77 C 123/2025

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Kupkou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o určení neplatnosti závěti a o určení, že žalobkyně je dědičkou,

I. Žaloba o určení, že závěť , jméno FO, , narozené , rodné přijmení, , datum, a zemřelé dne , datum, , naposledy bytem , adresa, , pořízená ve formě notářského zápisu sepsaného , tituly před jménem, , jméno FO, , notářkou v , adresa, , dne , datum, pod sp. zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , je neplatná, se zamítá.

II. Žaloba o určení, že žalobkyně je dědičkou po zůstavitelce , jméno FO, , narozené , rodné přijmení, , datum, a zemřelé dne , datum, , naposledy bytem , adresa, , se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce , částka, , a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalované.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne , datum, směřovanou vůči žalované domáhala určení, že závěť její matky , jméno FO, , nar. , datum, a zemř. , datum, (dále též „zůstavitelka“), pořízená ve formě notářského zápisu sepsaného , tituly před jménem, , jméno FO, , notářkou v , adresa, , dne , datum, pod sp. zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , je neplatná, a současně se domáhala určení, že žalobkyně je dědičkou po zůstavitelce , jméno FO, . Žalobkyně uvedla, že v dědickém řízení vedeném u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, neuznala závěť zůstavitelky, v níž tato určila žalovanou jako svou jedinou dědičku, a usnesením doručeným dne , datum, byla vyzvána k podání žaloby o určení, že je dědičkou po zůstavitelce. Závěť neuznala, protože v době jejího sepsání byla zůstavitelka po několika mozkových příhodách, když opakovaně prodělala TIA (transistory ischemic attack), s přechodnou řečovou poruchou charakteru expresivní afasie a v jednom případě s paresou pravé horní končetiny, čímž mohlo nejspíše dojít ke změnách v rozlišovacích schopnostech zůstavitelky. TIA často probíhá ve smíšené formě, kdy bývá s expresivní afasií spojena percepční afasie, kdy pacientka není schopna částečně nebo zcela vnímat sdělovaný obsah a význam řeči druhé osoby, přestože se na první pohled může jevit jako zcela normální osoba, přestože není schopna rozlišit důsledky svého jednání. Naléhavý právní zájem na určení neplatnosti závěti žalobkyně spatřuje v tom, že kvůli napadené závěti je vyloučena z dědictví, zkrácena na svých majetkových právech a je ohroženo její případné vlastnické právo.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, neboť závěť zůstavitelky je platná. Žalovaná byla se zůstavitelkou (svou babičkou) v rozhodném období v pravidelném kontaktu, jednou za 14 dní ji navštěvovala. Zůstavitelka sice opakovaně prodělala TIA, ale ty měly na kognitivní schopnosti zůstavitelky vždy jen krátkodobý vliv v řádu několika hodin projevující se pouze zhoršenou schopností artikulovat. Do poloviny roku 2023 byla zůstavitelka zcela duševně v pořádku, byla plně způsobilá právně jednat a byla zcela soběstačná.

3. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k těmto skutkovým zjištěním.

4. Zůstavitelka , jméno FO, dne , datum, pořídila závěť ve formě notářského zápisu sepsaného , tituly před jménem, , jméno FO, , notářkou v , adresa, , pod sp. zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , jímž ustanovila dědičkou veškerého svého majetku svou vnučku – žalovanou, a současně jí nařídila vyplatit dceři zůstavitelky (žalobkyni), peněžní částku odpovídající hodnotě jedné čtvrtiny obvyklé ceny majetku pozůstalosti. Dále je závěti uvedeno, že tato je činěna s rozvahou, vážně a bez donucení. Součástí závěti je prohlášení zůstavitelky o způsobilosti samostatně právně jednat v rozsahu právního jednání, o němž je notářský zápis sepisován.

5. Soud vyslechl jako svědkyni , tituly před jménem, , jméno FO, , notářku, která byla oběma účastnicemi zproštěna mlčenlivosti. Svědkyně sdělila, že si na zůstavitelku pamatuje jako „takovou babičku“, která hezky mluvila o žalované jako o , Anonymizováno, . Profesně velice zkušená notářka neměla žádnou pochybnost o testovací způsobilosti zůstavitelky. Z výpovědi svědkyně soud zjistil, že zůstavitelka sama v kanceláři notářky projevila, jak má vypadat její poslední vůle. Zůstavitelka notářce sdělila motivaci pro závěť, uvedla, že chce, aby její majetek připadl po její smrti žalované, neboť s žalobkyní měla tehdy problémy, chtěla, aby to měla žalovaná co nejjednodušší. Soud nepochybuje o věrohodnosti svědkyně a pravdivosti její výpovědi.

6. Žalobkyně je dcerou zůstavitelky, žalovaná je dcerou předemřelého syna zůstavitelky , jméno FO, . Zůstavitelka zemřela dne , datum, . Řízení o pozůstalosti po zůstavitelce je vedeno Okresním soudem v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, . O těchto skutečnostech nebylo mezi účastnicemi sporu.

7. Usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , soud rozhodl notářem , tituly před jménem, , jméno FO, za účasti pozůstalé dcery (žalobkyně) a pozůstalé vnučky – závětní dědičky (žalované) tak, že odkázal žalobkyni coby dědičku ze zákonné dědické posloupnosti, aby do dvou měsíců od právní moci usnesení podala u zdejšího soudu žalobu o určení, že je dědičkou po zůstavitelce , jméno FO, . Své rozhodnutí odůvodnil tím, že zůstavitelka nezanechala žádné právní jednání pro případ smrti s výjimkou závěti sepsané notářkou dne , datum, pod sp. zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , již žalobkyni neuznala za platnou, pročež odkázal k podání žaloby podle § 170 odst. 1 z. ř. s. a § 1673 odst. 1 o. z. právě pozůstalou dceru, jejíž dědické právo se jeví jako nejslabší. Podle sdělení , tituly před jménem, , jméno FO, , notáře, z , datum, bylo usnesení doručeno zástupci žalobkyně dne , datum, a dne , datum, nabylo právní moci.

8. Soud se dále zabýval zdravotním stavem zůstavitelky v době pořízení závěti.

9. Z lékařské zprávy , tituly před jménem, , jméno FO, , kardiologa, ze dne , datum, soud zjistil, že tento lékař ve zprávě zmínil opakované poruchy vyjadřování zůstavitelky a mezi závěry uvedl: „Recidivující poruchy řeči, TIA v an”. Z lékařské zprávy , tituly před jménem, , jméno FO, , praktického lékaře zůstavitelky, ze dne , datum, soud zjistil, že v části anamnéza jsou tři zmínky o TIA, a to z května 2014 po hospitalizaci na interním oddělení (TIA s přechodnou řečovou poruchou charakteru expresivní afasie), z ledna 2016 podle neurologie (recid TIA v povodí ACI sin s expres fat lesi a paresou PHK, tč bez lateralizace USG), ze srpna 2019 podle neurologie (recid TIA v povodí ACI sin s expres fat lesi a paresou PHK, tč bez lateralizace USG), ve zprávě je dále zmíněno, že před 14 dny nemohla chodit, byla na ortopedii u , tituly před jménem, , jméno FO, .10. , tituly před jménem, , jméno FO, v e-mailu ze dne , datum, k dotazu soudu uvedl, že zůstavitelku opakovaně vyšetřoval, vždy pouze pro kloubní a páteřní potíže, komunikace s ní probíhala bez pozoruhodností, nikdy se nestalo, že by na něj působila zmatená nebo snadno manipulovatelná, neměl informace o TIA zůstavitelky či jejích neurologických potížích. Výslech , tituly před jménem, , jméno FO, , ani původně navržený výslech , tituly před jménem, , jméno FO, , , právnická osoba, , neprovedl, protože na nich žalovaná netrvala.

11. Soud nicméně vyslechl jako svědka , tituly před jménem, , jméno FO, , pratického lékaře, kterému byl udělen souhlas se sdělováním informací o zdravotním stavu zůstavitelky. , tituly před jménem, , jméno FO, si zůstavitelku jako svou pacientku praktického lékaře pamatoval. Osobně přicházel do styku se zůstavitelkou docela často a nikdy si nebyl vědom, že by byla zmatená natolik, že by nebyla schopna právních úkonů. Nepamatoval si, zda se u něj kdy zůstavitelka objevila po prodělání TIA. Nepamatoval si kolikrát přesně zůstavitelka TIA prodělala, nicméně podle zprávy Oddělení následné péče , adresa, z října 2023 byla zůstavitelka tehdy při vědomí, orientovaná v čase, místem, osobou. Je přesvědčený, že TIA z roku 2019 nemohla ovlivnit zůstavitelku v roce 2021, neboť se jedná o přechodné postižení mozku, popsal jeho projevy, a nemyslí si, že by někdo s přechodnou poruchou mozku, tzv. mrtvičkou, byl schopen koherentně reagovat. , tituly před jménem, , jméno FO, v rámci svého výslechu potvrdil, že trvá na tom, co uvedl ve svém žalovanou předloženém vyjádření z , datum, , kde píše, že zůstavitelka nebyla podle jeho dokumentace ani podle neurologického oddělení Masarykovy nemocnice v roce 2021 hospitalizována, nebyla zbavena způsobilosti k právním úkonům a domnívá se, že závěť nebyla ničím ovlivněna. Z výslechu svědka soud zjistil, že svědek coby praktický lékař s dlouholetou praxí nikdy neměl pocit o tom, že by zůstavitelka nebyla schopna právních úkonů, nikdy se mu nejevila natolik zmatená. Nemá žádnou znalost o TIA zůstavitelky v roce 2021. Pochybuje o tom, že by v rámci vzplanutí TIA byla schopna pořízení notářské závěti. Soud nepochybuje o věrohodnosti svědka a pravdivosti jeho výpovědi, která, byť neposkytla soudu konkrétní odpovědi na některé dotazy, umožnila soudu učinit si poměrně jasný obraz o (ne)schopnosti pacienta s TIA pořídit u notáře závěť formou notářského zápisu. Soud z výpovědi svědka především zjistil, že zůstavitelka dle lékařské dokumentace neprodělala v roce 2021, pokud by TIA prodělávala v době pořizování závěti u notářky, bylo by to notářkou seznatelné, nadto v říjnu 2023 byla po percepční stránce v pořádku.

12. Soud vyslechl také tři sousedy zůstavitelky, , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, . Rovněž vyslechl vnuka zůstavitelky , jméno FO, , syna žalobkyně.

13. Svědek , jméno FO, v rámci svého výslechu uvedl, že znal zůstavitelku jako soused od roku 1993, jejich pozemky spolu přímo sousedily. Měl s ní příjemný sousedský vztah, bavil se s ní přes plot, pomáhal jí s drobnými opravami v domě, konzultovala s ním například výměnu plotu, občas ji dovezl na nákup. , jméno FO, doma chodila oblečená v županu, protože moc netopila, svědek zůstavitelku v jejím domě bezpečně identifikoval na žalovanou předložených fotografiích na č. l. 47–49. Pamatoval si, kdy zemřela, byl u toho, když ji na Silvestra odváželi. Sdělil, že její zdravotní stav se rapidně zhoršil asi měsíc nebo dva měsíce před smrtí. Ví, že byla nahluchlá na jedno ucho, nosila naslouchátko, stěžovala si na bolesti nohou, jiné informace o jejím zdravotním stavu nemá. Asi posledních 10 let před smrtí řešila, co má udělat s barákem, komu jej dát nebo jak to udělat, sdělila mu, že dceři toho dala už hodně, nějakou ovčárnu, a chtěla, aby vnučka po , jméno FO, něco dostala; poslední dva roky před smrtí se o tom už nebavili. Také v té době však byla schopna víceméně samostatně řešit záležitosti ohledně provozu domu (oprava kotle, uzavření vody), byla schopna telefonovat a normálně mluvit se svědkem. Svědkovi nikdy nepřišlo, že by mu zůstavitelka nerozuměla. Svědek zná rovněž žalobkyni (, jméno FO, ), kterou u zůstavitelky dříve vídával, poslední dobou tam už však nejezdila, viděl ji tam naposledy asi před čtyřmi lety. Dříve tam vídával i , jméno FO, , syna , jméno FO, , který tam jezdil se svým synem třeba na Vánoce, což však posléze asi před čtyřmi nebo pěti lety také z jemu neznámých důvodů skončilo. Zůstavitelka mluvila o své dceři , jméno FO, podle svědka zvláštně, říkala mu, že , jméno FO, podniká v Praze, pak říkala, že je nemocná a už za zůstavitelkou nejezdí, protože se nějak pohádali, důvod svědek nezná. Svědek zná také žalovanou, která za zůstavitelkou jezdila často na víkendy, jezdily spolu po nákupech, vídával je společně i se psem žalované na zahradě, občas jej obě volaly s prosbou o opravu.

14. Svědkyně , jméno FO, v rámci svého výslechu uvedla, že znala zůstavitelku jako sousedka asi 40 let jejich pozemky spolu přímo sousedily (na druhou stranu než pozemek svědka , jméno FO, ). Svědkyně pro zůstavitelku někdy, během pandemie Covid-19, nakupovala, protože žalovaná (, Anonymizováno, ) nemohla přijet, často se bavily přes plot, v létě se navštěvovala téměř denně na kávu, přes zimu méně často. Asi před 20 lety řešila zůstavitelka s manželem svědkyně dědictví, chtěla, v době, kdy už nebyl syn , jméno FO, naživu, aby , Anonymizováno, dostala celý barák. Manžel svědkyně zůstavitelce tehdy říkal, že , jméno FO, musí zdědit aspoň nějaký povinný podíl. Zůstavitelka před svědkyní mluvila dlouho o tom, že chce mít věc vyřešenou, chce, aby , Anonymizováno, dostala barák, protože , jméno FO, dostala celou chalupu po smrti manžela zůstavitelky, protože , jméno FO, podle zůstavitelky neměla o barák zájem, chtěla chalupu, tak se ostatní vzdali dědictví ve prospěch , jméno FO, . Zůstavitelka svědkyni říkala, že jde k notáři, to bylo přibližně před třemi nebo čtyřmi lety; svědkyně neví, jak to nakonec vyřešila. Zdravotně na tom byla zůstavitelka podle svědkyně skoro až do konce života fit, ví že využívala senior taxi na nákupy, ale vždy jí to dost myslelo, a také během covidu v letech 2020 a 2021. Svědkyně si nikdy nevšimla, že by jí zůstavitelka nerozuměla, po duševní stránce jí přišla fit, viděla ji naposledy v prosinci před smrtí zůstavitelky. Neví, co bylo příčinou úmrtí. Dozvěděla se ještě za života zůstavitelky od jiných sousedů, a posléze od , Anonymizováno, , že zůstavitelka prodělala někdy v té době slabou mrtvičku, byla v LDN nebo podobně, poté se zůstavitelka vrátila domů, o slabé mrtvičce zůstavitelky v dřívější době neslyšela. Podle svědkyně to zůstavitelce pálilo až do konce života. Svědkyně rovněž zůstavitelku v jejím domě bezpečně identifikovala na žalovanou předložených fotografiích na č. l. 47–49. Svědkyně znala i děti zůstavitelky , jméno FO, a , jméno FO, . , jméno FO, svědkyně vídala u zůstavitelky několikrát, když přijela třeba na Vánoce, pak třeba jednou za rok pomoct s něčím na zahradě, poslední tři či čtyři roky už vůbec. , Anonymizováno, , dcera , jméno FO, , za svou babičkou jezdívala, svědkyně si s ní občas volá, dávala asi před třemi lety její číslo Policii, když se zůstavitelka bála, že v její nemovitosti byl zloděj.

15. Svědkyně , jméno FO, v rámci svého výslechu uvedla, že znala zůstavitelku jako sousedka asi 30 let, bydlí v domě naproti domu zůstavitelky. Dvakrát viděla přijet k zůstavitelce městskou policii, snad tam mělo něco hořet. Zůstavitelka občas na svědkyni zazvonila, když něco potřebovala, ptala se na elektřinu nebo plyn. Zůstavitelka také říkala svědkyni, že , jméno FO, už k ní nejezdí, protože tam chtěla bydlet se zůstavitelkou, kdy snad chtěla svému synovi dát svůj byt, a zůstavitelka jí řekla, že chce bydlet sama, od té doby tam svědkyně , jméno FO, neviděla, je to určitě asi pět let. Zůstavitelka svědkyni řekla, že chce mít své soukromí, nechtěla, aby se o ni někdo staral, ten dům dle svědkyně rozhodně není pro dvě rodiny. Zůstavitelka také říkala svědkyni, že by chtěla řešit majetkové poměry, protože , jméno FO, tam nejezdí, na což jí svědkyně řekla, ať se rozhodne sama a dá dům tomu, kdo se o ni stará; svědkyně viděla, že se o ni stará , Anonymizováno, . Zůstavitelka byla podle svědkyně hodně vstřícná vůči svým dětem, pořád někoho vyplácela, dceři , jméno FO, dala chatu, vyplácela snad maminku , Anonymizováno, , sama žila hrozně skromně. Svědkyně neví, jak to nakonec s domem dopadlo. Zůstavitelka na svědkyni, původním povolání zdravotní sestru, nicméně působila po zdravotní stránce úměrně věku, nikdy na ni nepůsobila zmatená. Svědkyně znala i děti zůstavitelky , jméno FO, a , jméno FO, . Dcera , jméno FO, za zůstavitelkou jezdívala dříve dost často, posledních asi pět nebo sedm let už ji tam neviděla, bavily se spolu ohledně maminky a podobně. , jméno FO, má dceru , Anonymizováno, , která tam jezdila, dokud zůstavitelka byla naživu poměrně často, asi každých 14 dní, vídala Barboru z okna, jak nakupuje, vozí jí věci, někam ji vozí. , jméno FO, zná svědkyně také, naposledy ho viděla u zůstavitelky, stejně jako , jméno FO, , asi před čtyřmi, pěti lety. Dřív tam jezdívali třeba na Vánoce.

16. Výpovědi sousedů soud hodnotí jako věrohodné, svědci dle názoru soudu nebyly na výpovědi předem nijak zvlášť připraveni, působili spontánně, soud nepochybuje o jejich pravdivosti. Všichni svědci zůstavitelku i její potomky znali a poskytli soudu dostatečný obraz o zdravotním stavu zůstavitelky, chodu její domácnosti, jejím vztahu s potomky a motivaci k sepsání závěti. Soud z výpovědí sousedů zjistil, že zůstavitelka, přestože byla osobou vysokého věku a trápily ji obvyklé zdravotní neduhy, působila po mentální stránce zdravě, nikdy nepůsobila zmatená, v podstatě až do konce svého života byla schopna zařídit záležitosti související s domem a pozemkem. Soud dále zjistil, že zůstavitelka si nepřála, aby s ní žalobkyně v domě žila, žalobkyně a její syn proto přestali za zůstavitelkou asi před pěti lety jezdit, žalovaná se naproti tomu o zůstavitelku starala, pravidelně v intervalu asi 14 dnů za ní jezdívala, pomáhala s nákupy a obstaráním domácnosti. Zůstavitelka si přála, aby žalovaná dostala dům zůstavitelky, mimo jiné proto, že žalobkyně v minulosti získala chatu, což zůstavitelka projevila před všemi vyslechnutými svědky.17. , jméno FO, žalobkyně, svědek , jméno FO, v rámci svého výslechu uvedl, že má dobrý vztah se svou matkou (žalobkyní), s žalovanou , Anonymizováno, míval velmi dobrý a hezký vztah, který byl ale narušen podle jeho domněnky tím, že se matka žalované snažila svědka a jeho matku od babičky (zůstavitelky) oddělit, což vedlo k sepsání předmětné závěti. Svou babičku viděl svědek naposledy , datum, , předtím se s ní vídal často, třeba pětkrát ročně, jak uvedl. Uvedl také, že si často volali. Při každé návštěvě u babičky se ale řešilo, proč za ní nejezdí jeho matka, kdy babička nebyla schopna pochopit, že jeho matka onemocněla a má psychické problémy, které jí neumožňují za ní jezdit. Babička si podle svědka myslela, že jí to svědkova matka dělá naschvál, při poslední návštěvě svědkovi sdělila, že pro ni nic neznamenají (svědek a jeho rodina), přestože se jí snažili svědkovu matku vynahradit a pomáhat jí. Babička řešila dědictví na každé návštěvě, bylo to neustálé téma. Svědkova matka neměla kde bydlet a chtěla, aby babička nechala dům na ni s tím, že máma Báru vyplatí, to babička chtěla řešit s matkou svědka, nikoli se svědkem. Žalobkyně podle svědka několikrát za babičkou přijela v roce 2023, vozila jídlo a časopisy babičce do nemocnice a uklízet domů, babička stále nebyla schopna přijmout, že žalobkyně není schopná normálně fungovat, matka svědka to špatně psychicky snášela. Babička byla dle svědka starý člověk, který často měnil svůj názor na to, kdo se o ni má starat, svědek si myslí, že máma a , Anonymizováno, se o babičku před onemocněním matky staraly obě. Babička navenek působila soběstačně, ale svědkovi se zdálo, že v některých věcech byla mimo. V průběhu let zapomněla na dědovu závěť, která jí ukládala rozdělit majetek spravedlivě, což ona dělala, žalobkyně dostala chalupu u Loun, otec žalované část domu v , adresa, , proto babička mnoho let , jméno FO, a její matku vyplácela. Babička často svědkovi vyprávěla, že se , Anonymizováno, má špatně, má málo peněž a zdravotní problémy, považoval to průpravu babičky k ovlivnění vztahu se svědkem a jeho matkou. Přibližně v roce 2019 potřebovala matka svědka někde bydlet, dohodly se s babičkou, že zůstane přes zimu u ní a bude se o babičku starat, ale když svědkova matka přijela, babička jí řekla, že jí to , Anonymizováno, vymluvila a už ji tam nechce. Svědek dále uvedl, že měli podezření na to, že je závěť sepsaná, babička mu řekla, že byla u notáře, nezeptal se jí proč, ale bylo jasné, že tam jela řešit závěť. Současně svědek uvedl, že babička měla ručně sepsanou závěť, kterou ukázala v domě jeho manželce, není si jistý, kdy to bylo, ale spíše před sepsáním závěti u notáře. Svědek si myslí, že žalovaná s matkou babičku zblbly a dovlekly ji k notáři, protože babička by to sama neudělala. Svědek dále vnímá negativně, že se vloupaly do domu zůstavitelky po její smrti, aniž by rodinu žalobkyně na to upozornily. K dotazu žalované, proč nebyli na pohřbu zůstavitelky, svědek uvedl, že to bylo proto, že žalovaná jim babičku ukradla.

18. Výpověď svědka byla velice emotivní, svědek se při vzpomínání na svou babičku rozbrečel, v závěru výslechu při konfrontaci ze strany žalované se rozezlil a třísknul stohem papírů na stůl žalované strany. Ve výpovědi svědka přesto převládá jiná emoce, a tou je křivda. Svědek je nešťastný, že přišel o část svých nejbližších, což jednoznačně připisuje chování žalované, respektive spíše její matky, které babičku podle svědka zmanipulovaly. Lidsky je pochopitelné, že svědek vnímá celou situaci úkorně, nicméně z výpovědi svědka nevyplynulo, že by zůstavitelka skutečně byla zmanipulovaná či že by nevěděla co činí. Naopak otázka dědictví byla pro zůstavitelku zásadní, chtěla ji řešit, byla zjevně nešťastná ze vztahu s žalobkyní, z toho, že za ní prakticky přestala jezdit, nelze přitom zůstavitelce žádným způsobem vyčítat, jak subjektivně celou situaci vnímala. Proto se zůstavitelce rozhodla zajít k notáři kvůli závěti, což svědkovi zjevně sdělila. Svědkovy úvahy o tom, že žalovaná se svou matkou zůstavitelku ukradly a zblbly jsou pouze domněnky vnuka, který byl ze vztahu s babičkou nešťastný již za jejího života, což po smrti a nabytí vědomosti o obsahu předmětné závěti vedlo k zvýraznění pocitu křivdy a nespravedlnosti. Přestože je svědek synem žalobkyně a způsob jeho výpovědi může být motivován také ekonomickými důvody, má soud za to, že vylíčil skutečnosti týkající se jeho babičky tak, jak je skutečně vnímá, avšak jedná se z významné části pouze o jeho domněnky zmocněné ukřivděností a pocitem nespravedlnosti, která by měla být dle jeho přání (a zjevně přání jeho matky) napravena v tomto řízení. K prokázání tvrzení žalobkyně o tom, že zůstavitelka nebyla v době sepsání závěti u notáře pro svůj zdravotní stav a změny v rozlišovacích schopnostech schopná pochopit význam svého jednání však výpověď svědka nevedla, právě naopak. Z výpovědi soud zjistil, že zůstavitelka měla k ustanovení žalované dědičkou svého majetku svůj důvod, byť se subjektivně některým členům rodiny může zdát, že tomu tak nebylo, a byla schopna svou vůli jasně projevit u notáře, když tuto dávala často najevo před svědkem a jeho rodinou, jakož i před vyslechnutými sousedy, a konečně i notářkou, jak je shora uvedeno. Výpověď svědka dále potvrdila výpovědi sousedů v tom, že přibližně před pěti lety se zůstavitelka s žalobkyní nepohodla ohledně bydlení (třebaže dočasného) žalobkyně v domě s žalovanou, což prakticky vedlo k ukončení návštěv zůstavitelky ze strany žalobkyně.

19. Po takto provedeném dokazování měl soud za prokázaný skutkový stav v rozsahu, který umožnil rozhodnutí věci. V řízení bylo dle soudu prokázáno, že zůstavitelka neprodělala TIA v roce 2021, dříve prodělané TIA nemohly mít na způsobilost zůstavitelky v době pořízení závěti u notáře vliv, v době pořízení závěti u notáře byla zcela v pořádku. To vyplývá především z výslechů notářky a praktického lékaře zůstavitelky, kdy toto zjištění podporují také výpovědi sousedů zůstavitelky, na které zůstavitelka nikdy nepůsobila zmateně. Soud nepřistoupil na důkazní návrh žalované ustanovením znalce v oboru neurologie za účelem posouzení, zda zůstavitelka byla v době pořízení závěti schopna posoudit důsledky svého jednání, jelikož by to bylo s ohledem na učiněná zjištění zcela nadbytečné, když soud nemá nepochybuje o tom, že zůstavitelka v době pořízení závěti dne , datum, nejednala v duševní poruše či jakékoli jiné poruše, jež mohla mít vliv na schopnost posoudit důsledky jejího jednání.

20. Soud dospěl k tomuto skutkovému závěru.

21. Zůstavitelka , jméno FO, měla původně dobrý vztah s dcerou (žalobkyní) i vnučkou (zůstavitelkou). Tento vztah se zhoršil přibližně před pěti lety, kdy se zůstavitelka s žalobkyní nepohodla. Žalobkyně prakticky přestala zůstavitelku navštěvovat, žalovaná naproti tomu zůstavitelku navštěvovala přibližně každých 14 dnů. Žalobkyně o osudu svého majetku pro případ své smrti dlouhodobě přemýšlela, ptala se na názor sousedu, projevovala před nimi smutek nad chováním žalobkyně, které sama vnímala jako nezájem ze strany žalobkyně. To dle soudu žalobkyni vedlo k rozhodnutí o návštěvě notářky a sepsání závěti dne , datum, , jíž ustanovila dědičkou veškerého svého majetku žalovanou a nařídila jí vyplatit žalobkyni peněžní částku odpovídající jedné čtvrtině majetku v pozůstalosti. Notářka neměla žádných pochyb o způsobilosti zůstavitelky tak činit, zůstavitelka i jí popsala svou motivaci. Zůstavitelka byla v závěru svého života na svůj věk psychicky v pořádku, přestože prodělala třikrát TIA, které jsou však poruchami přechodného charakteru, není žádný záznam o jejich výskytu v době sepisu závěti a tyto neměly žádný negativní vliv na schopnost zůstavitelky projevit vlastní vůli před notářkou dne , datum, . Zůstavitelka zemřela dne , datum, . Účastnicemi řízení o pozůstalosti vedeného Okresním soudem v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, , žalobkyně, jež neuznala platnost závěti zůstavitelky pořízené ve formě notářského zápisu ze dne , datum, , byla v tamním řízení usnesením, jež nabylo právní moci dne , datum, , odkázána k podání žaloby o určení, že je dědičkou po zůstavitelce. Žalobu, jež vedla k zahájení zdejšího řízení, žalobkyně doručila soudu dne , datum, .

22. Po právní stránce soud posoudil věc následovně.

23. Žalobkyně jednak navrhla, aby soud určil, že závěť zůstavitelky sepsaná ve formě notářského zápisu dne , datum, je neplatná, jednak aby určil, že navrhovatelka je dědičkou po zůstavitelce. Soud na věc aplikoval především příslušná ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění ke dni , datum, , a zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění účinném od , datum, dosud (dále též „z. ř. s.“).

24. Žalobkyně v řízení o pozůstalosti neuznala závěť zůstavitelky, nenapadla její pravost, když netvrdila, že závěť nepochází od ní, ale napadla její platnost, když tvrdila, že zůstavitelka nebyla v době pořízení závěti pochopit důsledky svého jednání. Pozůstalostní soud správně postupoval podle § 1673 odst. 1 věty druhé o. z. („Proti dědici, který se opírá o závěť nepopřenou co do pravosti, odkáže k podání žaloby každý zákonný dědic.“) a podle § 170 odst. 1 z. ř. s. („V případě, že pro vyřešení sporu o dědické právo je třeba prokázat skutečnosti, které jsou mezi dědici sporné, soud usnesením odkáže toho z účastníků, jehož dědické právo se jeví se zřetelem k okolnostem případu jako nejslabší, aby své právo uplatnil žalobou; k podání žaloby určí lhůtu, která nesmí být kratší než 2 měsíce.“), když žalobkyni odkázal k podání žaloby o určení, že je dědičkou po zůstavitelce do dvou měsíců od právní moci usnesení. Žalobkyně ve lhůtě určené pozůstalostním soudem žalobu podala.

25. Nejprve se soud zabýval prvním z uplatněných žalobních nároků, který neodpovídá povinnosti uložené žalobkyni pozůstalostním soudem. Žalobkyně se domáhala určení neplatnosti závěti. Jde o žalobu o určení ve smyslu § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále též „o. s. ř“), podle něhož „Určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat je n tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.“. Žalobkyně svůj naléhavý právní zájem odvozovala od toho, že kvůli napadené závěti je vyloučena z dědictví, je zkrácena na svých právech a je ohroženo její případné vlastnické právo, čímž má naléhavý právní zájem na vyjasnění tohoto vztahu. K naplnění důvodů žalobkyně, jež označuje za naléhavý právní zájem, zcela postačí podání žaloby o určení, že je dědičkou po zůstavitelce, k čemuž byla správně pozůstalostním soudem odkázána. Otázka platnosti a neplatnosti závěti, již v pozůstalostním řízení neuznala, by pak byla v řízení o žalobě o určení řešena jako předběžná právní otázka. Výrok soudu, který by deklaroval neplatnost závěti, by sám o sobě k vyřešení situace žalobkyně nevedl, což bylo ostatně zřejmé již z tvrzení žalobkyně. Jinými slovy, pokud by žalobkyně podala žalobu v rozsahu toliko prvního z uplatněných žalobních nároků, soud by bez provádění dokazování žalobu zamítl pro nedostatek naléhavého právního zájmu. Veškeré dokazování, které soud ve zdejším řízení provedl, se týkalo druhého z uplatněných žalobních nároků.

26. Soud proto konstatuje, že žalobkyně nemá naléhavý právní zájem na určení, že žalobou označená závěť zůstavitelky , jméno FO, je neplatná. Proto žalobu v této části bez dalšího zamítl.

27. Žalobkyně se dále domáhala určení, že je dědičkou po zůstavitelce , jméno FO, . Taková žaloba, kterou žalobkyně podala včas na základě odkazu pozůstalostního soudu, není žalobou o určení ve smyslu § 80 o. s. ř., naléhavý zájem proto není třeba tvrdit ani prokazovat. Žalobkyně nicméně byla povinna prokázat tvrzené důvody neplatnosti závěti, jež by soud mohly vést k rozhodnutí o vyhovění druhému žalobnímu nároku.

28. Žalobkyně, jež namítla neplatnost závěti, skutečně prokázala, že zůstavitelka v minulosti trpěla několika mozkovými příhodami TIA, v jejichž důsledku žalobkyně spatřovala že pak mohlo nejspíše dojít (sic!) ke změnám v rozlišovacích schopnostech zůstavitelky. Žaloba byla od počátku postavena na domněnkách a zbožném přání žalobkyně, jež si byla sama při podání vědoma, že TIA je přechodným stavem. Žalobkyně dle soudu založila svou žalobu na naději, že se v řízení prokáže, že zůstavitelka skutečně v době pořízení závěti jednala v duševní poruše. Domněnku o existenci vážného projevu vůle zůstavitelky zachyceném v notářském zápisu se však žalobkyni se nepodařilo vyvrátit (srov. § 568 odst. 2 o. z.), když soud naopak na základě provedeného dokazování dospěl k jednoznačnému závěru, že zůstavitelka byla v době pořízení závěti formou notářského zápisu zcela při smyslech a nejednala v duševní poruše, která by ji činila neschopnou právně jednat, nejednala v omylu ve smyslu § 583 o. z. ani pod tlakem ve smyslu § 587 o. z., byla schopna projevit svou vážnou vůli, a tak učinila. Žalobkyně nebyla v době pořízení závěti nesvéprávná, není tak na místě aplikace § 1525 o. z. („Nesvéprávný není způsobilý pořizovat, nejedná-li se o případy uvedené v § 1526 až 1528.“), není na místě ani aplikace obecných ustanovení o neplatnosti právních jednání. Zůstavitelka jednala zcela vědomě a dobrovolně, když pořídila závěť, jež obsahově odpovídala tomu, o čemž hovořila před svědky.

29. Soud dospěl k závěru, že jednání zachycené v závěti sepsané ve formě notářského zápisu dne , datum, zachycuje skutečný a vážný projev vůle zůstavitelky , jméno FO, . Právní jednání spočívající v žalobkyní napadené závěti je platné, neboť nebyl shledán žádný důvod neplatnosti. Závěr o neplatnosti závěti je v tomto sporu nezbytnou podmínkou pro vyhovění žalobě o určení, že je žalobkyně dědičkou zůstavitelky. Tato podmínka splněna nebyla. Soud proto žalobu také ve druhém výroku jako nedůvodnou zamítl.

30. Žalovaná byla v řízení zcela úspěšná, neboť žaloba byla v plném rozsahu zamítnuta. O náhradě nákladů řízení proto soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží jednak odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 bodu 5 a § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif ve znění od , datum, (dále též „a. t.“), z tarifní hodnoty ve výši , částka, (ve věci šlo o určení, zda tu je právní vztah nebo právo, resp. o určení neplatnosti právního jednání) sestávající z částky , částka, za každý z pěti účelně učiněných úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení dne , datum, , vyjádření k žalobě ze dne , datum, , účast na jednáních soudu ve dnech , datum, , , datum, a , datum, ), jednak pět náhrad hotových výdajů v paušální výši po , částka, dle § 13 odst. 4 a. t., dále podle § 13 odst. 1 a 5 a. t. náhrada cestovného v celkové výši , částka, , z toho dvakrát částka , částka, v souvislosti s cestami realizovanými ve dnech , datum, a , datum, osobním vozidlem Renault s benzinovým pohonem ze sídla zástupkyně žalované ke zdejšímu soudu a zpět v celkové délce 184 kilometrů při průměrné spotřebě 4,7 l/100 km a ceně , částka, za litr paliva a amortizaci , částka, /km v souladu s vyhláškou Ministerstva práce a sociálních věcí č. 475/2024 Sb., a jednou částka , částka, v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, osobním vozidlem Renault s benzinovým pohonem ze sídla zástupkyně žalované ke zdejšímu soudu a zpět v celkové délce 184 kilometrů při průměrné spotřebě 4,7 l/100 km a ceně , částka, za litr paliva a amortizaci , částka, /km v souladu s vyhláškou Ministerstva práce a sociálních věcí č. 573/2025 Sb., dále podle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 a. t. částka , částka, na náhradě za ztrátu času v souvislosti s cestou na jednání ve výši , částka, za každou z 18 půlhodin, dále podle § 14 odst. 1 písm. b) a odst. 3 a. t. částka , částka, na náhradě za ztrátu času v souvislosti se 54minutovým zpožděním zahájení jednání dne , datum, za každou ze dvou půlhodin zpoždění, když jednání mělo být zahájeno v 9:30 hod., avšak v důsledku sněhové kalamity bylo zahájeno až v 10:44 hod., přičemž však zástupkyně žalované se k soudu dostavila až v 9:50 hod., kdy mohlo být za její účasti nejdříve jednání zahájeno, a dále náhrada za jednadvacetiprocentní daň z přidané hodnoty z částky , částka, ve výši , částka, . Za podání z , datum, soud žalobkyni náhradu nepřiznal, neboť se jedná o podání neúčelné, když tam doplněná tvrzení a důkazy měla a mohla být součástí podání z , datum, . Soud žalované nepřiznal náhradu nákladů řízení za podání ze dne , datum, , neboť se nejedná o účelně učiněný úkon právní služby, když jeho obsahem bylo toliko zpětvzetí podaného vzájemného návrhu a doplnění tvrzení a důkazních návrhů k jejím obranným námitkám, které však mohlo a mělo být předmětem již podání ze dne , datum, obsahujícího vyjádření k žalobě.