala k výzvě soudu ke skutečnostem, které mohly a měly být obsaženy již v žalobě, nejedná se tedy o účelný úkon vynaložený při obraně práva žalobkyně.

41. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.