76 C 220/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Adamem Čičmancem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 24 536 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 948 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4 417 Kč od 1. 10. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 4 417 Kč od 31. 8. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 38 Kč od 1. 9. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 38 Kč od 1. 10. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 38 Kč od 1. 11. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 15 588 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 38 Kč od 1. 8. 2018 do 31. 8. 2018, s úrokem z prodlení ve výši 9,25 % ročně z částky 4 417 Kč od 1. 9. 2018 do 31. 9. 2018, s úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 4 417 Kč od 1. 10. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,25 % ročně z částky 38 Kč od 1. 9. 2018 do 30. 9. 2018, s úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 38 Kč od 1. 10. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,50 % ročně z částky 4 417 Kč od 1. 10. 2018 do 30. 8. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 1 % ročně z částky 4 417 Kč od 31. 8. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,50 % ročně z částky 38 Kč od 1. 10. 2018 do 31. 10. 2018, s úrokem z prodlení ve výši 0,50 % ročně z částky 38 Kč od 1. 11. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 15 588 Kč od 1. 8. 2019 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou k Okresnímu soudu v Ústí nad Labem dne 17. 9. 2021 se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky ve výši 24 536 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi žalobkyní jako pronajímatelem a žalovaným jako nájemcem byla dne 25. 4. 2017 uzavřena nájemní smlouva, kterou se žalobkyně zavázala přenechat žalovanému k užívání byt č. 12 nacházející se v 6. nadzemním podlaží domu na adrese [adresa] v [obec] (dále též jen„ byt“). Nájemní smlouva byla následně měněna dodatky č. 1 až 6, kterými bylo prodlouženo trvání nájemního vztahu, nájemní vztah skončil ke dni 31. 9. 2018. Dle smlouvy byl žalovaný povinen hradit měsíčně nájemné ve výši 4 417 Kč a zálohy na služby spojené s užíváním bytu, popř. nedoplatek na vyúčtovaných službách. Dluh na nájemném za měsíc září 2017 činí 4 417 Kč. Jelikož nájemní smlouva byla ukončena ke dni 31. 9. 2018, ale žalovaný předal byt žalobkyni až dne 31. 10. 2018, užíval žalovaný byt v období od 1. 10. 2018 do 31. 10. 2018 bez právního důvodu a je tak povinen žalobkyni uhradit bezdůvodné obohacení ve výši sjednaného nájemného ve výši 4 417 Kč se splatností dne 31. 10. 2021. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému služby spojené s užíváním bytu za období od 1. 1. 2018 do 31. 10. 2018, když žalovanému dle vyúčtování vznikl nedoplatek na vyúčtovaných službách ve výši 15 588 Kč, který byl splatný do 31. 7. 2019. Žalobkyně dále požaduje zaplacení částky 114 Kč odpovídající neuhrazené služby, které nejsou předmětem vyúčtování, za období srpen 2018 až září 2018. K úhradě shora uvedených pohledávek byl žalovaný žalobkyní vyzván předžalobní výzvou. Žalovaný však ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a po celou dobu řízení zůstala pasivní.

3. Soud věc projednal na jednání konaném dne 12. 11. 2021 podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád /dále jen „o.s.ř.“ /) v nepřítomnosti účastníků, když se žalobkyně z jednání omluvila a žalovaný, leč řádně předvolán, se bez omluvy k nařízenému jednání nedostavil.

4. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně soud zjistil, že předmětem podnikání žalobkyně je pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor.

5. Z informace o pozemku ze dne 16. 9. 2021 soud zjistil, že žalobkyně je vlastníkem pozemku parc. č. 525/59, jehož součástí je stavba - budova [adresa], [obec] – [část obce], ulice [ulice].

6. Z nájemní smlouvy ze dne 25. 4. 2017 (dále jen„ nájemní smlouva“) soud zjistil, že listina byla podepsána žalovaným jako nájemcem a žalobkyní jako pronajímatelem, kterou se pronajímatel zavázal přenechat nájemci do užívání byt č. 12 nacházející se v 6. nadzemním podlaží domu [adresa] v ulici [ulice] v [obec] a nájemce se zavázal hradit nájemné ve výši 4 417 Kč a zálohy na služby spojené s užíváním bytu ve výši stanoveném v evidenčním listu nájemce. Smlouva byla uzavřena na 3 měsíce ode dne 1. 5. 2017 Smluvní strany si sjednaly, že nájemné a zálohy na služby spojené s užíváním bytu jsou splatné nejpozději k poslednímu dni daného kalendářního měsíce. Smluvní strany si v čl. VI. odst. 4 smlouvy ujednaly, že vyúčtování měsíčních záloh na úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu bude provedeno žalobkyní v závislosti na vyúčtování jednotlivých energií ze strany jejich poskytovatelů pro každý příslušný kalendářní rok, nejpozději však do 30. června následujícího kalendářního roku prostřednictvím písemného podání stanovujícího výši nedoplatku či přeplatku na přijatých zálohových platbách, jejich splatnost a způsob zaplacení, respektive vrácení. Dodatky k nájemní smlouvě č. 1 až č. 6 byl nájem bytu prodloužen až do 30. 9. 2018.

7. Z evidenčního listu nájemníka ze dne 25. 4. 2017 vyplývá, že majitelem domu je žalobkyně a nájemníkem je žalovaný. Dále z něj plyne, že celková předepsaná částka činí 6 709 Kč, z toho nájemné činí 4 417 Kč, osvětlení činí 20 Kč, studená voda činí 380 Kč, teplá voda činí 400 Kč, teplo činí 1 200 Kč, Z SV do TUV činí 180 Kč, správa vodoměru SV činí 19 Kč, správa vodoměru TUV činí 19 Kč, úklid činí 32 Kč, výtah činí 42 Kč. Oba účastníci stvrdili listinu svými vlastnoručními podpisy.

8. Z přehledu poplatků za přidělení bytu, přehledu nájemného a záloh vyplývá, že nájemníkem je žalovaný. Dále z něj plyne, že celková předepsaná částka činí 6 709 Kč, z tohoto nájemné činí 4 417 Kč a výše záloh činí 2 292 Kč. Listina není nájemníkem podepsána.

9. Z protokolu o předání a převzetí bytu vyplývá, že ke dni 31. 10. 2018 žalovaný předal byt č. 12 nacházející se v 6. nadzemním podlaží domu [adresa] v ulici [ulice] v [obec] žalobkyni.

10. Z vyúčtování služeb za období od 1. 1. 2018 do 31. 10. 2018 ze dne 15. 4. 2019 soud zjistil, že zálohy činily celkem 39 085 Kč a náklad (osvětlení, studenou vodu, teplou vodu, …) činil celkem 43 773 Kč, tedy vznikl nedoplatek ve výši 4 688 Kč. Dále z něj plyne, že dluh z nezaplacených předpisů k 31. 12. 2018 činí 20 114 Kč, dluh na penále činí celkem 1 464 Kč, tedy nedoplatek po započtení celkem činí 26 266 Kč. Nedoplatek byl splatný do 31. 7. 2018. Vyúčtování bylo žalovanému odesláno (kopie obálky).

11. Z výzvy ze dne 16. 8. 2021 a z kopie dodejky vyplývá, že žalovaný byla zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě částky 24 802 Kč představující dluh na nájemném a na službách spojených s užíváním bytu. Upomínka byla žalovanému odeslána dne 27. 10. 2020 (kopie obálky).

12. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyní jakožto pronajímatelem a žalovaným jakožto nájemcem byla dne 25. 4. 2017 podepsána listina označená jako nájemní smlouva, kterou se pronajímatel zavázal přenechat nájemci do užívání byt č. 12 nacházející se v 6. nadzemním podlaží domu [adresa] v ulici [ulice] v [obec], jenž je ve vlastnictví žalobkyně, a nájemce se zavázal hradit nájemné ve výši 4 417 Kč a služby spojené s užíváním bytu ve výši stanoveném v evidenčním listě, tedy ve výši 2 292 Kč. Nájem bytu byl žalovanému dodatky č. 1 až č. 6 k nájemní smlouvě prodloužen až do 30. 9. 2018 Smluvní strany si sjednaly, že nájemné a zálohy na služby spojené s užíváním bytu jsou splatné nejpozději k poslednímu dni daného kalendářního měsíce. Ke dni 31. 10. 2018 žalovaný předal byt žalobkyni zpět, tedy žalovaný užíval byt i v období od 31. 10. 2018. Dne 15. 4. 2019 žalobkyně žalovanému vyúčtovala služby spojené s užíváním bytu za období od 1. 1. 2018 do 30. 10. 2018, když náklady (osvětlení, studenou vodu, teplou vodu, …) celkem činily částku 43 773 Kč a zálohy činily částku ve výši 39 085 Kč, zda se jedná o zálohy předepsané či skutečné uhrazené ve vyúčtování není uvedeno. Týmž vyúčtováním byl žalovaný vyzván k úhradě celkového nedoplatku ve výši 26 266 Kč, když je v něm uvedeno, že nedoplatek z nezaplacených předpisů k 31. 12. 2018 činí 20 114 Kč a penále činí 1 464 Kč. Nedoplatek byl splatný do 31. 7. 2019. Z čeho se skládá nedoplatek z nezaplacených předpisů k 31. 12. 2018 ve výši 20 114 Kč (zda se jedná o neuhrazené zálohy na služby či nájem) nelze z vyúčtování zjistit. Žalovaný neuhradil na shora uvedené pohledávky ničeho, přestože byl žalobkyní před podáním žaloby upomenuta výzvou ze dne 16. 8. 2021.

13. Podle § 3074 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) se nájem řídí tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti, i když ke vzniku nájmu došlo před tímto dnem; vznik nájmu, jakož i práva a povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. To neplatí pro nájem movité věci ani pro pacht.

14. Podle § 2201 občanského zákoníku se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

15. Podle § 2246 odst. 1 občanského zákoníku strany ujednají nájemné pevnou částkou. Má se za to, že se nájemné sjednává za jeden měsíc.

16. Podle § 2247 odst. 1 občanského zákoníku si strany ujednají, která plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby zajistí pronajímatel; schází-li takové ujednání, použije se ustanovení odstavce 2. Dle odstavce 3 téhož ustanovení způsob rozúčtování cen a úhrady služeb stanoví jiný právní předpis.

17. Dle § 7 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, poskytovatel služeb ve vyúčtování musí uvést skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování.

18. V usnesení sp. zn. 25 Cdo 1977/2015 ze dne 23. 3. 2016 Nejvyšší soud ČR vyslovil závěr, že dluží-li nájemce bytu pronajímateli splatné zálohy na úhradu za plnění spojená s užíváním bytu, vzniká mu nárok na poplatek z prodlení z těchto dlužných záloh za dobu od jejich splatnosti do doby, kdy byly zaplaceny, popřípadě kdy měl žalobce provést jejich vyúčtování. Zaplacení samotných záloh se pronajímatel po datu, kdy mělo dojít k vyúčtování, již domáhat nemůže, ale do té doby vzniklý nárok na poplatek z prodlení z těchto záloh mu nezaniká.

19. Podle § 2252 odst. 1 občanského zákoníku požádá-li o to nájemce, umožní mu pronajímatel zpravidla nejpozději do čtyř měsíců po skončení zúčtovacího období nahlédnout do vyúčtování nákladů na poskytnuté služby za minulý kalendářní rok, jakož i pořídit si z vyúčtování výpisy, opisy nebo kopie; totéž platí o dokladech týkajících se účtovaných nákladů.

20. Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

21. Dle § 2295 odst. 1 občanského zákoníku, pronajímatel má právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá.

22. V rozsudku sp. zn. 33 Odo 49/2006 Nejvyšší soud ČR vyslovil závěr, že odpovědnost za bezdůvodné obohacení je objektivního charakteru, přičemž předpokladem jejího vzniku není protiprávní úkon ani jeho zavinění. Jestliže po skončení nájmu nájemkyně neodevzdala nebytové prostory, užívala je bez právního důvodu, získala tím tedy na úkor pronajímatele bezdůvodné obohacení, a to bez ohledu na skutečnost, zda takový stav zavinila či nikoliv.

23. Na základě shora uvedeného skutkového stavu posouzeného citovanými zákonnými ustanoveními dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní jako pronajímatelem a žalovaným jako nájemcem byla platně uzavřena nájemní smlouva ke shora uvedené bytové jednotce v souladu s § 2201 o. z. Žalobkyně byla povinna předat žalovanému byt ve stavu způsobilém k řádnému užívání a zajistit mu plný a nerušený výkon práv spojených s užíváním a žalovaný byl povinen hradit nájemné, stanovené pevnou měsíční částkou podle § 2246 odst. 1 o. z., a zálohy na služby spojené s nájmem bytu podle § 2247 o. z., splatné vždy nejpozději poslední den kalendářního měsíce, řádně a včas. Žalobkyně splnila svou povinnost a přenechala byt žalovanému k užívání a zajistila služby související s užíváním bytu. Žalovaný však nájemné v souladu s nájemní smlouvou po celou dobu nájmu řádně a včas nehradila, když neuhradila nájemné za září 2018 ve výši 4 417 Kč, splatné dne 30. 9. 2018, k čemuž se zmíněnou smlouvou zavázal. Žalovaný dále neuhradil žalobkyni nedoplatek na službách spojených s užíváním bytu, které nejsou předmětem vyúčtování, za srpen 2018 až říjen 2018 v celkové výši 114 Kč, za správu vodoměru SV a správu vodoměru TUV, které byly splatné spolu s nájemným vždy do konce měsíce, za nějž měly být hrazeny. Žalobkyni pak vzniklo vedle práva na zaplacení dlužného nájemného ve výši 4 417 Kč a nedoplatku na službách spojených s užíváním bytu ve výši 114 Kč za správu vodoměru SV a správu vodoměru TUV rovněž právo požadovat po žalovaném zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši vyplývající z nařízení, a to ode dne následujícího po splatnosti dlužného nájemného, resp. poplatků za správu vodoměru SV a vodoměru TUV v celkové výši 38 Kč.

24. S ohledem na shora uvedené k ukončení nájmu došlo ke dni 31. 9. 2018, když nájemní smlouva ve znění jejích dodatků byla sjednána dobu určitou do 31. 9. 2018. Žalovaný však byt žalobkyni předal až dne 31. 10. 2018. V měsíci říjnu 2018 tak žalovaný užíval byt bez právního důvodu (bez platně uzavřené smlouvy) a tímto užíváním (či pouhou možností byt užívat) se bezdůvodně obohatil na úkor žalobkyně částkou ve výši 4 417 Kč (výše sjednaného měsíčního nájemného). Vzhledem k tomu, že užívání bytu nelze jako takové vrátit, je žalovaný povinen nahradit žalobkyni toto obohacení v penězích, a to dle § 2295 odst. 1 občanského zákoníku ve výši ujednaného nájemného (4 417 Kč). Bezdůvodné obohacení bylo dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku splatné na výzvu žalobkyně. Žalovaný byl poprvé vyzván k úhradě dluhu výzvou ze dne 16. 8. 2021 a to do 7 dnů od doručení výzvy. Výzva byla žalovanému odeslána dne 18. 8. 2021 (viz sledování zásilek na https://www.postaonline.cz/trackandtrace) a doručena jí tak byla dne 23. 8. 2021 (§ 573 občanského zákoníku, srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2926/2009), tedy nárok na bezdůvodné obohacení se stal splatným dne 30. 8. 2021. Jelikož žalovaný ničeho neuhradil, ode dne následujícího (31. 8. 2021) se tak dostal do prodlení a je povinen uhradit žalobkyni i úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

25. Soud proto přiznal žalobkyni právo na zaplacení částky ve výši 8 948 Kč (4 417 Kč + 4 417 Kč + 114 Kč) s příslušným úrokem z prodlení. Jde-li o úrok z prodlení ze dlužné nájemné a poplatky za služby, jež nejsou předmětem vyúčtování, nájemné za měsíc červen bylo splatné do 30. 9. 2018, žalovaný je v prodlení od 1. 10. 2018, za uvedené služby v jednotlivých měsících byl žalovaný v prodlení co do částky 38 Kč od 1. 9. 2018 (srpen 2018), resp. od 1. 10. 2018 (září 2021), resp. od 1. 11. 2018 (říjen 2021).

26. Dle nájemní smlouvy byl žalovaný dle § 2247 občanského zákoníku povinen hradit vedle nájmu zálohy na služby spojené s užíváním bytu. Žalobkyně dne 15. 4. 2019 vyúčtovala žalovanému služby spojené s užíváním bytu za období od 1. 1. 2018 do 31. 10. 2018 v částce – 26 266 Kč, když nedoplatek byl splatný do 31. 7. 2019. Dle shora uvedených ustanovení je třeba ve vyúčtování mimo jiné uvést výši zaplacených záloh a vyčíslit rozdíl mezi uhrazenými zálohami a skutečnými náklady. Jak bylo již uvedeno shora z vyúčtování služeb za rok 2018 nelze zjistit výši uhrazených záloh a rozdíl mezi uhrazenými zálohami a skutečnými náklady, vyúčtování tak nesplňuje náležitosti stanovené zákonem. Je třeba podotknout, že ani výše žalobkyní tvrzeného nedoplatku za období od 1. 1. 2018 do 31. 10. 2018 (15 588 Kč) neodpovídá předloženému vyúčtování, dle kterého vznikl žalovanému nedoplatek za dané období pouze ve výši 4 688 Kč.

27. Jak uzavřel Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 5. 6. 2019, sp. zn. 26 Cdo 4637/2018, vyúčtování služeb, aby vůbec mohlo jít o vyúčtování, musí obsahovat minimálně údaj o ceně za tu kterou službu a současně též údaj o množství dodané služby (§ 11 odst. 1 písm. c/ zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví); vlastník jednotky totiž musí z obsahu vyúčtování zjistit minimálně takové informace, na základě kterých bude schopen rozpoznat, zda pronajímatelem požadovaná úhrada odpovídá jeho spotřebě či způsobu výpočtu této spotřeby tak, jak byl účastníky dohodnut nebo jak je stanoven právním předpisem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2011, sp. zn. 26 Cdo 4742/2010). Vyúčtování postrádající některou z předepsaných náležitostí nebo znějící na cenu v nesprávné výši není řádným vyúčtováním a není způsobilé vyvolat splatnost nedoplatku plynoucího z vyúčtování. Aby se tak mohlo stát, musel by pronajímatel vystavit nové úplné vyúčtování znějící na cenu ve správné výši.

28. V rozsudku ze dne 1. 6. 2018, sp. zn. 26 Cdo 4404/2017, pak Nejvyšší soud dovodil, že nelze ztratit ze zřetele, že není-li vyúčtování služeb věcně správné, trvá nejen povinnost pronajímatele vyúčtování provést (řádně), nýbrž (a to právě v důsledku nesplnění uvedené povinnosti) nenastala ani splatnost přeplatku, případně nedoplatku, plynoucího z vyúčtování (k tomu lze pro srovnání opětovně odkázat na závěry vyjádřené v bodu I.2.d. stanoviska sp. zn. Cpj 164). Lze tudíž přisvědčit dovolatelovu názoru, že na základě věcně nesprávného vyúčtování nemůže nájemce úspěšně vymáhat po pronajímateli ani případný přeplatek na službách vyplývající z vyúčtování (natož přeplatek ve správné výši), neboť ten se nikdy nestane splatným. Přitom v zájmu dosažení splatnosti tohoto přeplatku nemá nájemce jinou možnost než podat žalobu na stanovení povinnosti pronajímateli provést (řádné) vyúčtování služeb.

29. V souladu se shora uvedenými judikaturními závěry Nejvyššího soudu tak soud dospěl k závěru, že„ vyúčtování“ služeb za období 1. 1. 2018 až 31. 10. 2018 vyhotovené žalobkyní nelze považovat za řádné vyúčtování, neboť jak vyplynulo ze samotných žalobních tvrzení, nebylo provedeno věcně správně, pročež ani nelze uvažovat o žádném nedoplatku nebo přeplatku, jelikož s ohledem na skutečnost, že žalovaným uhrazené zálohy nebyly dosud žalobkyní řádně vyúčtovány, je takové vyúčtování nepřezkoumatelné (viz bod 12. odůvodnění), v důsledku čehož si žalovaný nemohl ověřit správnost vyčíslení požadovaného nedoplatku, tudíž se nemohl případný nedoplatek nebo přeplatek stát splatným. Žalobkyni tak nevzniklo právo na úhradu nedoplatku na službách spojených s užíváním bytu za období 1. 1. 2018 až 31. 10. 2018 (ani nedoplatku tvrzeného žalobkyní ve výši 15 588 Kč, ani plynoucího z vyúčtování) a žalovaný se tak ani nemohl dostat do prodlení s úhradou těchto dluhů.

30. Soud proto shledal nedůvodnou žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 15 588 Kč s příslušenstvím, proto žalobu v této části zamítl. Soud podotýká, že úrok z prodlení činil v požadované době 9 % ročně (v případě nájemného a plateb na služby), resp. 8,50 % ročně (v případě vydání bezdůvodného obohacení), nezbylo než žalobní nárok zamítnout v části přesahující zákonný úrok z prodlení (výrok II.).

31. Na rozhodnutí o náhradě nákladů řízení soud aplikoval § 142 odst. 2 o. s. ř., když převážně úspěšná byl žalovaný a měl by právo na poměrnou náhradu nákladů řízení. Dle obsahu spisu však žalovanému žádné náklady nevznikl, proto jí žádné nepřiznal (výrok III.).

32. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.