76 C 27/2023

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Adamem Čičmancem ve věci žalobců: a) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobce a žalobkyně b) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce a žalobkyně oba zastoupeni advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 54 365 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům částku 54 365 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 13 271 Kč od [datum] do zaplacení, ve výši 11,75 % ročně z částky 26 094 Kč od [datum] do zaplacení a ve výši 15 % ročně z částky 15 000 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům na náhradu nákladů řízení částku 15 243 Kč k rukám zástupce žalobců, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen„ o. s. ř.“).

2. Předmětem řízení je nárok žalobců na zaplacení shora specifikované částky 54 365 Kč z titulu neuhrazeného nájemného a plateb za služby spojené s užíváním bytové jednotky [číslo] v budově [adresa] v ulici [ulice], zapsané na [list vlastnictví], pro k. ú. [část obce], [územní celek], jíž byly žalobci v předmětné době vlastníky a žalovaná ji užívala zčásti na základě smlouvy o nájmu. Žalovaná částka sestává z dlužného nájemného za měsíc srpen 2022 ve výši 15 000 Kč, z nedoplatku vyúčtování za služby spojené s užíváním bytu za rok 2020 ve výši 13 271 Kč a z nedoplatku vyúčtování za služby spojené s užíváním bytu za rok 2021 ve výši 26 094 Kč. Žalovaná uznala dotčené dluhy v rámci dohod o uznání dluhu se splátkovým kalendářem ze dnů [datum], [datum] a [datum] a zavázala se je uhradit prostřednictvím měsíčních splátek počínaje [datum] (nedoplatky za služby za roky 2021 a 2020), resp. [datum] (nájemné za měsíc srpen 2022).

3. Žalovaná se k věci nevyjádřila a zůstala po celé řízení zcela pasivní.

4. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den [datum]. Žalované bylo dne [datum] (tedy nejméně 10 dnů před jednáním) do vlastních rukou doručeno předvolání k tomuto jednání fikcí (viz § 49 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaná se k uvedenému jednání nedostavila, telefonicky v den jednání svou absenci omluvila nemocí s tím, že nežádá o odročení jednání, souhlasí s projednáním věci bez její přítomnosti a žádá o možnost splácení dluhu.

5. Z listiny označené jako Smlouva o nájmu, datované dnem [datum], podepsané žalobci a žalovanou, se podává, že žalobci jakožto pronajímatelé a žalovaná jakožto nájemkyně se dohodly, že žalobci přenechají žalované k užívání bytovou jednotku [číslo] včetně příslušného spoluvlastnického podílu v budově [adresa], na drese [ulice a číslo], 188, na pozemku parc. [číslo] napsané v katastru nemovitostí na [list vlastnictví], k. ú. [část obce] (dále jen„ Byt“), na dobu od [datum] do [datum] (článek I., II. a III.). Žalovaná se zavázala platit nájemné ve výši 12 500 Kč měsíčně splatné vždy k 25. dni v měsíci, za něž je nájemné stanoveno (článek IV.1). Zálohy za služby ve výši 5 496 Kč měsíčně jsou započítány v nájemném. Pokud náklady na služby překročí v konečném vyúčtování zálohy zaplacené nájemcem v rámci nájemného, je nájemce povinen nedoplatek uhradit do 15 dnů od předložení vyúčtování (článek IV.2).

6. Z listiny označené jako Smlouva o nájmu, datované dnem [datum], podepsané žalobci a žalovanou, se podává, že žalobci jakožto pronajímatelé a žalovaná jakožto nájemkyně se dohodly, že žalobci přenechají žalované k užívání Byt na dobu neurčitou počínaje [datum] (článek I., II. a III.). Žalovaná se zavázala platit nájemné ve výši 12 500 Kč měsíčně splatné vždy k 25. dni v měsíci, za něž je nájemné stanoveno (článek IV.1). Zálohy za služby ve výši 5 496 Kč měsíčně jsou započítány v nájemném. Pokud náklady na služby překročí v konečném vyúčtování zálohy zaplacené nájemcem v rámci nájemného, je nájemce povinen nedoplatek uhradit do 15 dnů od předložení vyúčtování (článek IV.2).

7. Z listiny označené jako Smlouva o nájmu, datované dnem [datum], podepsané žalobci a žalovanou, se podává, že žalobci jakožto pronajímatelé a žalovaná jakožto nájemkyně se dohodly, že žalobci přenechají žalované k užívání Byt na dobu určitou počínaje [datum] do [datum] (článek I., II. a III.). Žalovaná se zavázala platit nájemné ve výši 15 000 Kč měsíčně splatné vždy k 25. dni v měsíci, za něž je nájemné stanoveno (článek IV.1). Zálohy za služby ve výši 5 496 Kč měsíčně jsou započítány v nájemném. Pokud náklady na služby překročí v konečném vyúčtování zálohy zaplacené nájemcem v rámci nájemného, je nájemce povinen nedoplatek uhradit do 15 dnů od předložení vyúčtování (článek IV.2).

8. Z listiny označené jako Uznání dluhu a dohoda o splátkách, datované dnem [datum], podepsané žalobci a žalovanou, se podává, že žalovaná uznala dluh vůči žalobcům ve výši 26 094 Kč z titulu nedoplatku vyúčtování za rok 2021 na Byt dle nájemní smlouvy a evidenčního listu s předpisem záloh uzavřené mezi žalobci a žalovanou. Účastníci se dohodli, že žalovaná dluh uhradí prostřednictvím měsíčních splátek po 1 500 Kč měsíčně tak, že jednotlivé splátky budou splatné k 30 dni příslušného měsíce počínaje květnem 2022 s tím, že prodlením se zaplacením byť jediné splátky se stává celý zbytek dluhu okamžitě splatným ke dni následujícímu po dni splatnosti prodlévající splátky.

9. Z listiny označené jako Uznání dluhu a dohoda o splátkách, datované dnem [datum], podepsané žalobci a žalovanou, se podává, že žalovaná uznala dluh vůči žalobcům ve výši 13 271 Kč (celkové náklady byly 21 771 Kč, žalovaná uhradila 8 500 Kč) z titulu nedoplatku vyúčtování za rok 2020 na Byt dle nájemní smlouvy a evidenčního listu s předpisem záloh uzavřené mezi žalobci a žalovanou. Účastníci se dohodli, že žalovaná dluh uhradí prostřednictvím měsíčních splátek po 1 500 Kč měsíčně tak, že jednotlivé splátky budou splatné k 30 dni příslušného měsíce počínaje květnem 2022 s tím, že prodlením se zaplacením byť jediné splátky se stává celý zbytek dluhu okamžitě splatným ke dni následujícímu po dni splatnosti prodlévající splátky.

10. Z listiny označené jako Uznání dluhu a dohoda o splátkách, datované dnem [datum], podepsané žalobci a žalovanou, se podává, že žalovaná uznala dluh vůči žalobcům ve výši 15 000 Kč z titulu neuhrazeného nájemného za srpen 2022 za Byt dle nájemní smlouvy a evidenčního listu s předpisem záloh uzavřené mezi žalobci a žalovanou. Účastníci se dohodli, že žalovaná dluh uhradí prostřednictvím měsíčních splátek po 1 500 Kč měsíčně tak, že jednotlivé splátky budou splatné k 30 dni příslušného měsíce počínaje zářím 2022 s tím, že prodlením se zaplacením byť jediné splátky se stává celý zbytek dluhu okamžitě splatným ke dni následujícímu po dni splatnosti prodlévající splátky.

11. Z Výpočtového listu datovaného dnem [datum] a podepsaného žalobcem a žalovanou, soud zjistil výši úhrad za užívání Bytu, resp. složek nájemného ve výši 15 000 Kč měsíčně.

12. Z listiny označené jako Výzva k úhradě dluhu datované dnem [datum] a z podacího lístku ze stejného dne soud zjistil, že žalobci prostřednictvím svého zástupce písemně vyzvali žalovanou k úhradě žalobní pohledávky do [datum].

13. Soud po provedeném dokazování učinil následující závěr o skutkové stavu věci. Žalobci jakožto pronajímatelé se dohodli s žalovanou jakožto nájemkyni na tom, že jí přenechají k užívání Byt a žalovaná jim bude platit měsíční nájemné ve výši 12 500 Kč, počínaje [datum] pak ve výši 15 000 Kč, když součástí nájemného byla i platba záloh za služby spojené s užíváním bytu ve výši 5 496 Kč měsíčně (body 5., 6., 7., a 11. odůvodnění). Jelikož žalovaná neuhradila žalobcům nedoplatek vyúčtování za roky 2020 a 2021 ve výši 13 271 Kč a ve výši 26 094 Kč a nájemné za srpen 2022, účastníci se dohodli na splátkových kalendářích pro všechny tři dluhy tak, že nedoplatek za rok 2020 ve výši 13 271 Kč žalovaná uhradí prostřednictvím měsíčních splátek po 1 500 Kč počínaje květnem 2020, a to vždy k 30. dni příslušného měsíce, nedoplatek za rok 2021 ve výši 26 094 Kč žalovaná uhradí prostřednictvím měsíčních splátek po 1 500 Kč počínaje květnem 2020, a to vždy k 30. dni příslušného měsíce a dluh na nájemném za srpen 2022 ve výši 15 000 Kč uhradí radí prostřednictvím měsíčních splátek po 1 500 Kč počínaje zářím 2022, a to vždy k 30. dni příslušného měsíce. Ve všech třech dohodách byla sjednána ztráta výhody splátek, a sice že prodlením se zaplacením byť jediné splátky se stává celý zbytek dluhu okamžitě splatným ke dni následujícímu po dni splatnosti prodlévající splátky. Žalovaná předmětné dluhy uznala co důvodu a výše (body 8., 9. a 10. odůvodnění). Žalobci vyzvali žalovanou k úhradě žalobních pohledávek do [datum] (bod 12. odůvodnění). Žalovaná neuhradila ničeho.

14. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

15. Podle § 2246 odst. 1 občanského zákoníku strany ujednají nájemné pevnou částkou. Má se za to, že se nájemné sjednává za jeden měsíc.

16. Podle § 2247 odst. 1 občanského zákoníku si strany ujednají, která plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby zajistí pronajímatel; schází-li takové ujednání, použije se ustanovení odstavce 2. Dle odstavce 3 téhož ustanovení způsob rozúčtování cen a úhrady služeb stanoví jiný právní předpis.

17. Podle § 2252 odst. 1 občanského zákoníku požádá-li o to nájemce, umožní mu pronajímatel zpravidla nejpozději do čtyř měsíců po skončení zúčtovacího období nahlédnout do vyúčtování nákladů na poskytnuté služby za minulý kalendářní rok, jakož i pořídit si z vyúčtování výpisy, opisy nebo kopie; totéž platí o dokladech týkajících se účtovaných nákladů.

18. Podle § 2053 občanského zákoníku uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

19. V posuzované věci se jedná o spor z titulu neuhrazeného nájemného a služeb spojených s užíváním Bytu, když tyto dluhy byly žalovanou uznány. Po právní stránce uplatněný nárok vyplývá z § [číslo], § [číslo] odst. 1, § 2247 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen„ o. z.“). Mezi žalobci jakožto pronajímateli a žalovanou jako nájemcem byla uzavřena smlouva o nájmu bytu ve smyslu § 2201 o. z., kterou se pronajímatelé zavázali přenechat nájemci do užívání byt a nájemce se zavázal hradit nájemné včetně záloh na služby spojené s užíváním bytu (popř. úhradu nedoplatku na vyúčtování). Žalovaná byla dle § 2295 o. z. povinna hradit žalobkyni nájemné a služby spojené s užíváním bytu. Žalovaná neuhradila nájemné a služby spojené s užíváním bytu v celkové výši 54 365 Kč, žalovaná tyto dluhy přitom podle § 2053 o. z. uznala a zavázala se je uhradit prostřednictvím měsíčních splátek počínaje [datum] (nedoplatky za služby za roky 2021 a 2020), resp. počínaje [datum] (nájemné za měsíc srpen 2022). Jelikož žalovaná neuhradila řádně ani první splátky nedoplatků za roky 2020 a 2021, ani první splátku nájemného za srpen 2022, staly se dluhy bez dalšího v souladu s dohodami stran splatné. Jelikož se dostala se žalovaná s její úhradou do prodlení a žalobkyni tak vzniklo právo i na úhradu úroků z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

20. Žalovaná přitom všechny dluhy, jež jsou předmětem tohoto řízení písemně uznala co do důvodu a výše v dohodách o uznání dluhu a splátkovém kalendáři ze dnů [datum] (vyúčtování záloh za rok 2021), [datum] (vyúčtování záloh za rok 2020) a [datum] (nájemné za měsíc srpen 2022). Uznáním dluhu nezaniká původní závazek dlužníka ani nevzniká závazek nový. Uznání dluhu je totiž preventivním nástrojem, který vede k posílení postavení věřitele v případném budoucím sporu, neboť vytváří vyvratitelnou právní domněnku, že dluh v době jeho uznání existoval a trval. Hmotněprávní domněnka zakotvená v § 2053 o. z. má pak vazbu na procesní ustanovení § 133 o. s. ř., podle něhož platí za prokázanou skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, dokud není dokázán opak. V důsledku uznání dluhu tak žalobcům svědčí vyvratitelná právní domněnka existence uznávaných dluhů, která dokud nebude vyvrácena, musí být soudem považována za prokázanou. Žalovaná však zůstala zcela pasivní a vyvratitelnou domněnku existence dluhů nijak nezpochybňovala.

21. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně vyložil, že uznáním závazku (dluhu) dle § 323 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obch. zák.“) či § 558 obč. zák. se zakládá vyvratitelná právní domněnka o existenci uznaného závazku v době uznání. Důsledkem uznání závazku je tedy přesun důkazního břemene z věřitele na dlužníka, na němž tak je, aby prokázal, že závazek nevznikl, zanikl či byl převeden na jiného; pouhá, třebas i velmi závažná pochybnost o tom, zda existuje skutečnost, které svědčí právní domněnka, tedy nestačí k tomu, aby tato skutečnost nebyla považována za prokázanou. Skutečnost, které svědčí vyvratitelná právní domněnka, není předmětem procesního dokazování, a nebyla-li v řízení domněnka existence uznaného závazku vyvrácena, soud musí mít podle ustanovení § 133 o. s. ř. tuto skutečnost za prokázanou (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2000, sp. zn. 29 Cdo 2854/99, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2001, sp. zn. 29 Cdo 633/2000, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2002, sp. zn. 29 Odo 341/2001, uveřejněný v časopise Soudní judikatura [číslo] ročník 2002, pod [číslo] rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2003, sp. zn. 29 Odo 180/2003, uveřejněný v časopise Soudní judikatura [číslo] ročník 2003, pod [číslo] rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2004, sp. zn. 32 Odo 1160/2003, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2004, sp. zn. 32 Odo 453/2004, uveřejněný v časopise Soudní judikatura [číslo] ročník 2005, pod [číslo] usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2010, sp. zn. 29 Cdo 4139/2009, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2015, sp. zn. 32 Cdo 1174/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2015, sp. zn. 29 Cdo 3902/2012, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 29 Cdo 1801/2013).

22. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 23. 1. 2003, sp. zn. 33 Odo 779/2002 dovodil, že uznání dluhu je jednostranný právní úkon dlužníka adresovaný věřiteli. Kromě obecných náležitostí předepsaných pro právní úkony je k jeho platnosti třeba písemná forma, vyjádření příslibu zaplatit dluh a uvedení důvodu dluhu a jeho výše, nebo-li, má-li mít písemné uznání práva dlužníkem právní důsledky (dle § 2053 o. z.), je nutné, aby došlo k uznání práva jak co do důvodu, tak co do výše, přičemž pokud jde o uznání práva co do důvodu, nemusí sice být tento důvod vždy v listině obsahující uznání práva uveden výslovně, ale musí být jednoznačně dovoditelný z jiné listiny, na níž je v listině o uznání dluhu výslovný odkaz. Stejně tak uznání práva co do jeho výše musí být vyjádřeno tak, aby výše byla objektivně určitelná. Rovněž v rozsudku ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1251/2006 Nejvyšší soud uzavřel, že určitost uznávaného závazku podle § 323 odst. 1 obch. zák. musí vyplývat z písemného projevu dlužníka a nelze ji dovozovat ani z toho, že účastníkům muselo být známo, jaký závazek dlužník uznává. Byť se uvedené závěry dovozené Nejvyšším soudem vztahují k právní úpravě účinné do 31. 12. 2013, jsou přesto plně použitelné rovněž na právní poměry, na něž dopadá právní úprava účinná od [datum], a tedy rovněž na uznání dluhu podle § 2053 o. z.

23. Soud se tedy zabýval listinami ze dnů [datum], [datum] a [datum] označenými jako Uznání dluhu a dohoda o splátkovém kalendáři, přičemž dospěl k závěru, že tyto listiny splňují náležitosti, aby je bylo lze považovat za uznání dluhu podle § 2053 o. z. Z dotčených listin je zřejmý právní důvod uznávaných dluhů, tj. dlužné nájemné a nedoplatky vyúčtování z titulu smlouvy o nájmu Bytu. Vedle specifikace právního důvodu jsou uznávané dluhy dále konkretizovány uvedením jejich výše a období, za které vznikly. Uznávané dluhy tak lze ztotožnit s dluhy, které jsou předmětem tohoto řízení. Soud má proto v souladu s § 2053 o. z. za to, že žalobou uplatněné dluhy v době uznání trvaly. V průběhu řízení nevyplynulo najevo nic, co by jejich existenci zpochybňovalo, resp. co by vyvracelo právní domněnku.

24. Soud proto shledal žalobu zcela důvodnou, proto jí vyhověl (výrok I.).

25. O nákladech řízení v předmětné věci bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého mají zcela procesně úspěšní žalobci právo na náhradu nákladů řízení ve výši 15 243 Kč, přičemž celkovou výši nákladů žalobců tvoří soudní poplatek ve výši 2 175 Kč, odměna a hotové výdaje zástupce žalobců z řad advokátů, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 bod 5. a § 8 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. z tarifní hodnoty 54 365 Kč V rámci nákladů právního zastoupení soud žalobcům přiznal odměnu advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby, předžalobní výzva) po 3 300 Kč, 3x režijní paušál po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., a, jelikož je zástupce žalobců plátcem DPH, částka odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty z odměny a náhrady hotových výdajů ve výši 2 268 Kč.

26. Soud rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobců dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud s ohledem na charakter uložených povinností třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod. Jde-li o žalovanou požadovanou možnost splátek, soud dospěl k závěru, že není namístě rozložil plnění do splátek. Žalobci opakovaně umožňovali žalované předmětné dluhy splácet, bezvýsledně. Žalovaná dále nijak nespecifikovala výši splátky, jakou by byla s to platit. Soudě dle žalovanou uvedených (nedoložených) majetkových poměrů by výše splátky nemohla dosáhnout takové výše, aby byly dluhy žalovanou uhrazeny v přiměřené době 2 let.