76 C 80/2022

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Adamem Čičmancem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 4 149,60 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení 4 149,60 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou k soudu dne [datum], doplněnou podáním ze dne [datum], domáhala na žalované zaplacení částky 4 149,90 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tím, že [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] (dále jen„ původní věřitel“) dne [datum] poskytla žalované úvěrový ve výši 5 006 Kč tak, že za ní uhradila kupní cenu zboží u zprostředkovatele, [právnická osoba] a.s. Žalovaná byla povinna úvěr vrátit ve 46 měsíčních splátkách po 174 Kč počínaje [datum] včetně úroku ve výši 25,01% ročně. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení se splácením, původní věřitel celý dluh zesplatnil a vyzval žalovanou k jeho úhradě včetně příslušných smluvních pokut. Žalovaná však uhradila toliko 2 119 Kč. Pohledávka byla postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum].

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a zůstala po celé řízená zcela pasivní.

3. Soud ve věci nařídil jednání a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen„ o. s. ř.“), když žalovaná se k jednání nedostavila a ani nepožádala z důležitého důvodu o odročení jednání. Žalobkyně navrhla vydání rozsudku pro zmeškání, soud však takovému nevyhověl, neboť po předběžném právním posouzení věci dospěl k závěru, že nebylo prokázáno uzavření úvěrové smlouvy, ani řádné ověření úvěruschopnosti žalované původním věřitelem, ani zaplacení částky 5 006 Kč původním věřitelem za žalovanou.

4. Provedeným dokazováním soud přijal následující závěr o skutkovém stavu. Z listiny označené jako Žádost/ Smlouva o klasickém úvěru [číslo] soud zjistil, že listina sice zachycuje parametry úvěru, jenž měl být dle tvrzení žalobkyně poskytnut původním věřitelem žalované, na listině však není připojen podpis žalované, na konci listiny je pouze vytištěno její označení. Podpis žalované pak absentuje i na listinách označených jako Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a Rámcová smlouva o poskytování bankovních produktů a služeb [číslo]. Listina označená jako Všeobecné obchodní podmínky, jež měla být nedílnou součástí úvěrové smlouvy, upravuje v bodech 2.6. a 2.7. způsob, kterým dojde ke vzniku smlouvy. Ke vzniku smlouvy dojde dnem, kdy byl původnímu věřiteli doručena smlouva podepsaná klientem. Předpokladem sjednání Produktové smlouvy o klasickém úvěru je pak doručení klientem podepsaného formuláře s žádostí o úvěr. Původní věřitel dopisem označeným jako Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] oznámil žalované, že žalobkyni postoupil pohledávku vzniklou z titulu smlouvy o úvěru [číslo]. Z podacího lístku plyne, že dopis byl odeslán dne [datum]. Zástupce žalobkyně dopisem označeným jako Výzva k plnění ze dne [datum] vyzval žalovanou k úhradě částky 4 589,01 Kč do [datum], dopis byl odeslán dne [datum], jak plyne z podacího lístku.

5. Ze Sazebníku banky, z úvodního dopisu banky, z odstoupení od smlouvy s poštovní podacím archem, z tabulky přehledu čerpání a splácení úvěru a z Produktových podmínek soud neučinil jakákoli pro věc významná zjištění. Soud pak neučinil jakékoli zjištění ani z dopisu ze dne [datum], jímž je adresně vůči žalované schvalováno poskytnutí úvěru původním věřitelem, když žalobkyně neprokázala odeslání dopisu žalované, což však s ohledem na níže přijatý právní názor soudu je bezvýznamné, soud se tím proto nezabýval.

6. Z výpisu z interního systému soudu ISAS soud zjistil, že proti žalované jakožto povinné byla v době tvrzeného sjednání úvěrové smlouvy vedena exekuce pod sp. zn. 54 EXE 5009/2017.

7. Soud v rámci písemné přípravy jednání žalobkyni upozornil na možnost posouzení vztahu mezi žalobkyní a žalovanou jakožto vztahu z bezdůvodného obohacení s tím, že nemá za prokázané, že by původní věřitel žalované poskytl částku 5 006 Kč. Usnesením ze dne 19. 5. 2022, č. j. 76 C 80/2022-24, pak soud žalobkyni vyzval k označení důkazů, že původní věřitel za žalovanou částku 5 006 Kč zaplatil. Žalobkyně reagovala předložením listiny, jež má zachycovat zamýšlené poukázání částky 765 135 Kč [právnická osoba] a.s. dne [datum] a listiny, jež má být otiskem systém původního věřitele o financování ve výši 765 135 Kč Tyto listiny však nejsou způsobilé prokázat, že původní věřitel zaplatil za žalovanou částku 5 006 Kč, neboť z nich není jakkoli patrné, jednak že částka 765 135 Kč byla původním věřitelem třetí osobě skutečně poukázána, jednak že součástí poukázaných prostředků byla částka 5 006 Kč ve prospěch žalované. Zaplacení částky 5 006 Kč původním věřitelem za žalovanou nemohla prokázat ani listina žalobkyní označená jako Výpis z účtu. O žádný výpis z účtu se však nejedná, jde o prostou tabulku vytvořenou původním věřitelem, která má snad zachycovat pouze poskytnuté splátky a přirostlé poplatky. Soud o tomto při jednání poučil žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně žádné další důkazy neoznačila, o lhůtu k doplnění důkazů nepožádala, soud jí lhůtu k doplnění důkazů neposkytl, neboť žalobkyně byla již v písemné fázi přípravy jednání poskytnuta 14 denní lhůta k označení důkazů k prokázání zaplacení částky 5 006 Kč za žalovanou. Soud je přitom zásadně povinen rozhodnout věc na prvním jednání.

8. Pokud jde o tvrzení žalobkyně, že s žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, soud je toho názoru, že tvrzení žalobkyně a nabídnuté důkazy neumožňují přijmout nepochybný závěr o tom, že žalovaná sjednala s původním věřitelem smlouvu o úvěru v tvrzeném/předloženém znění. Listina označená jako Žádost/ Smlouva o klasickém úvěru [číslo] absentuje podpis žalované, ačkoli původní věřitel sám prostřednictvím Všeobecných obchodních podmínek původního věřitele normoval, že k uzavření smlouvy o úvěru dojde pouze, pokud klient (žalovaná) dodá původnímu věřiteli, nebo zprostředkovateli, podepsanou žádost o úvěr. Jinak řečeno, v listinných důkazech, které žalobkyně k důkazu navrhla, je sice obsažen text obsahově odpovídající tvrzením žalobkyně, z této listiny však nevyplývá, že by tato byla žalované známa a byla jí písemně akceptována, resp. že by na ní, případně na jiném akceptačním písemném projevu vůle žalované, byl připojen jiný či elektronický podpis (§ 562 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen„ NOZ“).

9. Za situace, kdy soud nemá za prokázané (žalobkyně neunesla důkazní břemeno) uzavření tvrzené smlouvy o úvěru (§ 1731 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku), v úvahu by připadalo posouzení vztahu mezi původním věřitelem a žalovanou dle zásad bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku. Pro úplnost soud podotýká, že i kdyby snad žalobkyně prokázala, že smlouva byla žalovanou podepsána, beztak by soud přijal závěr o neplatnosti smlouvy s ohledem na absenci řádného posouzení úvěruschopnosti žalované ze strany původního věřitele.

10. V rozsudku ze dne 28. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 762/2001, který byl uveřejněn pod [číslo] v časopise Soudní judikatura, roč. 2002, Nejvyšší soud přijal a odůvodnil závěr, že ve sporném řízení, pro které platí zásada dispoziční a projednací (a takovým bylo i řízení v této věci), stojí strany proti sobě a mají opačný zájem na výsledku řízení, a proto povinnost tvrzení a důkazní povinnost zatěžuje každou ze sporných stran ve zcela jiném směru. Každá ze sporných stran musí v závislosti na hypotéze právní normy tvrdit skutečnosti a označit důkazy, na základě kterých bude moci soud rozhodnout v její prospěch (břemeno tvrzení a důkazní břemeno). K problematice rozvržení důkazního břemene v řízení o nároku z titulu bezdůvodného obohacení Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 19. 12. 2002, sp. zn. 25 Cdo 246/2001, dospěl k závěru, že žalobce, jenž uplatňuje nárok na vrácení určité částky, uváděje, že ji žalovanému předal, tíží důkazní břemeno o uskutečnění předání. Na žalovaném naopak je, aby tvrdil a prokazoval existenci právního důvodu, na základě něhož si smí převzaté prostředky ponechat 11. Jelikož žalobkyně neprokázala, že by původní věřitel zaplatil třetí osobě za žalovanou částku 5 006 Kč, resp. neunesla důkazní břemeno stran uvedeného, nemá soud za to, že by na straně žalované existovalo jakékoli bezdůvodné obohacení, jež by bylo namístě vydávat. Proto nezbylo než žalobu zamítnout.

12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná byla v řízení zcela úspěšná, náleží jí tedy náhrada nákladů potřebných k účelnému bránění práva proti žalobkyni. Žalované však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.