76 C 62/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Adamem Čičmancem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 6 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% z částky 6 000 Kč od 7. 6. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 530 Kč, zákonných úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 000 Kč od 10. 4. 2017 do 6. 6. 2020 a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 250 Kč zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 238 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 27. 8. 2020 domáhala po žalované zaplacení částky 6 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovanou dne 10. 1. 2017 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě poskytla žalované revolvingový úvěr formou úvěrového rámce. Na základě smlouvy žalovaná vyčerpala peněžní prostředky v celkové výši 6 000 Kč. Žalovaná se zavázala žalobkyni vrátit poskytnutý úvěr včetně úroku z poskytnutého úvěru a poplatku za čerpání úvěru v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 12,5% z dlužné částky vždy k 30. dni v kalendářním měsíci, nejméně však ve výši 1 000 Kč. Žalovaná splátky nehradila řádně a včas. Pohledávka společnosti [právnická osoba] za žalovanou byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2019 na společnost [právnická osoba] Pohledávka společnosti [právnická osoba] byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 12. 2019 na žalobkyni. Žalovaná částka se skládá z dlužné jistiny ve výši 6 000 Kč, dlužných úroků ve výši 8,5% z částky 6 000 Kč od 10. 1. 2017 do 9. 4. 2017 a účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 1 250 Kč. Dále žalobkyně požadovala zaplacení úroku z prodlení od 10. 4. 2017.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a po celé řízení zůstala zcela pasivní.

3. Vzhledem k tomu, že v dané věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud v souladu s § 115a, zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen„ o. s. ř.“), rozhodl ve věci samé bez nařízení jednání, když žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaná se na výzvu soudu podle § 101 odst. 4 o. s. ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřila, proto soud předpokládá, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemá námitek.

4. Soud učinil ve věci následující závěr o skutkovém stavu:

5. Z předložených listinných důkazů vzal soud za prokázané, že žalovaná dne 10. 1. 2017 uzavřela se společností [právnická osoba] smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které mohla žalovaná čerpat peněžní prostředky do výše 35 000 Kč. Žalovaná se zavázala vyčerpané peněžní prostředky vrátit spolu s poplatkem za čerpání úvěru ve výši 12,5% z čerpané částky v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 12,5% z dlužné částky vždy k 30. dni v kalendářním měsíci, nejméně však ve výši 1 000 Kč. V případě prodlení se splácením úvěru si strany sjednaly náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 250 Kč. Žalovaná úvěrovou smlouvu nestvrdila svým podpisem. Nedílnou součástí smlouvy byly i všeobecné obchodní podmínky. Ke dni 10. 1. 2017 žalovaná vyčerpala 6 000 Kč. Z výpisu z úvěrového účtu soud zjistil, jak byly žalované účtovány úroky a poplatky za prodlení. Pohledávka společnosti [právnická osoba] za žalovanou byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2019 na společnost [právnická osoba] Pohledávka společnosti [právnická osoba] byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 12. 2019 na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno. Žalovaná byla k úhradě dlužné částky vyzvána předžalobní výzvou ze dne 27. 5. 2020.

6. Pokud jde o tvrzení žalobkyně, že s žalovanou byla uzavřena úvěrová smlouva, tak v této části se žalobkyni svá tvrzení prokázat nepodařilo. V listinných důkazech, které žalobkyně k důkazu navrhla a soud je při nařízeném jednání provedl, je sice obsažen text částečně obsahově odpovídající tvrzením žalobkyně, z těchto listin však nevyplývá, že by tyto byly žalované známy a byly jí písemně akceptovány, resp. že by na nich, případně na jiném akceptačním písemném projevu vůle žalované, byl připojen její elektronický podpis (§ 562 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“). Za této situace soud uzavřel, že z těchto listin nelze zjistit, že by skutečně byla uzavřena smlouva o úvěru tvrzená žalobkyní.

7. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala poskytnutí finančních prostředků žalované ve výši 6 000 Kč, posoudil soud vztah mezi společností [právnická osoba] a žalovanou jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. o. z.). Ochuzenou (předchůdkyní žalobkyně) byla bez právního důvodu přenechána obohacenému (žalované) věc určená podle druhu (částka 6 000 Kč). Majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, je žalovaná povinna vydat. Splatnost bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena, dle § 1958 odst. 2 o. z. tak může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu. Splatnost tedy nastane v den, kdy je dlužník věřitelem o plnění požádán. K vrácení dlužné částky byla žalovaná vyzvána předžalobní upomínkou ze dne 27. 5. 2020. Soud v souladu s § 573 o. z. vychází z domněnky doby dojití zásilky třetí pracovní den po odeslání. Dle této domněnky tak zásilka obsahující výzvu k zaplacení žalované došla dne 1. 6. 2020, žalovaná byla proto povinna zaplatit do 6. 6. 2020 (dle § 1959 o. z.). Dnem následujícím, se žalovaná dostala do prodlení. Z důvodu prodlení žalované se zaplacením dlužné částky žalobkyni za dobu prodlení vzniklo právo požadovat úrok z prodlení podle § 1970 o. z., ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění k prvnímu dni prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni úroky z prodlení od 7. 6. 2020. Aktivní legitimaci žalobkyně soud posoudil dle § 1879 a násl. o. z., když žalobkyně doložila postoupení pohledávek za žalovanou na svou osobu.

8. Soud proto uložil žalované tuto částku i s úroky z prodlení žalobkyni zaplatit (výrok ad I.). Protože nebyla uzavřena smlouva o úvěru, nemůže žalobkyně požadovat ani náklady za vymáhání ve výši 1 250 Kč, ani smluvní úroky ve výši 1 530 Kč, neboť soud nemá za to, že byla tvrzená smlouva označenými smluvními stranami uzavřena. Soudu rovněž nebyla prokázána žalobkyní tvrzená splatnost úvěru ke dni 9. 4. 2017 a proto také ohledně zbývající části ohledně úroků z prodlení soud žalobu zamítl (výrok ad II.).

9. O náhradě nákladů řízení (výrok ad III.), rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Úspěch žalobkyně ve věci činí 58,70 % (výrok I. vs výrok II.), proto jí náleží náhrada 17,40 % nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva ve výši dle dále uvedeného. Jelikož řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní v obdobných věcech, kdy se jednotlivé žaloby liší pouze označením žalovaných a závazků, byly náklady řízení stanoveny dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu Náklady žalobkyně tvoří odměna za zastupování za 2 úkony právní služby 2x 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby) dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a odměna za jeden úkon právní služby 1x 100 Kč (předžalobní výzva) dle § 14b odst. 1 a § 11 odst. 2 písm. h) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (když k příslušenství se nepřihlíží dle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), tj. celkem odměna 500 Kč, náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. tj. celkem 300 Kč, dále pak 21 % DPH a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč. Náhrada nákladů žalobkyně tak činí 17,40 % z částky 1 368 Kč, tj. celkem 238 Kč.

10. Soud rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud s ohledem na charakter uložených povinností třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.