76 C 55/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr Adamem Čičmancem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 12 070 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 585 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 585 Kč od 19. 9. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do zaplacení částky 5 920 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 736,54 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 5 153,64 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 973,20 Kč od 7. 12. 2019 do 18. 9. 2020, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 388,20 Kč od 19. 9. 2020 do zaplacení a smluvního úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 7 973,20 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, a co do zaplacení částky 1 565 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 321,79 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 953,75 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 205,26 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a smluvního úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 1 205,26 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou zdejšímu soudu dne 31. 10. 2020 domáhala na žalované zaplacení částky 12 070 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba], [IČO] (dále také jen„ původní věřitel“), uzavřela se žalovanou dne 18. 2. 2016 smlouvu o zápůjčce č. 241461, na základě které jí poskytla částku 8 000 Kč, kterou žalovaná převzala v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli půjčenou částku spolu s částkou 5 920 Kč, představující jednak kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 1 120 Kč, jednak odměnu za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 1 600 Kč, jednak náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč, a to formou 58 týdenních splátek po 240 Kč; poslední splátka byla splatná dne 30. 3. 2017. Žalovaná zaplatila toliko 3 415 Kč. Pohledávka sestává z jistiny zápůjčky ve výši 7 973,20 Kč, poplatku za hotovostní inkaso ve výši 2 399,42 Kč a poplatku za administrativní činnost ve výši 132,38 Kč. Žalobkyně dále požaduje zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 5 153,64 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 1 736,54 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 7 973,20 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 973,20 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. Původní věřitel dále uzavřel s žalovanou dne 13. 7. 2015 smlouvu o zápůjčce č. 189879, na základě které jí poskytl částku 6 000 Kč, kterou žalovaná převzala v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli půjčenou částku, částku 4 440 Kč, představující jednak kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 840 Kč, jednak odměnu za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 1 200 Kč, jednak náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč, a to formou 58 týdenních splátek po 180 Kč; poslední splátka byla splatná dne 22. 8. 2016. Žalovaná zaplatila toliko 8 875 Kč. Pohledávka sestává z jistiny zápůjčky ve výši 1 205,26 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 359,74 Kč. Žalobkyně dále požaduje zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 953,75 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 321,79 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 1 205,26 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 205,26 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. Pohledávky za žalovanou byly postoupeny na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a zůstala po celé řízená zcela pasivní.

3. Soud ve věci nařídil jednání a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen„ o. s. ř.“), když žalovaná se k jednání nedostavila a ani nepožádala z důležitého důvodu o odročení jednání. Žalobkyně se z jednání omluvila.

4. Soud nepřihlížel k návrhu žalobkyně na odročení jednání, neboť se jedná o podmíněný úkon, jenž žalobkyně vázala na podmínku, že soud nebude moci žalobě zcela vyhovět. K podmíněnému úkonu účastníka soud nepřihlíží (§ 41a odst. 2 o. s. ř.). Účastníci, pokud mají zájem účastnit se jednání před soudem, se mají na řádné a včasné předvolání k jednání dostavit, nikoli svou účast podmiňovat tím, že jim soud zcela nevyhoví. Ostatně, pokud by se žalovaná k jednání dostavila a případně úspěšně uplatnila obranu proti žalobním tvrzením, tedy soud by nemohl žalobě vyhovět, též by neodročoval jednání. Povinnost odročit jednání z důvodu hrozícího neúspěchu účastníka, jenž se z jednání omluvil (aniž by uvedl vážný důvod své neúčasti a žádost o odročení podmínil hrozícím alespoň částečným neúspěchem ve věci), popř. aby mu poskytl poučení podle § 118a o. s. ř., zákon soudu neukládá.

5. Soud na základě provedeného dokazování zjistil ve věci následující:

6. Z listiny označené jako Smlouva o zápůjčce datované dnem 10. 7. 2015 (dále jen„ Smlouva A“) soud zjistil, že byla podepsána žalovanou a zástupcem společnosti [právnická osoba]. Předmětem smlouvy byl závazek původního věřitele poskytnout žalované půjčku ve výši 6 000 Kč a závazek žalované tuto částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 4 440 Kč vrátit v pravidelných 58 týdenních splátkách po 180 Kč, přičemž první splátka byla splatná k 7. kalendářnímu dni od uzavření smlouvy. Ve smlouvě je uvedeno, že žalovaná podpisem smlouvy potvrzuje, že převzala celou částku půjčky v hotovosti.

7. Z listiny označené jako Smlouva o zápůjčce datované dnem 18. 2. 2016 (dále jen„ Smlouva B“) soud zjistil, že byla podepsána žalovanou a zástupcem společnosti [právnická osoba]. Předmětem smlouvy byl závazek původního věřitele poskytnout žalované půjčku ve výši 8 000 Kč a závazek žalované tuto částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 5 920 Kč vrátit v pravidelných 58 týdenních splátkách po 240 Kč, přičemž první splátka byla splatná k 7. kalendářnímu dni od uzavření smlouvy. Ve smlouvě je uvedeno, že žalovaná podpisem smlouvy potvrzuje, že převzala celou částku půjčky v hotovosti.

8. Z oznámení společnosti [právnická osoba] o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019 a podacího lístku má soud za prokázané, že původní věřitel žalované oznámil, že postoupil pohledávky za ní ze smluv o zápůjčce na žalobkyni. Dopis byl odeslán dne 7. 1. 2020.

9. Z předžalobní výzvy ze dne 3. 9. 2020 a podacího lístku má soud za prokázané, že dne 4. 9. 2020 zaslal zástupce žalobkyně žalované předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky nejpozději do 18. 9. 2020.

10. Z Karty klienta podepsané původním věřitelem a žalovanou dne 10. 7. 2015 soud zjistil následující. Původní věřitel zde zachytil proces posouzení úvěruschopnosti žalované. Žalovaná má dvě nezaopatřené děti, bydlí v nájmu, je v domácnosti, aktuálně vedena na Úřadu práce ČR, jako příjem z hlavního/vedlejšího pracovního poměru uvádí částku 10 737 Kč, dále státní podporu 3 314 Kč, přídavky 1 600 Kč, rod. příspěvek 3 800 Kč a„ živobytí“ 4 476 Kč. Měsíčně platí za nájem/inkaso částku 6 310 Kč, za výdaje na domácnost částku 8 000 Kč a splácí půjčky/alimenty částkou 666 Kč měsíčně, výdaje na telefon činí 200 Kč, jiné závazky nemá. Žalovaná uvedla, že má u téhož původního věřitele jinou aktivní půjčku. Posouzení mělo být provedeno na základě předložených výplatních pásek, nájemní smlouvy, občanského průkazu a výměru státní podpory.

11. Z Karty klienta podepsané původním věřitelem a žalovanou dne 18. 2. 2016 soud zjistil následující. Původní věřitel zde zachytil proces posouzení úvěruschopnosti žalované. Žalovaná má tři nezaopatřené děti, žije s rodiči, je v domácnosti, aktuálně vedena na Úřadu práce ČR, jako příjem uvádí čistou mzdu 7 600 Kč, dále státní podporu 2 110 Kč, přídavky 4 000 Kč a ostatní příjmy„ příjmy pána“ 15 121 Kč. Měsíčně platí za nájem/inkaso částku 3 000 Kč, za výdaje na domácnost částku 14 000 Kč a splácí úvěry částkou 3 159 Kč měsíčně, ostatní náklady činí 200 Kč, jiné závazky nemá. Posouzení mělo být provedeno na základě předložených výplatních pásek, pracovní smlouvy, nájemní smlouvy a SIPO.

12. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 a předloženého seznamu pohledávek uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní se podává, že původní věřitel postoupil pohledávku, jež je předmětem tohoto řízení, na žalobkyni.

13. Soud dále nahlédnutím do systému ISAS zjistil, že proti žalovanému jakožto povinnému jsou od roku 2012 u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], od roku 2013 pod sp. zn. [spisová značka], od roku 2015 pod sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], tedy od doby předcházející uzavření shora uvedených Smluv vedeny exekuce.

14. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkové stavu. Původní věřitel a žalovaná podepsali dvě smlouvy o zápůjčce. Na základě Smlouvy A se původní věřitel zavázal poskytnout žalované 6 000 Kč a žalovaná se zavázala uvedenou sumu vrátit včetně souhrnného poplatku ve výši 4 440 Kč v pravidelných 58 týdenních splátkách po 180 Kč, přičemž první splátka byla splatná k 7. kalendářnímu dni od uzavření smlouvy. [příjmení] 6 000 Kč byla žalované vyplacena při podpisu smlouvy o zápůjčce. Žalovaná zaplatila původnímu věřiteli celkem 8 875 Kč. Na základě Smlouvy B se původní věřitel zavázal poskytnout žalované 8 000 Kč a žalovaná se zavázala uvedenou sumu vrátit včetně souhrnného poplatku ve výši 5 920 Kč v pravidelných 58 týdenních splátkách po 240 Kč, přičemž první splátka byla splatná k 7. kalendářnímu dni od uzavření smlouvy. [příjmení] 8 000 Kč byla žalované vyplacena při podpisu smlouvy o zápůjčce. Žalovaná zaplatila původnímu věřiteli celkem 3 415 Kč. Původní věřitel zaznamenal údaje stran posuzování úvěruschopnosti žalované v Kartách klienta. Původní věřitel oznámil žalované, že pohledávky za ní postoupil žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení pohledávek do 18. 9. 2020 dopisem ze dne 3. 9. 2020. Proti žalované byly v době předcházející sjednání shora uvedených smluv u zdejšího soudu zahájeny (které jsou ke dni vyhlášení tohoto rozsudku nadále vedeny) tři exekuce pod sp. zn. [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka].

15. Soud se dále zabýval tím, zda původní věřitel před uzavřením Smlouvy přistoupil k posouzení úvěruschopnosti žalované. Za tímto účelem soud ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučil žalobkyni ve fázi písemné přípravy o její povinnosti tvrdit a prokázat, jakým způsobem a jaké byly získány informace o schopnosti žalované úvěr splácet, a vyzval ji k doplnění náležitých tvrzení a označení důkazů k jejich prokázání (v podrobnostech viz usnesení). Žalobkyně reagovala podáním ze dne 14. 4. 2021, v němž soudu vysvětlila proces posuzování bonity klienta původním věřitelem. Žalovaná byla tázána na své rodinné, majetkové a pracovní poměry, informace byly ověřovány doklady a následně zaznamenány do karty klienta, přičemž na údaje v nich obsažené žalobkyně odkázala. Žalovaná stvrdila svým podpisem, že poskytla úplné a pravdivé informace. Žalobkyně nemá k dispozici jakékoli kopie dokladů žalovaného. Soud dospěl k závěru, že původní věřitel se před uzavřením smlouvy řádně nezabýval posuzováním úvěruschopnosti žalované, přinejmenším neověřil majetkovou ani osobní situaci žalované (viz dále).

16. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

17. Podle § 164 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, není-li dále stanoveno jinak, řídí se práva a povinnosti ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti 18. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016, (dále jen„ ZSÚ“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

19. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen„ o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

20. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Soud se předně zabýval otázkou, zda původní věřitel dostál své povinnosti ověřit úvěruschopnost žalované. Aplikoval přitom ZSÚ, protože smlouva o zápůjčce byla uzavřena za jeho účinnosti.

23. Zákon o spotřebitelském úvěru obsahuje povinnost věřitele posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, čímž má být zajištěn princip tzv. odpovědného úvěrování, kdy věřitel musí předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet. Pokud by výsledek posouzení úvěruschopnosti spotřebitele byl negativní, není žádoucí spotřebitele zadlužovat. Primárním účelem citované právní úpravy je tedy ochrana spotřebitele před přijetím neuvážených a nezodpovědných rozhodnutí, jakož i osobních morálně volních vlastností a životních i sociálních poměrů spotřebitele, jinými slovy řečeno, ochrana spotřebitele i před sebou samotným a vlastním neúměrným zadlužováním. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. Sekundárně je chráněn jednak věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek, jednak další věřitelé, jejichž pohledávky za dlužníkem by mohly být negativně ovlivněny další zadlužováním dlužníka. Konečně je pak chráněna i společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny (rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost aj.).

24. Jde-li o povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, věřiteli by tak měl činit s vynaložením odborné péče. Odbornou péči lze přitom vyložit jako úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti (viz §2 odst. 1 písm. p) zák. č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele). Zdrojem informací ohledně schopnosti dlužníka splácet úvěr bude zpravidla samotný spotřebitel. Věřitel se však nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti je povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat rozpočet spotřebitele, a to jak příjmy, tak výdaje. Při posouzení úvěruschopnosti musí věřitel vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, anebo naopak zda se na financování provozu domácnosti podílí další. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat (např. předpokládaný příjem z projednávaného dědického řízení, prodeje nemovitosti, auta, pojistného plnění atp.). Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Při posuzování budoucí schopnosti spotřebitele splácet úvěr se vychází ze stávajícího stavu a presumpce jeho zachování do budoucnosti (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39).

25. K výkladu shora citovaného ustanovení se vyjádřil Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018, kde dospěl k závěru, že aby věřitel dostál požadavku odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti dlužníka, nemůže se spokojit pouze s jeho nedoloženým prohlášením. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu, a tyto porovnat se zjištěnými informacemi o příjmech a výdajích dlužníka.

26. K výkladu uvedeného ustanovení se rovněž vyjádřil Ústavní soud v usnesení sp. zn. III. ÚS 4129/18, ze dne 26. 2. 2019, kde uvedl, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (popřípadě si je nechá od žadatele doložit). Poukázal přitom i na interpretaci zaujatou Soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13. V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil článek 8 směrnice 2008 /48/, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně.

27. V případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaný dovolat. Naopak soud dospěl k závěru, že smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní. Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Závažnost zásahu do rozpočtu žadatele o úvěr lze zjistit až při zkoumání jeho příjmů a výdajů. Neplatnost v důsledku neprovedení kontroly úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče není zhojena ani skutečností, že žalovaný nějakou dobu splátky hradil a teprve následně se dostal do prodlení. Naopak tato povinnost má jednoznačně preventivní povahu a sankce tak nastupuje bez ohledu na případné částečné úhrady ze strany žalovaného.

28. V poměrech projednávané věci se zmíněné právní vývody projeví následovně.

29. Z tvrzení a listin žalobkyní předložený nemá soud za prokázané, že by původní věřitel při posuzování úvěruschopnosti ověřoval tvrzení žalované ohledně jejích příjmů a výdajů, či tato tvrzení podrobil kritickému zkoumání, což by soud mohl posoudit pouze tehdy, předložila-li by žalobkyně dokumenty, na jejichž základě původní věřitel učinil závěr o úvěruschopnosti. Původní věřitel s žalovanou v krátkém časovému horizontu postupně uzavřel minimálně tři smlouvy o zápůjčce (v Kartě klienta ke Smlouvě A žalovaná uvedla, že má další aktivní půjčku u původního věřitele) na částky v jednotkách tisíc korun. Již jen to muselo původního věřitele vést ke značné obezřetnosti ohledně správnosti žalovanou poskytnutých informací stran její majetkové situace. Osoba ve„ zdravé“ finanční situaci nemá potřebu si opakovaně v relativně krátké době půjčovat drobné částky u nebankovního poskytovatele půjček a už vůbec ne, pokud tyto půjčky dosahují částky, které by této osobě měla měsíčně zbývat po odečtení výdajů od příjmům, pokud částka, příjmy a výdaje zanesené v kartách klienta byly pravdivé. Pochybnosti vzbuzují i další údaje obsažené v kartách klienta. V kartě ze dne 10. 7. 2015 je uvedeno, že žalovaná je v domácnosti (bez zaměstnání), je v evidenci Úřadu práce a pobírá sociální dávky, tedy není v pracovním poměru. Přesto uvádí jako svůj příjem z hlavního/vedlejšího pracovního poměru částku 10 737 Kč měsíčně a údajně to dokládá výplatními páskami. Tyto dva údaje se navzájem vylučují, nemohou platit současně. I samotný rozsah sociálních dávek značí, že žalovaná zkrátka nemá dostatečný příjem. V kartě ze dne 18. 2. 2016 je pak opět uvedeno, že žalovaná je v domácnosti (bez zaměstnání a na Úřadu práce), přesto vykazuje měsíční čistou mzdu (vedle sociálních dávek). Aby bylo docíleno dostatečné částky pro placení splátek, je vyplněn údaj„ ostatní příjmy – příjem pána“, neznámo jakého pána, nedoloženo jaký příjem.

30. Žalobkyně uvedla, že nemá k dispozici jakékoli listiny, z nichž bylo původním věřitelem vycházeno při posuzování úvěruschopnosti. Dle názoru soudu však lze očekávat, že si věřitel předložené dokumenty, a to zejména v takto pochybných případech, ponechá v kopii pro případ budoucího zpochybnění.

31. Není ani zřejmé, zda původní věřitel lustroval obvyklé rejstříky, např. insolvenční rejstřík či centrální evidenci exekucí. Soud má zásadní pochybnost, kterou se žalobkyni přes výzvu nepodařilo nikterak rozptýlit, že žalovaná neposkytla pravdivé informace o svých poměrech, přičemž původní věřitel měl dostatek indicií k tomu, aby to rozpoznal, nebo si byl dobře vědom toho, že informace poskytnuté žalovanou neposkytovaly věrný a spolehlivý obraz o jejích poměrech, ale tuto skutečnost přehlédl veden snahou smlouvu uzavřít. Soud je toho názoru, že původní věřitel tímto značně omezeným postupem nedostál požadavku ustanovení § 9 odst. 1 ZSÚ.

32. Soud podotýká, že prostou lustrací žalované zjistil, že je proti ní vedeno množství exekucí a to již od roku 2013 (v době sjednávání Smlouvy A již byly aktivní tři exekuce), což by jistě původní věřitel zjistil, kdyby lustroval centrální evidenci exekucí. Pokud by postupoval s odbornou péčí, zákonitě by musel dospět k závěru, že žalovaná není schopna zápůjčku včetně poplatků vrátit. Pokud by soud nezkoumal posouzení úvěruschopnosti ex offo, osoby poskytující spotřebitelský úvěr by těžily ze své vlastní nepoctivosti, pokud by neposuzovaly úvěruschopnost svých klientů a spoléhaly se na to, že klienti uvedený nedostatek namítat nebudou. Primárně to byl tedy původní věřitel, kdo pochybil, když nesplnil povinnost uloženou mu § 9 odst. 1 ZSÚ. Nedostatek odborné péče přitom nikterak nezmírňuje ani případné uvedení nepravdivých informací žalovanou či snad podpis žalované stvrzující správnost poskytnutých informací.

33. Odkazuje-li žalobkyně na rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97, pak soud uvádí, že toto rozhodnutí pro něj není závazné. Krom toho rozhodnutí nepůsobí ani vahou přesvědčivosti, když závěr dotčeného soudu o tom, že soud posuzující řádnost hodnocení úvěruschopnosti se má spokojit s tím, že úvěrující podpisem stvrdil, že dokumenty, z nichž bylo při posuzování úvěruschopnosti vycházeno, předložil, aniž by je soud měl jakkoli zkoumat, je zkratkovitý, a podporující spekulativní chování úvěrujících, kteří, a to je případ původního věřitele, jak je soudu známo z jeho vlastní rozhodovací činnosti, zkrátka posuzování úvěruschopnosti odbornou ba vůbec žádnou péči nevěnují nebo hůř, aktivně se podílí na vyplnění formulářů stran majetkové, osobní a sociální situace jejich klientů tak, aby údaje vyhovovaly poskytnutí úvěru. V nyní projednávané věci přitom nesprávnost zanesených údajů a zásadní pochybnost o tom, zda je žalovaná schopna plnit byť sebemenší závazek ze smlouvy o zápůjčce, byly zcela evidentní. Soud uzavírá, že s právním názorem vyjeveným v citovaném rozhodnutí se neztotožňuje.

34. Soud proto posoudil obě smlouvy o zápůjčkách jako absolutně neplatné a právní vztahy mezi původním věřitelem a žalovanou proto jest třeba posoudit jako vztah bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z., konkrétně jako plnění bez právního důvodu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a ze dne 20. 3. 2019, sp. zn 33 Cdo 201/2018), kdy ochuzený (původní věřitel) přenechal obohacené (žalované) bez právního důvodu částku ve výši 8 000 Kč (Smlouva B) a 6 000 Kč (Smlouva A), žalovaná přitom původnímu věřiteli zaplatila na Smlouvu B částku 3 415 Kč, na Smlouvu A pak částku 8 875 Kč. Žalobkyně má tudíž v souladu s § 2993 o. z. právo na vrácení toho, co původní věřitel plnil. Žalovaná dosud nevrátila ze zápůjčky dle Smlouvy B částku ve výši 4 585 Kč, bezdůvodné obohacení získané žalovanou z neplatné Smlouvy A pak bylo původnímu věřiteli zcela vráceno (tato pohledávky tudíž nemohla být převedena na žalobkyni). Pohledávka z bezdůvodného obohacení získaného plněním z neplatné Smlouvy B byla postoupena původním věřitelem platně žalobkyni (§ 1879 a násl. o. z.).

35. Žalovaná byla vyzvána žalobkyní k vrácení dlužné částky do 18. 9. 2020. Dle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná prostřednictvím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Dle této domněnky tak zásilka obsahující výzvu k zaplacení odeslaná dne 4. 9. 2020 žalovanému došla dne 9. 9. 2020, žalovaná byla proto povinna zaplatit do 18. 9. 2020. Dnem následujícím, tedy 19. 9. 2020, se dostala do prodlení a žalobkyně je tak oprávněna požadovat zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky (§ 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení).

36. Soud proto žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni vedle částku 4 585 Kč, představující dosud nevydané bezdůvodné obohacení z neplatné Smlouvy B, i zákonný úrok z prodlení ode dne 19. 9. 2020 do zaplacení. Jelikož soud věc posuzoval dle zásad bezdůvodného obohacení, nezbylo než žalobu ve zbývajícím rozsahu zamítnout, když s ohledem na neplatnost smlouvy o zápůjčce nevzniklo původnímu věřitele, resp. žalobkyni, právo na smluvní poplatky a na smluvní úrok.

37. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. tohoto rozsudku dle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaná byla v řízení z procesního hlediska úspěšnější, dle obsahu spisu jí však žádné náklady nevznikly.

38. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.