77 C 128/2025

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Kupkou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 20 389,32 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 999,99 Kč do 60 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 5 389,33 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 389,32 Kč od , datum, do zaplacení se zamítá.

III. Žalobkyni se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 20 389,32 Kč s příslušenstvím s tím, že společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , jež předmětnou pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni, uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr ve výši 15 000 Kč, který měl spolu se smluvním úrokem žalobkyni uhradit do , datum, , avšak neuhradil ničeho. Žalobkyně požaduje zaplacení jistiny 15 000 Kč, smluvního úroku 5 389,32 Kč a úroku z prodlení.

2. Žalovaný se nevyjádřil a zůstal nečinný.

3. Soud nařídil jednání na den , datum, a účastníky k němu řádně a včas předvolal. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila. Neúčastí na jednání, na něž žalobkyně byla řádně předvolána, se žalobkyně dobrovolně připravila o případné dobrodiní poučení ve smyslu § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též „o. s. ř.“). Žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud proto jednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 o. s. ř., v nepřítomnosti účastníků, vyšel z obsahu spisu a provedených důkazů.

4. Z tvrzení žalobkyně a listinných důkazů vyplývá následující. Žalovaná a společnost , právnická osoba, (dále též „, Anonymizováno, “) dne , datum, distančně uzavřeli smlouvu o úvěru splatném ve splátkách č. , hodnota, , jejímž předmětem byl závazek , Anonymizováno, poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč a závazek žalovaného uhradit tuto částku spolu s úrokem (celkem 26 058,24 Kč) ve 12 měsíčních splátkách po 2 171,52 Kč. Žalobkyně netvrdila, že by před uzavřením smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalovaného, nepředložila ani neoznačila žádné důkazy v tomto směru, k jednání se nedostavila a nemohla být poučena podle § 118a o. s. ř. Dle výpisu z běžného účtu u společnosti , právnická osoba, . z , datum, žalovaný dne , datum, zaslal z bankovního účtu č. , č. účtu, , jenž je veden na jméno žalovaného a je uveden ve smlouvě, verifikační platbu 0,01 Kč na účet , Anonymizováno, ; , Anonymizováno, téhož dne zaslala na týž účet žalovaného částku 15 000 Kč označenou variabilním symbolem , var. symbol, . , Anonymizováno, dne , datum, vypracovala předžalobní výzvu k úhradě dluhu ve výši 20 687,31 Kč. , Anonymizováno, a žalobkyně dne , datum, sepsaly rámcovou smlouvy o postoupení pohledávek, v níž si dohodly podmínky postupování pohledávek , Anonymizováno, na žalobkyni s tím, že k postupování pohledávek bude docházet na základě dílčích smluv o postoupení pohledávek. Žalobkyně i , Anonymizováno, dopisy z , datum, oznámily žalovanému, že došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni, žalovaný byl advokátem žalobkyně současně vyzván k zaplacení dluhu z předmětné úvěrové smlouvy do tří dnů. Advokát žalobkyně dle podacího lístku č. RR2724707921F podal zásilku za účelem doručení žalovanému na , právnická osoba, dne , datum, . Žalovaný nic neuhradil.

5. Soud učinil na základě provedených důkazů a v kontextu tvrzení žalobkyně tento relevantní závěr o skutkovém stavu. , Anonymizováno, a žalovaný se dohodli na poskytnutí úvěru ve výši 15 000 Kč, který byl dne , datum, poukázán na účet žalovaného poté, co žalovaný ze stejného účtu zaslal žalobkyni verifikační platu 0,01 Kč. Žalovaný měl dle smlouvy ve 12 splátkách zaplatit částku 26 058,24 Kč. , Anonymizováno, a žalobkyně se dohodly na postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný byl vyzýván k úhradě, ale nic nezaplatil. O posuzování úvěruschopnosti žalobkyně netvrdila ničeho a důkazy k témuž také neoznačila ani nepředložila.

6. Po právní stránce posoudil soud věc následovně.

7. Společnost , právnická osoba, a žalovaný coby spotřebitel uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Vzhledem k tomu, že smlouva byla uzavřena mezi podnikatelem a spotřebitelem, jednalo se o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k , datum, (dále též „ZSÚ“), kterýžto zákon je tak na věc nutno aplikovat.

8. Poskytovatel úvěru je podle § 86 odst. 1 ZSÚ povinen před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. V předmětné věci žalobkyně netvrdila, že by její právní předchůdkyně coby poskytovatelka úvěru splnila povinnosti podle § 86 odst. 1 věty druhé ZSÚ. Soudu proto nezbývá než vycházet z toho, že úvěrusvchopnost žalovaného posuzována nebyla. Úvěrová smlouva je proto podle § 87 odst. 1 neplatná, přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Jedná se o neplatnost absolutní ve smyslu § 588 o. z. Takové nesplnění povinnosti poskytovatelem úvěru totiž odporuje citovanému ustanovení zákona o spotřebitelskému úvěru a současně zjevně narušuje veřejný pořádek, neboť poskytování úvěrů bez prověření úvěruschopnosti spotřebitelům, kteří nejsou schopni tyto včas splácet, může vést k jejich dalšímu zadlužování a konečnému zachycení do sítě státem zajištěného systému sociální podpory, což má pak negativní dopad na celou společnost a je ve zjevném rozporu se zájmem na ekonomicky zdravé a solventní společnosti a jejích členech11. Společnost , Anonymizováno, podle absolutně neplatné smlouvy žalovanému dle provedených důkazů poskytla peněžní prostředky v částce 15 000 Kč. Z této částky bylo dle tvrzení žalobkyně nebylo žalovaným ničeho vráceno, avšak vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy je nutno verifikační platbu 0,01 Kč považovat za zálohovou platbu na tento závazek a započítat ji jako částečné plnění. Žalovaný, jenž se o 14 999,99 Kč obohatil na úkor , Anonymizováno, , jež svou pohledávku za žalovaným postoupila podle § 1879 a násl. o. z. na žalobkyni, je tedy povinen tuto částku žalobkyni vrátit podle § 87 odst. 1 věty třetí ZSÚ v době přiměřené jeho možnostem. S ohledem na procesní pasivitu žalovaného soudu nezbylo než určit dobu přiměřenou možnostem žalovaného vlastní úvahou vyvažující práva a povinnosti obou stran sporu. Za takovou dobu soud v předmětné věci shledal dobu 60 dnů. V rozsahu o zaplacení částky 14 999,99 Kč je tedy žaloba důvodná a soud jí proto vyhověl s určením pariční lhůty v délce 60 dnů od právní moci rozsudku.

12. Ve zbývajícím rozsahu je, jak bylo osvětleno výše, žaloba pro absolutní neplatnost uzavřené smlouvy nedůvodná. Žalobkyně nemá právo na zaplacení částky 0,01 Kč. Žalobkyně nemá právo ani na zaplacení úroků, jež byly součástí neplatné úvěrové smlouvy, a proto se k tomuto ujednáním nepřihlíží. Žalobkyně nemá ani právo na zaplacení úroku z prodlení, jelikož s ohledem na ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZSÚ dosud pohledávka žalobkyně nedospěla a žalovaný se proto v prodlení dosud neocitl. Soud proto žalobu v této části zamítl.

13. Žalobkyni, jež zaznamenala v řízení vyšší úspěch než žalovaný, soud náhradu nákladů nepřiznal. Skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla úvěr spotřebiteli v rozporu s § 86 odst. 1 ZSÚ, jež vedla mj. k zahájení zdejšího řízení, je důvodem hodným zvláštního zřetele pro nepřiznání nákladů řízení ve smyslu § 150 o. s. ř. Jiné rozhodnutí o nákladech řízení by se dle soudu zcela míjelo s účelem a smyslem citovaných norem. Žalovanému naopak právo na náhradu nákladů nevzniklo z důvodu převážného neúspěchu ve věci.