76 C 161/2022

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Adamem Čičmancem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 5 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 573,20 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 4 573,20 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do zaplacení částky 426,80 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 319,65 Kč, smluvního úroku ve výši 18,90 % ročně z částky 5 000 Kč od [datum] do [datum] a smluvního úroku z ve výši 11,75 % ročně z částky 5 000 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 400 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna povinnosti uvedené ve výrocích ad I. a III. splnit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 300 Kč splatných vždy do každého dvacátého dne v měsíci pod ztrátou výhody splátek až do úplného zaplacení dluhu, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabude právní moci.

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 5 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela dne [datum] Rámcovou smlouvu [číslo] na základě které byl žalované aktivován běžný účet č. [bankovní účet]. Podpisem Dodatku [číslo] k Rámcové smlouvě žalovaná požádala o kontokorentní úvěr ve výši 5 000 Kč, který byl žalované schválen dne [datum]. Protože žalovaná neplnila podmínky kontokorentu, byl jí kontokorent zablokován, žalobkyně pak dluh z úvěru zesplatnila a tuto skutečnost dala žalované na vědomí dopisem ze dne [datum]. Žalobkyně dále požaduje kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 319,65 Kč a běžící úrok z prodlení a smluvní úrok. Žalobkyně v přípisu ze dne [datum] dodala, že žalovaná uhradila toliko částku 426,80 Kč, jež byla započtena na dlužný smluvní úrok.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a zůstala po celé řízení zcela pasivní.

3. Soud ve věci nařídil jednání a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen„ o. s. ř.“), když žalovaná se k jednání nedostavila a ani nepožádala z důležitého důvodu o odročení jednání, ačkoli jí bylo předvolání řádně a včas doručeno, a žalobkyně se z jednání omluvila, aniž by požádala o odročení jednání. Soud tak vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Soud na základě provedeného dokazování zjistil ve věci následující:

5. Z Rámcové smlouvy [číslo] ze dne 10. 6 2019 soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovanou. Žalobkyně se zavázala poskytovat žalované bankovní a platební služby. V rámci této smlouvy se žalobkyně dále zavázala pro žalovanou zřídit a vést běžný účet č. [bankovní účet].

6. Z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil základní informace pro poskytnutí spotřebitelského úvěru, zejména, že jeho výše činila 5 000 Kč, základní úroková sazba 18,90 % p. a., a dále celkovou částku, kterou byla žalovaná povinna zaplatit, a která činila 5 948 Kč.

7. Z Přehledu čerpání a splácení kontokorentu bylo zjištěno, že celková nesplacená jistina kontokorentu ke dni [datum] činila 5 000 Kč a výše nezaplaceného kapitalizovaného smluvního úroku činila 319,65 Kč. Žalobkyně eviduje úhrady na dlužný úvěru ve výši 426,80 Kč.

8. Z Výpisu běžného účtu soud zjistil, že je výpisem k účtu č. [bankovní účet], jehož majitelem je žalovaná. Za období od [datum] do [datum] činil zůstatek na účtu 995 Kč. Dne [datum] je na výpisu zachycena položka„ převedení kontokorentu“ ve výši 5 000 Kč.

9. Dodatkem [číslo] k Rámcové smlouvě [číslo] ze dne [datum], podepsaným oběma účastníky, došlo ke sjednání možnosti žalované čerpat kontokorentní úvěr až do výše 5 000 Kč přečerpáním účtu č. [bankovní účet], jenž měl být splácen průběžné, každým připsáním peněz na dotčený účet. Kontokorent je úročen roční úrokovou sazbou 18,90 %.

10. Z Výzvy k zaplacení ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k uhrazení částky 5 319,65 Kč nejpozději do [datum]. Písemnost byla žalované odeslána dne [datum], což je patrno z kopie podacího archu České pošty a.s.

11. V Úvěrové zprávě ze dne [datum] je zachycen proces posuzování úvěruschopnosti žalované. Z listiny neplyne, že by žalobkyně zjišťovala výdajovou stránku žalované, vycházela přitom z výše měsíčního příjmu žalované 5 400 Kč.

12. Z výpisu z interního systému ISAS soud zjistil, že s žalovanou jakožto povinnou byly v době sjednání dotčené smlouvy vedeny (nejméně) tři exekuce (55 EXE 4260/2015, 72 EXE 4166/2018 a 72 EXE 4307/2019).

13. Z dalších provedených důkazů soud neučinil jakákoli pro věc významná zjištění.

14. Na základě účastníky předložených listinných důkazů, které soud hodnotil dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, které soud shledal zcela důvěryhodnými, neboť nezaznamenal žádnou skutečnost, která by jejich věrohodnost zpochybňovala, a taktéž žádný z účastníků takovou skutečnost netvrdil, přičemž důkazy si navzájem neodporují a tvoří spolu jednotný logický celek, učinil soud následující závěr o skutkovém stavu.

15. Žalobkyně se zavázala umožnit žalované čerpat úvěr přečerpání běžného účtu č. [bankovní účet]. Žalovaná úvěr čerpala z účtu ve výši celkem 5 000 Kč. Žalovaná se zavázala splatit tento úvěr včetně úroku vkládáním peněz na účet. Žalovaná však uhradila toliko částku 426,80 Kč. Žalobkyně dluh z úvěru zesplatnila a vyzvala žalovanou, aby neprodleně uhradila dlužnou částku do [datum]. Výzva byla podána k poštovní přepravě dne [datum].

16. Soud se dále zabýval tím, zda žalobkyně před uzavřením Smlouvy přistoupila k posouzení úvěruschopnosti žalované. Za tímto účelem soud ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučil žalobkyni ve fázi písemné přípravy o její povinnosti tvrdit a prokázat, jakým způsobem a jaké byly získány informace o schopnosti žalovaného úvěr splácet, a vyzval ji k doplnění náležitých tvrzení a označení důkazů k jejich prokázání. Žalobkyně reagovala podáním ze dne [datum], v němž soudu vysvětlila proces posuzování úvěruschopnosti. Žalobkyně vycházela z průměrného měsíčního výdělku žalované ve výši 5 400 Kč. Žalobkyně dále lustrovala BRKI a insolvenční rejstřík.

17. Jelikož soud ani po provedeném doplnění nedospěl k závěru, že žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalované, zamýšlel poskytnout žalobkyni poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. na jednání soudu, absencí na jednání se žalobkyně o dobrodiní poučen připravila.

18. Pro úplnost soud doplňuje, že žalobkyně doručila soudu datovou zprávou nedatované podání označení jako návrh na schválení smíru s podpisy účastníků, v němž navrhla soudu schválení smíru (v tam specifikovaném znění). Jelikož se jednalo o prostou kopii dokumentu v listinné podobě, aniž by byl dokument ve smyslu zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, konvertován do dokumentu obsaženého v datové zprávě nebo datovém souboru způsobem zajišťujícím shodu obsahu těchto dokumentů, nemá toto podání procesní účinky (na to byla žalobkyně s dostatečným předstihem upozorňována). Dokument má však hmotněprávní účinky, neboť jej soud posoudil jako dohodu o uznání dluhu se splátkovým kalendářem.

19. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

20. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a dále pak zákona [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“).

21. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

22. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

23. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

24. Podle § 573 o. z., má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

25. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

26. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

27. Podle § 1959 písm. e) o. z., neplyne-li z ustálené předchozí praxe stran nebo ze zvyklostí něco jiného, má se za to, že strany ujednaly čas plnění výrazem„ ihned“ dobu do pěti dnů, avšak při dodávce potravin nebo surovin dobu do dvou dnů a při dodávce strojírenských výrobků dobu do deseti dnů.

28. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

29. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

30. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

31. Zákon o spotřebitelském úvěru obsahuje povinnost věřitele posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, čímž má být zajištěn princip tzv. odpovědného úvěrování, kdy věřitel musí předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet. Pokud by výsledek posouzení úvěruschopnosti spotřebitele byl negativní, není žádoucí spotřebitele zadlužovat. Primárním účelem citované právní úpravy je tedy ochrana spotřebitele před přijetím neuvážených a nezodpovědných rozhodnutí, jakož i osobních morálně volních vlastností a životních i sociálních poměrů spotřebitele, jinými slovy řečeno, ochrana spotřebitele i před sebou samotným a vlastním neúměrným zadlužováním. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. Sekundárně je chráněn jednak věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek, jednak další věřitelé, jejichž pohledávky za dlužníkem by mohly být negativně ovlivněny další zadlužováním dlužníka. Konečně je pak chráněna i společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny (rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost aj.).

32. Ustanovení § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Soud proto musí tato ustanovení vykládat v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují (zejména potvrzení o výši příjmu). Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet.

33. Jde-li o povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, věřiteli by tak měl činit s vynaložením odborné péče. Odbornou péči lze přitom vyložit jako úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti (viz § 2 odst. 1 písm. p) zák. č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele). Zdrojem informací ohledně schopnosti dlužníka splácet úvěr bude zpravidla samotný spotřebitel. Věřitel se však nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti je povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat rozpočet spotřebitele, a to jak příjmy, tak výdaje. Při posouzení úvěruschopnosti musí věřitel vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, anebo naopak zda se na financování provozu domácnosti podílí další. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat (např. předpokládaný příjem z projednávaného dědického řízení, prodeje nemovitosti, auta, pojistného plnění atp.). Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Při posuzování budoucí schopnosti spotřebitele splácet úvěr se vychází ze stávajícího stavu a presumpce jeho zachování do budoucnosti (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39).

34. K výkladu shora citovaného ustanovení se vyjádřil Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018, kde dospěl k závěru, že aby věřitel dostál požadavku odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti dlužníka, nemůže se spokojit pouze s jeho nedoloženým prohlášením. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu, a tyto porovnat se zjištěnými informacemi o příjmech a výdajích dlužníka.

35. K výkladu uvedeného ustanovení se rovněž vyjádřil Ústavní soud v usnesení sp. zn. III. ÚS 4129/18, ze dne 26. 2. 2019, kde uvedl, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (popřípadě si je nechá od žadatele doložit). Poukázal přitom i na interpretaci zaujatou Soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13. V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil článek 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně.

36. V případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaný dovolat. Naopak soud dospěl k závěru, že smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní. Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Závažnost zásahu do rozpočtu žadatele o úvěr lze zjistit až při zkoumání jeho příjmů a výdajů. Neplatnost v důsledku neprovedení kontroly úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče není zhojena ani skutečností, že žalovaný nějakou dobu splátky hradil a teprve následně se dostal do prodlení. Naopak tato povinnost má jednoznačně preventivní povahu a sankce tak nastupuje bez ohledu na případné částečné úhrady ze strany žalovaného. O absolutní neplatnost se dle soudu jedná i v poměrech zákona č. 257/2016 Sb.. Jelikož, jak bylo uvedeno shora, ustanovení § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, soud musí tato ustanovení vykládat v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, OPR- Finance s. r. o., dostupný na http://curia.europa.eu/juris/recherche.jsf?language=cs).

37. V poměrech projednávané věci se zmíněné právní vývody projeví následovně.

38. Z tvrzení a listin žalobkyní předložených soud má za prokázané, že by žalobkyně s odbornou péčí neověřovala úvěruschopnost žalované. Takový závěr plyne již jen z toho, že vycházela z měsíčního příjmu žalované ve výši 5 400 Kč a současně důkladně nezkoumala výdaje povinné Z průměrně výše výdajů zjištěné pro dané období ČSU přitom plyne měsíční výdaj cca 11 000 Kč. Žalobkyně dále neprokázala, že by lustrovala centrální evidenci exekucí. Z té přitom soud zjistil, že s žalovanou jakožto povinnou byly v době sjednání Smlouvy vedeny tři exekuce. Již jen samo zjištění, že proti žalované je vedeno množství exekucí, mělo žalobkyni vést k pochybnostem o její solventnosti.

39. Pokud by soud nezkoumal posouzení úvěruschopnosti ex offo, osoby poskytující spotřebitelský úvěr by těžily ze své vlastní nepoctivosti, pokud by neposuzovaly úvěruschopnost svých klientů a spoléhaly se na to, že klienti uvedený nedostatek namítat nebudou. Primárně to byl tedy žalobkyně, kdo pochybila, když nesplnila povinnost uloženou mu § 86 z. s. ú. Nedostatek odborné péče přitom nikterak nezmírňuje ani případné uvedení nepravdivých informací žalovanou či snad podpis žalované stvrzující správnost poskytnutých informací a odbornost vyvinutou žalobkyní. Je totiž zjevně, že žalovaná měla zájem na kladném výsledku posouzení své úvěruschopnosti, aby dosáhl uzavření smlouvy, nebyl tedy s to objektivně zhodnotit, jakým způsobem žalobkyně úvěruschopnost zkoumala.

40. Současně nelze podmiňovat povinnost úvěrujícího s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost úvěrovaného poctivým chováním úvěrovaného. V opačném případě pokud by úvěrovaný v rámci ověřování úvěruschopnosti postupoval nepoctivě, zbavil by se úvěrující jednak povinnosti vynaložit na posouzení úvěruschopnosti odbornou péči, jednak negativních následků nesplnění takové povinnosti. Takový výklad je však zjevně v rozporu se smyslem a účelem dotčené právní normy. Bezpochyby účelem (jedním z účelů) požadavku vynaložení odborné péče je právě to, aby úvěrující, panují-li důvodné pochybnosti ohledně správnosti úvěrovaným nabízených údajů, tyto údaje podrobil kritickému zkoumání a nespokojil se pouze s ústně sdělenými údaji.

41. Na tom nic nemění ani to, že žalovaná dluh tak, jak byl uplatněn žalobkyní, uznala. Uznávací projev žalované sice zakládá právní domněnku, že dluh v době uznání trval, ale není sto zhojit absolutní neplatnost Smlouvy z důvodu shora uvedeného.

42. Soud dospěl k závěru, který se žalobkyni přes výzvu a poučení nepodařilo nikterak zvrátit, že žalobkyně s odbornou péči úvěruschopnost žalované před uzavřením Smlouvy neověřila, čímž nedostála požadavku § 86 z. s. ú.

43. Soud proto posoudil smlouvu jako absolutně neplatnou, proto jest právní vztah mezi žalobkyní a žalovanou proto třeba posoudit jako vztah bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z., konkrétně jako plnění bez právního důvodu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018), kdy ochuzený (žalobkyně) přenechal obohacenému (žalovaná) bez právního důvodu částku 5 000 Kč, žalovaná přitom žalobkyni zaplatila částku 426,80 Kč. Bezdůvodné obohacení dosud vyrovnáno nebylo, přičemž na straně žalované nadále existuje bezdůvodné obohacení ve výši 4 573,20 Kč. Žalobkyně má tudíž v souladu s § 2993 o. z. právo na vrácení toho, co žalované plnila.

44. Žalovaná byla vyzvána žalobkyní k vrácení dlužné částky do [datum] (soud přitom, vycházeje z § 573 o. z. s ohledem na datum odeslání výzvy, má za to, že výzva se dostala včas do sféry žalované). Dnem následujícím, tedy [datum], se žalovaná dostala do prodlení a žalobkyně je tak oprávněna požadovat zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky (§ 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení).

45. Soud proto žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 4 573,20 Kč se zákonným úrokem z prodlení ode dne [datum] do zaplacení. Jelikož soud věc posuzoval dle zásad bezdůvodného obohacení, bylo namístě žalobu ve zbývajícím rozsahu stran požadovaného plnění ze Smlouvy nad rámec shora přiznaného zamítnout, když s ohledem na neplatnost Smlouvy nevzniklo žalobkyni právo na smluvní úrok.

46. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle částečně dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Jelikož byla žalobkyně částečně úspěšná z 82 % (4 802,86 Kč – výrok I.; vycházeno z jistiny a příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku) oproti úspěchu žalobkyně ve výši 18 % (1 042,04 Kč - výrok II.), má právo na náhradu 64 % účelně vynaložených nákladů řízení. Při poměřování úspěchu a neúspěchu je nutno přihlížet i k příslušenství uplatněné pohledávky (vyčíslenému ke dni vyhlášení rozhodnutí). S ohledem na skutečnost, že žalovaná nebyla v řízení zastoupena zástupcem podle § 137 odst. 2 o. s. ř. a nedoložila výši svých hotových výdajů, přiznal jí soud v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. náhradu nákladů řízení v paušální výši určené vyhláškou č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (dále jen„ Vyhláška“). Náklady žalované sestávají ze 2 úkonů ve smyslu § 1 odst. 3 Vyhlášky, za účast na jednáních soudu ve dnech [datum] a [datum]. V souladu s § 2 odst. 3 Vyhlášky činí výše paušálních nákladů 300 Kč z každý úkon, celkem tedy 600 Kč, z čehož 82 % činí 492 Kč.

47. Soud splnění rozsudkem uložených povinností rozložil do splátek v souladu s § 160 odst. 1 část věty za středníkem, vycházeje přitom z dohody o uznání dluhu se splátkovým kalendářem ze dne [datum].