76 C 160/2024

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Adamem Čičmancem ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení 42 818,08 Kč s příslušenstvím a smluvních pokut ve výši 12 962,41 Kč

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky , částka, , úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, úroku ve výši 29,79 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a úroku ve výši 29,67 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou ke zdejšímu soudu dne , datum, domáhala na žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím, což odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále také jen „původní věřitel“), uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které mu poskytla částku , částka, . Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli částku úvěru spolu s úrokem a to formou 42 měsíčních splátek po , částka, , jejichž součástí byl i poplatek za pojištění schopnosti úvěr splácet ve výši , částka, měsíčně. Žalovaný v rámci dotčeného smluvního vztahu uhradil toliko , částka, . Jelikož žalovaný neplnil své povinnosti ze smlouvy, původní věřitel celý zbytek dluhu zesplatnil ke dni , datum, s tím, že výše jistiny (původní jistiny včetně přirostlého úroku, jenž se dle dohody stran stal součástí jistiny pohledávky) činila , částka, (žalobkyně požaduje zaplacení toliko , částka, ). Žalobkyně dále požaduje zaplacení smluvní pokuty ve výši , částka, za prodlení se splácením, úroku z prodlení a smluvního úroku. Původní věřitel dále uzavřel se žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které mu poskytla částku , částka, . Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli částku úvěru spolu s úrokem a to formou 48 měsíčních splátek po , částka, . Žalovaný v rámci dotčeného smluvního vztahu uhradil toliko , částka, . Jelikož žalovaný neplnil své povinnosti ze smlouvy, původní věřitel celý zbytek dluhu zesplatnil ke dni , datum, s tím, že výše jistiny (původní jistiny včetně přirostlého úroku, jenž se dle dohody stran stal součástí jistiny pohledávky) činila , částka, (žalobkyně požaduje zaplacení toliko , částka, ). Žalobkyně dále požaduje zaplacení smluvní pokuty ve výši , částka, za prodlení se splácením, úroku z prodlení a smluvního úroku. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, .

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal po celé řízená zcela pasivní.

3. Soud ve věci nařídil jednání a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen „o. s. ř.“), když žalovaný se k jednání nedostavil a ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání.

4. Soud na základě provedeného dokazování listinami zjistil ve věci následující:

5. Z listiny označené jako Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru datované dnem , datum, č. , hodnota, [dále jen „Smlouva A)“] soud zjistil, že jejím předmětem je závazek původního věřitele poskytnout žalovanému úvěr ve výši , částka, a závazek žalovaného tuto částku spolu s úrokem ve výši 66,87 % ročně vrátit v 42 měsíčních splátkách po , částka, (zahrnující poplatek za pojištění, je-li sjednán). Listina je podepsána původním věřitelem a na místě určeném pro podpis žalovaného je číselný kód.

6. Z listiny označené jako Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru datované dnem , datum, č. , hodnota, [dále jen „Smlouva B)“] soud zjistil, že jejím předmětem je závazek původního věřitele poskytnout žalovanému úvěr ve výši , částka, a závazek žalovaného tuto částku spolu s úrokem ve výši 73,97 % ročně vrátit v 48 měsíčních splátkách po , částka, (zahrnující poplatek za pojištění, je-li sjednán). Listina je podepsána původním věřitelem a na místě určeném pro podpis žalovaného je číselný kód.

7. Z nedatované listiny označené jako Příloha č. , hodnota, k Návrhu na uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, se podává, že žalovaný při podpisu úvěrové smlouvy rovněž podal přihlášku do skupinového pojištění schopnosti splácet úvěry za měsíční poplatek , částka, .

8. Z listiny označené jako hodnocení klienta datované dnem , datum, je zachyceno hodnocení úvěruschopnosti žalovaného původním věřitelem. Žalovaný je svobodný, nežije ve společné domácnosti s partnerem, má příjem ze zaměstnání ve výši , částka, , jeho výdaje dosahují měsíčně , částka, s tím, že je vycházeno z položek životního minima (, částka, ) a bydlení (, částka, ). Listina není nikým podepsána, pouze v řádku „klient“ je uveden číselný kód. Není vyplněna ani kolonka, zda zaměstnanec původního věřitele či zprostředkovatel úvěr doporučuje poskytnutí úvěru.

9. Z listiny označené jako hodnocení klienta datované dnem , datum, je zachyceno hodnocení úvěruschopnosti žalovaného původním věřitelem. Žalovaný je svobodný, nežije ve společné domácnosti s partnerem, má příjem ze zaměstnání ve výši , částka, , jeho výdaje dosahují měsíčně , částka, s tím, že je vycházeno z položek životního minima (, částka, ), splátek původnímu věřiteli (, částka, ), bydlení (, částka, ). Listina není nikým podepsána, pouze v řádku „klient“ je uveden číselný kód. Není vyplněna ani kolonka, zda zaměstnanec původního věřitele či zprostředkovatel úvěr doporučuje poskytnutí úvěru.

10. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, se podává, že v období od dubna do července 2022 je na účet poukazována každý měsíc částky , částka, (v květnu , částka, ).

11. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, a podacího lístku má soud za prokázané, že žalobkyně žalovanému oznámila, že původní věřitel postoupil pohledávky za ním ze smluv o úvěru č. , hodnota, a 9103208361 na žalobkyni a současně jej vyzvala k úhradě dluhu do 10 dnů od obdržení dopisu, jenž byl odeslán dne , datum, .

12. Z přílohy 6 – plné moci se podává, že původní věřitel zplnomocnil žalobkyni dne , datum, , aby za něj vyrozumívala dlužníky postupovaných pohledávek ze smluv o úvěru o postoupení pohledávky ve smyslu § 1882 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb.

13. Ve společném prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně přílohy č. , hodnota, původní věřitel prohlásil, že pohledávky č. , hodnota, a č 9103208361 za žalovaným postoupila na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, na žalobkyni.

14. V oznámení ze dne , datum, původní věřitel adresně vůči žalovanému sděluje, že s ohledem na prodlení se splátkou úvěru ze smlouvy č. , hodnota, dochází k zesplatnění celého zbytku dluhu a vyzvala jej k úhradě částky , částka, do deseti dnů od odeslání tohoto dopisu. Žalobkyně neprokázala doručení tohoto dopisu žalovanému.

15. V oznámení ze dne , datum, původní věřitel adresně vůči žalovanému sděluje, že s ohledem na prodlení se splátkou úvěru ze smlouvy č. , hodnota, dochází k zesplatnění celého zbytku dluhu a vyzvala jej k úhradě částky , částka, do deseti dnů od odeslání tohoto dopisu. Žalobkyně neprokázala doručení tohoto dopisu žalovanému.

16. Z dokladů o vyplacení úvěru se podává, že z účtu č. , č. účtu, byla dne , datum, poukázána částka , částka, na vrub účtu , tel. číslo, /0300 a dne , datum, pak částka , částka, .

17. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, a podacího lístku má soud za prokázané, že dne , datum, zaslal zástupce žalobkyně žalovanému výzvu k úhradě pohledávek č. , hodnota, a 9103208361 ve výši 69 565,52Kč nejpozději do , datum, .

18. Z listin označených žalobkyní jako transakční historie, z výpisu z obchodního rejstříku, z oznámení o schválení úvěru ze dnů , datum, a , datum, včetně splátkových kalendářů, a ze tří pověření ze dne , datum, soud neučinil jakékoli pro věc významné zjištění.

19. Z výpisu z registru SOLUS ze dne , datum, plyne, že žalovaný nemá jiné závazky, z výpisu z registru NRKI ze dne , datum, plyne, že skóre žalovaného je 500, tj. nízké riziko Z výpisu z registru SOLUS ze dne , datum, plyne, že žalovaný nemá jiné závazky, z výpisu z registru NRKI ze dne , datum, plyne, že skóre žalovaného je 251, tj. vysoké riziko.

20. Soud v souladu s § 120 odst. 2 o. s. ř. provedl statistikou rodinných účtů pro rok 2022 vypracovanou ČSÚ, ze něhož zjistil, že v průměrný měsíční výdaj na jednoho člena domácnosti v nájemním bydlení činí po odečtení nákladů na rekreaci a kulturu částku , částka, . Průměrný měsíční náklad na bydlení pak činí , částka, .

21. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkové stavu. Původní věřitel a žalovaný podepsali dvě smlouvy o úvěru. Na základě Smlouvy A) ze dne , datum, se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému , částka, a žalovaný se zavázal tuto částku spolu s úrokem ve výši 66,87 % ročně vrátit v 42 měsíčních splátkách po , částka, (zahrnující poplatek za pojištění ve výši , částka, měsíčně). Na základě Smlouvy B) ze dne , datum, se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému , částka, a žalovaný se zavázal tuto částku spolu s úrokem ve výši 73,97 % ročně vrátit v 48 měsíčních splátkách po , částka, . Obě částky byly žalovanému poukázány na jeho účet č. , č. účtu, . Žalovaný zaplatil původnímu věřiteli v rámci smluvního vztahu ze Smlouvy A) částku , částka, a ze Smlouvy B) částku , částka, . Žalobkyně oznámila v zastoupení původního věřitele dopisem ze dne , datum, , odeslaného téhož dne, žalovanému, že pohledávky za ním byly postoupeny žalobkyni a vyzvala jej k úhradě do deseti dnů od odeslání dopisu.

22. Soud se zabýval tím, zda původní věřitel před uzavřením Smlouvy přistoupil k posouzení úvěruschopnosti žalované. Za tímto účelem soud ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučil žalobkyni ve fázi písemné přípravy o její povinnosti tvrdit a prokázat, jakým způsobem a jaké byly získány informace o schopnosti žalované úvěr splácet, a vyzval ji k doplnění náležitých tvrzení a označení důkazů k jejich prokázání. Žalobkyně reagovala podáním ze dne , datum, , v němž soudu vysvětlila proces posuzování bonity klienta původním věřitelem. Původní věřitel dle názoru žalobkyně splnil svou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného.

23. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

24. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a dále pak zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“).

25. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

26. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

27. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

28. Podle § 573 o. z., má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

29. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

30. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

31. Podle § 1959 písm. e) o. z., neplyne-li z ustálené předchozí praxe stran nebo ze zvyklostí něco jiného, má se za to, že strany ujednaly čas plnění výrazem „ihned“ dobu do pěti dnů, avšak při dodávce potravin nebo surovin dobu do dvou dnů a při dodávce strojírenských výrobků dobu do deseti dnů.

32. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

33. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

34. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

35. Zákon o spotřebitelském úvěru obsahuje povinnost věřitele posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, čímž má být zajištěn princip tzv. odpovědného úvěrování, kdy věřitel musí předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet. Pokud by výsledek posouzení úvěruschopnosti spotřebitele byl negativní, není žádoucí spotřebitele zadlužovat. Primárním účelem citované právní úpravy je tedy ochrana spotřebitele před přijetím neuvážených a nezodpovědných rozhodnutí, jakož i osobních morálně volních vlastností a životních i sociálních poměrů spotřebitele, jinými slovy řečeno, ochrana spotřebitele i před sebou samotným a vlastním neúměrným zadlužováním. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. Sekundárně je chráněn jednak věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek, jednak další věřitelé, jejichž pohledávky za dlužníkem by mohly být negativně ovlivněny další zadlužováním dlužníka. Konečně je pak chráněna i společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny (rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost aj.).

36. Ustanovení § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne , datum, , o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Soud proto musí tato ustanovení vykládat v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne , datum, ve věci C449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují (zejména potvrzení o výši příjmu). Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet.

37. Jde-li o povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, věřiteli by tak měl činit s vynaložením odborné péče. Odbornou péči lze přitom vyložit jako úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti [viz § 2 odst. 1 písm. p) zák. č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele]. Zdrojem informací ohledně schopnosti dlužníka splácet úvěr bude zpravidla samotný spotřebitel. Věřitel se však nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti je povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat rozpočet spotřebitele, a to jak příjmy, tak výdaje. Při posouzení úvěruschopnosti musí věřitel vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, anebo naopak zda se na financování provozu domácnosti podílí další. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat (např. předpokládaný příjem z projednávaného dědického řízení, prodeje nemovitosti, auta, pojistného plnění atp.). Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Při posuzování budoucí schopnosti spotřebitele splácet úvěr se vychází ze stávajícího stavu a presumpce jeho zachování do budoucnosti (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ).

38. K výkladu shora citovaného ustanovení se vyjádřil Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, , kde dospěl k závěru, že aby věřitel dostál požadavku odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti dlužníka, nemůže se spokojit pouze s jeho nedoloženým prohlášením. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu, a tyto porovnat se zjištěnými informacemi o příjmech a výdajích dlužníka.

39. K výkladu uvedeného ustanovení se rovněž vyjádřil Ústavní soud v usnesení sp. zn. III. ÚS 4129/18, ze dne , datum, , kde uvedl, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (popřípadě si je nechá od žadatele doložit). Poukázal přitom i na interpretaci zaujatou Soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne , datum, ve věci C-449/13. V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil článek 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně.

40. V případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaná dovolat. Naopak soud dospěl k závěru, že smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní. Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Závažnost zásahu do rozpočtu žadatele o úvěr lze zjistit až při zkoumání jeho příjmů a výdajů. Neplatnost v důsledku neprovedení kontroly úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče není zhojena ani skutečností, že žalovaná nějakou dobu splátky hradila a teprve následně se dostal do prodlení. Naopak tato povinnost má jednoznačně preventivní povahu a sankce tak nastupuje bez ohledu na případné částečné úhrady ze strany žalovaného. O absolutní neplatnost se dle soudu jedná i v poměrech zákona č. 257/2016 Sb. Jelikož, jak bylo uvedeno shora, ustanovení § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne , datum, , o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, soud musí tato ustanovení vykládat v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, , ve věci C-679/18, OPR-, právnická osoba, ., dostupný na http://curia.europa.eu/juris/recherche.jsf?language=cs). Zákonodárce na to ostatně reagoval novelizací zákona č. 257/2016 Sb. provedenou zákonem č. 96/2022 Sb. (viz § 87 odst. 1 věta druhá aktuálního znění zák. č. 257/2016 Sb.)

41. V poměrech projednávané věci se zmíněné právní vývody projeví následovně.

42. Z tvrzení a listin žalobkyní předložený má soud za prokázané, že původní věřitel s odbornou péčí neověřil úvěruschopnost žalovaného. Původní věřitel ověřil měsíční příjem žalovaného, ten se však pohyboval na samé spodní hranici minimální mzdy. Ani za takové situace se původní věřitel nikterak nezabýval zjišťováním konkrétních měsíčních výdajů žalovaného, když vycházel z částky životního minima a „částky na bydlení“, která je dle tvrzení žalobkyně „odpovídající regionu , adresa, za nájem, resp. spolunájem“. Výdaje, z nichž původní věřitel jsou nápadně podhodnocené, když v roce 2022 činilo průměrné měsíční vydání na jednu osobu v nájemním bydlení po odečtení nákladů na rekreaci a kulturu částku , částka, . Měsíční Náklad na bydlení pak byl v roce 2022 dle ČSÚ , částka, . Náklad na bydlení přitom není jedinou položkou výdajové stránky jednotlivce. Původní věřitel přitom vycházel z částek , částka, a , částka, , aniž by je jakkoli ověřoval či detailně zkoumal, z čeho sestávají. Při ověřování příjmů před sjednáním Smlouvy B) v březnu 2023 pak původní věřitel vycházel z osvědčených, ovšem neaktuálních měsíčních výplat za období duben – července 2022. K lustrované evidenci SOLUS lze pouze uvést, že tato „databáze“ není s to poskytnout jakkoli spolehlivý obraz o majetkové situaci úvěrovaného. Jde-li o registr NRKI, pak pro něj platí totéž jako pro registr SOLUS. Výsledkem lustrace provedené v souvislosti se Smlouvou B) bylo nejnižší skóre (vyšší riziko), ani to zjevně nevedlo k původního věřitele k obezřetnému postup při práci s údaji o majetkové situaci žalovaného a k jejich ověření. Kontext situace, kdy žalovaný ve snaze získat úvěr u nebankovního poskytovatele lichevních úvěrů, čímž původní věřitel bezpochyby je (tj. že není schopen dosáhnout úvěru u bankovní instituce za pro něj znatelně výhodnějších podmínek), představuje jen další skutečnost vyvolávající zvýšenou potřebu obezřetnosti stran správnosti a úplnosti žalovaným uváděných údajů.

43. Nejvyšší soud uzavřel, že klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Uvedené informace je třeba brát v úvahu vedle informací jiných či spolu s informacemi jinými a tyto „porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými“ údaji o jeho výdajích. Z toho vyplývá, že vycházet pouze z informací o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva bez zjištění konkrétních informací o žadateli, neodpovídá řádnému posouzení úvěruschopnosti (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Řečeno jinak, hodnocení úvěruschopnosti žadatele o úvěr však vyžaduje porovnání zjištěných příjmů se zjištěnými výdaji dlužníka. Pouhé zkoumání jedné z těchto složek k řádnému posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr nestačí. Stanovil-li původní věřitel výdaje, aniž by dlužníka vedl k doložení konkrétních údajů, nezkoumal výdajovou stránku žadatele řádně.

44. Pokud by soud nezkoumal posouzení úvěruschopnosti ex offo, osoby poskytující spotřebitelský úvěr by těžily ze své vlastní nepoctivosti, pokud by neposuzovaly úvěruschopnost svých klientů a spoléhaly se na to, že klienti uvedený nedostatek namítat nebudou. Primárně to byl tedy původní věřitel, kdo pochybil, když nesplnil povinnost uloženou mu § 86 z. s. ú. Nedostatek odborné péče přitom nikterak nezmírňuje ani případné uvedení nepravdivých informací žalovaným či snad podpis žalované stvrzující správnost poskytnutých informací a odbornost vyvinutou původním věřitelem. Je totiž zjevně, že žalovaný měl zájem na kladném výsledku posouzení své úvěruschopnosti, aby dosáhl uzavření smlouvy, nebyl s to objektivně zhodnotit, jakým způsobem původní věřitel úvěruschopnost zkoumal.

45. Současně nelze podmiňovat povinnost úvěrujícího s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost úvěrovaného poctivým chováním úvěrovaného. V opačném případě pokud by úvěrovaný v rámci ověřování úvěruschopnosti postupoval nepoctivě, zbavil by se úvěrující jednak povinnosti vynaložit na posouzení úvěruschopnosti odbornou péči, jednak negativních následků nesplnění takové povinnosti. Takový výklad je však zjevně v rozporu se smyslem a účelem dotčené právní normy. Bezpochyby účelem (jedním z účelů) požadavku vynaložení odborné péče je právě to, aby úvěrující, panují-li důvodné pochybnosti ohledně správnosti úvěrovaným nabízených údajů, tyto údaje podrobil kritickému zkoumání a nespokojil se pouze s ústně sdělenými údaji. Ohledně osob, jež se obracejí na nebankovní poskytovatele půjček a jsou ochotni přijmout extrémně nevýhodné až lichevní smluvní podmínky, jež je nutí vrátit v krátkém časovém horizontu dvojnásobek zapůjčené částky, lze totiž přijmou apriorní závěr, že se nenacházejí ve zdravé, nebo alespoň standardní, finanční situaci, a že mají tendenci neuvádět pravdivé a úplné údaje, když příjmovou stránku nadhodnocují, výdajovou stránku naopak podhodnocují tak, aby dosáhly požadovaného kladného rozdílu k placení splátek. Konečně pak, případný následný trestněprávní postih nepoctivého jednání úvěrovaného nevylučuje povinnost danou úvěrujícímu v § 86 z. s. ú.

46. Odkazuje-li žalobkyně na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , pak v projednávané věci se toto rozhodnutí neprosadí s ohledem na zcela odlišné skutkové souvislosti. Nejvyšší soud tehdy totiž posuzoval případ, kdy jednak úvěrující při posuzování úvěruschopnosti zjistil od žalovaného informace o jeho příjmu a výdajích, byť je dle odvolacího soudu neověřil, jednak, a to především, kdy úvěrovaný celý úvěr včetně příslušenství splatil a vydání bezdůvodného obohacení se až posléze domáhal jeho právní nástupce za situace, v níž úvěrovaný v průběhu závazku nikterak nezpochybnil svou schopnost úvěr splatit. Nejvyšší soud dotčený vývod učinil, když odvolacímu soudu současně vytkl, že nepřezkoumatelně označil postup úvěrujícího, jenž si neověřil žalovaným uváděné výdaje, za účelový. Byť to není v odůvodnění rozhodnutí zcela pregnantně formulováno, Nejvyšší soud implikoval, že úvěrující při posuzování úvěruschopnosti nepochybil [viz věta Pokud v projednávané věci měsíční splátka úvěru (s jistinou ve výši , částka, ) činila cca 16 % prokázaného měsíčního příjmu spotřebitele (nominálně , částka, ), předchůdce žalobkyně úvěr řádně splatil, aniž sám kdy uplatnil jakoukoliv výhradu ve vztahu ke své schopnosti úvěr splatit, není zřejmé, proč je neprověření údaje uvedeného předchůdcem žalobkyně v žádosti o úvěr natolik závažným pochybením, že to mohlo mít vliv na jeho schopnost úvěr splatit]. Nejvyšší soud v rozhodnutí zjevně reagoval na skutečnost, že již v minulosti upozorňoval na zneužívání ustanovení o posouzení úvěruschopnosti a zpětné namítání formální vady v jejím posuzování [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ; Nejvyšší soud se v tomto řízení pozastavil nad argumentací úvěrovaného (dovolatele) a uvedl, že „samotná povinná v průběhu celého řízení nerozporuje svou solventnost,“ a dále, že „tuto skutečnost nemůže zvrátit ani zevrubná snaha povinné o zpětné zpochybnění postupu oprávněné, která při posuzování úvěruschopnosti povinné postupovala s náležitou odbornou péčí, když doložila, že při ověřování majetkových poměrů povinné a jejího spoludlužníka vycházela i z jiných než povinnou a spoludlužníkem poskytnutých informací“. V uvedeném řízení se úvěrovaný ani nesnažil doložit, že fakticky (reálně) neměl na splácení úvěru, ale dokonce to ani během celého řízení netvrdil.].

47. Při hodnocení závěru přijatého Nejvyšším soudem v dotčeném ustanovení nelze odhlížet od ustálené judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího soudu stran posuzování úvěruschopnosti. Nadto, jakkoli obecný závěr, že předpokladem vyvolání následku absence řádného posouzení úvěruschopnosti ze strany úvěrujícího (§ 87 odst. 1 z. s. ú.), je zjištění, že úvěrovaný byl v době sjednání závazku skutečně neschopen, je contra legem. Zákonodárce jednoznačně spojil absolutní neplatnost smlouvy nikoli se stavem neschopnosti úvěrovaného úvěr splatit v době sjednání úvěru, nýbrž s absencí řádného posouzení úvěruschopnosti ze strany úvěrujícího. Dalším nepřípustným následkem takového obecného závěru by byl přesun břemen tvrdit a prokazovat na úvěrovaného. Tedy namísto toho, aby úvěrující tvrdil a prokázal, že s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost úvěrovaného, by to byl nově úvěrovaný, který by musel tvrdit a prokázat, že nebyl schopen úvěr splatit, a to bez ohledu na to, zda byla jeho úvěruschopnost jakkoli posuzována. Konečně by taková obecná podmínka zeslabovala účinnost dopadu a smyslu zákonné úpravy týkající se posuzování úvěruschopnosti [v rozporu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES kladoucí důraz na podporu a vynucení (i odrazením skrze hrozící sankce) zodpovědných praktik ve všech fázích úvěrového vztahu, cílem čehož je v rámci úvěrového trhu zabránit tomu, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného půjčování a neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti], jelikož by jim umožňovala postupovat spekulativně a úvěruschopnost neposuzovat vůbec či toliko povrchně s tím, že bude na úvěrovaných, aby v budoucnu případně prokázali, že byla dána relevantní pochybnost o jejich schopnosti úvěr splatit.

48. Okresní soud uzavírá, že vývod dotčeného rozsudku Nejvyššího soudu se prosadí toliko v situaci, kdy spotřebitel úvěr splatil, aniž za trvání závazku cokoli namítal proti závěru úvěrujícího o své schopnosti úvěr splatit, a následně vyjde najevo, že úvěrující při procesu posouzení úvěruschopnosti pochybil. Pak pro závěr o neplatnosti smlouvy bude muset být dle Nejvyššího soudu nejprve postaveno najisto, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Předpokladem pro to, aby úvěrující mohl úvěruschopnost úvěrovaného vyhodnotit, a třebas i pojmout pochybnost o jeho schopnosti úvěr splácet, je, že provede alespoň elementární zjištění majetkové situace úvěrovaného, tj. jeho příjmových a výdajových poměrů. K tomu v projednávané věci nedošlo, když původní věřitel úvěruschopnost žalovaného nijak relevantně nezkoumal a spokojil se toliko s lustrací úvěrových registrů a jiných sekundárních zdrojů (rejstřík neplatných dokladů).

49. Nehledě na uvedené, Soudní dvůr rozsudkem ze dne , datum, ve věci C755/22 závěr Nejvyššího soudu ve shora citovaném rozhodnutí zcela odmítl. Hledisko toho, zda byl spotřebitel reálně schopný úvěr splácet, či nikoliv, není pro posouzení (ne)platnosti smlouvy z důvodu (ne)zkoumání úvěruschopnosti relevantní.

50. Soud dospěl k závěru, který se žalobkyni přes výzvu a poučení nepodařilo nikterak zvrátit, že původní věřitel s odbornou péči úvěruschopnost žalovaného před uzavřením Smlouvy neověřil, čímž nedostál požadavku § 86 z. s. ú.

51. Soud proto posoudil obě Smlouvy jako absolutně neplatné, proto jest právní vztahy mezi původním věřitelem a žalovanou proto třeba posoudit jako vztahy bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z., konkrétně jako plnění bez právního důvodu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, a ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ), kdy ochuzený (původní věřitel) přenechal obohacenému (žalovanému) bez právního důvodu v rámci závazkového vztahu ze Smlouvy A) částku , částka, a ze Smlouvy B) částku , částka, , žalovaný přitom původnímu věřiteli vrátil v rámci závazkového vztahu ze Smlouvy A) částku , částka, a ze Smlouvy B) částku , částka, . Bezdůvodné obohacení na straně žalovaného nadále existuje ve výši , částka, [z neplatné Smlouvy A)] a , částka, [z neplatné Smlouvy B)]. Žalobkyně má tudíž v souladu s § 2993 o. z. právo na vrácení toho, co původní věřitel plnil. Pohledávky z bezdůvodného obohacení byly postoupeny původním věřitelem platně žalobkyni (§ 1879 a násl. o. z.) a je nerozhodné, že pohledávky příp. náleží věřiteli z jiného titulu, než jak jej ve smlouvě o postoupení její účastníci právně kvalifikovali (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. , spisová značka, ), tedy nikoliv ze smlouvy o úvěru, ale z bezdůvodného obohacení.

52. Žalovaný byl nejdříve vyzván žalobkyní k vrácení dlužných částek z neplatných smluv o úvěru do deseti dnů od obdržení dopisu ze dne , datum, , odeslaného téhož dne (soud přitom, vycházeje z § 573 o. z. s ohledem na datum odeslání výzvy, má za to, že výzva se dostala do sféry žalovaného dne , datum, ). Uplynutím desátého dne poté, tj. tedy dne , datum, , se žalovaný dostal do prodlení a žalobkyně je tak oprávněna požadovat zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky (§ 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení). Pro úplnost třeba uvést, že žalobkyně přes poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. neprokázala, že původní věřitel doručil žalovanému dopisy ze dne , datum, .

53. Soud proto žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení (14,75 % ročně) ode dne , datum, do zaplacení. Jelikož soud věc posuzoval dle zásad bezdůvodného obohacení, bylo namístě žalobu ve zbývajícím rozsahu stran požadovaného plnění ze Smlouvy nad rámec shora přiznaného zamítnout, když s ohledem na neplatnost Smlouvy nevzniklo původnímu věřiteli, resp. žalobkyni, právo na smluvní pokutu, poplatek za pojištění a smluvní úrok.

54. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. tohoto rozsudku dle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaný byl v řízení z procesního hlediska úspěšnější, dle obsahu spisu mu však žádné náklady nevznikly.

55. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.