77 C 123/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Kupkou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 2 509 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se v rozsahu nároku na zaplacení částky 2 544 Kč částečně zastavuje.

II. Žaloba o zaplacení zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného částkou 172 Kč se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s tím, že žalovaný označený v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu jménem: [jméno] [příjmení], příjmením: [příjmení], datem narození a bydlištěm, coby vlastník/provozovatel vozidla [registrační značka] neměl v době od 17. 4. 2020 do 2. 6. 2020 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a je tedy povinen zaplatit příspěvek do garančního fondu ve výši 2 209 Kč a poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně žalovaného označila datem narození a bydlištěm, je dle soudu zřejmé, že žalovaným je fyzická osoba uvedená v záhlaví tohoto rozsudku. Podáním ze dne 9. 12. 2021 žalobkyně vzala žalobu zpět co do částky 2 544 Kč (jistina + 35 Kč na část úroku z prodlení) s tím, že žalovaný tuto částku dne 6. 12. 2021 uhradil. Soud proto podle § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. řízení v tomto rozsahu zastavil výrokem

I. Soud nařídil jednání na den 21. 3. 2022 a účastníky k němu řádně a včas předvolal. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila. Neúčastí na jednání, na něž žalobkyně byla řádně předvolána, se žalobkyně dobrovolně připravila o případné dobrodiní poučení ve smyslu § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též „o. s. ř.“). Žalovaný se k jednání dostavil a uvedl při něm, že se cítí být žalobkyní uveden v omyl, žaloba byla od počátku neadresná, v předmětném období nebyl vlastníkem ani provozovatelem vozidla, neboť jím byl jeho syn [jméno] [celé jméno žalovaného], za nějž dlužnou jistinu uhradil z důvodu nevýdělečnosti syna; jednání žalobkyně považuje za silně automatizované, když tato pracovala s nerelevantními daty k vlastníku a provozovateli vozidla; uvedl, že byl toliko pojistníkem. Soud nemá žádné z tvrzení žalobkyně za prokázáné. Z žalobkyní předloženého výpisu z databáze (na č. l. 28) a ze sdělení z evidence registru silničních vozidel plyne, že provozovatelem a vlastníkem vozidla [registrační značka] byl v období od 16. 1. 2019 dosud [jméno] [celé jméno žalovaného], nikoli žalovaný. V rozporu s tímto zjištěním není ani skutečnost vyplývající z žalovaným předložené kupní smlouvy z 13. 1. 2018, podle níž vozidlo [registrační značka] zakoupil [jméno] [celé jméno žalovaného]. Není zřejmé, z jakých informací žalobkyně vycházela, nicméně v řízení nebylo prokázáno, že by jí uváděné informace byly správné. Naopak bylo prokázáno, že se jednalo o informace nesprávné, čemuž odpovídá příznačné vyjádření žalovaného, podle něhož byl postup žalobkyně vůči žalovanému silně automatizovaný a neindividualizovaný. Důkaz k tvrzení žalovaného o tom, že byl pouze pojistníkem, nebylo třeba s ohledem na zjištěný skutkový stav a na něj aplikovaný právní závěr provádět. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Žalovaný nebyl v období od 17. 4. 2020 do 2. 6. 2020 vlastníkem ani provozovatelem vozidla [registrační značka], pročež nemohl porušit povinnost sjednat si pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem tohoto vozidla vyplývající z § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a nevznikla mu povinnost ve smyslu § 4 zákona č. 168/1999 Sb. Žalobkyni proto tvrzené právo za žalovaným nevzniklo a nevzniklo jí proto ani právo na úhradu úroku z prodlení, žalovaný tedy není pasivně věcně legitimován. Pokud žalovaný již část uhradil, případně při jednání soudu deklaroval, že se zavazuje zbývající část uhradit za syna, neuhradil ani se nezavázal k úhradě dluhu svého, nýbrž se jednalo o dluh jeho syna, nemohlo se jednat ani o uznání dluhu ve smyslu § 2054 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Žaloba za žalovaným je zcela nedůvodná a proto ji soud, v části zbývající po částečném zpětvzetí žaloby, zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 300 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů nezastoupeného žalovaného, kterému podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a příslušných ustanovení vyhlášky č. 254/2015 Sb. náleží 300 Kč za jeden účelně učiněný úkon (účast na soudním jednání). Pro úplnost soud dodává, že ve vztahu k zastavené části řízení, nelze příčinu zastavení spatřovat v chování žalovaného, neboť žaloba byla proti němu podána od počátku bezdůvodně.