76 C 56/2024

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Adamem Čičmancem ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 , Ph.D. sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení 67 317 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky , částka, , kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaného smluvního úroku ve výši , částka, , úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a smluvního úroku ve výši 23,90 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou ke zdejšímu soudu dne , datum, , doplněnou dne , datum, , domáhala na žalovaném zaplacení částky , částka, , což odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , resp. její právní předchůdce, zaniklá společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, , a.s. (dále také jen „původní věřitel“), uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o půjčce č. , hodnota, , na základě které mu poskytla částku , částka, , z čehož , částka, bylo užito na refinancování stávajících závazků žalovaného vůči původnímu věřiteli, zbylých , částka, pak bylo žalovaného poukázáno na účet. Žalovaný se zavázal čerpaný úvěr včetně úroku ve výši 23,90 % splácet prostřednictvím 60 měsíčních splátek po , částka, , počínaje , datum, , a to formou inkasa z účtu žalovaného. Žalovaný v rámci daného smluvního vztahu uradil částku , částka, . Jelikož žalovaný dluh řádně a včas nesplácel, původní věřitel celou pohledávku zesplatnila ke dni , datum, . Žalobkyně dále požaduje zaplacení poplatku za pojištění schopnosti splácet ve výši , částka, , kapitalizovaného smluvního úroku do , datum, ve výši , částka, , kapitalizovaného úroku z prodlení do , datum, ve výši , částka, , smluvního úroku ve výši 23,90 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, .

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal po celé řízená zcela pasivní.

3. Soud ve věci nařídil jednání a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen „o. s. ř.“), když žalovaný se k jednání nedostavil a ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání. Žalobkyně se k jednání dostavila a navrhla vydání rozsudku pro zmeškání. Soud v rámci své diskrece však takovému návrhu nevyhověl, neboť po předběžném právním posouzení věci dospěl k závěru, že dotčená úvěrová smlouva je absolutně neplatná.

4. Soud na základě provedeného dokazování zjistil ve věci následující:

5. Obsahem listiny označené jako Návrh na uzavření Smlouvy o RePůjčce č. , hodnota, , jež na poslední straně obsahuje podpis žalovaného a datum , datum, , je návrh žalovaného vůči původními k uzavření smlouvy, na základě které mu původní věřitel poskytne částku , částka, na předčasnou úhradu dluhů, jež žalovaný vůči původnímu věřiteli v té době měl v původní výši celkem , částka, s tím, že žalovaný bude čerpaný úvěr splácet měsíčními splátkami ve výši , částka, spolu s úrokem 23,90 % ročně. Obsahem návrhu byl rovněž měsíční poplatek za pojištění schopnosti splácet ve výši , částka, .

6. V listině označené jako Akceptace návrhu na uzavření smlouvy o Repůjčce datované dnem , datum, původní věřitel žalovanému sděluje, že přijímá jeho návrh na uzavření smlouvy o RePůjčce č. , hodnota7. Z listiny označené jako Rámcové smlouvy o poskytování bankovních, platebních a investičních služeb, datované dnem , datum, a podepsané žalovaný a původním věřitelem, soud zjistil, že se strany dohodly, že původní věřitel se zavázala poskytovat pro žalovaného bankovní služby.

8. V listině označené jako Prohlášení o okamžité splatnosti zajišťovaného závazku ze dne , datum, původní věřitel adresně vůči žalovanému z důvodu neplnění závazků prohlašuje jeho závazek vůči původnímu věřiteli ze smlouvy č. , hodnota, za splatný ke dni , datum, a vyzývá jej k okamžité úhradě částky , částka, . Z přehledu podacích čísel plyne, že listina byla žalovanému odeslána dne , datum, .

9. Listina označená jako Vyrozumění o postoupení pohledávky datovaná dnem , datum, obsahuje vyrozumění žalovaného od původního věřitele, že pohledávku ze smlouvy č. , hodnota, postoupil žalobkyni. Z podacího archu a přehledu podacích čísel plyne, že listina byla žalovanému odeslána dne , datum, .

10. Z listiny označené jako Výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne , datum, a podacího lístku má soud za prokázané, že dne , datum, zaslal zástupce žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky ve výši , částka, ze smlouvy č. , hodnota, nejpozději do , datum, .

11. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek č. 12/2022/08 ze dne , datum, a přílohy č. , hodnota, ke smlouvě o postoupení pohledávek ze dne , datum, uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní se podává, že původní věřitel postoupil pohledávku ze smlouvy č. , hodnota, , jež je předmětem tohoto řízení, na žalobkyni.

12. V listině označené jako Protokol o ověření úvěruschopnosti klienta původní věřitel sděluje jednak obvyklý postup při ověřovaní úvěruschopnosti svých klientů, jednak v případě žalované sděluje, že z bankovních registrů nezjistil dluh po splatnosti ani negativní záznam, že ověřil deklarovaný příjem , částka, podle výpisu z účtu žalovaného a z důvodu obezřetnosti navýšil žalovaným v žádosti deklarované výdaje, načež dospěl k závěru, že žalovaný je schopen úvěru splácet. V nepodepsaném a nedatovaném formuláři (čl. 27) jsou obsažena data o žalovaném, konkrétně že žádá o refinancování spotřebitelského úvěru, je svobodný, bydlí v nájmu, má základní vzdělání, má příjem , částka, , výdaje na bydlení , částka, , výdaje na živobytí , právnická osoba, Kč, rodinné náklady a ostatní pak , částka, . V kolonce Typ vyhodnocení – Manuální schválení je „NE“. Žalovaný měl závazky vůči původnímu věřiteli ve výši , částka, s měsíční splátkou , částka, , jiné úvěrové závazky nemá. Výsledná platební kapacita žalované činí , částka, . Z příloh k protokolu se podává, že žalovaný se u existujícího úvěrového závazku dostal v roce 2021 jednou do prodlení se splátkou, v rámci již ukončeného vztahu z úvěru z roku 2018 se dostával do prodlení se splácením opakovaně a to ohledně až osmi dlužných splátek najednou. Tři žádosti žalovaného o úvěry ve výši , částka, a , částka, byly v letech 2021-2022 odmítnuty.

13. Listina označená jako Výpis z účtu (na čl. 32-36) zachycuje pohyby na účtu žalovaného č. , č. účtu, za období červen 2022 (JEDEN MĚSÍC JEN). Počáteční zůstatek činil , částka, , konečný pak , částka, . Dne , datum, je na účet připisována platba ve výši , částka, jakožto čerpání půjčky. Dne , datum, je na účet připsána platba , částka, od společnosti , právnická osoba, , dne , datum, pak částka , částka, od společnosti , právnická osoba, , dne , datum, je z účtu poukazována platba , částka, označená jako splátka půjčky. Listina označená jako Výpis z účtu (na čl. 39-41) zachycuje pohyby na účtu žalovaného č. , č. účtu, za období červenec 2022. Konečný zůstatek na účtu činí , částka, . Dne , datum, je na účet připsána platba , částka, od společnosti , právnická osoba, , dne , datum, pak částka , částka, od společnosti , právnická osoba, , dne , datum, je z účtu poukazována platba , částka, označená jako splátka půjčky, dne , datum, je na účet připsána platba , částka, označená jako čerpání půjčky.

14. Z listin označených jako Produktové obchodní podmínky , Anonymizováno, , Anonymizováno, pro půjčky, Sazebníky, , právnická osoba, podmínky , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Potvrzení úplaty ze dne , datum, , výpis z úvěru (čl. 51-54), výpis z účtu za období srpen 2022 až listopad 2022, soud neučinil pro věc jakékoli významné zjištění.

15. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkové stavu. Původní věřitel a žalovaný se dne , datum, dohodli, že původní věřitel se zavázal žalovanému poskytovat bankovní služby. Dále se dne , datum, dohodli, že původní věřitel poskytne žalovanému refinanční úvěr na předčasnou úhradu existujících závazků vůči původnímu věřiteli ve výši , částka, s tím, že žalovaný bude čerpaný úvěr splácet měsíční splátkou ve výši , částka, . Žalovaný v rámci daného smluvního vztahu uradil částku celkem , částka, (tvrzení žalobkyně). Jelikož žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, původní věřitel dopisem odeslaným dne , datum, žalovanému sdělil, že jeho závazek z dotčené smlouvy prohlašuje k , datum, za okamžitě splatný a vyzvala jej k okamžité úhradě částky , částka, . Původní věřitel a žalobkyně se ve smlouvě ze dne , datum, dohodli na postoupení pohledávky, jež je předmětem tohoto řízení s tím, že žalovaný o tom byl vyrozuměn dopisem odeslaným dne , datum, . Zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě pohledávky ve výši , částka, ze smlouvy č. , hodnota, nejpozději do , datum, .

16. Soud se zabýval tím, zda původní věřitel před uzavřením smlouvy přistoupil k posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Za tímto účelem soud ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. poučil žalobkyni ve fázi písemné přípravy jednání a i na jednání samotném o její povinnosti tvrdit a prokázat, jakým způsobem a jaké byly získány informace o schopnosti žalovaného úvěr splácet, a vyzval ji k doplnění náležitých tvrzení a označení důkazů k jejich prokázání (v podrobnostech viz usnesení č. l. 20). Žalobkyně reagovala vyjádřením ze dne , datum, , v němž soudu vysvětlila proces posuzování úvěruschopnosti klienta původním věřitelem. Původní věřitel dle názoru žalobkyně splnil svou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného a z veřejných registrů. Odkázal na Protokol o ověření úvěruschopnosti klienta (v podrobnostech viz bod 12. odůvodnění).

17. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

18. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a dále pak zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni podpisu smlouvy o vydání kreditní karty (dále jen „z. s. ú.“).

19. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Podle § 573 o. z., má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

23. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

24. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

25. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

26. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

27. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

28. Zákon o spotřebitelském úvěru obsahuje povinnost věřitele posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, čímž má být zajištěn princip tzv. odpovědného úvěrování, kdy věřitel musí předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet. Pokud by výsledek posouzení úvěruschopnosti spotřebitele byl negativní, není žádoucí spotřebitele zadlužovat. Primárním účelem citované právní úpravy je tedy ochrana spotřebitele před přijetím neuvážených a nezodpovědných rozhodnutí, jakož i osobních morálně volních vlastností a životních i sociálních poměrů spotřebitele, jinými slovy řečeno, ochrana spotřebitele i před sebou samotným a vlastním neúměrným zadlužováním. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. Sekundárně je chráněn jednak věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek, jednak další věřitelé, jejichž pohledávky za dlužníkem by mohly být negativně ovlivněny další zadlužováním dlužníka. Konečně je pak chráněna i společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny (rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost aj.).

29. Ustanovení § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne , datum, , o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Soud proto musí tato ustanovení vykládat v souladu s právem , právnická osoba, a judikaturou Soudního dvora , právnická osoba, (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne , datum, ve věci C449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora , právnická osoba, a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují (zejména potvrzení o výši příjmu). Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet.

30. Jde-li o povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, věřiteli by tak měl činit s vynaložením odborné péče. Odbornou péči lze přitom vyložit jako úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti [viz § 2 odst. 1 písm. p) zák. č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele]. Zdrojem informací ohledně schopnosti dlužníka splácet úvěr bude zpravidla samotný spotřebitel. Věřitel se však nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti je povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat rozpočet spotřebitele, a to jak příjmy, tak výdaje. Při posouzení úvěruschopnosti musí věřitel vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, anebo naopak zda se na financování provozu domácnosti podílí další. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat (např. předpokládaný příjem z projednávaného dědického řízení, prodeje nemovitosti, auta, pojistného plnění atp.). Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Při posuzování budoucí schopnosti spotřebitele splácet úvěr se vychází ze stávajícího stavu a presumpce jeho zachování do budoucnosti (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ).

31. K výkladu shora citovaného ustanovení se vyjádřil Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, , kde dospěl k závěru, že aby věřitel dostál požadavku odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti dlužníka, nemůže se spokojit pouze s jeho nedoloženým prohlášením. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu, a tyto porovnat se zjištěnými informacemi o příjmech a výdajích dlužníka.

32. K výkladu uvedeného ustanovení se rovněž vyjádřil Ústavní soud v usnesení sp. zn. III. ÚS 4129/18, ze dne , datum, , kde uvedl, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (popřípadě si je nechá od žadatele doložit). Poukázal přitom i na interpretaci zaujatou Soudním dvorem , právnická osoba, v rozsudku ze dne , datum, ve věci C-449/13. V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil článek 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně.

33. V případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaný dovolat. Naopak soud dospěl k závěru, že smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní. Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Závažnost zásahu do rozpočtu žadatele o úvěr lze zjistit až při zkoumání jeho příjmů a výdajů. Neplatnost v důsledku neprovedení kontroly úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče není zhojena ani skutečností, že žalovaný nějakou dobu splátky hradila a teprve následně se dostal do prodlení. Naopak tato povinnost má jednoznačně preventivní povahu a sankce tak nastupuje bez ohledu na případné částečné úhrady ze strany žalovaného. O absolutní neplatnost se dle soudu jedná i v poměrech zákona č. 257/2016 Sb. Jelikož, jak bylo uvedeno shora, ustanovení § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne , datum, , o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, soud musí tato ustanovení vykládat v souladu s právem , právnická osoba, a judikaturou Soudního dvora , právnická osoba, (tzv. eurokonformní výklad). Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (srovnej rozsudek Soudního dvora , právnická osoba, ze dne , datum, , ve věci C-679/18, OPR-, právnická osoba, ., dostupný na http://curia.europa.eu/juris/recherche.jsf?language=cs). Zákonodárce na to ostatně reagoval novelizací zákona č. 257/2016 Sb. provedenou zákonem č. 96/2022 Sb. (viz § 87 odst. 1 věta druhá aktuálního znění zák. č. 257/2016 Sb.)

34. V poměrech projednávané věci se zmíněné právní vývody projeví následovně.

35. Z tvrzení a listin žalobkyní předložený nemá soud za prokázané, že by původní věřitel s odbornou péčí ověřoval úvěruschopnost žalovaného. Původní věřitel předně nikterak nezjišťoval konkrétní příjmy a výdaje žalovaného. Žalobkyně sice s odkazem na vyjádření původního věřitele uvedla, že původního věřitel vyšel z proklamace žalovaného o výši jeho příjmu a výdajů, avšak v žalobkyní předložených listinách není nikde zachyceno, že by tak žalovaný původnímu věřiteli výši příjmů či výdajů sdělil, či že by se snad původní věřitel na výši příjmů a výdajů žalovaného dotazoval. Ostatně sám věřitel v protokole o ověření úvěruschopnosti odkazuje na údaje uvedené žalovaným v žádosti, žádnou takovou žádost, ze které by bylo patrné, že je žádostí žalovaného, však žalobkyně nepředložila. Jde-li o výdaje žalovaného, žalobkyně neprokázala, že by původní věřitel jakkoli od žalovaného zjišťoval výši jeho výdajů, ačkoli sám věřitel v Protokolu o ověření úvěruschopnosti uvedl, že při posuzování úvěruschopnosti navýšil žalovaným proklamované výdaje. Zjevně tedy sám původní věřitel měl pochybnosti o žalovaným uváděné výši výdajů (pakliže se jednalo o údaje skutečně uvedené žalovaným). Pokud původní věřitel uvedl, že vycházel z pohybu na účtu žalovaného, pak dle předložených listin mohl zkoumat zcela nedostatečné období necelých dvou měsíců (výpis z účtu za červen a července 2022, uzavření smlouvy dne , datum, ). Přičemž v tomto období je patrné, že žalovaný nehospodařil s jakoukoli finanční rezervou, když zůstatky na účtu se pohybovaly v řádech desítek korun. Není pak ani patrné, v jakém pracovním poměru a u kterého zaměstnavatele žalovaný byl, když na účet mu byly připisovány platby od společnosti , právnická osoba, a , právnická osoba, , a s ohledem na výši připisovaných částek není zřejmé, jak původní věřitel dospěl k výši měsíčního příjmu , částka, . Z nepodepsaného a nedatovaného formuláře obsahujícího údaje o žalovaném pak plyne, že původní věřitel úvěruschopnost neposuzoval manuálně. Původní věřitel nezjišťoval konkrétní příjmy a výdaje žalovaného (nad rámec měsíčního výpisu z účtu) ani pod tíhou faktů, jednak že bezprostředně před poskytnutím úvěru byly tři žádosti žalovaného o úvěr zamítnuty (a to i o úvěr ve značně nižším objemu , částka, ), jednak že žalovaný v minulosti u dvou úvěru byl v prodlení s jejich splácením.

36. Už jen to, že se původní věřitel nepokusil od žalovaného získat údaje o jeho příjmech a výdajích značí, že nepostupoval s odbornou péčí, když zjištění výše příjmů a výdajů a porovnání daných hodnot je logicky primárním krokem v procesu ověřování úvěruschopnosti. Tento krok přitom nelze nahradit tím, že si úvěrující stanoví dle jeho mínění adekvátní výši výdajů úvěrovaného sám, bez součinnosti úvěrovaného. Řádnému posouzení úvěruschopnosti pak neodpovídá, pokud úvěrující stanoví výdaje úvěrovaného pouze na základě ekonomického modelu, aniž by úvěrovaného vedl k doložení konkrétních údajů. Státem publikované údaje o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva, je třeba brát v úvahu spolu s konkrétními informacemi od žadateli (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Žalobkyně dále nepředložila jakékoli listiny, z nichž původní věřitel vycházel při posuzování bonity žalovaného.

37. Pokud by soud nezkoumal posouzení úvěruschopnosti ex offo, osoby poskytující spotřebitelský úvěr by těžily ze své vlastní nepoctivosti, pokud by neposuzovaly úvěruschopnost svých klientů a spoléhaly se na to, že klienti uvedený nedostatek namítat nebudou. Primárně to byl tedy původní věřitel, kdo pochybil, když nesplnil povinnost uloženou mu § 86 z. s. ú. Nedostatek odborné péče přitom nikterak nezmírňuje ani případné uvedení nepravdivých informací žalovaným. Je totiž zjevné, že žalovaný měl zájem na kladném výsledku posouzení své úvěruschopnosti, aby dosáhl uzavření smlouvy.

38. Současně nelze podmiňovat povinnost úvěrujícího s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost úvěrovaného poctivým chováním úvěrovaného. V opačném případě, pokud by úvěrovaný v rámci ověřování úvěruschopnosti postupoval nepoctivě, zbavil by se úvěrující jednak povinnosti vynaložit na posouzení úvěruschopnosti odbornou péči, jednak negativních následků nesplnění takové povinnosti. Takový výklad je však zjevně v rozporu se smyslem a účelem dotčené právní normy. Konečně pak, případný následný trestněprávní postih nepoctivého jednání úvěrovaného nevylučuje povinnost danou úvěrujícímu v § 86 z. s. ú.

39. Jde-li recentní rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , pak v projednávané věci se toto rozhodnutí neprosadí s ohledem na zcela odlišné skutkové souvislosti. Nejvyšší soud tehdy totiž posuzoval případ, kdy jednak úvěrující při posuzování úvěruschopnosti zjistil od žalovaného informace o jeho příjmu a výdajích, byť je dle odvolacího soudu neověřil, jednak, a to především, kdy úvěrovaný celý úvěr včetně příslušenství splatil a vydání bezdůvodného obohacení se až posléze domáhal jeho právní nástupce za situace, v níž úvěrovaný v průběhu závazku nikterak nezpochybnil svou schopnost úvěr splatit. Nejvyšší soud dotčený vývod učinil, když odvolacímu soudu současně vytkl, že nepřezkoumatelně označil postup úvěrujícího, jenž si neověřil žalovaným uváděné výdaje, za účelový. Byť to není v odůvodnění rozhodnutí zcela pregnantně formulováno, Nejvyšší soud implikoval, že úvěrující při posuzování úvěruschopnosti nepochybil [viz věta Pokud v projednávané věci měsíční splátka úvěru (s jistinou ve výši , částka, ) činila cca 16 % prokázaného měsíčního příjmu spotřebitele (nominálně , částka, ), předchůdce žalobkyně úvěr řádně splatil, aniž sám kdy uplatnil jakoukoliv výhradu ve vztahu ke své schopnosti úvěr splatit, není zřejmé, proč je neprověření údaje uvedeného předchůdcem žalobkyně v žádosti o úvěr natolik závažným pochybením, že to mohlo mít vliv na jeho schopnost úvěr splatit]. Nejvyšší soud v rozhodnutí zjevně reagoval na skutečnost, že již v minulosti upozorňoval na zneužívání ustanovení o posouzení úvěruschopnosti a zpětné namítání formální vady v jejím posuzování [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ; Nejvyšší soud se v tomto řízení pozastavil nad argumentací úvěrovaného (dovolatele) a uvedl, že „samotná povinná v průběhu celého řízení nerozporuje svou solventnost,“ a dále, že „tuto skutečnost nemůže zvrátit ani zevrubná snaha povinné o zpětné zpochybnění postupu oprávněné, která při posuzování úvěruschopnosti povinné postupovala s náležitou odbornou péčí, když doložila, že při ověřování majetkových poměrů povinné a jejího spoludlužníka vycházela i z jiných než povinnou a spoludlužníkem poskytnutých informací“. V uvedeném řízení se úvěrovaný ani nesnažil doložit, že fakticky (reálně) neměl na splácení úvěru, ale dokonce to ani během celého řízení netvrdil.].

40. Při hodnocení závěru přijatého Nejvyšším soudem v dotčeném ustanovení nelze odhlížet od ustálené judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího soudu stran posuzování úvěruschopnosti. Nadto, jakkoli obecný závěr, že předpokladem vyvolání následku absence řádného posouzení úvěruschopnosti ze strany úvěrujícího (§ 87 odst. 1 z. s. ú.), je zjištění, že úvěrovaný byl v době sjednání závazku skutečně neschopen, je contra legem. Zákonodárce jednoznačně spojil absolutní neplatnost smlouvy nikoli se stavem neschopnosti úvěrovaného úvěr splatit v době sjednání úvěru, nýbrž s absencí řádného posouzení úvěruschopnosti ze strany úvěrujícího. Dalším nepřípustným následkem takového obecného závěru by byl přesun břemen tvrdit a prokazovat na úvěrovaného. Tedy namísto toho, aby úvěrující tvrdil a prokázal, že s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost úvěrovaného, by to byl nově úvěrovaný, který by musel tvrdit a prokázat, že nebyl schopen úvěr splatit, a to bez ohledu na to, zda byla jeho úvěruschopnost jakkoli posuzována. Konečně by taková obecná podmínka zeslabovala účinnost dopadu a smyslu zákonné úpravy týkající se posuzování úvěruschopnosti [v rozporu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES kladoucí důraz na podporu a vynucení (i odrazením skrze hrozící sankce) zodpovědných praktik ve všech fázích úvěrového vztahu, cílem čehož je v rámci úvěrového trhu zabránit tomu, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného půjčování a neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti], jelikož by jim umožňovala postupovat spekulativně a úvěruschopnost neposuzovat vůbec či toliko povrchně s tím, že bude na úvěrovaných, aby v budoucnu případně prokázali, že byla dána relevantní pochybnost o jejich schopnosti úvěr splatit.

41. Okresní soud uzavírá, že vývod dotčeného rozsudku Nejvyššího soudu se prosadí toliko v situaci, kdy spotřebitel úvěr splatil, aniž za trvání závazku cokoli namítal proti závěru úvěrujícího o své schopnosti úvěr splatit, a následně vyjde najevo, že úvěrující při procesu posouzení úvěruschopnosti pochybil. Pak pro závěr o neplatnosti smlouvy bude muset být dle Nejvyššího soudu nejprve postaveno najisto, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Předpokladem pro to, aby úvěrující mohl úvěruschopnost úvěrovaného vyhodnotit, a třebas i pojmout pochybnost o jeho schopnosti úvěr splácet, je, že provede alespoň elementární zjištění majetkové situace úvěrovaného, tj. jeho příjmových a výdajových poměrů.

42. Soud dospěl k závěru, který se žalobkyni přes výzvu a poučení nepodařilo nikterak zvrátit, že původní věřitel s odbornou péči úvěruschopnost žalovaného před uzavřením Smlouvy neověřil, čímž nedostál požadavku § 86 z. s. ú.

43. Soud proto posoudil smlouvu jako absolutně neplatnou, proto jest právní vztah mezi původním věřitelem a žalovaným proto třeba posoudit jako vztah bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z., konkrétně jako plnění bez právního důvodu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, a ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ), kdy ochuzený (původní věřitel) přenechal obohacenému (žalovanému) bez právního důvodu částku , částka, , žalovaný přitom uhradil částku , částka, (tvrzení žalobkyně o výši úhrady úvěru žalovaným). Bezdůvodné obohacení na straně žalovaného nadále existuje ve výši , částka, . Byť byla pohledávka postoupena původním věřitelem platně žalobkyni (§ 1879 a násl. o. z.) a je nerozhodné, že pohledávka příp. náleží z jiného titulu, než jak jej ve smlouvě o postoupení její účastníci právně kvalifikovali (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. , spisová značka, ), tedy nikoliv ze smlouvy o úvěru, ale z bezdůvodného obohacení.

44. Poněvadž splatnost bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena, uplatní se pravidlo podle § 1958 odst. 2 o. z., podle něhož může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu. Splatnost povinnosti vydat bezdůvodné obohacení tak nastane na výzvu věřitele. Z provedeného dokazování vyplynulo, že původní věřitel žalovaného vyzval k okamžitému zaplacení výzvou ze dne , datum, , odeslanou téhož dne. Soud má za to, že žalovaný byl poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Jde o krátkou lhůtu, jíž je míněno bezodkladné, neprodlené, bezprostřední či okamžité jednání směřující ke splnění povinnosti či k učinění právního úkonu či jiného projevu vůle, přičemž doba trvání lhůty bude záviset na okolnostech konkrétního případu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Soud při stanovení splatnosti analogicky vyšel z § 124 z. s. ú., dle kterého věřitel poskytne dlužníkovi lhůtu 30 dnů k úhradě dlužné splátky předtím, než zbytek úvěru zesplatní. Třicetidenní lhůtu v poměrech projednávané věci shledal jako adekvátní s ohledem na výši pohledávky a zjevnou neschopnost žalovaného hradit splátky v násobně nižší výši. Žalovaný byl vyzván původním věřitelem k okamžitému vrácení dlužné částky dopisem odeslaným dne , datum, . Soud přitom, vycházeje z § 573 o. z. s ohledem na datum odeslání výzvy, má za to, že výzva se dostala včas do sféry žalovaného dne , datum, . Uplynutím třicátého dne se žalovaný dostal do prodlení, tedy , datum, , se žalovaná dostala do prodlení a žalobkyně je tak oprávněna počínaje , datum, požadovat zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky (§ 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení).

45. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, (, částka, - , částka, ) se zákonným úrokem z prodlení ode dne , datum, do zaplacení. Jelikož soud věc posuzoval dle zásad bezdůvodného obohacení, bylo namístě žalobu ve zbývajícím rozsahu stran požadovaného plnění ze Smlouvy nad rámec shora přiznaného zamítnout, když s ohledem na neplatnost Smlouvy nevzniklo původnímu věřiteli, resp. žalobkyni, právo na smluvní poplatky ani smluvní úrok a s ohledem na splatnost pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení pak ani právo na zaplacení kapitalizovaného úroku a úroku z prodlení.

46. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyně byla v řízení úspěšná v rozsahu 70 % (, částka, ) a žalovaný v rozsahu 30 % (, částka, ). Při poměřování úspěchu a neúspěchu je nutno přihlížet i k příslušenství uplatněné pohledávky (vyčíslenému ke dni vyhlášení rozhodnutí). Žalobkyni tudíž přísluší náhrada nákladů řízení v rozsahu rozdílu, tedy v rozsahu 40 % z částky náhrady, na níž by měla nárok v případě plného úspěchu. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, , z odměny zástupce žalobkyně za čtyři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby, účast na jednání soudu) po , částka, a jeden půl úkon (účast na jednání, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí) za , částka, podle § 6 odst. 1, § 7 bod 5., § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a odst. 2 písm. f) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), z paušální náhrady hotových výdajů za pět úkonů právní služby podle § 13 odst. 1, odst. 2 advokátního tarifu ve výši celkem , částka, a, jelikož je zástupce žalobkyně plátcem DPH, z částky odpovídající dani z přidané hodnoty z odměny a náhrady hotových výdajů ve výši , částka, . Celkem činí výše nákladů , částka, , z čehož 40 % činí , částka, .

47. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu za náklad – vyjádření ze dne , datum, , neboť se žalobkyně vyjadřovala k výzvě soudu ke skutečnostem, které mohly a měly být obsaženy již v žalobě, nejedná se tedy o účelný úkon vynaložený při obraně práva žalobkyně.48. , adresa, ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.