76 C 84/2024

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Adamem Čičmancem ve věci žalobkyně: BEKS s.r.o., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , IČO 65655281 sídlem Adresa zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení 37 820 Kč s příslušenstvím , právnická osoba, části, v níž se žalobkyně vůči žalovanému domáhá zaplacení částky , částka, a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se řízení zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, a ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku , částka, k rukám zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou k Okresnímu soudu v , adresa, dne , datum, domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení s odůvodněním, že jakožto zhotovitel uzavřela dne , datum, s žalovaným jakožto objednatelem ústní smlouvu o dílo pro žalovaného. Dílo spočívalo v uložení litého potěru, čerpání litého potěru, dodávce cementového litého potěru Cemflow a dodávce a montáži okrajové dilatační pásky za celkovou cenu , částka, . Žalobkyně po předání díla vystavila fakturu č. , hodnota, na cenu díla splatnou do , datum, . Žalovaný cenu díla neuhradil. Dne , datum, žalovaný svůj dluh písemně uznal co do důvodu i výše a zavázal se jej uhradit ve třech splátkách s tím, že první splátku ve výši , částka, uhradí nejpozději do , datum, , druhou splátku do , datum, a třetí splátku do , datum, . Jelikož byl splátkový kalendář sjednán pod ztrátou výhody splátek v případě prodlení žalovaného po dobu delší, než pět dnů s úhradou splátky nebo jakékoliv její části žalovaný neuhradil ani první splátku, stal se celý dluh splatný dne , datum, .

2. Žalovaný se žalobě bránil tvrzením, že s žalobkyní uzavřel dohodou o uznání a úhradě dluhu, s tím, že dluh bude splacen nejpozději do , datum, . Dále uvedl, že výše dluhu nárokovaná žalobou k úhradě není oprávněná, jelikož dluh v mezidobí částečně uhradil.

3. Úvodem soud podotýká, že nevyhověl návrhu žalobkyně na vydání částečného rozsudku pro uznání, neboť nebyly splněny podmínky § 153a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen „o. s. ř.“.), když z vyjádření žalovaného k žalobě jednoznačně nevyplývá, že žalovaný nárok uznává. Žalovaný toliko konstatoval, jednak že s žalobkyní uzavřel dohodu, dle které má být dluh splacen nejpozději do , datum, , jednak že provedl částečnou úhradu dluhu (po podání žaloby). Soud pak nemůže provádět takový výklad vyjádření žalovaného, který z něho jednoznačně nevyplývá (srov. nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. IV. ÚS 544/05, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení ÚS, 43/2006). Z toho plyne, že nebyly dány podmínky pro vydání rozsudku pro uznání podle § 153a odst. 3 o. s. ř., a to ani podle § 153a odst. 3 o. s. ř., když žalovaný včas a řádně reagoval na výzvu k vyjádření podle § 114b o. s. ř. [pokud by se totiž tvrzení žalovaného stran ukázala jako pravdivá, nemusela by žalobkyně být v řízení (zcela) úspěšná]. Uznání nároku je pak procesním úkonem, který je třeba striktně odlišovat od mimoprocesních hmotněprávních úkonů včetně například uznání dluhu podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen „o. z.“). Jinak řečeno „hmotněprávní“ uznání dluhu samo o sobě nemůže vést k vydání rozsudku pro uznání.

4. Žalobkyně podáním ze dne , datum, , doplněným dne , datum, a dne , datum, , vzala žalobu zpět co do částky , částka, spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, za období od , datum, do zaplacení.

5. Dle ustanovení § 96 odst. 1 až 4 o. s. ř., může vzít žalobce za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to z části nebo zcela (odst. 1). Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí (odst. 2). Jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení (odst. 3). Ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání (odst. 4).

6. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vzala žalobu částečně zpět dříve, než začalo jednání, soud podle ustanovení § 96 odst. 2 o. s. ř. řízení v rozsahu zpětvzetí částečně zastavil, aniž by bylo třeba souhlasu žalovaného (výrok I.).

7. Soud účastníky usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , k vyjádření, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Žalobkyně vyslovila s takovým postupem souhlas. Žalovanému bylo usnesení s výzvou doručeno dne , datum, a ač byl soudem poučen, že nevyjádří-li, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, se ve stanovené lhůtě (tj. do , datum, ) nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu tady dali souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

8. Soud po provedeném dokazování učinil následující závěr o skutkovém stavu:

9. Žalobkyně pro žalovaného provedla dne , datum, na základě ústně uzavřené smlouvy domluvené práce spočívající v uložení litého potěru, čerpání litého potěru, dodávce cementového litého potěru Cemflow a dodávce a montáži okrajové dilatační pásky, a to v množství specifikovaném v daňovém dokladu č. , hodnota, ze dne , datum, , za celkovou cenu , částka, splatnou do , datum, . Žalovaný celý dluh co do důvodu a výše uznal, a to včetně příslušenství sestávajícího z úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žalovaný se zavázal dluh uhradit prostřednictvím tří měsíčních splátek s tím, že první splátku ve výši , částka, uhradí do , datum, , druhou splátku ve výši , částka, uhradí do , datum, a třetí splátku ve výši , částka, uhradí do , datum, , to vše na účet 1121178002/5500 pod VS , var. symbol, . Účastníci se dále dohodli, že splátkový kalendář je sjednán pod ztrátou výhody splátek, tedy dostane-li se žalovaný do prodlení s úhradou jakékoli splátky po dobu delší než pět dnů, stane se celý zbytek dluhu splatný den následující po uplynutí této pětidenní lhůty. Žalobkyně se zavázala, že v případě dodržení splátkového kalendáře nebude po žalovanému požadovat úhradu příslušenství dluhu. Tuto část pohledávky žalobkyně žalovanému prominula pod podmínkou včasné úhrady částky , částka, dle sjednaného splátkového kalendáře (dohoda o uznání a úhradě dluhu, datovaná dnem , datum, a podepsaná oběma účastníky; dále též „Dohoda“). Žalobkyně vystavila dne , datum, fakturu č. , hodnota, , na částku , částka, splatnou dne , datum, , v níž žalovanému vyúčtovala uložení litého potěru, čerpání litého potěru, dodávku cementového litého potěru Cemflow v množství 5,2 m3 a dodávku a montáž okrajové dilatační pásky v množství 49 m2 (faktura – daňový doklad č. , hodnota, ). Žalobkyně prostřednictvím svého zástupce dopisem doručeným žalovanému dne , datum, jej vyzvala k úhradě částky , částka, s příslušenstvím a smluvní pokutou v dodatečné lhůtě sedmi dnů od doslání výzvy s upozorněním, že dluh bude vymáhat soudně (předžalobní výzva k úhradě a doručenka datové zprávy). Žalovaný v pořadí první splátku ve výši , částka, splatnou dne , datum, poukázal na účet č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, dne , datum, (potvrzení o provedení transakce).

10. Podle § 548 odst. 1 o. z., vznik, změnu nebo zánik práv lze vázat na splnění podmínky. Je-li zánik práva nebo povinnosti vázán na nemožnou podmínku, nepřihlíží se k ní.

11. Podle § 548 odst. 2 o. z., podmínka je odkládací, závisí-li na jejím splnění, zda právní následky jednání nastanou. Podmínka je rozvazovací, závisí-li na jejím splnění, zda právní následky již nastalé pominou.

12. Podle § 2053 o. z., uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

13. Institut uznání dluhu je preventivním nástrojem, který vede k posílení postavení věřitele v případném budoucím sporu, neboť vytváří vyvratitelnou právní domněnku, že dluh v době jeho uznání existoval a trval. Důsledkem uznání dluhu je tedy přesun důkazního břemene z věřitele na dlužníka, na němž tak je, aby prokázal, že závazek nevznikl, zanikl či byl převeden na jiného. Hmotněprávní domněnka zakotvená v § 2053 o. z. má pak vazbu na procesní ustanovení § 133 o. s. ř., podle něhož platí za prokázanou skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, dokud není dokázán opak. Skutečnost, které svědčí vyvratitelná právní domněnka, není předmětem procesního dokazování, a nebyla-li v řízení domněnka existence uznaného závazku vyvrácena, soud musí mít podle ustanovení § 133 o. s. ř. tuto skutečnost za prokázanou (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo , hodnota, , ročník 2002, pod číslem , hodnota, , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo , hodnota, , ročník 2003, pod číslem , hodnota, , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo , hodnota, , ročník 2005, pod číslem , hodnota, , usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Z procesního hlediska to však neznamená, že by věřitel nemusel rozhodná skutková tvrzení umožňující jednoznačnou individualizaci uplatněného nároku uvádět. Předložené uznání závazku musí obsahovat takové skutečnosti, kterými se vylíčí skutkový děj, na jehož základě žalobce uplatňuje svůj nárok, a to v takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

14. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , dovodil, že uznání dluhu je jednostranný právní úkon dlužníka adresovaný věřiteli. Kromě obecných náležitostí předepsaných pro právní úkony je k jeho platnosti třeba písemná forma, vyjádření příslibu zaplatit dluh a uvedení důvodu dluhu a jeho výše, nebo-li, má-li mít písemné uznání práva dlužníkem právní důsledky, je nutné, aby došlo k uznání práva jak co do důvodu, tak co do výše, přičemž pokud jde o uznání práva co do důvodu, nemusí sice být tento důvod vždy v listině obsahující uznání práva uveden výslovně, ale musí být jednoznačně dovoditelný z jiné listiny, na níž je v listině o uznání dluhu výslovný odkaz (viz , adresa, , J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (2. aktualizace). , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2023, kom. k § 2053). Stejně tak uznání práva co do jeho výše musí být vyjádřeno tak, aby výše byla objektivně určitelná. Nic nebrání tomu, aby uznání dluhu bylo součástí dohody věřitele a dlužníka, tedy dvoustranného právního jednání, pokud jsou v něm obsaženy náležitosti uznání dluhu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

15. Byť se uvedené závěry dovozené Nejvyšším soudem vztahují k právní úpravě účinné do , datum, , soud je toho názoru, že jsou přesto plně použitelné rovněž na právní poměry, na něž dopadá právní úprava účinná od , datum, , a tedy rovněž na uznání dluhu podle § 2053 o. z.

16. Žalovaný dne , datum, písemně v listině označené jako Dohoda o uznání a úhradě dluhu platně uznal svůj dluh vůči žalobkyni dostatečně konkrétně jednak co do důvodu, jenž specifikoval jako dluh na zaplacení ceny díla ze smlouvy o dílo uzavřené dne , datum, mezi ním jakožto objednatelem a žalobkyní jakožto zhotovitelem s konkrétním uvedení předmětu díla, a to včetně odkazu na fakturu č. , hodnota, , kterou žalobkyně k žalobě přiložila, jednak co do výše jistiny , částka, a příslušenství sestávajícího z úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Z obsahu listiny, na níž byl projev vůle uznat dluh zaznamenán, je zřejmé kdo jej činí, vůči komu směřuje. Uznání dluhu obsahuje veškeré zákonem stanovené náležitosti, aby takové právní jednání žalovaného bylo lze považovat za uznání dluhu podle § 2053 o. z. Proto žalobkyni svědčí vyvratitelná domněnka, že dluh v době uznání existoval a trval.

17. Žalovaný v průběhu řízení nevznesl jakékoli námitky, jimiž by vyvratitelnou domněnku existence dluhu v době uznání zpochybnil. Naopak uvedl, že hodlá dluh uhradit. Jeho jedinou obranou bylo, že výše dluhu nárokovaná v žalobě neodpovídá skutečnosti, když (po podání žaloby) uhradil žalobkyni částku , částka, , na to ovšem žalobkyně reagovala částečným zpětvzetím žaloby (viz shora), pročež tato část dluhu nadále není předmětem věcného rozhodování soudu. Jelikož domněnka existence dluhu nebyla v průběhu řízení vyvrácena, musí být soudem považována za prokázanou.

18. Podmínka je vedlejším ustanovením v právním jednání, kterým se účinnost právního jednání, tj. skutečný vznik, změna či zánik subjektivních práv a povinností, činí závislým na skutečnosti, která je subjektům právního jednání v době jeho učinění neznámá (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, 7/2005). Musí se jednat o skutečnost nejistou, tedy takovou, o níž se neví, zda nastane. Zároveň musí jít o skutečnost budoucí, neboť ke vzniku, změně nebo zániku práv má dojít teprve dodatečně po uskutečnění právního jednání. Při sjednání odkládací podmínky nastanou následky právního jednání až jejím splněním. Byť je tedy právní jednání učiněno a platné, není účinné a ke vzniku, změně nebo zániku práv dojde až splněním podmínky (viz , adresa, , J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (2. aktualizace). , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2023, kom. k § 548).

19. Zákon žádným způsobem neomezuje podmíněné prominutí dluhu. V rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , Nejvyšší soud formuloval závěr, podle něhož jestliže se věřitel v písemné dohodě o postupné úhradě splatného peněžitého závazku zavázal, že při dodržení platebních podmínek nebude dlužníka „penalizovat“, a nebylo-li prodlení dlužníka s úhradou tohoto závazku dosud sankcionováno jiným způsobem než zákonným úrokem z prodlení, pak šlo o dohodu, kterou se věřitel podmíněně vzdal vůči dlužníku práva na zaplacení zákonného úroku z prodlení (§ 574 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb., resp. 1995n. o. z.)

20. Zavázala-li se v projednávané věci žalobkyně v písemné dohodě o úhradě splatného peněžitého dluhu, že při zaplacení částky , částka, v dohodnutém termínu, tj. ve třech splátkách, nebude po žalovaném požadovat zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, jde o dohodu, kterou se žalobkyně jako věřitelka podmíněně vzdala vůči žalovanému jako dlužníkovi práva na zaplacení úroku z prodlení. Účinky prominutí příslušenství však byly vázány na splnění odkládací podmínky vázané na včasnou a řádnou úhradu jistiny dluhu. Žalovaný neuhradil včas ani první splátku splatnou dne , datum, , když první úhradu provedl až dne , datum, , pročež se v důsledku prodlení se splátkou delšího pěti dnů v souladu s dohodou stan [viz čl. II. bod 4) Dohody] stal celý dosud nesplatný dluh splatným uplynutím pátého dne prodlení. Jelikož nebyla splněna odkládací podmínka řádného a včasného splnění dluhu, nemohly nastat účinky prominutí platební povinnosti žalovaného uhradit žalobkyni příslušenství (§ 548 odst. 1 a 2 věta první o. z.), tj. úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, přičemž žalovaný uznal dluh i co do uvedeného příslušenství. Soud má tudíž za to, že dluh v době uznání existoval a trval. Právo žalobkyně vůči žalovanému na zaplacení úroku z prodlení přitom plyne z § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení. Soud přitom okamžik prodlení určil dnem , datum, , nikoli dnem zesplatnění celého zbytku dluhu dle Dohody, tj. ke po dni následujícím po uplynutí pěti dnů po splatnosti prodlévající splátky. Vycházel přitom z obsahu Dohody, kdy žalovaný jednak uznal co do důvodu a výše dotčený úrok z prodlení běžící právě od , datum, , tj. že byl v prodlení již od tohoto data, jednak se žalobkyně zavázala toto příslušenství žalovanému prominout pouze pod podmínkou včasné úhrady celého dluhu. Stanovení okamžiku splatnosti celého zbytku dluhu v případě porušení splátkového kalendáře smluveného v Dohodě nemělo vliv na skutečnost, že žalovaný byl v prodlení s úhradou dluhu již od , datum, . Žalobkyně mu pouze poskytla dobrodiní možnosti dodatečné úhrady bez penalizace úrokem z prodlení, o což se žalovaný nedodržením splátkového kalendáře připravil, proto platí, že právo žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení běžícího od , datum, nezaniklo.

21. Brání-li se žalovaný uplatněnému nároku tvrzením, že podle Dohody byl dluh splatný nejpozději do , datum, , pak přehlíží, že si strany nesjednaly nejzazší termín splatnosti celého dluhu, nýbrž rozložily splatnost dluhu do splátek, přičemž nejpozději do , datum, měl žalovaný uhradit až v pořadí poslední splátku, předcházející dvě splátky měly být v době splatnosti třetí splátky již uhrazeny. Současně s rozložením splnění dluhu do splátek si strany sjednaly tzv. ztrátu výhody splátek [viz čl. II. bod 4) Dohody]. Tento termín odkazuje na právo věřitele požadovat okamžité splacení celkového zbývajícího dluhu, místo postupného splácení dle původní dohody. Jelikož žalovaný neuhradil včas první splátku splatnou dne , datum, , přičemž k první úhradě došlo až dne , datum, , ke dni , datum, (tj. po pětidenním prodlení) nastala splatnost celého dluhu. K zesplatnění došlo bez ohledu na skutečnost, zda žalovaný splátku, se kterou byl v prodlení, v mezidobí, ovšem až po zesplatnění celého dluhu šestého dne po prodlení s první splátkou, uhradil. Účelem institutu ztráty výhody splátek není ochrana věřitele pouze pro případ, že dlužník neuhradí dohodnutou splátku vůbec, ale i pro případ, že dohodnutou splátku neuhradí řádně a včas (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , spis. zn. , spisová značka, ). Strany si současně sjednaly, že k okamžité splatnosti dojde automaticky bez dalšího uplynutím pátého dne prodlení s úhradou konkrétní splátky. Řečeno jinak, skutečnost, že žalovaný provedl úhradu první splátky dne , datum, , nic nemění na tom, že celý dluh se již před tím stal splatným.

22. Tvrdil-li žalovaný ve vyjádření ze dne , datum, , že v „nejbližší době dojde další splátka, resp. doplacení celé částky dluhu“, pak nic takového žalovaný ani s odstupem téměř dvou měsíců od svého vyjádření nedoložil, na výzvu soudu ze dne , datum, , zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, pak nereagoval.

23. S ohledem na vše shora uvedené soud žalobě, po zohlednění částečného zpětvzetí, zcela vyhověl (výrok II.).

24. Jelikož byla žalobkyně v řízení zcela úspěšná a současně částečné zpětvzetí důvodně podané žaloby bylo učiněno pro chování žalovaného, má podle § 142 odst. 1 a § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, , z odměny zástupce žalované za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) podle § 6 odst. 1, § 7 bodu 5., § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), při tarifní hodnotě , částka, , po , částka, , a za jeden úkon právní služby (částečné zpětvzetí žaloby) podle § 6 odst. 1, § 7 bodu 5., § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarif, při tarifní hodnotě , částka, [tarifní hodnotou v případě úkonu spočívajícího v částečném zpětvzetí žaloby, jejímž předmětem je peněžité plnění, je částka, o niž je žaloba vzata zpět (viz usnesení Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, )], za , částka, , tj. odměna celkem , částka, , z paušální náhrady hotových výdajů za čtyři úkony právní služby podle § 13 odst. 1, odst. 2 advokátního tarifu po , částka, , tj. celkem , částka, a, jelikož je zástupce žalobkyně plátcem DPH, z částky odpovídající dani z přidané hodnoty z odměny a náhrady hotových výdajů ve výši , částka, . Celkem činí výše nákladů, na jejichž náhradu má žalobkyně nárok, částku , částka, .

25. O platební povinnosti bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., jelikož pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvod.